DMD č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

Obrázek uživatele Voldemort

Nezapomeň na mě

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní drabble bez nároku na bod
navazuje na Stálo to za to!

Drabble: 

Snít se nevyplácí.
Ministerstvo se vyjádřilo jasně. Post bradavické profesorky a ředitelky Nebelvíru je příliš prestižní na to, aby ho vykonávala osoba neodpovídající současnému ideovému profilu. Vliv na kouzelnickou mládež, který takováto osoba má, je příliš velký na to, aby mohlo být cokoli ponecháno náhodě.
Vlastně dali Auroře nůž na krk (vidíte, i mudlovská úsloví už chytá). Buď se vzdá své pochybné známosti (a ta vzpomínek na kouzelnickou společnost), nebo přijde o místo (a odboj o informace).
Loučily se celou noc. Pak Aurora doprovodila svoji milou na ministerstvo. Než se za ní zabouchly dveře, službu konající bystrozor na ni mrknul.

Obrázek uživatele HCHO

Kamilino klidné dopoledne

Úvodní poznámka: 

Předchází: Eva se svěřuje
Nicméně probíhá v podstatě ve stejné době jako několik předchozích částí počínaje dílem: Co bylo u Malinů

Drabble: 

Kamila měla v práci celkem klidné dopoledne. S panem ředitelem něco řešila Eva a náměstek měl dnes volno, takže si mohla v klidu nalakovat nehty. Dnes měla černou minisukni a červené sáčko, a k tomu pochopitelně potřebovala červené nehty.
Jo, jako paní továrníková, to by takové problémy řešit nemusela, to by se mohla věnovat daleko podstatnějším věcem, než jsou nějaké papíry. Zasnila se.
Lak už zaschnul, tak by měla začít pracovat na svém cíli.
Jen kdyby ji furt nezlobil ten žaludek.
Popadla slohu papírů a vyrazila k šéfovi.
Jak vstoupila, zatmělo se jí před očima. Jaroslav držel Evu za ruku.

Závěrečná poznámka: 

Cesta a prostředky

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

někoho by to možná překvapilo, ale Nepřítel je má rád, vždyť svým způsobem mezi ně prý patří. Soucítí s lidmi, kteří vidí dál, kteří se nenechávají spoutat viditelnou a hmatatelnou skutečností. Fandí těm, kteří se nenechají zastrašit pesimistickými „realisty“, vydeptat škarohlídy a unavit lenochy. Neviděn a nepoznán nenápadně dodává sílu překonávat potíže, trpělivost s okolím. Raduje se z výsledného objevu, uměleckého díla nebo dokonce jenom výborně odučené hodiny na základní škole.
My, v souladu se svou přirozeností, měníme sny na noční můry. Zpočátku často bez vědomí snícího, nakonec však obvykle s jeho plným souhlasem.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Obrázek uživatele Ilian

Velcí muži

Fandom: 
Drabble: 

Všichni velcí muži začínali s malými úspěchy. Byli časy, kdy snili stejně jako ostatní malí kluci o rytířích a dracích a ani je nenapadlo, že zanedlouho budou snít o věcech, které utvoří budoucnost. Že jejich sny se přemění ve skutečnost, kterou si lidé budou pamatovat. Na světě je tisíce jedinců, kteří si právě pokouší splnit svůj sen a přemýšlí, jak se ti velcí muži cítili na jejich místě a jestli vůbec mají na jejich úspěch šanci.

Arnold J. Rimmer nebyl výjimkou. Právě mířil na své první astronavigační zkoušky a neměl nejmenší pochyby, že se mezi ty velké muže brzy zařadí.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele gleti

Vysněná budoucnost

Fandom: 
Drabble: 

Snil o uznání, o slávě a obdivu. Snil o lepší společnosti, kde by se nemusel obávat odmítnutí či odstranění. Snil dlouho uprostřed všednosti a podceňování. Až se rozhodl proměnit sny ve skutečnost. Nejprve našel posluchače, které jeho sny fascinovaly, protože i oni snili o slávě a obdivu. Společně propagovali své ideje mezi ostatní.

