DMD Bonus č. 3. pro 12. 4. 2019. Téma: P. A. V. O. U. K. - zkratka

„Já nechci domů.“ Dostat syna z návštěvy je vždycky náročné. Dnešek není výjimkou. „Hele co mě Alex naučil.“ předvádí Vilda cosi, co vypadá, že dostal křeč. „A jmenoval mě čestným pavoukem.“
„Čestným čím?“ zdvihne pohled k jmenovanému. Alex má ve svých čtrnácti skoro dva metry. Samá ruka, samá noha. Na něj se titul pavouka hodí.
„Máme takovou skupinu,“ vysvětluje rozpačitě a odkudsi vyloví neumělý letáček. Pohybový A VOkální Umělecký Klub PAVOUK stojí tam.
„Manžel vlk, dcera nejspíš vlkodlak a syn PAVOUK.“ Mumlá si cestou domů.
„Proč nemám staršího bráchu?“ ozve se za ní Vilda.
Rebeka protočí oči. Ještě toho trochu.

Hagrid se vysmrkal a utřel si uslzenou tvář obrovským kapesníkem. Pak namočil brk a začal s hlubokým povzdechem psát.
Vážený a milý kolegové,
musim vám zdrcenej žalem voznámit, že nás včera po dlouhej a těžkej nemoci, ale v požehnanym věku, vopustil nejprvnější předmět našeho zkoumání a bádání, naše vobrovská radost, praotec a zakladatel velikej kolonie svejch potomků, věrnej přítel kouzelníků, kerýho sem vypiplal vod mrňavýho vajíčka, nádhernej a laskavej tvor, náš Aragog.
Pohřbil sem ho důstojně. Ať vodpočívá v pokoji.
Rubeus Hagrid
Předseda PAVOUK
Pergamen složil a zasunul do obálky s předepsanou adresou:
Přátelé Akromantule Velkolepé, otevřený učený klub
Londýn

Pravidelně kouří přibližně každý pátý Čech. Je to hodně, to ano, ale ne zas tolik. A my všichni se kvůli nim v obchodech musíme dívat na fotky zničených plic, nádorů a umírajících lidí.

Kouření může zabíjet.
Kouření vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí.
Kouření může způsobit pomalou a bolestivou smrt.
Kouření způsobuje stárnutí kůže.
Kouření v těhotenství škodí zdraví Vašeho dítěte.

Kouří jen pár lidí. Ale kolik z nás má občas pěknou depku? Všichni. A tak pořád marně čekám, kdy Ministerstvo zdravotnictví konečně nechá všude tisknout P. A. V. O. U. K.

Pesimismus A Vysoké Obavy Ubližují Každému

Charlie pečlivě dokreslil poslední písmenko na boku své nové veslice s podivně vypouklými boky. Jeho přítel ho pozoroval s despektem.
„Co má jako tohle znamenat?“
„To je zkratka, víš? Perfidně amorfní vochechule, UK.“
„Ty ze sebe vždycky děláš vzdělance!“
„Jo, a co má bejt?“
„Tak náhodou, co znamená to... UK?“
„United Kingdom, přece. To neřeš, ten stát už beztak neexistuje. Ale existoval, a to právě tady.“
„Seš pěknej nerd.“

O mnoho let později si Badatel rozmýšlel, který ze člunů použije. V použitelném stavu byly tři.
Jeden má stále ještě vidět zbytek jména.
PAVoUK. Pavouček?
Pavouček přináší štěstí.
Vezme si ten.

Pavouk to je jako

Poslyš
A počkej
Vnímej
Odpouštěj
Uč se
Kontempluj

Pavouk to je jako

Poslyš, vážně Tě mám ráda
A počkej, až to dokážu říct
Vnímej, když chci obejmout
Odpouštěj, když Tě neslyším
Uč se, jak vykouzlit můj smích
Kontempluj chvíle, kdy jsme spolu

Pavouk to je jako

Poslyš, vážně Tě mám ráda
A počkej, až budu chtít Ti to říct
Vnímej, jak moc mě štveš
Odpouštěj, když mi lezeš na nervy
Uč se trochu se mnou mluvit
Kontempluj, ale radši mě obejmi

Pavouk to je jako

Poslyš
A počkej
Vnímej
Odpouštěj
Uč se
Kontempluj

A napiš mi

“Nemůžu s váma tento pátek do hospody, prostě to nepude,” pokrčila zoufale rameny.
"Jak, jako, nemůžu? Vždyť chodíme vždycky, pátek co pátek o šesté sraz na přehradě u Kosa," podivil se. "A bude pěkně, třeba už se bude dát sedět aji venku," nevzdával se.
"Když to ti nemůžu...ono je to tó...trapný," zahuhlala do země.
"Jak, trapný? Co jako budeš sakra dělat místo glgání piva?"
"Musím něco napsat..." Místo odpovědi obdržela pouze tupý pohled.
"No tó, PaVOUKa musím napsat."
"To ti už definitivně hráblo nebo co? Cože to musíš napsat?! Pavouka?"
"Jo, PaVOUKa! Psaný a Vypointovaný Ohraničený Útvar, Kurva!"

