Originální

Touha

Já se Té oblevy nedočkám kruci. Jana nakopla hromadu sněhu.
A sunula se do krámu pro rohlíky. Řekl, že až bude obleva tak si pro ně přijede.
Proč já proč… „Kolik máte těch rohlíků“ zeptala se pokladní otráveně.
„Jo deset ne moment já je spočítám.“ Tak osmnáct. „Jasně prý deset, to se to krade co.“
Co si myslíte, že sem vám chtěla ukrást rohlíky. A naštvaně po ní už zaplacený rohlíky hodila.
Vyběhla z obchodu běžela do parku tam jí došel dech. Cccccrrrrrrrrr Chvatně vyndala mobil z bundy. Ano přijedeš kdy ….. až bude obleva-Ježiš to si říkal. Tati slyšíš mě.

Fandom: 

mít kecy se nevyplácí: antikoncepce

„Miluno, co tam zase děláš“?
„ Nic mami.“
„Nekecej, to vidím,“ řekla matka, která se vynořila mezi dveřmi.
„Mami, nelez mi sem, já se krášlím, ale o tom Ty nic nevíš!“ A změřila si kriticky svou matku.
„No dovol!“
„No se podívej vlasy mastný, černý tečky na nose, no fuj mami a co to máš na sobě.“
„Mladá dámo to je zástěra a až přiložíš ruku k dílu, taky budu moci dojít na kosmetiku.“
„Já nikdy, ještě se starat o děcko nikdy!“
„Na tak na to si počkám.“
„Kdypak sis naposledy brala prášek?“
A vyndala z umaštěné zástěry nenačatý antikoncepční pilulky.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Ve frontě

Fandom: 
Drabble: 

Fronta pomalu postupuje. Čekající se nudí. Vyměňují si zdvořilosti. Fronta ožívá hlasitějšími útržky hovorů.
“Co letos, zase na poslední chvíli?”
“Obětinu daním paušálem, vyplatí se mi to. Obzvlášť když ani oni sami nevědí, co všechno tam naházeli.”
“Já vedu evidenci. Stejně mi většinou obětují jen ovoce, savce výjimečně a kdy se zmohli na lidskou oběť, to ani nepamatuju!”
“Ti uctívači už nejsou, co bývali.”
“Přemýšlel jsem, že si letos vezmu daňového poradce, ale znáte to, tyhle malé kulty nevynášejí tolik, abych si ho mohl dovolit.”
“Je to hanba!”
Okolostojící bohové souhlasně přikyvují. Hovor se stočí k počasí. Fronta pomalu postupuje.

Všechno něco stojí

Fandom: 
Drabble: 

Nameless opět plula vesmírem, nikoli na hladině, kluci měli armory, nikoli drátěné košile a přítomní Jediové měli meče, nikoli meče.
"V pořádku," hlásil Thon po důkladném proskenování lodi.
"V pořádku," vyhrabal se Berek z tajné čokoládové skrýše.
"E... HM..."
Všichni se obrátili k tomu nejistému odkašlání.
"Ano?"
"TOTO JE VELICE NEZVYKLÉ," řekla vysoká postava v černém, v ruce, tedy v kostech, svírající pevně srolovaný svitek.
"Nemíváte obyčejně kosu?"
"JÁ TU NEJSEM... PRACOVNĚ. POSLALI MĚ... POSLALI MĚ...," Smrť zamáchal svitkem.
"S čím?"
"SE SLOŽENKOU. DANĚ Z DOBRODRUŽSTVÍ. NOVÉ NAŘÍZENÍ."
Množství otázek, které měl zbytek týmu, předběhla Gwen.
"Nechcete s námi poobědvat?"

Závěrečná poznámka: 

Tak jako jo, je to trochu BJB, ale co by to byla za DMD bez BJB, žáno.

DzPFO 2218

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní :)
A originální? Tohle snad musí napadnout každýho, kdo to někdy vyplňoval! ;))

Drabble: 

Holoobrazovka neměla proč poblikávat, ale Haně se zdálo, že na ni škodolibě mrká.
"Daňový odpočet za dárcovství krve je letos... třináct set..."
"Zlato, prosím tě, jsi si jistá?" ozvala se Hanina manželka poněkolikáté.
"Mlč, máme jenom tři minuty!"
Prsty tančily po světélkujících klávesách.
"Poplatníku, dvě minuty do termínu," pravila virtuální úřednice.
Hana vytřeštěně zírala na zadané položky. Pokud odevzdá pozdě nebo udělá chybu, Nejvyšší Finanční Úřad ji VYŠKRTNE. Rovnou tady a teď.
"Poplatníku, přejete si přiznat se?"
Stiskla ANO.
"Poplatník neodečetl manželku."
"Doprdele! Proč jsi na mě mluvila!!!"
Klávesnice pohasla. Ze stropu zahučel bílý plamen.
Hana přestala být fyzickou osobou.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Haně Ch... Škoda, že si to nepřečte.

