DMD č. 16. pro 16. 4. 2019. Téma: Únava materiálu

Obrázek uživatele Bilkis

Ve třech

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

"Nejsem blázen, byl byste brzy po smrti. Ale vy, na rozdíl od vašich přátel, spadáte do naší jurisdikce. A taky byste nám na rozdíl od nich dokázal utéct. Nepustím vás z očí." vysvětlila.
V tu chvíli vrazil do místnosti Kopecký. Pod nosem krev, oblečení potrhané.
"Jsi v pohodě, Matěji?"
"Jen tlaková vlna. Kluci ze zásahovky jsou hned za mnou."
Veronika pokynula všem trampům kromě Moravce, aby vyšli za ní. Když byli v bezpečí pryč, vrátila se do místnosti.
"Jak mohl utéct?" ptal se zrovna Moravec.
"Zřejmě navázal mezi svými částmi magické spojení, pak začal kouzly otevírat bedny. Prostě únava materiálu."

Závěrečná poznámka: 

Nechci nic říkat, ale já mám vážně tu pitomou krysu třetího týdne!

Obrázek uživatele gleti

Šetřil na špatném místě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Včera v odpoledních hodinách byl vyhlášen poplach na Ministerstvu kouzel. Vedoucí zásahu, bystrozor Ronald Weasley nám k tomu řekl toto:

„Obranná kouzla poštovního oddělení se spustila, když rozpoznala podezřelou zásilku doručovanou od anonymního odesílatele. V obálce, která sice pocházela z Děravého kotle, ale scházela jí patřičná pečeť, jsme odhalili list neznámé rostliny.
Přivolaný odborník v něm rozpoznal část velmi jedovaté květiny jménem Nejkrásnější hvězda.
Následné vyšetřování nás zavedlo k Taurovi Hillovi, jehož jsme nalezli mrtvého. Jak se ukázalo, Hill zakoupil levný skleník z druhé ruky, což se mu stalo osudným. Výpary byliny ho otrávily. Ani další plánované útoky mu nevyšly.“

Obrázek uživatele Eillen

Ať mě nevidí umírat (1741)

Úvodní poznámka: 

předchozí část http://sosaci.net/node/37001

Drabble: 

Vypravěč měl co dělat, aby starce udržel na nohou. Věděl, že mu nedokáže pomoc. Od smrti jej dělily už jen hodiny. Tělo pomalu přestávalo poslouchat svého majitele.

„No tak, vydržte. Ještě chvíli a budete v pohodlí,“ mluvil k muži uklidňujícím hlasem. Nezdálo se však, že by stařec něco slyšel.

„Kam ho vedete?“ ptala se neustále dívka, ale Vypravěč odmítal odpovědět. Měl před sebou cíl a musel se k němu dostat co nejdříve.

„Prosím. Ať mě nevidí umírat,“ pronesl znenadání stařec.

„Nebojte. Neuvidí,“ odpověděl Vypravěč.
V tu samou chvíli se za nimi ozvala dutá rána, jak bezvládné tělo dopadlo na zem.

Závěrečná poznámka: 

Pojato trošku morbidněji - materiálem je zde myšleno lidské tělo.
Ať už mi to projde nebo ne, na víc nemám sil.

Obrázek uživatele Carmen

Je třeba usměrnit fanouška

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poněkud bujabéza, ale únava materiálu, no.

Drabble: 

"Přesně tuhle zápletku jsem čekal ve druhé sérii, dost slabý." Rychlokvaška trpící potřebou sdílet světu svoje názory na YouTube.

"Mám teorii, že hradní brána je ve skutečnosti chytře sedící drak."
"To by bylo trapně předvídatelný!" Komentáře na fanouškovské stránce.

*

Tvůrčí tým vyčerpaně polehává v zasedačce. Kafe došlo.
"Nezapínej to!" hystericky zařve jeden ze scenáristů na druhého, který otvírá laptop.
"Tvůrci zjevně trpí jistou únavou myšlenkového materiálu," přečte hluše.
"Únava materiálu?! A dost! Já toho mám dost!"

