DMD č. 5. pro 5. 4. 2019. Téma: Falešná identita

Máme se tu dobře

Úvodní poznámka: 

Tak přece jen deprimující námět. Někdy se tomu nejde vyhnout.

Drabble: 

Takové příjemné městečko, pěkně se tu žije, všichni jsou spokojeni. Nevěříte? Podívejte se na ty záběry! Pěkné domy, veselé zdravé děti, sportovci se tuží na hřišti.
„Mám se v Terezíně dobře a nic mi tu neschází!“ hlásají mladí obyvatelé ve své mateřštině (té i oné) a opakují to i francouzsky a anglicky.
Takhle bylo světu představeno ghetto, kde byli lidé v každém domě natěsnáni po mnoha, špatně živeni, špatně léčeni. Přestupní stanice na cestě na smrt, pro leckteré už rovnou konečná.
A fungovalo to, dokonce i zblízka. Návštěva Červeného kříže dopadla velmi úspěšně.
Pravda začala vycházet najevo až mnohem později…

Závěrečná poznámka: 

Je to k nevíře, ale Terezín opravdu za války fungoval jako ukázkový příklad příjemného a slušného ghetta, byla tu pěstována iluze kulturního a sportovního života a pro zmíněný dokumentární film a pro inspekci Červeného kříže byli vybraní jedinci připravování tak, aby vypadali dostatečně zdravě a celkově v pořádku.
Zmíněný dokument, resp. ukázky z něj, promítají v terezínské Malé pevnosti.
A brrrr.

Obrázek uživatele TimeGirl

Táborový splín

Úvodní poznámka: 

Tři turnusy dětských táborů za sebou jsou popravdě sebedestruktivní způsob vydělávání peněz. Nula z deseti hvězdiček. Nedoporučuji.
Mou falešnou identitou je hodný instruktor.

Drabble: 

Hodím sebou na pohovku hlavou napřed. Tvář pohřbím v polštářích a tiše zasténám. Přísahám, že toho mám dost. Myslím, že jsem tak unavená, až ztrácím kontrolu nad vlastními končetinami.

Další turnus už přece nemůžu zvládnout. Nevím, jestli ještě vydržím poslouchat očividně vymyšlené dětské historky. Když ti démoni v lidských tělech budou zase skákat do té stoky za táborem, asi se zblázním. A přísahám Bohu, jestli si budou navzájem solit sladká jídla, poženu je okolo tábora, dokud nepadnou únavou. Zpropadené lidské larvy.

Důležité ale je, říct rodičům, kteří si přijeli pro své poklady, jak hodňoučcí jejich smraďoši byli. Aby vás nezlynčovali.

Obrázek uživatele Šmelda

Procházka lesem

Fandom: 
Drabble: 

V ranním světle mohl spočítat muže, kteří mu zbyli. Bylo jich málo.
"Jaké jsou rozkazy, prokonzule?" otázal se Vara jeden z centurionů.
"Musíme počkat na posily. Musí někdo přijít. Nemohli pobít celou devatenáctou," ujišťoval Varus.
Koho? Hlavně sebe.
Sem došli přes cestu, která vedla hustým lesem a ležela pod těly Římanů.
"Ale nemůžeme čekat tady. Musíme se probojovat z obklíčení," pokračoval Varus, tentokrát rozhodněji.
"Blíží se Arminius!" zavolal legionář na hlídce.
První dobré zprávě Quintilius Varus nemohl uvěřit, vyběhl na hradby, aby přivítal svého germánského pobočníka.
"Salve, Arminie," pozdravil Varus a chtěl pokračovat.
Arminius ho přerušil: "Nechávám si říkat Herrman."

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli Arminius používal současnou německou podobu svého jména, ale snad dobře ilustruje jeho definitivní odklon od římské výchovy.

