Malý princ

Obrázek uživatele Mairam

Malířem proti své vůli

Fandom: 
Drabble: 

Některá přání, ač nejsou náročná, těžká ani nesplnitelná, přichází v nevhodné okamžiky a přinutí vás odbýt někoho, komu byste jindy snesli k nohám modré z nebe.
Stál jsem tam, celý vzteklý, hladový a umazaný od oleje. Zatracené slunce vypalovalo z mojí hlavy poslední zbytky příčetnosti. Někde jsem četl o mravencích, jež příroda vybavila stříbřitým brněním, aby odráželi co nejvíc slunečních paprsků. Vydrží v pravé poledne na přímém slunci sedm minut. Já, bez brnění, sedím tu už několik hodin. Zoufalý a zničený.
Prostě nemám sílu malovat. Dej mi chvíli, kluku, budeš mít beránka, slona a třeba celý svět. Ale teď ne.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

X. zastavení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mé drahé sestře.

Drabble: 

Neboj se být. Svět můžeš jenom obohatit. Zvlášť ten můj.
Neboj se růst. Čím jiným by ses stala tou, kterou máš být?
Neboj se kvést. Krása je možná zranitelná, ale je tím, co Tě odlišuje od kamene, který ostatně také není věčný.
Neboj se...
snažil se jí říkat každým projevem pozornosti, protože cítil její strach po celé planetě.

Nakonec to bylo teprve, když odcházel, kdy svolila, aby odložil poklop a nechal ji náhle tak nezvykle obnaženou, teprve, když odcházel, kdy začaly její květy vonět, teprve, když odcházel, kdy přijala jeho planetu také za svou vlastní a stala se mu růží.

Závěrečná poznámka: 

Na tohle téma mi to nešlo jinak...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Osmá planeta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není to drabble, na které jsem nejvíc pyšná, ale je to drabble, které je jako jedno z mála letos v češtině. A do knihy dám jiný. :)

Drabble: 

Byla tu ještě osmá planeta, kterou Malý princ navštívil, a já se to nikdy nedozvěděl, protože mi to buď zatajil, nebo na ni přicestoval až poté, co jsme se viděli naposledy. Na osmé planetě bydlel ohleduplný sobec.
Nepočítal nedosažitelné hvězdy, nepoměřoval se s ostatními, nezapomínal se napít a pil příležitostně. Věděl, že nemůže dávat druhým nic, co sám nemá. S něžností i disciplínou milujícího rodiče se staral sám o sebe, aby byl připraven nezištně dávat druhým.
Malému princi tento dospělý nepřišel vůbec divný. Divně se ale začal cítit on sám, a tak se rozhodl pokračovat dál na své cestě, domů.

Obrázek uživatele Dangerous

Osmá planeta

Fandom: 
Drabble: 

Byla tu ještě osmá planeta, kterou Malý princ navštívil, a já se to nikdy nedozvěděl, protože mi to buď zatajil, nebo na ni přicestoval až poté, co jsme se viděli naposledy. Na osmé planetě bydlel ohleduplný sobec.
Nepočítal nedosažitelné hvězdy, nepoměřoval se s ostatními, nezapomínal se napít a pil příležitostně. Věděl, že nemůže dávat druhým nic, co sám nemá. S něžností i disciplínou milujícího rodiče se staral sám o sebe, aby byl připraven nezištně dávat druhým.
Malému princi tento dospělý nepřišel vůbec divný. Divně se ale začal cítit on sám, a tak se rozhodl pokračovat dál na své cestě, domů.

Obrázek uživatele Lee

Slyšet všechny krásy světa

Fandom: 
Drabble: 

„Jak to, že jsi nikdy nedospěl?“ napadlo mě znenadání.
„A co to znamená dospět?“ odpověděl otázkou.
„To přesně nevím,“ připustil jsem, „ale dospělí se tolik neptají... tolik nediví.“
„A co zbývá než se divit, když slyšíš všechnu tu krásu?“ podivil se Malý princ.
„Jakou krásu?“
„No přece hvězdy. A písek a vodu...“
Ohlédl jsem se. Studna byla daleko za námi. Ale při pohledu na Princův upřímný údiv mi to nedalo. Napínal jsem sluch, co to šlo, a na kratičký okamžik, jako bych snad skutečně na pozadí dun zaslechl šepot písku a hvězd, a zase bylo ticho.
„Já bohužel nic neslyším.“

