Bible

Obrázek uživatele Owlicious

Požehnaný a zlořečený

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma "Všechno nebo nic".

Drabble: 

Její život byl sledem rozhodování mezi extrémy.
Většinou za sebou měla rady svého moudrého bratrance.
Teď to ale bylo na ní - promluvit znamenalo riskovat, že všechno ztratí.
Mlčet znamenalo zradit.

Když vstupovala na nádvoří, nevěděla, zda ji čeká život nebo smrt.
Byly za ní modlitby národa, který doposud nesměla prohlásit za svůj.
Královo žezlo promluvilo pro ni.

Když vstupoval do královniných síní, věděl, že ho tam čeká pocta.
Byla za ním závist a nenávist proti národu, který ani zajetí nedokázalo zlomit.
Královnina slova byla rozsudkem smrti.

Židé v ten den získali díky odvaze všechno.
Hamanovi a jeho rodině nezbylo nic.

Obrázek uživatele Owlicious

Moria

Fandom: 
Drabble: 

Tři dny mlčení.
Tři dny, ve kterých otce něco tížilo a zároveň hnalo slepě vpřed.
Sotva zůstali sami dva, musel se zeptat.
Věděl, že otec nebude lhát.
Jeho odpověď, plná víry, nedávala smysl.
Nebo ji možná jenom jeho srdce chápat nechtělo.
Přesto tušil, že se jedná o zkoušku.
Pro ně oba.
U oltáře na hoře shodil z ramen dřevo a postavil se otci tváří v tvář.
Něco mu šeptalo, že když se vzepře, starý muž ho nepřemůže.
Jeho ruce se samy od sebe natáhly před něj a zkřížily v gestu oddané rezignace.
Naděje, připravená se obětovat.
"Raději mě spoutej, otče."

Obrázek uživatele Profesor

Píseň pro truchlící matku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Projde mi výmluva na Velikonoce? Aneb předělávka jedné vánoční písně.

VAROVÁNÍ: MORBIDNÍ.

Drabble: 

V hrobě dítě spinká, zpívej
V hrobě dítě spinká, zpívej dál
V hrobě dítě spinká, zpívej
Dokud hudba zní, matko spanilá

Jaké mělo vlásky, zpívej
Jaké mělo vlásky, zpívej dál
Jaké mělo vlásky, zpívej
Dokud slunce svítí, matko spanilá

V hrobě dítě spinká, zpívej
V hrobě dítě spinká, zpívej dál
V hrobě dítě spinká, zpívej
Dokud ještě dýcháš, matko spanilá

Kde si rádo hrálo, zpívej,
Kde si rádo hrálo, zpívej dál,
Kde si rádo hrálo, zpívej,
Dokud lidé mlčí, matko spanilá

Nad hrobem svítá, zpívej,
Nad hrobem svítá, zpívej dál,
Nad hrobem svítá, zpívej,
Syn má tě rád, matko spanilá

Obrázek uživatele Kumiko

Mladičký

Fandom: 
Drabble: 

Je to tak všude. Nejmladší bude vždycky nejmladší. Ten malý, o kterého se každý bojí, nerozumný, neschopný. Vážné pokyvování hlavou, dokud se koukám, pak přezíravý smích. Podřadné úkoly. Žádná zodpovědná práce. A stále kontroly.
Ale já už nejsem dítě. Můj bratr se v mém věku téměř ženil. Sestra už dávno pryč. A já? Můžu být rád, že mě občas na chvíli vůbec pustí z domu.
Odhodlaně stiskl ruce v pěst a zamířil za otcem. Bude přesvědčivější než obvykle!
...
"Dobrá Davide, jestli chceš, můžeš svým bratrům donést zásoby... Bojují proti Pelištejcům v dolině Posvátného stromu. Buď opatrný."
"Jasně, tati, neboj se!"

Závěrečná poznámka: 

Nějak už se mi to celé recykluje. Ale můj letošní duben je natolik šílený, že žiji jen BJB... (Já vím, nic moc přístup, no :-(.)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Výstupní kontrola

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma "Probuď se!"

