DMD č. 4. pro 4. 4. 2019. Téma: Kolektivní vina

Obrázek uživatele Lejdynka

Píseň realitního makléře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

... chtěla jsem napsat něco optimistického, ale můžete si za to sami, abyste věděli, co na tohle téma jako jinýho.
Jinak ten nadpis je fakt vtip.

Drabble: 

Rozmlácená střecha, krovy vytrhané
Hned se nastěhujte, to je barák, pane!
Z rudých cihel komín napůl pokácený
Kam byste šel jinam, mám nejnižší ceny!

Sklíčka oken lepí, dveře - škrábanice
Neváhejte, o ten bude tahanice!
Na zdi nápis 'Luder', 'verrick' a 'Deutsche Hure'
Tohle zkuste škrábnout, třeba Jarem Pure.

V prachu hostiovém kapky vína s mákem
Kdo tu kdysi bejval? Děvka se Skopčákem.
Kříž je odlomený, kaple slabě dýchá
Furt ta stejná verbež, enom fašoun vzdychá.

Nic se nezměnilo, každý Čech je Židem
Tak se rozmyslete, zejtra zase přídem.
Mrtvé duše sklepa pláčou v odpuštění
Helejte, dyť Skopčák stejně člověk není.

Závěrečná poznámka: 

Sudetenland, Sudetenland...

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Abschiebung

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Československo, 1945

Drabble: 

Na stolech přibývalo vybryndané pivo a zábrany naopak mizely.
"...na mě mával tím svým kufříčkem, že prý unterwäsche. Sem to votevřel a co bys řek, že tam měl?" líčil Jozka.
"Hodinky?" tipoval Fanouš.
"Jo, kamaráde, kdyby hodinky, šperky svý starý. Samý diamanty."
"Kecáš, cos s tim proved?"
"No co by, vzal sem mu to, jemu jsem rozbil hubu a poslal ho pryč s holou řití, jak si zasloužil... Akorát to viděl jeden vod červeňáků a co jsem si vzal, mi ten šmírák sprostě ukrad."
"Kretén," litoval Fanouš.
"Ale co... na zdraví. A na to, že ty německý kurvy konečně vodtáhnou!"

Závěrečná poznámka: 

Odsun německé menšiny lze chápat jako ukázkový příklad kolektivní viny, byť měly spravedlnost obstarat Norimberské procesy. Inu, kontroverzní otázka českých dějin je to už přes půl století.

Převlečená pomsta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedna velmi známá scéna známého fandomu z opačného úhlu pohledu malého kluka. Proto je skryt. Není potřeba ho znát :)

Drabble: 

Klečel v tom chladném sněhu před námi a tvářil se jako by mu vůbec nedocházelo proč. Těkal očima z jednoho na druhého a nejspíš hledal nějakou oporu, vysvětlení, alespoň v jednom z našich pohledů, zatimco mu z děr v břiše vytékala čerstvá krev.
Nevěděl vůbec jak hrozně to bolí. Jak strašné je se koukat, když vám před očima podříznou oba rodiče.
Pokud ano, nikdy by to neudělal. Nikdy by je sem nepřivedl.
Stoupl jsem si proti němu, zahleděl se mu do očí a vrazil mu nůž rovnou do srdce. Snad ho to bolelo stejně jako mne každý den.

"Pro hlídku."

Neviditelný fandom: 

Nejsem..., ale...

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

některé pojmy jsou mezi lidmi takříkajíc provařené, takže je musíš nenápadně zaonačit, jestliže chceš uspět. V tomto případě Ti navrhuji předložit pacientce princip „každému dám příležitost ukázat mi, že není hajzl“.
Pak ji třeba nenápadně upozorni, že někteří lidé, kteří jí v minulosti ublížili, měli modré vlasy. I když neodsoudí všechny a priori, bude najednou hodnotit každého modrovlasého, kterého potká. Vtip je v tom, že nakonec každý něčím zklame. Ale ona to neposoudí jako obyčejné lidské zklamání. Vezme jejich chování jako potvrzení, co jsou modrovlasí zač. A ještě si pogratuluje, že jim dala šanci.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Vina a smíření

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nevím, co se to se mnou děje. Asi nějaká melancholická vlna? Ale takhle mi to prostě chodí. Každopádně z toho začíná vznikat naprosto neplánovaná minisérie o Minervě.
Volně navazuje na má předchozí drabblátka, ale dá se číst i samostatně.

