DMD č. 1. pro 1. 4. 2019. Téma: Desátá hodina odbila lampa ještě svítila

Obrázek uživatele Rya

Jak nebylo téma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NEBODOVANÉ

Drabble: 

Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila, všechny lampy svítily, protože autoři čekali na téma, úpěcí skupina úpěla už od sedmi, ale nic. Odbila jedenáctá, dvanáctá, a téma pořád nebylo. Sovátko a Myšák z toho byli neklidní, i když se to jeden před druhým snažili skrývat.
„To už se jednou stalo,“ řekl Myšák.
„Třeba připojení,“ řeklo Sovátko.
„Špatná domluva,“ řekl Myšák.
„Roztržitost,“ navrhlo Sovátko. „Ty jsi taky roztržitý, Myšáku, protože kafe nemá žádnou chuť.“
Myšák skočil do cappuccina, jen hlavička mu koukala.
„Proč piješ kafe na noc?“
„Jsem noční pták!“
„Projednou se vyspi!“
Ale Sovátko neusnulo a Myšák taky ne.
Čekali…

Závěrečná poznámka: 

A když se pak téma objevilo, Myšák se Sovátkem si celí šťastní padli do náruče, protože se v hloubi svých duší trošičku báli.
"Jsem sice noční pták," řeklo Sovátko, "ale po těch hektolitrech kafe poletím i ve dne!"
"Tak leť," zívl Myšák. "Já se zatím vyspím i za tebe."

Hodiny

Fandom: 
Drabble: 

První hodina odbila, lampa ještě svítila; praskala u toho sice a syčela, jako kdyby si o ni můra připalovala křídla, ale nikomu to zvlášť nevadilo - nikdo tam nebyl. Druhá a třetí hodina odklepaly v svižném tempu, halekajíce o ranní rozcvičce, zdravém těle a ptáčcích za oknem. Čtvrtá se překulila do páté a ta do šesté, s vláčně měkkou a odevzdanou bezvýchodností, než nastoupila nevýrazná sedmá (lampa, považte si, pořád ještě svítila), zarputilá osmá a rezignovaná devátá - nevím, proč právě tahle to chtěla všechno vzdát - a pak desátá, kdy se Krvavé koleno probudilo, namazalo betadinou, sbalilo kufřík a vyrazilo do práce.

Obrázek uživatele L.P.Hans

První pochůzka

Fandom: 
Drabble: 

"Desátá hodina odbila, všude je mír a klid!" Karotka Rudykopalson zvonil zvoncem. Potom jeho zrak padl na rozsvícenou lampu nad vchodem do Zašitého Bubnu.
Dveře do lokálu se rozrazily a policista nakráčel k pultu. Vytáhl tužku s notesem a začal předčítat seznam přestupků.
"To máme čepování po desáté hodině, čepování bez licence, čepování bez povolení hygienika..."
Ani si nevšimnul, že doposud rušný lokál ztichl. V tom mu na lebku s prasknutím dopadl obušek a on se skácel k zemi v rozšiřující se kaluži krve.
Sál mlčky sledoval muže s obuškem.
"No co, byl to fízl!"
Odpovědí mu byl burácivý aplaus.

Obrázek uživatele Achája

Tanec jehly a nitě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jupí! :-) Můj třetí rok, tak doufám, že vydržím dýl než loni, kdy to moc nevyšlo :-D

Drabble: 

Nočním tichem znělo pravidelné klapání šicího stroje. Nohy se pohybovaly v dávno nacvičeném rytmu na litinové šlapce staré Minervy. Metry a metry látky uháněly pod jehlou, manipulovány hbitými prsty.

Naklonila si lampu blíž, aby zkontrolovala drobné stehy. Spokojená se svou prací odložila látku, narovnala ztuhlá záda a zaposlouchala se do klidu spícího domu.

Dítě pro jednou usnulo brzy a tvrdě. Kéž víc takových večerů.

Blížila se půlnoc, ale ještě hodinku nebo dvě si může dovolit pracovat. Zvlášť, když to jde skoro samo.

