Originální; Ze života

Vzkaz pro SoS a ostatní

Drabble: 

Poslední skoro tři týdny uběhly jako voda. Upřímně, přijde mi že to bylo výrázně dávněji, co jsem začal psát. Ve výsledku to je nevíc slov co jsem napsal s diakritikou od bakalářské práce. A jsem za to rád.

Pomohlo mi to přijít na různé myšlenky. V tématu jsem si během dne našel několik různých interpretací, i když často jsem se při samotném psaní vrhl úplně jiným směrem, než jsem plánoval.

A hlavně to byla a je zajímavá výzva - vyjádřit myšlenku či příběh jen na sto slovech. Děkuji organizátorům, autorům, komentátorům i těm co si přečetli třeba jen jeden drabble.

Nanapsanou :)

Závěrečná poznámka: 

Nahrazení DMD 2 Příjemné dny

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Usměvavé kočičí skvosty

Úvodní poznámka: 

Co může být více nahodilé než moje myšlenky při vymýšlení drabble!

Drabble: 

Vytvořit drabble na chechctáky?! To je úplně v pohodě!

Už to není v pohodě…

Je to totálně v háji…

To může být zase tisíc věcí… Hen smajlíci, které viděla Líza Simpsonová, když byla na veselých pilulkách a peníze…

To vždycky říkal tata tyjo, že nemá chechtáky.

Hmm Disco club Chechták díky google to fakt pomáhá!

Anglický překlad chechtáku? Asi ne…

Cože! Jenom 62 slov...

A výborně nové video od juiceboxforyou!

Co kdybych opravil tady ten USB kabel?

„Tak co Verčo kolik máš slov?“

„ůlppppyo tuzuuuuuuuuuuuu“

Aha kocouři už píšou drabble fajn….

Čím blíž půlnoci, tím víc komentářů… Ještě času dost!

Obrázek uživatele zirafice

Den jako vyšitý

Drabble: 

Budík. Vstávat. Vstávat říkám. Svačinu. Svačinu říkám. Nazdar. Odpo u busu. Nazdar. Zdravá procházka? Vytrvalý déšť. V práci bosa. Zmoklas? Ne, jsem hobit. Lehký oběd? Salátu ja pro stádo. Hlava v klávesnici? Jej, slibovalas tisk. Kde je mail. Nikde. Kam jsi to poslala? jako vždycky. Sakra. Tady je. Vytištěno. Čas vyrazit. Boty suché? Venku prší. Pořád. Pár stanic busem? Zácpa. Konečně. Zvonek u dveří. Mluvítko. My bysme rádi výsledky. Kchrr. Chrr chřst. Cože? Výsledky! Nevolali jsme předem. Pokyny v mailu? Omlouvám se. Velice laskav. Vyšlo to. Hurá. Domů do tepla. Nedovřený mražák? Odmrazit. Potopa. Konečně klid. Co žes zase ztratil?

Závěrečná poznámka: 

Nevím jak vám, ale mě moje dny někdy připadají dokonale Dada :D

I číslo může být cíl

Drabble: 

Čísla jsou tak magická. Vzešla z mysli a přesto jsou zaryta hluboko ve struktuře našeho vesmíru.

Vezměme si třeba Φ - zlatý řez. Vzorce na něm založené jde najít na tolika místech v přírodě - hlemýždí ulity, hurikány, až po tvary galaxií.

Další známá čísla jsou třeba π, umožnující mimo jiné práci s kruhy. Nebo samotná nula - pro nás již naprosto normální ale v dřívějších dobách byla předmětem mnoha sporů. Kupřikladu Římané pro ni ani neměli symbol.

A pak ta krása, když se autorovi naskytne pohled na číslo, které je snad nejdokonalejší. Abych Vás příliš neoslnil, rozepíši ho raději po cifrách.

Jedna.
Nula.
Nula.

Obrázek uživatele Queen24

Setiny sekundy

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma číslo 23- Spoutáni časem

Drabble: 

Shozená břevna překážky jsou zpět na místě. Z repráků se rozléhá známá melodie We will rock you skupiny Queen. Jezdec s koněm krouží klusem arénou, kůň švihá ocasem, odfrkuje.

,,Dámy a pánové, máme tu poslední finálovou dvojici rozeskakování! Ještě jednou skoky, 3, 7A, 7B, ostré točení vlevo, oxer, distance na 5 cvalových, 4, 5 a obrat na devítku. Pojďme na to!"

Hudba postupně zeslábla. Startovní zvonec. Ticho. Cválají. Rytmický dusot kopyt.
Tribuny nedutají. Odraz. Zatajený dech. Písek odletuje od kopyt.

