Ze života (bohužel mého)

Obrázek uživatele ef77

Výkaz

Úvodní poznámka: 

Ve skutečnosti je to asi tak 5x složitější.
To je taky důvod, proč drabble obsahuje sprosté slovo.

Drabble: 

Stáhne rozvahu. Stáhne rozvahu v US-Gaap. Porovná. Zkontroluje a popíše rozdíly. Zpracuje do formátu pro audit a daňové poradce. Propojí asi 20 listů v excellu. Propojí všechny vzorce. Pak to celé spojí s druhou společností.

Auditor změní zařazení rozvahových účtů – musí to celé předělat.
Daňový poradce změní zařazení výsledkových účtů – musí to celé předělat.
Finanční ředitel chce jinak vykazovat podíl – musí to celé předělat.
Druhá společnost poslala chybná data – musí to celé předělat.

Trhne hlavou, roztrhá všechno, včetně pracovní smlouvy, a odejde středem hledat jiné uplatnění na pracovním trhu?

Ale kdeže – natrhne si prdel, aby to všechno stihla v termínu.

Závěrečná poznámka: 

A toto je můj reálný dubnový život, včetně sobot, nedělí a svátků.

Obrázek uživatele Queen24

Vem si, co ti patří!

Úvodní poznámka: 

Brát ohledy na ostatní je sice fajn, ale občas máme tendenci brát ohledy i na ty, kteří si to rozhodně nezaslouží. Ustoupit, dávat jim za pravdu. No a občas nastane chvíle, kdy by měl člověk prostě myslet sám na sebe.

Drabble: 

Kamarádka prskala rozčílením. ,,Jak si může něco takovýho dovolit?!" Neříkala jsem nic. Šprtání na zkoušku, už několik měsíců a pořád neúspěšně, člověka přece jen trochu vyčerpá. A dnes padla poslední kapka. Poslední pokus. ,,Hele ser na to. Tak prostě nebudu mít titul no..." ,,Nevzdávej to! Vždyť tě vyhodila jasně neprávem!" ,,Já vím. Ale co mám dělat? Rozčilovat se, jít ji seřvat?" ,,Jsi moc hodná. Na takovou svini nesmíš vůbec brát ohledy!" ,,Ale tak, třeba to opravdu neumím..." Švihla po mně pohledem. ,,To nemyslíš vážně že?" Naklonila se ke mně. ,,Buď taky jednou sobec. Jdi a vem si, co ti patří!"

Závěrečná poznámka: 

Moje loňské jaro. Ano, nakonec jsem sebrala odvahu a byla jsem sobec. Svolala jsem komisi, prošla přezkoušením a odešla hrdě s dvojkou v indexu. O deset dní později jsem úspěšně složila státnice, dnes jsem Bc. a pokračuju v magisterském studiu. Ale nebýt rodiny a mých přátel, kteří mě podpořili ve chvílich, kdy jsem pochybovala sama o sobě, kdo ví, kde bych dnes byla... za to jim DĚKUJU.
A pamatujte si, že svět patří těm, co se neposerou... :)

Obrázek uživatele Queen24

Promořený Pražák

Úvodní poznámka: 

Když si dovolíte vylézt z nory a chvíli dýchat...

Drabble: 

Měsíc seděla doma. Jako králík v kleci. Věděla, že nemůže být nemocná, i kdyby chtěla, protože nikam nechodí. Dokonce ani na ten blbej nákup. Jen se psem okolo baráku. Jednoho dne přišel táta s návrhem. ,,V sobotu bych asi jel na otočku na chalupu. Posekat trávník, pustit už vodu, vyčistit kamna... Chceš jet taky?" Souhlasila okamžitě. Venkov! Příroda! Svoboda!

Večer na instagram přidala pár fotek. Dlouho se necítila tak uvolněná. Bez stresu.

Na fotky ji zareagovala kamarádka. Znala ji od vidění, fajn ženská...

,,Děláš si srandu??? Je karanténa, zákaz cestovat! Tohle je na udání! Promořený Pražák nás tu bude ohrožovat?!?"

