Originální

Touha

Já se Té oblevy nedočkám kruci. Jana nakopla hromadu sněhu.
A sunula se do krámu pro rohlíky. Řekl, že až bude obleva tak si pro ně přijede.
Proč já proč… „Kolik máte těch rohlíků“ zeptala se pokladní otráveně.
„Jo deset ne moment já je spočítám.“ Tak osmnáct. „Jasně prý deset, to se to krade co.“
Co si myslíte, že sem vám chtěla ukrást rohlíky. A naštvaně po ní už zaplacený rohlíky hodila.
Vyběhla z obchodu běžela do parku tam jí došel dech. Cccccrrrrrrrrr Chvatně vyndala mobil z bundy. Ano přijedeš kdy ….. až bude obleva-Ježiš to si říkal. Tati slyšíš mě.

Fandom: 

mít kecy se nevyplácí: antikoncepce

„Miluno, co tam zase děláš“?
„ Nic mami.“
„Nekecej, to vidím,“ řekla matka, která se vynořila mezi dveřmi.
„Mami, nelez mi sem, já se krášlím, ale o tom Ty nic nevíš!“ A změřila si kriticky svou matku.
„No dovol!“
„No se podívej vlasy mastný, černý tečky na nose, no fuj mami a co to máš na sobě.“
„Mladá dámo to je zástěra a až přiložíš ruku k dílu, taky budu moci dojít na kosmetiku.“
„Já nikdy, ještě se starat o děcko nikdy!“
„Na tak na to si počkám.“
„Kdypak sis naposledy brala prášek?“
A vyndala z umaštěné zástěry nenačatý antikoncepční pilulky.

Fandom: 
Obrázek uživatele nettiex

Dospělá

Fandom: 
Drabble: 

Nadechla se a zazvonila.
„Ahoj, mami.“
„Lenko, ahoj. Sundej si ty boty, luxovala jsem!“

Tři dny do výplaty a šedesát osm korun v peněžence. No, stejně chtěla zhubnout.

Upíjely kávu.
„Tak jak se ti bydlí samotné? Už žádnej servis, co? Ale on tě odsud nikdo nevyháněl…“

Klečela před pračkou, kolena zmáčená velkou louží, která se pod spotřebičem bůhvíproč tvořila a brečela.

„Je to fajn.“
„No, jen abych tě do měsíce neměla zpátky tady,“ poznamenala matka.

Její jediný hrnek se rozlil po podlaze, střepy se rozletěly a jí zatrnulo v očekávání křiku a… nic.

Usmála se.
„Myslím, že to nějak zvládnu.“

Závěrečná poznámka: 

Dlouho jsem přemýšlela, co vložit a jestli vůbec něco. Tenhle rok jsem prakticky nepsala - protože prostě... nemůžu. Real life je tak trochu mrcha a... moje momentální problémy mě prostě ubíjí.

Tohle drabble není o mně. Trochu si přeju, aby bylo - pro tu tichou naději, kterou jeho hrdinka má. Ale vzhledem ke... všemu, mi asi teď přijde nejvýstižnější.
Mno, nic. Děkuji za přečtení. :)

Obrázek uživatele Peggy Tail

Je pusto

Úvodní poznámka: 

Letos jsem psala hodně ze sebe. Nejvíc jsem asi vložila do tohoto drabblátka. Já k němu nemůžu nic psát, protože říká všechno a zároveň je asi těžké v tom něco najít. Nebo v tom každý vidí to svoje.
"Bodláčí"

Drabble: 

Je pusto
a nikdo tu není
uschlá tráva
si tu lení
apaticky
se závanem větru
se naklání
jak asi bodláčí
smutek zahání?
naježí se
a svými bodlinkami
ten žal odhání?