Drabble: 

Nesnášela ministerské večírky, což nezměnil ani konec války. Otočila se a strnula na místě. Přímo před ní stál Draco Malfoy. Mladý muž, i když ještě trochu dítě, a zároveň někdo, kdo musel dospět příliš rychle.
„Dobrý večer,“ podal jí ruku. Viděla na ní krev. Přijala ji a lehce stiskla.
„Nevěřil jsem, že budete ochotna se na mě podívat. Nesu vinu-“
„Každý neseme svůj díl viny. Otázka je, jak se s ní naučíme žít.“
Vykročila k odchodu.
„Paní profesorko,“ vyhrkl.
Zastavila se.
„Asi to moc neznamená, ale… Moc mě to všechno mrzí,“ řekl tiše.
„Mýlíte se, pane Malfoyi. Znamená to hodně.“

Obrázek uživatele Arenga

Stigma nevhodného původu

Úvodní poznámka: 

V tomto drabble se přesuneme o několik desetiletí a jednu generaci směrem k současnosti. Eliška Zenelová je dcera nejmladší ze sester Krásových, Haničky (potkali jste ji letmo předevčírem, vloni pak třeba zde a zde nebo tady), v roce 1955 dostává jako učitelka umístěnku do osmileté střední školy v Horním Hrádku. Ředitelem školy je doktor Daniel Šebesta, kterého si možná pamatují čtenáři Šíleného šuplete. A ten také Elišku trochu poučí o dějinách obce.

Horní Hrádek, 1955

Drabble: 

„Zdejší zámek patřil hrabatům von Thaleck,“ vysvětloval ředitel Šebesta. „Vypadal ovšem poněkud jinak, když byl v jejich vlastnictví, a ne ve správě družstva.“
Eliška už zámek viděla. Tedy jen zvenku. I tak jí bylo smutno, jak je zanedbaný.
„Mladý Thaleck tu za války schovával parašutistický výsadek z Británie. Starý pan Thaleck byl natolik věrný republice, že po vyhlášení Protektorátu dostal infarkt. Jediný z rodiny tady zůstal. V rodinné hrobce.“
„Emigrovali?“ zeptala se tiše Eliška.
„Konfiskace a odsun. Rodina měla německé občanství.“
Zarazila se. „Přece pokud byli antifašisti…“
Ušklíbl se. „Myslíte, že na tom doopravdy záleželo, slečno Zenelová? Zvlášť u šlechticů?“

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Elektrolytické kondenzátory - zkáza elektroniky

Úvodní poznámka: 

Také se vám zdá, že všechny vaše rádia či repráky časem začnou brumět a nehrají tak dobře jako dřív? Všechno má své vysvětlení!

Drabble: 

“Líp už hrát nemůžeš.” To zrovna technik kontroly kvality nalepil štítek na nový zesilovač. Svému novému majiteli dělal zesilovač velkou radost, při poslechu hudby. Vděčil za to především velkému množství elektrolytických kondenzátorů, které, díky své velké kapacitě, udržovaly všechna důležitá napětí v zesilovači pevné jako skála. Jak šel čas, zesilovač si začal všímat podivných věcí... Zvuk, co z něho vycházel, už nebyl tak křišťálově čistý jako dřív, ale podivně bručel padesáti hertzy. Při jeho výrobě byly totiž použity nekvalitní elektrolytické kondenzátory, jež přišly o svou kapacitu. Ty měly nakonec za vinu to, že chudák zesilovač musel být vyhozen do elektroodpadu...

Závěrečná poznámka: 

Pokud vaše zvukotechnika trpí podobnými příznaky, nemusíte ji hned házet do elektroodpadu. Kondenzátory se dají relativně snadno vyměnit ;)

Obrázek uživatele Urrsari

Point your finger with the authority of fate

Drabble: 

Well, now that a black handprint was not only on her shield but also her chest, she could not back down, really.

