DMD č. 27. pro 27. 4. 2019. Téma: Zvíře které nechce odejít

Obrázek uživatele HCHO

Večerní nostalgie

Úvodní poznámka: 

Předchází: Kamile je líp

Drabble: 

Eva se usadila do křesla a přitáhla si kolena k bradě. Nějak na ni všechno padlo.
Teta vzhlédla od knihy a připadlo jí, že Eva vypadá jak zatoulané kotě nesměle se krčící v koutku nového domova.
„Paní továrníková říkala, žes nechtěla jet s Jarmilou vybírat boty. Měla bys. Nikdo neví o botách víc než ty. Já to tu sama zvládnu.“
„Musela bych k našim. Nikde jinde neseženeš lodičky, ve kterých se dá i chvíli chodit.“
„Evi, možná už je načase.“
„Táta se určitě pořád zlobí.“
„Jak já ho znám, tak je jen hrdej, ale už se mu dávno taky stejská.“

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Rozruch

Obrázek uživatele Aveva

Horor

Fandom: 
Drabble: 

Neartikulovaný řev, při kterém tuhne krev v žilách. Ptáci poplašeně vzlétají a míří pryč. Listy v korunách stromů se rozechvějí.
Končetiny těžce dopadající na zem v dusotu, při kterém se v nedaleko položené sklenici chvěje hladina tekutiny. Stavby sesouvající se pod drtivou tíhou kroků do sutin.
Kvílení odkopávaných vozidel. Krátký let vzduchem a dopad s několika otočkami je kupodivu nechává poměrně nedotčené.
Řev se neúměrně stupňuje. Nikdo mu nemůže utéct. Nikdo nesmí být opominut.
ZVÍŘE!
NECHCE!
ODEJÍT!
A zatím matka, která se odvážila svému roztomilému hodnému drobečkovi navrhnout, že spolu opustí pískoviště, rezignovaně čeká, až nejnovější záchvat dětské hysterie odezní.

Obrázek uživatele Envy

Pavouk

Fandom: 
Drabble: 

Provází mě již od mala, neustále se zjevuje v mých snech, v televizi jen co ji zapnu, ať už tam běží cokoli, náhodně v časopisu i jako potisk na prvním tričku co spatřím při vstupu do obchodu. Pronásleduje mě na každém kroku životem. Bál jsem se a štítil se ho. Malé plíživé zvířátko s osmi nohama, které mě nenechalo na pokoji. Než jsem se zastavil, pořádně se na něj zadíval a zapřemýšlel a zamyslel jsem se nad tím, proč mi vždycky přišlo tak ohavné a proč jsem se ho bál. Teď je tu sice stále, ale už s ním vycházím.

Závěrečná poznámka: 

Pro někoho to možná může být i ze života...

Přítelkyně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ta kvalita nějak klesá...

Drabble: 

Věděl, že to je chyba, už ve chvíli, kdy vytahoval tlapku vlčice z pasti. I přes to, že její krev byla všude a ona nedokázala zvednout hlavu, stále ho dokázala kousnout. Věděl, že to je chyba.
Nemohl tam vlčici nechat.
Nohu jí musel amputovat. Během týdnů, který následovaly, jí krmil a držel naživu. Stále na něj vrčela, stále se ho pokoušela kousnout.
V den, kdy jí vypustil zpět do lesa, mu bylo smutno. Doufal, že si na něj vlčice zvykne. Že s ním zůstane.
Okamžitě odběhla do lesa.
O den později se vrátila.
Stále na něj vrčela, ale vrátila se.

Obrázek uživatele Witch

Neposlušný Idefix

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Viník se vždycky najde" - http://sosaci.net/node/38400
Dneska s tím výsledkem moc spokojená nejsem, ale s blížícím se koncem měsíce nějak dochází nápady...

Drabble: 

"Mám vás dvou právě tak dost!" přeruší dohadování dvou Galů rázně Kleopatra. "Jděte mi z očí, než si to rozmyslím!"
"Asi bude vážně lepší, když půjdeme," usuzuje moudře Asterix.
"Ale co můj divočáček?" má slzy na krajíčku Obelix. Otroci totiž k jeho velké lítosti rozkrájeli sele na malé kousky.
"Dáme si něco v hostinci, jen pojď," postrkuje kamaráda Asterix.
"Tak jo... Idefixi! Idefixi, kde jsi?"
Odněkud shora se ozve nadšený štěkot.
Asterix, Obelix i Kleopatra udiveně vzhlédnou k vrcholku pyramidovitého trůnu, kde poskakuje bílý pejsek.
"No, tak! Jdeme domů!"
Idefix ovšem jen vzpurně štěkne. Svoje stanoviště nehodlá tak snadno opustit.

