Strážci rozhraní

Obrázek uživatele Tora

Nabídka, která se (ne)odmítá

Úvodní poznámka: 

Jen pro jistotu připomínám, že Šejla je stále převlečená za muže, vystupuje jako voják.

Drabble navazuje na Nic podivného jsi neviděl...

Drabble: 

„Mohla bys mi laskavě vysvětlit, proč odjíždíme tak nakvap?“
Semknu rty. Nechci nic vysvětlovat. „Je to tak lepší.“
„Kdybychom týden počkali, Medu by si vyzvedl Lučištník! Takhle…“ pohodí hlavou k děvčeti, které držím v sedle.
Jsem hloupá. Měla jsem to udělat. Když mi do stanu vnikla ta šílená ženská, která měla v součtu asi tři zuby a jedno oko, servala svoje šaty, vrhla se na mě a začala rvát šaty ze mě, zbaběle jsem utekla. Měla jsem jí navrhnout, ať počká na mého kamaráda. Že ten si dá říct rád.
Zvednu hlavu. „No, jestli myslíš, že bychom se měli vrátit…“

Závěrečná poznámka: 

Následuje Babo raď

Obrázek uživatele Tora

Nic podivného jsi neviděl...

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Není nad to se vrátit.

Drabble: 

Nejdůležitější je zachytit pohled. Ostatní je dílem okamžiku.
Zapomeň.
Nic podivného jsi neviděl.
Patříme sem.
Normálně jsme přišli.
Byli jsme tu už včera.
Jsme ti povědomí.

Sehraně mažeme překvapení, zahlazujeme rozčilení, konejšíme úlek. Posléze pomalu uděláme pár kroků, zabočíme za první stan.
Ti, kteří nás potkávají teď, už vidí jen dva chlápky, dítě a psa. Nezvyklé, ale v táboře potkáte kde koho.
Taky kde co.
Vypasené noční můry.
Pavoučí jezdce.
Fourarie.
Křídlatce.
V očích lidí se zrcadlí únava, odevzdanost.
Válka je jejich život. Lepší neznají.

„Najdeme spojku,“ sykne Gonny. „Pomůžeme. Nestíhají.“
Když obhlédnu tábor, nedivím se.
To bude na dlouho.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že tam ta mravenčí práce je vidět dostatečně. V podstatě je hned na začátku, a pak je čeká další, až najdou spojku... Tak snad to bude OK.

Následuje Nabídka, která se (ne)odmítá.

Obrázek uživatele Tora

Není nad to se vrátit

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Zatracená holka

Drabble: 

„Měli jsme ji tam nechat,“ drtím mezi zuby.
Najít v Mezisvětí místo, kudy projít, abychom se octli přesně tam, kde potřebujeme, není vůbec jednoduché. A bloudit jím dlouho je nebezpečné.
Meda se jen usmívá. Každý její pokus o pomoc jsme naštěstí s úspěchem v zárodku udusili. Kdoví, kde bychom se zas ocitli. Nejvyšší čas předat ji Lučištníkovi a uhánět splnit úkol.
„Ještě kousek,“ řeknu. „Když popojdeme támhle, dostaneme se třeba blíž k cíli.“
„Hlavně někam stranou, mimo lidi,“ bručí Gonny.
V soustředění zapomeneme Medu hlídat a to se nám vymstí.
Než se nadějeme, stojíme uprostřed švédského ležení.
I se psem.

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že jste přísloví poznali. Ano. Za dobrotu na žebrotu. Přesně tak si teď Gonny a Šejla připadají.

Následuje: Nic podivného jsi neviděl...

Obrázek uživatele Tora

Zatracená holka

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Když se dva perou

Drabble: 

Proti nám vyrazí eskadra jezdců na koni. Než stačím cokoli udělat, svět se roztočí v bláznivém víru a uvrhne mě do temnot.