Drabble je vyprávěn z pohledu Publia Quintila Vara, správce provincie Germania. Varus byl pověřen spravováním nové provincie císařem Augustem, který Vara vybavil třemi legiemi (XVII., XVIII. a XIX.)
V roce 9 našeho letopočtu byl Varus požádán Arminiem, svým pobočníkem germánského původu, aby zasáhl proti povstání.
Varus byl se svými vojsky na cestě do zimního tábora, ale očekával, že povstání potlačí okamžitá přítomnost legií (což Římané dělali vždycky, proti povstání zasáhli s rychlostí, ne vždy s velkým počtem). Legie ale nepochodovaly v bojovém postavení, takže byli přepadeni germánskými kmeny, jejichž povstání organizoval sám Arminius.
Římské ztráty činily více než dvacet tisíc mrtvých, sám Varus si na místě vzal život. Jeho hlavu nechal Arminius poslat Marobudovi, vládci Markomanů, jako ukázku své síly, která měla doprovodit nabídku spojenectví.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Nediv se, jestli uslyšíš o sobě ptáčky zpívat

Úvodní poznámka: 

Na tohle téma ani nešlo napsat nic jiného. A ano, opravdu se to stalo...

Drabble: 

“Mluvilo se o té příšerné události ve Weehawkenu a ty víš, že jsem nechutně upřímný. Řekl jsem jí, co si opravdu myslím. Že pan Aaron Burr je závistivý ubožák, vrah a nenapravitelný sukničkář."
"Plešatý mizero..."
"Nermuť svou hezkou tvářičku, princezničko, naprosto se mnou nesouhlasila. Prý nestydatě urážím čestného člověka, který se nezištně stará o vdovy a sirotky a svou drahou ženu nikdy nepodvedl. Měl jsem k tomu sice, co říct, ale nechtěl jsem dostat slunečníkem.”
I když měla jeho oči, Theodosiin výraz zadostiučinění přesně odpovídal její matce.
“Tak vidíš, tati, to máš za to, že se schováváš za cizím jménem!”

Obrázek uživatele Skřítě

Kachny svého dosáhly a lid dal přednost lajku, je tu ale jedna věc, co stále není v cajku

Fandom: 
Drabble: 

Zvířecí sněm odstartován, sova hučí "klíííd",
klepne ptáky přes zobáky, "prosím nerušit!"

"Lidé dělaj různé věci, co nám nejsou po chuti,
těžko zvíře obyčejné ke změně je donutí.

Kácí lesy, ničí kytky, rozhazují smetí,
vypouštějí do přírody nezvedené děti.

To, co ale přišlo nyní, o lekci si jasně říká,
navrhuji kmotru lišku kvapem poslat pro právníka."

Z publika se ozývájí různé hlasy unisono,
"mňau, brum, bzum, vrum, haf a haúúú, to je přesně ono!"

"Pod falešnou identitou ze zvířecí říše,
své povídky na Sosácích pár troufalců píše."

"Už brzičko máte utrum, zabučela kráva,
v EU mají políčeno na autorská práva!"

Závěrečná poznámka: 

Vy, kterých se to týká, neukamenujte mě, prosím :-) nic proti zvířecím identitám, jen kulišácký nápad :-D Sama se teď bojím, kdy mě navštíví skřítci či trpajzlíci :-D

Obrázek uživatele Akumakirei

Kolečka se otáčí

Fandom: 
Drabble: 

„Pojeď a neskuč. To nesnáším.“
„Ale -“
„Zrzka jezdí?“
„Jo...“
„Tak dělej,“ strčila ho. Charlie se nejistě rozjel a zabrzdil až o sloup.
„Alespoň jsou pěkný,“ ocenila Lucy jeho první jízdu na kolečkových bruslích.
„Stačilo sto sáčků od bonbónů!“ přiběhla Sally slyšící jen konec a zamávala plyšovou lví hlavou. Šouravě ji následoval Linus s psí. Sally očíhla situaci a vrazila ji bratrovi na hlavu. „Budeš náš maskot Bobby.“
Charliemu se zatmělo před očima. Při slově zrzka měl pocit, že i v uších.
Hlouček se rozrostl.
„Bobby,“ představila ho sestra hrdě jeho životní lásce.
Charlie cítil, jak mu ujíždí zem pod nohama.