Obrázek uživatele wandrika

Návrat domov

Fandom: 
Drabble: 

Po dlhej ceste Malý princ znovu vstúpil na svoj asteroid. Položil na zem debničku s ovečkou a poobzeral sa.
Rástla tam celá húština mladých baobabov. Niektoré boli rovnako vysoké ako on. Malý princ videl, že potrvá dlho, než dá planétu zase do poriadku.
Zrazu uvidel svoju ružu. Sotva ju spoznal, lebo mala dva nové kvety a množstvo tŕňov.
- Bol si dlho preč, - povedala. - Mohol by si ma už konečne poliať.
Ale Malý princ sa usmial, pretože cítil jemnú vôňu, ktorou ho ruža vítala späť.
- Si krásna, - povedal. - Vyrástla si...
- Nie som už žiadny výhonok, - prisvedčila. - Ale ty tiež nie, však?

Veci, čo neodmietame

Fandom: 
Drabble: 

Sám.
Kedysi vedľa neho kráčali dievčatá. Držali sa jeho hrivy. Ale jedna dospela a druhá ho poslušne hľadá v iných podobách.
Aslanovu cestu skrížil ryšavý blesk.
Líška! Určite nepatrila k hovoriacim zvieratám, keď pred ním utiekla.
"Poď sem," zapriadol Aslan, "dám ti reč."
"Viem hovoriť." Vystrčila z krovia špičku nosa, zavetrila a zasa zmizla.
"Si smädná, však? Mám tu prameň. Musíš svoj strach prekonať; inak zomrieš od smädu."
"Nie som smädná," povedala líška. "Nepribližuj sa!"
Zavrčal z hĺbky hrdla. "Nesmieš mi prikazovať. Nie som skrotený lev."
"Viem. Ale ak zostaneš tam, kde si... Možno si zajtra sadnem o kúsoček bližšie."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Interpretace

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všem, kterým je blízký

Drabble: 

"Nakresli mi beránka," řekl najednou.
"Mám zamazané ruce. A stejně neumím kreslit," odbyl jsem ho s očima zabořenýma v motoru. Práce je spousta a času málo, sotva ideální podmínky na kreslení.
"Nakresli mi, prosím, beránka," opakoval znovu.
Otřel jsem si unaveně čelo. Když jsem dostal z rukou olej, chvíli jsem čmáral na papír a pak mu ho podal.
"Je to trochu mazanice," řekl jsem omluvně.
Soustředěně hleděl na obrázek.
"Spíš mazanec," řekl.
"Co?" nahlédl jsem mu přes rameno. To jsem to nakreslil až tak špatně?
"Je to přece ten beránek," dodal.
Nevědomky tak složil mému kreslení největší kompliment ze všech.

Závěrečná poznámka: 

A Faobovi, protože mi nedal pokoj a vymyslel tenhle námět. :)
A je to AU. (Jo, taky se divím, jak hluboko jsem klesla. :D)

Obrázek uživatele Lee

Mluvil jsem prostě s lidmi...

Fandom: 
Drabble: 

Proslul jste svými cestovatelskými zkušenostmi, můžete nám říci, jaké je první místo, které jste navštívil?
Vlastně... si nevzpomínám. Bylo jich tolik.
To jistě, ale musíte mít přece nějaké záznamy, palubní deník, rozepsané cestopisy, nebo něco takového, ne?
To mě nikdy nenapadlo. Mluvil jsem prostě s lidmi, zvířaty a květinami.
*zaraženě* Jistě... Jak si vybíráte, kam se vydáte?
Vlastně si nevybírám, mířím prostě někam a někam se dostanu.
Chápu. Další otázka: co bylo to nejkrásnější a nejpozoruhodnější, co jste na svých cestách viděl?
Východy slunce.
Myslíte východy slunce na horských skaliskách? Nebo v hlubokých lesích?
Ne, *s úsměvem* všechny východy slunce.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Snad nevadí, že postava zcela identifikována až v závěru.
Nevím, zda tam vidíte téma, měla jsem na mysli, že MP by možná podle měřítek současného světa byl dost neprofesionální a nudný cestovatel, i když je ve skutečnosti větší cestovatel než my všichni. Ovšem když neuznáno, pochopím, jen jsem to musela hodit do slov.

