DMD č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Noční návštěvníci

Drabble: 

Xanthippos se rozloučil s milující manželkou a políbil své děti. Jeho nejstarší syn se dlouze díval, jak otec mizí na obzoru, dokud je oba neoddělila tma. Zatímco ženská část domu klidně oddychovala, trápili mladého muže tři noční návštěvníci.
Ráno o nich vyprávěl Damónovi, svému učiteli. První přišel krásný mladý muž, měl lesklou zbroj a přilbici. Druhá připlula pentéra plná zlata a obilí. Ale poté přišel vlk, měl krvavou tlamu a hlavu plnou boláků.
"To byli Morfeus, Fantasos a Fobétór, bohové snů," pravil Démonos.
"Snad mi přinesli vizi?" otázal se mladý žák.
"Snad, ale kdo ví, co znamená, můj milý Perikle."

Závěrečná poznámka: 

*pentéra = loď s pěti řadami vesel
Jinak je snad všemu rozumět. :-)

Koho zajímá realita?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jej, já už vážně nevím, co psát...

Drabble: 

Sny existují i bez skutečnosti.
Dívám se oknem na mírné kopečky. Vidím hory se strmými srázy, pokryté jen ledem, kam se sotva kdy odvážila živá duše. Až se vlak -lanovka- zastaví, bude to na mě. Vystoupám na ten nejvyšší vrcholek, kam přede mnou ještě nikdo nevkročil.
Sedím na hrubém, trošku zašpiněném sedadle s neurčitou barvou. Cítím pod sebou jemné kobaltově modré hedvábí.
Cizinci, kteří se nachází se mnou v kupé, jsou má skupinka dobrodruhů, se kterou budu prozkoumávat vrcholky.
Koupím si kávu. Je to zároveň šedavá kapalina bez chuti a výživný horský nápoj.
Co by ale byla skutečnost beze snů?

Obrázek uživatele Erenis

Štěstí

Drabble: 

Měl jsem sen. Podařilo se mi jej naplnit. Dosáhnout toho, o čem jsem snil.
Niní je to pryč. Straceno v dáli minulosti, pohřbeno pod nánosem času.

Byl jsem snílek. Snil jsem a těšil se, až jednoho dne uzřeju svůj sen.

Již tomu tak není. Měl jsem v živote štěstí. Dosáhl jsem svých snů.
Byť jen na krátký okamžik. Pár týdnů. A všechno bylo pryč.

Teď už nesním. Už nejsem snílek. Sny bolí. Časy štěstí pryč jsou.
Nevím, co bude dál. Snažím se neočekávat. Však touha ve mě pořád jest.

Kto jednou štěstí okusí, touží zakusit jej znova.
Nejsem snílek. Avšak...

Obrázek uživatele Elet

Jeden život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska jedno smutnější, prostě jsem si ho potřebovala napsat.

Drabble: 

Nikdy nebyl příliš velký snílek - nohama stál pevně na zemi (a občas i pod ní).
Vždycky věděl, že jeho intelekt nikoho nezajímá - jinam než na učňák stejně nemohl. Jeho otec byl komunista, vítězný únor mu ale úplně vítězný nepřišel, a tak ze strany vystoupil. A soudruzi nezapomněli.

Celý život pracoval v dole jako svářeč.
V turistickém oddíle vedl děti ke skautským hodnotám.
Nenáviděl komunisty a církve.
Přes čtyřicet let byl ženatý, vychoval jednu dceru.

Věřil, že život je tvrdý.
Když mu nemoc vzala dech i možnost utíkat do přírody, začal poprvé v životě snít.
O vodě, o trávě, o lese...

Závěrečná poznámka: 

...o smrti, se kterou smířit nejde se.

Dědečka dopadla loni v létě.

Obrázek uživatele Iantouch

Až se věci pohnou

Fandom: 
Drabble: 

Teplé podvečerní světlo se líně převalovalo ve větvích. Seděli pod stromem; Albus opřený o Gellertovo rameno.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se ho.