Obrázek uživatele Ghormoon

I'm scared

Fandom: 
Drabble: 

Občas se stane, že mi od kámošky přijde "I'm scared" a aktuální souřadnice. Ta holka má talent na průsery.

Mno co už, zvednu se, vezmu helmy, motorku a jedu ji hledat. Kolem souřadnic kroužím asi dvacet minut, mám ji na telefonu a pořád tvrdí, že je u cesty, což, jak se ukázalo, znamená zalezlá za hromadou Vietnamců v hospodě.

Hned mě představila jako manžela (aby si na ni furt nedovolovali), takže jsem byl cíl k odstranění. Oni pijou čtvrt panáka tvrdýho, já dostávám decáky. A přesvědčit kámošku, co pije jen piva, že fakt musíme jet, je FAKT náročný. Zvíře jedno ...

Obrázek uživatele Legolas

Pryč!

Fandom: 
Drabble: 

Je na mně už několik dní. Teprve dneska jsem si ho všiml. Bylo velké a ošklivé.
Zkusil jsem naň všechno. Použil jsem mastičku. Nepomohla. Zkusil jsem ho vyndat rukou. Nešlo to. Dokonce jsem ho zkusil probodnout a vytáhnout. Zase to bylo k ničemu.
Takže ho pořád mám a pekelně svědí. Na jedné poličce má zvláštní krabičku s názvem: Nepoužitelné masti. V koši se mi hromadí užitá párátka. Zkusil jsem ho vyškrábnout nožem. Akorát jsem se řízl do krve.
"Jauu!"
Je to tak nepříjemné, když večer ležíte v posteli a víte, že tam furt ta mrška je.

Drží jako klíště - klíště.

Osudné selhání na samém vrcholu

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, druhý nápad na téma. Nyní v přeneseném smyslu.
Varování: poněkud kacířské. Ale byla to koneckonců hodně populární historika.

Drabble: 

Johana se nechtěla spokojit s tím, že se zkrátka narodila jako žena.
Vábilo ji poznání, moudrost.
Je přece také lidská bytost, byl jí dán rozum a vůle.
Svému přesvědčení plně dostála. Vyrovnala se nejlepším žákům, aniž kdo tušil, kdo se pod žákovským oblekem ukrývá.
Bystrá mysl a učenost ji vedly dál a výš, až… na samotný vrchol?
Mohla opravdu pomýšlet tak vysoko?
Ale kdo by odmítl?
Jenomže lidská bytost zůstává i zvířetem. Neoprostí se od nízkých pudů.
Viděla jiné, kteří podlehli.
Podlehla sama. Snad z osamění, snad z touhy.
Jenže pro ni to bylo osudné.
Papež opravdu nemůže porodit dítě.

Závěrečná poznámka: 

Středověká pověst o papežce Johaně. Vyprávění o ženě anglického původu, která vystudovala v přestrojení v Německu, později se dostala do Itálie a byla zvolená papežem, jenže potom zcela nevhod otěhotněla a během průvodu v Římě náhle porodila. Zvláštní je dvojznačný obraz oné ženy - byla to očividně hříšnice, která dopadla špatně kvůli obyčejnému chtíči, ale zároveň se projevila jako výjimečně nadaná a inteligentní. Pověst byla do 16. století velmi oblíbená i mezi církevními kronikáři, až od 16. století začala být odmítaná jako nepravdivá.
Zvíře, které nechce odejít, jsou v tomto případě přirozené pudy vedoucí k činnosti, která pro duchovní určitě není vhodná a navíc to v tomhle případě bylo velice nerozumné.

Navždy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozhovor, jehož malý utržek zahlédl Harry v Severusově slze.

