DMD č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

Obrázek uživatele Aries

Voda

Úvodní poznámka: 

Odehrává se přibližně ve stejné chvíli jako Hadí muž

Drabble: 

Ohnisko magie zaměřily důvtipným splétáním vzdušných vln.
Xénie nemarní čas: „Potřebujeme pokročilé čáry. Dojdu pro Evžena.“
Běla osamí.
Zasněně pozoruje zašlý pokoj. Jaká magie se tu skrývá?
Zkusit to sama s vodou? Dokázat, že není neschopná nešika, že i ona vládne úctyhodnou mocí.
Jejím nástrojem je čistá voda. Pronikne všude, odkrývá cesty, odhaluje zastřené sny, pročišťuje nánosy kalu, strhává opony. Mocnou silou proráží překážky. Kéž odhalí, co má být utajeno, kéž očistí dům!
Úplněk dosáhne vrcholu své dráhy.
Nadpřirozená záře mlžného oparu jako tekuté stříbro rozpouští hranice reality. Pramínek vody zpívá v odpověď na volání měsíce.
Běla propadne do neznáma.

Závěrečná poznámka: 

Básník tím chtěl říci, že když se takhle čarodějka zasní, může z toho být docela průšvih

Příště Ve svitu měsíce

Obrázek uživatele Bilkis

Poražme smrt, tu zubatou dámu

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Lokalizačnímu kouzlu zabere nějakou dobu, než začne účinkovat, sesedli se tedy s čajem u stolu a povídali si. Matěj se ošíval, ve vodnické domácnosti mu nebylo příjemně. Ani netušil, že ještě žijí vodníci. Ale nakonec nevydržel a zeptal se: "Proč to udělal?"
Všichni čtyři se na něj podívali. Veronika se smutně usmála, Mory se zamračil, Česťa si povzdechl, ale Karl, ten odpověděl: "Lidé vždycky snili o tom, že porazí smrt. A on není jiný. Snílci, blázni, vědci, každý druh člověka to někdy zkusil. Vodníci také, někteří žijí i stovky let. Ale všechno musí někdy zemřít. Smrt se totiž porazit nedá."

Závěrečná poznámka: 

Tohle téma je pro mě prostě výplňové, bohužel. Snad stihnu napsat konec příběhu. :D

Následující:

Obrázek uživatele Urrsari

Snívaj a nasleduj svoje sny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snílek: idealista, rojko, fantasta, dreamer.
https://www.youtube.com/watch?v=4FytDgB4lH8

Drabble: 

Predstav si svet, kde každý svoje miesto má,
kde žiadne dieťa hlad a strach nepozná.
Kde ľudia nepadajú k zemi nesení silou výbuchu,
kde je modré nebo namiesto smogu vo vzduchu.
Predstav si svet, kde neumiera nám zem,
kde nemá právo na život ten, kto je biely len.
Kde nemusíš sa skrývať, keď iný si,
kde slobodu slova máš, nie ako kedysi.
Predstav si svet, ktorý ťa nedesí,
svet, ktorý nikoho na okraj netesní.
Kde každý je človekom,
po práve svojom ľudskosti odvekom.
Predstavme si svet, kde nebáli by sme sa žiť,
a buďme taký, aby už taký mohol byť.

Obrázek uživatele Eillen

Smrt snílka

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37707

Drabble: 

Česťa pozoroval svého společníka, jak se hraje s půllitrem.
Nepoznával ho. Ten tam byl onen snílek, se kterým se setkal na Žďárských vyhlídkách. Vzhledem byl stále stejným mladým mužem. V očích se mu ale zrcadlil staletý žal.

„Nemůžeme zde zůstat,“ pronesl Vypravěč po chvíli tichým hlasem. „Ne, pokud si máte vše pamatovat. A já potřebuji, abyste nezapomněl.“

Česťa mlčel. Začínal chápat, že Vypravěč provedl něco děsivého.

„Kam musíme odejít?“ zeptal se nakonec. Vypravěč se smutně pousmál a mávl rukou. Ocitli se ve středověku. Stále seděli u dubového stolu, jen skleněné půllitry nahradila keramika.

„Vítejte v tajemném městě,“ povzdychl si Vypravěč.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Bilkis za pomoc. Bez ní bych tápala, jak mám z Česti udělat snílka. Vůbec mě nenapadlo, že by za snílka mohl považovat právě Vypravěče.

