Kingdom Come: Deliverance

Obrázek uživatele Blanca

Kingdom Come: Deliverance

Počítačová a konzolová RPG hra od českého studia Warhorse, zasazená do Posázaví roku 1403. Hra sleduje osudy kovářského synka Jindry (Henryho) poté, co uzurpátor Zikmund Lucemburský se svou žoldnéřskou armádou maďarských Kumánů vyplení Stříbrnou Skalici. Jindra, který masakr téměř zázrakem (a na rozdíl od svých rodičů) přežije se dává do služeb pražského hejtmana Racka Kobyly a pánů Diviše z Talmberka a Hanuše z Lipé.
Jednou ze zajímavých vedlejších postav příběhu je mlynářská dcerka Tereza, která Jindřichovi zachrání život.

Obrázek uživatele Blanca

Dobrodruhování

Drabble: 

Vyrazit z domu, jen tak.
Splývat s temnotou.
Být neviditelná.
Dveře přestanou existovat.
Truhly neotevře jenom truhlík.
Kapsa nemá zámek, ale většinou má výstražný systém... na dotyk.
Ruka šmátralka.
Pozor, ať ji nechytne ruka zákona.
Šup z kapsy do kapsáře.
Věci, které budou někomu chybět, zmizí v mlýnici, jako voda v náhoně.
Náhodně.
Víla dobrodružka je smění na groše.
Za groš kudlu na obranu?
Kolik grošů potřebuje grošák?
Kopyta tančí po oblázcích a řekou teče stříbro.
Mince z něj se mu lesknou na srsti ve světle měsíce.
Louč plaší stříbro a přináší zlato.
Kočičí.
Kočičí oči se smějí ze tmy.

Závěrečná poznámka: 

...no a tohle mi prostě nedalo. Je to možná spíš proud vědomí, než dada, ale stejně...

Obrázek uživatele Blanca

Vlídné slovo otvírá dveře

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 5: "Falešná identita"

Drabble: 

Johanka měla v Sázavě pořád napilno. Zraněných bylo hodně a skoro jich neubývalo. Navíc musela odrážet dotěrné návrhy místního krkouna správce.
"Kdo jsi? Co tu chceš?" obořil se poněkud neomaleně na neznámou řádovou sestru, kterou potkal u nemocných místo Johanky.
"Jsem ze sesterského kláštera, přišla jsem na pouť milosrdenství," odpověděla mu zamaskovaná Tereza sladce. "Sázava je vyhlášená po celé české zemi... bohatá, ale nikdy neodmítne pomoc potřebnému. I v Praze se o ní káže. Vlastně jsem doufala, že potkám vyhlášeného správce Sebastiana von Berga..."
Jak se dalo očekávat, nadmul se pýchou jako kohout.
Johanka dostala potřebné zásoby ještě týž den.

Obrázek uživatele Blanca

Kamarád by taky rád

Drabble: 

O pár týdnů později Jan Ptáček už skoro začal věřit, že se mu to noční setkání jen zdálo. Jeho pátrání moc nepomohlo, že mezitím byl nedobrovolně upoután na lůžko po srážce s několika zběhlými Kumány.
Rozhodl se zvednout si náladu návštěvou krčmy... a chvíli poté, co se posadil uvnitř, uslyšel venku známý hlas.
Zvedl se, aby Jindřicha pozval ke svému stolu a strnul v úžasu.
Jeho noční zjevení dělalo na jeho nového přítele oči přes misku guláše a korbel piva.
Když Jindřich kvůli ní upravil vizáž dotěrnému štamgastovi, Jan usoudil, že bude lepší se ho na ni zeptat až později.

Obrázek uživatele Blanca

Zázrak

Drabble: 

"Dál se mnou chodit nemusíte," usmála se na něj u brány. "I tak se pravděpodobně dostanu do řečí."
"Myslel jsem, že zůstáváš někde tady," mavnul rukou k utečeneckému ležení před Pirkštejnem. "Ale klidně tě doprovodím až za hradby, jen abych věděl, kde tě pak zase najdu."
"V tom případě si mě ale budete muset chytit," řekla a rozběhla se ven z brány a z kopce.
Pan Ptáček se pokusil ji následovat,ale po několika krocích se mu zamotaly nohy a on se zcela nešlechticky rozplácl na zemi.
Otočil se na záda a zahleděl se na hvězdné nebe.
"To je ženská."