Opatrně otvírám oči. Hlava mi třeští a pohled na sytě zelené nebe mi nedodá. Na obloze dvě bílá slunce, šedý obzor přechází do stříbřitě lesklé barvy moří Ondrionu. Zprudka se posadím. Ondrion?
„Konečně.“ Gonny mi pomůže vstát.
„Ondrion? Jak?“
Gonny kývne k dítěti, vzpurně stojícímu zády k nám. „Lekla se těch vojáků. Než jsem tomu stačil zabránit, projeli jsme rozhraními a Mezisvětím jak nůž máslem.“
„Wasanbi?“ Místní obyvatelé vetřelce milují. Vařené i syrové.
„Otázka času. Musíme okamžitě zpět.“

Závěrečná poznámka: 

Pokud by se někdo pozastavil nad tím, jak to, že ten svět tak rychle poznali, tak tam už byli. Krátká poznámka je o tom v povídce "Docela obyčejná služební cesta", která vyšla v Mlokovi 2020:

...Co si budeme povídat, s kvalitním make-upem, dobře padnoucí podprsenkou, v pružných minišatech a se značkovými teniskami na nohou se případnému zlu (ale i dobru) čelí mnohem lépe než v sešněrovaném korzetu, navíc korunovaném dlouhou tuhou sukní a pěticí spodniček. Na druhou stranu je pravda, že wasanbi se mi ze skal Ondrionu do jejich smrdutých jezer skopávali okovanými šněrovacími botkami velmi dobře, dlouhé sukni navzdory.

Následuje Není nad to se vrátit

Obrázek uživatele Tora

Když se dva perou...

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na V kleštích

Drabble: 

Nevysoký zalesněný hřeben. Tam, kde se stromy nejhustěji sbíhají, strneme v nehybném tichu.
Potom vypukne peklo. Jednotky císařských, shromážděné pod lesem, jsou nemilosrdně koseny dělostřeleckou palbou. Ryk koní, zoufalý křik mužů, rachot děl.
Inferno bolesti, zmaru, zkázy.
Okrajem lesa proběhne jednotka Švédů. Obchází císařské, vpadají jim do zad. Křik hesel, třesk zbraní, kouř požárů.

Gonny mě zatahá za rukáv, ukáže směr.
S úlevou přikývnu. Nůžky sklaply, ale nás minuly. Opatrně opouštíme úkryt.
V tom mi cosi přistane pod nosem.
„Podívej, červík!“ Na dubovém listu se krčí několik nažloutlých kuliček.
Ta holka je neuvěřitelná. Kolem hřmí bitva a ona si hraje!

Závěrečná poznámka: 

Následuje Zatracená holka

Obrázek uživatele Tora

V kleštích

Úvodní poznámka: 

Já fakt nechtěla. To to téma.

Drabble navazuje na Nečekané zjištění

Drabble: 

Pod drobnou ručkou rozhraní srůstá, jizvy mizí.
Gonny mi ukáže čtyři prsty. Zatajím dech. Nemám dar Vyhledavače, ale věřím mu. Jestli má to dítě čtvrtý stupeň nadání… Vydechnu.
„Beru ji, ty vem psa. Není čas.“
Přikývnu.
To nám chybělo.
Ta holka je maják. Vábí nestvůry jak světlo můry.
Nechat ji tu nemůžeme.
„Přivoláme Lučištníka,“ křikne Gonny.
Kývnu. Lučištník, jeden z Prvních, dokáže její záření eliminovat.
„Doleva,“ ukážu. „Zprava jdou císařští.“
„Vlevo jsou Švédi,“ sykne Gonny.
Nůžky kolem nás se svírají. Zdrželi jsme se, neprosmykli se ze sevření vojsk včas.
Nedaleko zazní dva výstřely, výzva k boji.
„Zpátky!“
Otáčíme koně.
Pozdě.

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, kteří neznají fandom (a v podstatě i pro ty, kdo znají), pár vysvětlivek, co se nevešly do drabble:
Vyhledavači - strážci, kteří "vidí", pokud má někdo talent (dalo by se říci cosi jako magické nadání) - kdysi takhle talenty vyhledával i Gonny, dokáže tedy rozpoznat i rozsah dívčina talent. Šejla jen pozná, že dítě je nadané, ale netuší, jak moc.
Talentová stupnice má pět úrovní, z čehož je zřejmé, že to dítě je v podstatě poklad. Nebo možná prokletí, protože pokud s talentem neumí majitel nakládat, je v podstatě terčem všech tvorů zpoza rozhraní, kteří se do jeho blízkosti dostanou.
Lučištník - jeden z Prvních - objevil se už v minulém seriálu. První, nejstarší, jeden ze zakladatelů Strážců. Schopnosti Prvních jsou proslulé a rozsáhlé, Prvních je však pramálo.
A jak by ho Gonny přivolal? Přes wigitor. I tyhle nejstarší typy měly "přivolávač", v podstatě tlačítko, kterým dokázaly přivolat pomoc. Samozřejmě každý strážce věděl, že přivolání nesmí zneužívat.