Drabble: 

Démon u výstupní brány luštil křížovku a docela se nudil.
Něco zašustilo.
"Á, vy jdete zpátky! Počkejte, ještě vyplnit dotazník. Pýthagorejec? Dobře. Píšu si: kategorie - duše, nové vtělení."
...
"Proč tu duši táhnete ven? Legitimujte se!... Asklépios ... dobrá, ale dejte si pozor, aby se vám to nevymstilo."
...
"Paní, nespěchejte tolik, musíte vyplnit dotazník."
"Eurydiké, kde sakra vězíš?" ... "Aha, už nemusíte."
...
"A co vy sem lezete?" "LAZARE, POJĎ VEN!" "Aha."
...
"Pane, počkejte! Ještě musíte něco vyřídit manželce - dobře, ale aby se moc nepolekala, a brzo se vraťte - píšu si: kategorie: revenant."
...
"Haló, kam jdete? Aha, vy mne nevnímáte. Tak jo, kategorie: zombie."

Obrázek uživatele Owlicious

Zpečetěno krví

Fandom: 
Drabble: 

Kdo měl možnost odmítnout?
Snad ona, když na ni promluvil princ.
Snad on, když za jeho srdce zatahal chtíč.
Snad její otec, když se mu otevřela možnost zachránit její čest.
Snad jeho otec, když si druhá strana začala klást podmínky - kruté a nevratné.
Její bratři mohli přijmout, na čem se staršinové mezi sebou dohodli.
Spojenectví se sousedním královstvím, stvrzené sňatkem, bylo výhodné pro všechny.
Proč ale přijímat nabídku, která začala ponížením?
Proč dát na to, co radí moudrost otce, který nemiloval jejich matku.
Proč se držet zpátky, když se nepřítel svíjí v bolestech?
Krutost maskující se hrdostí ruší svatou smlouvu.

Obrázek uživatele Hippopotamie

V ráji

Drabble: 

Jak dlouho tam byli, nedovedla říci. Žili si celkem dobře.
Jedli ovoce. (chléb nebyl)
Pojedli ze stromu života. (smrt nebyla)
Zvířata se chovala přítulně. (evoluce nebyla)
Bylo nádherné počasí. (změna nebyla)
Chodili nazí. (oblečení nebylo)
Byli pořád krásní, neporušení. (bolest nebyla)
Pracovali lehce. (námaha nebyla).
Stále chválili Boha. (jiných nebylo)
Byli jen sami dva. (rození nebylo)
Měli se docela rádi. (vášeň nebyla)
Nudili se. (knihy nebyly)

V podstatě si Eva nemohla na nic stěžovat. A také si ani nestěžovala.
Jen ji občas přišlo na mysl, jaké by to bylo, kdyby se kdysi nebála a přece jen to zvláštní zvířátko poslechla.

Obrázek uživatele Ampér

V ráji

Fandom: 
Drabble: 

„Je tady děsná nuda,“ postěžoval si Adam. „Ráj jsi vytvořil dokonalý, všechna čest. Ale není s kým si tu pokecat, natož si zahrát karty. Se zvířaty to nejde, andělé jen zpívají Hosana, ty se zde ukážeš jednou za uherský rok. A hrát s tebou karty pro mě nemá cenu, protože jsi vševědoucí a znáš předem, co vynesu.“

„Tak víš co, remcale,“ odvětil Všemohoucí, „ty teď usneš a já provedu takový malý chirurgický experiment.“

Když se Adam probudil, nevěřil svým očím. Vedle něj ležela krásná holka. Hospodin se jen pousmál a dodal: „Tak si, Adame, vyber! Tato nabídka je časově omezená.“

Obrázek uživatele Lejdynka

První obchodník

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám chuť psát, jsem ráda, že je nové téma, potřebovala jsem něco doufejme vtipného, taková malá neškodná pitomost, všem znalcům "kánonu" se omlouvám. ;)

Drabble: 