Závěrečná poznámka: 

Zatměno nemá jen Charlie xD Inspirováno včerejší debatou o úskalích kolečkových bruslí.

Obrázek uživatele Eillen

Pod Plzeňskou branou (1950)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35188

Drabble: 

Vypravěč se zadíval na dveře, které se zhmotnily uprostřed ničeho. Netušil, kde začít. Jeho společník nedokázal určit přesnou dobu, do které by se měl vydat. Něco však Vypravěči říkalo, že by se jej měl nadále držet.

„Pamatujete si, kdy jste mě poprvé potkal?“ zeptal se Čestislava, který bez zaváhání odpověděl přesný datum. Vypravěč kývnutím poděkoval a vstoupil do dveří.

Prošel do roku 1950 a ocitl se pod Plzeňskou branou.
Branou, která bude toho dne zbourána.

Zběžně se prohlédl a v duchu poděkoval Městu za oblečení padnoucí do dané doby. Jen kdyby se nemusel vzdát identity Vypravěče.
Nelíbilo se mu to.

Obrázek uživatele Carmen

En garde

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Upozornění: Několik nepěkných vulgarismů.

Drabble: 

Zase něčí pohled. Tiché bodnutí úzkosti jí zadrhlo dech. Teď ne, zaprosila v duchu, dneska ne, už ne. Přece to nemá jak - přece -
„Na co si hraješ... neupozorňuj na sebe... nejsi normální, nikdy nebudeš, si myslíš, že když-“
Tohle kurva jsem já, tamto bylo předstírání - falešná identita!
Tak dělej, ať si to odbudem, zhluboka se nadechla.
„Promiňte? Všimla jsem si – ta rtěnka..."
...mi sluší, mlč.
„Je to limitka od Nyx? Všude ji sháním," omluvně se usmála.
Alice, krávo... pak kdo má furt předsudky, povzdechne si myšlenka.
„Je. Mám ji z Německa,“ usměje se úplně normální holka na úplně normální holku.

Obrázek uživatele Elluška

Čtyři sta let je dlouhá doba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Tu máš, Owlicious! :))

Drabble: 

Porada se tak protáhla, že letní noc nad horami vybledla dozelena. Loučili se na schodišti. Učni, kteří doposud museli jen naslouchat starším, nadšeně švitořili.
Přitom někteří měli také co říci. Poznalo se to podle jisté záře v očích: nadání, oddanost, odhodlání.
Celebrimborovi se nevyrovnali, samozřejmě. Přednášel polovinu porady a Annatar měl beztak pocit, že ho pochopil jen on sám.
Podali si ruce.
"Dobrou noc - vlastně, dobré ráno, příteli," řekl Celebrimbor.
Annatar mu přikývl. S úsměvem. Celebrimbor a jeho brilantní mysl... Byli jen krůček od úspěchu.
Přimhouřil oči. Čí úspěch že to bude?
Byl mezi těmi elfy už nějak moc dlouho.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Příliš mnoho identit

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní (na téma je to už druhé drabble na mojí identitu, i když sama jsem napsala jen tohle jedno :)

Drabble: 

Přátelství s Sherlockem vede k jisté ostražitosti.
Už jsem si zvykl na všechny ty bezdomovce a babičky v legračních kloboucích, co se před očima proměňují v usmívajícího se přítele. Ani když jsem se jednou vzbudil a nade mnou stála matka Tereza, nebyl to pro mne šok zase tak veliký.
Nějakou dobu také pravidelně kontroluji, zda-li je moje žena skutečně mojí ženou.
Trpělivost přetekla, když na mne dnes za dveřmi něco vybaflo. „Sherlocku, převlékat se za mumii, která utekla z Britského muzea, to už překračuje všechny meze!“
„Promiň, Moriarty na mne poslal pár chlapů, v Barths mne zafačovali, jdu za tebou …“

Obrázek uživatele Elrond

Falešné zprávy

Drabble: 

Maedhros zareagoval na zvuk, že mu přišla zpráva. Zarazil se, když viděl, že mu píše Turgon.