Přišli jste sem dnes s touhou a vědomím, že nic už není jako dřív. Přišli jste sem, protože toužíte po něčem novém. Něčem jiném.

„Představuju si, jaké to bude.“

My, kdo žijeme pro svobodu, pro pravdu a pro lásku.

„Co jaké bude?“
„Až se věci pohnou…“

Magie vzkvétá jen u výjimečných jedinců.

„Ty jsi snílek,“ usmál se Albus, propletl prsty s Gellertovými a pevně stiskl. „A to mám na tobě rád.“

Slibte mi svou nekonečnou věrnost.
Nebo zemřete.

Obrázek uživatele Arenga

Sny a skutečnosti

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Věnováno Avevě.

Souvisí s drabble Půjdeme na koncert a hlavně s drabble Rozhovor s kolegy, zatím stále ještě nad náhražkou kávy.

1928-1950

Drabble: 

V deseti mu sbormistr řekl, že s takovým hlasem se hudbou může klidně živit.
Rodiče jej drželi při zemi: „Zpěvák? S tvojí hlavou, Hvězdíku?! Taková škoda! Půjdeš na gymnázium, však peněz máme dost! Budeš pan učitel, to je pořádný povolání.“
Studoval, snil o kariéře profesora, možná i ředitele školy. Zpěvu se však nevzdal.
Odučil pouhý rok, pak nasazení v továrně. Po osvobození středoškolským profesorem, nicméně...
Sny o svobodném životě jej provedly šumavskými lesy až do bavorského internačního tábora.
Jako uprchlík snil, že se vrátí za katedru.
Nevrátil.
Řízením osudu nakonec skončil na zaoceánském parníku.
Jako zpěvák.
Nikdy nebyl tak šťastný.

Závěrečná poznámka: 

Hrdinou drabble není samozřejmě nikdo jiný než Hvězdoslav Kostohryz. Drabble je brutálně krácené, takže se mi tam už nevešlo, že si na té lodi samozřejmě musel změnit jméno, protože to jeho bylo pro místní klientelu asi dost nevyslovitelné :-)

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Sny o skutečnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Slash. Snarry. :)

Drabble: 

Harry zasténal. Pevné tělo druhého muže jej tisklo do matrace a jeho krk byl zasypáván horkými polibky. Prohnul se v zádech a pánví vyšel vstříc slastnému tření.
„Pottere,“ zašeptal neznámý, zvedl hlavu a jejich pohledy se setkaly.

Harry vyjekl a trhnutím se posadil na posteli. Srdce mu splašeně bušilo, tělo měl orosené potem a pod látkou pyžamových kalhot se rýsovala jeho erekce.
„Snape,“ vydechl roztřeseně. „Zdálo se mi o Snapeovi.“
Na nočním stolku nahmatal lahvičku se Snílkovským lektvarem. Podle Rona pomáhal proti nočním můrám. Pozorně si přečetl drobný popisek.
Aby se vaše denní sny staly noční skutečností.
Nasucho polkl.
„Sakra…“

Obrázek uživatele Birute

Sítě

Drabble: 

„Vrrr, nejsem kluk. Jsem vlk! Lovím jednorožce a polykám je celé!“ křičí Rickon a Chundeláč se k němu s vytím přidá.
„To není nejlepší nápad,“ poznamená Oša. „Ještěže jdeme jenom na ptáky.“
Ten ostrov není tak zlý. Místní se drží od ní a podivného chlapce s obřím zlovlkem dál.
Rickon obíhá sítě, které nastražili mezi skalisky. Dnes budou večeřet rybáky.
Oša doufá, že když se malý unaví, třeba se tato noc obejde bez živých snů o jeho matce s provazem v ruce, o sestře měnící tváře – bílou a černou, lidskou i zvířecí, o bratrovi, který na něj volá ze stromů…

Obrázek uživatele Albia

Začít znovu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Random drabble.
Nesnáším takové to ohrané klišé, kdy je někomu strašně ublíženo a on vynaloží všechnu sílu, aby se pomstil, aby ubližoval ostatním a podobně. Hle - zde drabble o holce, které bylo ublíženo, a její jediný cíl je uzdravit se a zatraceně vypadnout a na všechno zapomenout. Mnohem logičtější, imho.