And when Phandalin is conquered and under her rule, they will realize...

A flash of memories - *her cousins, nicely dressed, happy and laughing, playing in the garden - her kept apart and out of sight - her only ever looking at their backs, always behind them - her not being able to afford toys or books or her own weapon - the thinly veiled ridicule in the voices of even strangers - tears down her cheeks, again and again*.

No. Never. Never again.

Obrázek uživatele Keporkak

Tak kdo to byl?

Drabble: 

„Tak kdo to byl? Kdo to udělal? Nikdo se nepřizná?"
„Samozřejmě tu stojíte, mlčíte a ďoubete se v zemi, ale kloudného slova z vás nedostaneme ani páčidlem."
„Bando jedna nezvedená, chásko nevděčná, chuligáni!"
„Člověk se o vás stará, odtrhává si od vlastních úst a tohle máme za to?"
„No tak, Terezko! Týno! Bětko, Zuzko, nic? Ani ty Eliško?"
„Víte jak zuřila? Co jí mám asi tak říct? Že jí koupím nové?"

Jalovice stojí na pastvině, odfrkávají, uždibují trávu a bučí, některé dokonce líně odcházejí. Ale žádná z nich se nepřizná, která protrhla TROJITÝ (!!!) ohradník a sežrala sousedům všechny kedlubny!
Krávy!

Obrázek uživatele Saphira

Nový triumvirát

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Potter, Weasley a Malfoy v ředitelně. Kdyby si ponechal kabinet ve sklepení, skoro by měl pocit, že čas se škodolibým způsobem zacyklil a on prožívá nejhorší roky svého života stále dokola.
Tohle byla ale nová generace. A on jako ředitel musel projevovat více objektivnosti.
Bohužel.
„Takže,“ protáhl pomalu. „Kdo z vás podpálil profesorce Ambrosiové hábit, když předváděla odzbrojovací kouzlo?“
Všichni tři si s předstíraným zájmem prohlíželi vybledlý vzor perského koberce.
Severus si vnitřně povzdychl. Tahle trojka držela nad všechna očekávání při sobě.
„Dobrá, takže trest si odpykáte všichni.“
Už velmi dlouho Filche nepotěšil. Inu, se školníkem je potřeba vycházet zadobře.

Obrázek uživatele KattyV

Z kluzki opravdu na lusky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na včerejší drabble. Jen pro objasnění těm mladším. Vyskytl se tam zelinář, jehož bulharský původ padl za oběť škrtání. V té době prostě většina malopěstitelů zeleniny byli Bulhaři.
Pozor, jedno sprosté slovo! V ostravštině se jim nejde tak docela vyhnout. :o)

Drabble: 

Jožka na lusky nezapomněl, ale změnil plán.
„Pudem skoro rano, to eště všeci budu v lužkach.“

Z domovů se vyplížili před čtvrtou. Rosa studila, vzduch byl ledový. Andula si namlouvala, že se třese zimou.
Aleš nabídl, že bude pozorovat Bulharův domek, a když něco uvidí, zapíská.
Ostatní přelezli plot a plížili se mezi záhony.
Hvízdnutí se neozvalo. Místo něho rozrazily ticho zlostné hlasy a štěkot psa. Neokusili ani hrášek. Pádili pryč, ale starý zelinář je chytil těsně před plotem.

Výprask dostali všichni, přestože Aleš se bránil, že on jest nevinen.
„Taky na guvno hlidač, si to zasluži,“ uzavřel Jožka zasmušile.