Obrázek uživatele Viktorka

Kde domov můj

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, jestli už tohle někdo napsal...

Drabble: 

„Když jsem se přestěhoval, měl jsem najednou spoustu místa,“ otřel jsem si čelo a usedl jsem do písku. Malý princ pozorně poslouchal.
„Byla tam půda a velké střešní okno,“ řekl jsem.
„A tak jsem si udělal tu radost a koupil jsem si refraktor…“
„Co je to refraktor?“
„… a díval jsem se na hvězdy.“
Malý princ nikdy nenechal otázku vyznít do ztracena. Ptal se prostě tak dlouho, dokud nedostal odpověď. Nejdřív mě to přivádělo k šílenství. Pak jsem to mlčky toleroval. Nakonec jsem to miloval.
Ale Malý princ mlčel a díval se vzhůru.
A já pochopil, že vzpomíná na svou planetu.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že refraktor je to, co si myslím, že je. :D

Obrázek uživatele Carmen

Cesta kolem usmívajících se hvězd

Drabble: 

Nebyl si tak docela jistý, kde zrovna přistál.
Otevřel dveře, opatrně, ta láva posledně...
Přímo před ním stálo dítě. Upřeně se dívalo na TARDIS.
„Hehm,“ odkašlal si a natáhl k němu ruku, „já jsem Doktor.“
Chlapec se díval za něj, dovnitř TARDIS.
„Úžasné, co?“ zazubil se.
„Cestuje v čase i prostoru,“ zašeptal spiklenecky.
Rozzářené oči.
„Chtěl bys...?“ bezmyšlenkovitě se zeptal.
„Na konec světa. Tedy kraj – chtěl bych vidět kraj světa! Dostanete mě tam?“
„A... kterého?“
„Kteréhokoli. Moje planetka okraj neměla,“ vysvětlil.

Stáli na okraji a dívali se dolů. Tohle trochu překvapilo i Doktora.
„Je to...?“
„Želva,“ přikývl Malý princ šťastně.

Závěrečná poznámka: 

(No jo, já vím, že by Malý princ pravděpodobně tykal. *provinile*)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Liall

Malý princ

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podle stejnojmenného filmu. :)

Drabble: 

„Dobrý den, pane,“ dívenka slušně pozdravila a proklouzla škvírou v plotě na cizí zahradu. Už několik dní skulinkou sledovala, co starý pán na zahradě vytváří, a dnes se konečně odhodlala k tomu, že se půjde podívat zblízka. Malé letadýlko, o kterém neměla ani ponětí, k čemu slouží. Je to snad dobré jako ozdoba zahrady? Nebo to skrývá nějaké tajemné poslání?
Jak tak často navštěvovala starého dědečka, slýchávala od něj pohádku o malém princi, který uvažuje nad tím, zda vyrůst nebo ne. A rozhodla se, že se pojede přesvědčit na vlastní oči o tom, jak příběh skončí.
Letěla na princovu planetu.

Závěrečná poznámka: 

„You looked in the mirror and you said goodbye, climb to the roof to see if you could fly.“ - Hollywood Undead

Obrázek uživatele Lee

Nevidět

Fandom: 
Drabble: 

Na další planetě žil tyran.
"Už na tebe čekám," řekl spokojeně.
"Jak jste věděl, že jsem tu?" tázal se opatrně Malý princ.
"Mně nic neunikne," poklepal na předmět vedle sebe.
"To je oko?" zeptal se Malý princ.
"Díky němu vidím všechno."
"To je oko?"
"Nevím, co to je," odsekl tyran rozčileně: "Důležité je, že vidím na celou planetu."
"Ale vždyť tu nikdo není..."
"Ty tu jsi."
"Dá se s tím dívat na oblohu?"
"Proč bych se díval na oblohu? Tam lidé nejsou."
"Lidé ne. Sbohem," řekl Malý princ a odešel.
Musí to být smutné, nevidět západy slunce, pomyslel si ještě.