Drabble: 

Sleduješ vybledlé slunce nad podzimní krajinou. Netušíš, co je za kopcem, jestli i tam, kam oko dohlédne, se rozprostírá pustá divočina. Zatím tam nedojdeš.
Pokládáš nohy jednu za druhou, pomalu, nešikovně. Naučila ses znovu chodit. Bolest prořezává chodidla.
Až přijde den, kdy to dokážeš, nikdo tě nezastaví. Projdeš touhle liduprázdnou krajinou, najdeš města tepající životem, vyhledáš zepelíny. Odletíš, zapomeneš na všechna příkoří.
Víš, co tě čeká, znáš to z knih a vyprávění poutníků. Rozeklané skály, písečné pouště plné trnitých rostlin, žhnoucí vzduch a rozbouřené oceány. Vidíš je za zavřenýma očima, aniž bys je kdy navštívila.
Jednou.
Ale nejdřív – pravá, levá…

Obrázek uživatele kytka

Vůně jablek

Drabble: 

Přesně se jí vybavuje ta sladká jemná vůně, vůně prosluněného babího léta, vůně jablíček uskladněných v síni. Na patře cítí jejich nakyslou chuť: ten pocit je tak opravdový, až musí polknout.
A pak ji zaplaví příval vzpomínek, vidí babiččiny vrásčité ruce, které z jablíčka oloupou slupku v jediné dlouhé kroutící se spirále, a taky máminy ruce, jak vytahují těsto na štrúdl tak dotenka, že pod ním ty dlaně tmavě prosvítají. Vidí tátu s česáčkem na dlouhé násadě, obchází sad a nízké podzimní slunce mu barví vlasy do rezata.
Bolestně po těch obyčejných věcech zatouží.
Protože najednou už vůbec nejsou obyčejné.

Obrázek uživatele Aplír

Údiv

Drabble: 

"Ahóój, Kvaku," volal Žbluňk.
Nikdo se neozýval.
V domečku nikdo nebyl.
Rozběhl se ke studni.
Tam byla jen převrácená konev.
"Kvakůů," zakřičel.
Naslouchal.
Sluneční paprsky si razily cestu tichem.
"Kde může být?" přemýšlel žabák.
"Tamhle je," zakřičel.

Kvak ležel na zádech, ruce pod hlavou, v puse stéblo trávy. Nic neříkal. Díval se na něho, ale neviděl ho. Oči měl divně lesklé.

"Jejda, nestůněš?" obával se Žbluňk a sáhl kamarádovi na čelo.
Kvak se vymrštil.
"Tys mě vylekal," vyjekl.
"Co je s tebou?" nechápal Žbluňk.
"Nic, jen jsem snil, jak hezké by bylo, kdybys byl můj oddaný sluha," usmál se Kvak.

Obrázek uživatele wandrika

Mikroskopické sny

Úvodní poznámka: 

Drabble obsahuje háďatko, ale nie to isté, o ktorom píše TheFallingLeaves. Toto je drobučký, asi 3/4 milimetrový hlístovec druhu Caenorhabditis elegans.

Drabble: 

Plaziť sa. Jesť čerstvé hnijúce listy. Plaziť sa. Prečo je tu zrazu toľko svetla? Aha, to svietim ja. Pospať si, možno to prestane.
Prestalo. Tak teraz sa najesť. Plaziť sa...
No a teraz sa už nemôžem ani pohnúť. Čo už. Spať.
Zase trochu svietim...

