DMD č. 12. pro 12. 4. 2012. Téma: Zadek v mlze

Po návrate

Ktosi sa tu kedysi vyjadril, že za ff na Cortázara by sa mali sekať ruky; obávam sa, že od tejto chvíle na mňa bude čakať dobre nabrúsená sekera...

V Buenos Aires sa všetko vrátilo do vychodených koľají, o okružnej plavbe nehovorili. Len raz na ňu prišla reč, Atilio sa zúfalo snažil ženy presvedčiť, primäť, aby otvorili oči a nenechali sa tak balamutiť, tie hlupane uveria všetkému, čo im kto povie, strašne sa vtedy pohádali, odvtedy sa držal na uzde a o udalostiach na zadnej palube už nehovoril, Nelly je koniec koncov dobré dievča, nechcel ju trápiť, a nie je to, došľaka, jedno, čo bolo na tej prekliatej zadnej palube, ale vedel, že nie, tá zadná paluba bola naozaj ako infekcia; vedel, že myšlienok na ňu sa už nezbaví.

Obrázek uživatele Erys

Trochu jiný kámen

Zdroj inspirace (přímo na fandom to není): Brány Skeldalu

Soutěsku halila jemná mlha, ale to družině hrdinů nebránilo v postupu. Mezi skalami se necítili úplně v bezpečí, těšili se, až ji konečně nechají za zády. Přesto, nebo možná proto, se neustále rozhlíželi po skalách v okolí.
Jeden z kamenů je zaujal. Měl trochu jinou barvu než většina ostatních. Minimálně z dálky se zdál mnohem hladší než ostatní kameny. A hlavně – odshora dolů se přesně středem táhla velká puklina.
Najednou se kámen zvedl vysoko do vzduchu a během okamžiku ho vystřídaly dva sloupy.
Hrdiny napadlo, že téhle soutěsce se možná Soutěska s trollem neříká jen tak pro nic za nic.

Fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Bezhlavý jezdec

Poznámka: Tak a ještě jedno "zadkové" drabble. Tohle je druhé, takže ho kdyžtak berte jako nesoutěžní.
________________________________________
Nechápavě kroutil hlavou. Bezhlavý jezdec? To určitě! Všem tu už nejspíš přeskočilo.

A k tomu ta mlha. Byla všude. Začínalo ho to štvát. Po ránu neviděl ani na tři metry. A to bylo zrovna teď. Mžoural kolem a snažil se zachytit obrysy… čehokoliv. Marně.

Ticho kolem najednou prolomil křik, s nímž se z mlhy vynořili i tři dospělí muži. Ihned v ní však znovu zmizeli. Vypadali vyděšení k smrti a Ichabod opravdu nechápal, co je mohlo tolik vystrašit.

Brzy to však zjistil.

„Be-be-bezhlavý jezdec,“ zašeptal zděšeně a také se dal na útěk. Brzy i jeho zadek pomalu mizel v mlze.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lunkvil

Obří kuchařka

„Ta bába s roštím byla tvrdá jako houžev. Už to jíst nebudu. Nedělá mi to dobře. Měl bych zkusit nějaký libovější masíčko. A novej recept,“ sáhl Koloděj po kuchařce.
„3 kg sádla – tak to bych měl,
záhon majoránky – hm, celej záhon jí asi nemám, ale při nejhorším to vynechám,
rozdrcený paroh dvanácteráka – to zas bude nějakýho drcení, uf,
6 věder mlhy – bez problému, zbylo jí dost,
tři obří špetky soli – ajaj, mně zrovna došla. No nic, zeptám se večeře, jestli s sebou náhodou sůl nemá.
Ale jen aby nějaká večeře přišla. Jinak můžu na ten propečenej zadek v mlze zapomenout.“

Mlha přede mnou, mlha za mnou

„Mlha přede mnou, mlha za mnou," zadeklamovala Popelka, otočila se na podpatku, přičemž se jí střevíc vyzul, a nedbajíc, utíkala kulhavě pryč.
To se lehko řekne, mlha. Dolů do města ještě cestu našla, ale jak vyběhla mezi pole, byla ztracená. Na každou stranu na dva kroky brambory a dál nevidět. Popelka klopýtá oranicí, mezi prsty bosých nohou se jí tlačí bláto, vlečka sukně trhá nať.
„Podle mých výpočtů jsme právě za chalupou dřevorubce," ohlásil královský navigátor.
Zaplaťpámbu, pomyslela si Popelka a nepozorovaně vklouzla dovnitř.
Prý si všechny dívky musely zkusit nějaký střevíc.
Ještě že ona ne. Vždyť by ho zničila.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Konec cesty

A/N: Po zadek v mlze a po uši v časovém presu a tvůrčí krizi...

