DMD č. 19. pro 19. 4. 2019. Téma: Hřích který se neodpouští

Porušená dohoda

Fandom: 
Drabble: 

Holubi sedí na troskách hradu.

Býval to největší hrad v širokém okolí. Rod Lamburků na něm panoval již mnoho generací. Panovala nepsaná dohoda mezi panovníky a cechem hrobařů. Hrobaři se postarají o všechny zesnulé bez výhrad a šlechta od nich nebude vymáhat daně.

Jenže postupem času se na dohodu začalo zapomínat. Hrobaři začli mít problémy s množstvím úmrtí chudých co nemohli zaplati
Šlechtě se naopak zachtělo po penězích. Situace se vyhrotila až do bodu, kdy hrobaři hrad opustili. Nedlouho poté padl hrad v bitvě, spolu i s posledním členem rodu Lamburků.

Holubi ale neví o událostech minulosti a sedí dál.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 21. - Sáhneš-li si na život

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Patrně nešlo o čin ze zoufalosti, ale o tzv. bilanční sebevraždu, tedy o čin zcela racionální a dlouhodobě připravovaný.
Ivana Hoyerová - Jakub Jan Ryba

Světec kráčel s hlavou skloněnou. Příliš nevnímal svět kolem sebe, jak umytý letní bouřkou září jasnými barvami. Zamyšlené oči dávaly tušit neveselé myšlenky.
„Otče, mohu se zeptat?“ oslovil Kněze. Ten přisvědčil. „Jakub Jan Ryba se zabil sám. Pohřbili ho na morovém hřbitově… Je sebevražda opravdu neodpustitelný hřích?“
„Není. Sebevražda je často páchaná v nějakém změněném stavu vědomí, ve chvíli, kdy ten dotyčný nevidí jinou cestu. Věřím tedy, že milosrdný otec ji může odpustit,“ odpověděl Kněz.

Obrázek uživatele Lejdynka

Šest pozemských hříchů

Fandom: 
Drabble: 

Nedalas mi syna! sípe z krále touha,
Catherine ruce lomí, v hradě noc je dlouhá.

Nedalas mi syna! sípe z krále smutek,
Anne jen slibovala; ve dne skutek utek.

Jane mu dala syna, hned však smrtí v Pánu,
i šel král dobýti zbrusu novou bránu.

Snad by dala syna, kdyby byla hezká,
když by umem nyvým slula Anna Klévská.

Snad by dala syna, kdyby byla věrná,
když by Catherinu netla kápě černá.

Snad by dala syna, kdyby neumíral,
když by místo lýtka raděj' Catherine svíral.

Mohl mít víc synů, když by víc než ženských
hleděl si král Jindřich starostí pozemských.

Závěrečná poznámka: 

Jindřich VIII. měl syfilis, což je prý taky důvod, proč měl jenom jediného neduživého syna. Ehm. To mu možná měl někdo říct dřív než se začal rozvádět a popravovat...

Téma je vskutku snad jasné - nepovinutí syna byl pro Jindřicha zcela očividně hřích, který se neodpouští.

Obrázek uživatele vatoz

Mirek a anonymní hříšníci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Asi je to Mirek Dušín

Drabble: 

Jmenuji se Mirek a že všech sil se snažím.
-Ahoj Mirku, řekni nám co tě trápí.
Jsem Mirek a hřešil jsem.
-Zdravíme tě, Mirku, všichni jsme hříšní.
Když mi bylo patnáct, nepustil jsem paní v tramvaji sednout
-Slyšíme tě, Mirku.
Když mi bylo sedmnáct, odhodil jsem v lese slupku od pomeranče.
-Slyšíme tě, Mirku. Ješte něco?
Ne, nic.
-Dáváme ti rozřešení.
Já, děkuji... (Dojatě)
-Dáváme ti rozhřešení.
Děkuji, jen ...
-Slyšíme tě, Mirku.
Když znáte mé tajemství, budu vás muset zabít.
-I to je to odpuštěno.
Vážně, já teď nevím co říci...
-Dáváme ti rozhřešení, neboť krolouaagh
Děkuji vám. Děkuji vám.

Ať už je klid

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní zlomyslnost.
Je to ode mě strašně ošklivé - ale prostě mi to nedalo.