Jenže jejich myšlenky narazily na vlnu odporu. Ne všichni byli přesvědčení o důležitosti čisté krve pro kouzelnickou společnost. A tak své názory začali šířit násilím, mučením a smrtí. Ve Smrti našli zalíbení. Jejich vůdce, hlavní snílek, si zvolil jméno Let Smrt, Voldemort, jeho následovníci se nazvali Smrtijedi.

Obrázek uživatele Zuzka

Všechny nové světy

Drabble: 

Všichni příbuzní měli vždy za to, že z toho vyroste. Uvědomovala si, že i švagr Christopher, tedy… že i plukovník Brandon s ní jen hrál milou hru, skrze kterou se ji upřímně snažil učit. Patrně ale počítal s tím, že její výmysly někdy skončí.
Jistě, vyrostla. Knížky i samotný svět však hltala dál. Chtěla vidět co nejvíc. Účastnila se společenských zábav, ale snila o zahraničních cestách a o ničem jiném nemluvila.
Maminka za ni měla radost, ale zároveň se bála.
Margaret naštěstí nebyla jediným snovým mořeplavcem v Anglii. Od prvního setkání s Jonathanem věděla, kam budou směřovat jejich objevné cesty.

Závěrečná poznámka: 

Bezostyšně si připodobňuji Margaret Dashwood podle filmového provedení z roku 1995, protože je tam zcela skvělá :)

Obrázek uživatele Linkový stykač

Loudal Ládík

Drabble: 

Ládík byl takzvaný řidič kochací. Jezdil svým vlastním tempem, které dokonale ladilo s rychlostí jeho myšlenek, což v praxi znamenalo, že byl všude pozdě a výpravčí se jen divili, že je vůbec schopen dorazit včas do služby. (Ačkoli to nejspíš souviselo s tím, že do služeb chodíval o hodinu dříve, aby si mohl před výjezdem vypít svou ranní kávu.)
Když jste Ládíka střídali na sedmnáctce ve 14:56, mohli jste si ve 14:57 klidně zapálit a rozhodně jste neodhazovali nedopalek předčasně.
Ládík přirazil ke sloupku v 15:04 a nedbaje šňůry tramvají za sebou, usměvavě vyprávěl, jak v Kobylisích zrovna vykvetly petrklíče.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Snílkovy nové šaty

Úvodní poznámka: 

Existují jisté postavy, které z logiky věci musí existovat, ale ještě nikdy o sobě nedaly slyšet. Napadne vás, kdo je tenhle pán?

Drabble: 

Otto Werner měl podnikatelského ducha. Zdědil ho po svém otci, po svém dědovi, po své utajované prababičce potulné kramářce. Vždy měl před sebou jasný cíl a obvykle ho dosáhl. Jeho kariéra byla sérií úspěchů: vlastnil dům, ve kterém bydlel, úspěšný obchod na Mariahilfe Straße a slušně vydělávající podíl ve špeditérské firmě. Nic mu nebránilo v dalším růstu. Až na neodbytnou vizi své prchlé manželky producírující se po vídeňských ulicích v šatech, které navrhl, z látek, které dal vyrobit, v barvách, které dal namíchat.

„Chtěl bych vám oznámit, že prodávám obchod, podíl ve firmě a polovinu akcií. Založím si oděvní podnik.“

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Na obrázku Mariahilfe Straße zhruba v době, kde se nacházíme, dnes jedna z největších a nejznámějších nákupních ulic Vídně. (Snad adminky prominou zneužití funkce vkládání obrázku.)

Obrázek uživatele Taarg

To je to moje přemítání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Patnáct plus.

Drabble: 

Já s pěti holkama, nebo aspoň se třema, ale aspoň s jednou blonckou, která se nezdráhá ničemu...

Ležet a potom pít Martini a dát si cigaretku. Jenom tak, bez myšlenek.

Bachař zabouchal na mříž.

Mno, už zítra. Zbývají, jako v posledním desetiletí, jenom obrysy představ, neuchopitelné pojítko s už neexistující realitou.

A potom čekání té mé, která už dávno nečeká.

Tak co, bude mi pětapadesát!