Obrázek uživatele Nathanel

Milionová daň

Fandom: 
Drabble: 

„Nastal čas platit, profesore.“
„Jak to myslíte?“ nervózně pomrkával postarší muž. Propadlé tváře, vypadané vlasy, podvýživa.
„Platit za smrt milionů.“
„Asi nerozumím…,“ roztřásl se mu hlas, „Byl jsem držen v zajetí…“
„Podívejte, profesore, jste zodpovědný za genocidu.“ Němá hrůza v očích.
„To naprosto odmítám. Princip fúzního prototypu byl vyvinut výhradně pro medicínské účely…“
„A vedl k nukleární válce.“
„Ano, to bohužel ano,“ uznal váhavě po kratší odmlce, „ale na bojové modifikaci jsem se nikdy nepodílel…“
„Váš případ ještě prošetříme, profesore Makove. Budete prozatím zbaven statusu občana a veškerých příslušných práv. Nebudete uvězněn, ale budeme vás mít nadále pod trvalým dohledem.“

Obrázek uživatele vatoz

24. století

Fandom: 
Drabble: 

Věda 24. století dokázala úžasné věci.
Vymýtila zácpy, nepříjemné šéfy, PMS, rýmu, ucpané odpady, spadlé připojení k internetu, připálená jídla, natržené šlachy, závist, nezodpovědnost, sexuální obtěžování, reklamu, fakenews, války, znečištění, tání ledovců, plešatost, puchýře, nadýmání, nadváhu, zubní kazy, smog, ponožky v sandálách, nevyžádané dary, krátkozrakost, pondělí, přesčasy, tchýně, mykózy, metal, alkoholismus, školní jídelny, maturitu z matematiky, politiku, kocovinu, bradavice, beďary, akné, alergie, červenání, zkažené jídlo, pubertu, revizory, malárii, crocsy, pomluvy, záplavy, hloupé vtipy, alzheimera, uragány, celní kontrolu, kanadské žertíky, pančovaný alkohol, modřiny jakož i další tisíce drobných příkoří, které nám život naděluje.
Zůstaly jen daně a smrt. A Murphyho zákony.

Obrázek uživatele vatoz

Cukrárna na náměstí

Fandom: 
Drabble: 

Rozprostovlasatělá cukrárnice klidně usrkávala kakao.
S elánem a grácií, mlékem a třtinovým cukrem, hověla v pohodlném křesílku před svou živností.
Indiánek, větrník, míša řezy, laskala jazykem každé slovo, jako by opravdu pojídala zmíněné. Na plastovém stolku před ní stál její dnešní mazlíček, košíček z ořechového těsta naplněný čokoládovým ganache.
Cukrářskou vidličkou ukrojila malý kousek, nadechla se a ochutnala. Do zavřených očí pálilo letní slunce, nijak nevnímala shon na náměstí panující.
Jeden dokonalý moment a jedno dokonalé sousto zatím nepojmenované cukrovinky.
Nebeský čokodort, říkala si v duchu, sladkobolný košík, letní svátek, lahodinka, čokokrál.
A jestli neumřela, vymýšlí v Miletíně název dodnes.

Obrázek uživatele Queen24

Piccolo neexistuje!

Úvodní poznámka: 

Vycházející slunce, vrčení kávovaru, štěbetání ptáků v zahradě a vůně kávy.

Drabble: 

,,Včera se mě nějaká paní ptala, v čem se liší filtrované kávy od klasiky." ,,A vysvětloval ti to už někdo?" Zavrtím hlavou. ,,Za barem jsem se zatím zaučovala jenom tak okrajově..." ,,V cajku. Vysvětlím," mrkne na mě Tom a sváže si dredy do culíku.