Je pusto
a nikdo tu není
myslíte že
o mně vědí?
že tu sedím
a moc nevím
neprší
dlouho už
neprošel by tudy
žádný muž
netuší
ani kudy

Je pusto
a nikdo tu není
všechno se
tak rychle mění
iluze stálosti
plácají blbosti
aby se
nasytili
chce to píli
ještě chvíli

Je pusto
a nikdo tu není
nevím
zda někdo
porozumí
jsem tu
už celou
věčnost
přesto
nikomu
nestačí
bodláčí

Obrázek uživatele Finde

Když dva se rádi mají

Úvodní poznámka: 

Po několika letech Harrypotterovských fanfikcí podlehla jsem touze napsat něco svého. Sosácké DMD mi přišlo jako to pravé, kde bych si to mohla vyzkoušet. A tak jsem začala spřádat osud dračího prince, který se pro svou lásku k bardovi proměnil v člověka.

Drabble: 

Bylo mu s ním dobře. Až překvapivě. Zpočátku se obával, aby dračímu princi, zvyklému na luxus a pohodlí, nevadily strasti putování, zima a hlad, ale Armid vše v pohodě snášel.
Nejlepší bylo společné usínání. Ať už se k sobě tulili na hospodské podlaze, zabaleni do plášťů, nebo pod širákem, unaveni milováním.

Proto Yvana překvapilo, když se zničehonic probudil sám. Zpočátku se domníval, že se Armid vydal pro vodu, zmizely i čutory. Když dlouho nešel, pustil se za ním. Ale u potoka nikdo nebyl. Na volání neodpovídal. Slehla se po něm zem. Jen na břehu v bodláčí se válely dvě čutory.

Obrázek uživatele Skřítě

To je vražda, napsala, chlípníka tím dostala

Drabble: 

Na poslední bílé místo v mapě toho těla
políčil si prostopášník, tvrdil, že to chtěla.
Když se k tomu činu chystal měla už smrt jistou
a to jsem se vždycky cítil býti optimistou.
Postupně ji s potěšením zbavil svrchních slupek,
dostal se až k jádru věci, jímž byl "holý pupek".
Nahou ji tam nechal ležet, chvíli čepel brousil,
nezdálo se, že by oběť před tím činem rdousil.
Měl morbidní potěšení z toho jak ve světle svíčky
její chladné bílé tělo rozřeže si na kousíčky.
Byl to chlapík střední výšky, v obličeji odulý,
toho dne si nožem krájel do guláše cibuli.

Obrázek uživatele Skřítě

Když na chlapy máte smůlu a skončíte jak plot z kůlů

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Drabble: 

Nabrnkla si sobce ve znamení skopce,
když ho měla plné zuby shodila ho z kopce.
Jmenoval se Radek, natloukl si zadek.
Už ji nezval "na obídek", od té doby měla klídek.

Její druhý nápadník - jmenoval se Ruda Fik,
byl sňatkový podvodník.
Prokoukla ho hnedle z kraje,
na co si tu, chlapec, hraje?!
Všechny slipy, ba i gatě
"vyprala" mu v skelné vatě.

Ke špuntu si Tonda Hnát,
čichl často velmi rád.
Tomu tedy prolila šaratici hrdlem -
stylově se loučila i s tím třetím trdlem.

Vůči chlapům vzklíčila v ní oprávněná nedůvěra
a tak radši nechala se zavřít někam do kláštěra.

Obrázek uživatele Esti Vera

Chci jít s tebou!

Úvodní poznámka: 

Jedno z drabblat, které mě bavilo psát asi nejvíc :)

Drabble: 

"Hej, no tak, vážně mě nechceš vzít s sebou? Já chci taky vidět svět!"
Zvonivě se zasmála: "Copak to jde? Nezvládla bych to..."
"Ale proč? Už mě to tady nebaví. Jsem na dně, chápeš?"
"Říká se, že život není fér," pokrčila rameny a začala se vzdalovat.
"Ale my přece nežijeme, ne? Takže bych měl mít právo taky jít!"
Smutně se pousmála: "Vzala bych tě s sebou ráda, věř mi. Ale tam dál, tam to není pro tebe. Tam nahoru nepatříš."
"Tak až příště půjdeš okolo, vyprávěj mi, jaké to tam je!" zavolal kámen na vodu, než zmizela za ohybem řeky.