*

Zombie staví domeček z kostí hlavních postav.
Pak se objevil meteorit. Pak už nebyli ani zombíci.
Kamera najíždí na pustou pláň.
Konec.
Trhněte si.

Závěrečná poznámka: 

(Mimochodem předposlední série podle mě fakt stála za starou bačkoru, ale pst.)

Neviditelný fandom: 

Navěky

Drabble: 

„To je normální, Leni. Koupíme novou,“ utěšovala maminka dívenku. Leni smutně svírala v ruce dopsanou propisku.
„Já chci tu svoji!“ vyhrkla. Maminka se shovívavě usmála. Děti, a ty jejich rozmary.
„Ale neboj, miláčku. Bude úplně stejná, slibuji.“ Leni zarputile vrtěla hlavou.
„Ne, to nebude,“ zašeptala.
Od té doby si koupila tisíce propisek a sešitů. Všechny popsala, a to, co vytvořila, pak prodala. Maminka na ni byla hrdá.
„No vidíš, a určitě si nepamatuješ, jak jsi kdysi vyváděla kvůli jedné propisce,“ prohodila jednou pozdě večer. Leni se pousmála.
„Ne, nepamatuju,“ odpověděla.
Vypsanou propisku, kterou vytvořila svůj první příběh, měla v kapse.

Obrázek uživatele galahad

On nechcel

Fandom: 
Drabble: 

Pristúpil ku kameňu s mečom. Okolostojaci sa uškrnuli, taký holobriadok!

Mrkol na kamarátov. Druid mu papraďou prešiel po tvári. Chytil sa rukoväte, bola ešte vlhká od spotených rúk toho hromotĺka, čo čepeľ neúspešne kmásal von celú polhodinu. Každý vedel, že ho nevytiahne, a predsa lákalo vyskúšať šťastie.

Zatvoril oči a predstavil si, ako meč ťahá von. Zabral aj naozaj a vtedy kameň, snáď zvetraný, snáď dlhodobo skúšaný magickým mečom, prosto, kameň pukol a jeho väzeň s chrapľavým zvukom vyšiel von.

Nastalo neveriacke ticho. Potom jasot.

„Ja som sa len stavil s kamarátmi!“ kričal Artur, ale jeho hlas v hluku zanikol.

Konec služby

Fandom: 
Drabble: 

Býval jsem mladý a krásný. Hrdě jsem stál mezi svými druhy a nesmírně mě těšilo, když jsem byl obdivován a chválen.
Plnil jsem svědomitě své úkoly a povinnosti. Jak šel čas, roky na mně začínaly být znát, ale na mé výkony neměly žádný vliv.
Postupem doby mě práce už začínala trochu zmáhat. Hůř jsem začínal snášet velké horko, chlad a otřesy. Občas mě bolelo ucho, ale nic jsem neříkal a hrdě dělal svou práci dál. Až jednou…

„Mamííí, mojemu puntíkatýmu hrnečkovi upadlo uchóóó´,“ pláče dívenka.
„To víš, byl už starej.“
„Ale můžu si ho nechat vystavenej na památku, že jo?“

Obrázek uživatele Tenny

Některé věci se nemění

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku/Čertisko ;)

Kdesi, kdysi ve vzdálené budoucnosti...

Drabble: 

"Mami, tobě zase teče oční implantát?"
"Ale ne, drahoušku, to jsou slzy dojetí.. Ten nový holoprogram je úžasný!"
Dcera se zvědavě podívala na obrazovku. Jakýsi modrý mimozemšťan s chapadly tam hleděl na mladou dívku.
"Byl jste tehdy přesvědčen, že vás vyslyším?" zeptala se dívka.
"Skálopevně! Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že toužíte, abych se vám vyznal," zacvrlikal mimozemšťan.

"To je mi nějaké povědomé, určitě je to nové?" zajímala se dcera.
"Jmenuje se to Chapadla a předsudek! Nejnovější adaptace! Vybrali moc krásného herce jako Darcyho, že?"
"Že se nestydí ten knížku pořád recyklovat."
"Některý materiál prostě únavou netrpí."