Obrázek uživatele neviathiel

Nad oblaky

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Nad mraky vychází slunce. Tabitha je pozoruje a přemýšlí, zda někdy viděla východ slunce z letadla. Možná. Dávno. Předtím.
Mraky vypadají jako šlehačka a nad nimi se vznáší dávno rozbité sny.
Tabitha se uvelebí v sedačce a zavře oči. Téměř se cítí bezpečně.
Letadla nezanechávají magické stopy. Tu spoušť jednou někdo najde, a zavolá k tomu nejspíš speciální oddělení kriminálky, ale Tabithu nikdy nenajdou.
Sní
o volajících krůpějích krve
o azbuce na hřbetech knih v Aleksandrově bytě
o vyděšené tváři sestry Jolany
o spečené krvavé hmotě a zkroucených přístrojích

A pak o někom, kdo si prohlíží její ztracený zásnubní prsten.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tora

Když už nezbyde nic, než snění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Muž, kterého vám dnes představím, je výjimečný člověk, a přesto, že se nikdy nestal předmětem přehnané popularity, troufám si tvrdit, že jeho jméno znáte.

Drabble: 

Kůň Ruff kráčí vyšlapanou stezkou, v sedle veze starého muže, dobrodružným životem těžce poznamenaného. Revmatismus, struma a nepřítel nejzákeřnější, slepota. Přežil mnohé, poráží ho vlastní stáří.
Pes, doprovázející pána, zaštěká – kůň uhnul z cesty. Ruff se poslušně vrátí na naučenou trasu. To dcera Viktorie poradila otci, aby svůj vztek na nemohoucnost zklidnil v sedle.
Stařec smutně objíždí své pozemky a v duchu sní o překrásných krajích, které sám objevil.

Zanedlouho zemře a na jeho náhrobku bude vyryto:
Slavný lovec a průvodce
1824 objevil Velké Solné jezero
1825 Jižní průsmyk
1830 Yellowstonské jezero
1843 Založil Fort Bridger

1804 – Jim Bridger – 1881

Závěrečná poznámka: 

Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem...
Kdo byl aspoň jednou u táborového ohně, píseň určitě zná. Život Jima Bridgera by však vydal na seriál.
Narodil se v Richmondu v Indianě, jeho otec však podlehl volání prérie, naložil ženu, syna a dceru na vůz a vyrazili do divočiny. Usadili se v malém městečku nedaleko St. Louis, ale brzy po příjezdu Jimův otec i matka zemřeli a Jim zůstal s malou sestrou sám. Pomohla mu teta, která se k nim přistěhovala, a čtrnáctiletý hoch začal shánět práci. Učil se kovářem, pracoval na farmách a pak začal převážet přes Mississipi vystěhovalce, trapery, lovce a hledače cest. Netrvalo dlouho a vyjížděl s karavanou na západ. V osmnácti letech podnikl první velkou výpravu a postupně se vypracoval na nejlepšího stopaře a hledače cest své doby. Byl obdařen neuvěřitelným instinktem a pamětí, celé měsíce byl sám v divoké přírodě, podobně jako zvěř dokázal nalézt studánky a nejschůdnější cesty.
List Missouri Republican o něm 24. října 1851 napsal:
... i když nemá vzdělání, je tento muž nadán neobyčejným smyslem pro vše, co se týká přírody. Nikdy nezabloudí v rozsáhlých prostranstvích, jimiž chodí. Ti, jimž sloužil jako průvodci, přiznávají, že kdykoliv se chtěli dát novým směrem, překročit horský průsmyk nebo se dostat od jedné řeky k druhé a nebyli si jisti cestou, obraceli se na neomylného Jima Bridgera. Pokaždé se dostal tam, kam chtěl, i když to bylo v končině, kterou dosud vůbec neznal.

Což si my, v době GPS, kompasů, buzol, map, chytrých telefonů a kde čeho už asi vůbec nedokážeme představit.

Zdroj: Joe Hamman, Po stopách divokého Západu

Obrázek uživatele mila_jj

Snění nad elektronovým mikroskopem

Úvodní poznámka: 

Vědci jsou snílci všichni, tak dáme výběr těch, co se ochomýtají kolem elektronové mikroskopie.

Drabble: 

Snil o tom, že postaví mikroskop lepší než optický. Ptali se s nedůvěrou: k čemu bude dobrý? Nobelovu cenu dostal po padesáti letech.
Snil - vždyť byl biofyzik - o lepším zobrazení bakteriofágů. A o zařízení, které mu to umožní. Přijelo přes moře, obalené sáčky s kávou.
Snil o československém elektronovém mikroskopu. Dokud ho nesmetla normalizace. Ale svůj sen předal dál.
Čtveřice snílků, jeho kolegů. Pod jejich rukama se sen uskutečnil. A co víc, bezvýznamné Československo prodalo dva tisíce kusů i na Západ.
Zkoumal viry a jejich struktury. Příliš malé, aby je bylo vidět přímo. Užil rentgenovou difrakci. Nobelova cena za chemii.

