DMD č. 13. pro 13. 4. 2012. Téma: Gloria

Obrázek uživatele Joan Watsonová

Mučednice

Říká se, že žena je nejkrásnější ve svůj svatební den.
U mé snoubenky se to nepotvrdilo.
Náš svatební den byl příšerný od samého začátku.
Probudil jsem se v Sherlockově posteli. Nahý, špinavý, hlava mi třeštila jako nikdy.
Ona se probrala na opačném konci města. Svázaná do kozelce, v páchnoucím sklepě, jako Moriartyho rukojmí.
Obřad jsme stihli oba. Jen jsme vypadali tak žalostně, že nás kněz odmítl oddat a
když později konečně svolil, má nastávající si všimla křížku pod Sherlockovou košilí.
Byl můj.
Tiše se rozplakala, pak setřela slzy a beze slova odešla.
Navždy.
Jak posléze podotkla Molly, Gloria nebyla mučednice.

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

Snění v Lisabonu

Chlapec se posadil na tvrdé kameny nábřeží. Tak jako každý den cestou ze školy si přišel pro svůj denní příděl snění. O dalekých cestách. Cizích krajích. Úžasných dobrodružstvích. Návratech. Kolem něj probíhal každodenní život přístavu. Nikdo si ho nevšímal. Všichni šli za svým cílem. Neviděli bouře. Námořní bitvy. Tajuplné ostrovy.

Ozvalo se zahoukání parníku.
Vytrhlo chlapce ze snění. Sebral tašku a utíkal. Domů.
Ještě se naposledy ohlédl. Byla tam. Tři stěžně. Holé. Bez plachet.
V odpoledním slunci trochu smutný pohled.
Posledním pohledem se rozloučil.
V jeho mysli plula pod plnými plachtami, na rozbouřeném moři.

Fregata Dom Fernando II e Gloria...

Fandom: 

Jak se to pivo, pivečko pijé...

„Glo glo glo glo glo...“ všechno se točilo v zelených spirálách směrem dolů. Harry viděl jen velmi mlhavě, zrak mu zčeřovaly jemné duhové vlnky.
„Glo glo glo glo glo...“ Měl pocit, že se každou chvílí pozvrací, nemohl dýchat. Cosi mu tlačilo na plíce. Něco mu zatáhlo za nohu. Byl to ďasovec? Nebo rusalka? Nebo snad dokonce Draco Malfoy?
„Glo glo glo glo glo...“ víčka se mu zavírala, měl chuť spadnout na zem a spát a spát a spát. A pak najednou... Všechno viděl tak jasně...

Před půl hodinou...

„Glo glo glo glo glo. Glóriá! Jak se to pivo, pivečko pijé!“

Fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Pojďte ke mně všichni

„Pane, smiluj se,“ opakuje po knězi dav věřících.
Na svoje hříchy vlastně téměř nikdo nemyslí.

Jeden má strach, že mu hrozí vyhazov z práce.
Další je nevyspalý a myšlenky mu bloudí pouze po pozemských cestách.
Žena vedle něj má doma nemocné děti.
Pihovatý mladík docela vzadu se trápí neopětovanou láskou.
Dlouhovlasá dívka přemýšlí, co si vezme na večerní schůzku.

„Sláva na výsostech Bohu,“ zpívá se vzápětí. Nezní to nijak radostně. Spíš jako pohřební pochod než jako provolávání slávy Bohu.

Bůh, který všechno to lidské pachtění sleduje z nebeských výšin, se shovívavě usměje a povzdechne si: „Et in terra pax hominibus…“

(A/N: Název je citát z Bible - Mt 11,28. A vlastně ani nevím, proč jsem nechala Boha mluvit latinsky :D. Ale znamená to "A na zemi pokoj lidem...")