,,Takže ještě jednou. Filtry- French press, Aeropress, Batch brew. Jasný?" Kývnu.
,,Na základě espressa- espresso, espresso lungo- dolitý vodou, takže americano, double espresso- ze dvou shotů, potom ristretto- vyndavá se dřív, je nejsilnější, s mlíkem- capuccino, latté, Flat white- dva shoty a mlíko. Jasný?" Kývnu.
,,Kdyby se někdo ptal, momentálně máme Brazilskou, Honduras a Costa Ricu..."

Závěrečná poznámka: 

Což o to, slova jsou to opravdu malebná... :D no, tak snad se v tom časem budu bez váhání orientovat jako správný barrista ;)

Mimochodem, máme v kavárně na zdi plakát, kde jsou všechny ty kávy nakreslené a rozepsané i se všemi poměry kávy/vody/mléka, a dole v rohu je nápis ,,Piccolo neexistuje!" xD takže proto tenhle název ;-)

Obrázek uživatele Fred

Ticho mezi bouřemi

Fandom: 
Drabble: 

Vykreslím ti celý život a ty mi uvěříš, nebudu ti lhát ani nic zapírat a ty se ztratíš v mých upřímných slovech. Řeknu ti všechno od začátku do konce, můžu i naopak, jestli ti to uvidím na očích. Budu se na tebe koukat a ty neuhneš pohledem. I kdybys chtěla. Počkej na poslední výstřel, pak můžeš usnout. Budeš spát s otevřenýma očima a já ti ukážu svět, myslela sis, že ho znáš. Neznala jsi.
A potom odejdu, tiše a znenadání. Jenom mě doběhne, tvé tiché zavolání. Smutné je loučení jednoho člověka. Mraky se odtáhnou a vítr utiší žár letního slunce.

Závěrečná poznámka: 

Jela jsi zbytečně z rodného Chlumce :)

Obrázek uživatele trundajorika

Jeho slova

Fandom: 
Drabble: 

Občas usínám, když on zůstává sedět za stolem a tiše klepe svými dlouhými prsty do klávesnice. Ráda ho pozoruji a představuji si, jak se- právě teď- rodí další část báječného příběhu v příští z jeho knih.

Bože, kolikrát už jsem z postele sledovala temeno jeho hlavy a přemýšlela nad tím, co se v ní asi skrývá? Myšlenky sladké jako cukrová vata, která se mi nikdy neomrzí. Slova jsou nástrojem k jeho řemeslu. Pravidelně usínám s velikým natěšením na ráno, až si u kávy přečtu další kousek jeho díla. Dostávám nádhernou příležitost být první u brány do jeho fantazie, jeho světa.

Obrázek uživatele Peggy Tail

V sebeobraně

Úvodní poznámka: 

Nuže, drsné téma si žádá drsné drabble.
Ta jména se píší takto s dvojtečkou, ale jsou vždy jako jedno slovo
AC3

Drabble: 

Plíží se křovím jako stín, avšak rychle. Svého kamaráda už má na dohled. Potichu k němu přiběhne a překvapí ho zezadu. Přítel se lekne a ožene se po něm nožem. Connor uskočí stranou.

„Klid, Kanen'tó:kone!“
„Ratonhnhaké:tone, přišel jsi mě zabít osobně? Obrátil ses proti vlastním lidem!“
„To je nedorozumění. Přestaň!“ Prosí Connor.
„Přestanu jedině, až budeš mrtvý.“

Kanen'tó:kon uvěřil lháři a zaplatil za to strašlivou daň.

Leží tam. Ve své krvi. Connor nad ním klečí a pláče. Je večer. V dálce zavyl vlk. Jako žalostný vzlyk nese se ozvěna údolím Mohawků. Mezi stromy. Tam, kde si nejlepší přátelé tolikrát hrávali.

Závěrečná poznámka: 

Ratonhnhaké:ton je Connor. Je to jeho pravé, mohawské jméno. Jeho přítel Kanen'tó:kon uvěřil jednomu chlapovi, Charlesi Leemu, že se Connor obrátil proti jeho vlastnímu kmeni. Proto předpokládal, že ho Connor přišel zabít. Ten rozhovor byl ve skutečnosti delší. Connor přítele přesvědčoval a snažil se mu vysvětlit pravdu. Ale Kanen'tó:kon té lži uvěřil příliš pevně. Nedal si pokoj, zaútočil na Connora a ten ho v sebeobraně smrtelně zranil... Ach, co si jen Kanen'tó:kon myslel. Že by mohl přemoci Connora... Tolik jsem brečela, když jsem to hrála.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Hrstka zlepšovacích návrhů obrozencových