Ale jak je znovu balit?

No jasně, sex s kriminálníkem, žumpou společnosti, to je kinky samo o sobě!

Takže už zítra domů! A potom možná uvidím i sedmiletou dceru - snad budu normální...

Snad budu člověkem.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

O čem sním, když spím či bdím

Úvodní poznámka: 

Jakože nevím, jestli tam to téma je. Nechám se překvapit ;)

Drabble: 

Je noc a já nemůžu spát
Ležím v posteli a začínám se bát
Že chvíli si postát u spíže
Je jediná věc, co mě uspí, že
Koukat do otevřené lednice
Mě uspokojí, ač je to proti logice
V břiše mi kručí, nezbývá než se vzdát
Musím vstát a něco si dát
Směje se na mě dort a zbytky od oběda
Když se tak zamyslím, není to žádná věda
Dám si jen kousek a pak si půjdu lehnout
Jinak se nebudu moct ani sehnout
Ale v hloubi duše vím, že to všechno sním
Že se někdy ovládnu, o tom jenom sním

Závěrečná poznámka: 

Ten nápad není úplně z mé hlavy, dost jsem se inspirovala tímhle.

Obrázek uživatele Ghormoon

Jdeme na imigrační

Fandom: 
Drabble: 

Pomalu nám končí víza, tak si je ráno jdeme nechat prodloužit. Jít ale na úřad na osmou, to bych nevstal, tak jsem se rozhodl, zůstanu vzhůru. Kámoška přišla totálně na šrot v šest, já jsem ještě klikal na mobilu.

Ani nevím, jak jsem se dostal do nějaké neznámé vesnice, kde jsem s nějakou mladou vietnamkou, co měla stejný druh motorky, řešil, jak se opravují některé základní problémy, protože dohadovat se s mechaniky je peklo. Pak si pamatuju, že jsme jeli asi sto kilometrů daleko, za nějakým mistrem, ať nám vysvětlí, jak máme namazat tlumiče.

Vzbudil jsem se. Je pět večer ...

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Prostřelená plechovka od piva

Úvodní poznámka: 

Dáme si zase něco ze života... Ty pocity a náhlé zklamání, když jste si mysleli, že něco fakt musí fungovat zažil nejeden vědec či technik.

Drabble: 

Přemýšlím nad svým tématem bakalářské práce. „Hmm co bych tak mohl vytvořit. Na mikroelektronice nejsou vypsaná témata zajímavá. Co tak sestavit elektromagnetické dělo! Všechny elektromagnetické urychlovače mají naprosto příšerou účinnost, ale staví je podivíni, kteří vůbec nerozumí fyzikálním principům funkce elektromagnetu. To zvládnu vylepšit levou zadní!“ Jsem si jako naivní snílek myslel, že dokážu všechno.

S problémy protlačím téma práce naprosto neodpovídající zaměření oboru a pustím se do bádání. „Wohoho! Ono to fakt střílí!“ Jenže radost z prvních prostřelených plechovek od piva záhy pokazí první kontrolní výpočet účinnosti. „Cože?! Jenom 1,4% to není možné vždyť sem udělal všechno správně.“

Závěrečná poznámka: 

PS. V diplomce se to prokletí nakonec povedlo zlomit!

Obrázek uživatele Esti Vera

Velcí, krásní a nebezpeční

Fandom: 
Drabble: 

Snil o nich odmalička - velcí, krásní a nebezpeční. Ve svitu slunce se celí lesknou, až obraz pálí do očí. Zvláštní náhoda - vždyť oni sami dokáží spálit cokoliv.
Nikdo jeho snům nerozuměl - rodiče viděli jen nebezpečí, kamarádi nudu a život na samotě. Ale on s nadšením hltal knihy, prohlížel si fotky a zpovídal každého, kdo se s nimi setkal.
Je to snílek, smáli se mu, když si podával žádost o přijetí ke studiu. Hlásily se stovky lidí, brali jich pět. On byl mezi nimi.
V osmnácti si sbalil všechen svůj skromný majetek a odešel do Rumunska.
Charlie Weasley bude studovat draky.