Závěrečná poznámka: 

Věty v kurzívě jsou přímá citace z knížky, vydání 1974 od Odeonu. ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Brygmi

Tři malá prasátka

Fandom: 
Drabble: 

Žila byla tři prasátka v roce 2019. Prasátko číslo jedna bylo Hipster. Nosilo brýle s tlustými obroučkami, toužilo po vousech a domeček si postavilo z dřevěných palet. Prasátko dvě bylo Ekolog, propagovalo slow fashion a jeho pomeje byly veganské. Domeček si postavilo z přirozeně rozložitelných materiálů. Třetí prasátko bylo Mileniál. Nemělo moc peněz, jeho doktorát byl katastrofa. Domeček si postavilo ze skříněk HURDAL z IKEA.

Vlk přiběhl k domečkům a zarazil se. Ta bydlení byla tak zoufalá, že to pro něj nebyla žádná výzva. S povzdechem šel raději na kebab.
A prasátka si podala ruce, jak to tentokrát šikovně vymyslela.

Obrázek uživatele Kumiko

Náhoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak zase po týdnu zde. Trochu tématické...

Drabble: 

"Ach, to neštěstí, co budeme dělat?!"
Rozčileně přecházel po místnosti. "To nám ještě tak scházelo! Jak tohle vysvětlíme?"
"Ale... nemůže to mít přece souvislost s tím..."
"Hlupáku, mlč! Samozřejmě, že ne! Byla to jen... únava materiálu! Už byla stará! Není to nic překvapivého!"
"Ale že takhle čistě, odshora dolů..."
"Mlč, slyšíš," vyštěkl, "už takhle mám plnou hlavu toho, jak to řeknem lidu. Ještě ty se tvař, že tomu věříš."
"Ne, to ne, samozřejmě, ale je to podivná náhoda, přeci jen..."
"Ještě slovo a...! Dej radši ihned zhotovit novou. Už takhle na to padne obětí..."
Bylo krátce po třetí hodině odpolední.

Závěrečná poznámka: 

Je to asi zřejmé, ale kdyby náhodou... Mt 27,51

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele tif.eret

Prasklina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není to horor.

Drabble: 

„Prasklina? Ale jak se to mohlo stát? Nikdy nespadla.“
„Není třeba. Stačilo pár slabých úderů.“
„Jakože když bych do ní několikrát klepl, tak se objeví trhlina?“
„Jistě. Několik zdánlivě slabých úhozů, kdy každý z nich vytvoří nepatrnou prasklinku. Ty se posléze spojí. Takhle na váze vznikla prasklina jen taktak viditelná pouhým okem.“
„A tou pak voda vytekla.“
„Zřejmě. Po malých kapkách postupně prosakovala ven. Kvůli tomu květiny uvadly.“
„Na první pohled se zdálo vše v pořádku...“
„Právě že jen na první pohled. Tady vidíte, co může způsobit neopatrný úhoz, i když nechtěný. Možná se váza dalším dotekem rozpadne na kusy.“

Závěrečná poznámka: 

K tomuto drabble mě inspirovala báseň Puklá váza, kterou napsal francouzský básník Sully Prudhomme.

Balíček

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nic světoborného, ale opravdu se mi tato příhoda vybavila. A... bodík je bodík. :)

Drabble: 

Běžím ke stolu, trhám nedočkavě papir, igelit a z maleho pytliku vytahuji obdélníkové sklo.
Uz jsem se nemohla dočkat, jelikož písmena na mobilu přes tolik skrábanců už téměř bebyla vidět a vzhledem k tomu, že mé nenechavé děti ho mají stále v práci, musí být přece ochráněn.
Vytahuji hadřík jedna a myji obrazovku. Pak druhý a sem tam dýchnu a zamlžím displej. Opět přetřu, abych vše řádně vysušila.
Opatrně, abych nepoťapkala sklo, ho beru do ruky a přikládám k telefonu. Jemně tisknu plochy k sobě a.....
Rup! Ochrana je na kousky.
Drbu se nechápavě v hlavě.
Že by únava materiálu?

