DMD č. 29. pro 29. 4. 2020. Téma: Trh

Na trhoch bolo od rána rušno.
Boli to prvé trhy od zrušenia globálnej pandemickej krízy a lode z celej galaxie
potrebovali zúfalo doplniť palivo, jedlo, lieky a ďalší materiál.

Lietalo sa hore-dolu, uzatvárali sa obchody a tí šťastnejší odchádzali s plnými zásobami.
„Trhni si, takúto zlodejinu nekúpim!“
„Za 50 kreditov si môžeš utrhúť tri kusy.“
„Ako dlho pôsobíte na trhu?“
„Vyhodený kĺb sa lieči trhom smerom ku stoličke!“

Čo však nikto netušil bola prítomnosť, byť nevedomá, jedného prenášača.
Z neho sa vírus rozšíril do všetkých kútov galaxie.
Tešil sa. Konečne z neho bude
SKUTOČNÁ GALAKTICKÁ POHROMA!

Neprežila to ani Mlhumila.

Poliši se shlukli kolem tajemného stroje jako vosy kolem medu,
ani nadporučík Šlégr nezůstal válet šunky ve vedlejším kanclu
a přispěchal na čumendu.

"Chlapi, umíme to spravit, nebo mám zavolat technika?"

"A k čemu to vůbec bude dobré, až to zprovozníme?"
Na to věcně Pavel.

"Co já vím, někdo by o to určitě měl zájem…"

"Prosím Vás, všechny trhy jsou zavřené, to s tím chcete jít na černý trh?
My, strážci zákona?"

"Kdo tu mluví o černém trhu!" Vyhrkl Šlégr a svraštil obličej.
"Měl jsem na mysli někoho sice tajného, ale legálního!"

"Myslíte jako... tajný služby?"

"Kápnuls na to, Einsteine!"

„Maminko, ta paní má draka, kterej jí tureckej med!“
Dětský hlásek donutil Alžbětu se ohlédnout. Mezi nakupujícími stála paní s malou holčičkou, která fascinovaně sledovala Brandy – pro ostatní lidi neviditelnou.
„Ale Haničko…“
Alžběta si dřepla, usmála se a zeptala se: „Co dělá teď?“
„Směje se na mě! A má zalepený zuby!“ zaznělo šťastně.
Alžběta se podívala na Brandy. Obě si všimly šátku na holé hlavičce a bolesti v matčiných očích.
„Teď plazí jazyk a mává ocasem!“ jásala holčička.
„Líbíš se jí,“ přikývla Alžběta.
Matka se pousmála.
„Děkuju...“
Když odcházely, malá se otočila a radostně zamávala.
Brandy s Alžbětou mávaly také.

„Také si ještě prohlížíte stánky, paní Knihovnice?“ zeptala se svým charakteristickým pisklavým hlasem paní Jokasta. „Ani já jsem neodolala. Příležitost prohlédnout si tolik knih a nějaké zajímavé nakoupit se nenaskytne každý den.“ Pak si všimla, koho předtím Éseld pozorovala. „Ach jistě, Její Jasnost se také přišla podívat. Ta si knižní trh nikdy nenechá ujít.“
„Princeznu doprovází i váš prasynovec,“ ukázala Éseld pohledem. Těšen z Norivaru právě zřejmě řekl nějaký vtip, protože princezna se krátce zasmála.
„To mě ani trochu nepřekvapuje, že sem šel s ní, a ne s babičkou a tetičkou,“ opáčila Jokasta suše. „Těšen je bloud bez kouska rozumu.“

Zdálo se, že se na trojici začalo usmívat štěstí. Zanedlouho měla přijet loď s nákladem zboží z Tristenolu, která se měla zdržet jen nezbytně nutnou dobu, aby vyložila část zboží a naložila potraviny a vodu pro zbytek cesty.

Brett se pokoušel je na tu loď dostat. Bylo to složité vyjednávání a stálo ho to nemálo času a hlavně peněz. Navíc se na cestu museli upsat jako členové posádky a čekala je tak dost nepříjemná práce.