Závěrečná poznámka: 

Aha? Tak už asi ne kamarádka.
,,Zablokovat uživatele. Uživatel neuvidí vaše příspěvky a nebude vám již moci posílat zprávy." Klik.

Nečekala jsem, že by mě někdo až takhle seřval, jak malýho haranta... :D aneb koronavirus některé donutil odložit masky. Dobrý vědět, co je pod nima.
Btw ta ženská bydlí ve vesnici o 20 km dál a dle jejích slov jsem ,,byla v jejím regionu a to stačí". Zřejmě věří, že virus lítá vzduchem na kilometry daleko... Fakt jako nevim co by tihle lidé dělali, kdyby museli žít v Praze. Asi by se tu z toho pos*ali... :D

Obrázek uživatele Queen24

Mně se nechce

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, jestli je to BJB.

Drabble: 

Je jí zima. Ráno se pohádala se sestrou. Pak se pohádaly její kamarádky. Pak se s ní začala hádat spolužačka a ona se trpělivě snažila, se s ní nehádat. Na monitoru počítače celý den svítí rozpracovaný projekt. Spolužačka je vytrvalá, má plno nápadů. ,,Jako ale nerada bych to dělala celý sama," upozorní ji závěrem. Je unavená a je jí to úplně u prdele. Ujistí ji, že to samozřejmě ne, že se na tom bude podílet, když to je skupinová práce.

Před půlnocí ve sluchátkách Eminema a z projektu ani čárku navíc.

,,Ta mě asi zabije," pomyslí si.
A zvýší hlasitost.

Závěrečná poznámka: 

Někdy se vám prostě nechce nic a i když je vám jasný, že to bude váš konec, tak vás to nějak... nebere. Možná je to otupělost z karantény, nevím. Ale ten Eminem pomáhá. Aspoň trošku.

Obrázek uživatele Saphira

Karamboly

Úvodní poznámka: 

Věnováno mámám.

Drabble: 

Že mít dítě je jako provozovat adrenalinový sport, to vám nikdo neřekne. Raději.
Rodičem se totiž pořádně nestanete, dokud vám dítě nespadne z postele.
A pak ještě jednou.
A ještě jednou.
Později se dítě začne vertikalizovat a padá jak shnilá švestka každou chvíli – už máte trénink. Dítě ještě stále nemá pud sebezáchovy.
A najednou sedíte v čekárně na pohotovosti, protože dítě chtělo ochutnat vosu. Ale vosa nechtěla být ochutnána. Večer dítě završí už jen komickým zapadnutím hlavou mezi svou a vaši postel, protože chce lampu.
Vyčerpaná matka pak po takovém koncertu zkázy zoufale žere čokoládu, protože ani opít se nemůže.

Obrázek uživatele peva

Ach tie zvuky

Drabble: 

Moje súkromné zvukové peklo.

Trhy, každý stánok hrá inú hudbu. Vraj propagácia výrobkov. No tak maximálne ak by šlo o Paralen.

Kultúrna akcia, kde organizátorka jačí to mikrofónu, aby si získala pozornosť. Nikto jej nepovedal, že ticho zaberá viac..

Veľkoplošný koncert, dotovaný niekým, kto namiesto zrkadla používa titulné strany bulváru. Bolesť očí, uší a marná snaha zistiť, čo tým básnik myslel.

Zvuky, ktoré pripomínajú predsmrtný chrapot škrteného, prípadne zvracanie. Ale v rytme! A päť minút v kuse! Koncert skazy v plnom prúde.

A finálny kruh môjho zvukového podsvetia - techno. Nikdy nerozpoznám, či tancujú, alebo ich postihla akútna demencia pohybového aparátu...

Závěrečná poznámka: 

Dúfam, že sa to nikoho nedotklo... moje buňky sú proste nastavené takto.. :)
Techno mi bolo vysvetľované, takže nejaký zmysel asi má... ale ja ho stále nechápem.
A death metal rešpektujem len kvôli tomu, že je fascinujúce, čo s tým hlasom speváci dokážu..