Obrázek uživatele Blanca

Kolik jich bylo?

Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma: Zmatek matek

Drabble: 

"Zuzana? Ne, moc obyčejné... třeba... Sofie. Nebo Eufrozína?"
"Moje matka byla prostá žena - a rozhodně ne pomatená," zavrtěla hlavou a zamrkala. "Moje práce je hotova. Snad se potkáme později, až budete mít lepší nápady."
"Jen tak se mě nezbavíš," seskočil ze stolu, už podstatně jistější. Lektvar zabral.
"Doprovodím tě. Chodit po večerce po městě je... nemoudré. Na mě si stráže netroufnou. A na matku mých budoucích dětí..."
"Ještě jsem neřekla ano."
"Ale ani ne... a já jsem optimista."
"Tak, abych vás nemátla - pokud si mě nemíníte vzít, odpověď je 'NE'. Vychovávat dítě, jakkoli urozeného původu, sama..."
"Děti ale nejsou podmínka."

Obrázek uživatele Blanca

Postih na výřečnost

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Noční neklid

Drabble: 

"Obávám se, že na mě není nic zajímavého, urozený pane," Tereza se otočila ke kotlíku a dolila víno, které se mezitím stihlo vyvařit.
"Uprostřed noci v alchymistické laboratoři... v mém městě, aniž bych tě tu někdy předtím viděl? Dovoluji si s tvým tvr-tvrzením nesouhlasit. Kde ses tu vzala?"
"Jako všichni ostatní - ze Skalice."
"Je pravda, že jsem se po těch rohožích a přístřešcích moc nerozhlížel. Schovává se tam víc takových, jako ty?"
Rozhodla se mlčet a pokračovat v práci.
"Ne, druhou takovou bych asi hledal marně," vzdychl pan Ptáček. "Prozradíš mi aspoň svoje jméno?"
Slila lektvar do flakonu.
"Hádejte, pane."

Závěrečná poznámka: 

Kdybych věděla, že se mi bude psát takhle dobře, tak bych si byla celý měsíc dala tuhle dvojici na pokračování... i když, ona by to za chvíli začala asi být nuda.

Obrázek uživatele Blanca

Noční neklid

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Výsada šlechtice

Drabble: 

Nechala se přitáhnout a vší silou mu dupla na nohu. Pak přidala dobře mířenou facku. Dalším rychlým pohybem se vysmýkla ze sevření a odskočila mimo dosah.
"Ty... tys mě udeřila!?" s rukou na červené tváři zněl spíš zmateně, než pobouřeně.
"Jak jsem říkala, mám tu jenom lektvar proti bolehlavu," zopakovala klidně, jako by se nic předtím nestalo. Znovu mu podala lahvičku.
Tentokrát ji vzal, stále poněkud omráčeně.
Vypil ji a k Terezině překvapení se rozesmál.
"Stačilo říct ne, koči-nářko, nejsem bestie. Neužívám si, když se ženské perou."
Sedl si na přípravný stůl.
"Budu se s tebou muset trochu líp seznámit."

Obrázek uživatele Blanca

Zkouška

Drabble: 

Když mu Pešek ten úkol zadával, ani jeden z nich neměl ponětí, že Tereza poslouchá.
Protože něčím podobným prošla před pár týdny, hned věděla, která bije.
Ovšem pokusit se okrást zrovna Hermanna, to Jindrovi tedy nezáviděla.
Ostatně, vykopávat mrtvolu z hrobu na šibeničním vrchu taky nebyla zrovna příjemná představa.
Když se tam večer vypravil, zdaleka nebyl připravený na to, co najde.
Na šibenici visela dvě těla.
Ptáci jim ještě nevyklovali oči, a tak měl Jindra celou dobu nepříjemný pocit, že jej sledují.
Ve skutečnosti nad ním však bděl jenom pár hnědých očí, které se za něj cítily tak trochu zodpovědné...