Následuje Když se dva perou...

Obrázek uživatele Tora

Nečekané zjištění

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Jiskřivé zlo

Drabble: 

Zvedám křehké dětské tělíčko. Dívčina hlava se sveze stranou, nehybná, strnulá. Položím jí ruku na hrudník, ucítím jemné zachvění.
„Gonny!“
Přiklekne, vezme mi dítě z náručí a zatřese s ním. Děvčátko se rozkašle, u úst se mu vytvoří několik bublin.
Nedá mi to a zkusím zatřepat i s psíkem. Ožene se po mně, na ruce mi zůstane rudý škrábanec. Po chvíli už jsou oba, dítě i pes, při vědomí.
„Co teď?“ ohlédnu se po Gonnym. „Nemůžeme je tady nechat! Nikdo kolem nepřežil!“
„Odvezeme ji do vedlejší vesnice,“ navrhne.
„Bez Máji nikam nejdu,“ zaslechnu. Otočím se a zůstanu v úžasu stát.

Závěrečná poznámka: 

Následuje V kleštích

Obrázek uživatele Tora

Jiskřivé zlo

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Bez varování

Drabble: 

„Za mých mladých let byly děti dětmi a psi psy,“ drtím mezi zuby v úkrytu, kam mě Gonny nešetrně strhl.
Dítě kolotá smíchem. Stromy i skály jsou rázem obaleny jiskřivým závojem. Krátké zaštěknutí a třpytivý kokon je pryč. S ním i další část planiny.

Přísavci. Dualité.
Málokdy pronikne přes rozhraní kompletní pár. Naštěstí. Jedinec nedokáže nic, ale pár lehce opanuje nejbližší hostitele a vzájemnou interakcí pak promění živou i neživou hmotu v energii, která je v jejich vysátém světě prudce nedostatková. A saje a saje...

Zelené paprsky wigitorů utnou smích i štěkot.
V písku leží dítě a pes.
Vyskočím. Dýchají?

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tora

Bez varování

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Chlapi těžký to maj

Drabble: 

„Tady bývala vesnice,“ mračí se Gonny.
„Prošlo tu vojsko?“ rozhlížím se.
Gonny zavrtí hlavou. „Zbyly by aspoň vypálené domy…“
Planina, svažující se k řece, je pustá.
„Tam!“ ukážu.
Gonny udělá pár kroků a vrátí se s malou umolousanou holkou.
Přidřepnu k ní. „Jsi odtud? Kde máš rodiče? A kde jsou ostatní?“
„Kudy do vesnice?“ přidá se Gonny.
Oči se jí naplní slzami.
Za křovím se cosi pohne.
„Mája!“ vykřikne dítě a přitulí se k malému psíkovi. Raduje se, ale já cítím zlo.
„Šej! Rozhraní!“
Přimhouřím oči. Tenká slupka je na cáry. Do té díry by se vešel celý regiment.
Polknu.

Závěrečná poznámka: 

Následuje Jiskřivé zlo

Obrázek uživatele Tora

Chlapi těžký to maj

Úvodní poznámka: 

Vloni jsem psala příběh na pokračování, posazený do období třicetileté války. Šejla sice našla Kristiána, kterého hledala, ale jen proto, aby ho vzápětí zase ztratila. A pak musela odjet s Riaggonem, který pro ni přijel, samozřejmě s naléhavým úkolem.
Letos se pokusím pokračovat. Takže jsme stále ve víru třicetileté války, zima se láme do jara roku 1648.
Zda se mi podaří seriál dokončit (mám jakous takous představu, kam bychom se měli dostat), je ve hvězdách... Držte prostě Šejle a Riaggonovi palce.