„Až napíšu domů, že platím lidem za to, že mě zaměstnají,“ povzdechl si Robin. „Minimálně bratr se potrhá smíchy. Na poli pracovního trhu jsem pohořel.“

Procházel jsem tržiště se zvířaty, když jsem uviděl muže, co bičem švihal koně. Zvíře vyděšeně ržálo.
Neudržel jsem se. „Proč toho koně bijete?!“
„Co se do toho pletete!“ Muž byl rudý vzteky.
Nechtěl jsem ho tam nechat. „Dost! Koupím ho od vás.“
Muž přestal s bitím, podíval se na mě a vyřkl cenu. Souhlasil jsem, zaplatil a koně odvedl domů.
Spokojeně ve stáji žvýkal seno.
Druhý den jsem se z novin dozvěděl, že onen muž byl na tržišti nalezen mrtvý.
Pak jsem článek dočetl do konce. Mužovu smrt způsobilo rozdrcení lebky. Prý jako kdyby ho několikrát do hlavy kopl kůň.

Přemýšlel o vesmíru, o hvězdách, o nekonečnu… aby nezešílel. Pak přišla chvíle, kdy už se v dalších úvahách bez číselných údajů neobešel. Ale co počít? Mnohé z nich zapomněl a miniaturním okénkem by neproletěl ani ptáček, natožpak kniha. Z vězeňské knihovny mu nosili vždy jen jednu knihu na deset dní a většinou to byl nějaký pamflet.
Modlil se, prosil Boha o pomoc. Když mu pak o hodinu později přistála v cele učebnice astrofyziky, na nic nečekal. Dva dny nato si náčelník věznice knihy povšiml, bachař mu ji obratem vytrhl, ale bylo pozdě. Všechno, co potřeboval, se už mezitím naučil nazpaměť.

Dohodli sa, že sa stretnú o deviatej pred bránou trhoviska.
Silvia čakala na dohodnutom mieste, ale Florián sa neukázal ani po štvrťhodine. Dokonca nebral ani telefón.
Silvia si už začínala robiť obavy, no vtedy v diaľke medzi ostatnými stánkami a davom ľudí zahliadla nápis „Kaktusy“ a hneď vytušila, kde sa Florián zdržal.
Našla ho zabratého do rozhovoru s predavačom.
„Silvia! Pozri, čo som objavil!“ privítal ju celý rozžiarený a ukázal jej kaktus, čo vyzeral ako zelená chobotnica. „To je Astrophytum caput - medusae, už dlho ho nemôžem zohnať, je strašne vzácne...“
V tej chvíli zistila, že mu žiadne výčitky robiť nedokáže.

Jednotka se připravovala k přesunu na východ.
"Wernere," oslovil mladého poručíka velitel eskadry, "zaleť s touhle depeší do Abbeville. Vezmi si Bückera, Messerschmitty už jsou zabalené na převoz."
Se zmíněným cvičným dvouplošníkem kdosi kdysi přilétl, a stroj už u eskadry zůstal.
Dva mechanici se povalovali na trávě a pozorovali jeho odlet.
"Ty, Heinrichu, kdy jsme naposled dělali údržbu na tý stojednatřicítce?"
"Ani ti nevím, Hansi. Ale to bude v pohodě, co se na tom může potentovat?"
O půl hodiny později, vysoko v oblacích, se náhle ozval ošklivý zvuk a z dvouplošníku byl rázem jednoplošník.
"Ah fick mich, nicht schon wieder..."

"Chápu vaše obavy, veliteli, ale aspoň ta stará budova najde uplatnění."
"Zloději tam budou mít žně!"
"Bude přítomna Palácová i vaše Hlídka."
"Bude docházet k podvodům!"
"Které budou patřičně prošetřeny a potrestány. Lidé se navíc brzo naučí nevěřit všemu, co se na Zdi píše."
"Bude docházet k nelegálnímu prodeji!"
"Ustavím komisi, která se tím bude intenzivně zabývat a každý podezřelý obchod prošetří. Navíc, nastavení jasných pravidel rozhodně všechny nešvary omezí. A se zbytky si určitě hravě poradíte, veliteli."
Elánius mlčel. Patricij ho, jako obvykle, udolal argumenty.
"Stejně byste to měl zakázat."
Vetinari zavrtěl hlavou.
"Není proč."
Elánius odcházel.
Zatracený Marketplace!