Obrázek uživatele Blanca

Výsada šlechtice

Úvodní poznámka: 

Trochu se vrátíme k drabbleti Psí srst

Drabble: 

"Bohužel, nemohu sloužit, urozenosti," utrousila přes rameno.
"Hmm, to je ovšem... nemilé," hlas pana Ptáčka zněl spíš pobaveně. "Možná bys mi ale mohla nabídnout něco jiného?"
Pohnul se vrávoravým krokem směrem k ní.
"Mám meduňkový lektvar," pokračovala v práci. "Mohl by vám udělat dobře."
"Dobře... to rád slyším od krásných dívek. Že mi chtějí udělat dobře."
Už jí byl téměř za zády.
Prudce se otočila a on instinktivně o krok ustoupil, až narazil do pódia s receptářem.
Napřáhla k němu lahvičku.
Chytil ji za ruku.
"No tak, víš přece, že v Ratajích mám nezada... nezandatelné... právo na všechny hezký holky..."

Obrázek uživatele Blanca

Ženský úděl

Drabble: 

Vesničanka oplývající krásou i osobností zaujala mladého pána. Vzít si ji nemohl. Našel se jiný, který chtěl. Nad synem drželi ochranou ruku všichni tři.

Hospodyně starající se o faráře. Vzájemnou lásku zaplatila ona i dítě životem - on výčitkami, které jej vyhnaly od lidí a málem zničily jeho víru.

Hradní paní čekala dlouhé roky, až se její manžel vrátí ze zajetí. Jeho ducha nikdo nezlomil, o zdraví a nejlepší léta přišel. Její náruč zeje prázdnotou.

Dívka ze mlýna se nemůže mstít mečem. Pomůžou jí hbité nohy, obratné prsty a prořízlá pusa.

O kolik jiné by byly jejich osudy v jiné době?

Obrázek uživatele Blanca

Nohama na zemi

Drabble: 

Hospody byly od toho, aby se v nich spřádaly plány a prostě jen tak vedly řeči.
Nikdo většinou nepřikládal tomu, co se vykládalo nad korbelem, příliš velkou důležitost.
Ještě méně naslouchali štamgasti nápadům mladé, hezké dívky, která jim korbely nosila.
Bianka ze Skalice nebyla výjimka. Její naděje, že Jindřich převezme řemeslo po otci a konečně se vysloví, skončily v popelu vyrabované vesnice.
Tereza si žádné iluze o tom, kterého vytáhla zubaté zpod kosy nedělala.
Věděla, že kovářem být nechce a stejně tak, že udelat z někoho počestnou ženu nemá v prioritách.
Ale u hospodského stolu se s ním sedělo dobře.

Obrázek uživatele Blanca

Co přinese řeka

Drabble: 

Pršelo.
Hladina vody v Sázavě povážlivě stoupala.
Stavidlo náhonu zavřel Pešek už večer, nehodlal riskovat sílící proud. Teď ale hrozilo, že se řeka ke kolu rovnou sama vyšplhá.
Takovouhle povodeň už nikdo nepamatoval.
Nezbývalo, než se modlit, aby se neprobudili s vodou ve stavení.
Uprostřed noci je probral křik.
Pešek vyzbrojený holí a lucernou se vydal vyšetřovat. Tereza popadla pánev a následovala.
Volání sílilo, ale slovům nebylo rozumět.
Když přišli k vodě, zjistili proč. V proutí se zoufale drželi dva Kumáni.
Pešek si odplivl a otočil se k odchodu.
"Vezmeme je jako zajatce, pan Racek nám jistě zaplatí," zastavila ho.