Ahoj,

viděl jsem Fingona ve městě s dívkou. Nevím, jestli už to víš...

U zprávy byla fotka, na které se Fingon držel za ruku s dívkou a společně se něčemu smáli.

Fëanore, rozhodl jsem se, že svou cestovku odkážu Tvým bratrům Fingolfinovi a Finarfinovi. Ty máš své vlastní podnikání a jen bych Ti přidával starosti. Finwë

S politováním musíme odmítnout účast Vaší firmy Fëanoro Diamonds s.r.o. na veletrhu Design Week. Obchodní ředitel Manwë

Nikdo z kontaktovaných si nevšiml varování o falešných zprávách.

Obrázek uživatele wandrika

Svet sukulentov

Fandom: 
Drabble: 

Ku stánku sa predral pán v elegantnom obleku.
„Dcéra chcela, aby som jej kúpil nejaký kaktus. Dajte mi tento!“ ukázal na lithops werneri.
„Viete... z botanického hľadiska to nie je kaktus,“ nadškrtol opatrne predavač a pokúsil sa urobiť nejakú osvetu ohľadne afrických sukulentov.
„Tak tento, taký ešte nemá,“ rezignoval po chvíli zákazník a ukázal na euphorbiu obesa.
„To je prýštec, nie kaktus,“ upozornil predavač.
„Tak potom tento!“ Zákazník sa rozhodol hrať na istotu a vybral malý exemplár euphorbia baioensis.
„Ani to nie je kaktus,“ priznal predavač zničene.
Zákazník ho spražil pohŕdavým pohľadom.
„Čo vy vlastne vôbec hľadáte na výstave kaktusov?!“

Závěrečná poznámka: 

Nie všetko, čo vyzerá ako kaktus, je naozaj kaktus. Väčšina predavačov však príliš nedbá o také detaily a bez problémov vám predajú sukulent pod falošnou kaktusovou identitou :)

Obrázek uživatele Lomeril

Ve stodole

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odehrává se v době povídky Země bez draků. Marysa je vyzvědačka, která má spolu s Irenou za úkol dostat do bezpečí dvanáctiletého krále Simeona.

Drabble: 

“Maryso, vzbuď se!”
Irena se bála, že se Marysa už neprobere. Rána na hlavě sice nevypadala hluboká, ale hodně krvácela. Od chvíle, kdy na svém zběsilém útěku zastavili ve stodole u cesty, už ztratila vědomí podruhé. Simeon je pozoroval vykulenýma očima. Samuel, který dal Simeonovi svého koně, je dosud nedohnal, a Irena tušila, že už nedožene.
“Víš,” otevřela Marysa s námahou oči, “že Marysa není moje pravé jméno? Jestli tu mám umřít, tak pod svým skutečným jménem.”
“Dneska ne. Dneska máš zakázáno umřít,” řekla Irena důrazně.
Marysa se pokusila o úsměv. “V tom případě není důvod, abych ti to prozrazovala.”

Obrázek uživatele Owes

Rudá stuha

Drabble: 

Byla místa, kam jsem raději chodíval inkognito. Člověk se tam zkrátka cítil bezpečněji. Zejména člověk mé profese.
Lovce magických artefaktů neviděli rádi nikde (kromě černého trhu), ale v klubech jako Rudá stuha byla návštěva takového člověka považována za dobrovolné rozloučení se životem.
Sázel jsem na skutečnost, že mě v Riu nikdo nezná.
Risk se vyplatil.
S Manou jsem strávil půlku večera, celou noc a malý kousíček z brzkého rána.
Byl bych se snad i zamiloval, kdyby šlo zamilovat se do ženy, která vám většinu společného času pije krev.
„Za tu snídani díky, tu si často neužiju,“ mrkla a zabouchla dveře.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 6 – Mírumilovný král

