DMD č. 21. pro 21. 4. 2019. Téma: Jednou za sto let

Obrázek uživatele Rorico

Šílenost je o úhlu pohledu

Fandom: 
Drabble: 

VÝCHODNÍ FRONTA 1917
V zákopu se krčí vojáci a snaží se ve svých dírách co nejlépe uchránit před deštěm, který postupně mění zákop v bažinu.
Dva kamarádi, kteří zde již čtyři měsíce odolávají počasí, nepříteli, nemocem a krysám, si podávají láhev pálenky.
Oba mlčí zahloubaní do svých myšlenek. Jeden z mazáků se však náhle uchechtne.
"Zkus si třeba představit, že by si na tohle někdo jednou za sto let chtěl hrát"
"Tak to by byla pěkná šílenost" zachechtal se druhý mazák a přihnul si z nabízené láhve.

MLADĚJOV V ČECHÁCH 2017
"Vážení diváci, vítáme vás na rekonstrukci bitvy u Zborova..."

Závěrečná poznámka: 

Když už se věnuji tomu oživování historie, myslím, že je velmi dobré nezapomínat, že to co předvádíme a předstíráme je vždy založeno na skutečných prožitcích skutečných lidí.
I když už nám je nemohou sdělit přímo.

Obrázek uživatele Tlegy

Ani chvilka klidu pro pracovníka stanice

Drabble: 

Ta služba je těžká. Už nemůžu pít tolik vodku. Člověk si myslí, že je chvíli klid, dá si pár panáků a pak tohle - najdu Ježibabu, jak si vlastní lopatou kope pro sebe díru.
A když se ostatních ptám proč, tak prý proto, že chtěla být až moc hodná. Museli prý zakročit a protože jsem zrovna předtím Santerovi zabavil pistole a Sauronův těsnící kroužek stále nefunguje, nic jiného je jako trest nenapadlo.

"Moc hodná," ptám se jí, "to znamená co?!"

"Rozdávala jsem dětem perníček, z lásky, jednou za sto let to tak mám, a letos to bylo teprve podruhé," úpí neštastně.

Závěrečná poznámka: 

No nesmilovali byste se nad ní?

Obrázek uživatele Peggy Tail

Astrologická hádanka

Úvodní poznámka: 

Uhádnete, co jsem za planetu?

Drabble: 

Co je světem svět
jednou za sto let
přiblížím se zpět

Jsem síla lidská i nadlidská
myšlenka jasná i cynická
jsem energie, vůle, aktivita
drsná mužská polarita

Co je světem svět
je tomu už šedesát tisíc let
co byl jsem takhle blízko Zemi
pohlédněte vzůru k nebi
vře ve vás krev?
to je můj hněv!

Toužím, vládnu, panuju
z velkých gest se raduju
ač jsem svár i spokojenost
nemám zrovna trpělivost

Znám riziko a mám rád zisk
jsem mocný skok a trysk
jsem samba, jive a tango
nespoutaný Django

Jsem vášeň a smyslnost
ohně není nikdy dost!
promiňte tu upřímnost

Závěrečná poznámka: 

"Jednou za sto let" je v tomto případě metafora. V roce 2003 a minulý rok se bůh války přiblížil nejblíže k zemi za posledních 60 000 let a byl viditělný na obloze, protože byl nejen blízko, ale taky stál přesně v opozici na Slunce. Zároveň se i minulé léto odehrávalo nejdelší zatmění, které bylo opravdu po sto letech.

Slovo o papuánských dracích

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ze zápisků Alfreda Russela Wallace, britského přírodopisce a badatele.

Drabble: 

Papua je poměrně pestrá co se týče počtu dračích plemen, takřka žádné z nich však nedosahuje bojové váhy, což je zřejmě dáno přírodními podmínkami. Výjimku tvoří muruk, v doslovném překladu kasuár; obávané plemeno, které nad jinými vyniká velikostí a vzácností, ale také šíří hlasového repertoáru. Pomocí zvláštního rohovinového útvaru na hlavě dokáže vydávat nepřeberné spektrum zvuků, kterými komunikuje a značí si své teritorium.
Právě kvůli vysoké teritorialitě žije muruků na ostrově jen hrstka. To mezi domorodými kmeny dalo vzniknout legendě, že se jedná o lesní duchy, jejichž vejce se líhnou jen jednou za sto let.
Pokud je dříve lovci nerozbijí.