Obrázek uživatele Blanca

Nejhezčí pohled na svět

Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma: Vítr ve vlasech

Drabble: 

Jako malá milovala, když do mlýna přijel povoz tažený valachy. Koně byli zvláštně fascinující stvoření. Někteří z vozků ji občas vysadili na kozlík a nechali podržet otěže. Jeden z nich - Jakub se jmenoval - ji dokonce vysadil jednomu ze svých koní na hřbet.
Samozřejmě, mít jezdeckého koně byla výsada šlechty. A vzdálenější pochůzky, na které ji posílal Pešek, stejně nejlépe vyřídila tím, že se rozběhla s větrem o závod.
Když ji Jindřich vytáhl před sebe do Oblázkova sedla,cítila se jako královna.
A když si její rytíř zcela negentlemansky stěžoval, že mu vítr strhává její vlasy do úst, jenom se zasmála.

Obrázek uživatele Blanca

Neoblíbený ale potřebný

Drabble: 

Od správce odcházela se slibem, že pro některé z jejích bývalých sousedů najde práci. I když určitě ne prestižní.
Znovu si zopakovala, že každá práce musí být lepší, než žebrota a zločin.
"Pozdrav Pámbu," ozvala se automaticky, když ji míjela vysoká, rozložitá postava jednoho z místních.
"...dejžto?" zaznělo poněkud nejistě v odpověď.
Zastavila se a pořádně se podívala, kdo proti ní stojí.
Popravčí Hermann trhl koutky úst, skoro jako by se chtěl usmát, ale nepamatoval si, jak na to.
Odpověděla mu podstatně jistějším úsměvem.
"Kampak míříte, sousede?"
"Do hospody na rynek, dneska potřebuju korbel."
"A co trochu společnosti?" překvapila ho.

Obrázek uživatele Blanca

...zaměstná ďábel

Drabble: 

"Podle toho, co slyším, jdeš pozdě, děvče," zavrčel správce na návštěvnici. "Vaše sebranka toho jen za poslední tři dny napáchala tolik, že mi šatlava praská ve švech, o pranýři nemluvě. Dokonce i farář nad vámi láme hůl."
Jeho poslední slova proměnily její oči na kámen.
"Ten proti skalickým káže od první neděle," odfrkla si. "Vidí v té zkáze 'Boží trest', který na sebe vesnice přivolala... kdovíčím. Ale to, že se z kazatelny dští oheň a síra, neznamená, že by křesťané měli přestat konat skutky milosrdenství."
"Za takovou řeč by tě taky mohl potkat soud," varoval.
"Protože upřímnost se neodpouští nikdy."

Obrázek uživatele Blanca

Zahálčivé ruce...

Drabble: 

Být správcem v Ratajích znamenalo víc než dost práce i za normálních okolností.
Poslední týdny však okolnosti nebyly normální. Kvůli těm utečencům se u jeho kanceláře dveře netrhly.
"Kýho čerta..." zamumlal si, když zval dovnitř dalšího návštěvníka.
"Pane správce, pro skalické prý není v Ratajích práce. Ale potřebných zaměstnání musí být víc než dost," spustila příchozí bez představení. Zamračil se na ni. Byla jedna z NICH. Ale nenechala se odradit ani přerušit.
"Mám tu minimálně deset lidí, kteří vám jsou ochotni pomoct. I ta nejnižší služba je lepší, než almužna. Žádají jen o šanci, nechte je přiložit ruce k dílu..."

Obrázek uživatele Blanca

Šedá ekonomika

Drabble: 

"Pozdrav Pámbu, hostinský," kývla hlavou na Ondřeje, opírajícího se o pilíř hospodské verandy.
"Dejžto, holka. Jdeš od Peška?"
Znovu kývla.
"Domluvil ti ty dodávky od Vojcka z Kohelnice. Můžou začít příští týden, stačí dát slovo," řekla a ztišila hlas. "Ale prý máš dát pozor, Hanuš a Diviš si várečná práva hlídají jako ostříži. Jejich sládci mají víc očí a uší než královská stráž."
Ondřej odpověděl nahlas.
"Dobře vědět. Jen doufám, že ta cena, na které jsme se dohodli, stále platí."
"Přirozeně."
"Pak je vše v pořádku. Korbel?"
Odmítla.
Musela se postarat o další věci, patřící k "neoficiální" straně mlynářského řemesla.

