DMD č. 18. pro 18. 4. 2020. Téma: Sázka na smrt

Obrázek uživatele Tajiš

Kdo přežije?

Fandom: 
Drabble: 

Mezi známými typy dluhopisů pozornost přitahují ty, které jsou vázané na nestandardní věci. Jako příklad se často uvádí dluhopis vázaný na úmrtnost. Výplaty na tomto dluhopisu jsou vázány na přežití či úmrtí jisté konkrétní populace osob. Tyto dluhopisy jsou často používány pojišťovnami jako záruka toho, že nebudou vyplácet vysoké částky peněz investorům v případě velkých katastrof. Je to pravá sázka na smrt. Kupující dluhopisu půjčí pojišťovně peníze s tím, že pojišťovna mu bude platit dividendy na bázi toho, jak velká část jisté skupiny osob stále přežívá. Pokud celá skupina vymře předtím, než se investice naplní, kupující sázku prohrál, a naopak.

Závěrečná poznámka: 

Bylo mi řečeno, že to z drabblete není dost jasné, tak poskytuju dodatečné vysvětlení.
Pojišťovny se snaží vyhnout tomu, aby měly velké množství dluhů v případě, že musí vyplatit velký počet pojistných událostí zároveň, a proto počítají s tím, že pokud zahynulo hodně lidí, taky budou muset vyplatit hodně peněz, a tedy jim zbyde míň peněz, aby platily majitelům cenných papírů.
Naplnění investice je stav, kdy se mi zainvestovaná částka vrátila (včetně časových faktorů) a dále z investice vydělávám.

Obrázek uživatele Aveva

Možnost volby

Drabble: 

Na začátku se ještě mohl rozhodnout. Někteří svým bohům obětují květiny. Další ovoce. Jiní se zastaví u zvířat.
Jenže, on svého Boha považoval za největšího, za toho, pro kterého je jen oběť nejvyšší dost dobrá. Vsadil na smrt a pach prolévané krve přiváděl věřící Bohu blíž.
Bůh jim přál. Získávali nová území, bohatli a jejich vážnost vzrůstala. Už nebyli jen malá nevýznamná sekta.
A ti, kdo založili Chrám, postupně uléhali na oltář, když bylo třeba usmířit Boha obzvláště významnou obětí.
Teď už si první První vybírat nemohl. K oltáři mu zbýval jediný krok a jeho nástupce držel v ruce nůž.

Obrázek uživatele Lomeril

18. Oběť je pouto

Drabble: 

Pohled na vzdalující se Ostrov Tkadlen v Gormalith vyvolal pocit finality. Teprve teď, když nemusela před Liadan předstírat sebevědomí, si uvědomila, jak obrovský risk její plán znamená. Napadaly jí tisíce příležitostí, kde by stačila jedna malá náhoda a celá budoucnost se vydá směrem, kde umře spousta nevinných lidí.
Přesto Gormlaith neměla jinou možnost. Studnice jí ukázala jen jedinou nadějnou budoucnost a Gormlaith na ni vsadila všechno. I přesto, že tato budoucnost začínala její smrtí. Aby přivedla dívku, kterou ve Studnici našla, potřebovala kouzlo, a žádné kouzlo nebylo silnější než oběť. A žádná oběť nebyla silnější než dobrovolně obětovaný vlastní život.

Obrázek uživatele Ilian

Podivně specifické znalosti

Fandom: 
Drabble: 

Velký Joe znal herní automaty a věděl, že na nich zpravidla prohrajete výrazně víc než naopak. Takový automat tu byl a jakýsi vyčouhlý chlápek se od něho nehnul už přes hodinu. A zdálo se, že mu to vynášelo.

Otázky byly poněkud výstřední. Kolik lidí zemřelo ve stoleté válce? Podivín odpověděl naprosto přesně. Výhry se sypaly a chlapi se začali sázet, kdy to asi zkazí.

Objevila se nová otázka a dlouhán zaváhal. Joe vykřikl: "1977! Elvis zemřel 1977!"

Černá helmice se k němu otočila a Joeovi se zdálo, že zahlédl prázdné oční důlky.

