DMD č. 17. pro 17. 4. 2019. Téma: Přísně tajné

Obrázek uživatele Danae

Zákazník

Drabble: 

Ten elegantní mladík rejdil po jeho obchodě jako rtuť. Střídavě otevíral víka tří vystavených fortepian, na každé zahrál krátký úryvek a přitom si pobrukoval. Willibald Smith, Hudební nástroje a notové tisky, oficiální dvorní dodavatel, se musel při pohledu na něj usmívat.
“Tohle má nejkrásnější zvuk!” zvolal mladík nadšeně. “Doručujete i mimo Londýn?”
“Ale jistě, můžeme jej vypravit už zítra. Budete si přát k němu přiložit věnování?”
“Nic takového. Musím zůstat v přísné anonymitě!” Mladík se stále zubil, Willibaldovi však neušel rozpačitý ruměnec na jeho tvářích. “Ale můžete ještě přidat tohle,” a položil na víko nástroje výtisk Irských písní a tanců.

Závěrečná poznámka: 

A pak se šel konečně nechat ostříhat ;)

Obrázek uživatele Zuzka

Prázdniny u babičky

Drabble: 

Dveře pootevřené, jakmile vykročím z výtahu.
"Ahoj babičko," šeptám. Myslím si, že jsem připravená, volala mi.
Tiskne si prst na rty. Poslední světlo chodby mizí s tichoučkým klapnutím zámku. V bytě tma.
Jen čtverec měsíčního paprsku v pokoji.
Špitá. Kdybych odpovídala stejně tiše, neslyšela by mě.
Sousedi nahoře něco uchystali. Vedle je špicl.
Jsem tu na noc, abych tu byla, až se to spustí. Hluk. Šum. Zvuky letadel. Říkanky.
Pouštějí to z nahrávky. Vědí, kde v bytě je a jestli je sama. Proto tma a ticho. Babička už teoreticky spí.
Bude to těžká noc. Zatím nikdy jsem ty zvuky neslyšela.

Závěrečná poznámka: 

Bohužel tentokrát čistě reálně. Až si nejsem jistá, jestli tam to téma nakonec je. Ale co se dá dělat, nervy víc nedovolí.

Obrázek uživatele Carmen

Prvotní tajemství

Fandom: 
Drabble: 

Když umřela teta a on plakal, šaman laskavě řekl, že čas postupně hojí rány svých dětí.
Když se v noci bál strašidel, šaman řekl, že strašidla se strachem krmí.
Když ho vyděsil pavouk, šaman ho v dlaních odnesl pryč z vesnice.
Když si nevěděl rady, šaman mu poradil.
Přál si už být dospělým, znát všechny odpovědi a zbavit se strachu.

V den, kdy měl přestat být dítětem, mu šaman předal klíč k dospělosti.
Rozechvěle četl Velké tajemství, které měl za každou cenu střežit.
Znělo: "Nevíme o nic víc než děti, jen to kvůli nim umíme skrýt. Z pavouků mám hrůzu."

Obrázek uživatele Gwendolína

Dílky skládačky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nastal čas, aby Harry a Malcolm trochu pohnuli s vyšetřováním. Zde si můžete připomenout, co že se vlastně vyšetřuje. K obětem později přibyl Lucius Malfoy.

Drabble: 

"Tak co máš?" otázal se Harry Malcolma, který se k němu blížil s nepostradatelným balíčkem donutů.

"Vyslechli jsme Doylovy kolegy. Napřed se cukali, znáte odbor záhad, šéfe. Jsou tajemní jako bradavický hrad.
Nakonec z nich vylezlo, že Doyle pracoval na odstraňování účinků temných kleteb. A několikrát byl viděn hádejte s kým."

"S Výtrusníkem!" vyhrkl Harry.

Malcolm přikývl. "Doyle pravděpodobně přišel na to, jak odstranit Znamení zla, a pak si z toho společně udělali kšeft."

"A náš chovatel poštovních sov měl v tajném úkrytu moc pěknou sbírku dopisů, které jeho sovy nedonesly, kam měly. Byl to vyděrač," vytasil Harry svůj triumf.