Obrázek uživatele Skřítě

Jak nakládat s hvězdičkami - stručný návod - suďte sami

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Nevhodné pro srdcaře s pozitivním vztahem k tučňákům :-) Omlouvám se předem a rozhodně jim takový osud nepřeji... ale krutá realita je krutá realita... a to nakládání s tučňáky k tomu vyloženě vybízelo :-D

Drabble: 

Madagaskar navštívili jistí badatelé,
pro vědecké účely toť místo dokonalé.
Zdejší akční tučňáci vítali je zpěvem,
což se vědcům zdálo být zajímavým jevem.
O své velké expedici sepsali i knihu,
tučňáky tam naleznete - naložené v lihu.

Happy Feet byl chybou tisku přejmenován na Fooda,
v hospodě to glosovali - že snad zvláštní odrůda.
Když to slyšel místní kuchař, hned ho dal na svoje menu,
"tučňák dobře naložený" restauraci zvýšil cenu.

A co Pingu malý?
Toho do ZOO dali.
Má tam jen bazének maličký
prudí ho uřvané dětičky.

Co příčinou bylo vší té neskutečné krize?
Mediální hvězdy že z nich dělá televize.

Obrázek uživatele tif.eret

Říká se

Drabble: 

Říká se, že daleko za městem leží pole. Kus zanedbané země, na které neroste nic než bodláčí. Neví se, komu patří. Nikdo se o ně už léta nestará.
Říká se, že lidé, kteří tím polem projdou, už nejsou takoví, jako byli dříve. Občas se prý stane, že někdo z porostu bodláčí nikdy ven nevyjde. Pak mají jeho fialové květy obzvlášť intenzivní barvu.
Také se říká, že porost je stále zelený, neuvadá ani neusychá. Někdy se vlní jako ve větru, přestože žádný zrovna nefouká.
Říká se, že to vůbec nejsou rostliny. Pod zemí číhá neznámý živočich a bodláčí jsou jeho chapadla.

Závěrečná poznámka: 

Drabble bylo napsáno na téma "Bodláčí"

Nešikovné maso

Fandom: 
Drabble: 

"Sem přece říkal, že se mnou odejde ZÁKONITĚ nešikovné maso pryč! To je krve! Tak ji už někdo konečně pomozte! Nemůžu se na to dívat! Asi budu blinkat! Jak vidím a slyším - holka měla stejné myšlenky! Hele , neopič se, jo?!? Místo ukazováčku má nyní na ruce zkrvavělou , fáčovou bambuli. Nechci nic říkat, ale s touhle "ozdobičkou" jí to pude ještě hůř! No - neříkal jsem to! Holka, takhle mě opravdu nedrž! To dopadne katastrofálně! Haló, vemte mě někdo od té nebezpečné holky! Nejen , že má v plánu sebedestrukci, ona chce zničit i mě! Ona neví, že nože dětem do rukou nepatří?"

Obrázek uživatele Finde

Schůzka s osudem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

náhrada za DMD 11. Upřednostňuji osobní setkání

Drabble: 

Byl unavený, ale slunce hřálo tak intenzivně, že raději pokračoval v cestě. Koneckonců za chvíli dorazí na lesní mýtinu, kde pramení potůček. Tam si ve stínu stromů odpočine a napije se. Zatím únavu zažene zpíváním.
Po dvou baladách byl na místě. Svalil se pod strom a klimbal. Kvůli šramotu v křoví však neusnul. Nenápadným pohledem objevil ukrytého mládence.
"Vylez ven, co se schováváš? Máš snad nekalé úmysly?" Z houštiny vylezl černovlasý kluk přibližně jeho věku.
"Ne, nemám. Jen jsem nechtěl obtěžovat."
"Neobtěžuješ. Jen to šustění křoví otravovalo. Ostatně vždy je lepší osobní setkání, než aby tě pokládali za nebezpečného ničemu."