Závěrečná poznámka: 

Další dílek zde

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 4 – Osud blatného hradu

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Hodně malá troška rožmitálské historie

Drabble: 

„Původně vodní hrad, postavený kolem roku 1250 Oldřichem z Březnice z rodu Buziců.“
Rožmitálsko na starých fotografiích a pohlednicích

Nad starým zámkem přelétl čáp. Veveruška pozorovala jak nad Kuchyňkou, nejmenším z rožmitálských rybníků, klesá níž.
Stopař s Ministrantem obraceli svůj zrak k nedalekému farnímu chrámu. Světec však a Kněz hleděli do zpustlé zámecké zahrady.
„Tohle býval blatný hrad. Jeden ze dvou, o kterých vím, že patřily Lvům z Rožmitálu,“ řekla Lovec.
„A komu patří teď?“ ptal se Světec, který měl rád historii.
„Nějakému američanovi. A on to tu nechal zpustnout,“ řekla trpce Lovec. „I když vinu asi nese víc lidí.“
Obrázek uživatele Tora

Každé začátky jsou těžké

Drabble: 

Jsou krásní. Hebcí. Velké kulaté oči. Pastelově růžoví, modří, fialoví. Nevelcí tlustí poníci. Radostně vyhazují a peláší lesíkem.
Letnice, svátek zamilovaných. Milostné špitání snad za každým keřem.
Ghrongové se pasou – olizují lásku, jež prýští z milenců.

„Musí pryč, dřív, než bude zle.“ Gonny vytáhne wigitor.
„Všichni nejsou zlí, koukej…“ ukazuje Sheila.
Maličký fialový očichává květiny.
„Všichni. Netušíš, co dokážou. Lásku vystřídá odpor.“

„Pokuta a služby navíc,“ zuří Riaggon. „Proto, žes neposlechla a toho mrňouse vzala k sobě. Ta čina u vás ve vsi… Tolik opuštěných samodruhých… Těch rodinných rozepří!“
„Ale proč i ty?“ pípne Sheila.
„Jsme tým,“ ušklíbne se Riaggon.

Obrázek uživatele Aziz

Jeden za všechny a všichni za jednoho

Drabble: 

Mají mrtvolu kritika, který je všechny do jednoho strhal, v kanálu.

Jaroslav má okno. Usvědčuje ho kontroverzní esemeska Hynkovi.
Hynek má problémy se vztekem, to není žádné tajemství.
Ivan má kousající, nejspíš nebezpečné, přezrálé syrečky.
Krobota usvědčuje jeho nová odtažitost. Chová se podezřele.
Simona má za to, že na každou svini někde čeká řezník. A ptá se, jak se zbavit těla beze stop.
Klára je týmová hráčka. Pro Dejvické divadlo by položila život, jedno čí.
Martinovi nejsou nelegální praktiky pro prospěch divadla cizí. Od podvádění důchodců je k vraždě jen krok.

Nač se navzájem obviňovat, viník je jeden - Dejvické divadlo.

Obrázek uživatele neviathiel

Jolana

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když Tabitha přijde k sobě, má nad sebou krevní konzervu a monitor se spoustou klikatých čar a na rukou úhledný obvaz. Na malou chvíli si oddechne. Pak zahlédne okovy a náramek na nadloktí.
„Jsi vzhůru,“ promluví někdo angličtinou s lehkým přízvukem. „To je dobře. Už tě podruhé málem zabili. Byla by tě škoda. Jsi velmi cenná. Polapit zasvěcenou prázdnotu se jen tak nepodaří.“
Tabitha se nevěřícně obrátí za hlasem. Nevidí tvář, ale ta žena se určitě usmívá.
"Proč?" hlesne.
"Protože se musíme bránit. Proti vám všem. Já jsem sestra Jolana. Není ti zima? Chceš další deku?“
Tabitha beze slova zírá.

Závěrečná poznámka: 

Téma je doufám patrné, kdyžtak v třetím odstavci.

Další: http://sosaci.net/node/35530

Obrázek uživatele Čespír

Smím projít branou?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bod

Drabble: 

„Co dělá?“
„Chodí sem a tam. Tváří se vyplašeně.“
„On?“
„Podívej se sám.“
„Neměli bychom za ním?“
„Nebeskou branou musí projít sám.“
„Ale do psí nohy. Půjč mi plášť.“

Kousne se do rtu, najednou stejně nejistý jako ten, komu jde pomoci.
„Henry… Na co čekáš?“
„Nevím. Smím vůbec vstoupit? Dědictví po otci, mé hloupé srdce, všichni ti vojáci padlí v mém jménu… Co když se přede mnou ta brána zavře? Mít navěky jistotu...“
„Jen klid. Zaposlouchej se. Taky čekáme. Uvnitř.“

Má vina.
Za sebe si ručím sám.
Jen má vina.
Měl jsem se vyzpovídat.
Jenom má vina.
Bůh ochraňuj krále.