Obrázek uživatele Rorico

Seregil vrací úder

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Jak pozbýt společenského vychování"

Drabble: 

"Ale milý Nysandere, jak se tedy lord Seregil dostal z té podoby cihly zase zpět?" tázala se komtesa Agila obrazně i doslova visíce na rtech čaroděje.
"Drahá Agilo, teď již s lordem Seregilem souhlasit musím. Skutečně nemusíte slyšet vše. Jistě chápete, že každý, kdo ovládá magii, své postupy střeží stejně, jako šikovný pekař chrání svůj rodinný recept." mrkl čaroděj na mladou společnici.
"A to jste jistě drahá komteso neslyšela, jak náš milý Nysander jako malý žáček jednou proměnil svého mistra Arconiela v nafouklou žábu," zašvitořil lehce Seregil, který jakoby vystoupil ze zdi.
Agila vyjekla leknutím, Nysander obrátil oči v sloup.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Tadeáš a zrušení Spolužáci

Drabble: 

"Naštvalo mne, že zrušili Spolužáky. Tedy ten web," skuhrá Tadeáš.
"To víš, GDPR," konstatuje Jimram.
"Nepochopím, co bylo na těch údajích tam přísně tajného," prohlásí Lev.
"Náhodou, z toho se dalo vyšpiónovat ledacos. Zvlášť, když tam leckterá třída nechala neomezeně nakukovat hosty," praví Jimram.
"Zaplať pánbůh, že to vůbec existovalo. Jen díky tomu jsme se dali jako třída dohromady a začali pořádat sleziny. Teď musím vymyslet systém,který nám to nahradí," přemýšlí Tadeáš.
"Radím ti, kamaráde," reaguje Jimram, "systém více správců databáze. Protože smrt, vyhoření, či havárie disku s vysokou pravděpodobností nepostihne všechny najednou a kontakty bude pořád někdo mít."

Konvoj HX90

Drabble: 

„Třista námořníků na nákladních lodích. Transport vojáků, dva tisíce. Doprovodné korvety a torpédoborce, necelý tisíc“, vypočítával z hlavy První lord admirality složení konvoje HX90. K němu teď míří aspoň tucet německých ponorek.
„Pošleme konvoji varování? Jenže když zničehonic změní kurz, Němci se mohou dovtípit...“
Při představě následků vyzrazení nejcennějšího spojeneckého tajemství se i jemu sevřel žaludek. Usrkl skotské.
„Ne... Němci prostě nesmí ani vytušit, že Enigmu umíme číst“. Viděl bezejmenné hrdiny plavící se nocí ledovým oceánem v životně důležitém konvoji na pomoc Velké Británii. Stiskl rty a v duchu za ně poslal kamsi vzhůru bezeslovnou prosbu. Dnes už asi potřicáté.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, poslední dobou mě napadají samá zasmušilá témata.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pustina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

... Mno. Na poslední chvíli, jako poslední dobou ostatně vždy.

Drabble: 

Celý svět je pln hrozných, strašných tajemství.

A mlčí. Ze strachu, že naslouchající by zradil za pár korun, za měsíc svobody, za kostku másla, za křivý úsměv. Za rychlou smrt.

Lidský život je veliký náhrobní kámen budoucích a minulých skutků.

Kým být a nebýt, v těch nejčernějších nočních můrách?

Ostrůvky naděje, rozeseté po zelených lučinách, neodvažují se rozsvěcet majáky. Většina již je pustinou.

Jen jeden, dva majáčky pruhované, červené, modré a bílé, bliknou do dáli, když se nikdo nedívá.

A v jednom z nich hluboko uvnitř, uvězněná, ale jsouc symbolem svobody, volá Libuše úpěnlivě Johna, a šeptá mu všechna tajemství.

Závěrečná poznámka: 

Kdo pozná, dostane bonbónek.

Obrázek uživatele saasa

Volba

Fandom: 
Drabble: 

Může to udělat? Dokáže to utajit? Zamést stopy? Věděl dobře, že někteří členové posádky by dokázali snadno vyvolat záznamy palubního počítače a vynést na světlo pravdu, která nesměla nikdy opustit soukromí jeho hlavy. A kajuty.

Kajuta byla slabé místo plánu. I kdyby dokázal vše provést nejvyšší bezpečnou rychlostí, nikdo ho přitom napřistihl a ještě pomocí svého osobního kódu pozměnil záznam v počítači, u takového tajemství byla i nicotná šance na vyzrazení stále nepřijatelně velká.