Věnováno Vojtíškovi za laskavé zapůjčení jeho Sandmanů :-)

Tou cestou jsi šel už tisíckrát. Většinou tě baví pozorovat okolí a rozjímat nad nesmrtelností chrousta, dnes ale spěcháš. Stmívá se a navíc se blíží bouře; poryvy větru taktak odfukují aspoň náznak stezky, vinoucí se blaty jako tmavý had. S tmou se valí i mlha a brzy se jí brodíš až po pás, jako bys plaval v mléce. Zakopáváš, občas dokonce upadneš a mlha tě přikryje jako studený vlhký šál. Rychle se zvedáš a jdeš dál, ani nepostřehneš, že se okolí mění.
Světýlko v dáli vítáš jako spásu a brzy již otevíráš dveře - hostinec Konec světů ztracené poutníky vždy vítá.

Fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Mlha

Nikdo nevěděl, jak dlouho plují po moři. Několik dní už nenarazili na pevninu. A teď ani nehrozilo, že by ji jen zahlédli. Loď byla totiž obklopena hustou mlhou. Dokonce i jen dohlédnout ze zádi na příď bylo prakticky nemožné. Už ani nepluli, jen se houpali na vlnách. Vyplout do té bílé tmy, by totiž byla sebevražda.

Will se rozhodl znovu zkusit štěstí a vytáhl dalekohled. Snad zahlédne alespoň něco.

A opravdu. Čím víc se přibližoval, tím lépe rozeznával obrysy… zadku?!

Neuvěřitelné. Ale skutečné.

Ještě pár kroků a rozeznal i komu patří.

Uviděl kapitána Jacka Sparrowa, kterak opilý močí do oceánu.

Obrázek uživatele Samantha

Čekání na smrt

Brodili se mlhou Zapovězeného lesa, nořili se do ní hlouběji. Jediný uklidňující byl pravidelný pohyb hipogryfa pod ní a sotva viditelný zadek dalšího z bájných zvířat, na němž seděl Ron. Zbylo pár lidí, ostatní padli ve válce. Zlo zvítězilo a jim se podařilo přežít jen zázrakem. Za sebou cítila Severusův dech... Jejich vztah začal při schůzkách Fénixova řádu. Na Grimualdově náměstí bylo tolik příležitostí spolu mluvit jinak... A oba se jich chopili. Teď zlo zvítězilo, bylo otázkou času, kdy je Smrtijedi najdou a zabijí. Ale do té doby ještě mohli být spolu. Objal ji kolem pasu a ona ucítila smíření.

Fandom: 
Obrázek uživatele Stevko

More

Slnce pomaly usadalo na morskú hladinu. Od horizontu vysielalo posledné lúče svetla až nakoniec so žmurknutím spoza prevaľujúcej sa hladiny zmizlo za obzor. Okolie potemnelo. Nastala noc.
Na opačnej strane obzoru prichádzali spočiatku slabé závany vetra. Hladina sa stávala nepokojnejšou, vlny narastali do čoraz väčšej výšky. Spoločne s vetrom od východu prichádzali spočiatku útržky, neskôr chumáče hmly, ktoré s tmou vytvárali takmer nepreniknuteľný záves.
V hmle sa znenazdania na horizonte zjavil tvar odlíšiteľný od okolia len tmavším odtieňom šedej. Blížil sa. Nebolo pochýb, bola to loď. Orlí zrak môže zachytiť trepotanie vlajky na prove, korma však ostáva zahalená v hmle.

Obrázek uživatele Marek

Pan Hodný....

"Tak sakra, kde to bylo," mumlal jsem si pro nebe a pospíchal v husté mlze po nábřeží.
"Dělej, dělej," povzbuzoval jsem sám sebe.
Kyberkentaur mne honil dvě hodiny po Londýně. Církev Zářícího spasitele vyhlásila pátrání. Nabídla sto tisíc liber. Ani nemusela. Protože všechny oběti z centra hodili na mě, každý by mě prodal i za zmrzlinu.

Najednou jsem to uviděl. Hotel tak zapadlý a špinavý, že by ho ctihodný občan nikdy nehledal. Já ale nebyl ctihodný. Já byl pan Hodný! Potřeboval jsem se v podniku nesoucí hrdý název "Zadek v mlze schovat." Už od pohledu, dělal svému názvu všechnu čest.