Princ a růže

Fandom: 
Drabble: 

Žiji na nevelké planetce. Není tu toho moc.
Mívala jsem tu svého prince. Staral se o mě a pečoval o mě. Častokrát si se mnou povídal. Aby mě ochránil, před větrem mě zástěnou zakrýval.
Nyní mě opustil. Odcestoval. Putuje po vesmíru a já jsem tu sama.
Mám strach. Bojím se hrozeb, které přijdou.
Myslím na svého prince. Vrátí se za mnou někdy? Chybím mu vůbec?
Doufám, že ano. Do té doby musím vydržet.
Neustále si říkám, že to musím vydržet. Předtím jsem ho nutila, aby se o mě staral. Nyní se stanu silnou květinou. Už nebudu malou a slabou květinkou.

Obrázek uživatele strigga

Od rána do noci

Fandom: 
Drabble: 

Nejdřív plakala.
Slunce vycházelo a zacházelo a ona plakala a nemyslela na nic, jen na to, jak je v tom ohromném vesmíru strašlivě sama.
Potom spala.
Motýli přilétali a ona o nich nevěděla, a vesmír plynul okolo, nekonečný a širý.
Pak se probudila.
Slunko ji polechtalo na okvětních lístcích a ona se poprvé rozhlédla okolo sebe. A uviděla krásný, zanedbaný, slzami smáčený svět. A napadlo ji, kolik ještě nádhernějších světů musí tam daleko být.
Ten večer se rozhodla, že už nikdy nebude plakat. Že bude silná. Že počká, i kdyby měla čekat stovky let.
Tu noc poprvé uslyšela zvonit hvězdy.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se Lee, která na tenhle fandom psala taky, ale už to mám pár hodin napsané a.. mám pocit, že ji tu prostě chci mít. Protože na ni myslím od té doby, co jsem o ní předloni o Vánocích psala. (To jen kdyby to někoho zajímalo, není to nijak důležitý.) A protože.. no, protože mi přirostla k srdci víc, než bych kdy čekala.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Malý příběh

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejobyčejnější z obyčejných, ale nešlo to jinak.

Drabble: 

Jednou přinesl Malý princ květině hrst čerstvé hlíny, aby se jí lépe dýchalo. Podívala se na něj dotčeně.
"Děkuji, ale nepotřebuji to," řekla.
"Ale já myslel, že..."
"Já vím, ale mně je tu docela dobře. Ostatně, nejsem žádná květinka, kterou bys musel opečovávat," řekla.
Malý princ se zasmušil, ale dál na ni nenaléhal.

Zastavil jsem se v práci. Malý princ mlčel.
"Přijímat je někdy těžší než dávat," řekl jsem.
Podíval se na mě a já náhle pocítil velikou samotu toho človíčka, který tak rád dával.
"Povídej mi ještě o květině," požádal jsem ho.
Malý princ se usmál a vyprávěl dál.

Obrázek uživatele Azereth

Pisálek

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 2, Les náhod. :)
Letos tak nějak vůbec nestíhám, a tak doufám, že nikoho v budoucnu nevykradu. Ale já se k tomu dočtení a komentování jednou dostanu. Fakt. :D
Upozornění: Šílený crossover.

Drabble: 

Na další planetě bydlil amatérský pisálek.
Když k němu malý princ přišel blíže, zrovna rozvěšoval cedulky s nápisem NÁHODA na stromy kolem.
"Co to děláš?" podivil se malý princ.
"Les náhod," prohlásil pyšně pisálek.
"A nač chceš mít les náhod?" zeptal se malý princ.
"Abych o něm mohl psát!" řekl pisálek a dále se věnoval cedulkám.
"Ale proč chceš o něm psát?" vyzvídal malý princ.
"Protože za to dostanu bod!" odvětil netrpělivě pisálek.
"A k čemu je ti ten bod?" vyptával se malý princ.
"Mám z něj radost," odpověděl pisálek.
Dospělí jsou rozhodně zvláštní, pokýval hlavou malý princ a odešel.

Obrázek uživatele Lee

Nový příběh

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Aplír, která si přála dalšího Malého prince.