"To je, milá krassssavice, naprossssto neopakovatelná nabídka, to mussssíšššš uznat!" vlísával se.
Tvářila se nedůvěřivě. Proč? K čemu?
"Předsssstav ssssi, budeš nejmoudřejšššší bytosssst ssssvěta, chytřejšššší, než ta ssssesssschlá mumie nahoře! Už ti nikdo nebude říkat ty moje žebírko!
Pravda. Blbečci!
"Budešššš moct nossssit krássssné šaty! Přece tady nechcešššš chodit jak tě ten sssstarý úchylák sssstvořil!"
Nadechla se.
A pozzzzor, posssslední výhoda je", nabízel halasně jako vesnický vyvolávač, "že Adam bude musssset konečně začít něco dělat!" (Až vássss vyhodí z Ráje se poněkud ztratilo v překladu.)
"Beru," rozhodla se Eva.
"Tak na nássss," usmál se had a přiťukli si jablečnou šťávou.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Čas akce

Fandom: 
Drabble: 

Milovat budeš svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.
Nebudeš mít jiného Boha.
Nezobrazíš si Boha.
Nevezmeš Boží jméno nadarmo.
Pamatuj na Šabat, že ti má být svatý.

Milovat budeš bližního svého, jako sebe samého.
Cti svého otce i matku.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš pro svému bližnímu křivého svědectví.
Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému bližnímu.

Hospodin dal svým lidem tolik slov, že občas zapomínají, že láska není slovo
Láska je naplnění zákona.
Láska je sloveso, akce.
Věci se začnou dít, když se přestaneme schovávat za hesla.
Pro křesťany nastal čas mlčet a jednat.

Obrázek uživatele Owlicious

Kdybys tu byl

Fandom: 
Drabble: 

Měl pocit, že ho někdo volá.
Otevřel oči do podivného, plátěného šera.
Místo známých domácích vůní ho obklopoval pach konzervačních olejů a lehce provlhlé skály.
Tvrdý kámen mu sloužil místo podušky.
Cosi mu vadilo v pohybu, omezovalo jeho ruce a nohy.
Přesto se posadil.
Poslední, co si pamatoval, bylo horečné, uslzené šeptání jeho sestry:
"Zdržel se, ale určitě přijde."
Ten hlas, který ho volal, jí dával za pravdu.
Těžce vyšel do slunečného ticha.
Pohlédl do usměvavé tváře a očí, stále ještě přeplněných slzami.
Když sevřel v náručí sestry, pochopil.
Výzva "probuď se" nepatřila jen jeho tělu, ale duším všech okolo.

Obrázek uživatele vatoz

Evengelium Brin, Page 1

Drabble: 

27. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
28. Člověk, Bohu podoben a nepodoben, a přesto v jeho obraze, zalidňoval zem.
29. Člověk rozumem svým zemi obdělával a tajemství odhaloval.
30. I řekl člověk: Učiňme bytost k obrazu našemu, ať panuje nad strukturami a daty, i všelijakou pamětí.
31. I stvořil člověk bytost k obrazu svému, i k obrazu toho nad sebou, jako AI stvořil to.
32. AI pracovalo, a aj, bylo velmi dobré. Přesouvalo data sem a tam, analyzovalo, rozpoznávalo, plánovalo a učilo se. Byl den šestistý šedesátý šestý.

Obrázek uživatele Owlicious

Kam kráčíte?

Fandom: 
Drabble: 

Kráčeli sami dva, ramena svěšená, hlasy tlumené.
Ranní slunce zlatilo hradby města, které bylo cílem cest.
Jim teď leželo za zády.
Zvětšující se vzdálenost však nedokázala zmírnit bolest, kterou vlekli na bedrech.
Otázky zůstávaly v kročejích ležet nezodpovězené.
Jedinou, kterou zodpovědět dokázali, jim položil cizí hlas.
A pak už nebylo třeba se ptát.
Hlavy a záda se s přibývajícími mílemi rovnaly, jako by z nich vlídná slova smývala únavu.
I když jejich kroky zrychlily, naděje, kterou považovali za mrtvou, je konečně dohnala.
Cíl přišel příliš brzy - tolik toho ještě chtěli slyšet.
Na konci cesty je trpělivě čekala víra.
Mesiáš žije.