Obrázek uživatele Joan Watsonová

Jinak nastavené hranice

Záhy poté, co jsem se nastěhoval na Baker Street 221B, zjistil jsem, že můj spolubydlící vnímá nahotu jinak než většina lidí.
Nahý spával, nahý si ráno ohříval mléko, nahý otevíral pošťákovi.
Na to, že prost oblečení s gustem otevírá i mým dámským návštěvám, jsem si také poměrně snadno zvykl.
Ovšem to, co předvedl naposledy, jsem nebyl schopen pochopit, ať jsem se snažil sebevíc.
Stáli jsme s Lestradem na místě činu a ohledávali mrtvolu, když se asi dvacet metrů před námi, v mlžném oparu objevilo něco, co matně připomínalo...
„To je Sherlock?“
„Řekl bych, že zatím je to jen jeho zadek.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Když se zamiluje pony

"Rarity! Rarity! Rarity pomoc!" Ponyvillem se rozléhalo zoufalé volání.
"Rainbow, Rarity je na své pravidelné proceduře v místním spa," zavolala za ni Pinkie Pie a modro-duhová šmouha prudce změnila směr letu a zamířila k naznačené budově.
Na prahu byla zaražena přísným pohledem místní recepční.
"Žádný křik, tady se relaxuje."
Rainbow se proplížila dovnitř. Rarity si zrovna užívala parní lázeň a jediná identifikovatelná část, která byla skrz páru vidět, byla sedinka se třemi diamanty.
"Rarity, potřebuju pomoc, okamžitě! Potřebuju nové šaty, které by lichotily mé... mým bokům."
"Nový kostým na show?"
"Ne... právě jsem potkala toho nejúžasnějšího hřebečka!" začervenala se Rainbow.

Obrázek uživatele Wee-wees

Gorily v mlze

Toho rána jako by se džungle rozpustila v mlze. Tam, kde ještě včera byl les, nekonečná záplava tisíce odstínů zeleně, byly dneska jen husté, bílé chuchvalce. Člověk by si mohl myslet, že ve spaní omylem vyšplhal nahoru mezi mraky.
Dian, plíživou vlhkou mlhou promočená na kost, otřela objektiv foťáku a uvelebila se mezi větvemi pohodlněji.
Tak pojď, Digite, pobídla tiše svého chlupatého přítele, pojď a zapózuj, budeš slavný.
Jako na povel to v křoví zapraštělo a z mlhy se vysunul mohutný chlupatý zadek.
Dian se zasmála a stiskla spoušť.
Gorilí zadek v mlze, pomyslela si, tak to tu ještě nebylo.

-----

Dian je samozřejmě Dian Fossey, název odkazuje na film Gorily v mlze. První asociace, kterou jsem k tomu zadku v mlze měla. :)

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Noční život

Noční obloha už bledla, ale den ještě nezačal. Do temných ulic města se natáhla mlha od řeky. Každý osamělý chodec by si teď si přitáhl kabát blíž k tělu a zrychlil krok. Bylo vidět sotva na pár kroků a panovalo strašidelné ticho.
Náhle se ozval příšerný skřípavý zvuk, jako by se v temné uličce něco hrůzného a nelidského právě probudilo k životu. Zableskla modrozelená světla. Něco začalo vydávat pravidelné hučení.
A pak se z mlhy vynořily tři mrňavé žluté postavičky a kopírka.
„Zadek,“ usoudilo jedno z těch stvoření při pohledu na vytisknutý list. Nato propuklo v neutuchající smích, následováno ostatními.

Fandom: 
Obrázek uživatele estriel

Out of the Gray

The butt of my car was still in the mist, but I could already see what lie ahead. It made me tear up - partly with emotion, partly because it was so bright. Despite the protests of my engine, I pushed onward and up, to the top of the mountain.

I had never seen anything as magnificent. Above me the sky stretched out, a brilliant cerulean blue, broken only by other snow-capped peaks. Below me hung the gray haze of smog and industrial fumes that had been my sky since my birth. It was now my ground. Had I found heaven?

Obrázek uživatele Uhla

Špatná volba

Otíral si oči od potu, před sebou měl svého parťáka, ale jediné co z něj mohl vidět byla jeho masitá zadní část… celý zbytek byl ponořený v mlze.

Čím déle tam takhle v pokleku stál, tím víc napjatý a nervóznější byl.

Pak se ozvalo hvízdnutí a z mlhy se náhle vynořil letící objekt.

