DMD č. 30. pro 30. 4. 2019. Téma: Rozděl (se) a panuj

Obrázek uživatele tif.eret

Vnitřní záležitost

Fandom: 
Drabble: 

„Jsme zde, už jsme zde. Dočkali jsme se. Nakonec to nebylo těžké. Čistota půl zdraví, špína celé. Je to tak, jsme zdraví ve špíně.“

Začalo ho bolet břicho. Nechápal, přece jídlo nebylo zkažené. No nic, dá si trochu slivovice a bude vše v pořádku.

„Ideální podmínky. Tolik potravy kolem. Množíme se, množíme se dělením. Jde nám to dobře.“

Přišly křeče. Běhání na záchod. To určitě není samo sebou, takové bolesti.

„Už jsou nás miliony. Rozdělili jsme se dost a můžeme postupovat dále, dále, až to tady celé ovládneme.“

Vysoká horečka. Prý je to sepse, bakterie zaplavily celé tělo. Začíná boj.

Závěrečná poznámka: 

Moc všem děkuji za čtení a komentáře. Letos to chvílemi bylo tvoření ze zoufalství, když jsem nevěděla, kudy kam, a tak všelijak lepila. Ale zábava to bezesporu byla :-)
Ať se všem daří a drabble zdar.

Obrázek uživatele Eillen

Pán města

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38694

Poslední střípek z Města je tu. Přeji příjemné počtení. Děkuji čtenářům, že to se mnou vydrželi. Děkuji za duben, ve kterém možná častěji propadám zoufalství, ale jen abych za pár minut vykřikla nadšením, když mi dojde, že i to šílené téma se mi dokonale hodí.

Drabble: 

Jsem jedno a jsem zároveň dvojí. Veřejné i tajné. Vítající i bránící. Milující a snad i milované. Od mého vzniku jsem tu bylo pro svůj lid. Ať jste mnou procházeli v běžném světě, či měli možnost nahlédnout pod závoje tajemství a bylo vám zpřístupněno tajemné město, vždy šlo o mne.

Svůj lid hodlám bránit a vždy se budou moci spolehnout na mé ochranitelské zdi. Protože bez nich bych bylo pustou nehostinnou zemí. Musím se o své lidi starat. A právě od toho mám jeho. Vládce nad pořádkem. Ochranitele nevinných. Nesmrtelného muže, kterému však zůstala duše smrtelníka.

Vypravěče. Pána města Rokycany.

Obrázek uživatele neviathiel

Vrchol

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/38908

Drabble: 

Tabitha shodila batoh. Protáhla se. Spokojeně rozhlédla. Další vrch dobyt. Dole kousek pod hřebenem zahlédne jezero a dostane nápad.
Tabitha je prázdnota a rozumí si se zrcadly. Načrtne kouzlo na vodní hladinu a čeká.
Aleksandr je rozcuchaný a mžourá. "Jsou tři ráno," zasténá místo pozdravu.
"Podívej," odpoví Tabitha a natočí kapesní zrcátko k horám.
"Taky jsem kdysi chodil," zívne Aleksandr.
"Chtěla jsem vědět, jestli jsi v pořádku. Vyslýchala mě policie. Řekla jsem jim všechno, jen ne o tobě. Nechali mě být. Prý toho na tebe mají dost."
Aleksandr mlčí.
"Je mi to jedno," dodá Tabitha. "Díky tobě žiji. Dlužím ti."

Obrázek uživatele Regi

Hlad je nejen nejlepší kuchař...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble bezprostřeně navazuje na Poklidný večer u Hagridů.
(A obávám se, že bez přečtení předchozího nebude dávat smysl.)