Neviditelný fandom: 

Přátelství

Drabble: 

Čím déle jsem byla s dětmi doma, tím víc jsem se uzavírala do sebe. Kdysi jsem byla družný a společenský člověk, ale pomalu se ze mě stával asociál. Když už jsem se do nějaké společnosti dostala, tak jsem buď nevěděla, co říct, nebo jsem mluvila trošku mimo.

Stával se ze mě snílek, který si žil ten svůj ideální život, ve kterém byl dokonale šťastný, ale trošku odtržený od reality. Začalo mě děsit, že nejsem schopná navazovat normální přátelské vztahy. Možná to spraví návrat do práce, možná je to stav trvalý, možná bude stačit se jen trochu snažit. A pořád snít.

Obrázek uživatele Elrond

Jak bylo všechno trochu jnak

Fandom: 
Drabble: 

Eru Ilúvatar si hověl v prázdnu a usmyslel si, že stvoří myslící bytosti. V hlavě se mu honily jejich archetypy, které mu pomůžou vytvořit nový svět. Budou mít na starosti nebesa, vítr, vodu, rostliny a zvířata.
V hlavě měl krásnou krajinu, na kterou dopadá syté zlatavé světlo, všechno se zelená, voda je průzračně modrá. Na loukách se pasou nejrůznější zvířata naprosto beze strachu. A do toho procitnou jeho děti – nejkrásnější bytosti.

Povolal si Ainur a dal jim svou vizi světa. Jenže pak si jej začali tvořit trochu po svém. Melkor znamenal největší zklamání, když se ani v nejmenším nedržel předlohy.

Obrázek uživatele angie77

Všeliké sny

Drabble: 

„Myslela jsem, že budeme víc u moře. Šnorchlování bylo fajn, ale jen jedno…“
„Mohlo být i druhé, ale to by ses nesměla opít tak, že jsme tě druhý den vzbudili v poledne.“

„Myslel jsem, že nebudeme spát každou noc jinde. Vážně se nemůžete na chvíli zastavit?“
„Neřekla bych, že to bereme moc hekticky. Ale jestli chceš vysedávat týden v jedné hospodě, jsi na špatném zájezdu…“

„Myslela jsem, že ji naučíme dochvilnosti. Už mě nebaví na ni čekat!“
„Obávám se, že jí ani nedochází, že dělá něco špatně…“

Každý měl očividně jiné představy a sny. Zdaleka ne všechny se podařilo naplnit…

Obrázek uživatele saasa

V předvečer

Drabble: 

"Bude tam hodně lidí."

"Já vím."

"Možná několik set tisíc, říkaly sestry na dnešní mši."

"Já to vím, Mahalio. A není to proto o nic snazší."

"Ale ti všichni tam přijdou, aby tě viděli, to přece víš. Aby si vyslechli, co jim chceš říci."

"A to očekávání je zároveň důvod, proč se mi teď nedaří napsat co cítím. Představa všech životů, které se mými činy začaly ubírat jiným směrem, mě naplňuje opojením i pokorou. A obavou ze selhání. "

"Zkus to povědět mně. Jsme tu přece jen my, Martine."

"Možná je to směšně banální, ale pro mě je to jako sen..."

Závěrečná poznámka: 

Kdo uhodne datum, v němž se tento rozhovor odehrává, zaslouží si kachničku i bludišťáka.

Obrázek uživatele vatoz

O Tesle, která plnila přání

Fandom: 
Drabble: 

Byla jednou jedna Tesla, která se rozhodla, že lidem bude plnit jejich největší sny. Prvního svezla Hektora Koldau, který si vždycky přál vidět Florencii.
Z Florencie se v ní svezl Mica Cartoffani do Padovy, kde si dal vůbec poprvé rybu v restauraci svého bratrance.
Z Padovy svezla do Bretaně studenta, kterému ulétlo letadlo, pak se vydala s manželi Tremonti do Istanbulu, z Istanbulu s jedním mladíkem do Mekky, s pekaře do Bruselu a babičku do Švýcarska.

Posledních pět let jezdí v Bernu. Joachim totiž každé ráno sní o své práci v bance a po pracovní době o své ženušce doma.