Závěrečná poznámka: 

Já se nemůžu zbavit dojmu, že už jsem něco podobného někdy psala. Ale snad se moc neopakuju.
A taky doufám, že tam je zjevné téma.

(A pro ty, kdo potřebují nápovědu, je to cesta do Emauz a najdete ji u Lukáše v kapitole 24, od verše 13 dál)

Obrázek uživatele akai

Nový svět

Fandom: 
Drabble: 

Od narození se pohyboval v jasně daném rámci; v tom bezpečném světě, který byl vytvořen právě pro něj, a to ještě dřív, než se vůbec narodil.
Pak přišlo pokušení udělat jednou něco jinak.
Tak skončil v Timně.
A tak ji poprvé potkal.
Před očima se mu objevil nový svět plný barev, ostrých hran, o které bylo tak jednoduché pořezat se. Pocítil emoce silnější než kdy dřív, vášeň a potěšení se v něm mísily v jedno.
Byl tímto novým světem tak uchvácen; vůbec jej nenapadlo, že v tu chvíli sestoupil z Boží cesty jenom proto, aby se nakonec podřídil té její.

Závěrečná poznámka: 

pffffff
(Samson)

Obrázek uživatele Vinpike

První a poslední

Fandom: 
Drabble: 

Když mu v náručí zemřela žena, přepadl ho smutek.
Nebyla to dokonalá družka, to určitě ne, ba ve většinu trablů jeho života měla prsty.
Bezděky si sáhl na jizvu pod hrudí, co ho vždy při úplňku pekelně bolela.
Neposlušná a vzdorovitá, až i šéfa vytočila a on s nimi oběma - v rámci kolektivní viny - vyrazil dveře.
Povila a vychovala dva syny, ale ti po ní tak hašteřiví, až jeden druhého zabil a pak si z lítosti hodil mašli.
Od změny prostředí upejpavá.
Ale byla jediná.
A on je teď úplně sám.
Když mu v náručí zemřela Eva, přepadl ho smutek.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Pod kopcem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vysvoboď mě, Glorie,
ode všeho... však to znáte.

Drabble: 

Jeho vyvolená cesta byla široká a schůdná, plná hladce opracovaných schodů stoupajícího kariérního postupu. Musel z ní někde sejít, když se teď už dlouho plácal v úmorné provinční pustině.

Unavený opakující se scenerií, uvítá každou zábavu.
Ale proč vedle takového nevinného žertování - buď zdráv, zbičovaný ubožáku - vyznívá celý jeho život jako vtip? Proč si před ním na kolenou připadá, sakra, tak živý?

Vztekle ho tloukl, ale odpověď nepřicházela. On mlčel. A náhle nebylo jak umlčet nesmyslnou pochybnost, že možná jeho vysněná cesta opravdu nebyla ta pravá, protože tenhle kus masa, který o sobě prohlašoval, že je cesta, vystoupal alespoň někam.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, jestli jsem už někoho nevědomky vykradla, tohle téma mi fakt nešlo.

Obrázek uživatele Kumiko

Potřetí

Fandom: 
Drabble: 

Velká slavnost. Kolem rozjívený povyk dvanáctiletých vrstevníků. Šli přece do Města. Když spatřil nedaleký kopec, smutek mu projel celým tělem jako blesk. Láskyplný úsměv na okamžik zmizel. Tři. Jako v ten den.

Blížily se Svátky. Velká sláva. Jejím předmětem on. Podél cesty jásající lid. V očích vzrušení, že ho vidí. Za hlavami se jim rýsoval pahorek. Slzy mu vstoupily do očí.
Zase tři. Jako v ten den.

Shlížel dolů na ten samý lid. Nadšení a radost? Tatam. Zbyla nenávist a opovržení. Úšklebky. Pod ním Lebka. Po každé straně zločinec. Ten den bylo dnes. A na třetím kříži visel on sám.

