Do daleka, táhle, láká pohledy, poutníky, kolemjdoucí, okolostojící, klečící, plačící, duši vedle duše, jeho i ji, kohokoliv, kdekoliv.
Klečící, hlavou bijící, cize mluvící, i sem patřící.
Tentokrát jsou všichni jedno.
Svítí, jako ještě nikdy nesvítila.
Daleko nad řekou, hvězdo betlémská...
(Možná to tak bylo i tenkrát?)
Je, jako ještě nikdy nebyla.
A brzy nebude.
Spojuje, jako ještě nikdy nespojovala.
Pramínek kouře kroutí se prachem.
Nenávidí.
Praskající trámy zoufale řvou.
Co bude zítra, neví.
Nikdo nechce vědět.
Snad možná jen proč.
(A možná ne.)
Perla gotické kultury, nejzářivější hvězda všech modliteb od počátku věků, padá z koruny.
Je suis Notre Dame...