Obrázek uživatele strigga

Puklina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Konečně mě taky něco napadlo. Mně ty krásný romantický témata zoufale nejdou, všechno, co na ně vymyslím, mi přijde hrozně prvoplánový.. snad už budem pokračovat v tomhle kurzu :)

Drabble: 

Toho drobného kamínku si všiml už dávno. Ať zvolil jakoukoli cestu, byl tam, nevyhnutelný. První drobnou prasklinu vítal. Jenže pak...
Za ta léta splynuli v jedinou duši, nekonečným vláčením zbavenou všech sobeckých hrbolků i úskočných výmolů, čistou a hladkou jak broušené sklo. Sdíleli puchýře, žízeň, únavu i bolest; nenávist se koncentrovala do jediného místa a hrozila rozbíjet skály, jenže on neměl sílu bohů, a tak se časem obrušovala, až zbylo jen smíření a nakonec snad i láska. On a jeho společník.
Puklina rostla.
A kámen pukl.
Sisyfos, král korinthský, stál s prázdnýma rukama a cítil, jak v něm něco zemřelo.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Seto a Samo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska nejsem v nejlepším rozpoložení. Rozhodně nemám náladu vymýšlet drasťárny. Takže jedno jezevčí mimo seriál...

Drabble: 

Den první

„Podívej, co jsem ti přinesla. To je liška.“
Tak ta je parádní!
Černorezatá čmouha. Dusot jezevčičích tlapek. Štěknutí. Esence radosti v drátěném kožíšku.

Den druhý

To nemyslíš vážně, že půjdeme ven!?
„Nedělej fóry. Sluníčko svítí, kytky kvetou, pyly dráždí sliznici...“
Dneska nikam nejdu.
Gordický uzel na čtyřech tlapkách.
„Neříkej, že to potáhneme s sebou...“
Bez lišky nikam nejdu!

Den třetí

Koberec zdobí chomáče zrzavých chlupů. Liščí hlava se válí v koutě. Uprostřed obrazu zkázy trůní černý ďábel s andělským výrazem.
„To si z mě děláš legraci!?“
Já to nebyl.
V očích nevinnost sama.
Vážně. To asi únava materiálu.

Obrázek uživatele Lee

Cena svobody

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Neměl bys prudce vstávat, tvoje tělo je vyčerpané,“ varoval ho, když chlapec náhle přehodil nohy přes kraj postele.
„Neboj, jsem v pohodě, ležení už jsem měl dost.“
„Nechytím tě,“ dodal anděl.
„Co tím...?“ nedořekl, nohy mu vypověděly službu a rozplácl se na podlahu.
„Hej!“ ohradil se dotčeně, když se s bolestným heknutím pomalu posadil, „nejsi tu náhodou právě od toho?!“
„To si asi pleteš, já tě mám chránit, ne rozmazlit. Kdybych tě včera nezachytil, nepřežil bys to. Kdybych tě dnes chytil, ušetřil bych tě drobné bolesti, ale vůbec by ses nepoučil. Varoval jsem tě přece.“
„No nazdar, mám anděla vychovatele.“

Závěrečná poznámka: 

Nezlobte se, ne že by materiál byl tak unavený, ale je Svatý týden a nám včera konečně zadali práci, za niž musím do 20. odevzdat výkaz, takže zbytek tohoto týdne asi prostě úplně vypustím. Omlouvám se, pokusím se trochu dokomentovat po Velikonocích.
Těším se zase snad v neděli! :)

Obrázek uživatele Iantouch

Víc než písmena

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Shluky run počítám vždy jako jedno slovo.