Drabble: 

Právo v dobách minulých většinou trestalo přísně, zvláště přečiny proti společenskému řádu. Nicméně občas se připouštěla i shovívavost. Zejména když provinilec příslušel k urozenému stavu.
Snad by se tedy vězeň mohl ještě zachránit. Kdyby ovšem nebylo té jeho nešťastné záliby.
Na hradě jako by strašilo. Ve dne i v noci se tam vznášely hrůzné tóny a zařezávaly se do uší i do mysli.
Lidé z okolí raději přinášeli jídlo, aby se vykoupili. Jenže nebylo spásy, nebylo úniku.
Až konečně padl rozhodující verdikt:
„Dost už! Utněte to!“
A tak byl rytíř Dalibor z Kozojed po právu odsouzen ke smrti stětím mečem.

Obrázek uživatele Elluška

Ještě ne

Fandom: 
Drabble: 

Příboj, vonící zimou, vířil pěnu mezi skalami.
"Vždyť Noldor už dávno změnili svůj osud. Bylo vám odpuštěno." Círdan pokynul k zelenošedému obzoru. "Jen vypluj, pokud chceš."
Věděla, že ani on netuší, co za tím obzorem čeká. Sprška vyvržená vlnou zmáčela zem a zanechala po sobě temnou louži. Tinwë ustoupila o krok.
Máte to v krvi. Ta pověst předchází váš slavný rod.
Nehty zaryté v dlani ten hlas utišily.
"Všechno se dá odčinit," řekl Círdan. "Jednou potkáš svého otce a vysvětlí ti to."
Tříšť nesená mořským vánkem chutnala jako slzy.
Otec by jí prominul všechno.
Nerozuměla tomu.
Ona si odpustit nehodlala.

Závěrečná poznámka: 

(Dnes teda pro změnu 90% kinslaying, 10% Círdanovo konstruktivní slovní hodnocení.)
(Kdo mi to psal, že migréna dělá lepší drama? Tak spát jen čytři a půl hodiny snad taky :))

Obrázek uživatele Nathanel

Jen přes mou mrtvolu

Drabble: 

Celým domem se rozléhal rozhořčený baryton, že by víno zkyslo na dva roky dopředu.
„To mi říkáš jenom tak, dcero nevděčná?“
Giulietta zabodla pohled do ošoupaných parket. Raději mlčela.
„Co by tomu asi řekla tvoje nebohá matka, kdyby se toho dožila? Jak jednou přijdeš do řečí, už se nikdy nebudu moct ukázat mezi lidmi. Celá rodina pro smích.“
„Ale on mě teď potřebuje, papá,“ odhodlala se přece jenom vzepřít autoritě, „nikoho jiného tady nemá…“
„A co vdova…,“ nadechoval se brunátný živitel.
„Boticelliová? S tou nikdy nic neměl!“ kontrovala srdnatě dcera „Všechno jsou to jen hloupé klepy. Sám mi to odpřísáhl.“

Obrázek uživatele Zuzka

Svatokrádež

Drabble: 

"Jane, odpusťte, ale... nevíte, co se děje? Paní Fairfaxová se mnou dnes neztratila ani slovo."
"Nemám tušení, ničeho jsem si nevšimla. Nezdá se vám to?"
"Jistě ne. Grimasy, které mi věnovala, si obvykle nechává pro Adèle, když je obzvláště rozjívená."
"Zvláštní. Nemohla jste se jí omylem nějak dotknout?"
"Myslím že ne... Naopak, celé včerejší odpoledne jsem jí dělala společnost. A pochválila jsem jí ten báječný koláč."
"Paní Fairfaxová nechala napéct?"
"Ani nevím. Byl ostružinový, neodolatelný."
"Nabídla jste si sama?"
"Hm, vlastně ano. Ale říkala, ať si vyberu něco k svačině, než uvaří čaj."
"Alice! Vy jste jí snědla poslední kousek!"

Obrázek uživatele Kleio

Jahody

Fandom: 
Drabble: 

Vivian se zamyká za dveřmi koupelny. Jedná rychle. Vysypat, rozdělit, šňupnout. Naučenými pohyby všechno sklidit do nenápadné kabelky, zběžný pohled do zrcadla. Všechno cajk, jsi kočka, Vivian, a sbalila jsi pracháče.
O dva dny později se v boční uličce opřená o zeď vybavuje s Juanem a Pedrem, předává drobné sáčky a fasuje prachy. Nesahat, za to se taky platí, pánové. Polovinu výnosu předat Kit a pak se rychle vrátit k Edwardovi. Kdyby ji načapal s koksem, vyhodil by ji z auta.
Vivian byla na dně. Producentka prohlásila, že takové lůze by divák nepřál happy end. A kokain vyměnila za jahody.