Fandom: 
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Vzpomínka na 80.léta

A/N: BJB

Od chvíle, kdy poprvé uviděla ten nádherný svetřík na své oblíbené filmové hvězdě, nedokázala myslet na nic jiného. Ta nádherná světlefialová barva a i z plátna viditelná měkkost! Takový kdyby sehnala, ženské v kanceláři by pukly závistí a Roman, zatím nezabírající na žádný z jejích ženských triků, by ji určitě alespoň vzal na vědomí, pokud by jí přímo nepadl k nohám. Hned druhý den prošmejdila Prior i Otavan, samozřejmě marně, nakoukla i do Tuzexu, ale ani tam nic, zaplaťpánbůh, kde by sháněla bony? A pak ji uviděla. Pletací příze Gloria 53111. Proč, proboha proč ji maminka nikdy nenaučila pořádně plést?

Obrázek uživatele Innes

Televizní války

Byla zima, byla nuda. Nic se nedělo. Nikomu se nechtělo nic dělat. Všichni se povalovali na gauči, pojídali cokoli, co bylo po ruce.
Kanibal ukořistil ovladač a začal televizní turistiku.
„Čutálisti, čutálisti, semetrika, zvířátka, survival, zprávy, Jamie vaří, telenovela, Babica…“ kanibal znuděně přepínal a posléze se mu rozsvítily oči.
„Ne! Okamžitě to vypni.“
Kanibal se začal ďábelsky smát.
Vrhli se na něj, lechtalis, snažili se mu ovladač vzít. A k tomu jím hrála teologické diskuze na GloriaTv.
Prali se. Nakonec se podařilo tyrana shodit na zem.
„Gloria!“ vykřikl Matěj „a teď si pustíme Hannu Montanu!“
„Na něj!“
Bitva začala nanovo.

Obrázek uživatele Jeřabina

Vzhlížejme vzhůru k andělskému kůru

AN: moje oblíbená česká varianta na Azirafala a Crowleyho (NO SLASH!!!) nemohla chybět.
Anděl Páně.

„Ale notak anděli, nebuď labuť. Já jsem vážně zvědavej, jak zpíváš, čestně,“ prosil čert Uriáš nevinně.
Petronel rádoby káravě pozvedl prst. „V háji Božím je zakázáno hlučet, pekelníku. Ten je určen k pokojnému tomu... rozjímání.“
„Nepřeháněj, jaký hlučení? To určitě neplatí pro kůry andělské.“
Petronel se potěšeně načepejřil, že byl nazván kůrem andělským, a svolil. Čert se usadil a zatvářil se poťouchle.
Anděl důstojně otevřel ústa a vydal ze sebe mocné (a notně falešné) „Glóriááá!!“, následované takřka okamžitě přidušeným „hosana, haleluja, Bože všemohoucí“, když ho Pánbůh vykopl z rajské zahrady.
Uriáš už čekal před bránou. „Ale zpívals dobře,“ prohlásil posměšně.

Obrázek uživatele Aplír

Marie

Škaredá, špinavá, šilhavá a šmajdavá babizna otočila klíčem v zámku. Rázem byli uvězněni v komůrce bez oken, v naprosté tmě, nalepeni jeden na druhého. Bylo jí horko a měla žízeň. Díky drobným závanům jeho dechu cítila, kudy jí stéká pot. Pocit beznaděje přebil všechno ostatní.
„Co budeme dělat?“ snažila se zakrýt úzkost v hlase.
Začal se modlit. Jeho hlas zněl vyrovnaně a konejšivě. Najednou se jí zatočila hlava. Snad to bylo tím vzduchem. V nose jí štípala známá, nasládlá vůně. Bylo jí všude plno. Asi omdlela.
Když se probrala, klečel nad ní s perníkovým srdcem v ruce. Jsme zachráněni.
Gloria!

Fandom: 

Vánoční mše

Po úvodním Kyrie přichází na řadu Gloria.
Pastýřům se zjevují andělé a sdělují jim, že v Betlémě se narodil Mesiáš. Lidé jásají, provolávají chválu Bohu a chystají se, že se do Betléma vypraví.
Noty se rychle řadí jedna vedle druhé jako figurky v lidovém betlému. Ansámbly a sóla, sbory, stříbrné tóny varhan, hřejivé tóny flétny… Kantor se chvílemi usmívá, představuje si hlasy zpěváků na kůru a myslí na své žáky v kostele na půlnoční mši. Doufá, že jim i tahle skladba zkrášlí vánoční dny.
Venku je zima, deštivo a fouká silný vítr, ale v rožmitálské světnici už vládne vánoční idyla.