Cítil, že zatíná pěsti a na šíji ho zašimrala krůpěj potu. Musí riskovat vše. Podobná šance už se mu nemusí naskytnout.

"Earl Grey. Horký. S mlékem."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elrond

Zázračný lektvar

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji Gwen za doporučení krámu.:)

Drabble: 

Hagrid prošel nízkými dveřmi do krámu v Obrtlé ulici. Lahve s různými tekutinami byly naskládány v nahrubo stlučených regálech pokrytých vrstvou prachu.
„Brýtro,“ houkl směrem k prodavači. „Potřebuju něco proto slimákům, než mi úplně sežerou dýně.“
Prodavač se vydal k regálu a vzal litrovou láhev z hnědého skla, která byla naprosto bez potisku.
„Tady, skvělá věc, zahubí veškeré škůdce.“
„A co v tom je.“
„Výrobní tajemství. Kdyby to nezabralo, máte právo na vrácení peněz.“
Hagrid nechal za lahev galeon a opustil obchod.
Prodavač si zamnul ruce a zamířil dozadu. Načnul další savo a trochu odlil do lahve a zalil vodou.

Hořká chuť vítězství

Fandom: 
Drabble: 

Ta práce je vzrušující. Náročná, záludná, pohlcující.
Hodiny, dny a noci, týdny, měsíce. Tisíc výpočtů, tisíc omylů, tisíc slepých uliček.
Není možné se s někým poradit. Pracují v přísném utajení. Nikam ven nesmí a i v areálu je hlídají. A občas projevují nedůvěru a častují je despektem. Tým se zmenšuje, kolegové nedokážou snášet neustálé napětí, neúspěchy a odloučenost.
Vypětí, zoufalství z chybných předpokladů a pochybnosti si začínají vybírat svou daň.
Na poslední chvíli úspěch. Nesmí se o tom nikdo dozvědět, nic nesmí uniknout ven. Nikdo se nesmí dozvědět o prolomení kódu Enigmy. Je třeba nejvyšší obezřetnosti.
I proto Coventry hoří.

Pokoušená

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. Ještě jeden střípek z mé růžové knihovny o pěvci a vévodkyni. Souvisí s Přemožený, tentokrát co si myslí ona.
Zdravím Aplír, která vlastně měla obdobný námět.

Drabble: 

Vznešené dámy mívají soukromý život značně omezený.
Naštěstí vévodkyně přece jen mohla občas zůstat o samotě.
A teď to opravdu potřebovala.
Nevěřícně hleděla na ten lístek.
On se snad pomátl. Milostné vyznání?!
Zachází už příliš daleko.
To musí triumfovat za každou cenu?
(Ale choval by se jen proto takhle bláznivě? Je dost chytrý, aby věděl, co si může dovolit.)
Písmo bylo trochu neladné, roztřesené...
Tak dost!
Je vdaná. Její postavení ji zavazuje.
(O něčem takovém kdysi snila. Dokud ještě věřila… všem těm romantickým nesmyslům.)
(Jenže on se dvoří kdejaké ženě.)
Jestli tohle zjistí vévoda…!
Měla by ho poslat pryč. Hned.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Dopravní pavlač hlavního města Prahy, a.s.

Drabble: 

Zlí jazykové tvrdí, že takový tramvaják je horší než kdejaká pavlačová drbna.
Důkazem budiž skutečnost, že když Marcel v osm ráno urval Kalouskovi zrcátko, v půl deváté to věděla celá vozovna a výpravčí v Braníku tu historku vyprávěl svačinářům.
A vůbec, nejúčinnější způsob, jak nějakou zprávu spolehlivě rozšířit, je mimochodem se o ní zmínit a dodat, že by se to raději nemělo rozšiřovat.
V tu ránu to vědí i na centrále a oddělení vzdělávání to přidává do prezentace k nadcházejícímu školení.
„Karle, tys vyhodil z tramvaje ekonomickýho ředitele?!“
„Kolikrát to budu opakovat? Vykropenej byl jak konev a vypadal jako bezdomovec!“

Tajné skrýše

Úvodní poznámka: 

Uff, už jsem vypínala počítač, když mi došlo, že jsem zapomněla vložit drabble. Tak honem, mládě chceš spát, respektive se mě snaží přinutit jít s ním do postele, a tak tu po dobu mé rychlé pětiminutovky kramaří a "vaří" kafe. No zítřejší téma bude holt zase až zítra a snad na něj nezapomenu.