Drabble: 

„Jak se do toho leze?“
„No po hlavě ne,“ odsekne Riaggon. Hází mi kousky oblečení, nestačím chytat. Punčochy, kalhoty, košile, kabátec, plášť, boty…
„Opravdu musím?“
„Pojedeme rychle. Jako ženská bys budila moc pozornosti.“ Ušklíbne se. „Kalhoty máš naopak!“
Konečně se do oblečení nasoukám. Je tak nepohodlné! Kalhoty škrtí, punčochy jakbysmet… Zlatá rozevlátá sukně!
„Na,“ hodí po mě Gonny pruh látky. „Stáhni si prsa.“ Zvednu oči v sloup, ale udělám, co poručil.
„Ještě plášť a klobouk.“ Obejde mě. „Fíha. Dávej si bacha na chlapy. Po podobných typech jdou jak vosy!“
„Cože?“
Mávne rukou. „Ale nic. Jedeme. Máme před sebou dlouhou cestu.“

Závěrečná poznámka: 

Následuje Bez varování

Obrázek uživatele Tora

Strážci rozhraní: Dostát slovu - seriál z třicetileté války

Drabble: 

Letos jsem se poprvé pokusila napsat během dubna kompletní příběh.
Zasadila jsem jej do třicetileté války, kdy Šejlu slib, kdysi dávno daný jejímu milému, postavil do nelehké pozice.

Kompletní příběh je zde.

Pokud si chcete pročíst celý příběh na stránkách DMD (včetně dodatků,komentářů atd.) tak tady je začátek.

Obrázek uživatele Tora

S vírou a nadějí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Rozhodnutí

Drabble: 

„Co budeš dělat?“ zeptala se Tara.
„Budu čekat,“ odpověděla jsem. „Až se bude se schylovat k bitvě, připomenu se. Víš sama, že to se spousta vojáků snaží utéct. Pokud bude chtít, pomůžu.“
„Dobrý plán.“
Vrzly dveře.
„Riaggone!“
„Zdravím, Šejlo,“ usmál se na mne. „Přijel jsem pro tebe. Máme důležité poslání.“
Tenkrát poprvé jsem Gonnyho neviděla ráda.

Zastavila jsem na kopci a naposled se ohlédla. Hořkost mi sevřela hrdlo.
Zklamala jsem, Chrisi.
Nedokázala jsem Kristiánovi jeho rozhodnutí vymluvit. Vím, že bys nechtěl, abych to udělala násilím.
Ale já se vrátím.
Svůj slib splním.
Pobídla jsem koně. Tábor mi zmizel z očí.

Závěrečná poznámka: 

Epilog:
Šejla Kristiána již nikdy nenašla. Zmizel ve víru bitev. Stejně tak nenašla po skončení třicetileté války ani ta dvě děvčata v Zusmarshausenu, kterým se ničivě prohnaly jedny z posledních bojů. To, že nedokázala dodržet slib, daný Chrisovi, se stalo její noční můrou, která ji nepřestávala trápit.
O to větší bylo její překvapení, když se po staletích s Chrisovou rodovou linií opět setkala…
Ale to už je jiný příběh.

Děkuji všem, který můj první pokus o ucelený příběh v rámci DMD sledovali, a ještě více těm, co jej i komentovali.
A za rok zase se všemi na shledanou (v lepších časech, pokud možno!)

Začátek celé série je zde: Vzdušná znamení.

Obrázek uživatele Tora

Rozhodnutí

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ! BEZ NÁROKU NA BOD!

Navazuje na Tudy cesta nevede

Drabble: 

„Neodejdu,“ řekne Kristián. „Víš, jaká byla doma dřina? Ale tady? Pcha. Pár hodin cvičení, občas noční hlídka, žold jak král! Nic mi nechybí!“
Dvě hodiny do něj hučím, vysvětluju, slibuju. Jak do dubu.
„Co bitvy? Dokážeš zabít, aby nezabili tebe?“
Rozesměje se. „Já, který zabíjel krávy i prasata? Zahákneš tomu nohu, praštíš sekerou! To zvládnu bez problémů!“
„Ale to nebudou…“
Pohodí hlavou.
Rozhodnu se. Ovlivním ho. Jinou možnost nevidím. Zpříma na něj pohlédnu – a v jeho očích uvidím Chrise.
Strnu.
Co to chci udělat?
„Dobře,“ řeknu unaveně. „Už nenaléhám.“

Ale budu se držet poblíž a pěkně si tě ohlídám, holoubku.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tora

Tudy cesta nevede...

