DMD Bonus č. 5 pro 19. 4. 2020.

Když se Basil poprvé setkal s Dorianem Grayem, měl malíř pocit, že mu mladík vidí na dno duše.
S postupem času Basilovi začínalo být jasné, že jeho náklonnost ke krásném Dorianovi není pouze chvilkové poblouznění. Ačkoli se malíř snažil držet své pocity hluboko uvnitř, obával se, že tam nebudou moct zůstat pohřbené navždy. Co hůř, cítil, že sám objekt jeho citů to ví. Dorian totiž přistupoval k Basilovi s jistou škodolibostí. V jednu chvíli se jej letmo dotýkal, v tu další s rozverným zlomyslným úsměvem utíkal pryč s lordem Henrym.
Basila to nesmírně trápilo, ale mohl snad Dorianovi cokoli vyčíst?

Paulina: Kdo dal mojí soše transparent ZVÍTĚZÍME! a proč?
Volumnie [lakuje si nehty]: To byl Vincentio.
Vincentio: Hleďme, potrefená husa kejhá. Ty vaše samolepky ŘÍM NEDÁME jsou už všude, bojím se podívat do svého šuplíku s prádlem.
Edmund [se samolibým úsměvem]: O své prádlo se nebojte, dáma má naštěstí vkus.
Pučmeloud: Vzhled není všechno, milánku. Důležitá je píle, všestrannost a pořádná výbava!
Jago [dělá si poznámky]
Volumnie: Vše záleží na tom, pánové, jak dlouho tu budeme zavření. Ale upozorňuji, že OČEKÁVÁM JEN PERFEKTNÍ VÝKONY!
Jago [stranou] Dokud nečekáš perfektní podfuk, jsem v klidu. Tuhle společnost by dokázalo rozeštvat i nemluvně.

Už to bylo několik týdnů od nakázání, že nesmějí opustit své domovy. Nikdo nevěděl, co bude dál. Dokud se král o zprávy táhnoucí se z druhé strany království nezajímal, tak vlastně o nic nešlo. Někteří sice byli nervózní a vystrašení, ale většina to přešla jako pouhý výmysl, něco, čeho se není třeba bát. Lidé se bavili, vtipkovali a uzavírali sázky. Vždyť je to bizarní, proměna člověka ve strom, na to nemůžete přece umřít. Vsaďme se, není se čeho bát! Pak ale přišlo nařízení. Někteří se tomu stále smáli, navíc doposud se jim nic nestalo, a král je stejně zachrání, ne?

Jako lev v kleci
jako dítě, co brečí
bezmocně a trochu hloupě
čistím si své doupě

Jako kolibřík bez křídel
čekám na svůj příděl
jako osmák v kolečku
střídám nehybnost a otočku

Pádím o sto šest
a nikam nedoběhnu
na výběr milion cest
já si radši lehnu

Zůstanu tady
kam taky jít
umírám hlady
jak tady žít

Hladovím po svobodě
žízním po smyslu
utápím se v otrávené vodě
jsem obětí průmyslu

Jako žirafa ve výbehu
koukám na ty venku
krev mnou proudí bez oběhu
naliju si sklenku

Polknu a čekám
navěky věků
až pohnu se někam
někdo mi přineste deku

„Za nimi!“

Němec měl ošlehané tváře. Vojáci zakopávali o zmrzlé hrudky, propadali se do závějí a jen vidina vítězství je hnala za nepřipravenými sovětskými cvalíky.

Dostihli je. Padali po zádech do sněhu, ruce bořili do závějí. Velitel vydal pokyn, aby muži nikomu neublížili. Sám se sklonil nad postavičkou v beranici.