Závěrečná poznámka: 

A to je prosím fakt faktoucí. :-)

Obrázek uživatele Saphira

Narozeninová oslava

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble o mejdanu je jako mejdan pořádaný Severusem Snapem.

Drabble: 

Na „své“ narozeninové oslavě na konci listopadu se ocitl vlastně náhodou a úplně omylem.

Se skřípěním zuby absolvoval povinné kolečko stupidních konverzací, vyslechl trapná narozeninová přání, se všemi si potřásl upocenýma rukama a na závěr přišla ta popůlnoční hrůza, kdy profesorka Ambrosiová slavně vyskočila z obřího dortu víc nahá než oblečená.

Co hůř, lísala se k němu a černý hábit třísnila zbytky šlehačkového krému.

Zachránilo ho, když namísto proslovu prohlásil: „Já mám ale narozeniny až v lednu.“

Celý sál ztichl.

Profesorka Ambrosiová vypadala, že půjde do mdlob a jeho hřích mu nikdy neodpustí.

Upřímně řečeno, bylo mu to úplně jedno.

Obrázek uživatele Owes

Cena za rozkoš

Drabble: 

Život vás někdy vmanévruje do situací, ze kterých prostě nejde vybruslit. Ani před nimi zavřít oči a počkat, až vás minou. Zkrátka se jim musíte postavit.
A ideálně z toho střetnutí vyváznout celí a zdraví.
Během boje přijdou okamžiky, kdy to budete chtít vzdát. Budete klečet na kolenou a prosit o ránu z milosti, zatímco vaše vyčerpané tělo a třeštící mysl se budou svíjet ve společné agónii.
A potom všechno zlé odejde. Přijdou nové dny.
A s nimi přijdou nové bolesti. Úplně jiné. Méně časté, o to však rafinovanější.
Za některé hříchy se nepřestane platit nikdy.
Obzvláště za ten nejpříjemnější.

Obrázek uživatele Karin Schecter

But Like... They Might Be

Drabble: 

"You didn't see our big finish, yet," she said confidently. "Come here," she whispered. "Trust me." And then she kissed her.

"I know it's hard for you to understand how I feel, but..." he paused. "I care a hell of a lot about that armour..." They both laughed.

"So... my office is overflowing with flowers."
"Oh, really?" she smiled knowingly.
"You didn't have to do that."
"I never had a friend like you."

"There's something I should say. I meant to say always and I never have," he paused and tenderly looked at him. "Sherlock is actually a girl's name."

Závěrečná poznámka: 

I case it's not clear, the sin is queerbaiting. You can guess the TV shows in the comments ;) (the last one is probably obvious)

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXII.

Drabble: 

V hodině čtrnácté se Daniel von Drak potřebuje dostavit na výuku. Pomůcky pro hodinu chemie se 3. A má ovšem v kabinetě, od kterého je v tuto chvíli oddělen několika metry zelené hmoty. Není to daleko, přesto je cesta uzavřena. Pedagog nijak netouží obcházet celou rozlohu sálu.
Náhle si uvědomí, že existuje ještě jedna cesta. Jenomže tou ředitelku vzít nemůže; některá tajemství se neprozrazují.
„Milá nadřízená, prosím vás velice, počkejte zde. Siegfried se postará o vaši bezpečnost,“ požádá Daniel a začne vylézat z okna.
„Snad nechceš vyskočit z okna?! To bych ti neodpustila!“ vyhrožuje Josefa.
Jenže přesně to Daniel udělá.

Ženevské konvence

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pozor, vulgární výrazy a násilné scény, není vhodné pro děti.