Drabble: 

Když jsem byla svobodná a bezdětná a bydlela ve vlastním bytě, věci mohly v klidu ležet na posteli nebo se povalovat na skříni a většinou kde jsem je položila, tam jsem je našla. S příchodem dítěte do domácnosti se postupně některé věci dávaly výš a výš, až najednou nastal problém, kam dávat přísně tajné věci.

Ono takové dítě je tvor zvídavý a co neví, to nepoví, a co schováte, to taky najde. Což při snaze zachovat ježíška nebo překvapení na narozeniny dává docela zabrat. Naštěstí jsou i místa, kde je ještě nenapadlo se podívat, ale netuším, jak dlouho to vydrží.

Jana a její drama

Fandom: 
Drabble: 

Viděla život jako sérii potenciálních katastrof, které se sice nikdy nestaly, ale snadno by se stát mohly. Chodila pomalu, aby se nevřítila do situací bez rozmyslu. Rozhlížela se kolem a viděla v lidech ohrožení, před nevšímavými se cítila nedostatečná, z milých cítila faleš a nepříjemní jí děsili. Jsou lidé, kteří sviští osudem na šťastné hvězdě a pak jsou tací, kteří se plácají v bahnité louži ubíhajících let a marně čekají na déšť, který je vyplaví do světa. Někdo by jí měl říct to, co jí zůstávalo celé roky utajeno, život se má především žít a užívat, aby nezůstal k nepřežití.

Obrázek uživatele Owes

Wiltshire

Drabble: 

Většina obchodních setkání probíhala na rušných místech, aby se slova rozplývala v okolním šumu a nepovolaným osobám nebylo umožněno je odposlouchávat.
Pouze jeden člověk dával přednost soukromí a veškerá jednání vedl za zavřenými dveřmi tajné komnaty. Místům zaplaveným hlučící lůzou se vyhýbal jako upír kostelu.
Lucius Malfoy.
„Je to zvláštní,“ pronesl zamyšleně poté, co jsme uzavřeli další oboustranně výhodnou smlouvu, a seřízl špičku svého doutníku. „Nikdy se neptáš, na co ty věci potřebuji.“
„Nevidím důvod, proč bych se měl ptát,“ odpověděl jsem lhostejně a připálil mu. „Nejsem ani úřední kontrola, ani tvá manželka.“
„Nejsi zvědavý? Ani maličko?“
„Zvědavost zabila kočku.“

Závěrečná poznámka: 

Ti, kdož četli vánoční povídku, vědí, v jaké zvířátko se už od školních let proměňuje Severus. :-)

Obrázek uživatele Voldemort

Je důležité míti Rojvola

Úvodní poznámka: 

druhé, nesoutěžní
Dnes podruhé o dětech, tentokrát lehčeji.

Drabble: 

„Cože udělala?!“ zaslechl až na chodbě ministerský mluvčí. Zbystřil. Omlouval to pravděpodobnou souvislostí s nadcházející tiskovkou. Novináře je dobré si držet blízko. Možná až moc, pomyslel si.
Druhý hlas cosi odvětil. Zlatoslav rychle odskočil, když se dveře otevřely a ven vyšel Rabastan Lestrange. Byl bych přísahal, že se ten člověk usmívá... Brzy měl pochopit proč.

„Pan a paní Lestrangeovi oslavili příchod svého prvního potomka. Jmenuje se Rojvol Rodolphus, měří 50 centimetrů a váží 3 a půl kila. Ministr přijímá gratulace, dceru a vnuka navštíví dnes dopoledne.“

Sotva se to mrně narodilo, mělo tajemství. Jmenovalo se totiž Robert, po mudlovském pradědečkovi.

Obrázek uživatele Kraken

The drums...

Fandom: 
Drabble: 

Otevřel knihu a zahleděl se do ní. Přísně tajné, stalo na úvodní stránce. Byly tam také znaky. Otočil na další stránku. Věci, které uviděl, byly ohromující.
Bylo tam, jak přeměnit kov ve zlato.
Bylo tam, kde leží nejvzácnější poklady.
Bylo tam, jak správně zpracovat železo.
Jak vyrobit některé zbraně, jako například dvojstranné kopí.
Úplně na konci byl deník samotného krále.
Čaroděje zaujala poslední strana, napsána téměř nečitelně.
Obsadily spodní místnosti, bráníme se, co to de. Ale nepřátel je příliš mnoho. Toto jsou má poslední slova.
Až uslyšíte bubny, utíkejte, co můžete.