Závěrečná poznámka: 

A že tu teď máme možnost nahrávat obrázky tak tu možná zítra přistane ilustrace :)

Obrázek uživatele zirafice

Jezebel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Bez nároku na bod

Drabble: 

Nesla se ulicí a lidé se za ní otáčeli jak uhranutí.

Pán všech pekel jednou za sto let se na svět rozvzteklí

Muži zapomínali kam jdou, ženy bledly závistí.

a proto anděl vzlét, a proto anděl vzlét z předpeklí.

Nádherná jak plamen, ničivá jak lesní požár.

Ďábel sám stvořil tě z požárů.

Za jejími zády propukaly divoké hádky. Mnoho otců od rodin opustilo toho dne teplo rodinného krbu, následujíc volání, kterému nerozuměli, ale kterému nešlo odolat.

ďábel sám, strůjce všech nesvárů.

A ona kráčela dál, bez zastavení, bez ohlédnutí. Nádherné prokletí. Pomsta pekel.

Jezebel, já tě znám!

Závěrečná poznámka: 

Když jsem viděla zadání dnešního tématu, byla tahle písnička první co mě napadlo. A protože mi od té chvíle straší v hlavě, prostě jsem na ní musela napsat drabble, jinak bych asi dneska neusla :D
Verše nejsou použity ve stejném pořadí, jak jdou v písni, jsou volně vybrané tak, aby se mi hodily do textu.

Obrázek uživatele Owes

Odbor záhad 1996

Drabble: 

Brána do paralelní dimenze pro mě znamenala něco, co vypadlo z románu Julese Vernea.
Když mi bylo deset, považoval jsem takovou věc za někde existující, dobře ukrytou, chráněnou tak, aby se nedala zneužít.
V šestnácti jsem tu záležitost překvalifikoval na konstrukci lidské mysli, zoufale toužící po úniku z kruté reality.
Když jsem se v šestatřiceti letech ocitl na odboru záhad a v obrovském krystalu spatřil sám sebe klečícího před jakýmsi odporným černokněžníkem bez nosu, srdce mi bušilo až v krku.
„Brána do světa, v němž se nacházejí naše trpící já,“ okomentovala artefakt paní Láskorádová. „Otvírá se jednou za sto let.“

Obrázek uživatele TheFallingLeaves

Tvé růže

Fandom: 
Drabble: 

Jen jednou za sto let vídám kvést tvoje růže. Jen jednou za sto let je čas kdy se tě dočkám.
Zrození a tvou smrt vídám v ten stejný den. V den kdy trhám tvé růže, které voní stejně jako ty.
Nosím je domů a zkoumám, jak zařídit, aby kvetly a ty tu pro mě byla alespoň o den dýl.
Avšak... Tvé růže, a s nimi spojený pocit tvé přítomnosti, vykvétají stále pořád v ten stejný den a umírají s úderem půlnoci.
Jen jeden den ve věčnosti, jen jedna chvíle v době kdy čekám. Kdy čekám na to, až se vrátíš.

Obrázek uživatele hidden_lemur

2002

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Při některých vzpomínkách mám husí kůži ještě teď.

Drabble: 

Tak jsem tady, děcka. Máte bordel ve sklepě? S tím vám pomůžu! Bude to snadné, rychlé, efektivní a vy už si to pak jen přeberete, platí?
Cestuji. Jako ty bandy turistů, co dělaj nepořádek a vodohospodáři, co neposlouchaj varování. Jenom mnohem, mnohem rychleji. Největší problém ale je, že ani já sama s tím nemůžu nic dělat. Kdysi tu byly menadry, kterými se dalo líně plout. Hluboké tůně. Vysoké břehy a mnohem méně překážek. Moje cesty byly klidné a tiché tam, kde to bylo třeba.
Řítím se do města, mocná, zpěněná a neubrzditelná. V takové síle mě nezažilo rovných sto let.

