Letní palác byl místem, kam císař unikal před naléhavostí všedních dnů. Před ubíjející jednotvárností vladařských povinností. Jen zde byl, alespoň na malou chvíli, šťastný.
Oči těkaly po obrazech německých i italských, prsty hladily plastiky a reliéfy, a jeho mysl si čím dál víc uvědomovala nedostatek místa.
Ještě že stavba nových prostor už byla v plném proudu. Nový sál bude velkolepý. Bude v něm všechno, obrazy, goblény, plastiky. Vejde se do něj celé Adrianovo dílo. A co se týče těch antických soch, nebo spíše té hromádky rozlámaných hlav, torz, a rukou...
No, někde v koutě se pro ně nějaké místo najde.