Tomáš Eichler sa díval cez mikroskop na háďatko Caenorhabditis elegans znehybnené v silikónovom kanáliku. Nižšia koncentrácia kyslíka spôsobila pokles fluorescencie upravených nervových dráh háďatka, čo naznačovalo začiatok spánku. Výskum sľuboval odkryť ďalšie záhady fungovania nervovej sústavy, mechanizmov zaspávania a zobúdzania.

A háďatko uväznené v silikónovom kanáliku zatiaľ snívalo, že sa vráti do svojej obľúbenej hromady kompostu.

Závěrečná poznámka: 

Originálny článok o výskume spánku nájdete tu.

Obrázek uživatele zirafice

Malí architekti

Drabble: 

Příjemné nedělní odpoledne u kávy a zákusku. Dokonce i děti jsou překvapivě hodné. Leží na zemi nad listem papíru, hlavy u sebe a cosi soustředěně kreslí.
„Sem dáme prosklenou halu,” ozve se Tilda a tužkou naznačí místo.
„Jasně. A vyhlídkovou věž s vodopádem,“ přizvukuje Vilda a hned zmiňované zakresluje.
„Podmořskou kopuli,“ přisadí si Tilda.
„Tajnou chodbu na pláž.“
„Snílci,“ usmívá se babička. „Co plánují? Víkendovou haciendu u moře?“
„Ale ne,“ pokrčí rameny Rebek. „Mají k narozeninám slíbený tablet s Minecraftem, tak vymýšlejí, co postaví. Dneska se ještě krotí. Včera naplánovali vodní příkop s krokodýly, lávová jezírka a pasti na monstra.“

Obrázek uživatele galahad

Priezračný

Fandom: 
Drabble: 

Vyblednuté farby ulice sa rozžiarili. Vánok zašumel listami stromov. Položil ruku na stenu a jasne cítil jej povrch. Niečo tu nehrá, hovorila malá, nepodstatná myšlienka.

Počúvol ju. Vyskočil a jeho nohy nedopadli. Vznášal sa kúsok nad zemou.

Snívam v plnom vedomí, uvedomil si. Nadšenie ho zaplavovalo ako lavína. Sen bledol a strácal sa. Tentokrát sa však nenechal strhnúť. Rýchlo si spomenul, čo treba robiť: šúchať si ruky, zatočiť sa párkrát dookola.
Svet sa opäť jasne zhmotnil.

Lietal nad strechami mesta.

Keď zostúpil naspäť na zem, niekto tam stál, pozorujúc ho.
„Koniec zábavy,“ usmial sa snový strážca a vyprevadil ho von.

Závěrečná poznámka: 

Drabble popisuje lucidné (priezračné) sny, v ktorých si snívajúci uvedomí s plným vedomím, že sníva. Väčšinou sa snívajúci prebudí, alebo luciditu stratí. Sú však techniky, ako si tento stav udržať. Sen je možné ovládať, do istej miery: lietať, prechádzať dverami do úplne iného miesta, vytvárať ľudí...
Niektorí ľudia popisujú snové postavy, ktoré nejdú ovládať a zjavia sa, keď príliš manipulujú so snom, takzvaných snových strážcov. Vraví sa, že to je prejav podvedomia, ktoré sa bráni takejto neprirodzenej kontrole nad snom.

Obrázek uživatele Tenny

Pouštní západ slunce

Fandom: 
Drabble: 

Cítíš písek ve svých vlasech a horko na tváři. Vítr je neúprosný, nelítostný. Blíží se západ slunce a s ním konečně trochu stínu a odpočinku.
Jak dlouho ještě budeš trčet na téhle planetě v nejzapadlejším koutě galaxie? Před tebou nic jiného než dennodenní plahočení a jediné, co ti dává sílu, jsou tvé sny.

Budeš někdy létat mezi hvězdami? Čeká na tebe jiný osud než poušť a nekonečná rutina?