Obrázek uživatele HCHO

Jaroslav vyzvídá

Úvodní poznámka: 

Velmi těsně navazuje na: Co bylo u Malinů

Drabble: 

„Jak si vlastně dospěla k práci u Malinů?“ zeptal se Jaroslav Evy. „To se nestává snad ani jednou za sto let, aby dědička tak dobré továrny pracovala pro konkurenci.“
„Otec s panem továrníkem Malinou plánovali fúzi už delší dobu. Já jsem chodila s Adamem do školy a vymysleli jsme si, že on bude pracovat u nás a já u nich a že tak dáme dohromady nejlepší podmínky na tu plánovanou fúzi.“
„Jo, tak to už dává smysl.“
„Naši otcové to moc nechápali. Ani mne ani Adama v práci k ničemu nepustili. A jak to celé slavně skončilo, to už víš.“

Závěrečná poznámka: 

Těsně navazuje: Eva se svěřuje

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Hlad

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes mimořádně jedno drabble mimo fandom Harryho Pottera.

Drabble: 

Otevřel oči, bylo půl jedné ráno. Věděl, že neusne. Měl hlad.
V koupelně si opláchl obličej a chvíli na sebe zíral do zrcadla. Pořád ten samý obraz, den za dnem, rok za rokem.
Přešel do kuchyně a začal si ohřívat instantní polévku. Věděl, že se to blíží. Každým rokem to přijde. Cítil to v kostech pravidelně od doby, kdy onemocněl. Měl by začít plánovat. Založit si falešné profily na seznamkách, změnit vizáž, vytipovat nejlepší místa na procházky…
Dnes mu ke spokojenosti postačí polévka…
Zamíchal ji a vypnul sporák.
… ale jednou za sto let se vzbudí s úplně jiným druhem hladu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Alkohol po ránu

Úvodní poznámka: 

Na cestách si Zlámaljelitovi občas dopřávají i fajnovější přesnídávku.

Drabble: 

"Jsme v končině kavárnami oplývající, dnes svačíme zde," praví Jenovéfa.
"Třikrát sachr, dvakrát horkou čokoládu, jednou latte macchiato," objednává Pankrác.
"Mají zde i alžírskou či irskou," konstatuje Jenovéfa.
"Ano, ale po ránu alkohol nepiji. Výjimku jsem udělal jen jednou za sto let."
"Kdy?" je zvědav Zdirad.
"Po vítězství našich hokejistů na olympiádě v Naganu. To jsem oslavil štamprletem slivovice, ač bylo teprve osm ráno."
"To aby naši sportovci příliš nevyhrávali, sic budeš ohrožen alkoholismem," přehání Jenovéfa.
"Člověk musí pečlivě vybírat a nevytvářet si nejrůznější záminky. Ostatně Nagano dodnes označují jako turnaj století. Dnes tedy budeme hřešit pouze mlsáním," dí Pankrác.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 23. - Dědictví otců

Úvodní poznámka: 

Je-li vám zle a máte-li téma, které se do vám totálně nehodí, tudíž nemáte žádný nápad, co uděláte?

Já si vzpomněla na lákání pana faráře na koncert, kde zahrají skladbu J. J. Ryby, která zazní poprvé po dvou stech letech. Dobrý švindl, že?
Ještěže je drabble NESOUTĚŽNÍ .

Drabble: 

Zůstalo-li kde torzo z Rybových skladeb, pak to plným právem platí o komorní a symfonické tvorbě.
Jan Němeček v Hoyerová Ivana – Jakub Jan Ryba

Rozbitou starou cestu používanou již jen traktory a jinou zemědělskou technikou lemovaly stromy. V jejich korunách preludoval vítr.
Motýlkovi jeho píseň připomínala skladbu, kterou regenschori zahrál na Rybovy varhany. Její název si dívka bohužel nezapamatovala, neboť byl v latině. V hlavě jí však utkvěla slova „... hraná jednou za sto let.“ Nebo to bylo poprvé po sto letech? Či dokonce po dvou stech?
Motýlek si v srdci si uchovala pouze jímavou krásu tónů. Slova jí připadala nicotná.

Obrázek uživatele saasa

Jako hodinky

Drabble: 

"Tady se to jasně píše: 'Objevuje se na místě svého násilného skonu vždy jednou za sto roků a žalostně lká!'"

"A co tak žalostně loká?“

"Lká! Jako že naříká."

"Jo takhle. Já lokat jen jednou za sto let, to bych taky naříkal. A kdy že skonal?"