Závěrečná poznámka: 

a další a další a další... s výjimkou prvního a posledního tu o nich už byla řeč. Poznáte alespoň některé? Jména sem dám večer.

Obrázek uživatele Faob

Šel čas okolo a vyzval k tanci

Fandom: 
Drabble: 

Snil jsem, že budu.
Snil jsem, že budu spisovatel.
Snil jsem, že budu velký spisovatel.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc, osvícený.

Za jedna! První! Nebývalý úspěch!
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc, osvícený státník.
Přijďte znovu, pane kolego.

Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc, osvícený.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný mudrc.
Snil jsem, že budu velký spisovatel, oslavovaný.
Snil jsem, že budu velký spisovatel.
Snil jsem, že budu spisovatel.
Sním, že budu.

Sním, co mi dají.

Obrázek uživatele Regi

Až...

Fandom: 
Drabble: 

Až povyrosteš, mrně, vemu tě na louku. Tam se ti bude líbit. Sou tam kytky, co hezky voněj, a slunko a vítr. Mám moc rád slunko a vítr.
Nebo zajdem k jezeru. Naučim tě plavat.
Někdy zas pudem do lesa. Je tam stín a chládek a ticho. Budem tam spolu potichu, nebo si budem povidat. Bude to vohromný. Už se na to těšim.
A taky ti vymyslim nějaký parádní méno…
Ale teď už budem spát, jo?
Rubík Hagrid zavřel malou krabičku s drobnou, právě vylíhlou akromantulí, položil ji na noční stolek u své postele a se zasněným úsměvem zavřel oči.

Obrázek uživatele Vinpike

Viděn s hříšnicí a individui

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Ujasněme si to,“ praví pan Rýbod, „vy jste fantasta a snílek, my jsme praktičtí realisti!“
„Vidím,“ dí Jeroným.
„Snadno se zapletete s nesprávnými lidmi,“ pokračuje muž v obleku, „máme pochopení. Jen se to nesmí opakovat!“
„Také máte něco proti slečně Dudové?“ zeptá se unaveně kněz.
„Neznám,“ mávne rukou všeznalec, „ale byl jste viděn s pochybným individuem Jasnou! To je ďábel v sukních, vaše eminence!“
„Nejsem eminentní,“ ohradí se služebník neužitečný, „a přijít za mnou může kdokoli!“
„Abychom si rozuměli…“ zvýší hlas vedoucí kanceláře starosty.
„…náš hovor je monitorován,“ dopoví nenačaté kolárek.
„Cože?!“
Jeroným osamostatní palec v pěsti a ukáže vzhůru.

Závěrečná poznámka: 

Zamilovaný

Úvodní poznámka: 

Opět trocha retrospektivy.

Drabble: 

O rok dříve…

Onoho krásného letního odpoledne Caesonius ještě netušil, že bude později toho večera psát smutnou báseň o rubáši lásky.
Ne, v tu chvíli byl ještě šťastný a zamilovaný. Snil o tom, že už brzy bude smět vystoupit ze stínu a veřejně přiznat, že je milencem korunního prince Ilunské říše. Mezi prsty přetáčel Quintillův zlatý kroužek ve tvaru hadího těla a sám pro sebe se zamilovaně usmíval. Nesměl ho nosit veřejně, proto jej ukrýval na prsou. Nosil ho na řetízku kolem krku, jako svůj poklad.
Už brzy…
Z tohoto snu jej však Quin mínil na jejich odpolední schůzce probudit…

Závěrečná poznámka: 

Některé vztahy holt nejsou jako pohádka :D

Obrázek uživatele Xantin

Neopatrně zasněná diskuse

Fandom: 
Drabble: 

„V dějinách spásy,“ přemýšlí Thea, „je asi největším snílkem Stvořitel.“
„V dobrém,“ podotkne Sikar, „i špatném slova smyslu!“
„Jsme-li stvořeni k obrazu Jeho,“ doplňuje Linkva, „nesmíme nikdy přestat snít…“
„Snil jsem o tom, že najdu poklad,“ obejme Filcin Tauru, „to se mi splnilo!“
„Snila jsem o tom,“ rozhlédne se po dětech maminka, „že po sobě zanechám velké dílo.“
„A to se ti podařilo!“ pípají kuřátka neskromně.
„Sním…“ zasní se Apolo, „moment, kde je Viktorka?“
Nehledají dlouho.
„Přistavila si židli,“ hlásí Thea, „nepochopitelným způsobem se natáhla na skříňku a uzmula ti lentilky. Snědla je.“
„To děcko nesní,“ povzdychne Taura, „ale koná!“

Obrázek uživatele Skřítě

Dělal všechno, přitom nic, byl to snílek, co chtít víc?!