Nesmí shodit. A přijít do cíle včas. Vedoucí čas je 39,42.

Napětí. Poslední skok...

Tribuny propukají v nadšený jásot.

Závěrečná poznámka: 

Atmosféra na parkurových závodech je vždy úžasná, napínavá, nezaměnitelná, skvělá. Tím spíš, když sledujete z bezprostřední blízkosti třeba boj o titul Mistra České republiky. Výkony jezdců a koní jsou dechberoucí.

Pokud se v základním kole sejde více dvojic ,,s nulou" (bez trestných bodů za shození překážky) a soutěž je dle propozic vypsaná (aspoň myslím) jako ,,dvoukolová s rozeskakováním", následuje rozeskakování. V něm se ,,čisté dvojice" utkají znovu, trať parkuru je kratší, skáčou se jen některé předem vybrané skoky. Kromě trestných bodů už jde hodně o čas. Mnohdy rozhodují setiny sekund. Rozeskakování se proto často jezdí mnohem riskantněji, jezdci volí kratší nájezdy na skoky, prudší obraty a podobně. O to víc je to celé napínavé. Buď a nebo :)

Obrázek uživatele Erenis

Drabble: 

Strach ovládl moje tělo.
Vidím ho. Vždy, když pohlédnu do zrcadla.
Sedí v mých očích. Kouká. Čeká. Trpělivě.

Již téměř 30 let. Nechť udělám cokoliv.
Zvíře, které nechce odejít.

Spoutal jsem ho. Dávno. Mnoha těžkými řetězy.
Však život chtěl, abych ho postupně přijímal.
Zůstal řetěz poslední, ten nejtěžší.
S ním i největší strach.

Občas v snech shledám ho.
Volného a bez strachu. Bez řetězu.
Tak moc mě to baví. Byl bych tak zvědav...

Zvíře nenabízí. Nepokouší. Ani nemukne.
Pouze hledí z mých očí. Trpělivě čeká.
Jako by už dávno vědělo...

Možná nadešel čas se plně přijmout.
Zkusím to.
Řetěz padá...

Závěrečná poznámka: 

Dnes jsem zkusil kombinaci emocii, ktere se postupne prolinaji a meni jedna v druhou. Zajima me, zda-li pak je nekdo pozna vsechny? :-)

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Jeden protokol vládne všem

Úvodní poznámka: 

V dnešním drabblátku bychom měli vzpomenout na něco, co používáme v dnešní době každý den.

Drabble: 

Když sem byl malý kluk, počítač byla naprosto nemyslitelná investice, a tak jsem se jal rozvíjet své vetešnické dovednosti. Díky tomu se mi povedlo sehnat všemožné perly, od prvních notebooků s černobílým displayem, po počítače ukrývající stovky starých her. Všechno to byly stroje z doby, kdy měla každá periferie svůj vlastní port.

Svůj první počítač s USB portem, vyměněný za lampové rádio, si budu doteď pamatovat stejně jako první USB myš, kterou sem v něm mohl vyzkoušet.

Dneska se už ani nepozastavujeme nad úžasnou univerzálností USB, které nám jedním portem dovolí připojit všechny periferie a jako bonus nabije náš mobil.

Závěrečná poznámka: 

USB za svých 23 let co je tu s námi ušlo pořádný kus cesty. Od pomalého portu, ve kterém toho zase tak moc nešlo, přes éru MP3 přehrávačů po dnešní dobu, kdy je jeho rychlost větší než rychlost vašeho internetového připojení a můžeme přes něj přenášet dostatek výkonu na nabíjení notebooku.

Kdo ví kam se takovým tempem univerzálnosti posune za pár let...

Obrázek uživatele Skřítě

Protestsongy jedné matky co nesnáší dnešní zmatky

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní nebodíková dvousetslovná, abych se mohla vyřádit dovyjádřením k tématu, které je pro mě blízké a aktuální. Pojímám to trochu nadneseně, ale chtěla jsem udělat radost komusi, kdo v diskusi k tématu projevil zájem o povídku zmiňující kojení v bance... tak jsem ho tam šoupla :-D Je to sice všehochuť, ale třeba si v tom každý najde to svoje.