Obrázek uživatele Akumakirei

Zazdíme se v domě, vystavěls ho pro mě

Fandom: 
Drabble: 

S podivem zjistila, že se jí vůbec neklepou ruce.
Při prvním napití skoro nedýchala, jen napjatě pozorovala otcova ústa a tělem se jí rozlévala hrůza i teplo zároveň. Vraždí svého otce. A líbí se ti to.
Vraždí tyrana přímo před jeho ostřížíma očima a nikdo nic neví.
Hlas v její hlavě se kdákavě rozchechtal. Donáška přímo pod hubu, koukej, už supí do cíle!

Byla na odchodu, když ještě promluvil.
„Vlastně je to škoda, že tě nemám blíž,“ zachraptěl a trochu si promnul oči. „Ze všech těch mých hus jsi nejlepší.“
Otočila se a kouzelně se na něho usmála.
To jsem.

Závěrečná poznámka: 

Husy = čtyři dcery... Tahle už je mimo, provdaná jinam, ale "zákon"/otec, ovládající a ignorující všechny a všechno, přijel na návštěvu. Ne, s ní to taky dobře neskončí, ale toho si je vědoma.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Dnešek

Úvodní poznámka: 

Já nechápu, že je zas konec. Teď jsem se teprv rozjela. Tolik vás mám všechny ráda. I ty, co neznám. Jo. Jsem tak ráda, že jsem se tu objevila a jevím se zde pravidelně. Samozřejmě tu budu ještě dočítat, komentovat, výběrovat a tak. Nyní nashledanou. Děkuji všem.

Drabble: 

Duben
život vždy
ve mně probudí
v žilách krev
mi rozproudí
moje sny
jako lev
hlasitě zařvou
a do vět se otisknou
dnes však
noc před Májem začíná
konec
ta bolest nevinná
beztak
událost povinná
teď zas
pro sebe jen
budu psát
bez pravidel
budu hrát
tu hru podivnou
o bytí v čase
jenž není
s napětím v hlase
před setměním
než přijde
co nebylo
a přesto stále přichází
zákon sta slov
právě odchází
i s třiceti dny
jen s mými sny
se neloučím
dnes hoří ohně
mám co říct
je toho hodně
a ještě víc
jenže
tři
dva
jedna

Závěrečná poznámka: 

(Zapomněla bych se pochlubit, že letos poprvé jsem napsala uplně všechno i s bonusy a ani jednou jsem nenahrazovala! :D :))

Každý dle svého

Fandom: 
Drabble: 

"Nechtěli byste tu zůstat?" zeptal se Amra, nyní už klidně nazývaný Conan, když seděli pod střechou, základna poraženého Xitlipatchla vesele hořela, vesničani se radovali a svět byl opět v klidu.
"Ne, že by to tu nebylo zajímavé," řekl Mossi, "ale..."
"Má to tu jisté nedostatky," zabručel Trins, kterému holonet docela chyběl.
"Kromě toho nás potřebují. Reprezentujeme řád a pořádek," řekl Mimas.
"A levnější rohlíky a MHD bez zpoždění," zahučela Gwen a dál Silou léčila jednoho přeživšího z Conanových mužů.
"Reprezentujeme zákon," dodal Mimas.
"No ale..."
"Ty taky. Jiný... místní. Ten náš musí pryč. Nehodí se sem," přestala žertovat Gwen.
"Chápu."

Závěrečná poznámka: 

Čiliže končíme.

Dík organizátorkám, že se to stalo.(DMD, ne, že končíme :))
Dík za komentáře.
Já veliká omluvenka za naprostý a skandální nedostatek vlastních komentů.
Mějte se!

Obrázek uživatele Esti Vera

Dubnová všehochuť

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Do loňského drabblete Naposled se mi podařilo vtěsnat přes dvacet témat. Letos jsem se radši rozhodla pro double drabble a pokud jsem něco nepřehlédla, více či méně tam jsou zakomponována všechna letošní zadání (kromě bonusů). Samozřejmě to pak nedává úplně smysl, ale psát to je docela zábava :)

Drabble: 

"Královno cest, přicházíme jako němí svědci krásných dnů a máme prosbu.

