Autorův výběr 2019

Obrázek uživatele Regi

Poklidný večer u Hagridů

Úvodní poznámka: 

Uvědomila jsem si, že jsem začala mít dost ráda Olympu. Těch důvodů je více, ale jedním z nich jsou její výchovné metody. Ukázat jsem je mohla díky tématu: Mezi šesti očima.

Drabble: 

Byl čas večeře. Olympa rozvážně nalévala polévku.
Hagrid bezradně těkal očima mezi třemi prázdnými židlemi, na kterých obvykle sedávala jejich trojčata, Puklík, Kuklík a Dudlinka, a dveřmi, za kterými se ozývaly duté rány a trojhlasý řev. „Já bysem už děcka zavolal k jídlu. Nevíš, proč tam dělají takovej kravál?“
„Samozřřejmě vím, a volat je rrozhodně nebudeme. Zase se strrašlivě poprrali kvůli nějakému hrroznému nesmyslu. Nedalo se to rrozsoudit. Tak jsem je zavřřela do pokoje a řřekla, že je ven nepustím dřřív, dokud si nesednou, a v klidu si o tom svém prroblému neprromluví. I kdyby měli jít spát bez večeřře.

Závěrečná poznámka: 

Navíc mi další téma: Rozděl (se) a panuj, přihrála možnost ukázat, jak jsou Olympiny výchovné metody efektivní. Můžete se o tom přesvědčit.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Říkala

Úvodní poznámka: 

Toto drabble jsem napsala snad za čtvrt hodiny, ale jsem s ním spokojená a je mi blízké. Asi taky proto, že je skutečně podle skutečné události, která mi už roky vrtá hlavou... Třeba se bude líbit někomu, kdo ho ještě neviděl :).

Psáno na téma Zmatek matek.

Drabble: 

Hodiny sněžilo a zem ležela tiše pod tlustou vrstvou vloček. Z nádraží se vybatolilo dítě v tlustém kožichu, který bránil pohybu, ale za to zajišťoval přehřátí. Za ním vyšla jeho matka. Vždy módní, tedy na své chudé poměry.
„Tak pojď, ať jsme doma, než se setmí,“ řekne a vyrazí.
Dítě – po podrobnějším pohledu holčička – se vydá za ní. Maminka kráčí kupředu dlouhými kroky a malá zaostává.
„Mami!“
„Přidej!“ odvětí, ale jako by nemyslela, neslyšela, nezajímala se. Brzy se sobě úplně ztratily. Malá našla útočiště u dobrých lidí a maminka se pro ni ráno vrátila. Říkala, že byla zmatená, ale možná...

Závěrečná poznámka: 

Stalo se někdy ve 40. nebo 50. letech.

Obrázek uživatele tif.eret

Oči

Úvodní poznámka: 

Moje letošní nejoblíbenější drabble, taková vzpomínka na cvičení z anatomie strávená na pitevně :-)
Proto varování.
Psáno na téma Mezi šesti očima.

Drabble: 

Dívala se, jak asistent vstoupil do pitevny s miskou v ruce. „Dobrý den, dnes se podíváme na smyslové orgány. Každému dám několik očí, můžete si je prohlédnout a pak i rozpitvat.“ Před každého z nich položil hrst očí, které nabral z misky. „Dostali jsme čerstvou várku z prasečích jatek, takže materiálu je dost.“
Stála u pitevního stolu a prohlížela si těch několik očí, které před ní ležely. Rohovky se už začínaly zakalovat. Ale co má být tohle?
Pitevnou se rozlehl její jekot. Asistent přiběhl a překvapením ztuhl. Mezi šesti očima leželo jedno, ze kterého se právě odloupla modrá kontaktní čočka.

Obrázek uživatele Queen24

Nad střešním oknem

Úvodní poznámka: 

...protože srdeční záležitosti
a střípky životů
Osudy a cesty

a tak

Drabble: 

Nad střešním oknem
slunce zapadá
Vína si loknem,
to bude paráda

Otevíráš láhev první,
na gauči tiše sedim
Srdce velí Ani se nehni!
Chci to? Sama nevim...