Navlékla nit do jehly, nasadila náprstek a pustila se do ručního šití lemů. Pár metrů ji ještě čeká...

Závěrečná poznámka: 

Když nejsou nápady na psaní, vždycky je tu všední život :-)

Obrázek uživatele Taarg

Koleno

Drabble: 

Až z větrnejch plání zazní hlas touhy mý....

Indiáni jedou z vrchu dolů,
Běloši jim přivážejí černou Coca-Colu,

V prachu cest a pušek padají koně,
ženy ve vigvamech už pláčou pro ně.

Siouxové snaží se hrdinně ukázat své vlasy,
nepomůžou jim ani andělé z Armád spásy.

Krvavý koleno přišlo si pro ně,
Svatý písmo ukáže naše znaky ohněm.

Rezervace nepomohly hrdým válečníkům,
Forsyth již mává Černému Kojotovi,
Lakotové ženou se k malým dostavníkům,
Ve Spojených státech jsou lidé pokrokoví.

Až si děti budou hrát na Wounded Knee,
nebudou o historii ani tušit,
přesto noční děsy prozradí,
že zrovna zaprodaly duši.

Závěrečná poznámka: 

Trochu BJB, ale snažím se dostat do formy a ahoj po celý příští měsíc! Inspirace dvěma snad moc nesouvisejícíma kolenama.

Obrázek uživatele eliade

Pod lampou je největší tma

Úvodní poznámka: 

Novinky ze světa sportu jsou zpět - a s nimi i reportáže o vašich oblíbených zvířecích sportovcích!

(Tentokrát jsem musela hodně krátit, tak prosím buďte shovívaví.)

Drabble: 

Tým netopýrů utrpěl v prvním zápase na mistrovství světa ve vzdušném volejbale drtivou porážku.

Netopýři si vyžádali odložení začátku zápasu až na desátou hodinu večerní, aby byli dostatečně bdělí. Přestože hráli proti týmu skřivanů, k vítězství jim to nepomohlo.

Osudným se jim podle všeho stalo osvětlení hřiště. Netopýři tak místo míče odbíjeli přes síť hmyz, který poletoval v blízkosti reflektorů, a v utkání nezískali jediný bod.

Bez incidentu se neobešel ani minulý ročník mistrovství. Tehdy jeden z upířích volejbalistů na tiskové konferenci prohlásil, že mu koňský rozhodčí svými verdikty pije krev natolik, že mu to nejspíš někdy po zápase oplatí.

Nastal večer

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taková pomatená země, jako je Itálie, by neměla mít vycházky…

Drabble: 

Už se setmělo a Feliciano se neměl k návratu do nového útočiště. Jeho nedobrovolný kamarád by se ho rád zbavil, ale také pociťoval nefalšovaný strach o to podivně roztomilé stvoření. Šel jen obhlédnout město, prolezlé všelijakou verbeží. Není voják, něco se stane. Měl by za ním jít. Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila. Gilbertova dávná říkanka. A pak… zabouchání? Ne, někdo v plné rychlosti rozrazil dveře a rozplácl se na koberci. Hodiny právě odbíjely desátou, jako v té prokleté básni. Ale když Ludwig pohlédl do těch nevinných očí, nezlobil se dlouho. Pomohl Felicianovi vstát, nechal se obejmout. Zase bylo dobře.

Závěrečná poznámka: 

Postavy: Ludwig Beillschmidt (Německo)

Feliciano Vargas (Severní Itálie)

Obrázek uživatele Blanca

Když musíš...