Ve vzduchu cítíš lehký příslib. Je ti souzeno něco většího, jasnějšího, jiného. Natáhneš ruku, ale tvé sny se rozplynou jako písečné duny po bouři.

Blíží se noc, po ní zítřek. Nový začátek.

Závěrečná poznámka: 

Drabble je schválně napsané jako paralela všech tří hrdinů filmů - Anakina, Luka i Rey. Ale klidně se pochlubte, kdo vás napadl jako první. :)

Obrázek uživatele Witch

Marné přesvědčování

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Vždy jdi za nosem" - http://sosaci.net/node/37737

Drabble: 

V přístavu již čeká loď, plně připravena k odplutí, ovšem Kleopatra neopouští trůn a netrpělivě poklepává důtkami po opěrkách svého majestátního posedu.
„Obelix tvé zrcadlo opravdu neukradl, Kleopatro. Určitě se jen ztratil v tomhle příšerném davu. Chvíli počkej, najdu ho a přivedu i se zrcadlem,“ přesvědčuje Asterix nakvašenou egyptskou královnu.
„Nu, dobrá, Gale,“ krčí nos Kleopatra. „Máš hodinu na to, abys svého kamaráda přivedl.“
„Děkuji, královno,“ uklání se Asterix a vyráží do přelidněných ulic…

Alespoň tak si rozhovor s Kleopatrou Asterix představoval.
Místo toho na něj skáčou hned čtyři její vojáci a než se stačí vzpamatovat, má na rukou okovy…

Obrázek uživatele Arenga

V zahradě (2. část)

Úvodní poznámka: 

Přes Velikonoce jsem sotva stíhala napsat jedno drabble (a udělat komiks), navíc jsem se trochu sekla na tématech, ale dnes můžeme pokračovat s Rotolfem a jeho rozhovorem s malou Yllanit v zahradě Kamenného domu v Citadinu, kam se dostali po nepříliš bezpečné cestě z Berseny, kde Rotolf zachránil Yllanit z hořícího domu jejího otce.

Přímo navazuje na drabble V zahradě.

Drabble: 

„Vím, že se tebou nebudu moci zůstat napořád. Nejsem takový snílek.“ Najednou mluvila, jako by jí nebylo jedenáct, ale mnohem víc. „Paní Adeliza říkala, že na tamtom místě budu naprosto v bezpečí. Ale… než se tam dostanu… prý je to daleko. Rotolfe, já… Bojím se.“ Žádost nevyslovila, přesto ji měla v očích.
Adeliza by dívenku samozřejmě nikam neposlala samotnou, ale Yllanit důvěřovala pouze jemu. Stroze přikývl. „Pojedu s tebou. Doprovodím tě.“ Svým způsobem to považoval za svou povinnost. Musí se přesvědčit, že Yllanit skutečně bude v bezpečí.
A pak se vrátí do Berseny a zjistí, kdo stál za tím požárem.

Obrázek uživatele Elluška

Až vyrostu, tak budu...

Fandom: 
Drabble: 

"Tys někdy studovala můj rodokmen?" Elladan vzhlédl od knihy a oči mu nadšeně zasvítily.
"Hm?" Jeho učitelka namočila brousek v sudu pod okapem.
"Jsem dědicem několika rodů zároveň! Řekl bych, že podle zvyků Edain, jejichž krev mi též koluje v žilách, bych se měl stát svrchovaným vládcem elfů i lidí, ne? Byv nejstarším synem!"
"Máš bratra," namítla učitelka.
"Elrohira vládnutí nezajímá," mávl Elladan rukou. "Ovšem já bych měl jakože zdědit všechny elfské prsteny a pak převzít moc! Nemyslíš?"
"Nemyslím."
"Tsss! Mám na to nárok. Mohu o tom snít, jak se mi zachce!"
Učitelka se tiše zasmála. "Snít můžeš. Nejsi první."