„Na tenhle okamžik jsem čekal, Braginski,“ ucedil. „Brzy poznáš, čeho jsem schopný.“

Sovět se uchechtl. „Vsadíš se?“

Byla to past. Zatímco skupinka neschopných rozptylovala Němce, ozbrojená jednotka se jim dostala za záda. Ludwiga srazila k zemi cizí pažba. Ivan vstal a přitáhl ho k sobě. „Teď si budu hrát já...“

Zvoní telefon. Volá šéf. ,,Kolik tam máme teď lidí?" Vylezu zpoza baru a jdu se podívat nenápadně do zadní místnosti. ,,Asi dvanáct... Obsazeno pět stolků. Řekli už něco v tý televizi?" ,,Zatím ne. Přemýšlím, že dnes zavřeme dřív. V kolik je poslední rezervace?" ,,V 18 hodin, tři lidi." ,,Uvidím, jak dopadne ta tiskovka. Za chvíli přijdu dolů a dohodneme se, jak to uděláme o víkendu."

,,Zítřejší směnu si radši vezmu osobně. Bary a restaurace mají zavřít v osm večer, jako kavárna do toho spadáme taky."

,,Musíme zavřít úplně. Do odvolání."

Dorty na objednávku, káva sebou, hlásá cedule před výdejním okénkem.

Kamenné stěny byly ozářené mihotavým světlem pochodní. Cítil jsem na sobě pohledy lidí ve švestkově modrých róbách.
„Soudní řízení, devatenáctého dubna,“ pronesl předseda Čarostolce. „Obžalovaný Roman Rádl zcela záměrně manipuloval s časem a zasahoval do zásadních dějinných událostí. Jeho vinou nedošlo ke světové válce čarodějů, Thomas Rojvol Raddle nevstoupil do Zmijozelu a nestal se lordem Voldemortem. Harry Potter se tudíž nestal slavným a J. K. Rowlingová nemohla napsat svoje knihy.“
„Svědek obžalovaného?“
„Severus Snape,“ ozval se hlas po mém boku.
Snape. Mám rád tohohle absolventa Nebelvíru a jeho smysl pro humor.
„Posílá mě Saša,“ zašeptal Severus. „Neboj, tohle rozhodně vyhrajeme.“

The final shot rang.
The group watched as the Arch-Archon's body slid down to the ground.
"We did it!"
"Yeah? so why is it still going?"
They turned around to see the vortex still swirling, sucking in everything around it. The palace started dematerialising around them.
A beep made them turn around. A holographim of the Arch-Archon smiled at them.
"Oh dear, were you betting that with my death, the machine would stop? Did you think I was stupid enough to tie it to my life force? If that is the case, I have only one thing to say."

"Oops?"

Souboj proběhl rychle. Najednou jsem se válel na zemi, svůj meč kdovíkde, jeho meč na krku. To mě nemohl trefit rovnou?
„Vzdej se,“ rozkázal král.
„Ne!“
„Vzdej se a vezmu tě na hrad. Nějakou práci už ti tam najdeme, přimluvím se.“
On se přimluví, jistě... Nicméně to byla férová nabídka a bylo by velmi nerozumné ji odmítnout. Takže jsem to udělal.
„Blázne paličatá!“ rozkřikl se, ale meč sklonil. Zhluboka se nadechl.
„Ty se nechceš vzdát a já tě nechci zabít. Můžeme se tu hádat do tmy, nebo můžeme udělat něco užitečného a přivést berana ke stádu.“
Podanou ruku jsem přijal.

Podivné dění kolem slavného housenčího gymnasty neustává.

Sportovec z počátku své kariéry udivoval neobyčejnou ohebností těla a na olympiádě získal stříbrnou medaili za sestavu na bramborové nati. Poté se však zničehonic začal nezdravě přejídat.

„Jeho tělo to dlouho nevydrží, pokud v tom bude pokračovat,“ komentoval tehdy situaci gymnastův lékař.
Podobně to zřejmě cítil i sportovec sám. Brzy se totiž uložil do vlastnoručně vyrobené rakve a zemřel.

Hrob však byl nyní objeven prázdný. Několik fanoušků navíc vypovědělo, že bývalého gymnastu potkali živého. Narostla mu prý sněhobílá křídla.