Drabble: 

"Desátá hodina odbila, chval každý duch Hospodina!"
Ratajským náměstím se neslo vyvolávání ponocného. Tereza se přikrčila hlouběji do stínu dveří, aby ji náhodou nezachytilo světlo lampy okolo procházejícího strážného. Znovu nasadila šperhák do zámku, počkala na další zvolání, které mělo skrýt případný hluk, a polechtala západky. Cvaknutí oznámilo úspěch. Teď se jen modlit, aby byly řádně promazané panty...
Vklouzla dovnitř. Apatyka nebyla ponořená v úplné temnotě, jak se zdálo zvenku. V zadní místnosti se mihotal plamen. Naštěstí se odtamtud také nesl tichý lékárníkův hlas, mumlající něco, co podezřele připomínalo zaklínadlo.
Tereza se jako myška natáhla po lahvičce, pro kterou přišla.

Obrázek uživatele Tess

Pod zemí

Úvodní poznámka: 

Tak uvidíme, jak to letos půjde. Plánuji uvést na scénu nové postavy... ale to neznamená, že se nedočkáte postav starých!
Snad.
Kam až mě témata pustí.
Píšu opět na pokračování. A každé drabble by mělo potěšit i někoho, kdo není znalcem světa. Držte palce.
Ano, beru objednávky, ale nezaručuju jejich vyplnění :D

Drabble: 

Z blíže nespecifikovatelné vzdálenosti a směru se ozývaly pravidelné údery kovu o kámen. Svíčka na rozcestí povzbudivě mihotala a vyráběla světlo. Podle její velikosti – nebo spíše nevelikosti – se takto činila již podstatně dlouhou dobu.
Tři chodby, v nichž jsou umístěna zrcadla, rozvádějící světlo svíčky hlouběji. Čtvrtá malá sloj, sloužící jako kříženec skladiště a ložnice pro nenáročného nocležníka. Obsahuje pár košů s blíže neurčitelným nákladem, hnízdo pokrývek a svazky a svazky přesně stejných svíček s vyznačenými úseky.
Plamínek aktivní svíčky se mezitím domihotal k poslední značce. Desáté.
Nezhasl.
Nebylo divu.
Uživatel si svíčky upravil a kradl pro svou práci další minuty.

Závěrečná poznámka: 

Začátek | Další >

Obrázek uživatele Owlicious

חֲנֻכָּה

Fandom: 
Drabble: 

Vše kolem prakticky vonělo novotou. Záblesk radosti a hrdosti uprostřed světa, který byl zoufale špatně. Velekněz rozvinul svitek a začal předčítat.
"Což není Jeruzalém oharek vyrvaný z ohně?"
Zachariášova slova se dnes zdála o tolik opravdovější. Oheň, jenž hrozil strávit jejich malý svět, plál hned za zdí, ohraničující posvátnou půdu.
Jako jeho protiváha se ve všech zlatých plochách odráželo osm plamínků menory, které tvrdohlavě již osmý večer odmítaly zhasnout - i když oleje mělo být jen na jeden.
Hlasy přítomných se vznesly v modlitbě:
"Děkujeme za zázraky, za spasení, za mocné a zachraňující skutky. Děkujeme za války, které za nás vedeš."

Závěrečná poznámka: 

Tak tak trochu rozjezdově, a hned s doufáním, že se vejdu do tématu ;)

Obrázek uživatele Aveva

Slunovrat

Fandom: 
Drabble: 

Byl zvyklý probouzet se před úsvitem. Šest hodin po půlnoci se posadil na posteli a naučeným pohybem rozžal lampu. Natáhl se pro župan a nasadil si papuče. Na řadě byla snídaně.
Musel se nutit k pohybu. Kdyby se zastavil, už by znovu nesebral sílu. Zvracel.
Stále v županu se s povzdechem podíval na hodiny. Osm. Před dvanácti hodinami začínala Slavnost.
Bloumal od ničeho k ničemu. Snažil se nemyslet. Pohled na hodiny bolel.
Dvě hodiny chyběly k poledni a lampa byla stále jediným zdrojem světla. Včerejší Slavnost slunovratu se strašlivým způsobem zvrhla. Některé věci nejdou vzít zpátky. Slunce už nikdy nevyjde.