"Prý 'druhého roku požehnané vlády božského císaře Trajána,' což by připadalo na rok 100 po Kristu podle našeho kalendáře."

"To je ale náhodička. Jaké roky ten lkavec používá v té své stoleté minutce? Solární? Lunisolární? Nebo snad rovnou lunární?"

"Jak to mám vědět? Je to duch thráckého legionáře. Nemyslím, že umí do sta počítat."

Obrázek uživatele Brygmi

Šípková Růženka

Fandom: 
Drabble: 

Princ slýchával o zámku ukrytém za hradbou růží a trnů. Kdokoli se přiblíží, zahyne děsivou smrtí. Tento princ měl štěstí, protože přišel v den, kdy uplynulo sto let od kletby. A najednou růže samy ustupovaly. Vkročil do věže, kde spala překrásná princezna. Políbil ji na rty.

Dívka otevřela oči a zeptala se: „A vy jste jako kdo?"

Zarazil se.

„Jsem princ Krasoň. Zachránil jsem vás a budeme žít šťastně až do smrti."

„A já do toho nemám co mluvit? Vždyť se neznáme! A víte vůbec, že je mi patnáct?"

Jednou za sto let princ zachrání princeznu… Která o zachránce nestojí.

Obrázek uživatele angie77

Žízeň je veliká

Drabble: 

„Ještě jednou,“ objednávám.

Teda… chci objednávat. Vyskytl se problém, jehož hloubku jsme nejprve nepochopili.

„Dos equis už není.“
„Hm, tak Técaté?“ navrhuji a všichni kývají, protože jedna z věcí, které máme společné, jsou pivní preference.
„Došlo.“
„Indio nebo Sol?“ začínám být lehce nervózní, neb se dostáváme ke značkám poněkud pofidérním.
„Nejsou.“
„No tak Coronu…“ hlesnu zoufale.
„Neuvěříte,“ usměje se číšník, „ale byli tu cvoci, kteří vypili i Coronu.“
„Vážně nemáte žádné pivo?!?“
„Vypít mexickou hospodu se nepodaří každý den,“ přitočí se ke stolu stařičký domorodec, „nepamatuju si, že se to někdy vůbec stalo.“

Rekord, ze kterého ale nemáme velkou radost.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXIV.

Drabble: 

Čtrnáctou hodinu ozvlášťňuje Siegfriedovo vyprávění o stařečkovi a jeho střečkující koze, která vyskočila na střechu kostela.
„To neudělala!“ nevěří Josefa. „Nedělej si ze mne legraci, prosím tě.“
„A próóč!? Jednou za sto let to má povolený!“ ozve se poltergeist Poplašňák.
„Sklapni!“ zchladí ho Siegfried. „Opravdu se to stalo. Potom nevěděla jak dolů a nikdo neměl tak dlouhý žebřík. Museli jsme svázat tři žebříky, než jsme milou Rózu dostali na zem.“
„Byla v pořádku?“ zeptá se Daniel a seskočí z parapetu.
„Kozu vezmi čert! Jak to, že žiješ?“ vykřikne ředitelka. „Teda, jsem ráda, ale… Nechápu.“
„Žiji. A musím jít vyučovat. Půjdeme?“

Obrázek uživatele Remi

Mezi kapkami deště

Úvodní poznámka: 

Kamenujte. :D Asi hodím první, ale nemohla jsem si pomoct.
Na mou obhajobu, jedu na prášcích od bolení v krku a coca-cole. Kam se hrabe alkohol... ;)

Drabble: 

Voda mlátila do oken, až se celej barák třásl. Doufám, že ten perník ještě něco vydrží… Ona „nejničivější bouře na Krkonošsku za posledních sto let“ není každej den.
Nejhůř na to byl Santer. Jasný, Sauron ho neměl provokovat, ale jak jsme, prokrakonoše, měli vědět, že se tak hrozně bojí bouřky?
Chtěl jsem být dobrák a nabídnout mu vodku. Nakonec to vyřešil Voldemort. Nevím, co Santerovi vykládal, ale asi něco hezkýho. Každopádně pak spolu u okna seděli celý odpoledne. Ježibaba se tlemila a pořád mlela, jak jim to spolu sluší.
Vlk se dal na psaní fanfiction.
Tu vodku jsem vypil sám.