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Se zaťatými zuby

Drabble: 

„Tady ho máš!“
Hans a Jack přede mne hodí svázaného Kristiána. Dopadne na slámu chléva, jen to zaduní.
„Vy jste snad zešíleli!“
„Nechtěl jít, tak co s ním jinýho!“
Kristián na mě úkosem zahlíží. „Co po mně chceš, ty čarodějnice? Jsem jen obyčejnej voják, na mně si nic nevezmeš!“
„Ale… já ti chci pomoct!“ vykoktám.
„Nevěřím ti ani slovo,“ zasyčí vztekle. „Háta tě dobře odhadla. Jen pořád nevím, proč jdeš zrovna po mně! Tábor je plnej vojáků, vyber si jinýho, s větším žoldem, a mně dej pokoj, děvko!“
Hans se napřáhne. Zadržím mu ruku.

To se tu opravdu všichni zbláznili?

Závěrečná poznámka: 

Následuje Rozhodnutí

Obrázek uživatele Tora

Se zaťatými zuby

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nebude zbytí

Drabble: 

Snažím se navenek nedat nic znát, ale uvnitř zuřím. Mikael a Tara mě hlídají jak oko v hlavě, hluší ke všem mým návrhům.

Nezbylo mi, než sepsat prosebný list pro Jacka. Požádala jsem ho, aby navštívil Kristiána. Aby mu vysvětlil, že s ním chci jen mluvit. Jsem příbuzná rodiny a mám o něj starost.
Že každý večer po klekání budu na kopci nad táborem čekat na jejich příchod.
Nakonec jsem musela poprosit sedláka, aby dopis předal jednomu určitému trhovci.

Tak moc jsem se zapřela! Tolik proseb!
Teď už čtvrtý večer čekám.
Marně.
Nesnáším, když si své věci nemůžu vyřizovat sama!

Závěrečná poznámka: 

Následuje Tudy cesta nevede

Obrázek uživatele Tora

Nebude zbytí

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Takže,“ řekne Tara, „potřebuješ nutně mluvit s nějakým chlapem z tábora. Otázka života a smrti, říkáš.“
Přikývnu.
„Jenže tam nesmíš,“ podotkne Mikael.
„To je mi jedno! Prostě tam půjdu! Přehodím si kápi a nikdo mě nepozná!“
„Změnili heslo. Nepustí tě.“
„Tak mě tam propašuje náš sedlák! Až poveze zásoby, schovám se do vozu!“
„Vozy důkladně prohlíží. To ti neprojde.“
„V noci přelezu přes valy! Nikdo mě nechytí!“
„Jo, a ta ženská tě přivítá chlebem a solí. To určitě!“
Zmlknu.
„Ale no tak. Máš ještě čtvrtou možnost. Dobře víš, že jedinou schůdnou.“
Schlíple přikývnu.
„Ale to bych musela…“
„Ano,“ přikývne Mikael.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tora

Tak blízko, tak daleko

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Persona non grata

Drabble: 

„Tady ti bude dobře,“ přisedne si ke mně Tara. „Než začne jarní tažení, je lépe v chalupě než ve stanu.“
Má pravdu. Ve stáji je rozhodně tepleji.
„To ano,“ přikývnu, ale nepřesvědčím ji. S Mikaelem tvoří dvojici strážců, která přebrala náš úsek. Přidala jsem se prozatím k nim, než mě zařadí jinam.
„O Jacka se postará Hans,“ snaží se mě dál rozveselit. „Navíc už je docela zkušený, ne?“
Přikývnu, ale v duchu vidím před sebou Kristiána. Zatracená Háta! Tak blízko jsem byla, a teď je všechno ztracené. Už se k němu nedostanu…

Pohodím hlavou. Konec fňukání. Musím na to jinak.