Drabble: 

Mlčky dojedli polévku. Hagrid s nervózními pohledy na lomozící dveře, Olympa úplně klidně. Rozvážně vstala, přinesla pekáč a odklopila poklici. Nad stůl se vznesl oblak omamné vůně pečeného masa a koření. Vytáhla hůlku a voňavý opar na ni namotala jako cukrovou vatu. Jediným mávnutím pak klubko poslala směrem, kterým Hagrid nepřestával nešťastně zírat. Obláček se změnil v úzkou stužku a zmizel v klíčové dírce.
Potom začala dělit pečeni na pět dílů a servírovat na pět talířů.
Najednou se udělalo ticho. Dveře se pomalu otevřely.
Máma se spokojeně usmála, a táta ulehčeně vydechl. „Teda holka, umíš. Seš vopravdová královna týdle rodiny.“

Závěrečná poznámka: 

Poslední větou posledního drabblíku se s vámi Hagrid loučí, ale už teď se těší na příští duben. :-)

Epilog (první části)

Drabble: 

Oslava narozenin nakonec vyšla. Caesovi s Quintillem trvalo dlouho než si promluvili. Longina měla důležitý dialog s Eprií ze kterého vyšly jako pár. Nastala hra na schovávanou. Jediný, kdo žádal o ruku, byl Sekundus, ale byl Eprií odmítnut. Rozhodl se vloudit do přízně Herenie. Však dvanáct let, to o bude za chvíli dospělá a i když není tam pěkná jako její starší sestra v honbě za trůnem to bylo podružné…
Někteří vycítili a pochopili oč se princ snaží. Epria mu zkoušela vyhrožovat (i když sama neměla žádné řešení).
„Jsme rozdělení.“
„Ale panovat bude kdo?“
Heren s Minim k sobě vzhlédli.

Závěrečná poznámka: 

Tak a je prozatím konec. Děkuji všem svým letištním čtenářům i ostatním pisalkum za krásný duben. Uvidíme se tu možná za rok. Krásný den přeji.

Obrázek uživatele Faob

Když až praští

Fandom: 
Drabble: 

„To není naše,“ řekne dcera, když ve vyrabovaném obchodě vyloví zpod regálu láhev.
„Ta už nepatří nikomu, drahoušku!“

„Je mrtvá?“ chvějí se víčka s rampouchy na řasách.
„Už nic neví, drobečku, a kabát nepotřebuje. My ano!“

Co může hořet, přiloženo. Vesnice vypálena, nashromážděné stráveno, neseli, co sklízeli.

„Nedojdeme tam, tatínku,“ kouří ji od úst, „pojďme umřít.“

Cesta lemována zmrzlými těly. Jsou to sirény, nebo záchranné tyče horských cest?
I na dálku ucítil teplo. Ještě žila, když prořízl břicho.
„Pojď se rychle zahřát,“ pobízí stín za sebou. „Sem dej ruce!“

Opanován vůlí žít, postupně, krůček po krůčku, opouští cestu zpět; vpřed.

Závěrečná poznámka: 

Opouštění ještě přípustného je rozděleno na postupné překračování, až vůle žít opanuje veškeré zbytky morálky.

Loučím se s Vámi, díky za přízeň!

Obrázek uživatele Vinpike

Služ, budeš

Drabble: 

„Pán se za nás vydal do krajnosti, aby pronikl do našich srdcí…“
Shlédne.
Šediny Starého, čtyři oči Dudové, rez Necky, šátek Chromajzlové, pleš Kudrny, dětská hlavička u prsu Břicháčkové…
Má skoro plný kostel!
Odloží poznámky.
„Když chcete zorganizovat akcičku, nestačí mít nápad. Musíte se zakousnout do práce, strhnout ostatní. Když chcete někomu něco říci, vyslechněte ho. Když se zlobíte, představte si, že křičíte sám na sebe. Když chcete vyhrát v Sazce, dávejte žebrákům. Nevyhrajete, ale opanujete svůj život. Sloužíme-li, vytrháváme se z otroctví sobě.“
„Jestli jsem vás pochopil,“ řekne mu po mši Tomáš, „je to jak ve fotbale. Nedáš, dostaneš!“

Závěrečná poznámka: 

A to je konec. Mějte se a díky!