Drabble: 

Stáli nad náhrobkem Ignotuse Peverella s výrazy napjatého soustředění.
„YAJALBRY – RAIFBAZIHJP – ALFBAMH… Sakra, to absolutně vůbec nic neznamená!“ zavrčel Gellert, hledě na runové zápisy na okrajích kamene.
Albus přiklekl k hrobu, setřel nános hlíny a zetlelého listí a odhalil další nápis.
„FCHJL,“ zadeklamoval otráveně Gellert. „To jsme si pomohli.“
„Počkej,“ uvažoval Albus. „Runy jsou víc než písmena. Tohle je Fehu – bohatství. Kaunas – oheň. Hagalaz – vzduch. Jera – země. Laguz…“
„Voda!“ vykřikl Gellert. „U Merlinových fousů, to dává smysl!“
„Jo,“ přikývl Albus. „Ale třetina z nich je nečitelná.“
„Co čekat od šest set let starýho šutru,“ vzdychl Gellert. „Reparo!“
Nestalo se nic.

Závěrečná poznámka: 

Pokud vás stejně jako mě baví studium starověkých run, tak si mou interpretaci můžete ověřit tady. Jo, fakt tam jsou. Těch pět konkrétních vpravo uprostřed. A já to jdu zkoumat dál, protože to asi fakt má nějakej smysl, na kterej musim přijít.

O zániku knih

Fandom: 
Drabble: 

Někdy je to voják s pochodní, jindy rozvášněný dav příznivců nového boha.
Někdy stačí několik naštvaných jezuitů, jindy jeden naštvaný císař.
Zapadlejší středověké kláštery měly své specifické problémy. “Pošlete nám, prosím, k opsání listy sv. Augustina. Náš exemplář nedopatřením sežral medvěd.“
Knihy umírají různě. Změnou světonázoru, boha, vládce, nosného média, velikosti příbytků, vkusu.
Často je ovšem na vině jen únava materiálu. Svitek, namáhaný převíjením, se trhá, písmo bledne. Židé vysloužilé knihy pohřbívali do zvláštní místnosti v synagóze. S texty, v nichž je zaznamenáno jméno Boží, třeba jednat s úctou. A kdo ví, za mnoho let možná ještě někomu udělají radost.

Závěrečná poznámka: 

To s tím medvědem jsem si nevymyslela, ale kdysi četla v Dějinách západního mnišství. Nemám knihu zrovna po ruce, ale pokud si vzpomenu, dohledám, kde se to stalo.
Poslední odstavec naráží na rukopisy, objevené v káhirské geníze https://en.wikipedia.org/wiki/Cairo_Geniza

Obrázek uživatele Arenga

Nový kolega

Úvodní poznámka: 

Volně předchází drabble Půjdeme na koncert.

Praha, 1946

Drabble: 

„To se přece stává,“ podotkla Cosette. „Věci se opotřebovávají a odejdou.“
„Odejdou? Úžasné, když si tu někdo plete klíč a rýč, a pak to svádí na únavu materiálu,“ zavrčela Doramo klečící před kredencí. „Leda to vypáčit…“
Paulína Krásová, matka obou, nesouhlasně sykla. „Zajdi pro domovníka…“
Doramo se ani neohlédla. „Myslíte, mamičko, toho domovníka, proti němuž jsme svědčily u Mimořádného lidového soudu?“
„Mám nového kolegu, za války se prý přiučil od různých řemesel,“ nadhodila Cosette. „Poprosím ho, jestli by nepřišel.“

Vilém Poděbradský přišel ochotně. Nemohl přece nechat v nesnázích kolegyni. I když těmi nesnázemi byl jen zalomený klíč ve dvířkách kredence.

Závěrečná poznámka: 

Vilém Poděbradský se za války různým řemeslům přiučil samozřejmě proto, že byl totálně nasazený, ale to se mi do drabble už tak nějak nevešlo.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Na dvacet let

Fandom: 
Drabble: 

Prostředků na moji stavbu bylo málo. Však si to umíte představit, po válce. Všechny materiály drahé, natož nějaké železo. Původně jsem měl být jenom malinká lávka, ale nakonec mě protlačili jako důležitou spojnici vltavských břehů. Dostal jsem kabátek, který se mi líbil. Takový správě hranatý, a ty krásné lampy nikdo jiný neměl. Když mě slavnostně otevřeli, slibovali mi, že budu sloužit dvacet let. Inu, to není špatná služba.
Dnes se nemůžu zbavit dojmu, že se na mě zapomnělo. Drolím se, reznu, každou chvíli mě někdo zavírá. Jsem poněkud unaven, ale přiznávám, že ten pohled na východ slunce si užívám pořád.