Fandom: 
Drabble: 

Užíváme osobní počítače, užívejme též poznámníky, destičky, jakož i chytré přenosné dálnozvuky. Mějme na klávesnicích Vstup a Unikni, oprašme z dob strojopisných přeřaďovač a zámek přeřaďovače. Můžeme míti klávesy Vlož a Vymaž, též Jinak, snad jen Ctrl se nám bude těžko do češtiny překládat.
Předchozí návrhy se týkaly tvrdovýrobků, i pro měkkovýrobky by se nějaká nová pojmenování našla. Třeba taková protipožární zeď.
Kdybych byl tytrubkářem, umístil bych na Tytrubko ohnivý projev, ve kterém bych se bil za čistotu jazyka. Kdybych byl na obličejovníku či podobné síti společenské, vedl bych tam na toto téma rozmluvy. Prozatím alespoň předkládám návrhy zdejšímu obecenstvu.

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě, jsem realista (safra, latinismus) a uvědomuji si, že se z toho neujme téměř nic, či ještě pravděpodobněji vůbec nic. Avšak přesto snažme se náš jazyk mateřský ku kráse pěstovati!

Obrázek uživatele Finde

Vyčerpaná mysl

Fandom: 
Drabble: 

Už nějakou dobu se potácel mezi spánkem a bděním. Nevěděl, kde je, jak se tam dostal. Jen vzpomínka na potok a bodláčí, pak nic, tma, tmoucí. Občas mu do snu, (nebo to bylo mámení) vstoupil hrůzu-nahánějící muž a mučil ho ostrými nástroji. Tehdy si umiňoval, že musí zůstat příčetný. Proto si připomínal Yvana a jeho písně - ráno, když probudí tě milá tvář, pak na cestu už netřeba slunce zář..... chránily ho před pomateností. Ale jejich síla slábla. Naštěstí, než se utopil v malomyslnosti, zjevil se spojenec, tedy spojenkyně. Ta, která ho proměnila, mu dodávala odvahu: "Vydrž princi, pomoc se blíží."

Obrázek uživatele Aveva

Pareidolička

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky se dokázala zabavit. Hrála si s míčem, skládala kostky, převlékala panenky. Ale pak objevila kouzlo knih.
Začalo to nenápadně, na stránce se vlevo dole z části odstavce vyloupl ježek. Malý a bodlinatý. Když mrkla a podívala se pořádně, zmizel.
Naučila se dívat trochu bokem, aby nenadálé obyvatele prostoru mezi slovy nevylekala. Potkávala je čím dál častěji. Chtělo to jen vybírat knihy, ve kterých je co nejvíc textu a co nejmíň obrázků. Naštěstí měli takových doma dost.

“Vidíš to, co já?” zašeptala konsternovaná matka a otec se vzmohl jen na bezhlesé pokývnutí hlavou. “To dítě si čte ve sbírce zákonů!”

Obrázek uživatele Esti Vera

Tichá symfonie

Fandom: 
Drabble: 

Ohnutí dlaně, jemný pohyb ukazováčku, narovnání ruky. Obyčejný rozhovor po cestě domů.

"Jazyk je plný krásných, ... slov," začala žena. Dcera se zarazila.

Prudký, zvídavý pohyb.

"Co je tohle?" zaznakovala rychle neznámý pojem.

Jemné, klidné posunutí prstů. Lak na nehtech ze včerejška.

"Tohle?" pousmála se maminka. "Malebný. Něco jako hezký, krásný, víš? Čeština je malebná."

Zaražení se, ohnivá námitka.

"Ale co..."

Mírné ujištění.

"Co tvůj jazyk? Je taky krásný, věř mi. Každý jazyk je krásný. A ten tvůj, ten obzvlášť."

Nervózní, nejistý pohyb.

"Opravdu?"

Úsměv. Rychlý posunek.

"Opravdu."

Déšť za okny, přeplněný autobus a dvoje prsty, pohybující se v tiché symfonii.

Obrázek uživatele Aziz

A capella

Úvodní poznámka: 

Po Fieramente (a prakticky během Dolce, dolcissimo).