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Nebude zbytí

Obrázek uživatele Tora

Persona non grata

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Morálka strachu

Drabble: 

Velký stan působí honosně. Velitel trénu mě postrčí dovnitř.
„Kvůli ní byl v táboře ten povyk?“ zavrčí vojevůdce.
„Ano, pane.“
Nazrzlý muž se zvědavě nakloní: „Opravdu umíš čarovat?“
„Ne,“ hlesnu. „Umím trochu léčit, nic víc.“
„Lidi ji tu nechtějí,“ řekne velitel trénu. „Jsou s ní jen potíže.“
„Bolí mě tady,“ ukáže vojevůdce na podžebří. „Vyléčíš mě?“
Přimhouřím oči a zavrtím hlavou. „Ne, pane, to nedokážu.“
Zrudne vzteky. „Vyhoďte ji z tábora. Hned.“

Večer uléhám na seno stáje v nejbližší vesnici.
Když zavřu oči, stále vidím před sebou vojevůdce, v jehož útrobách rostou krabovité řasy z černé žluče.
Není mu pomoci.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tora

Morálka strachu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Černé poledne

Drabble: 

Tábor jako by se probíral z těžkého snu. Ranění ošetřeni, mrtví pohřbeni mimo ležení.
Pak začaly padat první otázky.
Jak se to mohlo stát?
Byla ta černočerná tma pekelné znamení?
Začaly se šířit řeči o čarodějnictví a kletbách. Každý podezřívavě sledoval sousedy.
Pak přišli pro mne. Ukázal na mne ten kulhavý.
Prý čaruji, když léčím. Taky jsem se nebála, když táborem prošla nakažlivá nemoc.
Když mi přivedli kněze, pohlédla jsem mu dlouze do očí.
V příštím kázání vysvětlil všem, že to Bůh zkoušel své věrné a oni, až na výjimky, obstáli.
Řetěz udání a zášti jsem dokázala přetavit na svobodu.

Závěrečná poznámka: 

Šejla umí (jako všichni strážci) ovlivnit myšlenky toho, komu se zadívá do očí. Sice po použítí "pohledu" mívá silné migrenózní bolesti hlavy, ale někdy prostě není vyhnutí...

Následuje Persona non grata

Obrázek uživatele Tora

Černé poledne

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hladový

Drabble: 

Tábor, v poledne zavalený černou tmou, hučí jak včelí roj.
„Tam!“ ukazuje Jack.
Nad ležením planou dvě rudá kola. Oči, dojde mi. Polknu.
Iraniggrum, černý běs. Rozdmýchává v lidech to nejhorší. Krmí se zlem, které zplodí.
Ležením proběhne vlna vzteku a nenávisti.
Meče okamžitě vyletí pomstít domnělé křivdy.
Bože, ať nové wigitory fungují! Jít na něj s píkou...
Ohlušující křik mě ničí, ale znovu tisknu spoušť. Zelené paprsky krájí černé zlo, jekot se stupňuje.
Konečně se tma rozpadne.
Křik utichne. Meče se nevěřícně skloní.
V prachu leží bezvládná těla.
„Pozdě. Zítra bude mít pár vojáků nové boty,“ řekne smutně Jack.

Závěrečná poznámka: 

Následuje Morálka strachu

Obrázek uživatele Tora

Hladový

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ! BEZ NÁROKU NA BOD!

Navazuje na Prosba o pomoc

Drabble: 

Dlouho se snažil proniknout do světa, z kterého k němu občas dolehly ty přitažlivé vůně.
Jejich střípky viděl v jasných barvách – ostře žluté, svítivě fialové, tmavě rudé. Přitahovaly ho jak magnet, nedokázal odolat jejich vábení.
Kolik času strávil v nehostinném, šedém Mezisvětí, netušil. Snaha prorvat tu zlořečenou slupku ho stála spoustu sil. Útroby zkroucené hladem, duše vyprahlá, oči plné prachu.
Pak slupka pukla.
Zavalila ho oblaka strachu, hrůzy, bolesti a smutku, prosvícená tu a tam zábleskem radosti a štěstí.
Půst byl u konce. Hltal emoce, polykal, pil – a s jídlem rostla chuť.
Rozhrnul cáry rozhraní a vstoupil do světa lidí.

Závěrečná poznámka: 

Nevešlo se do jednoho drabble. Zhuštěné to nedávalo smysl.
A téma se hodilo... tak holt ještě jedno nesoutěžní.