Závěrečná poznámka: 

A možná spadne zítra a možná vydrží dalších padesát. Libeňský most.

Obrázek uživatele Kleio

Houstone, máme problém

Fandom: 
Drabble: 

Některé průšvihy způsobuje lidský faktor. U našeho průseru se jednalo o naprosto ukázkovou "nešťastnou shodu okolností". Klepou se mi nohy, a upřímně, teď mám pocit, že až do konce života nebudu chtít opustit svoji postel. Ale přežil jsem. Všichni jsme to zvládli, natěsnaní jako sardinky v malé plechovce lunárního modulu. John sice přišel o svoje stylové obočí, ale přežili jsme. Na ten zatracený Měsíc se možná už nikdy nepodívám, přiznávám, že teď už se mi tam ani nechce.
Věřili byste tomu? Tolik bezpečnostních protokolů a stejně nám vybouchla kyslíková nádrž. Možná jsme neměli mít tu, co sloužila už Apollu 10.

Závěrečná poznámka: 

Nehoda Apolla 13 se stala námětem hoooodně slavného filmu, který se více méně drží reálných faktů. Pravda je, že kyslíková nádrž byla z projektu Apollo 10, ale to proto, že ta pro 13 při montování upadla. Nic se jí nestalo, byla úplně v pořádku, přesto se technici rozhodli použít tu starší, kdyby náhodou.... no asi únava materiálu. :-)

Obrázek uživatele Urrsari

Pád obra

Fandom: 
Drabble: 

Bol starý. Kožu mal popraskanú a zvráskavenú, hrubú, s mnohými jazvami.
A bol vysoký. Kedysi pyšná koruna však teraz bola priťažká. Kmeň pod jej váhou stonal. Dlho už nevydrží. Padne.
Ale to nevadí. V preteku o slnečné lúče natiahol sa od zeme do svojej súčasnej výšky. Videl les okolo seba rásť.
Jeho listy pokrývali zem a kŕmili milióny drobných bytostí pod ňou.A aj on sa zanedlho stane potravou pre ne a ďalšiu geenráciu.
Keď už nebude tieniť maldým, ktoré doteraz chránil, jeden z nich zaujme jeho miesto, konečne nasýtený slnkom a s nedočkavosťou, akú si ešte pamätal.
Drevo zapraskalo.

Závěrečná poznámka: 

O stromoch toho veľa neviem, iba z Wohlebennovej knihy, tak dúfam, že je to aspoň ako tak fakticky správne.

Obrázek uživatele Urrsari

Pád obra

Fandom: 
Drabble: 

Bol starý. Kožu mal popraskanú a zvráskavenú, hrubú, s mnohými jazvami.
A bol vysoký. Kedysi pyšná koruna však teraz bola priťažká. Kmeň pod jej váhou stonal. Dlho už nevydrží. Padne.
Ale to nevadí. V preteku o slnečné lúče natiahol sa od zeme do svojej súčasnej výšky. Videl les okolo seba rásť.
Jeho listy pokrývali zem a kŕmili milióny drobných bytostí pod ňou.A aj on sa zanedlho stane potravou pre ne a ďalšiu geenráciu.
Keď už nebude tieniť maldým, ktoré doteraz chránil, jeden z nich zaujme jeho miesto, konečne nasýtený slnkom a s nedočkavosťou, akú si ešte pamätal.
Drevo zapraskalo.

Závěrečná poznámka: 

O stromoch toho veľa neviem, iba z Wohlebennovej knihy, tak dúfam, že je to aspoň ako tak fakticky správne.