Palanga mě zavede k moři. Molo vybíhá daleko do mlhy, která s každým krokem houstne víc a víc.
Antverpy jí také mají svůj příděl. Mé kroky se v ní ztrácejí, když dupu po kovových pontonech a mostech říčního města.
Vík rozfoukává páru nad horkým bazénem. Mrholí, čarodějnice spí v sopce a mokří koně na zelených svazích.
Olomouc mě z úporného slunce zavede skrz labyrint univerzity k posvátnému háji.
Utrecht až dolů ke kanálu, do žebroví věže, která se v něm zrcadlí.
Kopeček je hranatá hláska návratů.

Snová místa tvoří nekonečnou síť a já se jen ptám, nakolik jsem její tkadlena.

"Těš se, zítra donesu dáreček od pavouka!" vlétl k mikroskopu rozzářený kolega.
"Dostavěli jsme, naplnili a už souká!"
Tenhle fyzik nevypadal, že by zrovna konvertoval k biologii.
"Souká?"
"Nanovlákna. Geniální idea profesora Jirsáka. Ve vaničce je roztok polyvinylakoholu jako jedna elektroda, textilní pás nad ní jako druhá, mezi nimi pár desítek kilovoltů tahá tenounká vlákénka z roztoku a skládá je na textilní pás, zrovna jako předoucí pavouk. Připrav si naprašovačku, pozlatíme, podíváme se, jak se povedla první várka. A začnu je nosit pravidelně."

Asi si to budu muset zapamatovat.

Nanopavouk produkuje:

Poly
Alkoholovo
Vinylová (nanovlákna)
Objevená
Univerzitními
Kutily
(z Liberce).

Česťovi se nakonec podařilo ženu uklidnit natolik, aby byla schopná mu říct, co se stalo.

„Byla jsem zoufalá. Tak moc jsme se snažili, ale nešlo to. Každé další selhání bylo horší a horší,“ pronášela mezi vzlyky a pořád si mnula ruce. Česťa cítil, jak mu z toho leze mráz po zádech.

„Když jsem pak přišla na možnost použít kouzlo, byla jsem už zoufalá. Musela jsem to vyzkoušet,“ hájila se. Česťa se na ni nedokázal soustředit. Měl pocit, jako by mu něco lezlo po nohách.

PAVOUK! došlo mu vzápětí.
Nemnula si ruce.
Kouzlila!

Česťovo tělo obestřelo paralytické víceúčelové osobně umístěné kouzlo.

"Tady v té místnosti je pravdomluvné kouzlo?" zeptal se náhle vousáč, který s ní mluvil v osadě.
"Takže vy, pane Moravec?" zeptala se Veronika klidně.
"Zavolám na vás lidi z PAVOUKa! Pravdomluvné kouzlo se nesmí používat bez předchozího upozornění. A na obyčejné lidi vůbec!" vypěnil Moravec.
"Právní Asociace Vládní Organizace Uživatelů Kouzel se do tohohle případu plést nebude. Já tady řeším nejen vraždu, pokud si to neuvědomujete. Všichni budete souzeni a taky odsouzeni. A vy především, pane Moravec."
"Proč já?"
"Protože jste vraždili. Ale vy jste zamlčel obrovskou hrozbu pro obyvatele. Máme tady rozsekaného nemrtvého, kterého se neumíme zbavit, chápete?"

Prosím tě - a k němu děkuji, jsou tvá běžná slova
Ano, mám tě rád - potěší nejvíc ze všeho, když je mi úzko
Všimla sis - ukáže mi svět, jak jej vidíš ty svýma očima
Obdivuji, cos dokázala - podpora je báječná věc
Ukaž, co tě zajímá - chvíli dělat věci společně
Každý den - jsem ráda, že tě mám

Napíšu to vyznání na papírek (až bude měsíc v úplňku) a pak jej potajmu vynesu ven a škrtnu sirkou.
Aby se proměnil na jemný prach a ten prach roznese vánek do všech koutů.
A všechny tajemné bytosti budou vědět, že tě mají chránit.
Pro mě.

But running a place like this was not all bloodthirsty dreams. It involved a lot of bureaucracy, too. And if she wanted allies, the first thing she need was a name.

Phandalin Alliance versus other United Kingdoms, that will be the name of her fiefdom. It will not be a monarchy, it will be a tyranny, and the other kingdoms will unite against it.
She did not mind.

Now, what about a motto. "Burn them like spiders." Nobody likes a spider, why would anybody enjoy many of them? Sounds good.

Sandra chuckled. What a difference between being sober and drunk!

„Měli bychom mít název. Každá jednotka má,“ navrhuje Aleš.
Jožku to překvapivě zaujme.
„Jakože se mame jaksik menovat?“
Aleš horlivě kývá.
„Dáme si jméno, z prvních písmen vytvoříme zkratku, tu budeme používat a nikdo nebude tušit, co tím myslíme.“
To Jožku zaujme ještě víc.
Všichni přemýšlí jak diví, ale nikoho vůbec nic nenapadá.
Najednou vypadne z Libušky.
„Budeme si říkat PAVOUK. Pavouk je chytrý, chytá svou kořist do sítě. My to uděláme s vrahem.“
„A co to znamena?“ ptá se zmatený Ruda.
„Pátrací A Vynalézavé Osmičlenné Utajené Komando.“
„Je nas enem pět.“
„Přibereme našeho psa, Andulinu kočku a Alešova kanára.“