TO BYCH O TOM SNAD MUSEL NĚCO VĚDĚT.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Tím je to dané

Úvodní poznámka: 

Střípek ze života mého vzdáleného Gary Stue bratra
V tomto fikčním světě se odehrává i moje nedopsaná padesátka.

Drabble: 

Urazil moji zemi? Urazil moje rodiče, které jsem před pár dny pohřbil v troskách našeho domu?
Bolest mě zbavila sebekontroly. Mrsknul jsem po něm rukavici a vyšel před krčmu.
Moje výzva ho rozesmála, ale měl dost slušnosti, aby mě následoval ven.
Až na denním světle jsem zjistil, jakou jsem udělal chybu.
Na univerzitě jsme měli portréty současných vládců ostrova i jejich předků. Tenhle obličej bych si nespletl nikdy. Přede mnou stál král Fulgor, do jehož služeb jsem se chystal vstoupit.
Hozenou kostku ani rukavici nevrátíš. Jestli jsem ho vyzval z tajené touhy zemřít, měl jsem to mít. Takového protivníka neporazím.

Obrázek uživatele Tlegy

Osud za tři dny.

Úvodní poznámka: 

Tak podruhé ze světa J-oh-ui.
Poprvé to bylo tady: Obřad

Drabble: 

Čas se začínal naplňovat. K překrytí měsíců mělo dojít už za tři dny.

Tato situace byla vždy na J-oh-ui ve stínu paniky a strachu. Největší L-en-aové, se sešli, aby vybrali, kterou z vakcín I-onti by měli použít.

Modrou, to když převládne záře měsíce Z-ar-ana, nebo fialovou, při vítězství O-our-iye.

Správný tip byl cestou k štastnému životu pro dalších 100 let.

Nebo mohli obě smíchat v určitém poměru a štastný život trochu pohoršit.

Nebo, a to se neodvážili nikdy, to riskovali a vybrali jednu z nich.
To ale byla jistá sázka na smrt. Všech.

A to se dosud opravdu nikdo neodvážil.

Obrázek uživatele Blanca

Beyond Past

Drabble: 

"What are we doing here?" Raven asked, his voice hushed. The place had that effect.
"Looking for answers."
Her fingers brushed the spines of the softly whispering books, then stopped on one.
She hesitated a moment before pulling it out.
"What I and Swan got from the locket and looking glass gave me an idea."
"I thought these were just biographies of dead people... sorry," he added as he noticed the name on the tome and the fleeting tightening of her grip on it.
"It's more like looking through their eyes. And sometimes, you just need to take a gamble."

Závěrečná poznámka: 

Tohle chtělo mít šest set slov. A nevím, jestli jsem s tím takhle spokojená. Nu, snad téma dá a bonus svolí a ještě s tím něco provedeme.

Šťastný výherce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak trochu BJB. A ošklivě cynické.

Drabble: 

Poprvé po Novém roce se Franta sešel se svými kamarády v oblíbeném lokále. Jakmile zamířil ke stolu, Standa spustil:
„Těbůh, Franto, tak co tomu říkáš? Projeli jsme to.“
„Nojo, všichni čtyři. Kdo by to řek, že Pepan bude mít pravdu?“
„Hele, už je tady taky!“ ozval se Láďa. A všichni začali vykřikovat jeden přes druhého:
„No Pepane, ty se teď budeš mít!“
„Ty vole, jaks to mohl vědět?“
„Takže jednou za tebe budu platit já, příště Jirka, potom Franta, pak Standa…“
Pepan se jenom usmíval. Jako jediný si vsadil správně.
Prezident republiky byl i v novém roce stále ještě naživu.

Obrázek uživatele Dangerous

The Present Day

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Předchozí: The Rose Wine
Jinak scéna, na kterou to navazuje bezprostředně, je zmíněna v The Morning After

Drabble: 

It was on the day when he fell and hit his head when he met death.
The people with their frame waited in line for their lives being taken and given back. He wasn't one of them. Doomed, or privileged.
It wasn't blood they were after. It was the cherries. Always the cherries.

