Pan Grenadin

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Most

Úvodní poznámka: 

Taky mám ráda pana Grenadina. Mimo jiné proto, že jsem ho nevymyslela, vymyslel se sám, a sám přichází se svými příběhy, jako soumrak nebo svítání nebo ranní mlha; pan Grenadin, ten, který se proměňuje.
Psáno na téma Vzdušné zámky.

Drabble: 

Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
Na jeho těle byl počat nový život.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Poslední noc staré vrány

Fandom: 
Drabble: 

Ten den vane severák a na zahradě se třese stará vrána. Hejno odletělo, ji ale křídla nenesla a zdržovat své družky nechtěla.
Pan Grenadin vezme vránu domů. Vrána pohlédne na strop, na kočku Mínu, a zavrtí hlavou.
Pan Grenadin se neumí proměnit v šikovného a měnit se v ptačí budku nechce. Poprosí souseda, který vyřízne ve staré bedně otvor.
Večer vránu navštíví. Už nechce jíst, ale ráda se napije. Hledí vzhůru, na mraky, na měsíc.
Ráno je mrtvá.
Pan Grenadin ji pohřbí.
Je smutný, ale jen trošku.
Vrána zemřela svobodná a v bezpečí.
Kolik zvířat (a lidí) má takové štěstí?

Závěrečná poznámka: 

A tím se pro letošek loučí a klaní pan Grenadin

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O dětství a zrání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno jiným

Drabble: 

Kdysi byl pan Grenadin malým chlapcem.
Nikoliv však vždy. Někdy byl malým děvčátkem. Jindy zas mouchou či motýlem nebo vůní květin.
Zpočátku se pokoušel svou proměnlivost před rodiči tajit, ale bylo to příliš nebezpečné. Neznámá holčička může skončit v sirotčinci, moucha může být rozplácnuta, motýl přišpendlen, vůně vyvětrána.
Řekl rodičům pravdu. Divili se i trápili, ale nepřestali ho milovat.
Kdysi snil o tom, že je stejný jako ostatní, že se ničím neliší, že zapadá jako dílek do skládanky.
Později se sám se sebou smířil. Ještě později se naučil mít sám sebe rád.
V tom je pan Grenadin stejný jako my.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O tmě potmě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Lejdynku a Iantoucha

Drabble: 

Toho dne se pan Grenadin promění ve tmu. Vklouzne do pokojíku v podkroví, nic nevidí, je tmou ve tmě, jen slyší tichý dech. Zaplaší světlo pouličních lamp, které se chtělo vkrást. Vyjde měsíc, stříbří okenice, dovnitř ale nesmí. Objeví se hvězdy, touží nahlédnout, v okně se však tmí pan Grenadin. Ukáže se hvězda nejvíc zářivá, Slunce, jenže uvnitř vládne trpělivá tma.
Teprve před polednem se pan Grenadin vytratí klíčovou dírkou. Zvenčí tiše zaklepe.
„Ach, to jsem se nádherně vyspala,“ protahuje se slastně slečna Inkognita. „Pojďte, dáme si kávu na terase.“
Jde za ní, maličko ospalý, ale velmi spokojený pan Grenadin.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Slečna Inkognita

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...tak nakonec přece jen trocha romantiky...

Drabble: 

Ten den se pan Grenadin promění ve vítr, protože potkal slečnu Inkognitu. Slečna nosí červené boty a dlouhé prsty má modré od inkoustu, kterým píše básně. Grenadin se uhnízdí Inkognitě ve vlasech jako plachý pták. Slečna Inkognita kráčí ulicemi a vlasy za ní vlají, ačkoliv je bezvětří. Noviny v kavárnách a staré tisky v antikvariátech se zvedají k nebi, černobílé stránky plují na modré obloze, než se opět plavně snesou k zemi. Slečna Inkognita se usmívá, protože o panu Grenadinovi ví. Těší se na šálek čaje, na báseň o větru, kterou večer napíše, na to, že bude brzo bláznivě zamilovaná.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: Most

Drabble: 

Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
Na jeho těle byl počat nový život.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O kráse a lásce

Drabble: 

Ten den se pan Grenadin proměnil v dívku nevídané krásy. Jde po ulici, pohledy se lepí jako kočičí chlupy na samet. V lidském chumlu chlípník se zezadu přichlípne, na krku cítí dívka horký dech, otočí se do drzého úsměvu, na zlomek okamžiku ukáže svou pravou tvář, planoucí oči a mohutný knír pana Grenadina. Chlap padá dozadu, ona vznosně kráčí dál. Proti mladý muž, úžasem bledý, v očích zraněný pohled náhle zamilovaného. Pan Grenadin hbitě zahne do uličky a proměněn v sebe spěchá domů. Až do tmy chová Mínu na klíně, konejší tlukoucí srdce a stydí se za bolest, kterou způsobil.

Obrázek uživatele Rya

Pan Grenadin: O samotě

Drabble: 

Ten den byl pan Grenadin kocourem. Proměnil se po snídani, prohlédl se v zrcadle, pak vyskočil na prádelník; ta nově nabytá pružnost, síla svalů, čirá slast! Pečlivě si upravil kožich, s přimhouřenýma očima se ponořil do kočičí meditace, dokud hluboce neusnul. Osvěžen vzbudil se v půli dne, proběhl se, pohrál si s ponožkou nalezenou pod gaučem. Dokonalý pocit soběstačnosti; ale s večerem přišel hlad, samota, touha po pohlazení.
Proměnil se zpátky, pojedl tuňáka a přitom přemýšlel.
Nazítří si přinesl z městského útulku kočku Mínu.
Dosud ani netušil, že na mapě svého srdce chová prázdný kout; teď se cítí radostně zabydlen.

-A A +A