Obrázek uživatele Keneu

Sním, že jednou budeme spolu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji Tess za HiŤi
Sweet Dreams a fanvideo s první filmovou postavou ženského pohlaví, do které jsem se kdy zamilovala. Krom tohoto televizního filmu s úžasnou Helen Mirren jsem pak na tento pár narazila ještě ve dvou knihách (Kenilworth od Waltera Scotta a Dědictví od Susan Kay) a je jedním z mých historických OTP.

Drabble: 

Bess, Ty jsi fakt vedle? Kdyby nám oběma nešlo o život, byla by to vlastně legrace. Tvůj Rob.

Bess, gratuluju. Přísahu nechám na osobní setkání, klečet Ti zase jednou u nohou, nemůžu se dočkat... Doufám, že zůstaneme přáteli. Tvůj Rob.

Bess. Promiň. Já vím, že jsem Ti to měl říct. Takhle se přátelé nechovají. I když si mě nemůžeš vzít, tohle jsem neměl. Promiň. Tvůj Rob

Bess! Sedlám nejrychlejšího koně (Samozřejmě že to umím, byl jsem Tvůj podkoní, ne?) a jedu. Tvůj Rob
PS: Budu brečet, tak mě v tom nenech.

Bess, moje láska vždycky patřila jen Tobě. Tvůj Rob

Závěrečná poznámka: 

Navzdory civilnímu jazyku jsem se u toho dojala, takže jsem ráda, že jsem zrušila původní záměr psát to historizujícně nebo nedejbože sonetem.

Obrázek uživatele Danae

Sny v lodi

Fandom: 
Drabble: 

Sny, které Petrichor navštěvovaly ve vesmírné lodi ze dřeva, se příliš nelišily od snů z detenčního centra. Některé ji provázely od dětství, sny o nezpochybnitelném ženství deklarovaném rýhou zrození namísto penisu. Dávno se s nimi sžila. Další ji provázely od tranzice. Stále ji v nich oslovovali pane a ona si stahovala bolestivě pučící prsa, než vyrazila do útoku. Probouzela se s úlevou. Sny o líbání s Marcem si nevyčítala. Byl jediný chlap s rohy na lodi a ona rok s nikým nespala. Za bděla byl ženáč nedotknutelný.
Znervózněla, když ve spánku zahlédla štíhlé šedé prsty a nevyzpytatelnou obrazovku Prince robota.

Závěrečná poznámka: 

Petrichor je badass.

Obrázek uživatele Wolviecat

Noční můry Gothamu

Fandom: 
Drabble: 

V Gothamu pršelo. Jako snad každý den.
Robin si setřel kapky z očí. Byla to jeho první samostatná hlídka. S Brucem mimo hru byl jediný, kdo chránil město před nekonečnou vlnou zločinu.
Otřásl se a přitáhl si plášť blíž k tělu.
"Ptáčátko už vylétlo z hnízda?"
Ohlédl se. Štíhlý stín přistál přímo před ním.
"Kočičí žena!"
Usmála se. Zuby se jí zaleskly. "Přesně tak, ptáčátko. A ještě jsem dnes nevečeřela..."

Ptáčátko s pípnutím otevřelo oči a poděšeně vyskočilo na hranu hnízda. Paní Červenková ho rychle přitáhla zpět pod křídlo. To je z toho, že si pořád povídá s tím netopýrem.

Obrázek uživatele ef77

Mistr Jeřábí šat

Úvodní poznámka: 

Ačkoli to s fandomem souvisí jen okrajově..
Patronkou drabble je toto: https://www.youtube.com/watch?v=VRqCpualn-g

Drabble: 

V den, kdy první růžové okvětní plátky magnólií zazvoní o hladinu jezírka a jako drobné loďky se vznášejí na klidné hladině, sestoupí Mistr Jeřábí šat do zahrady a usedne na kamennou lavičku. Ukolébán omamnou vůní, zkonejšen sladkým zpěvem ptáků, dlí v pozici lotosového květu a rozjímá nad pomíjivostí světa.
Teprve když jehlice prastaré borovice ztemní přicházejícím soumrakem, procitne Mistr ze snění a pomalu se vrací do domu. Černou tuší, jistou rukou, pak črtá kaligrafii, křehkou jako pavučina, lehkou jako peruť havraní, jemnou jako kadeř černých vlasů na bílé podušce.
Když ulehne, jeho sny se vznesou jako drak vzhůru k obloze.