He put a scarf around his face and left his apartment after 5 weeks. He walked to where the hole in the fence used to be, the house, the cherrytree. But the house was rebuilt, the fence new, the tree cut, and no cherries to be found.

Závěrečná poznámka: 

Další: The Change

Obrázek uživatele peva

Ktorý z nich

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Keď som sa prebudil, už bolo popoludnie a slnko príjemne hrialo. Soňa sedela oproti mne a vyzerala, že jej nie je úplne dobre.
"Vyzeráš, ako keby si tam našla recept na rajčatovú polievku" prelomil som ticho. Soňa nenávidí rajčata.
Ani sa neusmiala.
"On celé to údolie preklial." povedala neveriacky. "Len tí, ktorí odovzdajú rubín, sú chránení. Ostatní..mu odovzdávajú svoju životnú silu."
Možno sme sa nemali na to hľadanie rubínu úplne vykašľať.
"Jak to zlomiť?".
"Musíme zničiť zdroj jeho sily." povedala unavene.
"A ďalej?"
"Myslíš, že nás skôr zabije to údolie, černokňažníkov poskok alebo tá nesmrteľná bytosť, čo to stráži ??"

Obrázek uživatele Gilnar

Poslední slovo

Drabble: 

Čaroděj Xenochiropraktos se přel s přítelem Poliurbiopidem, zda je silnější člověk, nebo příroda. Zatímco Xenochiropraktos velebil lidský rozum, Poliurbiopidos tvrdil, že přirozenost má poslední slovo.
„Bádal jsem v knihách, svitcích i hliněných tabulkách a zjistil jsem, jak spoutat smrt,“ prohlašoval Xenochiropraktikos. „Chceš-li, hned ji začaruji a ovládnu.“
„Sázím na smrt. Ostatně očekávám, že tě za rouhání na místě srazí blesk,“ odpověděl Poliurbiopidos.
Xenochiropraktos dlouze čaroval, až oznámil: „Spoutal jsem smrt a nyní jsem nesmrtelný. Vyhrál jsem.“
Poliurbiopidos přiznal porážku.
Po mnoha letech oba zestárli a čaroděj zemřel.
„Já jsem vyhrál,“ řekl Poliurbiopidos, „ale ta radost v tom už nějak není.“

Obrázek uživatele Ansonville

Věštba

Drabble: 

„Vidím... smrt.“
„Cože?! A kdy?“
„Tak... za dva dny.“
Nebyl čas. Zaplatila věštkyni, vyběhla ven a začala vymýšlet ty nejdivočejší věci, co může ještě stihnout. Doma si objednala spoustu jídla a prohlížela si staré fotky a jiné vzpomínky. Pak vyrazila na letiště, koupila letenku na první volný krátký let a noc strávila po barech v Paříži. Ráno se vytratila z hotelového pokoje tak, aby nevzbudila onoho muže, a užívala si jaro v ulicích.

„Chci zpátky své peníze! Mýlila jste se, jsem pořád na živu!“ křičela rozhořčeně.

„Ale musíte uznat, že ty dva dny za to stály, ne?“ ušklíbla se stařena.

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 10 aneb jasnovidci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ.

Tentokrát o porodu. Byli jste varování. :)

Drabble: 

Takhle vám v sobotu ráno praskne voda. Odploužíte se do koupelny, zkontrolujete se, pohoda jazz. Za nějaký čas vzbudíte manžela, necháte ho nasnídat, zatímco se sprchujete, zabalíte mu něco k obědu a vyrazíte do porodnice. Tak vás přijmou, začnou vyvolávat a přijde čekání. Nuda.
Manžel se několik hodin ptá, jestli už to bude. Vy pochybujete. Porodníci se nevyjadřují.
V noci dostanete epidurálku, porod se zadrbne a vy blaženě usnete. V "posteli", manžel v křesle.
Druhý den opáčko. Po třech hodinách na plynu máte prozření! Porod je jako smrt, můžete se vsadit, že přijde, ale nikdo není schopný přesně říct kdy.