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
Izajáš 53; 11

„Všichni jste jistě slyšeli o filmu umučení Krista,“ začíná Kněz svoji promluvu. „Rád bych se zastavil u scény před ukřižováním. V té zmučené postavě plné krve sotvakdo pozná spasitele. Ani apoštolové ho nepoznávali. Jejich naděje jsou mrtvé a slova proroka Izajáše o ospravedlnění mnohých jim nepřijdou na mysl.
Jejich přítel, pán a král umírá. Mysleli, že změní svět. Že bude vládnout železem a vysvobodí židovský národ od nadvlády Římanů. Jenomže identita Božího syna je jiná. Mnohým se zdá královská identita bez násilí dočista prázdná, falešná.“

Obrázek uživatele JednoDuše

Andělem jen tak

Fandom: 
Drabble: 

Znám ji od miminka. Křídlama jsem jí chodila hladit, když bejvala nemocná. Někdy jsem ji houpala, když spala. Houpala jsem se s ní na hřišti, oplakávala spadlý zmrzliny, radovala se z dárků.

Vyrostla. Už si nehrála se stínem mých křídel. Já sem jí viděla. Ona mě už ne.

Stejně mě potřebovala.

Umíme cestovat po tělech a duších. Tak jsem si začala půjčovat. Paní, co si k ní přisedla, jakoby náhodou, v kavárně a usmála se na ní. Artista, který ji hodil růži. Řidič autobusu, který ji podal kapesník, když plakala.

Pro ni. Pro pocit, že se dějí věci bez příčiny.

Obrázek uživatele ef77

Falešný

Fandom: 
Drabble: 

Celé dětství ho vedli k upřímnosti.
Když dospěl, založil si několik falešných profilů na Facebooku, Instagramu a Snapchatu, aby mohl zveřejňovat všechny fake news a hoaxy, které mu přišly pod ruku.
Pod spoustou kradených identit si vydělával na chleba jako falešný hráč v kostky a karetní podvodník.
Peníze ukládal na fingované účty.
Nechával si šít obleky a boty a přešívat obličej.
Udržoval falešné vztahy s několika (pravými) milenkami, které zahrnoval fejkovými kabelkami a lživými sliby.
Střídal tváře, jména, šaty, bydliště a auta, tak rychle a často, až nakonec ztratil sám sebe.
Když se dnes podívá do zrcadla, už se nepoznává.

Obrázek uživatele Eillen

Porada

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35345

Příběhu jsem založila vlastní fandom. Večer do něj zařadím předchozí části.

Drabble: 

Ačkoliv jsme chtěli dělat jen na případu záchrany Jirky, chápali jsme, že to prostě nejde. Krom případu únosů kožoměnců se objevil další problém.

„Sehnal jsem svůj zdroj,“ vzal si Mirek na poradě slovo. „Pamatujete si na ten ambiciózní plán na lék pro Ztracené?“

„Neměl vedlejší účinky? Agresivita? Závislost na něm?“ zeptala se Nela.

„Údajně přesunuli výrobu z Francie k nám. Tajně vyrábí drogu. Používají ji při nelegálních zápasech,“ dodal Mirek.

„Zdroj, co nám řekl o předání kožoměnců?“ pronesl ironicky Tomáš.

„Byli jsme na správném místě? Byli!“ hájil svého upíra Filip. „Jasně, neznáme jeho jméno, ale stejně mu s Mirkem věříme.“

Závěrečná poznámka: 

Ztrácení jsou upíři, kteří přišli o svoji magickou moc a to vlivem silného traumatu.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí VII.

Úvodní poznámka: 

Téma se schovává ve falešní identitě Poplašňákově nevinnosti.

Drabble: 

V pět hodin ráno jsou po celé podlaze sbírek rozházené kosti. Matějova červená kšiltovka visí na klice dveří správcova kabinetu. Klobouček slečny Karly se povaluje uprostřed pavoučí uličky. Fialky z něj kdosi otrhal a teď se válí všude okolo.
Mrtvé ticho neruší jediný zvuk. Poplašňák se svatouškovským výrazem proplouvá mezi modely buněk. Chvějící se kosti pod sebou se snaží nevnímat.
V tom mu do cesty vstoupí Jonáš. Duch má přesně takovou stříbřitě šedou barvu, jaká se od něho očekává.
„Pokrytecká nevinnosti,“ promluví na poltergeista, který se urazí.
„Moje identita je zcela v pořádku, děkuji pěkně.“ Znovu nasadí výraz falešné nevinnosti.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Michelin a skříň