Drabble: 

V duchu viděla ten hrozný obraz. Zmrzačené tělo, utrpení v mrtvé tváři. Ledovýma očima sledovala svou posádku, dala si záležet aby vyzařovala hněv, který cítila.
"Už nejste piráti, jste vojáci svobodného národa. A podle toho se k vám budu chovat."
Otočila se a pohlédla na ty tři hajzly v přechodové komoře. Nejradši by je vyhodila nadýchat se vakua, ale to bylo proti ženevským konvencím stejně, jako znásilnění. A ona musela jít příkladem.
Na rozdíl od mladé federální důstojnice, kterou utýrali, je čeká rychlá a milosrdná smrt. Vojáci popravčí čety byli její elita, nastoupili naprosto perfektně.
Nadechla se: "Připravte se! Pal"

Obrázek uživatele Giles Rigby

Ty, kdož stíny kouzlíš po střechách

Drabble: 

Možná, že Bůh odpustí člověku zpupnost. Dal mu přece zemi, aby jí vládl. Ale nedovolil mu ji poznat.
Chce-li Bůh člověka potrestat, obdaří ho odvahou. Jako kapitána. Činila jej velikým, strašným a slepým. Pro svůj cíl neviděl zlá znamení. Bůh ho srazil k zemi, protože chtěl vyrvat přírodě tajemství dříve, než byl shledán hodným.
Toho strašného dne bylo snadné věřit, že přízrak, který jsme pronásledovali, je strašlivý leviathan. Ale dnes, sám a potmě, vidím, že chránil zemi před zpupností člověka, který z masa, krve, kostí a tuku jeho druhů stvořil svět bez tajemství.
Možná, že Bůh člověku odpustí. Velryba ne.

Obrázek uživatele saasa

Poslední kapka

Fandom: 
Drabble: 

"Jestli pojedeš, zabal si rovnou i druhý kufr. Sem už se nemusíš vracet!"

Hlas ho zradil a chvíli na sebe jen mlčky zírali. On mělce dýchající, podvědomě se krčící pod tíhou právě vyřčeného, ona zaskočená, usilovně hledající dostatečně pádnou odpověď.

"Jasně jsem ti řekla, že je jen kamarád. Měl bys navštívit doktora, jsi paranoidní."

Tuhle situaci oba dobře poznávali, děla se v pravidelných intervalech s drobnými obměnami kulis posledních několik let. Jedním z průvodních jevů naprosté ztráty důvěry v jejich vztahu byl nutný výsledek takové konfrontace. On nevěřil, že mu říká celou pravdu a ona mu celou pravdu nechtěla říci.

Obrázek uživatele Tlegy

Tak tohle ti pánečku neodpustím

Fandom: 
Drabble: 

"Totoro, Totoro, kde jsi? Či, či, vrať se domů." Kde jsi kruci zase zalezl?

"Evžo, podej mi piškoty! Prosím, ty v plechovce, já s nimi zaštěrkám, třeba přiběhne."

Nic, stále nic, kocourek se stále nevrací.

Tak znovu: "Totoro, Totíku." Štěrkám znovu.

A najednou kocour běží, hop, je v okně. "Baf," pes Ben jej radostně vítá.

"Na Totíku, tady máš, když jsi přišel."

Ben se nevěřícně dívá, to snad není možné, tys mu dal piškot jako prvnímu? Téhle zrzavé, mňoukavé kouli? Tys jí dal můj piškot!!!

Ben se sebere a uraženě odchází. Tohle ti neodpustím. Já jsem tady byl mnohem dříve!

Závěrečná poznámka: 

Podobnost se skutečnými aktéry není náhodná.

Obrázek uživatele TheFallingLeaves

Hřích, který se neodpouští

Fandom: 
Drabble: 

Kde je drabble? Kde je můj příběh? Ptala se postava sama sebe.
Deset hodin, dvanáct hodin, jedna hodina odpoledne a příběh nikde.
Možná jen neví co má napsat. Snažila se postava uklidnit sama sebe.
Devět, deset, jedenáct a čas se pomalu blížil k půlnoci.
Proč mě ještě neumístil můj autor do příběhu? Už naštvaně čekala postava.
Odbila půlnoc příběh žádný, jen kdesi v prostoru naštvaná postava.
A přišel druhý den a odbilo deset, jedenáct a dvanáct...
Nic. Ticho. Žádný příběh, jen naštvaná postava.
A v deset večer, kdy autor řekl, že zapomněl, postava řekla, že mu tehle hřích nikdy neodpustí.