Obrázek uživatele Queen24

Všude kam se podíváš

Úvodní poznámka: 

Původně jsem chtěla psát o zebrách nebo antilopách a jejich jedinečném pruhování, které je pro každého jedince unikátní... Ale pak mě napadl rým Roušky s proužky, dostala jsem chuť na poezii a zvrtlo se to :D

Drabble: 

Nosíme roušky,
někdo bílé, někdo s proužky.
Roušky nosíme,
trošku se dusíme,
na ústech roušky,
pod očima kroužky.

Unavení, bez energie,
jak se v karanténě žije?
Mnoho lidí roušky šije.
Někdo bílé, někdo s proužky,
všichni mají krásné roušky.

A za chvíli bez dechu
hltáme kyslík plnými doušky,
když na chvíli ve spěchu
troufneme si sundat roušky.

I když jsou krásné, s barevnými proužky.

Nemáme vzduchu dost,
šijeme pro radost.
Šijeme z nudy, roušky s proužky
a hltáme plnými doušky
v těch vzácných chvílích
bez roušky.

Látkové proužky, pruhované roušky,
jsou všude a pod očima kroužky

Nedýcháme.
Vidíme jen proužky.

Závěrečná poznámka: 

Taky se v roušce dusíte? :) Já mám astma, takže se dusím občas i bez ní. A mžitky před očima, když nemám dostatek kyslíku, taky znám, už od dětství. Jen mi přijde, že jsem za poslední roky odvykla (už několik let mě astma netrápí). Jako dítě jsem uměla mnohem lépe pracovat s tím, když jsem se nemohla nadechnout. Dnes jsem lehce hysteriká a netrpělivá xD

Obrázek uživatele Ansonville

Koupelna po dvou měsících

Úvodní poznámka: 

Závěr rekonstrukce koupelny v přímém přenosu!

Drabble: 

Pondělí: Dnes bych mohl začít se štuky. Ale nejdřív asi smontuju skříňku.

Úterý: Přátelé se začínají sázet, zda stihnu práce do termínu. Připadám si jako v reality show, až na to, že neúspěch nepovede k vyřazení z vily... teda doufám.

Středa: Skříňka s umyvadlem je zasazena na místě. A... co ještě vlastně dneska přibylo?

Čtvrtek: Dneska by šlo dělat štuky. Vlastně nejprve chci položit nové lino.

Pátek: Konečně doplním pár obkladaček kolem umyvadla.

Sobota: V deset večer dokončuju štuky.

Neděle: Dnes mě čeká spárovka. Už čtyři hodiny ale koukám do počítače a prohlížím si možnosti osvětlení, které není kam zapojit.

Závěrečná poznámka: 

(Sázím na to, že představitel si tohle nikdy nepřečte...)

Obrázek uživatele Eillen

Vocas

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ a trošku fňukací...

Drabble: 

A patnáctého dne čtvrtého měsíce tohoto roku nastalo na úřadech peklo zvané Kompenzační bonus.

Dle pokynu správci daně vkládali žádosti, kterých se kupilo jak ve verzi papírové, tak i elektronické. Od šesti hodin s plným nasazením čísla účtů opisovali a zpracované žádosti ke schválení odnášeli.

Aby jim nějaký vocas v deset zavolal, že to musí dělat jinak. Ona osoba může být ráda, že pracuje v jiné budově. Protože dnes by fakt nepotřebovala žádný stroj na to, aby pochopila, že ji všichni nenávidí!

Po deseti hodinách a šesti stech žádostech, co mi prošli rukama, vítám dva volné dny s navazujícím víkendem.

Závěrečná poznámka: 

Daná osoba nejdřív požadovala zkusit opravit určitá data. Po opravení těch žádostí prý prohlásila, že "to je na zpracování trošku složitější a bylo by lepší to tam dát celé znovu". Budiž dík našemu vedení, že se nás zastalo a oznámilo, že to je jejich problém.