Drabble: 

Na ceduli stálo Snědený krám.
"Co to znamená?" optal se Malý princ zvědavě muže, který seděl vedle.
"Jste tisící člověk, který se na to zeptal. Dobře jsem to tam napsal."
"Napsal jste to, aby se lidi ptali?"
"Ano."
"Proč?" optal se zvědavě Malý princ.
"Protože prodávám příběhy. Lidé mají rádi příběhy, ale nejprve se musí zastavit, aby si je mohli poslechnout."
"Musí se zastavit, aby si je mohli poslechnout..." zopakoval Malý princ zamyšleně.
"Ale už příliš dlouho nikdo nepřišel. Zapomněl jsem všechny příběhy," muž sklopil oči.
Malý princ se rozzářil.
"Pojď, nemáš-li co vyprávět, podíváme se spolu na západ slunce."

Obrázek uživatele Lee

Princův had

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nebodíkové.

Drabble: 

Hladké tělo zašustilo po písku a obkroužilo stopu. Vystrčený jazyk lačně lapá vůni. Had zasyčí překvapením. Poprvé v životě se osud potká se zázrakem. Smrt si jedinkráte stiskne ruku s životem.
Ty mě neznáš, človíčku, ani já tebe. Jsme jiní. Já si přeji smrt a ty si přeješ život. A náhodou jsi jediný na téhle planetě, komu mohu pomoci. Jen ty můžeš žít, aniž bych byl připraven o to, co chci. Kdybych byl skutečně zlý, nedopřál bych ti to. Ale jsi příliš dítětem, abych ti mohl lhát, a příliš čistý, abych ti odolal.
Človíčku, brzy tě pošlu ke tvé hvězdě.

Obrázek uživatele Lee

Za východem slunce

Fandom: 
Drabble: 

Na té planetě potkal Malý princ osamělého muže.
"Co tu děláte?" zeptal se.
"Čekám."
"Na koho?"
"Na svou ženu, čekám, abych ji neminul, až přijde."
Malý princ potřásl hlavou a šel dál. Na druhém konci planety potkal ženu.
"Co tu děláte?"
"Čekám."
"Na koho?"
"Na svého muže, abych ho neminula, až přijde."
Malý princ se zamyslel.
*
Byl jsem rozzlobený, ruce jsem měl celé umaštěné, a tak jsem si nejprve nevšiml, že Malý princ umlkl. Když jsem pak vzhlédl, stál tam pořád a díval se na mě.
"Jak to dopadlo s těmi lidmi?"
"Řekl jsem jim, ať jdou stále za sluncem."

Obrázek uživatele Chimena

Děti

Fandom: 
Drabble: 

"Prosím pěkně... nakresli mi beránka..." špitnul chlapec. "Eh?" vydal jsem ze sebe. "Nakresli mi beránka..." "No dobrá. -"obrátil jsem oči v sloup, "počkej."
Zabral jsem se do kreslení. Kdy naposled jsem si jen tak sednul a něco nakre- "Co je?" prudce jsem se obrátil. Chlapec mi kouká přes rameno. Doslova civí. "Problém?" ptám se.
Na papíru se rýsuje pořádný kus skopového, spokojeně kreslím. Počkat!
Něco mi dýchá na krk.
"No co je? Už jsi s tím koukáním otravnej."

Dětské oči se zalily slzami

"A vůbec, přes rameno se nekouká. Žádnej obrázek nedostaneš."
A odletěl jsem spokojeně se svým dílem pryč.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

O hvězdách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak brzy a už mi přišlo téma na Malého prince, děkuju.

Drabble: 

"Vidíš tu hvězdu?" promluvil na mě jednou večer. Řekl jsem mu, že jsem příliš unavený, abych měl sílu dívat se na hvězdy. Netoužím po ničem jiném, než se v klidu prospat.
"Já myslím támhletu," opakoval Malý princ, jako by mě ani neslyšel.
Neměl jsem sílu dál se s ním přít, a tak jsem upřel oči nahoru.
"Říká se jí Proměnná," pokračoval.
"Ano a pročpak?" zeptal jsem se ospale.
"Často mění náladu," odpověděl po chvíli.
"Hvězdy přece nemají nálady," namítl jsem.
"A přece, vždy, když je šťastná, září, a když ne, pohasíná."
"Teď zrovna září," řekl jsem.
Malý princ se usmál.