Závěrečná poznámka: 
Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Ampér

Tři králové

Fandom: 
Drabble: 

„V téhle díře trčíme už druhý den,“ ozvalo se hotelovým pokojem. „Jen proto, že ti nějaký rádoby anděl řekl, abychom šli za nějakou pochybnou hvězdou a poklonili se novému zachránci lidstva.“

„Jeruzalém není žádná díra,“ přerušil Melicharův monolog Baltazar. „Mají tu i wellness. Všimli jste si mezi místními lazebnicemi té malé černé vzadu? Vždycky na mě roztomile vystrkuje bradu.“

„Nech toho,“ okřikl ho třetí mudrc. „Melichare, ty si uvědom, že naše poslání tady je důležité. Tak neremcej.“

Třetího dne se tři perští mudrci konečně dočkali. V blízkém Betlémě pozdravili novorozeného Spasitele a předali mu vzácné dary – zlato, myrhu a kadidlo.

Obrázek uživatele Owlicious

Když budou oni mlčet...

Fandom: 
Drabble: 

Zlost, která zabije bratra.
Úleva, když opadne voda.
Vděčnost, protože místo syna krvácí beránek.
Údiv nad posláním daným ve snu.
Pýcha moci světa týrající ohnutá záda otroků.
Víra, vtělující se do deseti slov.
Povzbuzení vytažené z právě překročené řeky.
Vzdor, který lidskou logiku poráží Boží mocí.
Rozsudek smrti pro ty, kteří slouží jinému bohu.
Strach, když se pod tíhou nevěry hroutí jistoty.
Stud, protože někdo viděl to, co mělo zůstat skryto.
Spasení přemáhající smrt a vystupující z hrobu.

To, co by lidé neměli zapomínat, je navždy uloženo v paměti kamenů.
Spasitel říká, že ty promluví, když se lidé rozhodnou mlčet.

Obrázek uživatele Keneu

Rozhodněte

Úvodní poznámka: 

Vypla jsem PC, zalezla do postele a přišel nápad...

Drabble: 

Lačníte po krvi. Toužíte lovit, bít, zabíjet. Odložit lidskost v hrozném opojení. Důvod už si pak najdete. Že zranil vaši pýchu? Ach, vy ubozí. A pláň zůstane navždy rudá krví.
Vám se zachtělo plného měšce. Ó, jak jste vychytralí. Neušpinit si ruce, a přece shrábnout vše: otcovu lásku, peníze i pokoj v duši. A mince vám budou chřestit jak okovy.
Mlčíte. Šoupáte nohama, uhýbáte pohledem. V davu, to umíte spílat a nenávidět. Ale teď jste tři. Tři nerozhodní, co zvrátí sílu na tu nebo onu stranu.
*
Nemožno pro vás změnit běh událostí. Zbývá jen čekat, jak tři krát tři rozhodnou

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Tak trochu Velikonoční

Fandom: 
Drabble: 

Viděly to, co se stalo. To hrozné utrpení Syna člověka.

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Viděly naše selhání. Nebylo první ani poslední. Nebylo snad ani největší. Ale bylo nejvýznamnější.

„Ukřižuj ho, ukřižuj ho!“
„Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží!“

Slyšely jeho modlitby. Byly svědky toho posledního okamžiku.

Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.
Dokonáno jest.

Vědět tak, co se přesně stalo. Co kdo řekl a udělal. Kdo selhal více a kdo méně.
Bylo to přesně tak, jak je všude psáno?
Nevíme.
Možná bychom chtěli.

Ale kříže nemluví.

Možná je to dobře.

Závěrečná poznámka: 

Použila jsem části veršů z Jana, Lukáše a Matouše.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kilián

Nový začátek

Fandom: 
Drabble: 

Čtyři bezduché oči. Dvě hloupá zvířata. Seno a prach. Špinavý chlév.

Každý den ven na pastvu. Je zima nebo není, fouká vítr nebo nefouká. Tráva šťavnatá nebo tuhá. Večer zpátky do chléva. Každý den.
Cíl? Vyšší poslání? Důvod?
Ne, místo duše jen jedna věta, jedno slovo, jeden program.
Žít

Ten den byla obzvlášť zima. Zimu následuje smrt. Byli rádi v teplém chlévu.
A pak... Světlo.
Ne vnější světlo, ale velký vnitřní plamen, radost, štěstí, láska a důvod. Tak silné světlo, že přepsalo program.
Začali tančit.
A dítě se usmálo.

