Originání

Obrázek uživatele ef77

Albatros

Fandom: 
Drabble: 

Těžký živote, přec tě mám rád.
Rozvzteklen klnul jsem, jsi-li chechtavý, máš být racek.
Vězením je mi moje peří, chtěl bych být slonem, žirafou, růžově pruhovanou zebrou!
Řekl jsem zprudka, sám pověz!
Ach!
Můžeme se domluvit, máš money, love, prachy, prach?
Stál jsem na nábřeží, kapsu prázdnou, žádné chechtáky, ni klofáky, ni šperháky, a smál se mi albatros.
Troska jsem, přítěž.
Cekni slovo o rackovi, dí albatros, jsem snad stvořen pro nářek?
Rouchem jakým chceš tě přioději, pravil jsem, půjdeš-li se mnou domů!
Stál jsem na nábřeží, kapsu prázdnou, žádné chechtáky, ni klofáky, ni šperháky, a smál se mi albatros.

Závěrečná poznámka: 

1. Napsat v podstatě surrealistické drabble.
2. Navázat konce vět na začátky následujících vět.
3. Spočítat věty.
4. Požádat kolegyni, aby libovolně seřadila čísla 1 - 11.
5. Poděkovat.
6. Přeházet věty v podstatě surrealistického drabblete podle seznamu od kolegyně.
7. Nechat na libovůli čtenáře, zda si z dada (doufejme) drabble poskládá drabble v podstatě surrealistické.

Obrázek uživatele Aplír

V zajetí času

Fandom: 
Drabble: 

Chtěli jsme se podívat za obzor. Příliš nebezpečné v tom čase.
Chtěli jsme putovat za obzor. Nesměli jsme. Naše touha byla spoutána časem.
Tak jsme se jen dívali k obzoru, možná trochu shrbeni, ale s hlavou nahoru.

Myšlenky nespoutané jako gejzír tryskaly z nás, ale slova ve vězení na neurčitou dobu spoutaná časem.

Hlavu v oblacích, spoutání časem, než jsme k nim mohli vzlétnout k nebi.

Bláhoví v narůžovělém oparu zamilovanosti, spoutáni časem, toužili jsme po věčnosti.

A když přijde poslední hodinka, byť se snažíme sebevíc, nezískáme ani několik okamžiků, pár nádechů a výdechů navíc.

Celý život jsme spoutáni časem.

Tajný život domu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bonus: Únava materiálu

Drabble: 

Vrz, vrz, zavrzalo staré houpací křeslo.
Skřííp, zaskřípěly zkřivené, nedoléhající dveře.
Blub, blub, zaklokotalo to v topení.

Houpací křeslo si stěžovalo na bolest v zádech a dveře přizvukovaly, že ani ty panty nejsou, co bývaly. Zato topení skoro ani nedovolily říct, že mu kape z ventilu. Poučovaly ho, že je ještě mladé a zdravé. Jako by nevěděly, že když je mladý mezi starými, schází mnohem rychleji.

Hodiny odbily šestou.

Skřííp – to se domů vrátil stárnoucí dřevorubec.
Vrz, vrz – usedl ztěžka do křesla a unaveně zavřel oči.
Jeho sny se prolnuly se sněním domu.
Topení tiše bublalo.

Společně vzpomínali na kdysi.

Když jednou, tak pokaždé

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co na to říct...už mi chyběli moje postavy :D Odehrává se ve stejném světě jako Miluju tě jako...jako sůl! a Zrcadla (a přátelé) nelžou

Drabble: 

„Jeden z vás jde pro vodu,“ zavrčel Kay z místa, kde ležel natažený. Všichni ostatní ale měli najednou moc práce.
„Já byla včera,“ broukla Yvonne nezúčastněně. Lila a Merlin se tvářili, že spí, zatímco Lance si demonstrativně skopl boty z nohou. Artuš si tiše povzdechl, než se pracně zvedl.
Někdo pro tu vodu zajít musel.
-
„Jeden z vás smí odejít,“ pronesl záhrobní hlas, jehož zdroj nikdo neviděl.
„Tak zůstan . . .“ Artuš svou větu nikdy nedokončil, protože ho Yvonne s Kayem chytili a přes jeho protesty vstrčili ven z tmavé jeskyně.
Vzápětí ho od jeho přátel oddělila tlustá stěna.
Někdo přežít musel.

-A A +A