Vyvážený tréninkový plán

Drabble: 

Armáda generála Lee se vyrovnávala s přílivem nováčků svým vlastním způsobem. "Začínáme ranním cvičením," vyjmenovával velitel, "následuje dopolední trénink, odpolední trénink a - pro změnu - večerní cvičení."
Moo Hyul se usmál tlumenému reptání, které slyšel kolem. Tak dávno, už před celými pěti týdny, se při svém přijetí pokoušel vyjednat si lepší zacházení. Měl na to právo, vždyť zachránil život mladému pánovi - ne jednou, ale dvakrát!
Young-Gyu ho rychle vyvedl z omylu. Teď využíval Moo Hyul jediného bonusu, který mu laskavý hyung nabídl - nočního cvičení.
Od chvíle, kdy viděl šermovat Lee Bang Jiho, hořívala lampa na dvorku ještě dlouho po hodině psa.

Závěrečná poznámka: 

Hodina psa je od sedmi do devíti večer. Omlouvám se, ale až do jedenácti ho ponocovat nenechám, vždyť je to prakticky dítě!

Hyung = starší bratr, případně starší kamarád.

Obrázek uživatele Champbacca

Pohan a pohodlí

Úvodní poznámka: 

Já už letos sice psát nechtěl, ale témata mě inspirovala k takovému pokusu, tak uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Drabble: 

Lady Thrúðr svého muže milovala, jinak by ho už ostatně dávno zabila, ale na chvíle, kdy jednou ročně sebral dva náhodné kolemjdoucí a vyrazil za dobrodružstvím, se vlastně docela těšila.
I letos to vypadalo slibně. Ti dva, co dorazili, byli sice trochu divní – on smrděl trollí močí, ona kouřem – ale vypadali přesně jako ten typ hrdinů, co s nimi Edvin již zanedlouho vytáhne do nějaké té vzdálené říše. Osobně jim připravila lucerny a už jen čekala, jak odtáhnou a bude mít loď pro sebe.
Ovšem i když čekala až do desíti, oni v jejich světle pořád jenom hráli dračí doupě.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Voliéra

Ošklivá Voliéra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Maturuji.

Drabble: 

Ručičky na hodinách se pomalu blížily k jedenácté hodině, v pokoji Voliéry Jr. se ale stále ještě svítilo.
"Nemohla by někdy taky jít spát v rozumnou hodinu?" ptal se tatínek Voliér, již značně rozmrzelý, maminky Voliéry. Upřímně zvažoval křížovou výpravu za účelem nápravy mravů a už se skoro odvalil z postele, když mu maminka Voliéra odpověděla.
"Nech ji, vždyť se učí na maturitu," zastávala se dcery, matně tušíc, že drahý potomek si takovou důvěru zaslouží jen pramálo. Znala svá dítka příliš dobře na to, aby v ně chovala ničím nezkalené naděje.
Tatínek znovu ulehl.
Voliéra Jr. dopsala drabble a zhasla.

Závěrečná poznámka: 

Stále maturuji.

Obrázek uživatele Danae

Večer v Netherfieldu

Úvodní poznámka: 

Ahoj, lidi!

Drabble: 

Rosou zvlhlá tráva mu hladí podrážky bot. Hledí vzhůru, na poslední osvětlené okno, s absurdním vědomím, že i ta nejposlednější služka může vejít (bude-li mít dobrou výmluvu), ale on, pán domu, musí čekat, čekat, čekat dole v salonu, až mu bude Bůh milostiv.
Snaží si ji aspoň představit, zmáčenou deštěm na klusajícím koni, jak ji popisovala Caroline. S rozcuchanými vlasy a zarudlým nosem v netherfieldských peřinách. Je krásnější než kdykoli předtím. (Dobře že jeho idiotský úsměv skrývá tma.)
Za oknem se mihne silueta a on na okamžik zatají dech. Ale je to Elisabeth, kdo prudce zatáhne závěsy a zhasne lampu.

Obrázek uživatele Lyta

The Secret

Úvodní poznámka: 

Canon divergence AU, season 4.