Fandom: 
Obrázek uživatele Champbacca

Kat a katecheta

(4k)

„Gloria in excelsis Deo, laudo te, benedico te!“ Miguel Gonzales, inkvizitor třetí kategorie, téměř plakal radostí. Konečně sám odhalil stvůru, která jistojistě nepocházela ze světa smrtelníků. Po těch třech stech letech už si to zjevně zasloužil.
„Mors stupebit et natura, cum resurget creatura, iudicanti responsura,“ recitoval okázale a mířil na pekelnou bytost před sebou křížem a růžencem naráz. Kvůli hubení upírů se přidal k inkvizici, ačkoliv se všichni smáli jeho rudému hábitu, teď dostal příležitost.
„In nomine Patri et Filii et Spiritus sancti,“ odvětila bez mrknutí oka Daria, momentálně psaná jako křesťanka, a kříž mu narvala do krční tepny.
„Amen.“

Obrázek uživatele Aveva

Patnáct

Můj skutečný život se vejde do patnácti dnů.
Doba, před kterou jsem utekl z Chrámu.
Tam jsem nebyl nikdo.
Tady...
Uctívají mě. Provolávají mi slávu.
Hlásám konec světa. Věří mi. V Chrámu jsem se naučil jak mluvit, aby mi věřili.
Opustili kvůli mně své životy. Dělají všechno, co po nich chci. Mé stádo.
To je ten správný život.
Jenže právě končí. Zatmění začíná.
A jestli se konec světa nekoná...
Ta drobná ženuška mi vyškrábe oči. Ten kolohnát nejspíš přerazí hřbet.
Za to, že jsem jim lhal.
Ale stálo to za to.
Dokud neotevřu oči, zatmění neskončí...
Stálo to za to?

Obrázek uživatele kytka

Bartolomějská noc

Noc na čtrnáctého dubna byla vlahá.
Jabloně začínaly právě kvést.
Naposled zazněly půlnoční zvony.
Než je umlčeli na čtyřicet let.
Zdi klášterního dvora pokřižovaly světlomety.
Ticho ambitů roztříštil křik.
Poprvé po staletích šeptaného ticha.
Lámal se ozvěnou.
Bratři se tísní v refektáři. Modlitbu beze slov na rtech.
Než je odvezou na korbě náklaďáku.
Chodbami zní staccato bagančat.
Mladíček s rudou páskou típne cigáro o kancionál.
Knihy jsou také třídní nepřátelé. Na hranici s nimi!
Rozbitá okna drnčí v průvanu.
Meluzína kvílí své Gloria.
Nebeský globus se točí a točí.

Za úsvitu zůstal klášter prázdný a ztichlý.
Akce K proběhla úspěšně.

V noci z 13. na 14. dubna 1951 proběhla na celém území Československé republiky tajná akce StB s krycím názvem K (jako kláštery). Během této jediné noci ozbrojení příslušníci StB, SnB a lidových milic obsadili okolo půlnoci 219 klášterů a řeholních zařízení, přinutili mnichy vstát a odvezli je do tzv. internačních klášterů s vězeňským režimem. Celkem bylo v rámci akce K internováno 2376 řeholníků. Podobná akce později postihla také ženské kláštery.

Fandom: 
Obrázek uživatele Fantomas

Jeden z nich

Lišil se od ostatních chlapců, kteří byli vylosováni. Nejspíš to byl nějaký náboženský fanatik. Slova jako hosana, aleluja, nebo gloria, používal tak často, jako jiní sprostá slova.
„Pošuk,“ uchechtl se jeden z ostatních.

Na padesáté míli podepřel kluka se dvěma varování, který padnul na zem a dál ho podpíral. Chlapci zacloumala vlna obdivu a nepochopení.