Jinak práce možná není náročná na zadání. Ale to opisování čísel účtů a neustálé kontrolování, aby se to náhodou neposlalo jinam, nebyla žádost omylem duplicitní (jo, už pár takových frajerů, co poslali každý den jednu žádost máme...), nebo nešlo o lidi, co nepodnikají třeba už deset let...

Takže já to balím, protože momentálně je můj mozek nastavený na počítač=práce a už ho nemůžu ani vidět. řekla a přešla na mobil, který zatím znamená zábavu.

Obrázek uživatele Champbacca

Slupka a slovosled

Úvodní poznámka: 

Vlastně úplně obyčejná substituce, ale vzhledem k charakteru zprávy by to hlavní Sherlock Holmes svojí frekvenční analýzou stejně nerozlouskl.
Navíc obsahuje programátorský retrohumor, a to se vyplatí!

Drabble: 

00352 00105 00102 00114 00097 00032 00115 00032 00111 00100
00107 00097 00122 00101 00109 00032 00110 00097 00032 00106
00105 00110 00111 00117 00032 00353 00105 00102 00114 00117
00044 00032 00111 00117 00032 00106 00233 00058 00032 00104
00116 00116 00112 00058 00047 00047 00101 00099 00108 00105
00112 00116 00105 00099 00097 00046 00052 00102 00097 00110
00046 00099 00122 00047 00105 00110 00100 00101 00120 00046
00112 00104 00112 00063 00116 00111 00112 00105 00099 00061
00049 00055 00048 00049 00046 00109 00115 00103 00057 00053
00055 00055 00035 00109 00115 00103 00057 00053 00055 00055

Závěrečná poznámka: 

Celé znění zprávy je "Šifra s odkazem na jinou šifru, ou jé: http://ecliptica.4fan.cz/index.php?topic=1701.msg9577#msg9577" Odkaz to automaticky převádí na hyperlink, který zabělit nejde, snad to ale není velký spoiler.

Humor každopádně spočívá v tom, že jde o kódování UTF-16, jehož znaky bych před patnácti lety v jazyce TurboPascal ukládal do datového typu "word", tedy slovo. A je jich přesně sto, haha.

Obrázek uživatele Queen24

Nikdy nejezdi sám

Úvodní poznámka: 

Víte, co je možná ještě horší než spadnout? Vidět někoho spadnout...

Drabble: 

Zastavili jsme na louce, koně sklonili hlavy k trávě. Vytáhla jsem mobil. ,,Udělám fotku." ,,Jasný," souhlasila Lenka. ,,Nikam nespěcháme." Lence je přes 60, ale vzhledem k jejímu drobnému vzrůstu a sportovní postavě by jí to málo kdo hádal. Na displeji jsem měla zmeškaný hovor od trenérky. ,,No, co je? Jsme s Lenkou venku.. Nevím, asi tak za dvacet minut..." Náhle koně zvedli hlavy, zastříhali ušima a prudce vyrazili. Jednou rukou jsem přitáhla otěže, do mobilu jsem křikla Zavolám za chvíli. Můj kůň se naštěstí vzápětí zastavil.

A tak jsem viděla Lenku, jak letí vzduchem.
Dopadá do trávy.
A nehýbe se.

Závěrečná poznámka: 

Abych vás nenapínala, Lenka si vyrazila dech a zlomila 4 žebra (to jsme v tu chvíli nevěděly). Já musela sesednout, abych mohla k ní, ale můj kůň se bál jít blíž, tak mi ujely nervy a pustila jsem ho.
Koně stáli opodál a pásli se. Když už Lenka seděla a mluvila, šla jsem pro koně. A ti se v ten moment rozeběhli k lesu.
V prvním návalu vzteku a paniky jsem vyrazila za nimi, špatně jsem šlápla, podlomila se mi noha a udělala jsem si výron kotníku.
Koně naštěstí o kus dál v lese čekali. Trenérka nám přijela autem naproti na nejbližší louku, odvezla Lenku do nemocnice, já dovedla koně domů. Že kulham a nemůžu došlápnout, jsem si uvědomila asi až po hodině. Tolik k našim veselým vyjížďkám :-D

Obrázek uživatele Arenga

Rouška omlazuje

Úvodní poznámka: 

Historka je na 100% pravdivá a stará pouze několik hodin - když tak padlo téma, bylo by škoda to nevyužít...