Úvodní poznámka: 

Už dlouho se mi nedaří psát nic veselého. Prostě se mi vždy vybaví nějaká realita. No, snad vás aspoň tohle trochu pobaví. I když je to, bohužel, ze života :D

Drabble: 

„Nemůžu ven!“
„Co?“
„Nemůžu ven prostě!“
„Proč?“
„Nejdou mi vyčesat vlasy.“
„...No a?“
„No, podívej se, jak vypadám.“
„Vypadáš jako... ty?“
„Podívej se na moje vlasy!“
„Tvý vlasy jsou... tvý vlasy. Tak je nech rozpuštěný.“
„To nemůžu, se podívej, jak vypadám!“
„?“
„Tady celý mi to takhle visí dolů, tak si musím vyčesat vlasy, aby to opticky –“
„Ježíši. Mami, jdeš do Billy. Tam já chodim v teplákách. Nemusíš se maskovat, nejdeš je přepadnout.“
„Nejsou mi v těch šatech vidět prsa na zádech?“
„Nic ti není vidět.“
„Vypadám jako skříň.“
„A já vypadám jako Michelin. No. A co? Je to moje indentita.“

Obrázek uživatele Bilkis

Karel Holý

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Předchozí: http://sosaci.net/node/35349

Drabble: 

Jmenoval se teď Karel Holý a oficiálně se narodil v Třebsku. V roce 1925, takže mu bylo skoro o dvacet let méně, než ve skutečnosti. Ale těžko by mohl tvrdit, že je mu 43, když na to nevypadal. Matka švadlena, otec horník. Klasická a bezpečná minulost. Studoval na gymnáziu, s Česťou se znal ze školy. Rodiče zmizeli - buď zemřeli, nebo někde zůstali, těžko soudit. Českožidovští předci, české jméno, česká minulost. Nevěděl, jak to Česťa zařídil, ani jak zaplatil. Věděl jen, že člověk, jehož jméno nosí, nejspíš zemřel v jednom z těch táborů, o nichž se mluvilo potichu.
Pokoj jeho duši.

Závěrečná poznámka: 

Následující: http://sosaci.net/node/35733

Netuším, kolik bylo Židů v Příbrami před válkou, ale během 14.-cca 19. století asi příliš ne.

Obrázek uživatele galahad

Trolia farma

Drabble: 

Diskusia k článku: „Varte zdravo s brokolicou“
Daphne_532: jasné, brokolicu ráno, večer, napoludnie! zelený zázrak!

Diskusia k článku: „Na Liptove diviak vyhrabal poklad“
1Birithon: super, že to odovzdali. málo je takých.

Diskusia k článku: „Jednorazové plasty budú zakázané od Januára 2021“
Daphne_532: eu sa príliš stará sa do vecí
1Birithon: presne tak!

Diskusia k článku: „Je Rusko hrozba?“
Daphne_532: zase rusofóbia.
1Birithon: len rusko je naša budúcnosť!

Diskusia k článku: „Protestné zhromaždenia zaplavili ulice miest po celej krajine“
Daphne_532: sorošove deti!
1Birithon: ohlúpnuté davy, ulica nám rozkazovať nebude!
Barkinka: nech idú voliť a nebliakajú v uliciach, takto sa demokracia nerobí!

Obrázek uživatele Elluška

Lvíče z Cintry

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska jsem si ovšem musela odskočit do světa, kde jsou elfové mrchy.

Drabble: 

Hraběnčina chráněnka si roztřesenou rukou upravuje výstřih. Zvlhlýma očima posoudí oboje - prsty příliš bledé, šaty příliš odvážné. Polkne doznívající vzlyky. Nesmí zklamat. Hraběnku Congreve ani císaře.
Díval se na ni, skrz ni, jako by to věděl. Že není... Ale ona je. Musí být. Silná jako pravé Lvíče z Cintry.