Obrázek uživatele Bilkis

Ne, to nesmíš

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/40237 a tak nějak předchází všemu tomu u rybníka

Drabble: 

"Byla by tady jedna možnost. Údajně." Její hlas je slaboučký, veškerá síla ji opustila. Obličej má šedivý a oteklý, a přitom je tak křehká, až se bojí, že se zlomí, když na ni sáhne.
"Na vyléčení?" Prosím, prosím, řekni ano!
"Ne, Jáchyme. Na lepší konec." Zašeptá.
"Určitě to zvládneš, ještě je naděje! Ještě jsme nezkusili..."
"Všechno, Jáchyme. Zkusili jsme všechno." V hlase má ostrou hranu.
Odvrátí se od ní, nechce to slyšet. Má pravdu, samozřejmě. Zkusili všechno. Nepomůže jí, nemůže. Chce věřit.
Když místo ní další den najde jen dopis s vysvětlením, zhroutí se mu svět. Protože vsadila na smrt.

Obrázek uživatele Remi

Co všechno James Potter udělá...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jenom taková blbinka, střípek. ;)
Ale zkracovat to byla hrůza. Když už člověk musí vyškrtnout Rema, jde do tuhýho... :D

Drabble: 

„Jamesi, nezkoušej to. Tyhle triky na koštěti nejsou bezpečný.“
„Nic to není, Lily,“ nasadil James oslnivý úsměv. Sirius vážně přikývl.
„A tak začíná další díl vašeho oblíbeného pořadu Co všechno James Potter udělá, aby sbalil Lily.
“Tahle show už skončila,“ odbyl ho James a mrknul na Lily, ale Sirius se jen ušklíbl.
„Moje chyba. Co všechno James Potter udělá, aby mu Lils nedala kopačky.
„Provokatére,“ zavrtěl James hlavou, nasedl na koště a vzlétl.
„Merline, on se snad zabije,“ odvrátila se Lily.
„Na to si klidně můžeš vsadit. Nebylo by to poprvý,“ ušklíbl se Sirius. „Však Poppy ho dá zase dohromady.“

Obrázek uživatele Wolviecat

Bez naděje na úspěch

Drabble: 

Když Steve zmizel a když poslední kapky jeho krve skončily v Hudsonu, vytratil se projekt Rebirth z Peggyina života. Z armády odešla, bezpečnostní prověrky vypršely, a radši nechtěla vědět, jaké nové šílené nápady zkoušejí v Kanadě.
Teprve jako velitelce SHIELDU se jí dostaly do rukou i ty informace, které jí předtím zatajili.
O projektu, kde se ani tak nemodlili za úspěch, jako počítali s neúspěchem.
Isaiah Bradley měl ve tváři stejné odhodlání jako Steve na fotce, kterou pořád ještě nosila u sebe.
Snad měl i někoho, kdo v poslední chvíli obrátil oči ke stropu, aby se nemusel dívat, jak umírá.

Závěrečná poznámka: 

Drable na Isaiaha Bradleyho, opravdu prvního supervojáka, se asi stane mojí tradicí. A Peggy Carter si taky zaslouží víc lásky.

Obrázek uživatele nettiex

Sklapni a koukej už umřít

Drabble: 

„Sklapni a koukej už umřít,“ vyštěkl Gabriel.
Crowley by to nepřiznal, ale na jednu stranu byl rád, že vzal Azirafalovo místo. Anděl by ta slova nenesl lehce.
Vstoupil do ohně a zároveň potěšeně i znechuceně sledoval výrazy ve tvářích svých katů. Uspokojení. Nejistota. Znepokojení. Strach. Zmatek. Hrůza.
Přestože pád (a život po něm) Crowleyho vyléčil z iluzí o dokonalosti nebe, někde hluboko uvnitř jej litoval. Ale když sledoval zklamání andělů, že kolega, který se provinil zvolením míru před válkou, přežil svůj trest smrti... ne, nikdy nebude úplně spokojený jako démon. Ale v tuhle chvíli byl rád, že už sem nepatřil.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Já ti to říkala

Fandom: 
Drabble: 

"Vo co, že zabiju i Františka," prohlásila nemilosrdně Lucie.
"To to jako děláš naschvál?" Napadlo Kateřinu.
"Jasně, že ne. Jen chci, abys pochopila, že u mě nepřežije nic. Nemůžu za to. Prostě mě nenávidí," stěžovala si.
"Ale Františka zabít nemůžeš, je se mnou už deset let," tvrdila Kateřina.
"A já ti říkám, že umře. Radši mi ho nesvěřuj," varovala Lucie.
"Tak fajn, vsadíme se," napadlo Kateřinu.
"Vážně chceš riskovat jeho život? Umře mi tu!"
"Jo. Aspoň zjistíme, jak je to vážné," uzavřela Kateřina.