Další hvízdnutí.
Další padlý.

Ten den bylo na ošetřovně doopravdy rušno. Spousty zlomených nosů, přeražených čelistí, modřin, boulí na hlavě a natržených zadků… těch, které přišly z té mlhy.

Když nezbyla ani polovina hráčů, zápas musel být odpískán.

Hrát rugby v mlze prostě není dobrý nápad, nikdy.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Zelené ráno

Probudil se se střepem v hlavě a pocitem, že co nevidět vrhne. Z druhého konce místnosti na něj křičel mobil.
„WTF?“ zakňoural, spadl z matrace, rozkašlal se, nahmatal něčí zadek, vstal a odpotácel se do koupelny netuše, půjde-li to vrchem, či spodem.
Nic nikudy nešlo, po včerejším večeru měl prázdnou nejen lebku, ale i dutinu břišní.
Rychle, ale nejistě se přesunul zpět do sklepa.
Do sklepa? Co tam?
Kouř tam. Hodně kouře. A ještě víc prázdného skla, rozkutáleného do všech stran.
Uprostřed té spouště seděla na matraci zelená víla, znalecky tahala z vodnice a vypouštěla kolečka.
„Volala matka,“ řekla líbezně.

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Were the night...

Poznámka: Neangličtinářům se omlouvám, angličtináři pochopí, proč jsem to musela napsat pouze v aj. ;)

Pale fingers intertwine with long dark hair. Lashes flutter. Hand in hand, they float over ivy and dark green moss. The song is old, the dance is fast, their voices are intoxicating. Their breath is wet, dew sets on the leaves. The night is falling, the cold air caresses their skin. Their attires stroke the ground, the forest purrs. As stars start to shine, they dug into the soil. My eye, your eye, they whisper. My tongue, your tongue, they sing. My hand, your hand, they hold on. But as the mist gets too white to see, the fairies disappear.

Obrázek uživatele Justinka

Zadek v podvědomí!

slash

Chvíli mi bylo horko, chvíli zas zima.
Myslel jsem, že to zvládnu, ale byl jsem vděčný, když mě Ted poslal domů.
Chtěl jsem jen do postele. Příjemnější by bylo, kdyby v ní byl Justin a vydával své horko, až bych se potil, ale to se nestane.
Za á - nemůžu, za bé - vyhnal jsem ho! Bože, jsem ubohej!
Vždyť první co jsem viděl v hlavě, když jsem se probíral z narkózy po operaci, byl zadek.
Ještě jsem ani nevěděl, čí jsem a už jsem poznal v zamženém vědomí Justinův zadek.

Doma čekal Justin. Věděl jsem, že mu dřív nebo později ustoupím.

Fandom: 
Obrázek uživatele Innes

Led a hry

„Pějme píseň dokola už s tebou nehraju! A vůbec, když už jsme tu skončili kvůli tobě, tak koukej vymyslet nějakou zábavu.“
Fext se rozvalil na kře.
„Já to translokační kouzlo nechtěl zkazit. Mrzí mě to,“ omluvil se čaroděj.
„Tím se netrap. Co si takhle zahrát: Čí zadek se to skrývá v mlze?“
„Dobře,“ přikývl čaroděj, „horší už to být asi nemůže.“
„Co nám to teda šplouchá v mlze?“
„Delfín?“
„Ses praštil do hlavy, ne? Takhle na severu?
„Tuleni?“
„Hmm, nevím, zní to jako něco většího.“
„Kosatka?“
„Asi.“
Najednou kolem proplula loď. Na jejím boku se skvěl nápis Titanic.
„Těsně vedle.“

Obrázek uživatele Blanca

Případ odhalených půlek

Případ vikáře obviněného ze znásilnění Sherlocka mátl.
Vydal se tedy za Johnem. Ten Sherlocka s radostí přivítal na Harley Street.
Dřív, než se detektiv stačil usadit, zrak mu padl na malířské plátno.
"Mary maluje. Tohle je skotské pohoří v mlžném oparu."
Vysvětloval John, když si všiml směru Sherlockova pohledu.
"Vypadá to spíš jako dvě půl..." v tu chvíli Sherlock vytřeštil oči, a vyletěl ze dveří ven.

***

Rozrazil dveře Lestradovy kanceláře: „Ten muž to neudělal. Je gay.“
Donovanová se poprskala kafem.
„Jak to víte?“
„Ta šmouha na hřbetu ruky je napůl smyté razítko z gay baru. Proto vám nechtěl dát alibi.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Čtrnácté

Varování: Varuju!