Když se dostal do čela pochodu, jejich pohled na něj se změnil. Cítili k němu jistý druh posvátné úcty. On, podpírající toho hocha, je teď vedl.
„Pojďte se mnou bratři. Spolu se zbavíme tohoto utrpení a dojdeme království nebeského.“

Na osmdesáté míli je oba zastřelili.

Obrázek uživatele Saphira

Ženy

Poznámka: Tak tohle mě pekelně potrápilo. Napsala jsem asi tři drabble, než jsem objevila to pravé. Zdá se, že van Gogh dokáže zachránit celkem cokoliv. Dnešní drabble je inspirováno van Goghovou 'verzí' slavného obrazu od Francesca Goyi.

___

Sledoval křivky nahého těla na Goyově obraze. Svůdná maja se na něm natahovala a nabízela svou nahotu. Bylo to vulgární, ale přesto začal malovat i on svou verzi slavného obrazu.
Gloria. Konečně byl osvobozen od nešťastných lásek. Ženy ho přitahovaly, ale žádná pro něj nenašla pochopení.
Jenom ty na obrazech. Myslely si to, co chtěl on. Vypadaly tak, jak do nich viděl. Obvykle nebývaly tak krásné, jako ve skutečnosti. Ale nemohl si pomoci.
I ta svůdná maja měla v sobě něco zlověstného. Ženy byly nevyzpytatelné.
Gloria. Už ho nebudou trápit.
Nanášel tahy tělové barvy a těšil se, až přijede Gauguin.

Obrázek uživatele Neferet

Gloria in excelsis Deo

Spíše než aby měl cíl, jen tak bloumal ulicemi.
Přemýšlel, koho by si mohl zakousnout. Jestli dnes zvolit křehkou krasotinku, kterou okouzlí svojí krásou či zvolit muže, kterého by přemohl svojí nadlidskou silou.
„Gloria in excelsis Deo
et in terra pax hominibus bonae voluntatis…“

Zarazil se v půli kroku. Naklonil hlavu na stranu naslouchaje mužskému monotónnímu hlasu, který se linul z kostela.
„Laudamus te. Benedicimus te.
Adoramus te. Glorificamus te…“
zanotoval tlumeně s jistou veselostí v hlase.
Na tváři se mu objevil přímo ďábelský úsměv, oči nabraly barvu síry a mezi rty se zaleskly špičáky.
Už věděl, koho dnes navštíví.

Sláva ti

Já vím. Nejsem dobrý člověk.
Ty to víš také. To ty jsi mě tak stvořil. Sláva ti.
Dal jsi mi rozum, ale nedal jsi mi moudrost. Sláva ti.
Dal jsi mi talent, ale nedal jsi mi píli. Sláva ti.
Dal jsi mi srdce, ale nedal jsi mi lásku. Sláva ti.
Dal jsi mi moc, ale nedal jsi mi soucit. Sláva ti.
Dal jsi mi dary, ale nedal jsi mi návod. Sláva ti.
Dal jsi mi všechno, ale nedaroval pranic. Sláva ti.
Nejsem dobrý člověk. Všechny tvé skvostné dary jsem obrátila v prach.
Co na to dodat.
Snad jen.
Hanba mi.

Fandom: 
Obrázek uživatele Brygmi

Loučení se svobodou

odehrává se někdy v budoucnosti

Dave se na večírku bavil, tedy až do té doby, než se za dveřmi objevila policistka.

„Kde je majitel? Tohle je rušení nočního bytu.“

Sakra.

„Tady, David Karofsky.“

„Těší mě. Glorie. Pusťe to!“

Někdo zapnul hudbu a policistka se začala vlnit okolo něj a rozepínat si košili. Aha, takže striptérka na rozlučku se svobodou, originální. Jenže... Nepřišlo jim divné najmout ženu? Protože si zítra bere muže.
Očima vyhledal Azimia. A ano, podle jeho výrazu byla striptérka zcela v jeho režii. A očividně mu „ta chyba“ nedocházela.