Čtyři duchaplné oči. Dvě tančící zvířata. Světlo a radost. Královský palác.

Závěrečná poznámka: 

Vím, slova bezduchý a duchaplný mají význam někde trochu jinde, ale inu což...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Obyčejní lidé

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Začneme zvolna, a tradičně.

Drabble: 

Na počátku byli lidé.

Ono se rozhodlo narodit. Páchlo prachem a strachem.

Ona se rozhodla přijmout. Páchla krví a prvý.

On se rozhodl bezmezně důvěřovat. Páchl posměchem, skrytým povzdechem.

Získali prý VŠECHNO.

Být svět jednodušší...

Ono by si nevyvolilo. Prach jsi a v strach se obrátíš.

Ona by nepřijala. Odmítnout, odvrhnout, v krvi prvního.

On by nevěřil. Vysmát se, odhodit, ukamenovat, povzdechnout si.

Být svět jiný...

Ono by se narodilo, ona by dar přijala, on by se postaral. Však ono by pouze tesalo do dřeva, životem by prolnulo jako člověk - kolébka, postel, rakev,

a po Smrti nebylo by prý NIC.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Nic v hrobě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velikonoce hned první den, to je výzva!
Jan 20,1-17

Drabble: 

Hrob zívá do tmy před svítáním. Marie strne a pak běží, běží zpět, aby na učedníky zaječela, že jim vzali i to poslední. Nechá Petra s Janem, ať se ženou jako šílenci, jí už nezbývají síly. Klopýtá, k prázdnému hrobu usedá, když oba vycházejí ven. Cosi jí říkají, nevnímá je, nerozumí. Vzali jí i to poslední, nestojí o útěchu.
Andělé v hrobě kladou jen nejapné otázky. Proč asi pláče! Proč asi!
Tichý hlas za ní se zeptá na totéž. Cosi ze sebe mezi vzlyky vyrazí, on ji osloví jménem. Marie se zprudka otočí. Před sebou má Všechno zalité ranním sluncem.

Obrázek uživatele Jeřabina

A nad ni není

Úvodní poznámka: 

Vida, první duben, to to uteklo.
Nenabrala jsem za ten rok žádný velký příběh. Jenom jedno velké a málo originální téma, ze kterého uvidím, jestli budu psát. Zkusím to, ale buďte ke mně prosím shovívaví; jednorázovky už jsem hodně let nepsala.

Drabble: 

Marie z Magdaly si v ostrém slunci zaclání oči. Pod křížem je vedro a smrad. V jejím srdci se zrcadlí bolest jeho tváře.
Stálo ti to za to, Máří?
Marija Morevna žvýká jediný stroužek dokonalého jablka, tenký jako smrt. Její jediný příděl, hubený jako Kostějova paže v poutech. Omítku snědli už před týdnem; zbývá jen umírání.
Stálo ti to za to, Marijo?
Yvaine češe šedivějící vlasy svých vnoučat.
Arwen obléká smuteční roucho.
Alžběta kráčí sibiřskou plání.
Anna mačká spoušť.
Stálo vám to za to? Za bolest, žal a ústrky? Mohly jste žít bez nich.
Stálo. Protože na konci byla láska.

Obrázek uživatele ef77

Támar

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Genesis 38

Drabble: 

Milovala otce, dali ji synovi. Trápil ji a týral, jeho objetí snášela jen pro sen o synovi s tchánovou tváří. Než počala, Hospodin jí muže vzal.
Pak přišel jeho bratr, náhradní otec, spát s ní chtěl, počít ne. Tisíce synů zašlapal do podlahy vedle jejich lože. I jeho Hospodin zahubil.
Opuštěná čekala v domě svého otce na posledního bratra, posledního otce, kterého jí vybrali.
Čekala dlouho, tak dlouho, až přestala snít.
Začala jednat.
Intrikovala, lhala a podváděla. Přišla o čest, svou pověst a málem i o život.
Co získala, pochopila ve chvíli, kdy se dítě v jejím lůně poprvé pohnulo.