Lucie měla pravdu. Dokonce i kaktus František u ní v pokoji odešel. Měla tam nějakou zvlášní energii.

Obrázek uživatele Elrond

Silmaril v kapse nevěstí nic dobrého

Fandom: 
Drabble: 

„Berene!" Luthien vyběhla za ním, když odcházel ze síní Menegrothu. „Kam jdeš?"
„Pro silmaril."
„Zbláznil ses?" řekla a chytla jej za ruku. „Stačí, že se zbáznil tatínek! Utečeme spolu a najdeme zemi, kde se můžeme společně usadit," navrhla.
„Ale já tě chci pojmout za svou ženu se vším všudy," řekl Beren rozhodně.
Luthien jej slabě udeřila pěstí do hrudi.
„Možná si myslíš, že když žijeme zde, za Melianiným pásem, že k nám nic nepronikne. Ale my víme o činech Fëanora a jeho synů! I když se ti podaří přelstít Morgotha, máš na krku je. Je to jistá smrt!"
„Přesto půjdu."

Obrázek uživatele Terda

Přízrak minulosti

Fandom: 
Drabble: 

Kýl se zaryl do písčitého dna. Od pláže je dělilo jen pár kroků. Ledové tesáky se zahryzly do lýtek. Námořníci třímali píky a sekery. Frances je vedla mezi balvany. Déšť jim byl spojencem.

Nepatrné gesto zastavení. Vyčkávali. Pak se ve světle lucerny mihl záblesk obličeje. Dech zadusil výkřik překvapení. Vykročila vpřed. Sama.
“Madam?”
Zavrtěla hlavou.
Věděla, že dělá chybu. Ale nemohla jinak.

Vsadila na vrtošivou kartu. Na jejím líci se možná nacházela smrt.
“Fergusi!”
Muž sebou trhl. Lucerna se roztříštila. Zaváhal jen na okamžik. Čepele nožů zlověstně zazvonily. Souboj stínů. Chlad oceli svíral hrdlo.
“Běž domů, Fergusi..” zasípala. “Nikdo nepřipluje.“

Obrázek uživatele Trigatron

Sobotní odpoledne

Drabble: 

Šavle zvonily o sebe, když on a ona šermovali v hale. Z uctivé vzdálenosti to pozorovali dva muži a jedna žena.

"Řekl bych, že zvýším sázku. O deset," oznámil důstojný pán ve lněném obleku.
"Jak si ráčej přát, vašnosti," odvětil muž v livreji komorníka, a obrátil se k podobně oděné ženě.
"Taky si vsadíš víc, Rosito?"
"Ne, Juane. Jsem si jistá, že vyhraje on."

Jako na zavolanou bojující pár upustil zbraně. Paní Anna Hartmannová si sundala masku.
"Tati!" vyhrkla, a rozběhla se za ním.
"Počkej, mazej zpátky za Erichem," smál se bývalý guvernér. "Vsadil jsem pětapadesát babek na tvoje vítězství!"

Závěrečná poznámka: 

Opět jeden z pohledů do budoucnosti... té lepší budoucnosti.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Zpodkolvstání

Drabble: 

Jakmile Toníček zpozoroval v kolejišti tmavou siluetu, spustil zvonec a sešlápnul pedál brzdy na magnety. Přibližující se postavu hypnotizoval až do úplného zastavení.
Právě v tom okamžiku mu chlap zmizel z dohledu.
Toníček sundal prst ze zvonku, pustil kolejnicovou brzdu a zůstal sedět na místě. Přibitý šokem. Dočista oněmělý.
Mozek mu servíroval jasný obraz toho, co se nachází pod vozem. Při představě, že by měl vylézt ven a podívat se, ho jímala hrůza.
Teprve, když mu chlápek zaťukal plechovkou piva o kabinu a zeptal se, jestli by nemohl trochu couvnout, jelikož má pod kolem šňůru od sluchátek, Toníček začal řvát.