Obrázek uživatele Eillen

Konec nadějí

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37722

a tentokrát pohledem Tomáše

Drabble: 

Zpětně musím uznat, že to byl blbý nápad jít na vlastní pěst. Nakonec jsem byl rád, že mě Lovci dohnali a vyrazili jsme společně do útoku. Vašek s Nelou a Filip s Mirkem se postarali o "obecenstvo". Na mě tak zbyla klec s bojujícími kožoměnci.

Hned jak jsem vstoupil, poznal jsem ho. Stačil jediný pohled na jeho čumák a já si hned pomyslel, že bude všechno jako dřív. Zase se budeme smát maličkostem a budeme si nejlepšími kamarády. Tak jak by to mělo být.

Pak se otočil a všechny mé naděje pohasly. Ten pohled plný nenávisti mě bude navždy strašit.

Obrázek uživatele tif.eret

Mládí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není to horor.

Drabble: 

Vzpomínám na své mládí. Život byl nekonečná přehlídka radostí. Bral jsem plnými hrstmi, co se mi nabízelo, a myslel pouze na sebe. Každý den něco nového, plno přátel a netřeba se na nic ohlížet. Všechno se zdálo čekat jen na mě.
Dnes mi to celé připadá jako sen.
Jak to, že jsem tehdy nepoznal, že dny mi protékají mezi prsty? Proč jsem neviděl slzy, co se kvůli mně občas objevily na něčí tváři? Proč až dnes vidím prázdnotu svého života? Kde jsou všichni ti tehdejší přátelé? Kolika lidem jsem asi ublížil?
Ze snu o mládí se probouzím do hořké reality.

Obrázek uživatele KattyV

O čem sní syn starého Gajdoše

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Konečně zpátky k pátrání. Ještě máme několikero podezřelých.

Drabble: 

Vyslechnout starého Gajdoše se uvolil Jožka.
„My s Rudou ho zname. Je to stryc kamarada našeho taty.“

Postarší muž měl dobrou náladu.
„Tak co synci, co pořad robite?“
„Sme se chtěli optat, proč vašeho syna zabasli.“
(Jožka neměl talent na chození kolem horké kaše.)
Pohoda odtekla jako struska při odpichu. Gajdoš zbrunátněl.
„To ten hajzel, co už tyden leži na krchově a dobře tak! Slyšel, že muj synek vypravi cosi o Pařiži a hned ho prasknul, že chce utect za kopečky. A on o tem enem tak basnil. To je hřich?“ odplivl si.
Kluci vykulili oči. Motiv by tu byl.

Závěrečná poznámka: 

Další dílek zde

Lada

Fandom: 
Drabble: 

Býval to krásný život. Kdysi jsme kralovali silnicím poloviny Evropy.
Pak se doba změnila a mých příbuzných začalo ubývat.
Ve stodole čekám na svůj konec. Nechce se mi odejít ze světa. Ještě ne, aspoň jednou chci vyrazit na dlouhou cestu a něco vidět. Ještě alespoň jednou…
Zvládnu to, opravdu!
A pak přišli dva kluci a vzali mě na výlet kolem světa. Všichni se jim smáli. Nevěřili jim ani tam, kde jsem se narodila.
„S kopějkou chcete objet svět?“
Ten svět jsme objeli. Díky, kluci!
A na stará kolečka žádná stodola, ale teplé místo v muzeu v mém rodišti v Toljatti.

Závěrečná poznámka: 

„V celém Rusku se nenašli dva blázni, kteří by s kopějkou objeli svět, a v Česku se našli dva vcelku normální lidi, kteří vyrazili.“ řekl jeden z manažerů ruské automobilky Avtovaz.
S příběhem vcelku dvou normálních lidí, kteří se rozhodli objet svět starou Ladou 2101 – žigulíkem v Rusku nazývaným kopějkou, je možné seznámit se zde:
www.kolemsvetazigulem.cz
https://www.facebook.com/kolemsvetazigulem/

Obrázek uživatele Lee

Svatební den

Úvodní poznámka: 

Pro ef77, snad Ti udělá alespoň trochu radost.
Požehnané Velikonoce vám všem! :)

Drabble: 

Odmalička snila, že bude mít svatbu jako jednou za sto let. Všichni se jí smáli. Jak by se něco mohlo vyrovnat stoletým oslavám? Jak by se jakkoli bohatá svatební veselice mohla přiblížit jásavému veselí, které propukalo každých sto let kolem kamenného stolu?
Mysleli si, že si dělá legraci.