Jsou místa, kde konec světa nic neznamená.
Jedním z nich je Chrámová prádelna.
Chomáče páry nad kotli s vroucí vodou. Natažené šňůry s prádlem. Průvan. Vůně čistoty.
Z mlžného oparu se vynoří dvě pradleny.
“Vidíš?” pleskne ta starší do lehce se pohupujícího mokrého roucha. “Zadek čistej. Krásně vypranej. Z fleku si ho může vzít na sebe.”
Mladší pradlena jen neurčitě nakloní hlavu.
Z horního nádvoří až sem doléhá rytmus modlitby.
“Jenže zepředu! Takovouhle zprasenost už nevyčistíš!”
Rytmus modlitby se mění, graduje. Starší pradlena popuzeně trhne hlavou.
“No tak to vidíš. První zase obětuje. To bude letos už čtrnácté zničené roucho!”

Obrázek uživatele Rebelka

Stezka odvahy

Varování: tak nějak cítím, že byste měli být varováni

Tu noc padla mlha. Válela se po zemi jako chomáčky cukrové vaty.
Les byl tmavý. Plný strašidelných zvuků a stínů.
Amanda udělala další krok. Jednou rukou držela baterku, druhou mačkala zpocenou dlaň své kamarádky Jane. Byla to jejich první stezka odvahy a srdíčka jim tloukla až v kalhotách.
Náhle Amanda ztuhla.
„Cotoje?“ vyjekla.
„Co?“
„Tadytady!!! V křoví!“
Ruka se jí klepala, když tam namířila baterkou. Světlo dopadlo na něco nadpřirozeného, obrovského, jiskřícího.
Dívky nemě otevřely ústa.
Věc se znovu zatřpytila.
S řevem utekly.

***

Edward Cullen zuřil. Právě si to rozdával s Bellou ve křoví a někdo mu neustále osvěcoval zadek...

Obrázek uživatele Locklear

Těžká noc

„Včera mě zase podělal pták,“ postěžoval si Frank. „To přeci není možný! Třetí den po sobě! Mám to takovou smůlu. To se jeden těší na jaro a má to takhle celý pokažený. Ještěže je pořád příjemnej chládek.“
„A to neuvěříš, co se včera stalo mně,“ přerušil ho Arthur. „Já včera teda trochu flámoval, takže jsem šel pozdě spát – a jak se převlíkám, tak normálně rána jak blázen a nějaký nemehlo mi to napálilo přímo do zadku. Taky to mám pořádně odřený… Jo a on si pak klidně někam zmizel!“
Oba ledovci spolu soucítili. Bylo ráno, 15. dubna léta Páně 1912.

Fandom: 

Překladatelský oříšek

pozn. aut.: šílené zadání, šílené drabble

„Vyslanci chtějí vodu a zemi,“ oznámil tlumočník Leonidovi. Ten se zamračil.
„Co tím míní?“
„Vodu a hlínu.“ Tlumočník zaváhal, jestli použil správná slova. „Pití a podlahu... chlast a dlaždice.“
„K čemu?“
Tlumočník přeložil. Peršan se usmál.
„Král rád zahradničí.“
„Zahrad ničí?“ divil se Leonidas. Pak se rozhodl být k těm podivným lidem vstřícnější. „Já taky. V mládí jsem jednomu heilótovi zničil celou zahradu.“
Tlumočník přeložil. Perský vyslanec zrudl vzteky.
Překladatel nechtěl zamlžovat skutečný význam vyslancovy odpovědi, ale sprostá slova do diplomacie prostě nepatří.
„Velvyslanec žádá, aby sis z něj přestal dělat… zadek… jinak tě okope...“ Zaváhal. „Sedadlo, jinak tě vytěží.“

Obrázek uživatele Profesor

Zvířecí vedení

Poznámka: Je to blbé, zoufale blbé, ale když mně se ten nápad tak líbil.;-)
---

Hajný František se kráčel nočním lesem po boku svého koně Tondy. Měl poněkud nakoupeno, protože se bratrovi narodil syn. Kluk po třech holkách, to se přeciž musí zapít, aby byl prcek zdravej.
Chlapi zapíjeli dlouho. Malej už se v peřince pokakal, když se František konečně ubíral přes les k hájovně.
Byla mlha. Parádní pentle v koňské hřívě zplihly vlhkým vzduchem. Hajného bujný vous zdobily kapky mlhy.
Noc se dala krájet. Muž, ani kůň neviděli dál než na špičku svých nosů. Zvíře však mělo výhodu výborného čichu a nevědomé paměti, hajný proto kráčel s rukou položenou na zadku svého nejlepšího přítele.