Drabble: 

"Opravdu jsem se snažil!
Je jednoduché tajit myšlenky před světem, ale před sebou? Dokonce jsem se pokoušel změnit svého patrona. Ani to jsem nezvládl. Je to jako sérum pravdy. Nic s tím nelze udělat."
"To všechno velice dobře chápu Severusi, ale i po takové době?"
"Navždy. Ale to nepochopí muž, který si s lidmi hraje jako s loutkami a nikdy nikoho nemiloval!" Sklonil hlavu do dlaní a poprvé dal před někým průchod emocím.
Ale jen na chvíli.
Hřbetem ruky otřel tvář a opustil místnost. Tomuto muži už neměl co říct.
Brumbál chvíli hleděl směrem, kterým profesor odešel.
"Kdybys věděl Severusi."

Závěrečná poznámka: 

Myšlenka byla, jen to zformulovat:) No snad je téma čitelné. Patron v podobě laně nejspíš nikdy neodejde:/

Obrázek uživatele Gwendolína

Neodejde

Úvodní poznámka: 

Komu to uniklo, tak už známe vraha!

Drabble: 

Sešli se ve Snapeově vinárně.
Snape chodil kolem s úšklebkem, který setřel až Draco dotazem na Snapeova sezení.
Harry úplně nepochopil, o co jde, každopádně to zabralo a měli klid na řešení vážných záležitostí.

"Takže, Malfoyi, předpokládám, že když ses vzepřel mému rozkazu a vrátil se na ústředí - mimochodem s vynikajícími donuty - znamená to, že nechceš odejít od bystrozorů..."

"Jistěže nechci!"

"Výborně. Zůstaneš na stejném místě, za stejných podmínek. Tisk samozřejmě informujeme, že jsi s námi pracoval v utajení na důležitém případu."

"Děláš si legraci?!"

"Malcolm Smith byl nejlepší parťák, jakého jsem měl. Doufám, že Draco Malfoy bude stejně dobrý."

Závěrečná poznámka: 

Téma je tam trochu skryté, uznávám. Draco = drak, takže zvíře. Snad to projde.

Obrázek uživatele Owes

Suvenýr z Paříže

Drabble: 

Psal se rok 1993, když jsem poprvé navštívil Paříž a spatřil všechny její starobylé krásy i moderní výstřelky.
Třetího dne v hotelu U inkoustové růže jsem procitl po boku oranžové kočkovité šelmy.
V první chvíli jsem si pomyslel, že to musí být maguár uprchlý z místního kouzelnického cirkusu.
Po vystřízlivění jsem dospěl k názoru, že se jedná pouze o výsledek divokého dobrodružství uprchlého maguára a odvážného experimentu kočky domácí.
Kocour se odmítal vzdálit. Pronásledoval mě až do Bradavic, kde se mnou sdílel soukromé komnaty.
Naštěstí se 1. září někam zatoulal.
Charita si stěžovala, že ji v noci shazuje z postele.

Závěrečná poznámka: 

Otázka za zlatého bludišťáka zní: Ke komupak se asi kocourek zatoulal?

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Veškerá podobnost je čiště náhodná...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snarry. :) Navazuje na http://sosaci.net/node/36972, ale dá se číst samostatně.

Drabble: 

„Pojď, Merline, no tak! Vždyť přece rád chodíš ven,“ přemlouval Harry hladkosrstého jezevčíka.
„Co se děje?“ zeptal se Severus.
„Nechce bez tebe nikam jít,“ pokrčil rameny mladík.
„Zbožňuje mě,“ podotkl Snape věcně. „Vlastně toho máte dost společného. Vítá mě, hned jak přijdu domů, na to jak je malý zabírá nepřiměřeně velké množství místa v posteli, tulí se, když čtu u krbu…“
„Veškerou podobnost odmítám,“ protestoval Harry. „Já, na rozdíl od Merlina, nemám obojek.“
„Ano, ano, trestuhodné opomenutí,“ pronesl pohoršeně Snape. „Narozeniny máš až zítra… Nechtěl jsem kazit překvapení,“ vytáhl z hábitu dárkovou krabičku. „Ale myslím, že pro tentokrát udělám výjimku.“

Majetnická

Fandom: 
Drabble: 

„Nelez furt za mnou! Nemáš na zábavu nic lepšího?“
Kouká a mlčí.
„Co tady zase děláš? Padej odtud!“
Stojí a oddaně na něj hledí svýma velkýma sametovýma očima.
„Neslyšíš? Dej mi pokoj a nelez furt za mnou!“
Její oči znatelně posmutní. Skloní hlavu. Stojí a po očku sleduje, jak odchází. Jde k rybníku, co taky dělat jiného v parném letním dni.