Drabble: 

Mají témata souvztažnost k tomu, co se člověku ten den přihodí?
Nepochybně ne. Za moji dnešní eskapádu může jednak lenost, jednak lehkomyslnost.
Máme zahradu na opačném konci města, takže momentálně je nejlepší jet tam na kole.
Kdybych nebyla líná a nevzala si mnohem lepší bicykl své dcery (se člověk nenadře), nepotkala bych se zblízka z dlažbou Dolního náměstí... Anebo kdybych nebyla lehkomyslná a na náměstí lidí prostém to nepustila rychleji než záhodno.
Couvajícího auta všimla jsem si na poslední chvíli. To kolo brzdí fakt dobře!
Paní hned vystoupila a poděšeně se ptala: „Nestalo se TI nic?“
Ve čtyřiceti to potěší.

Obrázek uživatele Eillen

Ta svatba prostě bude!

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Všechno to začalo loni, kdy jsem byla požádána o ruku. No dobře, nestihl nic říct a prstýnek jsem mu vzala dřív, než změní názor...

Pomalu už se blížila doba, kdy budu moc Larimovi říct ano. A přišla pandemie…
Dneska to šlo do kopru úplně. Nouzový stav prodloužen do konce měsíce. Takže nám to v tom dubnu nevyjde.

Máme ale skvělé kamarády, kteří nám poslali trefný vtip, že se nám celý vesmír snaží dát druhou šanci na rozmyšlenou. A víš co, vesmíre? My to rušit nechceme!

Takže jak to půjde, svatba bude. A ta data na prstýnku si holt necháme opravit.

Závěrečná poznámka: 

Doma už si děláme legraci, že je svatba prokletá. V den zásnub vyhořel Notre-Dame. Blíží se svatba a svět je v pandemii. Copak se stane, až se rozhodneme založit rodinu? ...

Jinak, teď už to beru v klidu. Ani jsem nečekala, že by to mohlo vyjít (byť jsem stále doufala ve výjimky u sňatku na radnici jen se svědky). Ale stejně mě to ten den bude děsně štvát. Ale ten vztek zadupu do plovoucí podlahy svými novými bílými lodičkami!

Obrázek uživatele Queen24

Kdo má pravdu

Drabble: 

,,Logickou úvahou, tohle nemůže fungovat."
,,Ale mlč! K čertu s logikou, s rozumem!"
,,Jen se vztekej. Stejně víš, že mam pravdu. Někde hluboko uvnitř to cítíš."
,,Necítím. Jsem zamilované. Omámené. A bolavé..."
,,Vidíš? Právě proto by to mělo skončit."
,,Au. Už jen s té představy mě bolí..."
,,Co? U srdce? To asi těžko, když jsi Srdce. Nemůžeš bolet sebe samo. Logickou úvahou..."
,,Dej pokoj! Tak mi tedy poraď, co mám dělat?"
,,Vážně chceš moji radu? I když mě pořád okřikuješ, ať mlčím?"
,,A divíš se? Už jsi viděl, aby Srdce poslouchalo Mozek?"

,,Dám ti tedy radu. Rozejdi se s ním."

Závěrečná poznámka: 

Tentokrát měl mozek pravdu. Bylo to opravdu nejlepší řešení. Ale srdce, srdce mě bolí dodnes.

Obrázek uživatele TimeGirl

Rada nad zlato

Úvodní poznámka: 

Vážně si každý den říkám, že budu pročítat co nejvíce drabblat a komentovat. Ale ty karanténní dny jsou snad nějaké kratší.