Závěrečná poznámka: 

*tak se na to dívám, čtu, a jediná myšlenka, která mi v hlavě zbyla* Volter

Obrázek uživatele Elrond

Elfí zvyky

Fandom: 
Drabble: 

Bilbo léta studoval elfy a znal i jejich slavnosti. Nicméně krátce poté, co přišel do Roklinky se schylovalo k oslavě. Namáhal si hlavu, ale nevzpomněl si, co by elfové slavili uprostřed Quellë.
„Příteli, mnoho jsem o elfech četl, ale nanapadá mne, co by se slavilo v polovině Quellë,“ zeptal se Aragorna, který také přijel do Roklinky.
„Slaví se narozeniny mistra Elronda,“ vysvětlil. „Všichni už se těší. Naposledy je slavil před sto lety.“
„To slaví všichni elfové narozeniny po takové době?“ vyptával se nechápavě Bilbo a vzpomínal, jak miloval oslavy narozenin.
„Nevím, ale podle Arwen slaví její otec už jen kulatiny.“

Obrázek uživatele Arenga

Setkání na rohu, kde nesvítí lampa

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Ještě není deset, ale lampa nesvítí.

Eliška v nepřízni počasí cestou od zámku na rohu, kde nesvítila lampa, do kohosi vrazila. Vykřikla leknutím, vzápětí si uvědomila, že muž, který ji chytil do náručí, je oblečený v uniformě se svobodnickými výložkami.

Horní Hrádek, 1955

Drabble: 

„Co blázníte, takhle tu běhat po tmě?“ bafne na ni voják.
Zmůže se na prosté: „Promiňte.“
„Jste celá studená,“ zavrtí hlavou a konečně ji pustí. „To jsou nápady, jít na průvod v lehkém kabátě. Vždyť už je listopad.“
Nepřizná, že jiný kabát zatím nemá. Teplejší si chtěla koupit z listopadové výplaty, ale přišlo prý jen pár kusů. Nedostalo se na ni. Někdy má pocit, že nové zboží chodí do obchodů jednou za sto let…
„Kde bydlíte?“ zajímá se voják.
„Proč bych vám to měla říkat?“ odsekne zamračeně.
Muž trochu zrozpačití. „Já bych vás radši doprovodil. Aby se vám něco nestalo.“

Úředníci času

Fandom: 
Drabble: 

Všechno se někdy někde musí stát.

Na oddělení Jednou za sto let byl frmol. Do toho všeho nezbytná administrativa.

Výdajový doklad 35 A: Otevření libovolné skály s pokladem.
Potvrzení totožnosti v triplikátu: Narození naděje národa nebo spasitele.
Formulář 779: Zjevení zakleté duše a její úspěšné osvobození.
Povolení 4768 v příslušné jazykové verzi: Políbení Šípkové Růženky dané národnosti statečným princem.

Úředník 98749 byl celkem spokojený. „Na stará kolena,“ říkal si, „se nechám přeřadit do Na svatého Dyndy. Tam je větší klid.“ Druhý den mu přišla složenka s pokutou. Měl v oddělení Na stará kolena uhradit vydání Formuláře 654: Změna pracovní pozice.

Závěrečná poznámka: 

Kde nejčastěji vydávají formuláře pro vás?

Čas milosrdných

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bjb, líp to dnes nestíhám

Drabble: 

Do kotle s vodou přidala bobkový list, nové koření a spoustu muškátového ořechu, ať jsou po jídle divoké sny. Usmívala se, ačkoliv žaludek se už bolestně kroutil. Konečně se zase jednou poměje, ať jsou z toho klidně titulky v novinách.
Dítě se krčilo v koutě a prosilo o slitování. Nabízelo peníze svých rodičů, slibovalo, že se polepší ve všem myslitelném, křičelo o pomoc. Zamyslela se.
„Jednou za století vždycky udělám dobrý skutek, abych si nezkazila pověst. Výjimka totiž potvrzuje pravidlo, že, hehe. Dám život těm, kterým už visí na vlásku. Bohužel, milé dítě, dnes je to teprve devadesátdevět let, hehe.“

Obrázek uživatele Albia

Zemřel ve Španělsku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle je absolutně random. Jediná věc, co můj mozek dokázal vyprodukovat, když slyšel "Jednou za sto let".