Závěrečná poznámka: 

Popis mého vlastního provinění, že jsem včera zapomněla napsat drabble a dnes málem též.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Nehoda není náhoda

Drabble: 

V protokolu o nehodě většinou nefiguruje řidič tramvaje jako viník, nýbrž jako oběť cizí arogance, neznalosti a nepozornosti. (Popřípadě libovolné kombinace výše zmíněného.)
Použil však skutečně všech prostředků k odvrácení mimořádné události?
Tím nejdůležitějším totiž nejsou brzdy. A není to ani zvonek.
Je to schopnost číst provoz. (Ne nepodobný kódům v Matrixu.)
Je to předvídavost. (Občas hraničící s jasnovidectvím.)
Je to defenzivní styl jízdy. (Ano, mám přednost, ale vážně si ji musím vynucovat?)
Kolegy, kteří se po nehodě chlubí, kterak „toho vocasa vyškolili“, bych odeslal pípat kuřata do Tesca.
Poněvadž tímhle tempem nám na začátku léta budou depáci sedlat koně.

Závěrečná poznámka: 

Dnes se jedna z našich tramvají opět objímala s autíčkem. Tentokrát v Karlíně.

Obrázek uživatele Keneu

Co odpustím a co už ne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: rouhačské drabble, ale nemohu jinak

Drabble: 

„Synu! Konečně! Už tě nikam nepustím.“
„Pokud jsi zase nepřepsal Nevýslovný plán, budeš párkrát muset. A víš, co jsem ti říkal o jeho přepisování, když nejsem doma.“
„Řekl jsi: ‚Ještě jednou na to sáhni a zakládám si vlastní církev.‘ Než zase zmizíš, chce s tebou mluvit Jidáš.“
„CO TADY DĚLÁ JIDÁŠ?!“
„Dopoledne se oběsil na osice.“
„A neprosil jsem tě, ať na něho dáváš pozor? Jak ho vůbec osiková větev mohla unést?“
„Kdybys svoje lidi krmil manou, nebyli by tak vychrtlí.“
„A dost. Končím. Beru Jidáše a jdu dolů založit křesťanství.“
A Bůh si v Nevýslovném plánu odškrtnul další bod.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

§129 ABG

Úvodní poznámka: 

Alexandr jakožto budoucí právník navštěvuje pochopitelně i soudy.

Drabble: 

Vrazil do něj, když vyběhl ze soudní síně. „Alexa–“ Rozvzlykal se.
„Rychle, ať nás nikdo nevidí,“ řekl Wilhelm a zatáhl Alexandra do své kanceláře.
„Dostali deset let!“
„Kdo?“
Alexandr pochodoval po místnosti, slzy mu tekly po tvářích. „Nic neudělali!“
Pochopení. „Paragraf 129 trestního zákoníku?“
Přikývl.
„Znáš je?“
„Co to s tím má co společného?“
„Znáš je?“
„Neznám.“
Pak oba zmlkli. Ve vzduchu viselo příliš mnoho významů. Jen pár metrů od nich stáli dva muži odsouzení za hřích proti přirozenosti, za neodpustitelnou lásku.
„Odsoudil jsi někdy někoho za...“
Wilhelm přikývl. Pak objal svého muže. Nebylo dobře, ale mohlo být i hůře.

Závěrečná poznámka: 

Nový trestní zákon Allgemeines Bundesgesetz byl zaveden v roce 1852 a byl v českých zemích uplatňován s menšími obměnami až do roku 1950, v Rakousku až do roku 1975. Čtrnáctá kapitola o násilném smilstvu, znásilnění a jiném závažném smilstvu obsahovala §129 ABG, který hodnotil homosexuální a zoofilní chování jako smilstvo proti přirozenosti. Za tento delikt stanovoval trest vězení od jednoho do pěti let, za závažných okolností až deset let a v případě zranění až dvacet let.“ Celý článek o historii právních postojů k homosexualitě zde. A tímto paragrafem už jsem laskavou čtenářku seznámila kdysi dávno, ale vždycky jsem si říkala, že by bylo ošklivé ho ukázat i v praxi.

Obrázek uživatele mamut

Sedm a jeden

Fandom: 
Drabble: 

Sedm jich je psáno, sedm ve známost dáno.
Sedm jednou ranou co by morovou branou.

Sedm hlavních hříchů vitium capitale v časech Řehoře I. Velikého lidem předloženo, by se jich vyvarovali neb velké hříchy dalších hříchů lůnem.
Jak dnes se člověk hříchům staví?
Tady jsou krásně do pozlátka jedinečnosti, seberealizace, osobitosti a jiných blábolů zabalené:
Pýcha superbia - Kdo je víc než já?
Lakomství avaribia - Sám málo mám.
Závist invidia - On má lepší?
Hněv ira - Já tě zabi...
Smilstvo luxuries - Však si jen užívám.
Nestřídnost gula - Moje, je to moje.
Lenost acedia - Proč zase já.