Závěrečná poznámka: 

Jinak tu proměnnou hvězdu jsem si nevymyslela, našla jsem to v SSJČ:
"Proměnná hvězda - měnící svou jasnost n. spektrum"

Obrázek uživatele Lee

Naděje

Úvodní poznámka: 

Protože letos mi Narnie nešla. A protože Malý princ je druhý fandom, který mám ráda stejně jako Narnii. (Jen jinak.) A protože jsem ráda, že se mi i letos na něj podařilo jedno drabble napsat.

Drabble: 

Odešel.
Bolelo to, ale chtěla to přece tak. Chtěla přítele.
Poslouchala tesklivě šumění větru v obilí a občas ji napadlo, že tohle přátelství bylo poslední. Lidé stále někam pospíchají, už není nikdo, kdo by si ji ochočil. A tu si opakovala ta slova, která řekla na rozloučenou malému princi. Aby je nezapomněla. A nejednou záviděla té růži, kterou on měl tolik rád.

Tu se kdosi objevil. Neznala ho. Posadil se vedle ní do trávy a mlčel. Druhý den přišel znovu a potom zas.
Pátého dne na ni promluvil:
"Víš, liško, hledám někoho, kdo by si mě ochočil. Budeš mou přítelkyní?"

Závěrečná poznámka: 

Psáno na téma Spřízněná duše.

Obrázek uživatele Lee

Naděje

Fandom: 
Drabble: 

Odešel.
Bolelo to, ale chtěla to přece tak. Chtěla přítele.
Poslouchala tesklivě šumění větru v obilí a občas ji napadlo, že tohle přátelství bylo poslední. Lidé stále někam pospíchají, už není nikdo, kdo by si ji ochočil. A tu si opakovala ta slova, která řekla na rozloučenou malému princi. Aby je nezapomněla. A nejednou záviděla té růži, kterou on měl tolik rád.

Tu se kdosi objevil. Neznala ho. Posadil se vedle ní do trávy a mlčel. Druhý den přišel znovu a potom zas.
Pátého dne na ni promluvil:
"Víš, liško, hledám někoho, kdo by si mě ochočil. Budeš mou přítelkyní?"

Závěrečná poznámka: 

Tři dny žádné drabble, začínala jsem mít absťák. :D Díkybohu, že teď už mě čeká jen jeden test.

Obrázek uživatele Skřítě

Cítit pod svou kůží kouzlo skryté v růži

Fandom: 
Drabble: 

Malý princ se marně snažil ochránit svou růži,
baobaby množily se, nebyl ve své kůži.
Lidské plémě hlodalo mu v jeho dětské mysli,
nechápal proč hašteří se a majetky syslí.
Člověk to je vzácný exot beze špetky citu,
vlastně mu ho bylo líto, někde v duše skrytu.
Proč neleze z ulity? Předčítá jen levity?
Proč ten takzvaný pán tvorstva nectí zákon přírody?
Proč jen ve všem kalkuluje profity a výhody?
Stříbro skryté v kapce deště, zlato hvězd a sluníčka,
jenom děti, těm je vzácný každý plod a kytička.
Dítě ví, v čem to tkví, proč jsou lidé bláhoví.
Ale nepoví.

Obrázek uživatele George

Vím dobře, že se vrátil domů...

Fandom: 
Drabble: 

„To jsem rád, žes přišel na to, co tvému stroji chybí, budeš se moci vrátit domů…“
„Jak to víš?“
„Já se dnes také vrátím domů.“
Malý Princ se podíval vzhůru. Vysoko na nebi byla jeho malá planetka se třemi sopkami, beránkem a květinou. Bylo mi najednou smutno.
„Víš... moje květina… jsem za ni zodpovědný! Je tak slaboučká. Má jen čtyři trny, aby ji chránily proti světu…
Tak… to je všechno…!“

Dnes je tomu již kolik let. Někdy se mi po Malém princi stýská, když se ale podívám na oblohu, vím, že je doma a všechny hvězdy se pak tiše smějí.

Závěrečná poznámka: 

Má oblíbená knížka...
Předposlední drabble :)

Když sen vyroste

Úvodní poznámka: 

AU; jsem zvědavá, jesti mě za tohle neumlátíte

Fandom: 
Drabble: 

Málem jsem ho nepoznal. Zlaté vlasy měl obarvené načerno, v obočí piercing a oproti svému dřívějšímu já vypadal o pár let starší, ale o hodně míň dospělý, trochu vzdorný, trochu nejistý. Dlouhá léta jsem se týral otázkou, jestli beránek sežral růži nebo ne. Teď jsem měl možnost se zeptat, ale jaksi mi ta otázka náhle připadala trapná.
„Co doma?“ zeptal jsem se jen.
„Nevím. Dávno jsem tam nebyl. Nějak... mi tam všechno bylo příliš malý. Už ani nevím, jestli bych ten svůj asteroid ještě našel.“
Víc jsme si neměli co říct. Díval jsem se jak odchází, dokud nezmizel za rohem.