Jako sklepmistr zkušený
hodnotíš, že chutná trpce,
přitom nemáš ani tušení,
jak rychle mi buší srdce

Nad střešním oknem
svítí hvězdy
Lahev je prázdná
a je to nezvyk

mít tvojí ruku kolem ramen
mezi tvými prsty mých vlasů pramen

Otevíráš lahev druhou,
hvězdy se dívat mohou
na to, jak za chvíli
jsi jenom v košili

a já
v břiše mám motýly

Nad střešním oknem
pomalu svítá

...na stole zbylo trochu v láhvi vína

Závěrečná poznámka: 

Psáno na téma Sklepmistr

Obrázek uživatele Eillen

Pán města

Úvodní poznámka: 

Je těžké vybírat drabble ze série. Mám pocit, že bez těch předchozích nevynikne a ztrácí to své kouzlo, které v něm ale většinou vidím jen já.
Letos ale bylo rozhodování lehké. U obou sérií by to bylo právě to poslední. A tak nezbývalo než se rozhodnou mezi Lovci a Městem. To nakonec vyhrálo - drabble, ve kterém promlouvá samo Město. Drabble, které by mohlo být i úvodem do fandomu (kdyby ten už nebyl sepsaný).

Psáno na téma Rozděl (se) a panuj

Drabble: 

Jsem jedno a jsem zároveň dvojí. Veřejné i tajné. Vítající i bránící. Milující a snad i milované. Od mého vzniku jsem tu bylo pro svůj lid. Ať jste mnou procházeli v běžném světě, či měli možnost nahlédnout pod závoje tajemství a bylo vám zpřístupněno tajemné město, vždy šlo o mne.

Svůj lid hodlám bránit a vždy se budou moci spolehnout na mé ochranitelské zdi. Protože bez nich bych bylo pustou nehostinnou zemí. Musím se o své lidi starat. A právě od toho mám jeho. Vládce nad pořádkem. Ochranitele nevinných. Nesmrtelného muže, kterému však zůstala duše smrtelníka.

Vypravěče. Pána města Rokycany.

Obrázek uživatele Albia

Začít znovu

Úvodní poznámka: 

Na tohle drabble jsem letos nejpyšnější a tak jsem se ho rozhodla tady pěkně okatě vystavit. :)
Téma č. 22 - Snílek

Drabble: 

Sleduješ vybledlé slunce nad podzimní krajinou. Netušíš, co je za kopcem, jestli i tam, kam oko dohlédne, se rozprostírá pustá divočina. Zatím tam nedojdeš.
Pokládáš nohy jednu za druhou, pomalu, nešikovně. Naučila ses znovu chodit. Bolest prořezává chodidla.
Až přijde den, kdy to dokážeš, nikdo tě nezastaví. Projdeš touhle liduprázdnou krajinou, najdeš města tepající životem, vyhledáš zepelíny. Odletíš, zapomeneš na všechna příkoří.
Víš, co tě čeká, znáš to z knih a vyprávění poutníků. Rozeklané skály, písečné pouště plné trnitých rostlin, žhnoucí vzduch a rozbouřené oceány. Vidíš je za zavřenýma očima, aniž bys je kdy navštívila.
Jednou.
Ale nejdřív – pravá, levá…

Závěrečná poznámka: 

Nesnáším takové to ohrané klišé, kdy je někomu strašně ublíženo a on vynaloží všechnu sílu, aby se pomstil, aby ubližoval ostatním a podobně. Hle - zde drabble o holce, které bylo ublíženo, a její jediný cíl je uzdravit se a zatraceně vypadnout a na všechno zapomenout. Mnohem logičtější, imho.

Obrázek uživatele Aries

Zrcadlo

Úvodní poznámka: 

Tohle drable ze seriálku o krvavém kolenu se myslím docela povedlo a asi funguje i samo o sobě.

Drabble: 

Policejní technik propátral zahradu centimetr po centimetru. Posbíral všechny, byť jen nepatrně podezřelé předměty, ale nic se nezdálo být vodítkem k vyšetřování. Prosál pískoviště. Prasklé zrcátko uložil do zvláštního sáčku.
V laboratoři pracují do hluboké noci.
Pořád žádné výsledky.
Laborant si vymění rukavice. Opatrně vyjme zrcátko z obalu.
Cosi se dívá. Vidí svůj vlastní odraz v jeho oku.
Ručička nástěnných hodin poskočí s tichým drnknutím.
„Dvanáctá hodina odbila,“ zamumlá laborant unaveně.
Lesklá ploška se roztříští.
Cosi nabírá sílu.
Roste.
Dvanáctá! Navždycky dvanáctá.
Cosi vnikne do živého černého zrcadla zřítelnice.
Muž vstane jako stroj.
Cosi rozrazí dveře.
Jde.
Nepoznané.
Vstříc noci.