A ten největší?
" mám právo..."

Závěrečná poznámka: 

nedokončené slovo nemá být vyřčeno, protože co se jednou z úst vypustí...
chápete

Skořápky starých křivd

Fandom: 
Drabble: 

Ty střepy našel Hopewell toho dne, kdy ho Kwimbe chytila na nepodařeném útěku. Ležely vzadu v jeskyni jako kovově modročerná připomínka dávné křivdy, která nemohla být nikdy odpuštěna. Jeden z nich odnesl kapitán k dračici; zasyčela a odvrátila se.
"Přišli sem, že? Našli tuhle jeskyni, přišli sem a rozbili vejce," promluvil Hopewell k zádům dračice, jako by mu dokázala rozumět.
"Byli to ti domorodci z údolí? Ti, co nás hostili?"
Ticho. Hopewell sklíčeně těkal pohledem mezi střípkem skořápky a vrahem svých mužů - a mnoha dalších, co mohl soudit. Pak natáhl ruku a opatrně položil dlaň na hřejivé šupiny dračice.
Neucukla.

Janovy okovy

Fandom: 
Drabble: 

„Ty už mě nemiluješ.“
„Ale ano, proč bych neměla?“
„Máš někoho jinýho? Já viděl, jak se na něj díváš.“
„Ale ne, proč bych měla?“
„Máš mě jenom pro peníze, pro zábavu, pro uvolnění, dokud tě nepřestanu bavit...“
Tisíc různých pro a proti. Sebevětší láska je pořád příliš málo pro někoho, komu rodiče nenaplnili pohár v dětství. Kdo se necítil milovaný, nedokáže lásku rozpoznat, neumí jí uvěřit, nedokáže vidět sám sebe na piedestalu života, nemůže se zbavit podezření, že za ty velké emoce nestojí a pokud ano, zmizí, jakmile jim uvěří. Prvotní hřích rodičů, který nejde odpustit, protože si ho neuvědomuje.

Hřích ve Městě aneb Jak se chovat v římských kostelech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevím, možná bych pro Město měla udělat zvláštní fandom?

Drabble: 

Kupodivu nevadí, když turisté fotí jako zběsilí.
Když vcházejí v krátkých kalhotách, také je nikdo nenutí zahalit se, i když na dveřích visí poučení.
Když (při pohledu na skleněné rakve s voskovými mumiemi světců) zvoláte „To je morbidní!“, také se nikdo nepohoršuje (protože „morbido“ znamená italsky „krotký, jemný“).
Když vás však ježibabák* přistihne, jak se smějete, označení za hříšníka a neznaboha vás nemine. Bude vás obezřetně sledovat a nápadně se snažit co nejdříve vyhnat.
Pak ale přijde mnich, který má na starosti komentovanou prohlídku. Začne vyprávět, chodíte od kaple ke kapli, posloucháte a vesele všichni hřešíte od ucha k uchu.

Závěrečná poznámka: 

*osoba (většinou, ale ne vždy, pohlaví mužského) s klíči, která chodí po kostele a patrně odděluje ovce od koz (a jiných zvířátek), kterým někdy zamezuje přístup k nejzajímavějším obrazům, freskám, relikviím, atd. (termín vymyslela Markéta, které tímto drabble věnuji, i když dle jejího vkusu asi není ještě dostatečně praštěné :)
Nezaměňovat s vrátným, který sedí většinou v přilehlém klášteře a naopak vám přístup na zajímavá místa (komůrky světců, muzeum revenantů, atd.) na požádání umožní.

I bohové trpí (možná víc než ostatní)

Úvodní poznámka: 

Asi hodně zpracovávané téma...ale já nemohla odolat :D K pochopení je třeba znát alespoň základy severské mytologie (pro ty, co netuší: Hód je slepý, Loki zákeřný a Baldr ničím nezranitelný...až na jmelí)

Drabble: 

Šíp v jeho rukou byl spíš zaostřený, trošku křivý klacík. Děsivě lehký, a přesto smrtící.
Už tisíceletí se k Lokimu chovali, jako by byl podřadný. Kdejaký neúspěch na něj hodili, vynili ho z každé nepravosti, ohrnovali nos nad jeho metodami. Ale když něco potřebovali vyřešit...tak to jim byl dobrý.
Zvenku se k němu donesl Baldrův smích. Nepatrně zaváhal.
Baldr mu přece nikdy...
Ale ostatní ano. Loki znechuceně pozoroval, jak na krásného boha hází, co ostrého je zrovna napadne. Barbaři.
"Připoj se!" vyzval Hóda a vložil mu do rukou luk s šípem.
Baldr se znovu rozesmál. Loki zavřel oči.
"Střílej."