Drabble: 

V olivovém háji foukal jemný větřík a pohrával si se stříbřitými listy starých stromů, které tvořily spletitými větvemi střechu nad hlavami černě oděného davu. Končil červen a vzduch už voněl letními večírky na pláži a sluncem, které se sem pod olivovníky neprodralo. Štěrkové stezky křupaly pod nohama vesničanů.
Kněz stál nad vykopaným hrobem, do kterého spouštěli honosnou lakovanou rakev se stříbrnými ornamenty.
„Byl to neobvyklý člověk,“ poznamenal hlasitě, aby ho slyšelo celé shromáždění. „Lidé jako on se rodí jen jednou za sto let.“
„Debilové jako on,“ odplivla si do hrobu mladá žena a odkráčela pryč za zděšeného údivu celé vesnice.

Obrázek uživatele zirafice

Zapomenuté výročí

Drabble: 

„To byl nápad, vdát se za historika. Že republika slaví stovku omílá pořád, ale že máme patnáct let od svatby zjevně zapomněl,“ Jarmila vztekle nakopne zcela nevinný kámen.
„Možná jenom čeká na kulatější výročí,“ šklebí se Lenka. „Uvidíš za pětaosmdesát let. To budou oslavy.“ Jarmila se ji pokusí zavraždit pohledem a zbytek dne s ní není řeč. Zato druhý den dorazí rozzářená jak sluníčko.
„Nezapomněl,“ hlásí už od dveří. „Donesl mi kytku a dneska jdeme na večeři.“
„No vidíš,“ zubí se Lenka a tiše doufá, že SMS - koukej Jíře popřát k výročí, nebo se ožeň s historií – Pepan pečlivě vymazal.

Obrázek uživatele Wolviecat

A pokud objednáte ihned...

Drabble: 

Čistě technicky vzato nemusí andělé nikdy spát.

To neznamená, že měl Azirafal rád, když ho něco vzbudilo uprostřed noci. Obzvlášť ne vyzvánění telefonu. Zašmátral po sluchátku. Zlaté časy holubí pošty. Po té se alespoň dala hodit brambora.
Nestihl říct ani haló, když hlas na druhé straně spustil raketovým tempem.
“Možnost, jaká se neopakuje!” zaječel nadšeně: “Jedinečná příležitost, kdo ji promešká…”
“Crawley?”
Hlas se nervózně odmlčel.
“To zase jde o ty pozemky na Měsíci?”
I přes telefonní linku šlo slyšet přikývnutí.
“Já jen, že jsi mi to nabízel už v minulém století. A když tak přemýšlím, tak i v tom předchozím… ”

Obrázek uživatele Nathanel

O andělech a bolesti

Drabble: 

Začal s opatrnými procházkami po nemocničním parku. Zatímco byl upoután na lůžku, jako by někdo vymazal z jeho života dvě roční období. Díval se na svět novýma očima, z nichž vyprchala veškerá naivita a nerozhodnost, ale ještě do nich nestihla vstoupit skepse a zahořklost. Sunul jednu nohu před druhou, podpírán sestrou Francescou. Povzbuzovala ho. Dodávala mu sebedůvěru, aby to nevzdal. Hleděl na své ochablé nohy. Cesta k fontáně a zpět se zdála být nekonečná. Třásl se vypětím po celé těle. Po čele mu cestovaly kapičky potu.
„Takový pokrok se jen tak nevidí. Úplný zázrak! Tak možná jednou za sto let…“

Obrázek uživatele Iantouch

Hodiny

Fandom: 
Drabble: 

Albus vstoupil do salónu. Ariana seděla v křesle a tvářila se tajemně, kdežto Aberforth cosi kutil.
„Děje se něco?“ zeptal se Albus.
„Vzpomínáš na ty hodiny?“ řekla Ariana.
„Jaké hodiny?“ podivil se Albus.
„Rodinné hodiny po pradědečkovi,“ vysvětlila.
„Ty, co se jednou za sto let musí seřídit,“ dodal Aberforth.
Na stole stály sloupkové hodiny s mnoha ručičkami. Nápisy Percival a Kendra byly zčernalé a ukazovaly tam, kde by na normálních hodinách bylo 12.
„Jsou už asi rozbité,“ spekuloval Aberforth.
„Jakto?“ hlesla Ariana.
„U Albuse to ukazuje, že je zamilovaný. A za boha to nejde poštelovat!“
Ariana na Albuse spiklenecky mrkla.