Falka se vymaní z náručí oddechující Mistle. Hučení větru v černých korunách, varovně poblikávající ledové hvězdy. Pocit, že se zalyká. Závan zvuku, řev požáru, který ustane, jakmile otevře oči.
Zatne zuby, zatne pěsti.
Nenávidí je. Všechny. Nenávidí ty, kdo jí vyrvali právo být, kým skutečně je.
Jsem Cirilla. Fiona. Elen. Riannon.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Snížená schopnost orientace

Drabble: 

Čenda byl veselá kopa.
Kolegové jeho žertíky brali s nadhledem, menší nadhled však projevovali cestující.
Třeba tenkrát, když končil ranní směnu na Andělu. Na perónu už ho netrpělivě očekával jeho nevidomý kamarád, aby spolu skočili na jedno.
Čenda při vystupování z kabiny přidal k černým brýlím, jež bývaly typickou součástí jeho výstroje, ještě slepeckou hůl, kterou během šichty schovával za sedačkou.
„Máš to dobrý,“ ujistil střídajícího řidiče. „Ale radši všechno zkontroluj, znáš mě!“
To odpoledne přišlo do vozovny Motol pět stížností.
Vedoucí se jimi probíral a nevěřícně kroutil hlavou.
„Kluci, ty lidi už jsou úplně vypatlaný. Prý tu zaměstnáváme slepce.“

Obrázek uživatele mamut

Já budu tedy Já

Fandom: 
Drabble: 

K čemu by mi byla? Tak nějak přemítám nad tématem Falešná identita.
Mohla bych nepozorovaně pozorovat své okolí a zjistit, co si lidi myslí. Ha!
Raději ne. Pak se jeden dozví, co ani nechce vědět.
Mohla bych provádět nějaké nekalosti.
To taky ne, vždyť by mne uhryzalo svědomí.
Mohla bych hrdinně zachraňovat svět.
Já určitě, vždyť neumím ani překročit příkopu. Super síla či super schopnosti se také nedostavily.
Tak víte co. Já budu tajně, ale úplně tajně, maskovat svou osobu za svou osobu.
A nikdo nepozná, že to jsem já, ta holka vysmátá, co se schovává za tu dospělou paní.

Obrázek uživatele Iantouch

Záblesk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma dnes velí posunout se po časové ose trochu vpřed.

Drabble: 

Gellert Grindelwald se postavil naproti zrcadlu a rutinně si protáhl krční páteř. Stále to byl nezvyk. Dopnul škrobený límec košile a uvázal si kravatu. Dnes ho čekala velká spousta práce. Chvíli se ztratil uvnitř vlastní mysli a plánoval. Až po chvíli si uvědomil, že hovoří nahlas. V odrazu se pohybovaly rty pohledného muže v elegantním obleku. Oči byly černé, tmavé vlasy prošedivělé na skráních. Grindelwald je prohrábl dlaní a tentýž pohyb v zrcadle učinil Percival Graves. Ušklíbl se.
A pak se v hlavě zjevila myšlenka. Drobná, droboučká, jen nepatrný záblesk nesoustředěnosti. Gellerta napadlo, zda by se tahle tvář líbila Albusovi.

Obrázek uživatele zirafice

Bude úplněk

Úvodní poznámka: 

Tentokrát trochu vážněji. S dětmi jsou občas problémy, to ví každý, kdo nějaké má. A když jsou ty děti po tatínkovi, který se může stavit jen pár dnů okolo úplňku, nabírají ty problémy úplně jiné rozměry.