Experti proto nevylučují, že sportovec místo návratu ke gymnastice plánuje založit nové náboženské učení.

Mám jich v zásobě hodně.
"Jsem jedno ucho!"
"Píšu si to za své (funkční) ucho."
"Cítím se jak hrnek... Jenom s jedním uchem!"
"Zvládla jsem to s odřeným uchem."
"Poslouchám jen na půl toho jednoho ucha."

Nemám ráda audio knihy, podcasty, rádia a rozhlasové hry. Když se mně zeptáte, odkud něco jde, je to vždy z jednoho směru.

Když vám dvě uši splynou v jedno, je to prostě jako když najednou přestane fungovat polovina sluchátek a vy slyšíte jenom část písničky a ještě špatně. Ale po pár letech si uvědomíte, že si už ani nepamatujete, jak vlastně fungují uši obě...

„Vsadím se, že je po něm.“ řekl Bohouš, když se skláněl nad bezvládným tělem Kocoura, které našel ležet před hospodou.
Majitel toho těla dělal čest svému jménu. Přežil cestu do Ostravy ve sparťanském dresu. A zpáteční cestu do Karlína v dresu Baníku. Přežil tři manželství i množství mimomanželských výletů, které končily úprkem po schodištích, lešení, střechách, okapech. Byl okresním rekordmanem v naměřeném počtu promile. Přežil noční šlofík na Křižíkově. Zimní seskok z Libeňského mostu. Čas růží v Karlínském divadle.
Ale splést si zelenou s absintem, to byl začátečnický přešlap.
Jedno oko se váhavě otevřelo.
Povislá ústa s námahou artikulovala.
„Pi-voooo.“

Soňa mala na krajíčku.
Vyhlásil som, že to nebude také zlé.
Spustil som tým jačavý monológ s tématom, akými spôsobmi sa dá umrieť v prekliatom uzavretom údolí.
Podotkol som, že hysterickým výstupom nikto nikdy žiadného nesmrteľného neodstavil. Či by svoje úsilie nevenovala niečomu konštruktívnejšiemu, napríklad ako tú potvoru nájdeme?
Soňa nebezpečne zúžila oči. Vyzerala, že hodlá svoju energiu použiť, aby ma vyparila z povrchu zemského. Potom oddupotala spôsobom, ktorý dával tušiť, nesmrteľnosť nie je prekážkou toho, aby dotyčný dostal na zadok.
Za dve minúty bola späť. Dramaticky mi pred nos strčila rubín, ukázala rukou niekam do priestoru a povedala: "Tam!"

Měl neskutečný hlad, ale přemohl se a nejdříve vytřel obývák, s prázdným žaludkem to bylo bezpečnější. Jakmile se umyl a převlékl do čistých šatů (včerejší přes noc prosákly potem, jako by v nich vyběhl Oleško), zkonzumoval během hodiny veškerý obsah své lednice. (V duchu si blahořečil, že se poslední dobou celkem dobře zásobil, teď se mohl utěšovat, že se přežírá aspoň vyváženě.) Jak se zážitek blízké smrti vzdaloval a jeho žaludek plnil, nálada se mu rapidně zlepšovala. Když s chutí schroupal i jinak neoblíbené mrkve (kupoval si je už víceméně jenom ze zvyku), jeho už nikdy pomalu získávalo kontury uvidíme.

Mouse found what she was looking for... almost.
"Unfortunately we won't know for certain, unless we try it..."

Owl was still explaining why this was a good idea as they stopped the van in front of a run-down panel apartment complex.
When Marek finally came to the door, Raven scowled at his colleague with an "still-sure-we-need-this?" expression.
Unfocused, bloodshot eyes, tremors, lack of balance and barely coherent speech hinted at what the smell coming from the flat and the clink of bottles confirmed.
"You need to sober up," Raven growled.
"Can't man," the youngster chuckled. "Tried. It makes everything worse."