Obrázek uživatele Xantin

Ubývají v rodině síly?

Fandom: 
Drabble: 

„S tou závorkou to dost sedí na Mesiáše,“ soudí Thea.
„Bez ní na Machiavelliho,“ dí Sikar.
„Já se rád rozdělím,“ vysvětluje Apolo, „ale když táta rozděluje práci, nechci být první na ráně!“
„Bu bác!“ upřesní Viktorka.
„Čím víc jsem se dělila,“ praví Taura zamyšleně, „tím více musím rozdělovat pozornost…“
„Nikomu neubyla,“ rozhlédne se Linkva, „dle zákona zachování dobré energie ti s každým dalším dítětem pomáháme!“
„Jsi nejlepší máma na světě!“ ví armáda.
„A nejkrásnější,“ je zase trochu mimo zasněný Filcin.

„Už nás moc nepotřebují,“ vzdychne mu v náručí pod peřinou.
„Mamííí, mamííí,“ budí se Viktorka ze zlého snu.
Matka vstane.

Obrázek uživatele Kleio

Déjà vu

Úvodní poznámka: 

Hotel Rwanda (2004) - dojemný film o velmi ošklivém tématu. Genocida ve Rwandě, která proběhla bez pomoci mezinárodních organizací v roce 1994, udělala z jednoho člověka hrdinu, i když se jím vůbec stát nechtěl. Hutuové a Tutsiové se spolu řezali na život a na smrt. To vše kvůli Belgičanům, kteří mezi ně zaseli svár, aby se jim Rwanda líp kolonizovala.

Drabble: 

James jen těžko zadržoval slzy, když viděl své bratry a sestry v boji na život a na smrt. Nikdo nezůstal ušetřen, platilo tady jenom kruté "buď, a nebo". S námi, nebo proti nám. Sledoval smutné a prázdné oči lidí, kteří se k němu obraceli v poslední zoufalé naději na pomoc. Nechápal, co obrátilo bratra proti bratru, tak najednou. Vždyť rolníci a pastevci se vzájemně potřebovali. A stačilo slovo bělocha o nadřazenosti...
Otevřel jim dveře i náruč. Lhal, podplácel a sám se chopil zbraně, aby je bránil, i když nebyli jeho kmenem.
Protože to hrdinové dělají. A War Machine byl hrdina.

Závěrečná poznámka: 

Herec Don Cheadle je sice publiku známý hlavně z Marvelovek coby James Rhodes/War Machine, ale ztvárnil i roli hoteliéra Paula, který ukrýval uprchlíky kmene Tutsi ve filmu Hotel Rwanda. Není to úžasné, že si dvakrát zahrál takového hrdinu?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Jak si Mach Šebestovou bral, aneb výhody přesilovky

Drabble: 

Jsem z toho na nervy, Machu, řekla Šebestová, takových věcí zařídit, pozvánky, dort, dary, šaty, kytky, kapelu, je to šílený, to bych se musela rozkrájet, abych všechno stihla, a Mach zvedl oči od Final Fantasy IX a povídal, krájet se nemusíš, můžeš se rozdělit, máme přece sluchátko, takže se Šebestová rozdělila, všechno zařídila, a večer se deset Šebestových sešlo v kavárně, načež Šebestová řekla, holky, je to v pořádku, abychom my všude lítaly, zatímco Mach sedí doma?, a ostatním Šebestovým připadalo, že to v pořádku není, takže nakráčely k Machovi a řekly, tak poslouchej, Machu!, a pak všechno chodilo jinak.

Závěrečná poznámka: 

Bylo to bezva a zpracovávat první myšlenku se mi líbilo, ráda jsem vás viděla, četla a doufám, že se potkáme na pikniku, zatím se mějte krásně a pište básně, nejlíp dada! ;)

Obrázek uživatele mila_jj

Stavitelé a ničitelé mikrosvětů

Úvodní poznámka: 

Jestli zůstaly stopy dada, tak se omlouvám. :D

Drabble: 

Ono se řekne: hloubkový průzkum nitra hmoty. Elektrony vstřelíte do materiálu jen několik mikrometrů. To není ani na kočičí chlup hluboko. Nuuuudáááá!!!!