Závěrečná poznámka: 

souvisí s jedním mým výtvorem, zde již propagovaným Pláště, rukavice a tak dál
Celá ta hádka s Williamsem se motala kolem toho, zda král nese před Bohem zodpovědnost za hříchy vojáků, kteří pro něho padnou, třeba nevyzpovídaní, hrozně hříšní a podobně.

Obrázek uživatele mamut

Prďata

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když jste úča, máte prázdniny.
A když máte dobré kamarády, vezmete jejich děti na čas k sobě.
Prďata už vyrostla, ale na prázdniny u nás vzpomínají dodnes.

Drabble: 

"Tak se na to, mláďata, podíváme. Kdo..."
Ani nedokončím větu a už vidím, jak oči klesají k zemi a prstíčky začínají pátrat, na koho by ukázaly.
Co jsem si taky myslela, udělat si doma tábor pro prďata.
Jenže, co by s těma děckama bylo.
Rodiče v práci a drobotina doma. Tak jsme je sezvali. Náš "malej" a potomci našich kamarádů.
Dobrodrůžo spaní ve spacáku na seně nad hospodárkou, lítání po zahradě a okolí, opékání buřtů a večerní honičky pod hvězdami.
"No nic. Tak tu rozbitou mísu ukliďte a přijďte pro novou. Ty maliny se musí posbírat."
Veselý smích vystřídal napětí.

Obrázek uživatele Erendis

Navzdory

Úvodní poznámka: 

Předchází: V nouzi

Drabble: 

Léčitel má dva úkoly. Uzdravit tělo a zadržet duši. U vážných zranění a nemocí je obojí obzvláště obtížné. Muž na lůžku byl bez šance.
„Stejně je to vaše vina,“ ozvalo z rohu místnosti.
Nechápavě se otočil za hlasem.
„To zemětřesení... Nebylo přirozené,“ pokračovala stařena, „bylo jiné. Znělo jinak. Jako by se někdo pokoušel roztrhnout zemi. Zvenčí, ne zevnitř jako pravá zemětřesení. Musel to být čaroděj.“
Nevěděl, co říct. Ohradit se proti nespravedlivému obvinění? Připustit, že i Rada se domnívá, že otřesy způsobila magie?
Vysvobodil ho nečekaný pohyb za zády.
Muž na lůžku se posadil a překvapeně se rozhlížel kolem sebe.

Závěrečná poznámka: 

Soudce

Úvodní poznámka: 

Jak jsem si v úvodním drabble stěžovala, že je múza fuč, tak možná není. Tyhle témata se mi píšou samy. Sice to není žádný fandom, ale ona i realita občas stojí za to :-).

Drabble: 

Když se v životě stanete rodičem dvou a více dětí, zcela automaticky se k již stávajícím rolím připojí i role soudce. Takže několikrát denně řešíte otázky typu: kdo to udělal, kdo komu ubližuje, kdo si začal. Dříve či později vás z toho bude bolet minimálně hlava a často zjistíte, že se provokují navzájem, případně nelze spolehlivě zjistit, kdo za to může.

V takovém případě obvykle následuje předpoklad kolektivní viny. Dalším stupněm je kolektivní trest. Funguje to. I do té doby na smrt soupeřící děti začnou spolupracovat, aby kolektivní trest nevešel v platnost a máte klid.

Aspoň minutu.

Jsou to děti.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí V.

Drabble: 

Čtvrtá denní hodina nastupuje s velikou pompou za zvuku tříštícího se skla. Blankytný přízrak splaskává do původní velikosti, ba co víc, snaží se učinit ještě menším. Marně. Do uličky v okamžiku vletí rozzuřený strážný duch.
Popadne provinilého poltergeista a natáhne ho jako žvýkačku. Následně na žvýkačce udělá uzel a hodí. Síla úderu pošle Poplašňáka skrz několik uliček. Exponáty proletí, aniž by je poškodil.
Na konci vyhlídkového letu však čeká bdělá náruč Zikmundova. Kostlivec přízrak zachytí a poválí ho mezi kostičkami dlaně. Vzniklou kouli hodí Matějovi.
Rozházené části skeletů, a strážný duch, ráno prozradí správci sbírek kolektivní vinu zápasu ve vybíjené.