Obrázek uživatele Blanca

Na hraně

Drabble: 

Zlomit šperhák v zámku byla začátečnická chyba. Většinou to znamenalo, že jste hrubě přecenili svoji úroveň dovednosti.
Tentokrát si Tereza byla jistá, že tu chybu neudělala. To jenom její nářadí začínalo jevit známky opotřebení.
Ne, že by záleželo na důvodu - v nočním tichu zazněl kovový zvuk jako zvon a ona zatajila dech.
Nahoře v okně se rozžehla lampa. Z druhého konce náměstí k ní zamířila lucerna strážného.
Čas zmizet.
Schovala se ve stínech, zrovna když písař vyhlédl že dveří a začal mluvit se strážným.
Ukrytá jejich hlasy se proplížila zadem do uličky u hradeb.
Za chvíli přeskakovala zeď kolem kostela.

Obrázek uživatele Blanca

Osud na nebi

Drabble: 

Nikdy by nevěřila, že v jejím životě přijde chvíle, kdy bude většinu svojí práce odvádět v noci.
Na druhou stranu, nevěřila by spuštění věcí, které se staly.
Když se plížila bez lampy, nebo procházela lesními cestami, byla vděčná za každou hvězdu na nebi.
Tu nejzářivější si vybrala jako ochrankyni, ať si kněz říká, co chce.
Nikdy nebyla romantická, na to neměla čas.
Doufala, že si své štěstí vyslouží tvrdou prací a rozumem.
Když uviděla svůj odraz v Jindřichových očích, v pohledu, který říkal, že pro něj je nejjasnější hvězdou na nebi, ještě zdaleka netušila, nakolik se jejich úděl ještě změní.

Obrázek uživatele Blanca

Horká hlava

Drabble: 

Když se vrátila do mlýna, našla Jindřicha vzhůru a při smyslech.
Dokonce byl oblečený a připravený odejít.
"Přece bys nezmizel bez rozloučení," vyčinila mu. "Kam tak pospícháš?"
"Musím doručit panu Rackovi meč. Kam jsi ho dala?"
"Žádný jsi neměl, když jsme tě našli."
"Ten bastard! Ukradl ho. Musím ho najít. A pohřbít rodiče..."
"O to jsme se s panem Robertem postarali. Leží spolu pod lipou. A rozhodně nemám po tom všem v plánu ti dovolit, aby ses k nim přidal kvůli nějakému meči."
"Byl to poslední meč, který otec ukoval. Nerozloučím se s ním jen tak. Přísahám, dostanu ho zpátky."

Obrázek uživatele Blanca

Vysvětlení

Drabble: 

"Znáš pravidla, nemůžeme pustit dovnitř jen tak někoho," ohradil se strážný a zablokoval bránu halapartnou.
"A ty zase znáš mě, Janku. Myslíš, že bych Jeho Urozenost otravovala jen tak?"
Z brány za ním se ozvalo klapání kopyt. Pan Racek mířil na každodenní vyjížďku.
Počkala, až vyjede mezi nouzové přístřešky, než ho oslovila. Zastavil, ale z koně nesesedl. Pověděla mu o nočním setkání.
"Pane, pokud dovolíte, co od vás Kuna chce?"
"Mlynářská výchova se nezapře, jak vidím."
Začervenala se.
"On a jeho družina umí rozplétat sítě PaVOUKů, kterých je tu teď víc než dost."
"Pavouků?"
"Parchantů Vypočítavě Okupujících a Utiskujících Kraj."

Závěrečná poznámka: 

Ano, je to trochu BJB.