Ionty galia nebo xenonu jsou jiní borci. Těžká jízda či tanková brigáda oproti obyčejným pěšákům. Co jim chybí na rychlosti, vynahrazují si množstvím a razancí.

Na zteč! Hradby se zachvějí a zbortí. Vzorky se rozestupují jako vlny Rudého moře. Nepotřebné mizí jako mávnutím kouzelného proutku a v hlubinách materiálu rostou z vůle Velkého stavitele miniaturní podzemní katedrály. Sloupy, hlavice, trámy. Namáhané, ohýbané, drcené, natáčené při velkolepé zkáze. Poznání, o kterém se ani nesnilo.

Iontové svazky opanovaly skenovací mikroskopii.

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

https://www.fzu.cz/popularizace/mikroobrabeni-fokusovanym-iontovym-svazkem

A když už je tu možnost vložit obrázek, přidávám animaci vyřezávání mikropilířku pro tlakovou zkoušku. Ta probíhá "naživo" nanoindentorem přímo v komoře mikroskopu.

Děkuji všem příznivcům fandomu za povzbuzení a milé komentáře. Obzvláště děkuji svým milým betám, bez nichž by drabblata nebyla zdaleka tak srozumitelná. S pocitem dobře vykonané práce (myslela jsem, že třicet mikroskopických drabblíků nedám) ukládám za sebe Vědu k ročnímu spánku.

Padesátce zdar!

Obrázek uživatele Aries

Odměna

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Propuštění

Drabble: 

Podivně nesourodá skupinka tiše postojí okolo prostého hrobu na okraji lesa.
Pak se Běla a dvojice liškomágů vrátí k domu.
Bývalá černokněžníkova družina se rozpačitě drží opodál.
Běla zaváhá nad střepy z rozbitého vejce: „Co s tím?“
Evžen se pousměje: „Posbírat. Magie vyprchala. Za ty kousky zlata a brilianty si můžeš postavit vilu.“
Běla poslechne.
V náhlém popudu přistoupí k hadím mužům s plnými hrstmi drahocenných úlomků. Každému trochu odsype: „Jste volní.“
„Všichni budete pod naší ochranou. Žádný plaz vám neublíží,“ poděkuje nejstarší, než zmizí.
Běla vybere několik nejkrásnějších drahokamů. Vtiskne je Xénii do dlaně.
„Děkuji ti. Děkuji vám oběma.“

Závěrečná poznámka: 

Příště Siesta

Obrázek uživatele Erendis

Hon nekončí

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vlastně mohl holce poděkovat. Kdyby nebudoval štít proti jejímu kouzlu, nikdy by ho nestihl nastavit padajícímu stropu. I tak se cítil, jako podlaha sálu po tancovačce. Pár žeber prasklo.
Nedbaje na zranění došel k místu, kde pod kusy skály leželo jezírko.
Nedbaje na nebezpečí se k němu začal vytrvale propracovávat. Proud tříštivé magie viděl, ale musel se přesvědčit sám.
Našel – maličký úlomek, snad jediný dostatečně velký pro lidské oko.
Vzal ho do ruky. Soustředil se.
Pochopil. Pustil tu cetku na zem. Rozesmál se
Ne na dlouho. Čeká ho další cesta. Nakonec bude pánem krystalu on.
S nikým se dělit nebude.

Závěrečná poznámka: 

A jsme na konci. I když ne moc šťastném - klaďas utřel hubu (a ani o tom neví), šedá postava si zadělala na pořádný průšvih (a také to neví) a záporák se oklepe a půjde jí ukázat, proč ho nazývám záporákem.
Děkuji všem, kdo můj výtvor četli či dokonce komentovali. Psát jsem se jej rozhodla vysloveně na poslední chvíli - ač v hlavě existoval již dávno - a podle toho tak trochu vypadá.