Obrázek uživatele Lomeril

Černá skvrna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A tentokrát něco z Rykova dětství, vystupují tu kromě Ryka jeho přátelé Samuel a Camilla a také jeho matka Elisa a je zmíněn Rykův starší bratr Laman.

Drabble: 

„Tak dětinské chování bych nečekala ani od vás. Kdo to byl?“
Elisa Nimanová prohlížela tři tváře před sebou a hledala sebemenší náznak viny.
„Někdo z vás tří natřel Lamanovo sedlo sazemi. Laman pak jel pomáhat otci s výběrem daní. Kdo to udělal?“
Ryko, Samuel a Camilla nehnuli ani brvou a mlčeli jako hrob.
„Jak myslíte. Je mi jedno, že už jste skoro dospělí. Pokud se nikdo z vás nechce přiznat, budete ode dneška celý týden umývat v hradní kuchyni nádobí. Všichni tři.“
Svorně pokrčili rameny. Stejně se toho žertíku účastnili všichni, takže i kdyby se přiznali, vyšlo by to nastejno.

Obrázek uživatele mila_jj

Příběh otců zakladatelů

Úvodní poznámka: 

Něco o kolektivu, jehož vinou se stalo Brno hlavním městem elektronové mikroskopie.

Brno, začátek cca 1947

Drabble: 

"Pánové, čeká nás povyražení," oznámil profesor Bláha studentům. "Jdeme na lékařskou fakultu, k profesoru Herčíkovi. Obhlédnout elektronový mikroskop."

Delong, Drahoš, Zobač a Speciálný se na sebe podívali. Bylo jim jasné, že nápad postavit československý elektronový mikroskop právě postoupil do další fáze.
"Prospěje vám to všem. Jste mladý, perspektivní kolektiv. Nemůžete jen ležet v Zworykinově knize, Zobači. Vyměníte ji za instrukční manuál. Dokonce obrázkový."

...

Kolem roku 1950 skupina fyziků opravdu sestavila funkční prototyp elektronového mikroskopu. O rok později začala výroba, 1958 získal zlatou medaili na světové výstavě. I díky nim je dnes Brno městem, odkud pochází třetina světové produkce elektronových mikroskopů.

Závěrečná poznámka: 

Čerpáno např. z vyprávění p. Zobače pro Encyklopedii města Brna. Tam je vše podrobněji, než se vejde do sta slov.

Lesem obchází duch

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Příběh pokračuje trochu jiným úhlem pohledu :) Ale jestli se trochu objasňuje nebo ještě víc zamotává, to ponechám na čtenářích.

Navazuje na drabble z předchozího tématu.

Drabble: 

Ngalen Kema hleděl na kusy toho, co bývalo bílým stínem, a opovržlivě ohrnul ret. Ty bledé bytosti z moře připluly sotva před pár dny a dnes jeden z nich vyzval lesního ducha. A duch vyhrál.
Teď duch obchází kolem a vezme si všechny. Nebude dělat rozdíly mezi vyzyvatelem a jeho druhy. Ngalen se ošil při myšlence na oranžové oči, obrovské a dravé, jak nehybně hledí z houští. Duch nezná lítost. Těm vetřelcům bude soudcem i popravčím.
"Litimapim nem muruk," zašeptal s bázní v hlase.
Ne že by modlitby byly platné. Když došlo na hlad, princip kolektivní viny duchovi perfektně vyhovoval.