Drabble: 

It had been some time since the clock struck ten, now closer to eleven. The room was lit only by a lamp in the corner, shadows obscuring the two women who sat in silence for a long time now. One of them leaned forward, her face coming into the light.

"You're lying," she sneered at her companion, who was playing with an empty whisky glass. She snorted at the accusation, standing up.

"You know I'm not," she replied. "Good night, Regina."

Regina didn't answer as she watched Maleficent leave, pondering what to do with what she had just told her.

Obrázek uživatele Ilian

Podivná příšera

Drabble: 

Mike Wazowski vešel do haly plné barevných dveří. V lidském světě už brzo odbije desátá hodina a zaměstnanci společnosti Příšerky s.r.o. se pustí do práce. Konečně nastoupili strašáci. Mike poplácal svého přítele Sullyvena po chlupatých zádech: "Vlítni na to, kamaráde!"

Sully vylezl tiše ze skříně a zavřel za sebou dveře. V pokoji byla tma a klid. Tiše se plížil místností a obratně se vyhýbal hračkám. Když už se ale dostal skoro k posteli, rozsvítila se lampa a pokoj zalilo jasné světlo.

V místnosti s ním stáli dva dospělí muži. "Ty jsi ale pěkně podivná příšera," řekl Dean Winchester.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Šmelda

Na stráži

Fandom: 
Drabble: 

Meč byl těžký, nohy od stání oteklé, oční víčka těžká.
Světlo měl za zády, aby ho neoslňovalo. Očima hladil panorama nočního Města.
Zazíval, v uších mu zapraskalo. Město bylo tiché, jen odněkud zdola hrála zvláštní hud...
Neslyšel něco?
Aniž by si to uvědomil, schoval se za štít a vytasil meč.
Hlídací pes mu prošel kolem nohou, zazíval, několikrát se otočil kolem dokola a usnul.
Bývalý konzul Marcus Manlius ukryl meč do pochvy. Sedne si. Jen na chvilinku.
Bylo slyšet ticho.
Lampa mihotavě osvětlovala Junonin chrám.
Víčka měl z olova a meč jak z kamene.
Posvátné husy se zdály být neklidné.

Závěrečná poznámka: 

Moci si vybrat, jméno Marcus Manlius bych neodmítl.

Po vzoru Římanů píšu město s velkým M.

Potrava pro démony

Fandom: 
Drabble: 

Desátá hodina odbyla, když se domů vracela.
Její démoni už na ní čekali. Byli na ni milí, hned se jí ptali na její den.
Zase potkala Jeho a zase si jí nevšímal. Jakoby mezi nimi nikdy nic nebylo.
Tak to hrála s Ním před přáteli. Bez ostychu v hospodě rozebírali Jeho milostný život. Asi má nový vztah.
"Je hezčí, proč by stál o tebe?"
Souhlasila se svými démony. Aspoň jim na ní záleželo. Vždycky tu s ní jsou.
Jen se o ně musela postarat. Hladověli. Ale zapalovač jí už připravili. A tak je nakrmila tím, co jim chutnalo - svou bolestí.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Motivační večer

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dřív bych toto drabble možná nazvala bjb. Ale máme rok 2019 a ceníme si všech výtvorů jakožto počinů umírající západní kultury (humor, prosím vás, humor), takže žádné bjb. Tož. *flákla do stolu*

Drabble: 

Dnes půjdu spát brzy.
V devět neusnu, ale třeba něco po desáté.
To dám, to musím dát, vždyť moc dobře vím, že to prospívá mému duševnímu a vůbec všeobecnému zdraví.
Nemám žádný důvod, proč zůstávat vzhůru po desáté, žádný, ani jeden.
A když nepůjdu spát ve dvě, bude se mi dobře vstávat.
Třeba – a teď se sama musím podržet – dokonce půjdu běhat.
Pravda, běh je asi příliš ambiciózní.
Ale taková jóga!
Hezky pozdrav slunci, čaj si uvařím (na to nikdy nemám čas), vyjdu ven, celá šťastná a...
A víte co, už je půl jedenácté, tak já to zkusím zase zítra.