Obrázek uživatele Lomeril

Shledání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jako poslední drabble svého prvního DMD jsem chtěla něco extra, ale čekala jsem na téma. Nakonec to dopadlo aldormským AU. Čtenáři Země bez draků (a pozorní čtenáři mých drabble také) ví, že Ryko musel v jednu chvíli Irenu vypovědět ode dvora, kde byl regentem. Dohromady je svedla válka, pár náhod, a pár Rykových rozhodnutí, a pro ni se Ryko vzdal svého postavení. Co kdyby se to ale nestalo? Co kdyby se Ryko a Irena od chvíle, kdy ji vykázal, už nikdy nesetkali?

Drabble: 

Ryko Irenu neviděl deset let, od chvíle, kdy ji vypověděl ode dvora.
Simeon už regenta nepotřeboval, ale šedá eminence se mu hodila. Z ťukání Rykovy hole běhal celému Tristu mráz po zádech.
Dnes Trist navštívil král tezarijského města Sharma. Díky Marysině síti špehů Ryko věděl, kdo je králova manželka. Vždycky věděl, že Irena to dotáhne daleko. Už teď se sharmská královna stávala legendou.
Mohl s ní během jejich návštěvy mluvit o samotě, ale neudělal to. Nebyl důvod otevírat staré rány. Jejich cesty se rozdělily už dávno a každý teď panoval ve svém království. Stejně jim nikdy nebylo souzeno být spolu.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že vás Ryko, Irena, Sofie, dvojčata a Viola (a občas i Pavouk) zaujali. Pro letošek se loučím. Bylo to moje první DMD, ale určitě ne poslední.

Na něco zapomněl

Úvodní poznámka: 

Poslední letošní je pro striggu.

Drabble: 

Nevím, co to do nich vjelo. Zdálo se, že bude klid, že to s podporou přítele Amundsena udržím v chodu, a teď tohle.
Voldemort se rval se Sauronem, Santer s Otesánkem, Vlk se jim pletl pod nohama ve snaze všechny pokousat, Ježibaba je mlátila lopatou a jen Moriarty se potměšile pochechtával opodál.
Pak ale Ježibaba vytáhla z trouby plech s tím speciálním perníčkem. Všechny podělila a udělala pořádek.
Sauron spravuje vodovod, Voldemort rozbitý nábytek, Santer zametá roztrhané papíry, Otesánek dělá kliky, Vlk si hraje venku na hlídacího psa a Moriarty píše za trest stokrát „Nebudu rozsévat nesváry.“
Otvírám další flašku.

Obrázek uživatele Tora

Nemám to lehký

Úvodní poznámka: 

Letošní rok byl pro mne zvláštní. Byla jsem zvyklá psát na jeden fandom, letos jsem jich vystřídala několik, psalo se mi někdy lépe, jindy hůře.
Výsledky posoudit nedokážu, ale jsem ráda, že jsem zvládla psát celý měsíc.
Díky všem, kdo četli, a vřelé díky všem, kdo komentovali.
Poslední slovo letos má samozřejmě Rozárka, kdo jiný.

Drabble: 

Ještě kousek.
Není to ono. Musím výš.
To je dřina, tohleto. Lehnu si na bok a zkusím natáhnout packy. Nejde to. Málo místa. Znovu vstát a popojít pár kroků. Opatrným šlapáním zjistit půdu pod nohama, ještě abych tak propadla do hlubin, to se vám vždycky tak leknu, to si ani neumíte představit.
Takže znovu. Tady je koleno, tady bok… cože? To teda ne, takhle by to nešlo! To přeháníte, ne? Nacpu se do úzké mezírky a znovu se pořádně zavrtím.
Pěkně se rozdělte a udělejte mi místo! Tady jsem pánem já!

„Rozálie,“ řekne rozespale domácí, „zas musíš ležet napříč postele?“

Závěrečná poznámka: 

Ať vám to píše celý rok a v dubnu zase ahoj!