Gandalf zavřel knihu.
Zvuk bubnování se ozýval ztichlou místností.

Závěrečná poznámka: 

Chtěl jsem tam někam vložit mithril, ale to bych prozradil fandom.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Gary Stu

Průkaz

Fandom: 
Drabble: 

„Nemůžete dovnitř bez průkazu,“ vysvětloval voják.

„Tak mi tohle, chlapče, podrž.“

Doktor vojákovi přehodil šálu přes pušku, sundal si kabát a otočil se. V kabátu otevřel tajnou kapsu. Nahmatal kartotéku a než našel správný šuplík, byl uvnitř až po rameno.

„Dvacáté století,“ mumlal přejížděje rukou po složkách. „Česko.“

Vytáhl tlustou složku, oblékl kabát a šálu.

„Jste v UNIT nový?“ prohodil konverzačně listuje ve složce.

„Aha,“ Doktor podal vojákovi aktuální průkaz totožnosti.

„Doktor Jára Cimrman, vědecký poradce,“ přečetl voják.

Podíval se překvapeně z dokladu na Doktora a zpátky.

„Na tyhle si věci zvyknete,“ poplácal ho Doktor po zádech, když procházel kolem.

Obrázek uživatele Roedeer

Deník Billa B., 25. 7. 2020

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Deník Billa B., 14. 7. 2020.

Uvědomil jsem si, že už jsme za půlkou. Takhle důsledný jsem v DMD ještě nikdy nebyl. Chci poděkovat všem, kteří vydrželi a pořád čtou, pomáhá to :] Stále netuším, jestli příběh dovedu během dalších dvou týdnů uzavřít (kéž by), nápadů mám až moc a témat ubývá.

Drabble: 

Jack se nám všemožně snaží nepřekážet, nejspíš má strach, že nově navázané spojenectví je ještě křehké. Když nadejde čas spánku, lehává stranou a spacák nechává rozepnutý.

Chlapi ho nejdřív ignorovali. Netrvalo však ani pět nocí a tmou začaly našlapovat kradmé kroky. Všichni vědí, že tím prvním byl Mick, který Jackem ostentativně opovrhoval. Slyšeli jsme Micka vzdychat a pak tiše plakat. Plakal pro svůj morální úpadek a pro milovanou ženu, kterou ztratil a zradil.

Nikdo se nad Mickem nepohoršoval.

Teď už za Jackem chodí všichni, kromě mě a Glenna. Mluvit se o tom samozřejmě nesmí. Je to absolutní, byť veřejné tajemství.

Obrázek uživatele TheFallingLeaves

Přísně tajná mise

Drabble: 

„Kapitáne! Agent mnz-0 se hlásí, že dorazil na vaše pozvání. Jsem připraven přijmout jakékoliv rozkazy!“ oznámil v pozoru.
„Ach... To od vás bylo rychlé. Prosím posaďte se, netřeba tolika formalit,“ odmlčel se a koutkem oka se podíval na papíry, které měl v ruce.
„Slyšel jsem o vašich schopnostech. Máte řadu úspěchů a jako jediný jste vhoden na tuhle přísně tajnou misi. Váš úkol je jasný. Zapamatovat, spálit a osobně zprávu z papíru předat. Vše je na něm, víc nepotřebujete vědět,“ řekl velitel agentovi a předal mu papír.

Místo: Ministerstvo Nových začátků
Oficiální žádost o to, aby se háďátko stalo drakem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Voldemort

Jsem připraven na všechno

Úvodní poznámka: 

Myšlenkově navazuje na Věštbu.

Drabble: 

Pracovní postup.
Obtížná chemická rovnice.
Do vědy emoce nepatří.
A proto sedí Severus Snape uprostřed noci v laboratoři a přemýšlí. Zamknuté dveře a uzavřená mysl, překrytá zdáním spánku.
Jsem vedle Lily a spím.
Na jedné straně – dítě. Předurčené, bystré, talentované, přesto však především sedmileté dítě.
Náhodné dítě, pouhý prvek v rovnici, zaúpí myšlenky v sebeobraně.
Na druhé straně – mocný politik, nepřemožený kouzelník, bezskrupulózní vrah.
Nepřemožený neznamená nepřemožitelný.
Ale může ho přemoci myšlená holčička?
Rovnice se převažuje na stranu zla.
Musí být cesta, jak to zvrátit.
A musím být připraven na všechny možnosti.
A utajit to před každým, krom vlastního svědomí.

