Prudce se otočím po hlase a bez přemýšlení se postavím před Isabelle.
Strkám jí za sebe. Chráním vlastním tělem.
Nedovolím, aby jí někdo ublížil.
Byl jsem tak naivní, když jsem nepomyslel na všechno to nebezpečí.
Když jsem si myslel, že tu dlouhou cestu zvládneme absolvovat bez komplikací.
Slyším, jak se za mnou dívka chvěje strachy.
Umím si představit její velké hnědé vystrašené oči.
Nenávidím se za to, čemu všemu jsem jí vystavil.
Bandité. Drábové. Následovníci hnutí.
To vše odsunuté na vedlejší kolej, ve chvíli kdy se prostorem rozezní výstřel.
"Zeptám se jednou a naposled," zahřmí starý zámečník "Co tady děláte?"