Závěrečná poznámka: 

Jazyková vložka, kterou si nedokážu odpustit :D
Přestože sehnání překladatele přímo do některého z jazyků papuánských kmenů není nemožné, zvolila jsem pro drabblení Tok Pisin - tedy jazyk, který vznikl mixem různých kmenových jazyků s různými jazyky evropských kolonizátorů, především s angličtinou. V dnešní době je na Papui nejpoužívanějším jazykem, ale jak jeho vznik napovídá, v době kolonizace (a tedy v době, kdy se odehrává tohle drabble) jednoduše neexistoval. Tuto historickou nepřesnost snad čtenářstvo odpustí.

Litimapim nem muruk znamená Sláva murukovi. Muruk je v Tok Pisin kasuár. V drabble..., ne tak docela :)

Obrázek uživatele Jackie Decker

Není jiné řešení...

Úvodní poznámka: 

Dobře, a teď se podíváme, co na rozhodnutí králů dědicové... :)

Drabble: 

Kralevici ve Sloupovém sále osaměli.
Starší vysvětlili mladším, i sami sobě, co se po nich chce. Longina logicky shrnula možnosti:
„V úvahu přicházejí tyto možnosti. Já a Quintillus, Epria a Sekundus, nebo Epria a Caesonius.“
Jen tolik stačilo, aby jim Starší z ilunských princezen práskla dveřmi.
Postupně se všichni rozešli. Bez výsledku…
Ona však přemýšlela. Musejí mezi s sebou utvořit pár! Není jiné řešení…
Stane-li se tak, bude to vítězstvím všech. A pokud ne, ponesou kolektivní vinu za zkázu svých zemí. A to i ti nejmladší z nich…
Což přivedlo její těkavé myšlenky k dvanáctiletému Dominiovi. Tomu, kterého museli chránit…

Obrázek uživatele Apatyka

Jelizaveta a ti ostatní

Úvodní poznámka: 

Asi radši 15+, ale já vždycky věkovou hranici nadsazuji. A pozor, drabble je zřejmě politicky nekorektní...

Drabble: 

Proslula hlavně svým tanečním uměním a milostnými aférkami. V baletu byla nedostižná a v posteli prý taky. Milovala když ji fotografovali a malovali. Nádherná, chtěná.
Za války se přidala k Vlajce. Ne, neuchvátila ji myšlenka nacismu. Ani neschvalovala likvidaci Židů.  Jen... jen prostě věřila, že žádná ideologie nemůže být tak zrůdná, jako ta bolševická.
V květnu pětačtyřicátého roku si sbalila pár nejnutnějších věcí a zmizela z Prahy. Nebála se obvinění z kolaborace. Z domova ji vyhnal panický strach z rudoarmějců. Už podruhé.
S jistotou věděla, že ji by, stejně jako mnohé jiné, gulag neminul. Vždyť po Velké říjnové revoluci emigrovala...

Závěrečná poznámka: 

Baletka Nikolská z minulého drabblu (http://sosaci.net/node/35076). Doslova a do písmene pravda.
Téma je ukryto v té větičce o kolaboraci. A taky trochu v posledních dvou větách.
Snad mi to projde.

Obrázek uživatele Nathanel

Cinema venerité

Drabble: 

Vito vyrazil do vesnice s fotoaparátem v ruce. Žádná fotografie, ale toho dne nevznikla. Ani zvětšenina by nepomohla. Hokynář Marcello se ošíval kudy chodil. Pekař Federico si stěžoval na neodbytné pálení a zavřel krám. A prostoduchý pasáček koz Momo se neukázal ve vsi včera, dnes a ani na zítřek s ním nikdo nepočítal.
„Všechny fotky rozmazané, minkia.“
„To vůbec nevadí, holoubku,“ švitořila vdova Malena, „takový hezký chlapec, pleť bledá jako mozzarella.“
Vito se zamračil proti slunci.
„Co to se všemi je? Nikdo nepostojí.“
Malena se nervózně poškrábala na stehně. Podvazek ji dnes nezvykle škrtil.
„Všichni? Ale to ne…,“ zapýřila se.

Diskuse

Úvodní poznámka: 

Chtěl jsem něco na veselejší notu, ale nevím...

Drabble: 

"A pak je tu to nejhorší, co jste vy zdola způsobili," začal Azirafal. "Kolektivní vina."