Mnohokrát jsme byli na dně, mohli získat všechno nebo nic, zažili kyselá vítězství i sladké prohry. Probouzeli jsme se za zvuku bubnů, prodírali se bodláčím i davy potetovaných kluků, chodili po tichých pěšinkách, žili bez připojení, dostávali neodmítnutelné nabídky a zaplňovali bílá místa na mapách. Mnoho jsme se naučili – už nejsme děti, první třídu máme za sebou a zvládáme i násobit tři krát tři.

Víme, že přijmout nás není terno, jsme trochu pekelní zákazníci. Rádi bychom se ale sešli osobně. Nevzdáme se, jsme přece děti svých otců a jsme plní optimismu. Vyslyš prosím naše malebná slova a dej, ať nás naše cesty zavedou k drabblení i za rok."

"Když řeknu ne?"

"Přijde čas hesel! Skončíme tvou nadvládu a zvedneme tvůj sedící zadek ze židle. Už máme připravené plakáty!"

Naložme ji jako tučňáka!
Pozor kouše!
Shoďme skopce z kopce!"

"Nechte toho," mávne rukou. "Víte, kolik dá práce zajistit, abyste se v dubnu sešli? Přemluvit Prokrastinaci, Smrt, Nedostatek času? Zaplatit daně za to, že je přesvědčuju? Se mnou by odešel ten jediný zákon, který na všech cestách ještě platí."

"Jaký?"

"Každý dojde svého cíle, i když možná ne dnes, ani zítra."

Závěrečná poznámka: 

Tak se tedy tímto kouskem loučím s letošním DMD (samozřejmě budu ještě minimálně celý květen něco dočítat, ale s psaním je protentokrát konec). Psala jsem méně, než jsem chtěla, četla jsem méně, než jsem chtěla, ale výborně jsem si to užila! Můj dík patří hlavně organizátorkám a všem, co se nějak na chodu akce podílí, a pak i ostatním autorům, kteří mě svými komentáři i drabblaty podporovali a inspirovali. Děkuji, byl to úžasný měsíc!

Obrázek uživatele Saphira

A vykročil vstříc...

Fandom: 
Drabble: 

Loučil se se svým místem těžko. Pětatřicet let mu jeho kancelář byla druhým domovem, kolegové nejbližšími přáteli, zahrada za oknem místem meditace. Miloval svou práci a dělal ji dobře. Sbíral knihy, které mu prošly rukama, jejichž každé písmenko pečlivě prošel.
Měl pocit, jako by opouštěl rodinu, vydával se do neznáma. Jako by spolu s ním odešel řád a pořádek, které už teď nebude mít kdo bránit vlastní duší.
Naposledy pohlédl na svou židli a na prázdný stůl.
Potichu se vytratil, nechtěl se loučit.
Venku se nadechl večerního vzduchu; byl to jiný nádech, než ty tisíce nádechů za roky jeho práce.

Obrázek uživatele Envy

Poslední

Fandom: 
Drabble: 

Jeho práce, která mu kdysi přinášela tolik potěší a byla tím, pro co každé ráno energicky vstával mu už nepřinášela nic víc než smutek a nekonečnou únavu. Staří kolegové odešli, vzdali se svého postu, a ačkoli přibyli noví, jen pár z nich skutečně něco dokázalo, a ti se pak také odebrali jinam, za lepším.

Stařík si povzdechl, chtěl by být jako oni, také odejít.
"Tak proč neojdeme, dědečku?" zeptá se malá holčička a sevře jeho ruku.
"To víš, když odejdu, nezbude tu už nikdo kdo by držel stráž. Někdo musí hlídat zákon, a já už jsem ten poslední kdo zbývá."

Obrázek uživatele Finde

Cesty

Fandom: 
Drabble: 

Když Armidovo tetování vybledlo, opět vyrazili na cesty. Yvan se nechtěl vracet do míst poznamenaných jejich bolesti, ale princ nesouhlasil. Přece nebudou obcházet městečka, kde přišli k pěkným penězům. Jen Dračí Bránu obešli. Marně.
Když od ní byli dva dny cesty, vyhledal je na tržišti neznámý muž.
"Princi Armide, jste to vy?"
"A kdo se ptá?" odsekl Yvan dřív, než jeho druh zareagoval.
"Promiňte, jsem družba nového následníka trůnu."
"Družba?" podivil se princ.
"Ano. Po vašem odchodu král změnil zákon. Za mladíky vybírají nevěsty zkušení družbové. Mladí jsou sice nespokojeni, ale nehrozí, že by se některý vydal ve vašich stopách."