Závěrečná poznámka: 

Dějově vyústí ve Vidět Severuse Snapea plakat a Věštba se naplňuje. Už když jsem loni tyhle dva kousky psala, bylo mi jasné, že Severus Tibi parento nevymyslel na fleku. Že prostě jen byl natolik sám sebou, že navzdory emocím promyslel každou alternativu.

Ztížená možnost soustředění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bláznivina, jo, bohužel.

Drabble: 

Vedoucí nahlédla do kanceláře.
„Už jste s tím hotová?“
Rozpačitý pohled. „No, skoro…“
„Tak si pospěšte.“
Jakmile dveře zaklaply, sto slov bylo konečně dáno dohromady. Jenom tohle se ještě musí vypilovat…
Zase je nějaká pomalá a nesoustředěná, uvažovala vedoucí. Už několik dní. Ovšem, zase to jaro. Jako vloni a předloni zhruba touhle dobou. V dubnu.
Musí na ni občas dohlédnout. Zatím to jde. Obvykle ji ta jarní indispozice tak do měsíce přejde.
Pak už zapadla do své kanceláře a zavřela dveře. Dneska je práce méně, a tak může konečně chvilku uvažovat o tom, co napsat na to dnešní prapodivné téma.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že téma je patrné.

Mnohé nástrahy cestování

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Možná by se to spíš hodilo k tématu "Falešná Identita". . . ale do "Přísně tajné" se to snad taky vejde :D

Drabble: 

Ze začátku si myslel, že přistál na celkem fajn planetě. Trošku zapadákov, to jistě, ale pořád fajn. Nikdo sice nesměl vědět, co tady doopravdy dělá, ale to mu nebránilo si alespoň užít trochu zábavy.
Až tak po týdnu si uvědomil hlavní problém všech zapadákovů.
Totiž, že nikdo jen tak obyčejně neproletí kolem.
Po roce se mohl ukousat nudou. Přesto odolal, neukousal se, a postupně zapadl do zdejší pravěké, nešťastné a velmi, velmi líné společnosti. Stále však s nadějí vzhlížel k nebesům.
Avšak den, kdy se na nebi objevily lodě, které se ale vůbec nepodobaly cihlám, mu přinesl jen další problémy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Apatyka

Informace

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska na lehčí notu :)

Drabble: 

O Češích jsme věděli jen málo, jen že jsou to Slovani, sportovní národ, že vaří znamenité pivo a mají zbrusu nový samostatný stát.
Což, jak sami jistě uznáte, byla bída. Ale kde jsme, prosím pěkně, měli k nějakým znalostem přijít? V ruských školách se o Československu neučilo (jak taky, když ten stát existoval druhým rokem) a knih na tohle téma také nevycházelo nijak závratné množství (přesněji řečeno, vycházely životopisy Karla Čtvrtého a Jana Husa).
Vlastně je s podivem, že při všech nákladech na Ruskou pomocnou akci nevydalo Československo nějakou příručku. Praha není ve Vídni a byliny patří do čaje například.

Závěrečná poznámka: 

Úvodní odstavec je citace (Nikolaj Těrleckij, Curriculum vitae, (TORST, Praha 1997, s. 44))

Obrázek uživatele Julie

Nultý běh

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám podezření, že je to spíš OOC než spoileroidní:-)

Drabble: 

Všechno se to dělo v poklusu. Někdo mi vrazil do ruky desky s nápisem Project Greenshoot. Jen tak tak jsem stihla proběhnout jejich obsah. Klopýtala jsem za šéfem a nadávala si za ty zatraceně hezký lodičky, ve kterých jsem sem před pěti dny přišla a už neodešla.
“Vrtulník čeká na střeše,” houkl na mě.
Proběhla jsem chodbou. Ležely pod schody na střechu. Maryiny tenisky. Vždycky o polední pauze třikrát vyběhla do desátého patra a zpátky.
Stejně jim neutekla.
Vyklouzla jsem z lodiček. Mary už nikam nepoběží. Greg jí prostřelil mozek dřív, než se stihla proměnit. Mně se třeba budou hodit.