Obrázek uživatele Ak.žena

Krvavý koleno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Konkrétně Svobodnej národ s prvním výskytem Toničky Bolavé. (Dočteno v březnu, hned nadšeno a milováno.)

Drabble: 

Tonička se rozkročila do stabilnějšího postoje a pevně sevřela rukojeť pánvičky.
Její První myšlenky jí řekly: Co když to nebude fungovat?
Její Druhé myšlenky jí řekly: Nechceš jen sama sobě něco dokázat?
Tonička si řekla: Prostě to MUSÍM zkusit. Experiment. Verifikace. Zelená Jenny se taky zhmotnila, hned jak jsem zapojila Třetí myšlenky.
(A, ehm, použila svého bratra jako návnadu...)

Čestmír vzorně čekal.

Tonička spustila.

"První hodina odbila...druhá hodina...třetí...jedenáctá hodina odbila, lampa - ZHASLA."

Plesk.

Na kameni přistálo cosi. Měkkého. Lepkavého.

"Kristusmaríja," ozvalo se zpoza kapradí.

Tonička se usmála. To je vepřové!
Naložila koleno na pánev.
Dneska bude ovar.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se všem, kdo nemají v živé paměti. Bez kontextu to asi není nic moc.
Jinak Krvavý koleno i Zelená Jenny jsou strašící potvůrky z anglického folklóru. V originále Jenny Greenteeth a Bloody Bones, což by pro moje účely jaksi nefungovalo :-). Anonymnímu Nac Mac Fíglovi (co si budem, určitě to byl Rob Kterýten) jsem chtěla dát víc replik, ale nepovedlo se.

Obrázek uživatele Rorico

A do toho duben...

Úvodní poznámka: 

Letos začneme zvolna :)

Drabble: 

V domě vládlo ticho decentnímu nepořádku. Ze stěn zíraly prázdné police knihovny, na podlaze ležely otevřené, poloplné krabice. Jedna ze dvou žárovek na stropě praskla, až vyhodila pojistky, druhá zatím vytrvale plnila svůj úděl. Na nejvíce vyklizeném křesle usíná kočka, která usoudila, že to v tomhle novém teritoriu přeci jen půjde a já po desáté hodině usedám na gauč, abych přemýšlel. O čem? No samozřejmě o tom, co napsat. Něco se Středozemě? Něco z historie? Něco z předaleké galaxie? Ne. Letos zahájíme něčím ze života.

Ano, tradice je dodržena, je prvního dubna a měsíc cosakranapíšu je opět zde.

JUPÍ JÉJ!!

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Úžasná milost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma je pojaté možná malinko volněji, než mám ve zvyku, přesto je snad čitelné.

Drabble: 

Paluba se pod chodidly kývala ze strany na stranu. Do rachocení bouře se ozývaly ostré rány.
S hrůzou zjistil, že v zakrvavených rukou drží bič a pod ním se svíjí na kost promočené lidské tělo.

John Newton se s trhnutím probudil. Usnul nad rozepsaným kázáním. Svíčka, která stála vedle papíru, pomalu dohořívala, ale přesto mihotavým plamenem osvětlovala skromný pokoj. Za okny se už před hodnou chvílí setmělo.

Ty sny se stále vracely.
Muž sepjal ruce a sklonil hlavu. Cítil výčitky. Ale něco mu dodávalo naději, že není navzdory svým skutkům zatracen.
Pohlédl na slova načrtnutá na okraj papíru.
Amazing grace...

Závěrečná poznámka: 

John Newton byl kazatel anglikánské církve. Valnou část svého mládí ale strávil jako námořník. Po neúspěšném útěku byl zbičován a poté se stal kapitánem na otrokářské lodi. V roce 1748 zažil obrovskou bouři, která ho přivedla k Bohu. Nedlouho poté zažil (podle vlastních slov) své úplné obrácení. Přesto ještě několik let na otrokářských lodích sloužil. Roku 1764 se stal vikářem v Olney a v církvi sloužil až do své smrti v roce 1807.
John Newton je také autorem mnoha písní, z nichž je nejznámější Amazing Grace, v překladu Úžasná milost.