Následuje: Černé poledne

Obrázek uživatele Tora

Prosba o pomoc

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Šejlo,“ vklouzne do stanu Heike. „Nils… popral se s nějakým Smålanďanem... Felčar je zas opilý, pomoz!“
Vezmu uzlík a jdu. Vojáci jsou vojáci, nejdou pro ránu daleko. Samozřejmě, že jsou bitky v táboře zakázané, a samozřejmě, že se zákaz porušuje.
Když Nilsovi odhrnu zakrvácenou košili, vzdychnu. Rána na žebrech nevypadá dobře.
„Bodl… zespoda… měl druhý tesák…“ zašeptá Nils.
„Na,“ podám Nilsovi kus dřeva. Pochopí. Zakousne se do něj. Vytáhnu tinkturu, ránu pečlivě vyčistím. Stáhnu ji čistým kusem látky.
„Musíš mít pár dní naprostý klid. Žádné sedání, vstávání, chození. Ani…“ naznačím milování.
Heike se usměje. „Půst mu jen prospěje,“ prohlásí ulehčeně.

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Hladový

Obrázek uživatele Tora

Já přece vím nejlíp, co ty potřebuješ!

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Poslouchej, děvče,“ zastoupí mi cestu kulhavý voják, „pořád sháníš chlapa?“
„Jakýho chlapa?“ vykoktám.
„Viděl jsem, jak jste se Hátou málem porvaly o Kristiána. Hele,“ mrkne na mě, „stará to před měsícem zapíchla. Jako umřela, víš? Takže mám ve stanu místo. I v posteli!“
„Nemám zájem,“ zavrtím hlavou.
„Já myslím, že máš.“ Hmátne po mně. „Nebuď blbá. Vím nejlíp, co taková ženská jako ty potřebuje!“
Jak na mne sáhne, zafunguje reflex. Přitáhnu jeho ruku, zkroutím a pomalu chlápka položím na zem.
„Na mě se bez dovolení nesahá,“ zasyčím.
Na odpověď se zmůže, až když odcházím. „Stejně bych tak blbou ženskou nechtěl!“

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Prosba o pomoc

Obrázek uživatele Tora

Intrikánka ze mne nejspíš nebude

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Spojka

Drabble: 

„Řekni Hansovi. Je v táboře už dlouho, všechny zná, oni znají jeho,“ mračil se Jack.
„Myslíš, že jsem to nezkoušela? Dvakrát! Jenže ani jednou to nevyšlo. Prvně skončili v hospodě. Když je se setměním vyhnali, měli ji oba jak z praku, takže cokoli Kristiánovi vysvětlovat nemělo smysl. A podruhé Hanse ta ježibaba hnala pryč hned, jak ho viděla.“
„Já ani nevím, který je jejich stan.“
„To vím já, ukážu ti ho.“
„Dneska ne. Mám službu u marodů. Víš, co je tam nočních můr? Musím se vyspat,“ otočil se ke mně zády.
Povzdechla jsem si. Tahat zezadu za nitky očividně neumím.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tora

Spojka

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Konečně pořádné jídlo,“ usměju se na trhovce. „Beru cibuli, vejce, maso a čočku.“
Zalovím v kapsáři a zeptám se: „Na čí straně je Bůh?“
„To ví jen on,“ zazní odpověď. Ruka, čekající na peníze, se stáhne. „Posila?“
„Dorazili jsme nedávno. Šejla a Jack. Můžu?“
Ukáže očima do kouta. Vylovím klíč, otevřu okovanou truhličku. Prohrabu obsah, jedna listina nese mé jméno.
Mrknu na písmo a zatetelím se. Riaggon! Konečně nějaké zprávy!
„Peníze nepotřebuješ?“
„Zatím ne,“ zavrtím hlavou. „Tady jsou víc v bezpečí.“
Přikývne. „Noční můry. Občas gronghové a nejvíc křídlatci. Rozhraní pořád praská. Jsem rád, že tu jste, potřebujeme každou ruku.“

Závěrečná poznámka: 

Vojáci měli dvě možnosti zásobování - zásobovacími jednotkami, nebo trhovci. Zboží, které v táboře prodávali trhovci, bylo vždy oceněno kvartýrmistrem, ceny byly vyvolány a trhovec nesměl prodávat dráž, jinak byl potrestán. Za místo, kde si stánek postavil, samozřejmě platil poplatek. Zboží se nesmělo prodávat před desátou ráno a po západu slunce se musel přestat prodávat alkohol - hlídky, ani vojáci nesměli být opilí pro případ napadení.
Každý trhovec musel být prověřený a musel mít povolení vjíždět do tábora - stejně jako všechny ostatní cizí osoby.