Obrázek uživatele Red Knight

Královrah

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Rozhodují vteřiny.
Každým drabblem se blížime ke konci Bastianovi linky příběhu (bude pokračovat, ale asi si dá malou pauzu). Možná je to dobře, už mě nenapadají žádný názvy! :D

Drabble: 

Bastian nečekal protiútok, ale podruhé se překvapit nenechal. Králi znatelně docházely síly. A Bastianovi útoky neuměly pouze zranit. To byla sázka na jistotu.
Bastian se na krále nedokázal podívat, tak pohled upřel na meč. Chvíli přemýšlel, že ho vezme s sebou. Bílý akkar, magický kov, byl vzácností pro každého, nejen pro královraha na útěku.
Královrah. To slovo se Bastianovi prohnalo myslí jako bouře.
Všechen hněv v okamžiku vyprchal. Nebyla to první vražda, které se dopustil. Tak proč se mu tolik třásly ruce?

Meč nechal ležet na zemi.
Když lezl z okna, poslal za mrtvého krále tichou modlitbu k zapadajícímu slunci.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Marek

Zkouška charakteru

Úvodní poznámka: 

Pokračování ze dne předtím.

Drabble: 

Strážci připoutali Šumaře před špalek umístěný uprostřed místnosti s nízkým stropem a opustili ho. Rozhlížel se po místnosti, ale její účel mu unikal. Detektor citů si nedokázal představit.
"Tak tě tady máme," ozvalo se za Šumařem, který se po hlase otočil, ale spoutání mu to znemožňovalo.
"No tak se do toho dáme," pronesla osoba, vkročila Šumařovi do zorného úhlu a zasekla do špalku velkou železnou sekeru.
"Kdo jste a co pro Mistra Kápě chcete?" polkl Šumař a ostražitě osobu sledoval.
"Provedeme malé posouzení tvého charakteru, Šumaři. Podle toho se uvidí, co s tebou, ale já bych si vsadil na smrt."

Obrázek uživatele Zuzka

Lék na tvou smrt

Drabble: 

Pokoj se topil v šarlatovém šeru.
"Nemám více sil, Louisi," šeptal pacient.
"Nesmysl..."
"Mám jen ten tupý bezvládný pocit. Není k čemu se vracet. Ten střelec měl mít lepší mušku," pokrčil nepatrně ramenem.
Tichý rozhovor se táhl už dlouho a stále kroužil v téže louži. Louisovi docházela jeho učitelská trpělivost. Pak se na krátko zlomila i jeho bratrská láska.
"Možná tě to nakonec přeci jen zdolá. Horečka tě dostane. Zemřeš. Chceš se vsadit?"
Odpověděla mu jen náhle zatvrzelá jiskra v bratrově pohledu.
Bylo to podobné, jako s tím lékem na škytavku. Škytáš? Tak to dokaž.
Robert Gérard Moore se uzdravil.

Závěrečná poznámka: 

Snad je to vidět. Sázka je tady použita jako lék na smrt.
Trošičku tím ohýbám originál, ale kdo řekl, že k tomuhle nemohlo dojít...

Obrázek uživatele kytka

Bílá káva rudá krev

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na http://www.sosaci.net/node/42616

Drabble: 

"Sestro Máří," začne opatrně Mína, když spolu pijí odpolední kávu, "vy víte, komu chlapci říkají červeno-bílý?"

"Bodejď bych nevěděla." Máří pečlivě krájí chleba na malé kousky. "Toho pečiva dávaj čím dál míň."

Mína sleduje, jak se chlebová kačenka pomalu noří do cikorky. "Komu?"

"Jak komu? Nám přece. Nejspíš máme být živy jen z falešnýho kafe."

"Komu tak říkají."

"Jo tohle. To jsou dezertéři. Zrádci, co přeběhli k Rusku a teď zabíjej naše chlapce."