Obrázek uživatele Gwendolína

Dracův příběh

Úvodní poznámka: 

Včera došlo v příběhu k velkému odhalení, proto rozhodně doporučuji přečíst si nejprve-toto.
A včera jsem také napsala toto drabble, které má pořád jen jeden komentík a já jsem smutná. :D

Pozor, obsahuje jedno neslušné slovo.

Drabble: 

Malcolm/Malfoy se ani nepokoušel zapírat a spustil:

"Před pěti lety se mi Pansy pochlubila, kdo jí odstranil Znamení zla.
Šel jsem tam a učinil jim nabídku.
Byli tak lační po penězích, že se nechali nalákat ke spolupráci s mým otcem.
Ale nelíbilo se jim, že o nich vím. Rozhodl jsem se raději na čas zmizet.
Doufal jsem, že Starostolec otce propustí, když jim dá jména neusvědčených Smrtijedů..."

"Neříkej, že ti tolik chyběl."

"Otec? Pche. Matka chřadla od jeho uvěznění.
Vysnil jsem si, že se uzdraví, když se otec vrátí.
Ale Starostolec s ním nakonec vyjebal a ona stejně umřela."

Závěrečná poznámka: 

Malcolm/Malfoy počítám podle metodiky jako dvě slova, i když počítadlo to bere jako jedno. Tak snad je to tak dobře.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Něco o snech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když jde o snílky, vybaví se mi jediný člověk. Znáte takový ty příběhy, kterých se nezbavíte ještě dlouho, dlouho poté, co vám vyplňovaly veškerý čas a představivost? Tohle byl jeden z nich.

Drabble: 

Náš příběh v kánonu nebude. Dokonce i James Luceno nakonec vyměkne a napíše do knihy o něm alibistickou zmínku o "milenkách."
Společný sny pokračují dál, dokonce i tady na Planině. Nejsem blázen, vím, že teď už je pohání výhradně MOJE představivost. Protože ta jeho už tu není. Je pryč, rozprášená do nejhlubšího vesmíru společně s ním.
Vznáší se tam jak třpytky, vonící levandulí.
Což by se mu nejspíš dost líbilo, a rozvinul by kolem toho střelenou teorii, hodnou Peterova smyslu pro humor a pro absurdno.
Jednou náš příběh napíšu. A vím úplně přesně, kde ho schovám.
Koneckonců, pořád jsem knihovník.

Obrázek uživatele Brygmi

Neklidný spánek

Fandom: 
Drabble: 

Jorge ležel v posteli a převaloval se. Poslední dny byl unavenější než jindy, ale přesto nemohl usnout. Okno měl otevřené dokořán.

Zavrzala podlaha.
Napřímil se a viděl postavu, která se pomalu přibližovala k posteli. Jorge se nemohl pohnout, svíral ho strach. Byl to muž, ale přesto to nebyl člověk. Na to byl příliš bledý a příliš děsivý. Něco šeptal jazykem, který Jorge nepoznával. Ale zároveň v sobě cítil rostoucí vzrušení, které nedokázal ovládat. Potřeboval, aby se ho ten muž dotýkal, aby si ho vzal, aby ho kousal.
..
Druhý den byl Jorge stále unavený. Nemohl si vzpomenout, co se mu zdálo.

Obrázek uživatele Roedeer

Tolikrát domov

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tolikrát už snil, kdysi ještě v bezpečí vlastního domova, že je unášen větrem nad horkou planinou, unášen vodou v panenské zátoce, podvolen bludnému proudu pod hladinou, unášen neznámými muži, podvolen jednomu po druhém nebo taky všem najednou, všem jejich údům.

Teď, unášen horkou planinou neznámými muži, podvolen proti své vůli, už snil jen o bezpečí domova, který kdysi míval.