Obrázek uživatele wandrika

Kúsok tvárnej hmoty

Drabble: 

Dlhé roky to vyzeralo ako ideálny vzťah. Jej priateľ bol veľmi pozorný. Dával jej kvety, vodil ju na dovolenky, kupoval jej krásne šaty a šperky. Chcel, aby žiarila pred všetkými, ale predovšetkým pre neho.
Dlho nevedela vysvetliť, čo jej vlastne vadí. Bol to len taký nejasný pocit...
Keď si sama kúpila nové šaty, málokedy bol spokojný. Myslela si, že sa netrafila do jeho vkusu.
Až po mnohých ďalších nezhodách pochopila, že ju nikdy nevidel takú, aká skutočne bola. Predstavovala pre neho len materiál, z ktorého chcel vytvoriť dokonalú ženu.
Svoju predstavu dokonalej ženy.
A materiál to jedného dňa prestalo baviť.

Závěrečná poznámka: 

Z rozprávania mojej kamarátky. Nadpis je citát z jednej romantickej piesne, ktorú pochopiteľne nemám príliš rada :)

Obrázek uživatele Wolviecat

Nejlepší loď v galaxii

Fandom: 
Drabble: 

"To nic není," říkal Han, když motor podesáté zabublal a zhasnul "jen má svoje vrtochy."

"To nic není," sliboval Han, když půl dne nešla klimatizace a Chewie měl sto chutí se ostříhat dohola: "jen vypadly pojistky."

"To nic není," tvrdil Han, když se navigace začala zobrazovat hlavou vzhůru: "jen to chce pár aktualizací."

"To nic není," dušoval se Han, když se něco spálilo v chlazení a loď smrděla jako huttí podpaží: "já to ani necítím."

"To nic není." zašeptal Han. Millenium Falcon ležela na písku a kouřilo se z ní. "Je už to stará holka. Potřebuje si na chvilku odpočinout."

Obrázek uživatele Elluška

Neruš tátu, nebo...!

Fandom: 
Drabble: 

Prkno zavrzalo a s ohlušujícím rupnutím prasklo. Lavina padajících knih zabušila jako kroupy na střeše. Buch - buch, spadly poslední svazky.
Elrond věděl, který z jeho synů se to tiše krčí v klubíčku, drží si loket a polyká slzy.
"T-tati, já jsem chtěl je-jenom -"
"To nic, to byla hodně stará police," konejšil ho Elrond a přemítal, před kolika staletími ji měnil.
"T-tati, ale že neodjedeš? Brácha říkal, že tě tak unavuju, že odjedeš radši za Moře!"
Elrond políbil synka na čelo. "Neboj se. I unavený otec je šťastný, že tě má."
Elrohir úlevně vydechl. "Takže jestli odjedeš, může za to Elladan."

Obrázek uživatele Erenis

Vyčerpán

Fandom: 
Drabble: 

Stojím tu už léta. Na mě i ve mně, pohybují se davy. Denně procházejí, mizí bůhví kam…

Mé nohy jsou těžké. Bolí, pod váhou všeho toho ruchu. Musím vydržet. Nesmím padnout.
Kdybych padnul, umřou. Všichni. Nepřežili by tu výšku. Spoléhají na mě. Musím vydržet!

Sténám. Bolí. Pomoc…

Ticho. Nikde nikdo. Zvláštní… Ruce. Spousty rukou. Doteky, starostlivé, pečující.
Jsou tak konejšící a příjemné.

Slyším hlasy. Inženýři! Jsou zpátky, po patnácti letech!
Tak pro to to ticho. Jsem odstavený. Prý únava materiálu. Prý potřebuju opravit a spát. Věru, na poslední chvíli. Málem se mi nohy podlomili.

Netušil jsem, jak jsem vyčerpaný. Děkuju…

Závěrečná poznámka: 

Dnesni vstupni emoce byla hodne specificka. Jedna se o (alespon pro me) jedinecny a unikatni typ bolesti, kterou zazivam po dlouhe, tezke zatezi - a pak po ni najedou prestanu. Ten prvni okamih nahleho uvolneni, to je presne emoce, s kterou jsem si dnes hral.