Tuhle krásnou holku tady ještě neviděl. A koupe se úplně nahá. Hezkej pohled. Hlavně když vyděšeně vypískne a běží z vody. Bohužel se schová do křoví.
„Prosím vás, nemohl byste zahnat toho býka?“
„Jakýho bejka? To je přece Cecilka!“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Překvapený zajíc

Fandom: 
Drabble: 

Po půlroční známosti s mojí nynější ženou jsem znal chatu její rodiny a bylo načase, aby i ona poznala mé nemovitosti, konkrétně zahradu. Vyrazil jsem tam s ní, jejími rodiči i bezmála devadesátiletou babičkou.
Už jsme byli různě po pozemku, když za mnou přišla moje budoucí žena a překvapeně se ptá na zajíce. Spatřiv jej, pochopím.
Zajíc sedí strnule pod meruňkou, nereaguje. Budoucí tchýně konstatuje, že je asi nějaký nemocný. Pak teprve zajíc vystartuje, proběhne okolo budoucího tchána a zmizí z pozemku.
Dodnes jsem přesvědčen, že zajíc byl vykulený z toho, že jsem si na zahradu přivedl tak velkou návštěvu.

Obrázek uživatele Saphira

Šelma

Úvodní poznámka: 

No tak řekněte, nehodilo se mi tohle téma do krámu? :)

Drabble: 

Vrátila se zpátky v čase do doby, kdy nastoupila do Bradavic jako učitelka.
Ve správných chvílích si na Snapea počíhala a nenechala nic náhodě.
Musel se do ní zamilovat, prostě MUSEL. Do někoho tak skvělého jako ona se nikdo nemohl nezamilovat. Vždyť i od studentů (a několika studentek), jí chodily vyznání lásky od začátku září.
Ale on stále odolával.
Zkoušela, co se dalo. Jako dravé zvíře mu v přestrojení za Grangerovou vtrhla do komnat a svedla ho.
Minimálně třikrát mu podstrčila lektvar lásky, i když cítila, že to je tak trochu podvod.
On ale nepodléhal.
A ona se nehodlala vzdát.

Obrázek uživatele Nathanel

Nevěrohodný milovník

Drabble: 

Momo se ochomýtal poblíž vinařovy usedlosti. Okouněl a čekal na svoji příležitost. Zatímco ten bělásek a jeho matka zapadli do domku, zkoumal, které okno by mohlo patřit Giuliettě. Přece se nevzdá tak snadno! Ostatní děvčata ho nezajímala, když mohl mít kteroukoli z nich, kdy se mu zachce. Stačí napnout bicáček nebo protáhnout trapéz a padají do kolen. Ale Giulietta ne.
Začal házet kamínky na okno, které by přece jen mohlo být její. Po chvíli se otevřelo.
„Běž pryč, Momo! Tady nemůžeš být,“ vykoukla ven.
„Ale já tě miluji... spanilá,“ vyznával se svalovec.
„Ale já tebe ne. Páchneš kozama. Běž pryč!“

Obrázek uživatele Brygmi

Trable s kočkou

Fandom: 
Drabble: 

Harry si hrál venku, když uviděl svou oblíbenou mourovatou kočku. Musela patřit někomu v okolí, protože na zahradě bývala často.

„Čičí! Pojď ke mně!" zavolal.

V tu chvíli se objevila teta Petunie.

„Zas ta hnusná prašivina! A na pískovišti! Fuj, tam už Dudlíček nepůjde. Kšá! Jedeš!"

Kočka stáhla oči do úzkých šterbin a způsobně se dala na odchod. Petunie se přesto natáhla, aby ji nakopla. To se nepodařilo a místo toho sama upadla. Stejně ale za kočkou volala, ať už se nevrací.

Toho se Harry nebál. Byla to prima kočka a vždycky zase přišla. Jako kdyby na něj dávala pozor.

Obrázek uživatele Keporkak

Chybělo málo a...

Drabble: 

Kdysi dávno v dobách komunismu, byl současný farmář malé miminko. Jeho tatínek měl dovoleno chovat doma dva býky. Jednoho dne ve chlévě krmil, když ho rozdováděný býk přitlačil ke zdi a rohy mu zapíchl do břicha. Mačkal ho a drtil a nebyla žádný síla, která by farmáři umožnila zachránit se. Najednou uslyšel hlas: „Až tě pustí, musíš ven! Až tě pustí, musíš ven!" V tu chvíli býk stisk povolil a farmář se z posledních sil vypotácel z chléva. Venku se zhroutil v bezvědomí. Tam ho našla jeho žena a zavolala sanitku. Léčení trvalo dlouho, některé potíže zůstaly, ale žije dodnes.