Obrázek uživatele KattyV

Konec s vůní meruněk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak, definitivní konec. Všechno není ideální, ale momentálně je nejlíp, jak může být.

Drabble: 

Uplynul týden a vzrušení v Kunčicích se utišilo. Jen Ivanovu otci, významnému dělnickému předákovi, se všichni vyhýbali.
Andule zmizely kruhy pod očima a Bulhar jí věnoval velký koš raných meruněk.
„Uděláme koláč,“ navrhla nadšeně Libuška a ujala se velení. Andula směla pomáhat, kluky k pečení nepustila.
Moučník se povedl přenáramně. Na ochutnávku pozvali i Bulhara. Libuška velkým nožem krájela voňavé kousky, pro které se natahovaly lačné ruce. Poctivě podělila všechny.
„Kdo te vaši partyji vlastně veli?“ zeptal se Bulhar zvědavě.
„Včil asi Libuška, bo umi fajny kolač,“ usoudil s plnou pusou Jožka. Pak se zeptal: „Eště cosyk zbylo?“
Byly prázdniny.

Závěrečná poznámka: 

Letos se mi opravdu psalo pohodově. Tímto se loučím a děkuji všem čtenářům, komentujícím a především organizátorkám DMD za skvělou zábavu.

A na závěr připomenutí bonusů, které se přímo do příběhu nehodily:
Óda1
Óda2
Komiks
Dada

Obrázek uživatele Iantouch

Výjimečný

Úvodní poznámka: 

Tohle je svět, kde všechno dopadlo dobře. Úplně všechno. Protože mám rád dobré konce.

Drabble: 

Woolův sirotčinec, Londýn, 1930

„Proč si přejete adoptovat dítě, pane - “
„Brumbál.“
„Profesor Brumbál,“ upřesnil Gellert.
„A váš… společník?“
„Gellert Grindelwald, obchodník. Máme velký dům, chceme se trochu rozdělit.“
„Ten hoch je… problémový. Jste si jisti…“
Dvojí rozhodné přikývnutí.

„Ahoj Tome,“ usmál se profesor. „Já jsem Albus.“
„Ahoj,“ odpověděl chlapec.
„A tohle je Gellert.“
Velké hnědé oči zatěkaly z jednoho muže na druhého.
„Vy… mě chcete?“
„Ovšem,“ přisvědčil Albus. „Vybrali jsme si tě.“
„Proč… zrovna mě?“
„Protože jsi výjimečný,“ oznámil Gellert.

Vyšli ven.
„A teď, synku,“ pronesl Gellert, „poznáš, jak si žijí králové.“
Čtyřletý Tom Rojvol Raddle nesměle stiskl Albusovu ruku.

Obrázek uživatele Killman

Mnohá úskalí nepoctivého života

Fandom: 
Drabble: 

Bylo jich tucet, tak si věřili.
Však byli dobře ozbrojení.
"Hele, ale on má nějakou divnou hůl."
"Že by nějakej kouzloš?"
"Ale co, je sám, hezky se rozprostřeme, obklíčíme ho..."
A tak se přiblížili.
On tam v klidu stál.
Všimnout si jich musel.
Ale nereagoval.
Alespoň ne viditelně.
"Ha, naval všechno cenný co máš, a možná tě necháme žít!"
"Vy mne? Otázka zní, jestli nechám žít já vás!"
"Co ses pomát, bambulo! Jsi sám a nás je tu tucet!"
Osamělý cosi zamnul v ruce.
Náhle se zhmotnilo šest různých démonů, kteří se ihned vrhli do díla.
"Theurg, není nikdy sám!"