"Do takové debaty bych se nepouštěl," radil mu Crowley, ale Azirafala nezastavil.

"V historii máš spoustu příkladů. Albigenští, pogromy ve středověku. A to už vůbec nemluvím o dvacátém století," dostával se anděl do ráže.

"Jsi si jistý? Ve skutečnosti je to tak, že si to lidi na sebe vymýšlejí sami. My je jen občas pošťouchneme, a někdy ani to ne."

"Říká ten had, co to všechno začal!"

Crowley se zatvářil ublíženě. Už už chtěl odseknout něco ostrého, když si vzpomněl na Alexandrijskou knihovnu.

Raději mlčel.

Obrázek uživatele Rya

Sovátko to snad ani nechce číst

Fandom: 
Drabble: 

„Teprve si zvykám,“ vzdychlo Sovátko, „a tohle budou těžké rance smutných slov.“
„Přitom stačilo změnit pár hlásek,“ řekl Myšák. „Třeba kolektory vína. Takové krásné téma! Hned by bylo veselo!“
„Ten nápad, že za všechno někdo může…“
„Za všechno můžou ilumináti,“ zahučel Myšák.
„Nevěř všemu, co čteš. Nejspíš vůbec neexistují.“
„Vždyť mají vlastní stránku na facebooku!“
Sovátko podrážděně zamávalo křídly. „Hlavně že sovy za nic nemůžou!“
„Hm. Ale když je sýpce málo obilí nebo ve spíži okousaný sýr, vždycky za to můžou myši!“
„A nemůžou?“
„Samozřejmě můžou, jsou to přece myši!“ odpověděl Myšák důstojně. „Ale proč je z toho hned obviňovat?“

Obrázek uživatele Kleio

Boží spravedlnost?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Film (1993) na svou dobu velice odvážně přišel s tématem HIV/AIDS a homosexuality pro většinové hollywoodské publikum. Aby se úspěch potvrdil, do hlavních rolí byli obsazení tehdejší obrovské hvězdy Tom Hanks a Danzel Washington, Hanks dostal za roli umírajícího navíc i Oscara. Je to hroznej doják, doteď to musím vypínat deset minut před koncem, anžto pak z toho stejně už nic přes ty slzy nevidím.

Drabble: 

Zlomený nos a první zlomené srdce.
Noci plné studia, pot a hodně slz.
Ukradené doteky v pornokině dvě hodiny po promoci.
Práce a odříkání, kauzy, přesčasy, samota.
Anonymní ruce a jazyky v jeho ústech nenahradí touhu po lásce.
Kariéra se stane vším.
A najednou štěstí - Miguelovy něžné oči.
Noci s operou a opatrné procházky.
Rozbitá ústa, zlomená ruka.
Úspěch, stoupání po kariérním žebříčku.
Šok.
Kašel, bolest, vyhazov.
Nespravedlivý soud a umírání.
Miguelova dokonale ukázková péče.
Poslední léto lásky.
Soudní proces plný vyčerpání, špíny a špatných vtipů.
Vyhrál, vítězství nepřežil.
Tělo selhalo.
Mohl si za to sám. Protože patřil k nim.

Obrázek uživatele galahad

Monarcha

Fandom: 
Drabble: 

Zámok čnel na brale nad ošúpaným mestečkom. Monarcha v ňom velil: tu toto, tam tento.

Poľovník mu priniesol srnu k večeri.
„Srna? Jeleňa!“ hrmotal kráľ.
Ulovil teda jeleňa, ale ani ten nebol dobrý. Keď skúsil daniela, muflóna a zubra, kráľ mu povedal, že chce niečo lepšie: „Dcérku, ale nestrieľať!“

Poľovník nechcel, tak zastrelil najvyššie postavené zviera v kraji a utiekol do mesta.

Prišli vojaci.

Pýtali sa: „Kto to bol? Ukážte nám ho!“
A ľud odpovedal: „My všetci sme to boli.“

Väzenie nestačilo. Vojaci rezignovali. Monarchov dedič bol malý, regent na to nemal nervy. Monarchia skončila.

Voľby vyhral akýsi nudný úradník.

Stránky

-A A +A