„Kam mě vezete?“ zeptal se s palčivou myšlenkou na svobodu a hlt vody.
„Domů,“ ujistil ho Redford tónem starostlivého, ale autoritativního otce.

Ač zmaten rychlostí a událostmi předešlými, věděl dobře, že pravý domov leží opačným směrem. A o žádném novém nesnil.

Obrázek uživatele Nathanel

Hlas rozumu

Drabble: 

Pošťák Nino měl ošklivou nehodu. Přivezli ho předevčírem celého zasádrovaného, upoutaného na speciálním lůžku se sadou závaží a vahadel, která měla jeho pochroumanou existenci udržovat ve stavu optimálním pro léčení, ale k uzoufání otravném, když se chtěl člověk vyspat. A tak mu Vito vyprávěl o svém kinu, o své lásce a úhlech kamery. Nino se jen smál, až se otřásaly pružiny na ďábelském soustrojí.
„Človíčku nešťastný… Kdo to kdy viděl? Takového snílka žádný sicilián do rodiny chtít nebude. Jestli chceš na otce své milované opravdu zapůsobit, musíš mu ukázat, že máš svoji čest, pravidelný příjem a srdce na správném místě."

Obrázek uživatele Voldemort

Kolik stojí sen?

Drabble: 

Percymu se slovo snílek nelíbilo. On rozhodně nemá hlavu v oblacích, všechny jeho cíle dávají dokonalý smysl. Fascinovaly ho tatínkovy historky z ministerstva a rozhodl se, že tam musí pracovat také. V Bradavicích bude prefektem, primusem, nejlepším z nejlepších! Ministerstvo ho samo bude chtít, udělá svět lepším a jednou se možná stane ministrem kouzel! Ale pak přišli o maminku, táta o práci, starší bráchové o šanci dodělat školu. Jeho sny se nemohly nikdy stát skutečností. Přesto v skrytu duše doufal. Učil se víc, ctil každé pravidlo, získával body. Ve čtvrtém ročníku ho profesorka Sinistrová navrhla na pozici prefekta. Ministerstvo souhlasilo.

Závěrečná poznámka: 

Kurzíva značí nebezpečí!

Obrázek uživatele Remi

Povzdechy v ZSZP

Úvodní poznámka: 

Miluju tenhle fandom. ❤ Hrozně moc. ;)

Tahle písnička se mi k tomu dost hodí, nemyslíte? ♪♫♪

Drabble: 

Mám toho jara vážně už plný zuby. Furt jenom samý vzdychání a snění. Začal s tím Otesánek - že prej chce čokoládu.
„Sám sis vo to řek!“ uchechtla se Ježibaba a už se hnala s tácem perníku. Cestou si o Voldemortovu nohu od židle skopla palec (takhle nadávat jsem snad ještě nikoho neslyšel).
Pak zase Sauron. Sedí pořád u dveří, tak chytil vlka. Vlk zas vzdychá nad těma svejma povídkama. Od té doby, co zjistil heslo na wifi, s ním není k vydržení. A Santer s Voldemortem- no radši nic.

Já žiju o rohlíkách a vodce. Asi už bylo i hůř.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Noční návštěvníci

Drabble: 

Xanthippos se rozloučil s milující manželkou a políbil své děti. Jeho nejstarší syn se dlouze díval, jak otec mizí na obzoru, dokud je oba neoddělila tma. Zatímco ženská část domu klidně oddychovala, trápili mladého muže tři noční návštěvníci.
Ráno o nich vyprávěl Damónovi, svému učiteli. První přišel krásný mladý muž, měl lesklou zbroj a přilbici. Druhá připlula pentéra plná zlata a obilí. Ale poté přišel vlk, měl krvavou tlamu a hlavu plnou boláků.
"To byli Morfeus, Fantasos a Fobétór, bohové snů," pravil Démonos.
"Snad mi přinesli vizi?" otázal se mladý žák.
"Snad, ale kdo ví, co znamená, můj milý Perikle."

Závěrečná poznámka: 

*pentéra = loď s pěti řadami vesel
Jinak je snad všemu rozumět. :-)

Stránky

-A A +A