Obrázek uživatele Kleio

Hodný pejsek

Fandom: 
Drabble: 

"Ty jsi hodný pejsek. Copak ti to chtěli provést ti zlí Norové. Jsou to magoři, viď?" Clark cukroval a hladil malamuta po hlavě. "Takový poslušný, hezky huňatý..."
Pes kníknul a odcupital z ubikace. Naprosto neslyšně se potuloval základnou, pozoroval, zkoumal, učil se. Nikdo neměl podezření, že je s ním něco jinak.
S tou klecí tak úplně nepočítal, ale zase na druhou stranu bylo v ní i několik testovacích objektů. Pozřel je a transformoval. Jenom škoda, že ho u toho viděl ten budoucí testovací objekt.
Výtvory shořely a s nimi hodný pejsek. Ale jeden přežil. Do tří let bude planeta jeho.

Závěrečná poznámka: 

No, nejsem ve formě, takže bez znalosti originálu to asi nedává moc smysl. Nicméně mimozemský vetřelec postupně nakazí psy, pak lidi... a pokud neshořel, koluje mezi námi dodnes.

Idylka na kraji velkoměsta

Úvodní poznámka: 

Dneska dva nápady a nějak nevím, který je lepší. Ani z jednoho nejsem úplně nadšená, ale každý svým způsobem pojímá téma jinak, tak uvidíme.

Drabble: 

Lainzer Tiergarten je lesopark u Vídně. Vzniklo tu pohádkové útočiště císařovny Alžběty, Hermesvilla. Pěkné, příjemné místo.
Jenže ne v zamračeném vlhkém podvečeru. Když se vstoupí jakousi vedlejší branou.
Nevzhledný zarostlý les, všude bláto, opravdu krása. Pod stromy vládne šero. A támhle ve stínu na cestě je…?
Ano, divoké prase. Povaluje se tam, asi nemíní jen tak vypadnout.
Koneckonců je tu doma.
Ale přece se nebudeme vracet. Nebo radši…?
Dupot nakonec pomůže, zvíře se odloudá.
Dál se snažíme tropit hluk. Potkáváme další divočáky, naštěstí ne zblízka, ale je v nás malá dušička.
Podvečerní pohodu dovrší déšť. Honem na vlak a pryč.

Závěrečná poznámka: 

Krátce po téhle nepovedené procházce jsem se dostala do Lainzer Tiergarten z jiného konce a navíc ve slunečném dopoledni. Tentokrát to byla opravdu hezká procházka, akorát že slavná Hermesvilla byla pod lešením. A potkala jsem další prasata, ale kolemjdoucí si z nich stejně moc nedělali.

Jarní touhy

Fandom: 
Drabble: 

Led povolil, objevila se vodní hladina. Brzy vyraší první křehká stébla trávy. Začne pastva. Vyšla jsem z kůlny vyhlížet jaro.

Najednou uslyším hlasy a hvízdání křídel. Divoké husy táhnou.
Hrudí projede bolest, jako když se otáčí nůž.

Nejsilnější letí vpředu, nezkušené uprostřed. Rodina!
Mé tělo zasáhne vlna potlačované touhy.

Mávám křídly ze všech sil, ale nevznesu se. Zkouším to dál.

Pak donesli ječmen a pšenici… Tak zítra.
Další den. Namožená křídla bolí.
Tak zítra.
Nebo pozítří.

Tetička Jaruška chválí oběd: „Masíčko se jen rozpadá, a ta vypečená kůžička!“ „Husu je nejlépe péct pomalu a pořádně nasolit předem,“ prozradí paní domu.