Obrázek uživatele Queen24

Podle vlastních zákonů

Úvodní poznámka: 

Nevím proč se mi teď vybavila věta Zdeňka Svěráka z filmu Vratné lahve: ,,Aby bylo vítání, musí být i loučení!"
A tak se tedy loučím :) stylovým drabblíkem, psaným na zahradě mé milované chalupy, za západu slunce, štěbetání vrabců, s vůní jara ve vzuchu a s vůní koní z mého oblečení (jak jinak xD) :))

Drabble: 

Mravenci s naprostým klidem opustili své úkryty ve škvírách a pochodovali po kuchyňské lince. Věděli, že v pondělí ráno už je tu klid a najdou po víkendu nejvíce drobečků.
Beruška lezla po okenní tabulce, jako by se nechumelilo.
Starý pavouk se vyhříval na stropě nad pecí, kam dopadaly paprsky vycházejícího slunce. Konečně nikdo neječel ,,Fuuj pavouk, tati, pojď ho sundat!"

Pampelišky se zase mohly vesele roztahovat až do záhonu jahod. Ani tráva na nic nečekala, rostla jako o závod.

Bouchnutí dveří od auta následovalo vrznutí branky.
,,No joo, musíme posekat! A vyplejt pořádně záhony!"

Mravenci postupně nenápadně zalézali do škvír.

Závěrečná poznámka: 

Věřím, že to tak na leckteré chalupě či chatě chodí, když za námi zaklapnou dveře :)

I když ještě nejspíš budu pár dní dočítat a komentovat, uteklo to hrozně rychle :( ale bylo to úžasné a inspirativní! :)) drabblilo se mi s vámi krásně, moc všem děkuji, mějte se skvěle a těším se zase v dubnu! ;)

Obrázek uživatele tif.eret

Odcházím

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už mě nic nenapadá.

Drabble: 

"…Ze Smrti žij, co ze života žije,
smrt Smrti navždy smrtelnost z nás smyje."

Odcházím. Žil jsem zde už dost dlouho a snad tedy vím, jak to na světě chodí. Většinou je nakonec všechno trochu jinak, než si člověk představoval v mládí. Ideály jsou krásná věc, ale při střetu s realitou často berou zasvé.
Usiloval jsem o hodně věcí, ale už je to jedno, konec se blíží.

Kde to jsem? Proč nejsem živý, ale ani mrtvý? Smrt už snad není? Co s námi bude, jestliže ona odejde, jediná, které nikdo neuteče a která by měla být ke všem stejně spravedlivá?

Závěrečná poznámka: 

Verše jsou ze Sonetu č.146, napsal William Shakespeare, překlad Martin Hilský

Moc díky za DMD :-)

Obrázek uživatele Skřítě

V Čechách nová módní vlna, kniha hříchů dík ní plná!

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Varování: Povídka obsahuje dva lehce vulgární výrazy.

Drabble: 

"Je čas hesel, zadej kódy"
řvát dnes v bance vyšlo z módy.
Kdo chce okrást stát i tátu,
jde si sednout do senátu.
Nebo aspoň do sněmovny
a krmí nás svými h*vny.
Lotrando by možná dneska s ostatními šmejdy
obchodoval s matracemi, obíral tak strejdy.
Sarka Farka, ten by vsadil na přepisy energií,
z nichž pochybné společnosti v dnešní době hezky tyjí.
Rumcajs zase přes internet ukradl by hesla
a peníze inkasoval v klidu doma z křesla.
Loupežník Karaba tunely dělá,
budoucnost čeká ho - bez debat - skvělá.
Kdo dneska nekrade, ten není COOL,
živíš se poctivě? Tož to si vůl.