Drabble: 

Stát se matkou, to chce znalost všech oborů vědy,
nebo na ty internety chodit na výzvědy.
Dřív než se vydáte s houkačkou na cestu,
musíte spočítat dvě čárky na testu.
Moc se hýbe, pak je ticho,
poznám, že mi tvrdne břicho?
Rozliším kontrakce? Rodím, či nerodím?
Studuju po nocích a s časem závodím.
Přenášíte? Sex a víno, procházka prý svědčí,
na tkaničky nevidím si a mám tempo šnečí.
Po porodu zase zmatky.
Jak to zvládaj jiné matky?
Bojují o to, ať příspěvky navýší,
pos*rané Pampersky posílaj Babiši.
Ostudy se nebojí, dítko v bance nakojí.
Nontoxicky žijí,
krev mi pěkně pijí.

Na web typu Modrý koník
ostřílený manžel pronik.
Týden potom šišlal něco o mimíscích cizích matek,
odpovědi nedohledal, posílil jen vlastní zmatek.
Prý se tam řeší vše, od barvy stolice,
až po to, jak doma přivrtat police.
Chodítka už vyšla z módy, na šátky se pějí ódy,
naopak vrací se látkové plíny,
když ho šoupnem do postýlky, nebude mít splíny?
Raději než na hlas davu
spoléhám na vlastní hlavu.
Půlobloukem obcházíme lavičky i pískoviště,
uvažuji, co gang matek vymyslí si zase příště.
Čekám protest očkovací, komu a kam píchnou jehly?
Jen se bojím, když jdem s dobou, abychom ji nepředběhli.

Obrázek uživatele Skřítě

Kdepak chovat zvířata či oprašovat kvítko, pokud chcete zahnat nudu, pořiďte si dítko

Drabble: 

Denně místo budíku tě řevem budí mazel,
nacvičeně z peřin lezeš ladným skokem gazel.
Rituálů ranních seznam už ti běží v hlavě,
snažíš se to pojmout trošku vesele a hravě.
Je den dveří otevřených do místnosti, kam se musí,
toaletní papír bráníš, jinak taháš děcku z pusy.
Zuby si čistíte pomalu navzájem,
o jogurt k snídani projeven nezájem.
Zato müsli rozsypáno je po celé kuchyni,
než to smeteš, dítko všechno od jogurtu zašpiní.
Nevím, kterak jiné matky, já pak často dělám zmatky.
Stane se tak, že se večer podivuji velice,
proč je jídlo v šatní skříni a bot plná lednice.

Obrázek uživatele Erenis

Dno

Drabble: 

Tik. Tak. Tik. Tak...

Čas plyne. Čas nepočká. Čas uzdravuje.
Doufám...

Sedím na dně. Je tu tma. Propast hluboká jest.
Světlo lehounce dopadá a strácí se v mých očích.
Je tu ticho a prázdno. Jsem tu pouze já.
Není odsud cesta ven. Nebo se pletu?

Tik. Tak. Tik... Tak...

Vím, že času není nazvyš.
Vím, že jsem ním spoutaný.
My všichni sme.
Spoutáni časem.
Plynoucím, nehmatatelným, ukončujícím.

Čas prý všechno zahojí.
Veřil jsem tomu.
Pak jsem uzřel dno.
Dno Černé díry. Místo, kde ani čas nemá léčivou moc.

Nevidím únik. Neznám cestu. Nevím, co dál.
Počkám.

Tik... Tak... Tik... Tak...

Obrázek uživatele Erenis

Štěstí

Drabble: 

Měl jsem sen. Podařilo se mi jej naplnit. Dosáhnout toho, o čem jsem snil.
Niní je to pryč. Straceno v dáli minulosti, pohřbeno pod nánosem času.

Byl jsem snílek. Snil jsem a těšil se, až jednoho dne uzřeju svůj sen.

Již tomu tak není. Měl jsem v živote štěstí. Dosáhl jsem svých snů.
Byť jen na krátký okamžik. Pár týdnů. A všechno bylo pryč.

Teď už nesním. Už nejsem snílek. Sny bolí. Časy štěstí pryč jsou.
Nevím, co bude dál. Snažím se neočekávat. Však touha ve mě pořád jest.

Kto jednou štěstí okusí, touží zakusit jej znova.
Nejsem snílek. Avšak...

Obrázek uživatele Erenis

Poprvé

Drabble: 

„Nehlaste se všichni!“ zasmál se náš Sensei. Každý s ním chtěl trénovat.
Jeho zvonivý smích se rozlil po prostoru tělocvičny.
Byl tak hřejivý, krásny a něžný a …

Když jsem ho poprvé spatřila, něco se ve mně hnulo. Nikdy jsem nic takového necítila.
První hodina Kenda. Naučil mě správně dýchat do břicha při meditaci.

Je mi už osmnáct let, avšak doteď se mi žádný muž nelíbil. Ne takhle… Ne způsobem, z kterého mi zrychlovalo srdce a motala se hlava.