Obrázek uživatele Ampér

V krčmě na rynku

Fandom: 
Drabble: 

Krčma U Červeného orla ztichla. Jediným důvodem bylo, že ve dveřích stál městský rychtář Petr Bavůrek se dvěma biřici po boku. Všichni se tvářili velmi přísně.

Rychtář přistoupil k nálevnímu pultu a pravil: „Matěji, víš o tom, že porušuješ nařízení naší městské rady? O desáté hodině večerní mají být všechny krčmy zavřené. Teď je půl jedenácté a tady je živo jak o jarmarku. Čekám vysvětlení.“

„Rychtáři Petře, to je jednoduché,“ odpověděl krčmář. „Jak sám víš, o desáté večerní má Janek od Přívozu zhasínat světla tady na rynku. Ty stále svítí, jen se podívej. A teď podle nařízení zavíráme. Všichni ven!“

Obrázek uživatele Ghormoon

Líp to začít nemohlo

Fandom: 
Drabble: 

Sbaleno a já usedám na svou "novou" motorku. Čeká mě cesta ze Sài Gòn do Mũi Né.

Ani se nevymotám z města a už mi leze na nervy padající zrdcátko. To přitáhne jakýkoliv garážový servis, co by se mohlo posrat ... nakonec bylo potřeba ten díl vyměnit a nepřipojili mi tlačítka na dálkový světla. Super. Tak jinej servis, kde uměj anglicky.

O kus dál se v té změti kabelů hrabou do desíti. A to mi zbývá většina cesty ... Neodjel jsem daleko a z drátů jde kouř, zhasne světlo, samo si to pridává plyn, ... Samozřejmě, že potkám blba, co vjede do protisměru ...

Báječná Síť

Fandom: 
Drabble: 

Cink, cink.
"Desátá hodina odbila, všude je mír a klid," zavolal seržant Tračník téměř prosebným hlasem.

Naštěstí si vybral k hlídkování klidnou čtvrť, ulice byla prázdná a svítilo v ní jediné okno.
Mladý odpadlík z Neviditelné univerzity* pracoval nepřetržitě už tři dny. Byla v tom silnoproudá magie, semafory, skřítkové a samozřejmě i ikonografy. Říkal tomu Síť, místo, kde můžete ostatním ukázat své ikonografie a bavit se s nimi třeba o aktuálním počasí. Bude to báječné!

A někde mimo realitu se pohnulo něco, co mělo více pařátů, očí a zobáků, než průměrná provinční ZOO. Věci z podzemních rozměrů vycítily další šanci.

Závěrečná poznámka: 

* Pozn. autora: Odpadlictví bylo na Neviditelné univerzitě poměrně novým fenoménem. Vyhlídka pohodlného a zajištěného života s průměrně 18 chody jídla (nepočítaje dezerty) denně vždy stačila k tomu, aby se každý student snažil studium dokončit a stát se členem kolegia mágů. Na druhou stranu profesoři soudili, že když student studium přežije, mělo by být jeho studium automaticky považováno za úspěšné. Což vysvětluje, jak se mohl stát mágem Mrakoplaš.
V poslední době bylo ale stále častější, že studenti se svitem v očích končili své studium dobrovolně, protože jim nevyhovovala strnulá atmosféra akademického prostředí. Jejich učitelé by to jistě podrobili fascinovanému výzkumu a pokusili by se to zastavit, ovšem nikdo z nich se nezajímal o studenty natolik, aby si toho všimnul. Kromě Rozšafína Ctibuma, který měl ale spoustu důvodů, o tom před kolegy mlčet.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Chtíc, aby psala

Úvodní poznámka: 

Víte, někdy je ve fandomu potřeba i nějaká ta tradiční romantika.