Drabble: 

"Podívej, mě na rozdíl od tebe ten obor fakt zajímá," snažím se vyhnout jeho pohledu. Pěna už opadla. Najednou nevypadá tak lákavě.

"Hm, když to říkáš," jeho úsměv se zdál ještě větší. "Ale když si dneska večer tady místo psaní seminárky, tak hádám, že by se ti drobná pomoc hodila."

"Nebudu poslouchat rady od někoho, kdo vystřídal tři obory!"

"Dobře, dobře. Jenom říkám, že stačí naklepat 20 stránek čehokoliv a smazat řádek zdrojáku. A najednou máš, kvůli záhadnému technickému problémů, alespoň týden čas navíc."

"Nevím, proč se s tebou bavím."

Pořád se usmíval.

Seminárku jsem odevzdala dva týdny po termínu.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Ujídání

Drabble: 

Tak, do čeho bych ještě ten svůj sosáček strčila? Už jsem si dala kousek sýra, jahodu, lžičku polívky, plátek šunky a moje mlsná pusa stále není spokojená.
Mířím tedy do skříňky se sladkostmi. Úplně nahoře leží Toffifee. Natahuju se pro něj a už se mi sbíhají sliny.
Krabička je ale podezřele lehká. Je prázdná!
“Hej! To si snad děláte srandu! Kdo snědl všechno Toffife?” vztekle zakřičím v množném čísle, i když jsem si viníkem jistá.
Můj bratr vykoukne ze svého pokoje a se zřetelnou ironii prohlásí: “No, já určitě ne.”
Zjevně nejsem v téhle domácnosti jediná, kdo má mlsný jazýček.

Závěrečná poznámka: 

Jak špatné je být zoufalý už druhý den?

Obrázek uživatele Eillen

Na dovolené

Úvodní poznámka: 

Díky tématu jsem si vzpomněla na jednu z prvních dovolených se svým bývalým partnerem...

Drabble: 

Po hodinách cesty v autě bez klimatizace konečně vylezli na čerstvý vzduch.

"Nepůjdeme na pivo?" pronesl.

"Nejdřív bych postavila stan," odpověděla zničeně.

Neřekl ani slovo, jen otevřel kufr a vyndal pytel se stanem a dali se společně do práce. Vypnout pruty s vnějším pláštěm byla otázka minuty. Na háčky zachytit vnitřní ložnici dalších pět minut.

"Kde jsou kolíčky?" ozvala se po chvíli hledání.

"Došly," odpověděl tiše.

"Jak došly?" nechápala.

"Došly na botník. Tam znavené usnuly a spí," dodal s omluvným úsměvem. "Cestou jsme jeli kolem obchodního centra. Zítra tam dojedu koupit nové."

"Nepůjdeme na pivo?" navrhla.

Neměl jediného slova námitky.

Závěrečná poznámka: 

Nově zakoupenou sadu kolíčku jsem po dovolené zabavila a balila ji spolu s drogerií pro jistotu sama.
Ony základní kolíčky se měli původně i v malém obalu vejít do toho velkého spolu se stanem. Ale od chvíle, kdy jsme stan rozbalili, už nikdy se nám nepodařilo vše nacpat do toho malého obalu...

Obrázek uživatele Eillen

Ze života úřednice

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Je úřední den. Dveře se netrhnou. Začínám být ráda za poplatníky, kteří nemají nic vyplněné. Je jednodušší nadiktovat, co kam zakřížkovat, než jim to před očima celé předělávat. Mám pak pocit, jako bych z lidí dělala pitomce.

Nejhorší jsou poplatníci s titulem. Nic proti vám všem, kteří jste normální. Ale koncentrace namyšlených idiotů mě až děsí. Až devadesát procent z nich se na mě dívá z patra jen proto, že mám obyčejnou maturitu. A oni chudáci musí mluvit s takovým póvlem...

V takovou chvíli mohu doufat v jediné. Že ten chlap, když už to bude chlap, bude alespoň trochu okouzlující.