Drabble: 

BARTOLOMĚJ, DAVID: (společnými silami školníkovou sekerou rozmlátí piano. Když je po všem, tají dech, zda se věc podařila.)
BARTOLOMĚJ: ...Davide?
DAVID: Bartoloměji! (sevře ho v objetí, poskakují, výskají.)
BARTOLOMĚJ: Mluvíme! Mluvíme! My mluvíme!
DAVID: Zpropadený piáno.
BARTOLOMĚJ: V životě nezmlknu!
DAVID: Zatracený, zatracený piáno! Miluju svůj hlas!
BARTOLOMĚJ: Miluju tvůj hlas.
DAVID: (červená se.)
BARTOLOMĚJ: (rdí se.) Chci říct, že mi chyběl.
DAVID: (zlehka se dotkne jeho tváře.) Chyběly mi tvoje slova.
BARTOLOMĚJ: Miluju, miluju, zbožňuju svoje slova. Všechny. Ty hezký i ty i ošklivý jsou teď všechny nádherný. Libozvučný, geniální.
DAVID: Tvoje slova jsou úžasný. (vezme Bartoloměje za ruku.)

Závěrečná poznámka: 

Dost bylo jejich mlčení, na řadě je promluvit si (a doufám, že by na to ještě mohlo vyjít téma).

Zdařilý obchod

Fandom: 
Drabble: 

"Skutečně mi ji můžete sehnat?"
Jeho návštěvník kývl a lišácky přivřel oko. To zbylé, co mu bohové nechali. Bohatá spleť jizev na obličeji a hlavě, chybějící levá ruka a napadání na nohu naznačovalo, že to rozhodně není poprvé, co obstarává takovouto zakázku. A protože tu stál, byť vratce, dokázal se dostat nejen dovnitř, ale i ven.
"Samozřejmě to nebude jednoduché, ale příští úplněk... sejdeme se opět zde a chci odměnu. V čistém slitkovém zlatě."

Za úplňku, ještě než začalo svítat, otevřel knihu. Pohladil runy, které se pod jeho dotykem zasvíjely. Xitlipatchl se usmál.
"A'chrazaam ba kchaal, Set sa zullamchaal mu..."

Závěrečná poznámka: 

A tak to všechno začalo...

Za malebná slova pokládám to zaklínadlo na přivolání boha Seta. Pro Xitlipatchle tedy malebná určitě byla, už si maloval tu vládu nad světem a národy zhroucené pod podrážkami jeho pozlacenách chrámových střevíců...

Obrázek uživatele Kraken

Neúplná dokonalost

Fandom: 
Drabble: 

Tito vytvoření muži byli neskutečně příjemní. Dokázali splnit úplně cokoliv, a přesto poznali, kdy si děláte srandu nebo kdy to nemyslíte vážně. A dala se o nich říct jen samá malebná slova.
Byli hezcí, pracovití, milí, úsměv jim nikdy nezmizel z tváří.
Uměli skvěle číst a psát. Hrát fotbal, basketbal, tenis, florbal i volejbal.
Uměli plavat, potápět se.
Byli vždycky šťastní, splnili všecky úkoly, které bylo potřeba.
Měli hodně peněz, veliký dům a luxusní auto.
Ale měli jednu vadu. Jednu věc, která způsobovala velikou díru mezi nimi a zbytkem lidí.
Všechny malebné věci nedokázali nahradit tu jednu jedinou věc: lásku.

Obrázek uživatele Roedeer

Faun v zahradě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně do série Jakub, Viktor & Helena; nenavazuje na nic konkrétního.

Drabble: 

Deník 21.7.2017

Když jsi poprvé vstoupil do naší zahrady, málem jsem to blízké setkání třetího druhu svedl na úpal. Viděl jsem fauna. Tvář řecké sochy, ale výraz polodivoký, plece široké jako delta Nilu, nohy a ruce porostlé hnědou srstí, jen ta kopyta ti chyběla.
A já, Viku, hned věděl, že tě miluju a se zamilováním přišly ruku v ruce myšlenky na sestrovraždu a myšlenky na tvé nahé tělo, tělo s řekami žil a zpocenými záhyby. Nikdy jsem to ještě nedělal, ale myslím, že bych tě dovedl ochutnávat, až bych se tebou udusil.
Byla by to krásná smrt, Viku.

Obrázek uživatele ef77

Vyšehrad

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Prcek má rád Luciin hlas. Když zpívá, když si jen tak brouká, když si hraje s ozvěnou v tunelech. Ale vůbec nejradši je, když mu nahlas čte. Třeba z Atlasu rostlin, co kdysi dostala od maminky. Položí jí hlavu do klína, ona pečlivě vyslovuje jména a prohlíží si obrázky, on zavře oči a myšlenky nechá zatoulat do představ.