Drabble: 

Wilhelm se probudil do ticha, v němž tušil nástup zvuku. Hodiny odtikávaly noc a dítě spalo. Rajský klid se rozlil jeho duší. Zavřel oči. Uvědomil si, že je v posteli sám a to nebylo správné. „Aneto?!“
Seděla u psacího stolu, hlavu opřenou loktem. Tmavé vlasy jako opona rámovaly její spící tvář. Sedl si naproti a pozoroval ji.
Po chvíli se mu to začalo jevit nepřístojným. I když by to mohl dělat hodiny. „Aneto.“
Probrala se okamžitě. „Za chvíli přijdu. Po desáté určitě.“
„Jsou dvě hodiny ráno,“ usmál se jejímu zmatení. „Psala jsi?“
„Nejspíš chvíli. Zbytek stran jsem asi jen spala.“

Závěrečná poznámka: 

Je to začátek nějaké zápletky? Pokračování nějaké zápletky? Nebo je to jen moment, takový výkřik na začátek? Kdo ví!

Obrázek uživatele Aziz

...a pak zhasla

Fandom: 
Drabble: 

Dušan pohlédl na hodinky.
Svítící ciferník mu ve tmě městských kanálů prozradil, že už devět hodin a padesát minut ve městě a jeho okolí nejde proud. Že před více než devíti hodinami se odehrály útoky na několik nejbližších trafostanic. Byly tisíce lidí odseknuty od informací a od pomoci.
Dušan se dál brodil stokou. Od vlhkých stěn před ním se odráželo světlo jeho baterky. Nebylo mu to nic platné, v kanálech se nevyznal, každá nová ulička vypadala jako ty předchozí. Aspoň ta iluze--
Znova pohlédl na hodinky. Deset hodin po blackoutu, deset hodin a jedna minuta.
Baterka zablikala a zhasla.
Tma.

Obrázek uživatele siani

Desátá hodina odbila - pojednání o čase

Úvodní poznámka: 

Enjoy moje drabble o tom, jak nejsem schopná nic dělat, když vím, kolik je hodin.
Je dost o ničem. :D

Drabble: 

Deset dopoledne je vážně hloupý čas.
Už není ráno, ale ještě není ani odpoledne, do toho zbývá ještě sto dvacet minut. To není mnoho. Není to ani málo. Za dvě hodiny se dá stihnout spousta věcí. Jenže zase taková spousta ne. Úderem poledne se všechno mění, v mozku. Nechci začínat něco, co zabere spoustu času, a potom to nedokončím. Něco krátkého zase nevyplní celek, zbydou minuty navíc a kdoví od čeho se pak odečtou…
No, co dělat s načatým dopolednem?
Můžu sledovat ručičky do té doby, než budou obě na dvanáctce. Nebo můžu pomalu počítat do sedmi tisíc dvou set.

Závěrečná poznámka: 

P.S. Drabble budou zveřejňována (asi až v horizontu týdnů, zhruba po sedmi, teda pokud to nevzdám) na blogu... #nedělámsireklamuvůbecne
klubztracenychkterinevicoszivotem.blogspot.com

Obrázek uživatele Mordomor

Volání světla

Fandom: 
Drabble: 

Na věži odbíjela jedna rána za druhou, ale ona to nevnímala.
Světlo. Krásné hřejivé světlo. Záře v temnotách, volající, lákající. Tichá a hebká. Stejně jako mnoho dalších i ona spěchala k ní. Jedinému smysluplnému bodu, než vše pozře temnota. Sápala se ke střípku nebe, ale stejně jako ostatní narazila na neviditelnou zeď. Ano, viděla, že někteří tlučou třeba i hlavou, aby prorazili, škrábou vším, co mají při sobě, piští, skučí. Ale ona ne. Musí najít skulinu.

Jindra dlouho neponocoval. Ještě před jedenáctou vyvětral a zhasnul světlo.
Ráno jej od komářích štípanců svědilo koleno tak, až si jej rozdrásal do krve.

Stránky

-A A +A