Obrázek uživatele Envy

Lásce nezabráníš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazované téma: Tetovaný

Drabble: 

Už co byl malý vídal občas venku s maminku muže a ženy, kteří měli na rukou či jiných částech těla nádherné obrazy, vždycky je obdivoval. Maminka ho ale pokaždé stáhla k sobě, zatímco hudrovala něco o lidech, se kterými by se neměl bavit.

V osmnácti si došel pro své první tetování, na záda u lopatky, aby to máma neviděla. Když pak znovu našetřil, došel si pro další, a pak třetí a čtvrté. Pokaždé někde, aby se mohl oblékat normálně a mamka si ničeho nevšimla. Až ho na chatě celého polili a on se musel převléci. Mamina málem omdlévala, její chlapeček!

Obrázek uživatele vatoz

Tak smělý zastánce

Fandom: 
Drabble: 

S mnou by odešel zákon,
a v metru by zbyli jen černí pasažéři, nešťastní ze svých mrzkých činů,
které by však brzy ztrestali hryznutím odporní psi se sundanými košíky,
jenž by se ze svého skutku netěšili dlouho, protože by je přejela jízdní kola umístěná na prostřední plošině.
Leč nedosti na tom. Od nešikovně pohozené cigarety z rukou již zmiňovaných černých pasažérů vznítila by se propan butanová bomba, rovněž přepravovaná v rozporu s přepravním řádem.
Vzniklá exploze poplašily by dámičky, jenž upustily by zmrzlinu či hamburger a ušpinily si halenku.
To se ale nestane.
Na to neuplatně dbám já, REVIZOR MAN.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Pochod bláznů

Fandom: 
Drabble: 

Kašpaři jdou
Zelenou tmou
Cinky cink
Dinky link

Každý má dvě nohavice
Řekněte kdo má více
Červený nos
Každý je bos

Kašpaři jdou
Zelenou tmou
Cinky cink
Dinky link

Zbrklý pes
Za kamna vlez
Chrání kalhoty
Našeho pantáty

Kašpaři jdou
Zelenou tmou
Cinky cink
Dinky link

Klauni nakupují levně
Pes se drží pevně
Pantáta nemá kalhoty
Ke smíchu holoty

Kašpaři jdou
Zelenou tmou
Cinky cink
Dinky link

Nohavice čtyři
Na hrad míří
Z okna kořist pověsíme
Přes zimu tam hnízdíme

Kašpaři jdou
Zelenou tmou
Cinky cink
Dinky link

Jsme králové noci
Vše je v naší moci
Cinky cink
Dinky link

Obrázek uživatele Nathanel

Exodus

Fandom: 
Drabble: 

Elis vyskočila na korbu nejbližšího karavanu, aby na ni bylo dobře vidět. Pevně rozkročená přehlíží nesourodý mrmlající dav.
„Přátelé…,“ zakucká se, když jí selže hlas, „Nepřítel je slepý a daleko odtud.“
Hovor utichá. Dav obrací pozornost k Matce.
„Prozřetelnost nám poskytla nečekanou výhodu.“
Elis se vrací sebedůvěra. Její hlas je slyšet i v zadních řadách.
„Musíme se společně vydat na sever. Hledat nový domov, kde budou v bezpečí vyrůstat naše děti.“
Floyd poslouchá zapálenou řeč zrzavé Matky a přikyvuje. Nic jiného už nemá cenu. Je čas odejít a zapomenout. Vytáhne z kapsy vojenskou knížku a roztrhá ji na malé kousíčky.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji věrným čtenářům a čtenářkám za podporu. Pokračování bude následovat až za rok. Třeba se mi do té doby podaří sepsat příhody Elis, Nathaniela, kocourů Geigera a Mullera, profesora Makova a dalších hrdinů do podoby regulerní knihy. A hlavně konečně vymyslet název pro celou ságu! Ještě jednou díky.