Co teď?

„Rozjeť to, kotě!“ přikáže David Glórii a rozhodne si tu absurditu užít.

Fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Gloria

Většinu času si svou práci užívá. Ale pak jsou chvíle jako tato. Kdy má ze všeho nejvíc chuť něco rozbít.
Holčičce může být tak dvanáct. Zcuchané vlasy, podvýživa, oči plné vzdoru.
„Jak ti říkají, malá?“
„Gloria,“ odpoví. „A vy tady nemáte co dělat. Do labyrintu smí jenom Vyvolený a to jsem já,“ dodá nepřátelsky. „Jinak přijde Minos a všechny nás zničí.“
Tiše dodá: „každý rok musí někdo do labyrintu, jinak…“
Daniel si přes její hlavu vymění s Jackem výmluvný pohled.
„Víš co, Glorio?“ dřepne si Jack k holčičce, „co kdysme šli s tebou a trochu se s tím Minosem seznámili?“

Těžké BJB a kroužení kolem tématu širokým obloukem, já vím...

Fandom: 
Obrázek uživatele Uhla

Prokletý den

Když chtěl ráno vylézt z pelechu, zamotal se do deky a ošklivě sebou plácl.

Když si chtěl udělat ranní vzpružovací kafe, zjistil, že došlo.

Když si chtěl odskočit, ukouzl po slupce od banánu a skončil hlavou zapasovaný v záchodě.

Aby toho nebylo málo, do misky se žrádlem mu přistál slintající letící Odie, takže všude na sobě měl svůj oběd.

Celé to už jen podtrhoval fakt, že se Jon celý den tvářil optimisticky a ještě k tomu se mu to snažil vnutit.

Na pondělkách měl Garfield rád snad jen to, když si na konci dne mohl říct…

“Sláva, přežil jsem to!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Romance

Smrt a násilí - Ano, dokonce i v tomto fandomu. Ne, nevím, čím to je.

Mladičká vévodkyně oslňovala půvabem, drahokamy a naivitou. Když se s ní král procházel zahradou, připadal si, jako by se připravoval na úlohu otce, nikoli snoubence.
Vévodkyně štěbetala o tatínkovi, o drzém králi, který ji odmítl, o ložiscích vzácných kamenů, přičemž veškeré informace podávala dle zvyku své země ve verších.
Znenadání vyskočil zpoza keře zakuklenec s dýkou a rozběhl se ke králi.
Zločincovy oči však oslepilo pronikavé světlo následované zlatou jehlicí.

Vévodkyně svěsila ruku se zářivým náramkem, podívala se na jehlici trčící z oka zmírajícího lotra a začala ječet, velmi prozaicky.
Král ji rozechvěle objal a konejšil: „O mia cara Gloria.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Šťastný den

Slečna Trixie se probudila v podivuhodně dobré náladě. Chvíli vzpomínala, co je toho příčinou. Pak jí došlo, že je konečně v důchodu. Gloria to dokázala! Žádná kancelář! Procházky! Natáhla si přes košili zelené tepláky, zapomněla zamknout byt a vycupitala z domu. V nejbližším kostele zapálila za Glorii svíčku.
Tou dobou Gloria alias Ignácius J. Reilly cpal své bachraté tělo do autíčka Mirny Minkoffové. Nikdy se nedozvíme, zda sanitka psychiatrické léčebny dorazila k jeho domu pozdě kvůli zapálené svíci, nebo proto, že slečna Trixie svým šouráním přes přechod u kostela zastavila na padesát vteřin dopravu na Basin Street v obou směrech.

Obrázek uživatele Zuzka

Gló-ri-ááá.