Závěrečná poznámka: 

Pro fandomu neznalé - projekt Greenshoot byl samozřejmě přísně tajný (tak moc, až si skoro nepamatuji, co to bylo:-))

Obrázek uživatele Remi

Pozdrav ze vzpomínek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Prosím, pusťte si ke čtení tuhle písničku. ;)

Drabble: 

Nesmělé paprsky podzimního slunce na stole tvořily dlouhé stíny. Porcelánový hrníček i talíř sušenek ležely netknuty vedle krabičky. Petunie dlouho jen seděla, než se odhodlala sáhnout dovnitř. Nechtěla na to vzpomínat.
Dudley se v pokoji díval na televizi a Vernonovi řekla, že jí není dobře. Tyhle chvíle byly jen její.
Jeden paprsek zabloudil i na roh černobílé fotky. Petunie ji zvedla a něžně si ji ve zlatavém světle prohlédla. Ruka se jí roztřásla, když na ni dívka z fotky šťastně zamávala. Musela zavřít oči a několikrát se zhluboka nadechnout, než obrázek uložila zpět. Úsmála se a nevšímala si žádných slz.

Obrázek uživatele Tlegy

Tajemství na záchranné stanici.

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ,ale nemohl jsem si pomoct, když přišel nápad.

Moc děkuji za možnost použít tento skvělý fandom. Doufám, že nevadí, že jsem přidal pár dalších záporáků.

Drabble: 

„Nehádejte se, ukažte, co to máte?“ Křičí pracovník na Babu Jagu, která se tahá o předmět s Jezinkami.

„Co to tady čtete?“

„To je přísně tajné,“ piští čarodějnice a hází po něm perníkem.

„A něco na tom musí být,“ praví Voldemort, „všechny děti to čtou jako divé.“
„Ale i z donucení,“ oponuje Sauron. „Kdyby si radši hráli s magnety,“ povzdechne si Magneto. „A je v tom prý i kněžna,“ usmívá se Rumburak. „Ale žádný Jedi,“ vrtí hlavou hrabě Doku. „Stejně ji sežeru,“ prská s plnou pusou Otesánek.

„Tak už mi tu knihu dejte," řekne důrazně pracovník.

„Cože? Božena Němcová - Babička?!"

Obrázek uživatele Keporkak

Tajemství

Drabble: 

U lidských maminek se těhotenství sleduje opravdu pečlivě. Kravičky nechodí na ultrazvuk, neposlouchají tlukot srdce na kardiotokografu ani nemusí pít nechutně sladkou vodu při orálním glukózovém tolerančním testu, zda nemají cukrovku. Proto je vždycky do poslední chvíle velkým tajemstvím, jestli se narodí býček nebo jalovička. Kravičky si pečlivě střeží svá tajemství. Až když začnou lézt kopýtka, zjistí farmáři, zda je tele malé či velké a tedy těžší porod nebo zda je poloha obrácená a tedy velký problém. V nejhorším případě se zjistí torze dělohy, to je pak průšvih jako vrata od stodoly.
Někdy čeká i příjemné překvapení, dvojčata. Dvojnásobná radost.

Obrázek uživatele ef77

Hlášení

Fandom: 
Drabble: 

„Hlášení velitele Elánia k vraždě v ulici Pokřiveného čtvrtměsíce.“
„Děkuji Važuzle.“
„Přepisoval jsem ho celou noc.“
„Vskutku? Myslel jsem, že jej psal kapitán Karotka.“
„Z výskytu výrazů jako „pazgřivý kolohnát“, „ženština podivně klenutá“ a „ten blbě křivý mrňous“, se dovoluji vyvozovat, že mu pomáhal seržant Tračník.“
„Aha.“
„Vlastně jsem hlášení opravoval hodinu. Zbytek noci jsem probděl hrůzou nad představou, že příště velitel požádá o pomoc Nóblhócha.“
„Chápu. Založte spis do archivu.“
„Nechtěl jste s obsahem seznámit Dolního krále, Diamantového krále trollů a naše... ehm... přátele v Überwaldu?“
„A, správně. Označte spis jako „Přísně tajné“. Alespoň se k nim dostane rychleji."

Stránky

-A A +A