Míně zaskočí kůrka v krku.

"Tebe to, holka, nějak vzalo," uštědří jí Máří herdu do zad. "Neboj, takovýho když chytěj, oprátka ho nemine, to se můžeš vsadit."

Obrázek uživatele ef77

Za svítání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Stázi se nechala odvést pokorně, jako ovečka. U kořenářky se rozmluvila a bylo to, jako když se hráz protrhne a žene vodu prudce náhonem.

Kořenářka, Anděla i stárek, kterého babka jako člověka světem protřelého pozvala, poslouchali bez hlesnutí.

Svítá.

„Co budeme dělat?“ prolomí šedé ticho stárek.

„Na mě se nedívej,“ hlesne Stázi, „sám jsi z mlýna utekl, co chceš po mně? Abych se mu postavila? Bože dobrý, jen pohled stačí, nebo dotek, a jsem ztracená. Hořím a mrznu zároveň. Vím, jak jsem pochybila v svojí touze. Vím, čím jsem se provinila. Ale nebudu kvůli tomu se smrtí v kostky hrát.“

Obrázek uživatele tif.eret

Nejlepší dílo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Možná se to může zdát drsné.

Drabble: 

„Pane, to přece...“
„Pochybuješ snad o mém příkazu?!“
„Ne, pane, to bych si nikdy nedovolil! Ale není to příliš...“
„Jistěže. Jen ty nejsilnější dojmy podnítí vznik nejlepšího uměleckého díla.“

Malíř se před vládcem uklonil.
„Chci, abys mi vypodobnil jistý výjev. Nepochybuji, že to bude tvé nejlepší dílo.“
Vydal pokyn a služebníci odběhli. Když se vrátili, malíři se hrůzou zatajil dech. Několik mužů drželo jeho syna, spoutaného a bezmocného.
„Namaluješ mi obraz smrti. Tvůj syn bude modelem.“ Pokynul rukou a jeden z mužů vytáhl nůž.

Vládce si obraz zálibně prohlížel. Teď, když malíř spáchal sebevraždu, bude mít dílo ještě větší cenu.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Závod se smrtí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podle skutečné události. Tato sázka byla bohužel prohraná.

Drabble: 

Přišel jsem do nemocnice za Klárou. Chtěl jsem ji odvézt domů. Měli jsme se brát, takže diagnóza s názvem roztroušená skleróza určitě na předsvatební náladě nepřidala.

Klára byla hysterická. Zmítala se mezi pláčem a apatií. Říkala, že z ní bude kripl, který bude časem odkázán na pomoc druhých. To jí připadalo strašné. Obzvláště, když ona chtěla pomáhat jiným jako sestřička.

Na pokoji jsem ji ale nenašel. Podepsala reverz a odešla. V předtuše něčeho zlého jsem se hnal domů, kde jsme bydleli. Čas utíkal moc rychle.

Otevřu byt. Vpadnu dovnitř. Skrz dveře ale vidím už jen bezvládné nohy visící ve vzduchu.

Obrázek uživatele angie77

Na život a na smrt

Drabble: 

„Ty zatracenej mizero!“ běsnil Bouřňák. „Takhle s náma vyběhnout, že se nestydíš.“
„Nestydím,“ odpověděl Šumař a provokativně si přepočítával svoji část výhry. „Nepodváděl jsem. Jen jsem… využil okolnosti.“
„Chudák Mistr Spáru,“ řekl Gesler a podíval se na mrtvého škorpióna.
„Je ti líto bojovníka, nebo peněz, o který jsi kvůli němu přišel?“ zašklebil se Sépie. „Bylo přece jasný, že nejmíň dva umřou.“
„Už jsi vyplatil Keneba?“ zeptal se Šumař.
„Jdu tam. Měl kurz čtyřicet k jedný?“ ujišťoval se Sépie.
„Jasně.“
„Čtyrycet… já tě roztrhnu!“ nabral Bouřňák druhý dech.
„Sežeňte novýho šampiona a můžeme dát odvetu. Radostná společnost je připravena,“ uzavřel Šumař.

Stránky

-A A +A