Když pak pohlédla do očí Lva, napadlo ji, že snila až příliš skromně. Její svatební den byl největším dnem od chvíle, kdy nad Narnií zazněla stvořitelská píseň. V dobrém i ve zlém. Sevřela v dlani svatební prsten, přetáhla svého manžela přes práh a všichni zlí duchové utonuli ve vodách zalévajících starou Narnii.

Závěrečná poznámka: 

Nějak mě zamrzelo, že na včerejší téma nenapsal nikdo Narnii, ale přišlo mi zvláštní už podruhé vydávat drabble na staré téma. :D Tak snad to takto projde. :)

Obrázek uživatele Lomeril

Syn svého otce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ćtenáři Aldormy jistě nepřehlédli Triveta Veilla, prvního rádce království, vévodu dramonského a nejlepšího kamaráda, jakého si můžete přát.

Drabble: 

Trivet Veill nalil do dvou pohárů víno, postavil džbán na stůl a dlouze se na Ryka zadíval.
„Takže mi chceš říct, že poté, co ses nechal pro království zmrzačit, dvakrát věznit a vypověděl jsi ode dvora ženu, kterou miluješ, tě to prostě přestalo bavit a rozhodl ses na všechno vykašlat?“
Ryko nevinně pokrčil rameny a napil se vína. „Prostě mi došla trpělivost.“
„Ty, Niman, Lautusův synovec, ses vzdal moci a bohatství kvůli lásce?“
„Možná Lautusův synovec, ale nezapomínej, že jsem Luthomarův syn. Otec kvůli matce zahodil královskou korunu. Ne všichni Nimanové jsou vypočítavé stvůry. Někteří z nás mají srdce snílků.“

Obrázek uživatele Keporkak

Co si dvě jehňata povídala

Úvodní poznámka: 

Toto není z mé hlavy, po internetu koluje krásný článek-rozhovor dvojčat v děloze. Já jen parafrázuji.

Drabble: 

„Strašně se těším na život tam venku, na mlíko, trávu"
„Ty jsi blázen, život končí porodem. Budeme tu čím dál víc namačkaní, až projdeme bránou a bude konec, venku nic není."
„Nene, po porodu to bude úžasné, rozběhneme se a nadechneme!"
„Naivní snílku, jak můžeme dýchat, když je všude kolem nás plodová voda. Ještě mi řekni, že věříš na mámu ovci a já se smíchy ubékám."
„Máma existuje, je všude kolem nás, občas slyším, jak nám tiše bečí před spaním."
„Že já tě kopnu kopytem, aby ses vzpamatoval."
„Za pár dní uvidíme, kdo má pravdu. Budeme spolu běhat pod sluncem."

Obrázek uživatele Terda

Útěk

Fandom: 
Drabble: 

Od cíle je dělilo poslednich pár desítek metrů pláže. Tmou štěkaly výstřely. Dva muži padli. Nekonečné vteřiny hry na život a na smrt. Opřít se do oblých boků. Chladný dotek vln. Vytáhnout vesla. Napnout plachtu. Chytit závan větru. Skomírající ozvěna mušket.
„Madam, jste v pořádku?“
„Jen trochu rozlámaná.“
„A co jejich loď...“
Zdráhavý hlas kadeta Miltona. Tušila, na co se chce zeptat.
„Nebuďte snílek, Benjamine. Nemesis má dvojnásobný počet děl i posádky. Dvě paluby.“
Dvakrát s ní Skřivánek změřil síly. Dvakrát stěží vyvázl. Ztratil kapitána. Noční můry z minulosti získaly jasné obrysy. Vyzvou štěstěnu do třetice?
Možná nedostanou na výběr.