Obrázek uživatele Blanca

Můj dům, můj hrad

Drabble: 

"Vypadám jako majordomus?" ohradila se Tereza (srdnatěji, než se cítila). "I kdyby hrad nebyl na noc uzavřený, pochybuju, že by mě za ním pustili jen tak do ložnice..."
Kuna štěkl smíchy.
"Kobyla je starý mládenec, návštěva jemnějšího pohlaví v komnatě po setmění by mu určitě proti srsti nebyla."
"Může si o tom nechat zdát."
"Dobrá, počká to do rána. Řekni urozenému panu Kobylovi, že ho přijmu na svém sídle, na kopci severně od Ratají. Má dobrý výhled, ale audienčním sálem profukuje, chybí mu střecha... tak ať se raději oblékne teple. A nebere s sebou doprovod. O nás nemusí nikdo vědět."

Závěrečná poznámka: 

Opět lehce zvrácené téma. A tihle dva mě začínají nějak podezřele bavit.

Obrázek uživatele Blanca

Banda

Drabble: 

Vracela se do mlýna, když na ni ze stínu hradeb náhle někdo promluvil:
"Copak, po setmění bez pochodně?"
Odskočila, rukou bloudíc k dýce - zbytečně, postav u zdi bylo šest.
"Toho nebude potřeba," promluvil znovu jejich (nejspíš) vůdce. "Nemáme nekalé úmysly. Chceme jen mluvit s Rackem Kobylou. Je doma na Pirkštejně, že?"
Sjela je pohledem. Měsíc jim stříbřil vlasy a odrážel se od kusů výzbroje. Vypadali jako banditi.
"Co by královský hejtman dělal se smečkou vlků?" uhnula odpovědi.
"Blízko, ale vedle," zasmál se cizinec. "Mé jméno je Kuna z Rychvaldu. Ale máš pravdu, lépe když mě u urozeného pána nejprve ohlásíš..."

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že se trochu pokroucené téma vleze. A potřebovalo by to být alespoň dvojdrabble. Ale tak, uvidíme, co se z toho vyklube ;)

Obrázek uživatele Rorico

Stařec a vlci

Úvodní poznámka: 

POZOR SPOILER!!!! Tedy pro všechny kdo by to chtěli hrát a nechtějí znát kousek příběhu.
Zlý rytíř Ištván Tóth lstí obsadí se svými žoldnéři hrad Talmberk, který patří panu Diviši z Talmberka. K panu Divišovi se přidávají dva místní šlechtici, Hanuš z Lipé a Racek Kobyla, se svými ozbrojenci, aby mu pomohli vyrvat domov z rukou padouchů. Během obléhání a bojů je na hradě zajata manželka pana Diviše Štěpánka a také pan Racek Kobyla, což celou událost ještě více komplikuje.
Hrdinům se nakonec podaří sestrojit obléhací prak s jehož pomocí chtějí dosáhnout úspěchu.

Drabble: 

Obléhání Talmberku se protahovalo, ale nyní, s pomocí trebuschetu se podařilo rozbít bránu a bojovníkům pánů Diviše, Hanuše z Lipé a Racky Kobyly se tak otevřela snadná cesta dovnitř.
Válečníci byli nachystáni k závěrečnému útoku, čekali jen na povel.
"Ti vlci nám tvůj hrad nevydají zadarmo, příteli," prohodil pan Hanuš sledujíc nepřátele na hradbách.
"Pak půjdu těm vlkům říct, že tady jsem doma já," zavrčel pan Diviš a rázně, a přesto velmi důstojně, vykročil k bráně hradu Talmberk. Sálalo z něj odhodlání a síla, která nikoho nechala chladným a proto jeden každý bojovník v táboře následoval stárnoucího rytíře do boje.

Obrázek uživatele Blanca

Psí srst

Drabble: 

I když neuměla číst, některé recepty by snad připravit zvládla - paměť měla dobrou a lékárník rád mluvil o svém řemesle.
Alchymistická dílna za domem byla přístupná každému, kdo si přinesl vlastní zásoby.
Pracovala při světle svící, dávno potom, co zvon u radnice odzvonil večerku.
Otevření dveří zaregistrovala při svém soustředění jenom tak napůl.
Otočila se jen tak, že periferním viděním zaznamenala relativně svalnatou paži ve známé žluté tunice, opřenou o rám dveří.
I kdyby nepoznala oblečení, hlas, který se vzápětí ozval, identitu příchozího potvrdil.
"To jsem nevěděl, že tu máme tak pěknou kořenářku. Jestlipak umíš Vyprošťovák?" zajímalo ovíněného pana Ptáčka.