Obrázek uživatele Rebelka

Krušné začátky

Úvodní poznámka: 

To téma k tomu tak lákalo, že jsme nemohla odolat :).

Fandom: 
Drabble: 

Malý princ se růže ujal, protože mu jí bylo líto. Byla roztřesená a maličká, jen pár umolousaných zelených lístků.
Zvykl si ji každý den zalévat. Byla na něm tak závislá.
„Ničeho se neboj, rostlinko,“ říkával. „Ochráním tě.“
Jenže rostlinka vyrostla do krásy. Jednoho rána na Prince shlížel načančaný rudý květ.
„Rostlinko?“ vydechl.
„Jsem růže, pane,“ řekla pyšně.
„Jsi krásná.“
„Asi by bylo vhodnější, pane, kdybychom si vykali. Já totiž kvetu pro potěchu planet, hvězd a celého vesmíru.“
Malý princ položil konvičku a odšoural se na druhou stranu planety.
„Tak by mě zajímalo,“ zašeptal smutně, „jestli někdy pokveteš i pro mě...“

Obrázek uživatele Carmen

Beránkova cesta za hranice krabice

Úvodní poznámka: 

Upřímně se omlouvám své oblíbené knížce, že jsem takto využila její postavy.
Povedlo se mi prve sepsat bajku, s níž jsem byla spokojená. Samozřejmě by to bylo až moc jednoduché; chyběl nesmrtelný strýček. Odpusťte tedy jeho křečovité našroubování do textu; místo něj tam bylo něco o kradení rouch a o tom, jak se spolu černé a bílé ovečky nechtěly bavit...

Drabble: 

Beránek žil v krabici. Žil tam, co si pamatoval; krabici měl rád. Venku – daleko, odkud už člověk nedohlédl na krabici - byli hadi a rostliny s trny, a beránek hady ani trny rád neměl.
Jednou k němu přišla liška. Dlouze mu domlouvala, že přece každý správný beránek se má nechat ochočit svým stádem. Beránek posmutněl.
Nazítří vyšel ven, daleko; až potkal stádo oveček.
Jeho krabici se smály.
Slyšel hrozné historky o vlcích.
Jeden starý strýček beránek se chlubil, že se schválně nechává pokousat, protože prý přežije vše.
Vrátil se domů.

„Víš, liško,“ pravil beránek, „introvertům je v jejich krabicích někdy líp.“

Závěrečná poznámka: 

...ale aby bylo jasno, původně měl beránka pronásledovat šílený vlk s nůžkami, který mu chtěl ostříhat vlnu, aby si mohl ušít roucho beránčí; čímž chci říct, že své šílenství ještě celkem držím na uzdě. Prrr.

Obrázek uživatele Lee

Skřípot vzpomínky

Fandom: 
Drabble: 

Odpočíval jsem. Najednou vrzly dveře. Zabolelo to. Kdesi uvnitř jsem velice postrádal Malého prince. Zavrzání mi připomnělo zpěv rumpálu, když jsem ze studny vytahoval vodu pro mého přítele.
Po týdnu jsem to už nevydržel. Řekl jsem hospodyni, aby dveře pečlivě promazala. Už to nebolelo. Ale jakoby se z mého života něco vytratilo. Odstranění skřípotu dveří, bylo jako opuštění části vzpomínky na Malého prince.
Vyšel jsem ven. Hvězdy se smály, ale tentokrát se smály mně.
„Máte pravdu,“ řekl jsem: „Lepší bolestná vzpomínka, než bezduché prázdno.“
Další den jsem vyměnil dveře za jiné, vrzající. Každý, kdo vejde, mi teď připomene Malého prince.

Závěrečná poznámka: 

Zvláštní téma. Doufám, že příští bude inspirativnější.

Stránky

-A A +A