Mnoho lidí sní

Fandom: 
Drabble: 

Je to tak. Mnoho lidí sní. Nedivme se tomu, je to přirozená lidská vlastnost.

Sní o blahobytu.
Sní o tom, aby všichni měli jistou práci.
Sní o adekvátním světovém uspořádání.
Sní o spravedlnosti.
Sní o právu.
Sní o zrušení či zavedení hranic.
Sní o bezpečí.
Sní o pospolitosti.
Sní o stejnosti i rozdílnosti.
Sní o čistotě.
Sní o kráse.
Sní o jistotě.
Sní o Bohu.
Sní o stejné mysli všech.
Sní o změně.

Sní o sobě.
Sní o uznání.
Sní o moci.
Říká se o nich, že mají „sny a vize“ …

Zrealizované sny se pak někdy ovšem stávají nočními můrami.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O dětství a zrání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno jiným

Drabble: 

Kdysi byl pan Grenadin malým chlapcem.
Nikoliv však vždy. Někdy byl malým děvčátkem. Jindy zas mouchou či motýlem nebo vůní květin.
Zpočátku se pokoušel svou proměnlivost před rodiči tajit, ale bylo to příliš nebezpečné. Neznámá holčička může skončit v sirotčinci, moucha může být rozplácnuta, motýl přišpendlen, vůně vyvětrána.
Řekl rodičům pravdu. Divili se i trápili, ale nepřestali ho milovat.
Kdysi snil o tom, že je stejný jako ostatní, že se ničím neliší, že zapadá jako dílek do skládanky.
Později se sám se sebou smířil. Ještě později se naučil mít sám sebe rád.
V tom je pan Grenadin stejný jako my.

Blbej kanál

Fandom: 
Drabble: 

Šel po ulici. V ruce držel asi stovku papírů. Měl s nimi skvělý nápad. Ten nápad měl kroky:
1.Složit obrovský parník.
2.Nechat si jej patentovat.
3.Nechat si za něj zaplatit spoustu peněz.
4.Nechat se pochválit od prezidenta za skvělý vynález.
5.Koupit si dům.
6.Mít Xbox.
7.Koupit si pytel lízátek.
8.Naprosto si užívat.
9.Ležet na krásné pohovce.
10.Jíst ta nejvybranější jídla.
11.Nemít žádnou práci.

Jak takhle snil a nedíval se na cestu, zakopl o něco a všechny papíry mu spadly do kanálu. Jeho plán byl v háji. Měl chuť brečet.

Obrázek uživatele mamut

Sklíčka

Fandom: 
Drabble: 

Nejde pořád mhouřit oči za čirými sklíčky, abych viděla.
Tak jsem si pořídila obyčejné dioptrické brýle do sluníčka.
Obyčejné?
Ne, neobyčejné.
Stačí zvednout hlavu a podívat se okolo sebe. Tráva je sytější, květy promění své barvy z bílé na růžovou, z červené na vínovou.
Kouzlo.
Ale to největší přichází, když zvednu hlavu k oblakům.
To, co vypadá jako celistvá plocha, se náhle změní. Hloubky a výšky, jemné přechody, vše se náhle vykreslí do nejjemnějšího detailu. I na bezmračné obloze vnímám lehká peříčka jejich bytí.
A mezi tím, snad je to jen sen, zahlédnu dračí křídla.
Smět tak vzlétnout s nimi.

Závěrečná poznámka: 

Já vím, já vím.
Říkal mi syn, že jsem trošku blázen. Že to jsou jen sklíčka polarizační.
Ale já vím stejně své. Jsou to sklíčka do oken chrámu draků.

Stránky

-A A +A