Obrázek uživatele Aveva

Tetování

Fandom: 
Drabble: 

Každé slovo je jak popíchnutí jehlou.
Každý pohled jako kapka inkoustu.
Zapisuješ se mi do srdce a ono to bolí.
Tolik slov, která zůstala nevyslovena.
Tolik pohledů, které směřovaly jinam.
Zabodáváš se mi do srdce a ono to bolí.
Ticho probodené jehlou.
Letmý dotyk ve tmě.
Jsme spolu spojeni a ono to bolí.
Žádné slovo, které vyslovíš, nezní správně.
Žádný pohled, který mi věnuješ, mě netěší.
Mám tě zapsaného v srdci a ono to bolí.
Všechna slova už jsou zbytečná.
Všechny pohledy tak strašně fádní.
Jehla v kupce hluku.
Pohled z velké dálky.
Stojíme každý sám a ono to bolí.

Dokud nás smrt nerozdělí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní :)

Přesto, že mě manžel plísnil, že bez bodíků nebude odznáček, nebo co.

Drabble: 

Margaret slyšela svůj dech mnohem hlasitěji než slova kněze. Chladný vzduch nechával ve vyprahlých ústech pachuť zatuchliny. Stejně jako tyhle svatební šaty, jako její nastávající, který nemiloval ji, ale její jméno a dědictví.
Prohlédla si jej přes mlhu závoje. Jak samolibě se díval na oddávajícího, jako na obyčejného štolbu, který by si měl pospíšit!
Otevřenými kostelními dveřmi zazněly vzrušené hlasy. Margaret se ohlédla právě včas, aby spatřila svého drahého Thomase, jak vyskakuje z koše osobní vzducholodi.
"...za právoplatného manžela?"
"Margaret...!?"
Zářivě se usmála. "Ne."
Než ji kdokoliv stihl zadržet, rozběhla se vstříc Thomasově náruči. Zase ji zachránil, teď už napořád.

Závěrečná poznámka: 

Věnovala bych to Zuzce, kdyby sestry Brontëovy psaly steampunk ;)

Obrázek uživatele Peggy Tail

Hymna Tlustých kotníků

Úvodní poznámka: 

Tak a je to, zakládám fandom :D "Tlusté kotníky" je název našeho neoficiálního klubu, který jsme vytvořili s kamarády. Resp. s kamarádkami, zatím do něj patří jen jeden muž. Jde o naše zážitky, příběhy a hlášky, které velice často nedávájí skoro žádný smysl, no a v tom je ten smysl. Snad mi hymna projde. Bylo to hodně těžké.

Drabble: 

Nakupují levně do svého batohu
který pak přivážou si ladně na nohu
jejich stehna v kalhotách se těsní
kiwi se slupkou jen tak někdo nesní

V záchodě již málem hnízdili
však jejich svaly všechno napravily
když ve stanu zvrací nemají to snadné
zpěv ozývá se v jejich těžké hlavě

Cink zvoní budík všichni vzbuďte se
ať se vám kotník smíchy roztřese
podprsenku hoďte si na záda
dolijte sklenku svého kamaráda

Tlusté kotníky zbrklé nesnáší
však trpělivost kavárnu přináší
spěchat v neděli zdravé vůbec není
kolem se potom všechno rychle mění

Tak podprsenku hoďte si na záda
dolijte sklenku svého kamaráda

Obrázek uživatele Finde

Nepříjemná léčba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bezprostředně navazuje na http://sosaci.net/node/32679

Drabble: 

Nevěděl, jestli se mu to zdá, ale měl pocit, že tetování na Armidově těle pomalu mizí.
Už to bylo půl roku, co jeho bývalý milenec Léčitel, uzdravil současného. První týden Armid jen spal a pil bylinkové čaje. Druhý týden si je Léčitel zavolal.
„Armid už je natolik silný, že snese další fázi léčby. K té však jste potřební oba. Tvůj dračí princ, Yvane, se pro tebe všeho vzdal. Co jsi ochoten obětovat pro jeho zdraví ty?“
„Taky všechno.“
„I krev?“
Zaskočil ho, ale dlouho se nerozmýšlel, přikývl.
Nazítří Léčitel vytetoval Yvanovou krví obrazce na Armidově kůži. Až vyblednou, uzdraví se.

Stránky

-A A +A