Obrázek uživatele Danae

Amnestie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Veselé Velikonoce!

Drabble: 

Peklo se zavázalo, že jednou za sto let propustí jednu z duší do nebe. Muselo se samozřejmě jednat jen o lehčí trestance z předpeklí a vše bylo nutno úředně ošetřit. Hříšník sepsal žádost v šesti kopiích, ta musela projít třemi komisionáními schvalovacími koly v peklu, očistci i nebi, být opatřena všemi dvaadvaceti nezbytnými razítky a čtyřmi dobrozdáními. Nakonec byla samozřejmě vyřazena pro formální nedostatky. V zásadě šlo jen o další muka pekelná a všichni to věděli.
Proto to pozdvižení, když poslední příchozí rozmlátil brány pekelné tupým koncem kříže, seřval personál na tři doby a vyvedl několik milionů duší na svobodu.

Závěrečná poznámka: 

Denominace ani teologické směry se neshodují na tom, jak a kde Kristus trávil Bílou sobotu. Někteří věří, že po Kristovo "sestoupil do pekel", jak se říká ve Vyznání víry, znamená, že už v pekle nikdo nezůstal.

Nic netrvá věčně

Fandom: 
Drabble: 

Řekli, že se mu dostalo cti. Že je ten nejstatečnější a nejčestnější člověk, jaký kdy žil, a proto bude střežit svět. Aby nikdo nepáchal nepravosti, nekradl, nevraždil, a Země dál existovala.
Ze začátku byl pečlivý. Sebemenšího zlodějíčka dopadl a napravil. Ale lidí přibývalo, zločinů stejně tak, a on nestíhal.
Nakonec se rozhodl. Svět je zkažený, tak ať. On půjde spát. Jednou za čas se probudí, ztrestá hříšníky. Ujistí se, že svět nespěje ke zkáze. Lehne si.
Století se střídala. Jeho režim fungoval.
Až do dneška.
Probudil se, potrestal. Vypadalo to, že svět ještě před zkázou nestojí.
Ale teď nemohl usnout.

Závěrečná poznámka: 

Kvůli případným nejasnostem ohledně tématu: probouzí se jednou za sto let :D

Obrázek uživatele Rya

Vesnické pověry

Fandom: 
Drabble: 

Jedzenkratie za stoletie harant dzabelsky zrodie sa, znameniem temnoty na perdeuli oznaczen.
Litery na zašlém pergamenu. Černé jako znamínko na zadku děcka.
„Bratr měl takové,“ zakňourala žena. „Jednou stáhl gatě před kumpány a vědma ho kázala zabít. Bylo mu dvanáct.“
„Jedenkráte…“
Geralt skončil dřív, než začal. Tady logika neměla místo.
„Mohli byste…“
Opět nedořekl. Tahle rodina se jinam stěhovat nebude. Hrůza z toho, co je humny, jim čišela z očí.
Nakonec použil rozžhavený pohrabáč. Řev a smrad, navíc se děcko posralo.
Odměnu odmítl.
„Mám podobné,“ poznamenal Marigold, když odjížděli. „Na perdeuli.“
„Tos měl říct, když jsem držel pohrabáč,“ odpověděl zaklínač.

Obrázek uživatele vatoz

Periody

Fandom: 
Drabble: 

Jednou týdně zkontrolovat prošlé potraviny v ledničce,
jednou měsíčně kontrolovat olej ve voze, jednou ročně revize komínů a kontrola okapů, každé dva roky kontrola statiky domu. Každých pět let kontrola tašek na střeše, po dvaceti letech výměna všech buněk v těle. Po sto letech stoletá voda, po tisíci letech tisíciletá voda, každých sto tisíc let alespoň malá doba ledová.
Po půl milionu let musíte promazat zemskou osu a narovnat světadíly. Každá dvě milénia opravte kvantové zákony, jednou za uherský rok doporučujeme velký třesk.
Je to hoňka, stíhat všechny termíny. Proto vlastně není divu, že nikdo nestíhá psát drabble každý den.

Závěrečná poznámka: 

Zdravím všechny z S drabblem na věčné časy.

Stránky

-A A +A