Sasanka hnědá. Jeho první hračka, ta smontovaná z prorezlých plechů.
Sedmikráska chudobka. Babička, stará, šedá, shrbená. Krásná.
Ořešák královský. Polír. Postava obrovská, rozčepýřené vlasy jako koruna.

Zítra Prcek půjde na Vyšehrad, aby natrhal Lucii kytičku.
Z bodláků, protože nic jiného tady neroste.

Závěrečná poznámka: 

Asi bych jim měla vymyslet fandom, ale nenapadá mě název :o).

Obrázek uživatele tif.eret

Verše

Fandom: 
Drabble: 

...sedmerem výkřiků s krví,
sedmi máky zdvojenými,
matné luny v temných sálech
zrcadel se roztříštily…

Jak krásné verše. Vzpomněl jsem si na ně právě teď. Ležím a sotva dýchám. Bojím se snad blížící se smrti? Smrt je jen přechod do jiného stadia, tak proč se bát. A že se mnou nikdo není? Na druhou stranu nakonec každý musí přejít sám.
Vzpomínky ke mně přicházejí a zase odcházejí. Jsou to jen útržky, co se náhodně vynořují z mé paměti. Brzy se vytratí.
Ty verše jako kdyby byly o mně. Sedm výstřelů a z mého těla prýští krev rudá jako vlčí máky.

Závěrečná poznámka: 

Verše jsou z básně "Mrtvý láskou", napsal Federico García Lorca, překlad Miloslav Uličný

Ještě poslední písmeno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní :)

Drabble: 

Umma bolestí zaťala zuby, až březová větvička zapraskala. Matka ji pohladila po ruce.
"Ještě poslední písmeno," zašeptal šaman konejšivě a přejel po čele houbičkou namočenou v pigmentu. Matka něžně osušila směs barvy a krve, aby nestékala.
Umma zpod pootevřených víček nedočkavě zkoumala větve šumící nad hlavou, oblaka běžící po nebi. Stále byly docela obyčejné.
Musím mít celé zaklínadlo, ujišťovala se. Až pak prohlédnu.
Hrot kostěné jehly znovu pronikl do podkoží a Umma pevně zavřela oči.
Štípnutí, bolest, šepot tajemných slov, poslední opatrný dotyk.
Posadili ji.
Umma, šamanova dcera, poprvé spatřila úchvatnou barevnou krajinu, třpytící se magií, svět viditelný pouze vyvoleným.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Adéle, která o tom neví.

Obrázek uživatele Birute

Bloumání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Inspirováno jedním městem relativně poblíž.

Drabble: 

Byl to senzační den a pořád ještě je. Já jenom, že ta „procházka“ v parku vyšla na osm kilometrů, a to Silke uznala, že Glienicker Brücke necháme na zítřek. Teď stojíme u zábradlí u řeky, klábosíme a já nenápadně přešlapuju z nohy na nohu, zatímco mi Silke ukazuje dračí loď. Normálně, dračí loď si to šine kolem a my koukáme na děcka v ní a já si v duchu ukládám to slunce a naše doteky na příště. Na zlý dny.
Je to malý zaklínadlo: Holländisches Viertel, Freundschaftsinsel, Alexandrowka…
Silke by se mi smála, ale ta slova vážně mají svoje kouzlo.

Obrázek uživatele Nathanel

Víra tvá

Fandom: 
Drabble: 

Nejprve jí nechávali před stanem malé dárky. Ručně vyřezávané hračky pro dítě nebo drobné sladkosti. Zpočátku byla v rozpacích. Zkoušela si představit, kdo z jejích nových sousedů má tak štědrou povahu. Brzy ale přijala svoji novou roli i nové jméno. Matka Elis konejšivě promlouvala ke svým nemocným. Jako by prostá slova soucitu dovedla léčit lépe než veškerá moderní medicína. Často jste ji mohli vidět, jak s dítětem ve vaku obchází své pacienty, zašívá rány. Misie Svatého Ondřeje se brzy proměnila v symbol nového života pro slabé a zraněné, kteří neustále přicházeli a ptali se po zázračné léčitelce s ohňovými vlasy.