Obrázek uživatele hidden_lemur

Hřích. Ten největší.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lehké bjb, inspirované akcí, k níž mne jeden z našich mladých akčních pacientů letos ukecal. Hrozně se těším. A vy se v září přijďte kouknout, kterak trpím.:D

Drabble: 

"Připraven?"
"Připraven."
"Pádlo držíte pevně?"
"Říká se veslo, Saturnine!"
"Nikoli, pane. Původní název té věci, na níž právě stojíte, je totiž -."
"Nu dobrá, už to chápu. Držím ze všech sil."
"Vý-bor-ně!"
Vltava házela zlatá prasátka a skupina plavidel, do níž jsme se zařadili, byla veselá a nesourodá. Saturninův postoj na paddleboardu byl přímo předpisový. Nemluvě o jeho pruhovaných plavkách. Odpíchl jsem se od mola a zmocnila se mne nebezpečná lehkomyslnost.
Doktor Vlach tvrdíval, že nejtrestuhodnější formou zapomnětlivosti je zapomínat se radovat ze života. Já k tomu dodávám, že nepřidat se k této plavbě by byl přímo hřích, co se neodpouští.

Závěrečná poznámka: 

Pro zájemce o mokré radovánky: http://www.povoda.cz/pr Náš pacoš jest v malé skupince paddleboardistů, která se účastní pravidelně a víceméně z plezíru. Btw, prkno je možné si zapůjčit a na konci trasy pak zase pohodlně odevzdat.

Obrázek uživatele estriel

All Sins Shall Be Forgiven

Drabble: 

Yuzu wishes he could walk away from this - desperate kisses in dimmed hotel rooms, urgent couplings that shatter Yuzu's every hope of ever wanting anyone else, sweet confessions Yuzu knows count for nothing.

Javi dates her. Javi loves her. Javi presents her to his family and fucking marries her. Still, he always comes back to Yuzu, crying into his arms, begging for understanding, for just one more night, for absolution.

Yuzu wonders when he will finally manage to say no. To love himself more than he loves Javi. To encounter an unforgivable sin. Sometimes, he's afraid the answer is never.

Obrázek uživatele ef77

Lilie

Fandom: 
Drabble: 

Neproklínej mně, synáčku, někdo musel zbořit tvůj hrůzný dům, pustit slunce do temných zdí, stínů, černě, temnoty, a kdo, když ne já, která si tě na Bohu vyprosila, v své náruči kolébala, a tak nemluv o hříchu, nevyčítej, že zemřela ta, která tě dusila, ovíjela jako had, vysávala, tebe svedla, ode mě odvedla, a proto neříkej, že to byla vražda, nezasloužili si tebe ani život, ona i to dítě, vždyť žádné požehnání nemohlo vzejít z toho bledého klína, jen prokletí, vím, že to pochopíš, že mi odpustíš, že odstraníš ty prokleté lilie, tu pekelnou vůni, mdlou a vlezlou k zešílení.

Nevědomost nebo úmysl

Úvodní poznámka: 

Jsem mrtvá, v jednom dnu procházka samotná a podruhé s celou rodinou - asi pět hodin venku. A dorazil mě komiks. Asi to zabalím a jdu spát, zítra nejspíš bude víc času kouzlit obrázky.

Drabble: 

Je mi jasné, že dítě udělá za své dětství hodně prohřešku, které jsou proti společenskému soužití i našim zásadám. Občas je to z nevědomosti, občas hledání hranic, ale později to bývá i čirý úmysl. Pokud se dítě omluví, jsem schopna prominout i větší prohřešky, ale v jednom mám jasno.

Hřích, který se u nás neodpouští, je lež nám rodičům. A než dojdou děti do puberty, tak věřím, že se tím budou i řídit. Protože pochopili, že nám se lhát nemá. Párkrát to zkusili, my jsme jim na to přišli a následky byly pro ně horší. A my jim také nelžeme.

Stránky

-A A +A