„Ať se Panovník nerozhněvá, když se odvážím mluvit dále, ale co kdyby se stalo, že bych jich našel jen pět?“
„Abrahame, nech toho, nejsme na tržišti, abys mohl takhle smlouvat. Pro mne za mne, vyvedu toho tvého bratrance a jeho rodinu, je to sice opilec, ale třeba z něj ještě vzejde něco dobrého ..“
„Svatý, tvé jméno budiž pochváleno, nikdy bych si nedovolil s tebou mluvit obchodně. Říkám to však právě proto, že vím, že na tržišti nejsem, ale stojím před tvojí tváří …“
Usmál se. „Dobrá, Abrahame. Nezničím Sodomu ani Gomoru. Třeba i z těch ostatních opilců ještě vzejde něco dobrého …“

"Andulky, z městského úřadu přišel dopis, jestli se postarám o dvanáct nalezených
andulek. Já je nechci. Co mám dělat?"
"Nám jako říkáš, že jsme sobci a dvanáct chudinek andulek nechceš?"
"Tak já tam zajedu a rozdám je kamarádům."
...
"Dobrý den, já ty andulky rozdám kamarádům, protože doma jich už mám moc. Pomůžete
mi je dát do klecí a odnést do auta?"
"Tady, podepište, že jim budete dávat maso."
Trh! ozval se zvuk, jak jsem roztrhl ten papír.
"Vím, čím mám krmit."
"A prosím vás, ještě tady podepište papír, že je necháte vykastrovat."
Trh! "Copak jsou to toulavé kočky?"
"Jeďte!"
"Sbohem!"

Gwen nesnášela kupčení s inteligentními bytostmi. Uznávala, že některé civilizace při své cestě vzhůru toto provozovaly, ale určité fázi vývoje je normální přestat. Hned po vynálezu kola.
Chodit na trhy tedy vyžadovalo sebezapření. Nebyly finance na vykoupení všech přítomných, nebyly prostory, kam je dočasně umístit, nebyl čas na totální demolici objektu a otrokářů. Trhy však nebyly náročné jen v tomto směru.
„Gwen! Podívej, to je původní vydání! Jako nový!“
Mossi na ni upřel pohled, který by zahanbil Kocoura v botách a smečku kokršpanělů.
„Můžu?“
Gwen vzdychla a kývla. Bude se muset zeptat Kala Skiraty, jestli nemá nějaké nové „výhodné investice“.

"Abychom vás mohli vzít do osádky, musíte ukázat, co umíte. Šarik umí vytáhnout šálu z výfuku. Co umíš ty, Jendo, kromě fórů se šálou?"
"Uvidíte zítra na střelnici."
"Počkáme. Koukněte, já a Gřeš umíme tohle..." Vasil přiložil ke kmeni hřebík, Gřeš roztočil věž, aby hlaveň posloužila jako kladivo. Deseticentimetrový hřebík byl skoro celý zaražený ve stromě.
Dobrý! Zajímalo by mě, co by dělali, kdyby potřebovali ten hřebík zatlouct o půl metru výš.
"Ukažte!" Gustlík chytil zbyteček hřebíku prsty a zatáhl. Trh! Skříp! Hek!
"Nezapomněl sis náhodou kleště?"
Ty si vůbec nějak věříš, copak vytrhneš hřebík ze stromu holou rukou?
Vytrhl!!!

Prodejní výstavu knih Svazu spisovatelů — válečných veteránů navštíví dnes prezident republiky Paul Doumer.
Kde je? Ach, ano. Hovoří s tím pisálkem, co si nechává říkat Claude Farrère.
Doktor Gorgulov, tady lépe známý jako Paul Gorguloff, se tiše proplétá davem. Tady odsud by to šlo. Chvíli jen tiše stojí, uklidňuje dech. Potom je najednou všechno strašně rychlé.
Několikrát vystřelí a chce tiše zmizet, ale Farrère, bledý jak smrt, se ho snaží zadržet. Revolver skončil někde na zemi, není čas ho hledat, a ten pisálek, ten zatracený pisálek, je pořád tady.
Nech toho, blázne! Copak nechápeš, co byl ten tvůj prezident zač?