Drabble: 

Měsíc září jak rybí oko. Na úplněk se vždycky těšila. Dneska neví.
„Stalo se něco?“ jeden ze stínů se promění ve světlovlasého muže.
„Tilda se poprala. Zase. Našla si kamarádku. Takovou tichou, nesmělou dívenku. Spolužáci jí často zlobí a znáš Tildu."
„Chrabrá ochránkyně slabších, já vím.“
„Jenže tentokrát ho poškrábala.”
„Děti ...“
„Nehty má úplně nakrátko.“
„Myslíš, že ...?"
„Bude úplněk. Tilda je hodně po tobě. Co když ...“
„Promluvím s ní,“ slíbí. „Poradím jí, ať ho příště kopne do kou... lena,“ doplní se smíchem. „Neboj, je ještě malá. Do puberty času dost,“ dodá konejšivě.
„Doufejme,“ vzdychne žena. „Pojď dovnitř, je mi chladno.“

Obrázek uživatele Wolviecat

Problémy internetových seznamek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Warning: ostřejší výrazivo

Drabble: 

„Jsem Groot?“

„Šlo to skvěle, díky za optání...“

„Jsem Groot?“

„Jo, byl to sarkazmus, jak si to poznal?“

„Jsem Groot.“

„Tak předně mě do tý hospody nechtěli ani pustit. Že prej zvířata jedině s košíkem. Quille, jestli se nepřestaneš tlemit, tak budeš ty zuby sbírat z podlahy.“

„Jsem Groot!“

„Nakonec jo. Tak tam tak sedím, čekám, a najednou si ke mně sedne nějakej chlápek… Přestaň s těma gestama, Quille!“

„Jsem Groot?“

„Ne, to mi nevadilo. Vadilo mi, že to byl doprdele člověk!“

„Jsem Groot!“

„Jo, ale na FurryMate.com měl fotku mývalice! Quille ještě jediný slovo a tejden budeš kašlat chlupy!“

Obrázek uživatele Rebelka

Třetí ticho

Úvodní poznámka: 

Mám tu malé dubnové doporučení. Pokud ještě neznáte Kroniku královraha, přečtěte si ji. Bude se vám líbit – fakt :).

Drabble: 

Hostinec U Pocestného kamene se topil v tichu a to ticho se skládalo ze tří částí.

První dvě ticha byla zřejmá. Byla to dutá ozvěna toho, co chybělo, slova, která nikdo nevyřkl, mlha, která se rozpouštěla na střeše, vítr, který nefoukal.

Třetí ticho bylo skryté. Bez hnutí viselo u nohou postele rusovlasého muže, který zapomněl, kým dříve byl. Leželo jako vycpávka v tenké vrstvě pod maskou, kterou si kdysi nasadil a už ji nikdy nesundal. Hostinec u Pocestného kamene mu patřil stejně jako třetí ticho. Bylo táhlé a věčné jako mlčení odsouzence čekajícího na smrt, jako poslední hluboký nádech vesmíru.

Závěrečná poznámka: 

Malá poznámka k tématu: rusovlasý hostinský Kote se tak důkladně skrýval přes dvou minulostí, až ho jeho nová identita pohltila.

Obrázek uživatele Terda

Problém s identitou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Maličko odlehčíme.
To je tak, když vás nápad přepadne hned, ale psaní vám přeruší rodina, takže vám úplně přervou nit. Tak se na to rozhodnete vyspat. A pak zkracujete z téměř sto padesáti slov, dostanete se na sto jedna a za zlatý prase vás nenapadá, kde to poslední slovo ubrat.

Drabble: 

Bezvětří vylákalo z podpalubí pana Cliftona. Obličej měl nezdravě propadlý. Zamířil do stínu vratiplachty.
„Už se cítíte lépe?“ zeptal se první důstojník.
„Asi ano... Poslyšte, jste si jistý, že kapitán je dostatečně kompetentní?“
„Není v mé pravomoci, soudit své nadřízené.“
„Ale vždyť jsme se v té hrozné bouři málem potopili! A považte, že se vydává za někoho, kým není!“
Hlas přeskakoval rozčileným šepotem.
První důstojník odpovědět nestihl.
„Připomínám, že vaše slova by mohla být považována za podněcování vzpoury.“
Zbledl.
„Pokud nevíte, jakým způsobem se tento přečin trestá, ráda vás nechám nahlédnout do válečných řádů.“
Pichlavý úsměšek rozšklebil zjizvenou tvář kapitána.

Závěrečná poznámka: 

Vidíte ho tam? Vidíte?

Stránky

-A A +A