Obrázek uživatele Blanca

Není pití jako pití

Drabble: 

Jindřich se konečně probral natolik, že pronesl aspoň pár souvislých vět.
Využila toho a podala mu lahvičku měsíčkového lektvaru.
"Do dna!"
Obrátil ji do sebe s gryfem hospodského štamgasta a otřásl se.
"Mám pánovi příště vybrat lepší ročník?" úleva v jejích očích rozsvítila šibalské jiskřičky.
"Kdepak, medicína nemůže chutnat, když má léčit. Až budu chtít něco dobrého zajdu na rynek do krčmy za..." kousl se do jazyka, když myšlenky doběhly ústa.
Tereza mu nedala čas na myšlenky: "Náhodou, místní apatykář má druhý nejlepší sklep v Ratajích. Možná ty medicíny schválně kazí, aby mu na víno a špiritus lidi tajně nechodili..."

Obrázek uživatele Blanca

Posilování nohou

Drabble: 

Sbírat v lese bylinky bylo poslední dobou rozhodně dobrodružnější. Člověk musel dávat pozor na každé šustnutí, (je za křovím zajíc, bandité nebo ti tatarští barbaři?), ale i na hluk, který způsoboval sám, který mohl přivolat problémy.
Tereza by si to ráda nechala ujít, ale Pešek už na Jindřichovo léčení nechtěl vydat ani groš a lékárník vzhledem k pacientovu stavu slibům do budoucna moc nevěřil.
Bylinky potřeboval a pokud se kvůli nim za hradební zdi vydal někdo jiný, tím lépe.
Proč ale chtěl koš plný zrovna pelyňku, za kterým musela šplhat?
Měly celé Rataje zkažený žaludek?
Kéž by uměla číst recepty!

Obrázek uživatele Rorico

Účinky lektvaru neznámé

Úvodní poznámka: 

A neb děti, dávejte bacha co vám kdo/si dá do pití ;)

Drabble: 

Jindra dokončil vaření lektvaru, jehož recept náhodou zachránil z chatrče podivína v lese. Lektvar sestával z vraního oka, pelyňku a konopí rozvařeném v pálence po určenou dobu.
Jindra si nebyl jistý, jestli správně vyluštil v rozmazaném textu účinky lektvaru, ale měli posilovat zrak a bystřit mysl.
Ochutnal tedy.
Krom hořké pachuti ale nezaznamenal žádný zajímavý výsledek.
Mezitím do místnosti vešla Terezka a usadila se na truhlu.
"Rád Tě vidím Terezko,"
Pak přišel Jan Ptáček a zavěsil se za nohy ke stropu.
"Zajímavé,"
Následoval kůň jedoucí na panu Hanušovi.
"Eh..."
Pak dorazily i lesní žínky nesoucí faráře Bohutu.
"Ale proč ne!"

Obrázek uživatele Blanca

"Jenom ženská"

Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma č. 6: "Naostro"

Drabble: 

Ty změny byly na první pohled nepatrné - kdo by si všiml dobře nabroušeného šperháku, vetknutého do culíku, dýky schované za pasem pod zástěrou, nebo toho, že pod oblečením nosila spodní kalhoty?
Další změna byla ještě nepatrnější. Dnešní úkol už nebyl 'na zkoušku'.
Zvonek nad dveřmi krámku kupce Prudy se rozcinkal, když s úsměvem vešla.
Pár zdvořilých slov, žádost o zboží, letmý dotek, když z jeho tuniky ometala imaginární smítko.
Nevšiml si, že se jeho klíč přesunul do Tereziny kapsy.
Večer se do zamčeného pokoje jeho dcery proplížil stín.
Ráno si musela vyjít bez košilky - tou se chlubil ledečský mlynář Vojcek.

Stránky

-A A +A