Obrázek uživatele Iantouch

Počestné paničky godrikodolské

Úvodní poznámka: 

Letos jsem psal seriál. Osmnáctiletý Albus Brumbál, jeho trápení, velká letní láska a naivní plánování revoluce pro vyšší dobro. S občasnými výlety do (nepříliš vzdálené) budoucnosti či minulosti dle toho, co témata zavelela .

Protože jsem nakonec spíš veselá kopa než tragik, vybral jsem ze všech tohle drabble, u kterého jsem se fakt bavil. Tak doufám, že vám taky vykouzlí úsměv na tváři.

Psáno na téma "Zmatek matek".

(A když nebudu moc líný, zkompletuju to do Dubnových seriálů.)

Drabble: 

Představte si Godrikův Důl. Vesnice na konci světa. Hostinec, kostel se hřbitovem, pošta, několik krámků. Každý čtvrtek whist, o sobotách kriket. Genetický potenciál stojatého rybníčku.

„Ubohá paní Brumbálová! Ale ten mladý pan Albus! To by byla partie pro naši Elektru!“
„Věděla jste, že dostal cenu na konferenci v Káhiře?“
„A co ten pan Gellert, co je na návštěvě u Baty Bagshotové?“
„Je její synovec, že?“
„Naše Imelda na něm může oči nechat!“
„Slyšela jsem, že studoval v zahraničí.“

Albus s Gellertem prochází po náměstí. Drží se za ruku. Políbí se.

„No toto!“
„Skandál!“

„A ten mladý pan Aberforth někoho má?“

Obrázek uživatele Urrsari

The loneliest ones

Drabble: 

One against the world,
that has to be tough.
At those who trust
you can only laugh.
Fool me once, fool me twice,
both are on me only,
better be strong,
better to be lonely.
Hide it, hide who you are,
that was the first lesson.
They will tear it apart,
continued the professor.
You can not speak the truth,
they will bring you down.
Of suffering the wisdom
is a twisted crown.
Is there any poison? Are they watching?
all the time, you fear.
There is but one thing to do, you know-
you can not let them near.

Obrázek uživatele Faob

Polykání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

18+
Je to dost šílený kousek, uznávám, ale přijde mi trochu zapadlý... Koneckonců jsme většinou dospělí lidé.

Drabble: 

Chodím nalehko, hezky po pomyslné čáře, levá, pravá, levovýbok, pravovýbok, pozor, bulvy, nevypadněte! Občas protáhnu šíji s přenesením nátřesu dopředu, ještě to umím, ale pětatřicítka se vzdaluje za záda, rychle stárnu, protože doba se mění a já v mládí hltavá nevinnosti.
Panic ubírá tři roky, ale o třetinu zrychluje další plynutí věku. Starci vezmou měsíc, ale čas zase zpomalí. Jenže spolknout, vtáhnout celá těla do sebe mohu jen tehdy, když vojáčci v pravém prostoru opravdu v pozoru.
Kolik mi jich jen uteklo z pekáče, brzofrků a nenafuků!
Potřebuji dědka.

„Jsem celý naměkko, když ty seš naostro…“
„To snad ne,“ řekne.

Kdo si nikdy nic takového nemyslel?

Úvodní poznámka: 

Protože jestli nám něco vynáší více než pokrytectví samo, je to podsouvání pokrytectví ostatním. A samozřejmě mýtus čistých rukou, ale na ten se letos nedostalo.

Drabble bylo napsáno na téma č. 18 pro 18. 4. 2019: Nehlaste se všichni.

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

Nepřítel se netají tím, že nemá rád pokrytce: lidi, kteří otevřeně nebo skrytě považují ostatní za horší a soudí je. Viz podobenství a farizeji a celníkovi.
Náš odbor pro masové ovlivňování však odvedl vynikající práci: farizeje a celníka zkřížil. Vypěstovali druh člověka, který řekne: „Podívej, Bože, nejsem svatej: piju, do kostela chodím jen na Vánoce a řvu na lidi. Dám ale krk na to, že tamhleten, o kterém vím najisto jen, že chodí do kostela pravidelně a dává příspěvky na dobročinnost, něco zaručeně skrývá, takže je to pokrytec a já mám právo ho nesnášet."

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Závěrečná poznámka: 

Lukáš 18, 10 – 13:
Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: „Bože, slituj se nade mnou hříšným.“

Stránky

-A A +A