Fandom: 
Drabble: 

Skřítek Snílek měl rád bílek,
chodil bábě na kuřice,
vysoký byl na dva couly,
bydlel v poli kukuřice.
Po večerech učil vítr na stébla trav trylky pískat,
pročechrávat ptačí pírka a ve vlasech děti vískat.
Expedicí spoustu podnik,
slunci metl zlatý chodník.
Dohlížel, zda klasy zlatí,
za obzor se večer ztratí.
Ukládat ho do peřiny,
byla vždycky spousta dřiny.
Na pastvu za noci vyháněl hvězdičky,
beránkům přeleštil na rosu konvičky.
Měsíci nastavil od slunce zrcadlo,
nebýt ho na světě, zle by to dopadlo.
Každé ráno osedlal si krotkou luční kobylku,
kde by byl svět bez zahálky a především bez snílků?!

Závěrečná poznámka: 

Možná, když mu bylo krásně,
po večerech psával básně. ;-)

Obrázek uživatele Kleio

Nový začátek

Fandom: 
Drabble: 

Paříž mu začala být po pár měsících nechutně malá. Hlavně, když se pokoušel schovávat před lidmi, kterým dlužil peníze. Potřeboval vypadnout. Někde jinde by mohl udělat školu. Nebo nějaký nadšený filantrop objeví jeho výjimečný talent. Mohl by potkat dívku svých snů. Ale na tohle by potřeboval tak možná Nový York.
Obcházel přístavy a hledal práci. Házet lopatou byl ochotný jenom za stravu, ale za tři měsíce se nedostal dál než do Southhamptonu. Tam se nový život budoval... špatně. Pomalu se vzdával nadějí. Když tu se na něj usmálo štěstí. V pokeru obral dva Švédy o lodní lístek.
Těš se, Newyorku!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tess

Ztráty a nálezy

Drabble: 

Jako by se topil ve studni. Tma. Pocit pádu. Strach a nejistota.
Hlasy, slyšel, nerozuměl...
„Co je mu?“
„Nevím.“
„Můžem ho přenýst na vejminek, je prázdnej. Zavolám Sue, zná trochu bylinky.“
„Díky. Já ho odnesu.“
„Vezmu ti aspoň tu brašnu.“
„Dobrá.“
„Hele... nenecháš nás tady s nim tak, že ne? Přece jen.. je to jeden z vás...“
„Nenechám, neboj.“
Slyšel, nerozuměl... ale pamatoval.
Pamatoval si všechno.
Najednou jakoby se mu rozsvítilo. Oranžové oči, stejné, jako ty jeho.
Byl zpátky, to, co ho dělalo opravdu... jím.
Napůl spal, ale přesto se probudil. Něco ho vytáhlo z temné studny noční můry.
Konečně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Killman

I bezejmenným se občas plní sny

Fandom: 
Drabble: 

Neměl nikoho a nic.
Toulal se po ulicích.
Čekal, kdy si pro něj přijde zubatá.
Jednou v zimě se k němu přišla schoulit krysa.
Vůbec se nebála.
Dal jí kus starého chleba.
Už nebyl sám.
Vyžebral málo, ale nebyla vybíravá.
Vyprávěl jí příběhy.
Hladil skvrnitý kožíšek.
Dva roky byli nerozlučnými společníky.
Pak jednoho dne zmizela.
Hledal jí.
Marně.
Živořil.
Málokdo jej obdaroval.
Uběhly dva měsíce.
Zdál se mu zvláštní sen.
Byl v něm zase mladý, plný sil, a vracel se stále do jednoho domu.
Ráno se tam šel podívat.
Našel jí.
Byla to ona.
Jen trochu hubenější.
Zase byli spolu.

Sny tyrana

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Předchází Tváří v tvář

Drabble: 

Narozený nebyl přímo se stříbrnou lžičkou v ústech, ale bohatý byl dost. Tehdy za něj snili jiní. Po rodičích brzy následovali soukromí učitelé a studium na prestižní škole Zeměplochy.

Po studiu a cestách na zkušenou se vrátil do rodného města - viděl, jak špatně je vedené. Snil o tom, že vše zlepší. Silou a mocí. Ale jak pronikal do nejvyšších pater politiky, jak znalosti porovnával s všední realitou, jak poznával život i těch nejobyčejnějších - postupně změnil ne svůj sen, ale cestu k němu.

Havelock Vetinari vládne městu, který je na tom mnohem lépe než kdy dřív.

O čem asi sní teď?

Stránky

-A A +A