Obrázek uživatele neviathiel

Otupělost

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Je to důležité?" zeptá se Tabitha. Kličkování mezi otázkami ji unavuje.
"Ano. My nesmíme nic zanedbat, a vy nesmíte krýt trestnou činnost?"
"Je trestné být obětí zločinu?"
Telepat jí přisune fotografii.
"Znáte ho?"
Je to Aleksandr. Tabitha je unavená. Doufá, že nedala najevo překvapení.
"Nevím." Hledí do fotky, ne na telepata. "Nevzpomínám si." Zvedne oči k telepatovi. "Netuším, jak se jmenuje."
"Uvidíme," prohodí Merrill, který doteď mlčel.
"Nemůžete mě bezdůvodně zadržovat. Jsem obviněná?"
Telepat si ji prohlíží jako ostříž.
"Zatím ne," odpoví telepat. "Zadržet vás můžeme až osmačtyřicet hodin, a já se od vás nehnu, dokud mně neřeknete celou pravdu."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Pořád dokola

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nojo, no. Co s ním mám dělat...

Drabble: 

To je v hajzlu, tohleto. Udělala to zas. A to jsem řval, ať se na to vykašle, že jsem úplně neškodnej! Zkoušel jsem volat na jejího spolubydlícího, ale ten, když už si mě všiml, akorát zblednul a vyběhnul schodiště jako Zátopek zamlada. Pak nahoře někdo rozsvítil a přišla ona. Se ZAVAŘOVAČKOU, chápete to?
"Sorry," řekla, "jsi hezkej, ale opravdu tu nemůžeš zůstat."
A vysypala mě za zídku do Stromovky. Víte, kolik času mi zabralo, najít ten správnej barák?
Ale nevadí. Náš druh se s vámi snaží navázat kontakt už celý věky. A já to nevzdám. To bych byl houby pokoutník.

Obrázek uživatele Zuzka

Spolubydlící

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podle skutečných událostí.

Drabble: 

“Ty už jsi tu zase?” mžourám sotva rozlepenýma očima.
“To jsem nebyl já. Nebyl! Hele, jak jsem malinkej. Já tu vlastně nejsem,” vžuuu, stáhne všech osm nožiček pod sebe.
“Pojď sem, ty blbečku. Kočko, kušuj.”
“Nechci na utěrku. Nechciiii!” ťap ťap ťap ťap ťap.
“Vy se tady snad líhnete. Kočko jdi pryč, to není svačina.”
“Jsem malej, hele. Malej, hodnej. Nechciiii! Huh, sakra. Fofruj fofruj fofruj…”
“Neklusej tak, ty malej příšere.”
“Neklopit! Fuj! Já nechci ven. Já jsem male-ééééj!” buch. “Au!!”
“A máš to. Venku budeš.”
“Sakra práce, nesnášim lítání.”
Pátej pavouček v řadě se uraženě šine mezi balkonové květináče.

Závěrečná poznámka: 

Fakt nevim, jestli je to pořád ten samej, nebo jestli se nám někde ve vaně líhnou, ale tohle už bylo komický. Já už ani vlastně nevim, kolik jich za duben bylo.

Obrázek uživatele Tenny

Nekonečné čekání

Fandom: 
Drabble: 

Škráb, škráb. Škráb, škráb.
Už je tam hrozně dlouho. Co tam dělá? Ona mě opustila? Zapomněla na mě? Asi umřu hlady a steskem, zblázním se tady.
Možná udělám další kolečko po bytě, třeba to pomůže.
Škráb, škráb.
Pořád nic, pořád neotvírá, pořád jsem sama!
Možná by pomohlo vytí? Co když mě neslyší?
"Aúúúúúú, aúúúú..."
Zpoza dveří se ozývají nějaké zvuky. Paničko, paničko! Ale pak zase nic.
Lehnu si tady přímo před dveře a počkám. Přece na mě nemohla zapomenout... Nebo znovu zkusit zaškrábat na dveře?
Škráb, škráb, škráb.
"Ježkovi oči, Báro, ani v klidu na záchod si dojít nemůžu?"
Panička!!!

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Bylo to asi pět minut, aby mě někdo neobviňoval z týrání zvířat. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Jako tygr v kleci

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Já ani nevím. Jsem už nějaká hotová.

Drabble: 

Veronika s Česťou se vydají ven. Pracují pod ochranou kouzel a přivolávají k sobě Matošovy kosti a jiné tělesné části. Musí pročesat celou Oboru, najít i tu nejmenší částečku a uklidit ji. Nejen proto, aby měla Veronika celé tělo, ale proto, aby jeho pozůstatky neotrávily vodu. Je to těžká práce.
Karl zatím v domku přemýšlí, jak se nejlépe zbavit Matošovy duše. Ví, že to nebude lehké. Žádný nemrtvý se nevzdává snadno. Kdyby totiž uměl přijmout smrt, neudělal by ze sebe tohle. Lidského toho v duši moc nezůstalo, ale stejně nebude chtít jen tak odejít. Bude se rvát zuby i drápy.