Obrázek uživatele mamut

Nepotřební

Fandom: 
Drabble: 

Dopadla s žuchnutím na hromadu. Stydlivě se stáhla do kouta. Kdyby mohla, ukápla by jí slza.
"Co ty, co s tebou bylo?" zabručel starý mlýnek na kávu, dalo by se říci mluvčí smeťáku.
"Já..." smutně se otočila po ostatních nepotřebných věcech. "Já jsem si zlomila metličku. Ale vážně nešťastně, nechtěla jsem."
"My víme, my víme, maličká. Nás se neboj. Nás taky jen tak odhodili." smířlivěji zabručel mlýnek.
"Tuhle papínovi bouchla pojistka. A támhle váha, ta letěla, že neuměla ukazovat jen do 65. Věřila bys tomu? Nelže a letí."
...
"Ale paninko. Žádná reklamace, to máte zbytečný, kupte nový. Únava materiálu, víme!"

Závěrečná poznámka: 

Mou smutnou hrdinkou je ruční mixér Eta. Moc dlouho s námi nebyla, protože díly jsou lepené a opravit se nedají. Tudíž vylomený úchyt pro metličku z křehkého plastu byl její konec.
"Paní, kupte nový, lepší." známe....

V lese

Fandom: 
Drabble: 

Kolem mýtiny drkotá rozmlácený gazík, co zůstal v lese po ruských vojácích. V něm parta rozdováděných ženských.

Gazík táhne jelen s kdysi zlatými parohy. „Rychleji!“ ječí jezinky.

Mladíka s krosnou, který na mobilu loví cosi v navigaci, si ani nevšimly. Vypasený psík mývalovitý, dřepící na pařezu, se s ním rád zeširoka podělí o nevyžádané informace: „Jak Smolíček odešel daleko na studia, jelena to hrozně sebralo. A jezinky hned, urostlý jelene, tys náš vzor. Spřízněná duše. Přece bys nás nezklamal. Zpočátku je odmítal, ale znáš to, únava materiálu.“

Mladý muž vstoupí jelenovi do cesty.
„Táto? Jsem zpátky!“
V ruce drží bič.

Obrázek uživatele Keporkak

Cuketa

Drabble: 

V létě opustila farmářovic partu věrná a laskavá kolie Zorka. V zimě bylo vybráno nové štěňátko. Narodilo se na Štědrý den. Maminka je šampionka s dlouhým rodokmenem a ještě delším jménem. Majitelka ji oslovuje zkráceně Cuki, od toho není daleko k Cuketě. Od konce února zdobí mladá psí slečna dvorek. A taky hnojiště, které systematicky prohrabává. Vše je zalito sluncem.
Ale různé předměty začaly hromadně vykazovat nevysvětlitelnou únavu materiálu. Boty, míče, ponožky, hračky z pískoviště, celé pískoviště, houpačka i šeřík. To vše záhadně rychle podléhá zkáze. Cuketa uprostřed toho leží spokojeně jako patizon na záhonku. Nebo spíš jako lední medvěd.

Závěrečná poznámka: 

Drobeček má aktuálně cca 20 kilo :D

Obrázek uživatele Witch

Správňák Asterix

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Majestátní nástup" - http://www.sosaci.net/node/36953

Drabble: 

„Vlčice!“ mávne Kleopatra důtkami, jen záplava náramků zachrastí. „Trvalo to tak dlouho, že jsem si pro zrcadlo přišla sama!“
„Zde je, královno královen,“ poukazuje zlodějka na hranatý balík. „Ale zpoždění není má vina!“
Kleopatra zaměří vladařský pohled na tlouštíka a mrňouse v galských přilbicích a ohrne nosánek.
„Galové! Co chcete s mým zrcadlem?“
„Teď už nic,“ odpoví Asterix sklesle.
„Jak to? Proč si ho prostě nevezmem?“
„To bychom byli zloději my, Obelixi.“
Vlčice předává balík otrokovi, který jej s úklonami vynáší na vrcholek trůnu.
„Konečně!“ rozplývá se Kleopatra.
Ovšem jen do okamžiku, kdy opotřebovaná látka praskne a zrcadlo vyklouzne ven...

Stránky

-A A +A