Obrázek uživatele Aplír

Maminka

Fandom: 
Drabble: 

Malebné slovo maminka.
Kolik je v něm lásky a něhy, jemných dotyků, porozumění a pofoukání ran.
Kolik povzbuzení, aby ses nebál být v noci sám a později, aby ses nebál být sám sebou. Její touha i na dálku být s tebou. Kolik je v něm probdělých nocí, kdy chladila horké čelo od nemoci. Kdy hladila tě po hlavě plné problémů a radila dobře hlavně tobě samému.

Malebná touha a sny, pro které chceš plachty napnout.
Malebná prosba, pro níž nemůžeš se od ní pohnout.

A ještě pár malebných slov přímo láká a laská a to jsou slova laskavost a láska.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Nočním lesem

Fandom: 
Drabble: 

Lesem se vinula pěšina a po ní kráčel muž v cestovním plášti s mečem přes rameno a pochodní v ruce. Měl dotěrný pocit, že ho něco sleduje, až se mu ježily chlupy na krku. Několikrát se otočil, ale světlo pochodně jen vrhalo stíny okolních stromu. Zaslechl šramot.
Dal se do běhu. Něco běželo souběžně s ním v mlází po levici. Vyběhl na mýtinu, pochodeň hodil na zem a tasil. Špička meče opisovala široký oblouk v očekávání protivníka. Tu se na něj zprava vrhl temný stín a tesáky se zbortily teplou krví.
Lesem se vinula pěšina a do ticha houkala sova.

Obrázek uživatele nettiex

Dokument (bez názvu)

Fandom: 
Drabble: 

Prázdnota dokumentu (papíru, monitoru, zatraceného písku, hlavy) zírá a děsí a obviňuje. Nebo možná ani to ne. Třeba jen bezvýznamně mlčí, protože to je to jediné, co zvládá. Prsty nedělají nic kromě odolávání nutkání zahodit tu ztrátu času; kliknout jinam, vzít do ruky něco jiného, vstát a odejít, protože co tady, tohle je mrtvé, pokud to vůbec někdy doopravdy žilo.
(Občas o tom pochybuješ.)

A je to jako rozervané boty, které nemůžou jít dál, jako ruka, která nedokáže pohnout zaseklou klikou a spousta dalších zbytečných neoriginálních přirovnání, která užíváš, aby ses nemusel představit vlastním jménem.
Autor, který nemá co říct.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Všichni nám chybíte

Úvodní poznámka: 

Na krásná témata se kolikrát špatně vymýšlí. Nakonec jsem to vzala nostalgicky. Kdo chová jakékoli zvíře, porozumí.

Drabble: 

A najednou nic.
Žádné chrastění, vrzání, pískání, hryzání, chroupání, škrábání, ťapkání, skákání na domeček, padání z domečku, čmuchání, odmítání fyzického kontaktu, řádění, pobíhání, napájení, papání, hraní si na oříšek, hraní si na placku, hraní si na větev, hraní si na sošku, vrhání té zvířecí pokerové tváře...
Prostě nic.
I klec jsem uklidila. Byl poslední z Bublíkovců. Poslední rodinné krve, kterou jsme chovali tak dlouho. Osmáci se dožívají až osmi let. Leovi bylo 9. Rozhodně nebyl nejstarší na světě, ale jeden ze starších nepochybně.
Teď máme tři. Třetí várku. Předtím byli vždy po dvou. Je to ještě hlučnější, než kdy předtím.

Závěrečná poznámka: 

Alvine, Bublifuku, Teo, Leo... nikdy na vás nezapomenu.
Mikeši, Donde a Dedonde, vy úžasní raubíři.

Obrázek uživatele Aveva

V lese

Fandom: 
Drabble: 

Pěšina se domácky vinula mezi stromy.
Slova, která nebyla vyslovena, kroužila kolem se zlověstně bzučivým podtónem. Přibližovala se a vzdalovala, ale ani na chvíli na sebe nedala zapomenout.
Dvojici kroků tlumilo suché jehličí a mech.
Slova, která nebyla vyslovena, útočila a bodala. Nezazněla a proto nebylo možné se proti nim bránit.
Na pavučině u cesty se třpytila rosa.
Slova, která nebyla vyslovena, se vysmívala existenci všech hlásek. Nepotřebovala je a tak jimi hluboce opovrhovala.
V lesním šeru se ozýval datel.
Nepřítomnost slov implodovala v hlubokou bolest a samotu. Naděje na budoucí abecedy zemřela.
Po tichu už pěšina nikdy nebyla stejná.

Stránky

-A A +A