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Obrázek uživatele Esti Vera

Odpoledne v trávě

Fandom: 
Drabble: 

Ron s Hermionou leželi na dece, lehce se objímali a nastavovali tváře slunci. Po dlouhé době si konečně vzali volno.
Najednou se Ron zavrtěl, za posledních pět minut už asi poosmé.
„Co se děje?“ zeptala se podrážděně Hermiona, vyrušená ze čtení knihy položené v klíně.
„Pořád tady leze nějakej brouk,“ vysvětlovat muž, „snažím se ho odehnat, ale nechce pryč, vždycky se sem vrátí!“
Hermiona zavrtěla hlavou.
„Je to jenom brouk, Rone.“
„Je obří a nechutnej!“ ukázal kouzelník do trávy kousek od nich.
Hnědý, velký, černé značky okolo tykadel, běželo Hermioně hlavou. A pak jí to došlo.
„Já tu ženskou prokleju!“

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé kánonu - brouk je bulvární novinářka Rita Holoubková přeměněná do své zvěromágské podoby, aby mohla odposlouchávat a sbírat drby.

Obrázek uživatele Iantouch

Petrificus totalus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je tam nějaká pusa, tak asi 12+ nebo co.

Drabble: 

Dvířka zahradní branky vrzla. Albus provedl Gellerta kolem záhonu s pivoňkami. První nedočkavý polibek si dali ještě dřív, než dorazili k lavičce. Ve vzduchu visela těžká vůně růží.
Gellert uchopil Albuse za uši a přitáhl si ho blíž. Pak ztuhl.
„Civí na nás koza,“ oznámil stroze.
„Cože?“
„Koza,“ potvrdil Gellert a ukázal směrem k domu.
Albus vstal. Pak zadupal, zatleskal, luskl koze před čumákem, ale zvíře se nepohnulo.
Obrátil oči v sloup a vytáhl hůlku.
„Finite incantatem!“
Koza zamečela, zmateně se oklepala a odběhla do šera.
„Ten pitomec Aberforth,“ zavrčel Albus. „Jednou se mu ty experimenty na kozách šeredně vymstí. “

Obrázek uživatele Wolviecat

Se smrtí za zády

Fandom: 
Drabble: 

"... a smrt potáhne ve vašich stopách!"

Aby byl upřímný, čekal něco jiného. Něco víc... metaforického. Zkáza a smutek a tak dále a tak dále. Nic, co by už je stejně nepronásledovalo. Nebo alespoň zombie, upíry, normální duchy. S tím už se setkali a to už znali.
Jenže tohle...
Pod koly Impaly něco křuplo a Dean s sebou škubnul.
"Přísahám, Sammy, to nebylo schválně."
Sam mu věnoval výběrové kyselý pohled.
Ve zpětném zrcátku zahlédl, jak se k průsvitnému davu na silnici připojil další přízrak.
Člověk by nevěřil, jak strašidelně vypadá šnek, když se za vámi vznáší rychlostí sedmdesáti mil v hodině.

Obrázek uživatele Erendis

Jako by to byla nehoda

Úvodní poznámka: 

Předchází: Priority

Drabble: 

Nejdřív ztuhla, kočka uvažující, zda strpí pohlazení výměnou za naději na mléko.
Náhle se pohnula dopředu. Každý ví, že léčitelé dokážou rány zacelit. Méně známo je, že je dokážou vytvářet. Protivník přestává útočit, brání se neexistujícím drápům, nechtějí se pustit.
Magicky ranit je však náročnější než léčit. Mnohem. Léčitelka namáhavě sesílá kouzlo a přitom se snaží dostat k jezírku.
Skálař využívá chvilkové nepozornosti společníků a soustředí se na krystal. Nesmí se dostat do nesprávných rukou.
Olivín se tříští na tisíce kousků. Jakákoli magie, kterou mohl skrývat, je nenávratně pryč.
Těžce zkoušený a momentálně nepodpíraný strop vydává poslední varování. Pak praská.

Závěrečná poznámka: 

Obhajoba: zvíře jsou ty magické spáry, které nechtějí pustit jednu z postav.
Následuje: Ven z toho

Stránky

-A A +A