Toužím po něm. Moje tělo začne hořet neznámým pocitem vždy, když přijde blíž, aby mě lépe nasměroval v tréninku.

… miluji ho. Vroucně.

Závěrečná poznámka: 

Dneska jsem se krasne vyspal, a proto jsem zvolil na hrani si pozitivni emoci. Nakonec ve me vzklicila radost a z ni pak vzesli spominky na prvni zamilovani - a klicova emoce byla na svete. :-)

Sensei je japonsky vyraz pro ucitele.

Obrázek uživatele Faob

Utajené střepy

Drabble: 

„Máš přede mnou nějaké tajnosti?“
„No jéje. A ty?“
„No jéje!“
„Jen abychom nedopadli jako ta žena na smrtelné posteli, jak přizná manželovi, že je odmala barvoslepá. Tušil jsem, on na to, já ti taky tajil, že jsem černoch…“
„To je blbost! Navíc ty seš na černocha moc plešatej!“
„Nosím brucewillisovský sestřih!“

„Pane generále, potřebujeme do nepřátelského prostředí vysadit desinformaci!“
„Přísně ji utajte a pošlete šifrou prezidentovi.“

Nejspolehlivější jsou nakonec papírky.
Trhám je na záchodě na ještě menší a menší, snášejí se jak sníh do vody, aby pak spláchnuty odnesly do neznáma rozpité vzkazy. Porada v odposlouchávané tátově pracovně skončila.

Obrázek uživatele Skřítě

Když se slunce osmělí a o život podělí

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík, každopádně tuhle jsem chtěla původně napsat... svěží, lyrickou, optimistickou a podařilo se až napodruhé... tedy doufám, že podařilo :-)

Drabble: 

Kdosi řekl jednu větu, jako tehdy, na počátku,
kdosi řekl: "jaro je tu a rok teprv na začátku".
Rozběhnu se nazdařbůh, až sotva chytám dech,
cítím vůni předjaří a vítr ve vlasech.
Pozoruji zázrak zrodu svěžích listů z pupenu,
les kvete a voní jarem, jak zahrada v Edenu.
Stromy s jarem oděly se do zelené řízy,
náhle plné energie, v žilách pramen mízy.
Kořeny živiny čerpají z hlíny,
za jedním (o)bludným nechávám splíny.
Trable i starosti na chvíli zahodím,
s jarem se duševně podruhé narodím.
Tělem proudí energie, vše je nové, čisté,
na jaře mám vprostřed světa svoje místo jisté.

Obrázek uživatele Queen24

Ještě že tě mám

Drabble: 

,,Tak kde sakra je?"
,,Deset minut, to se ještě dá omluvit..."
,,To jo. Ale stejně. Co když.."
,,Co?"
,,Ale nic."
,,Bojíš se, že nepřijde, co?"
,,Hele! To neni pravda. On přijde."
,,Když myslíš..."
,,Myslíš, že ne? To by přece neudělal..."
,,A proč by ne? Zas tak dobře ho neznáš."

Musela připustit, že má pravdu. Znala ho teprve pár dní.

,,Ale přijde. Vždyť minule..."
,,Co?"
,,Bylo to krásný. Byl fajn. Říkal, že teď spolu budeme často. Pořád."
,,Nejsi na tyhle sladký řečičky už trochu velká?"
,,Nech mě bejt!"
,,Já jen, abys zas nenaletěla. Znáš se."

Nepřišel.
Její vnitřní Já mělo pravdu.

Závěrečná poznámka: 

Jediný, s kým jsme doopravdy pořád, jsme my sami.
Poslouchejme se občas.

EDIT: Teď mi došlo, že na to může volně navazovat toto: http://sosaci.net/node/35582 (óda na morální kocovinu...)

Obrázek uživatele Faob

Autodafé autodestrukce

Drabble: 

Prolézá kolejemi železničního mostu, aby popíjel na pilíři, klátě nohama nad řekou. Vyskočí z jedoucí tramvaje, prodlužuje si tak cestu do hospody, zůstav ležet. U snoubenky seskakuje s balkónu na ten pod, ale nezachytí se… Přišlo mi to jako docela dobrý nápad, cituje Sedm statečných, ale nikdo mu nerozumí.
S dětmi přestane chodit na vnější straně mostních zábradlí, destruuje se strukturovaněji; do lecjakého pokušení strká hlavu jak do chomoutu. Přihlížím svobodě v čase, jíž sám nenadán.
Vím, že ve svém zítra klečí:
„Děkuji ti, anděli strážný, že jsi pořád se mnou a tolikrát zachránil! Odpusť, nemáš to se mnou lehké…“

-A A +A