Obrázek uživatele neviathiel

Jedno po druhém

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Karel Vrbenský přecedí kafe přes filtr a povzdechne si. Před prací s obětmi otřesných zločinů utekl na kriminálku, ale vracela se jako bumerang.
Jedno po druhém. Soustředit se na pátrání.
Jak Aleksandr Kosturak našel tu laboratoř? To tady nezjistí. Návrat k profilu po návratu do Prahy.
Co nejvíce detailů laboratoře a členů Milice. Důkladně prohlédnutí vzpomínek Tabithy Wells. Tohle za něj nikdo neudělá.
Pokud ho Tabitha pustí do hlubších hladin vědomí, zjistí modus operandi únosců. Pokud.
Pokud ano, zjistí, kam ji Kosturak vzal.
Nepustí ho.
První informace je příliš důležitá. Druhou musí oželet.
Odlevituje kafe ven a zapálí si potřetí.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Eillen

Společně

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38697

Jak jsem si myslela, že předchozí kousek bude závěrem série, poslední téma mě vyvedlo z omylu.
Tak tedy ještě jednou, a tentokrát doopravdy. Série Lovců se s vámi loučí. Děkuji všem, kteří se mnou vydrželi až do konce, i těm, kteří si přečetli jen náhodné střípky.
Největší poděkování však patří Lomeril. Bez jejího svolení vecpat se do jejího světa, by toto nikdy nevzniklo. Právě proto jí nejen toto drabble, ale i celou sérii věnuji.

Drabble: 

Každý z nás si nesl jizvy na duši, které bylo třeba postupně zahladit, pokud to bylo možné. Nebo se s nimi naučit žít.

S každým dalším krmením nám to docházelo víc. Oba jsme měli v nitru démony, se kterými jsme se museli poprat. Ale nebyli jsme na ně sami. Byť jsme stále byli dva na stejný počet hrůz, díky společnému sdílení se zdálo, jako by bolest z nich byla poloviční.

Postupně jsme se zase stávali pány svých životů. Museli jsme si opět projít výběrovým řízením, abychom obhájili pozice u Lovců.

Společně jsme loňský rok zvládli.
Společně vždy vše zvládneme.
Společně!

Muž na svém místě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Předchází Nečekaný titul

Drabble: 

Marcel s diplomem v ruce mířil domů, přijít na kloub té záhadě. Dvou mužů, co ho z nejvyššího okna Paláce sledovali, si nevšiml...

"Přiznám se, že jsem zcela zmaten, sire. Víte, to co se říká o vás a mimech..."

"Nenechte se mýlit, Leonardo. Jediná chybička, a skončil by jako ostatní. Na druhou stranu, před mistrem se skloním i já."

"A nemyslíte, že by mohl něco prozradit?"

"Jsem si naprosto jistý, že nic neprozradí. Ale děkuji, připomněl jste mi, že mám dnes večer opět vypustit jednu tajnou informaci," usmál se Vetinari. "Koneckonců, jaký bych to byl tyran bez alespoň maličké rozmařilosti."

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že je jasné, kdo dělí a panuje :-) Obloukem se vracíme zpět k Informátorovi

Letošní ročník byl opět nepřekonatelný, plný smíchu, smutku, i zamyšlení. Díky za to všechno vám všem.

Obrázek uživatele Urrsari

Nerozdeľuj (sa) a nepanuj

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pre Lady lestrade, lebo túto tému nemienim premárniť na niečo bez slashu a polyamorie :D

Drabble: 

"John môže variť."
"Nie, to nemôže," oponoval James, a nechal urazené Hej! bez poznámky.
"Čo môže robiť?"
"Ďakujem, Thomas. Nemá nohu, tak nemôže byť užitočný," uškrnul sa John.
Thomas pochopil ich smiech. Zmohol sa na úsmev.
"Myslíš, že ľutuje, do čoho sa zaplietol?"
"Asi, nie je zyvknutý na nás oboch. Myslím, že sa práve pýta Najvyššieho, čím sa tak previnil..."

James a Thomas sa poznali dávno predtým, než James stretol Johna, alebo než zistili, že Thomas je nažive. To malo determinovať, kto bude s kým v aké dni v spálni.

"Au, nekop ma!"
"Tak sa posuň!"
"Máte dosť miesta obaja!"

Stránky

-A A +A