Fandom: 
Obrázek uživatele angie77

Vyvolený

Sleduj bílého králíka

„Co to…“ zamumlal zíraje na monitor.

Ťuky-ťuk…

Automaticky vstal a šel otevřít. Na chodbě přede dveřmi hopkal ušák, vyčkávavě se na něj díval, pak se vydal po schodech dolů. Venku se převaloval hustý smog, malé zvíře se v něm téměř ztrácelo. Zdálo se ale, že chce zůstat na dohled.

………………………..

„Domluva zněla jinak!“ zasyčela.
„Snad si ještě pořád nemyslíš, že on je vyvolený?“ vzhlédnul Cypher pobaveně k rozčilené Trinity. „Vždyť se na něj koukni…“

Na obrazovce se míhaly šifry, zakódovaný Matrix. Oni v něm ale bez problémů rozeznali Nea, jak s fascinovaným výrazem kráčí ulicemi za neposedným tvorečkem…

Fandom: 
Obrázek uživatele Doktor

Muž se třemi hýžděmi

Poznámka: Odkazuje na jeden slavný skeč, který si můžete prohlédnout zde.
Nemusíte umět anglicky, španělština postačí ...

Hlasatel: „A teď něco úplně jiného. Muž se třemi hýžděmi podruhé.“

Redaktor: „Ano, máme tu opět pana Framptona, který přislíbil, že tentokrát opravdu poskytne důkaz své... ehm... nadbytečnosti jistých partií.“

Frampton: „Nafilmoval sem se.“

V televizi se objeví jemné zrnění. Střih zpět do studia.

Redaktor (popuzeně): „ A to je všechno?“

Frampton: „Hu nás bejvá často mlha.“

Redaktor s kameramanem se na Framptona vrhnou. V televizi se objeví hrubší zrnění, pak znovu střih do studia. Frampton si zapíná kalhoty.

Redaktor (zuří): „Vždyť máte jenom dvě, chlape!“

Frampton: „A víte vašnosto, jak je pro vobyčejnýho čoueka těžký dostat se do televize?“

Obrázek uživatele strigga

Úloha dirigentů v Čechách

Koncerty České filharmonie svádějí člověka v mlze nudy k neuvěřitelně zbytečným úvahám. Pro dnešek mohu potvrdit.

Například úloha takového dirigenta, když se nad tím zamyslíte, je vlastně docela zbytečná. Stojí a mává rukama. Předstírá, že je středobodem Vesmíru. A hudebníci? Ti koukají samozřejmě do not! Jsou to profesionálové, na nějakého šaška ve fraku se mohou vykafrat.
Ale nejen to. Dirigenti jsou jediní, kdo si dovolí otočit se při koncertě k publiku zády; a to není nijak pěkný pohled, když je dotyčnému pětašedesát a váží alespoň třikrát víc.

Dirigentky by měly být zásadně ženské. Na jejich zadky se dá alespoň koukat.

Poznámka: Odmalička jsem naprostá hudební podvýživa, ovšem oproti vypravěči tohoto textu se cítím býti hotovým Mozartem.
Stydím se, že jsem k tak výživnému tématu přispěla takovou hloupostí; ovšem kdo viděl film Já, truchlivý bůh, případně četl stejnojmennou Kunderovu povídku, asi mi tu inspiraci stejně neodpustí. *uhýbá před potencionální cihlou*

Fandom: 

Víno a mlha

S hlavou ztěžklou přemírou červeného vína kráčel kapitán Moreau lehce vrávoravým krokem na palouk, kde přespávala Étoile; chtěl dračici před spaním aspoň na chvíli vidět. Hustá mlha mu ale silně ztěžovala cestu.
Konečně! Přímo před sebou uviděl nařervenalou siluetu dračího zadku a stočeného ocasu. S úsměvem přišel blíž a položil dlaň na mléčně červenou dračí kůži.
„Étoile…,“ zašeptal.
„Přejete si něco?“
Zpoza dračího těla se ozval ženský, ovšem ryze lidský hlas. Zároveň s ním se zvedla i dračí hlava a na Moreaua upřely svůj pohled dvě žlutooranžové oči.
Moreau se zarazil. Tohle nebyla Étoile – díval se na úplně cizího draka.

Fandom: 

Stránky

-A A +A