Závěrečná poznámka: 

Nechci být zlá. Poslední dobou k nám do kanceláře chodí slušní a hlavně milí lidé. Ale když mi minulý týden jeden titulovaný "inteligent" v úřední den vynadal, co si to dovoluji v pátek nebýt v práci v 16:55 a ještě mi hodí na stůl kupní smlouvu s větou "Tak mi to laskavě připravte, nemám na to celý den.", opravdu jsem si říkala, jestli to mám zapotřebí. Ale hypotéka se neptá, kde na ni beru peníze.

Ale vážně, 95% arogantních poplatníků má titul. Naštěstí znám kolem sebe normální lidi s titulem, kteří mě jen utvrzují v tom, že prostě v práci mám smůlu, ale soukromý život mám skvělý!

Obrázek uživatele Queen24

Jiskry

Úvodní poznámka: 

True stories

Drabble: 

,,Mohli bychom ve středu na kafe :)"
,,Moc ráda :) Tak si ještě dáme vědět?"

,,Čau, platí to dneska? V kolik bys mohl?"

Neodepsal. Už nikdy.

_____________

,,Je nádhernej," vydechla jsem při pohledu na vysokého plnokrevníka s jiskrami v očích. O chvíli později jsem se zoufale snažila udržet na jeho hřbetě, zatímco se řítil tryskem vpřed...

Trenérka ho stejně časem prodala. Byl nezvladatelný.

_____________

,,Víš, je mi s tebou moc fajn... Ale vážný vztah teď aspoň rok nechci..."
,,Jasně, chápu." Předstírám lhostejnost.

O měsíc později jsem ho zahlédla. Vášnivě se líbal s jinou.

_____________

A tak se snažím zapomenout na všechny ty jiskry v očích...

Závěrečná poznámka: 

Moje prokletí asi.
Čím větší idiot... A je jedno, jestli kůň nebo chlap.

https://youtu.be/hA5HWeg_Il0

Obrázek uživatele Elluška

Mami?!

Úvodní poznámka: 

Mám dvě "svoje" matky. Maminka mých hrdinů sice dokáže ve správnou chvíli poznamenat něco naprosto nečekaného, ovšem moje reálná maminka ji v tomhle umění dalece převyšuje. Když jsem spatřila to téma, nějak mi ty matky splynuly...

Drabble: 

Ceirdil a jeho mladší sestra seděli u krbu a usrkávali horké mléko s medem pod matčiným vyčítavým dohledem. Už si vyslechli "necestujte na zimní slunovrat - mohli jste zmrznout!", "co takhle přijet častěji než jednou za pět let" i "dobře, že už neděláte ty meče".
Ustaraně si povzdechla směrem ke své dceři. "Celeamin. Proč myslíš, že trpaslíci jsou lakomí obchodníci?"
"To jsem neříkala."
"Prosím. Přece si pamatuji, co jsi říkala... Tvůj nápadník se už vyslovil, doufám?"
"Mami?!"
"Nemluvilas o prstenech?"
"Že se je učím!"
Matka se zachichotala jako malé děvčátko. "Ach, jistě."
Tak zase nejdřív za pět let, pomyslel si Ceirdil.

Závěrečná poznámka: 

Chichotání je autentické. Ale jinak je ta moje maminka moc hodná.

Hlupačka

Drabble: 

Chtěla jsem znovu cítit motýly v břiše. Milovat jako poprvé. Jak hloupé, naivní. Svět se změnil, já ale ne.

Naše přátelství nečekaně přerostlo v něco intenzivnějšího. Oba jsme byli šťastní. A pak ses rozhodl odejít a zahodit ty roky společných zážitků.

Stavěla jsem vzdušné zámky. Rozbořils je pouhou jednou větou. Mělo mi dojít, že tvé úmysly nebyly pevné. Já si nechtěla zkoušet vztah, už jsem jich za sebou pár měla. Chtěla jsem jen strávit život po boku člověka, kterému má škobrtnutí připadala roztomilá.

Teď jsi pryč. Zbyla jen bolest a prázdnota. A já i přesto křičím do ticha: Vrať se!

-A A +A