Vztekle házela do truhly jednu spodničku za druhou.
Lá-la-lááá...
To jí scházelo, ještě, že už jede pryč. Kolik týdnů vydržela ty příšerné poznámky a narážky! Naposled málem vybuchla. A Maria teď kvůli té čarodějnici přerovnává kufry.
Lá-la-lááá...
Potřebovala procházku v parku. Naposled se vloudit do té svěží zeleně kolem Rosingsu a dopřát si míli či dvě klidu a samoty. Jak jen se ta zahrada lišila od své paní...
Lá-la-lááá...
Kdyby byla alespoň nešla na mši. Znuděnější farníky v životě neviděla. Navíc, ten chorál jí bude znít v uších celou dlouhou cestu domů. Lá-la-lááá. Zatraceně.
Lá-la-lááá...
Pan Collins zpíval neuvěřitelně falešně.

Obrázek uživatele Lyta

Věru sláva

Návaznost na "Ledové probuzení". Ve stylu BJB, protože večer už nebudu mít čas a momentálně horší kocovinu než já má jenom Iantouch.

Master zkoušel přilít mlíko do instantní Jihlavanky, v mylném dojmu, že ji to vylepší. Byl to takový hnus, že zvažoval regeneraci. Možná by mohl být tentokrát ženská. Třeba pěkná blondýna, co by měla kozy jako vozy. Konečně by si s nimi mohl hrát a hrát, na rozdíl od teď, kdy ho Donna ani nenechá si sáhnout. Prý pojď se mnou stavět TARDIS, bude legrace. Příště si radši šňupne koksu a bude si hrát s legem.
Ale kdyby byl ženská, jak by si říkal. Mistress zní blbě. Hmm, Gloria. To znamená sláva. A až ovládne vesmír, bude slavný a oslavovaný všemi.

Fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Doma není nikdo hrdinou

AN: BJB č. 2.

„Cože? Muj syn Sam že je teďka hrdina? Jen esli je hrdinství honit někde po kopcích ňáký Černý fujtajble, dyš v doma v Kraji de všecko vod desíti k pěti. Ňáký šikovný ďouče dyby si rači našel a doma seděl.

A to voblečení, co si votamtaď přitáh. Nemám nic proti tomu, aby na sobě nosil železářství, dyš mu to příde pěkný, ale jak v tom bude plít záhony?

Copa řikáte? Že by měl kandidovat na starostu? No, bylo by to pěkný, ale aby mu do hlavy nevlítla ta, no, pejcha.

Počkat, jakej starosta?

Kdo mi pak bude pomáhat vokopávat bandory?“

Fandom: 
Obrázek uživatele angie77

Obavy

Přecházel sem a tam jako lev v kleci. Zatínal pěsti, každou chvíli kontroloval hodiny, vyhlížel z okna. Mumlal neslyšné nadávky.

Jeho kolega ho nejprve pozoroval pobaveně, později mu však začal brnkat na nervy.

„Nechceš se posadit?“ požádal. „Vždyť nehoří…“
„Nechápu, jak můžeš být tak klidný,“ zaprskal. „Co když se jí něco stalo?“
„Co by se mohlo stát? Prostě se trochu zdržela.

Další kolečka po místnosti. Připomínal sopku těsně před výbuchem.

Náhle zavrzaly dveře.

„Haleluja!“ vykřikl s úlevou sedící muž.
„Málem jsme umřeli,“ vyčítal ten druhý.

Gloria se jen ušklíbla a postupně vyrovnávala z kabely vydatnou snídani pro Cowleyho zlaté hochy.

Obrázek uživatele Iantouch

Gloria

Poznámka: Mám strašnou kocovinu, takže letošní první BJB. Enjoy. A Jacku, ty mi promiň.

Ianto byl zvyklý na ledacos. Když pominul kolegy, trhlinu, mimozemšťany a pterodaktyla, byl tu ještě Jack Harkness. Jeho šéf samozřejmě většinou působil profesionálně, velitelsky a hrdinsky (nebo se aspoň snažil), ale byly tu momenty, které Iantovi hlava nebrala: Například to, že si Jack dovedl nacpat do pusy celou koblihu, zapít ji kafem a ještě u toho mluvit. Nebo to, že dokázal chodit v jedné košili týden. Ianto díky tomuto nabyl přesvědčení, že ho už nic nemůže překvapit. Mýlil se.
Jack Harkness v kožené minisukni, paruce s pavími pery a síťovaných punčochách představující se jako Gloria překonal i ta nejstrašnější očekávání.

Fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Pojedeme jako vítr

„...glo glo glo glo glória. Aój kité! Ta Mol... Mo... Moava je krásná.“
„Majkle, jsi v pořádku? Tvůj motorický systém je poškozen.“
„Ale jóóó, výboný. Úpně moc vpřádku.“
„Majkle, mé detektory zaznamenávají v tvé krvi přes dvě a půl promile alkoholu.“
„Jojo, byly móóóc hodný, holky jedny.“
„Majkle, tys pil alkohol!“
„Ae jenom mainko, úplně mališko. Pššššt!“
„Jestli se to dozví pan Devon... Majkle... Majkle co to děláš?“
„Dopňuju ti paivo. Trošišku.“
„Majkle, dokážu jet na mnoho druhů paliv, ale tohle je na mě zřejmě příliš slabé.“
„He-e, voe. Měl sem sivovišku, vinko, burčáček a zase sivovišku. Poedeme jako vítr!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Profesor

O Danielovi

Daniel má dnes druhé narozeniny. Slavme a oslavujme ho.

---

„Danieli Jiří, já tě křtím ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého,“ pronesl kněz a pokropil dítěti hlavu několika kapkami svěcené vody.

K prvním narozeninám dostal Daniel Jiří, prvorozený potomek hraběte Jiřího von Draka, plyšová zvířátka a chrastítko.

K pátým narozeninám dostal aktovku a stavebnici Merkur. Plně funkčním vozítkem děsil kuchařku.

Ve dvanácti dostal sadu Malý chemik. Ty pokoje ve východním křídle bylo stejně potřeba zrekonstruovat.

V den svých šestadvacátých narozenin málem umřel. Od té doby už nikdy nedosáhl své původní váhy.

Ke třicátým sedmým narozeninám mu Jaroslav s Markem přečetli oslavnou báseň jedné studentky. Tmavovlasý zelenooký bůh soptil.

Obrázek uživatele Lunkvil

Tvrdý trest

Don Pedro.
Vstoupí Benedick, za ruku vede Beatrici. Špitají si a hihňají se. Benedick Beatrici políbí a ta odejde.

BENEDICK: Dobré ráno, kníže.
DON PEDRO: Dobré. Jak ses vyspal? Podle těch kruhů pod očima soudím, že jste si to hezky užili.
BENEDICK: Ehm. Slíbil jsem, že vám vymyslím trest pro bratra. A vymyslel. Pamatujete si Glorii?
DON PEDRO: Tu stíhačku z Aragonu? Aby ne.
BENEDICK: Tak tu si musí vzít.
DON PEDRO: To bude trest pro něj, nebo pro ni?
BENEDICK: (zamyslí se) Buď pro oba trest, nebo pro oba požehnání. Pro nás to každopádně budou dvě mouchy jednou ranou.
-------------------------------------------------------------------------
Poznámka: Psát drabble s ukecanými postavami je masochismus.

...jak se to pívečko pívává

Ťuk, ťuk…
„Heslo.“
„Cože, jaký heslo?“
„No musíš říct heslo, jinak tě nemůžu pustit.“
„Ty vole, co jste to tam zase vymysleli za hovadinu?“
„Jaký my, to byl tvůj nápad.“
„Cože? Hele, neblbni a pusť mě dovnitř.“
„Ne, to nejde. Sám jsi říkal, že to je zákon a vymyslel jsi moc pěkné heslo.“
„Grrr… kdy jsem to proboha vymýšlel?“
„Myslím, že bylo něco kolem třetí v noci a čtvrt na sud.“
„Ach jo. A tušíš, co jsem přitom dělal?“
„Chlastal jsi pivo a koukal na pohádku.“
„Jakou?!“
„Dařbuján a pandrhola.“
„Počkej, už mi trochu svítá. Glo-glo-glo, glo-glo-glo GLÓÓÓRIÁÁÁ!“
„Pojď dál.“

Fandom: 

Stránky

-A A +A