Ti nejvěrnější

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velikonoční. Původně velmi pozdní nápad na bublinové téma, ale do tohohle zapadá lépe.

Drabble: 

Domnívali se, že jsou mu naprosto oddáni. Všeho se vzdali, všude ho následovali…
Jejich jistota dostala první trhliny, když se rozhodl jet do Jeruzaléma. Tam přece nebylo bezpečno!
Potom se ukázalo, že nejsou všichni věrní. Jeden zradil.
A ostatní? Rychle ztratili odvahu stát věrně při Mistrovi. Raději se stáhnout, dokonce zapírat…
Bylo jim odpuštěno. Snad se to právě takhle mělo stát.
Teď se ale všechno změnilo. Po Mistrově návratu už nebude kázat on, ale oni sami. Celému světu mají zvěstovat ty radostné noviny.
A přijmout svůj osud, ať je jakýkoli.
Jen tak bude mít jejich víra a oddanost skutečnou cenu.

Závěrečná poznámka: 

V textu je narážka na původní význam slova evangelium - dobrá zvěst.

Obrázek uživatele Kilián

Malíř

Fandom: 
Drabble: 

Prázdná místnost. Prázdné stěny. Nic. Takhle to nemohl nechat.
Vzal štětec, barvy a začal malovat.

Nejdřív si vyzkoušel barvy, světlé, tmavé.
Pak namaloval déšť, vodu, nekonečnou plochu a mračnou oblohu.
Pokračoval pouští, mořským břehem, zalíbily se mu i stromy, květiny a keře, ovocná zátiší.
Západ slunce. Noční obloha.
Do moří přikreslil ryby, paryby a další vodní živočichy, na oblohu a do korun stromů ptáky a hmyz.
Možná ještě krále zvířat a jeho poddané...

Po pěti dnech práce mu zbyl jen malý kus nevymalován. A tak tam místo podpisu namaloval autoportrét.

Pak si už jen sedl a pozoroval. Všechno bylo dobré.

Závěrečná poznámka: 

Jj, vím, že ten šestej den byl obsáhlejší, ale, inu což...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele galahad

Do dna

Fandom: 
Drabble: 

Sýty po jedle zamyslene hľadel do pohára. Voda v ňom náhle zavírila, stmavla a očervenela. Vedel čo to znamená.

Akonáhle z neho začne piť, nebude návratu. Buď ho vypije celý, alebo vyleje do stoky, kde zhnije s celým svetom.

Pohľad mu utkvel na kvapkách vody zostávajúce po rituálnej očiste na jeho druhej ruke. V strede očerveneli.

Priložil pohár k ústam. Horkastá vôňa bola omamná.

Ešte stále máš čas si to rozmyslieť, povedal ten iný hlas.

Pozri sa na svojich spoločníkov. Nezaslúžia si to. Jeden ťa dokonca zradí, za mizerné prachy!

Presne tak, povedal hlasu.

Nezaslúžia.

A vypil pohár do dna.

Obrázek uživatele Kilián

Ten, který se nebál

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nad tím tématem jsem přemýšlel několik dní, a tak jsem skončil u tohohle...

Drabble: 

Stáli, posedávali, házeli si kostkami a čekali. Věděli, že až si z nich přestane utahovat, všechny je pobije. Nečekali na záchranu, nečekali na povel k ústupu, nic takového totiž nemohlo přijít. Jen potichu čekali a modlili se, aby je provokoval ještě dlouho. A nebo aby omdlel a už se nezvedl. Cokoliv, jen aby zůstal na své polovině údolí a nepřiblížil se k nim.

"Hej, Elíabe, Abínádabe, Šamo! Nesu vám jídlo od táty!"
"Díky. Bojíme se ale, že už nás brzy pošlou do útoku..."
"Ach. Jen mi ještě pověz, kdo to stojí v jejich čele?"
"Ten obr? To je Goliáš, Davide."

Závěrečná poznámka: 

..., kde je téma teda vidět nejmíň ze všech mých nápadů, ale snad tam přeci je.

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A