Následuje: Intrikánka ze mne nejspíš nebude

Obrázek uživatele Tora

Nečekaná překážka

Úvodní poznámka: 

Varování: ostrá slova, takže tak 12+

Navazuje na: Na dosah

Drabble: 

„Couro zvyjebená!“ Stojí proti mně. Hubená, ruce v bok, z očí blesky. „Slídíš tu už dlouho! Dobře vím, o co ti jde!“
Kolem nás se začíná stahovat kruh chlapů. Ženský jdou do sebe, bude zábava!
„Chci jen…“
„Vím, co chceš,“ zasyčí má protivnice. „Přitáhlas kdoví odkud, a chceš mi ho vzít! Ale já si ho našla první! Táhni, než ti vyškrábu oči!“
„Rozbij jí hubu!“
„Nedej se, nová!“
„Rozdejte si to!“
„Dost!“ zahřmí vyšší, prošedivělý muž. „Nechte toho, nebo vás obě vykážu z tábora!“
Herenweibel. Velitel trénu.
Křísneme o sebe očima, ale poslechneme. Když odcházím, zahlédnu Kristiána.
Pobaveně se usmívá.

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Spojka

Obrázek uživatele Tora

Na dosah

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Depeše

Drabble: 

Stojíme na kraji lesa. Před námi je zimní tábor švédského vojska. A v něm Kristián. Dotknu se knoflíku. Zahlédnu změť stanů a známou tvář. Oddechnu si.
„Konečně,“ hlesne Jack. Z našeho přeřazení nemá žádnou radost. Naštěstí netuší, že je to moje práce. Na cestě nás zdržela vánice a poslední týden, kdy jsme se probíjeli těžkým sněhem, nám všem sebral plno sil.
„Držte se u mne,“ řekne Hans. „Doufám, že velitel ještě nezměnil heslo.“
Míříme k bráně, kterou střeží zamračená hlídka.„Lösenord!” zachrčí.
„Fjärilsvingar,” odpoví Hans. Zadržíme dech.
Hlídka si nás změří pátravým pohledem, ale pak uvolní cestu.
Jsme v táboře.

Závěrečná poznámka: 

Vojenské tábory (všechny, nejen ty zimní) byly samozřejmě organizované, ohrazené a hlídané. Velitel tábora vždy na určitou dobu vyhlásil heslo, které znali všichni obyvatelé tábora (vojáci i civilisté). Bez znalosti hesla se do tábora nikdo nedostal - logická obrana před zvědy a záškodníky.

Jinak samozřejmě švédský tábor, tedy švédská řeč:
lösenord - heslo
fjärilsvingar - motýlí křídla

Děkuji veliteli, že si pro tento týden zvolil tak poetické heslo. Kde bychom jinak v zimním ležení v Bavořích sehnali motýla, že...

Následuje: Nečekaná překážka

Obrázek uživatele Tora

Depeše

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, BEZ NÁROKU NA BOD

Navazuje na Daleko za hlavním vojem

Drabble: 

Lučištník, Radě

Situace v Sasku začíná být neudržitelná. Emoce, doprovázející postup švédské armády, přitahují stále více tvorů zpoza rozhraní. Síť strážců v dané oblasti musí být posílena, nebo na velkém úseku hrozí rozpadnutí rozhraní. Důsledky by byly katastrofální.
Využívám svého postavení a okamžitě stahuji sedm severních hlídek. Čtyři budou přiděleny do oblasti Mohuče, kam míří švédská armáda, tři posílí skupinu, která čistí a uzavírá rozhraní po průchodu armády krajem.
Současně též posiluji hlídku, umístěnou přímo v trénu švédské armády – přeřazuji tam jednu z dvojic, pracující v těsné blízkosti vojska.
Radu žádám o další posílení stavu strážců v Sasku a Braniborsku.

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Na dosah

Obrázek uživatele Tora

Daleko za hlavním vojem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Do jámy lvové

Drabble: 

Míjíme rozbité vozy. V příkopech lapají po dechu ti, kteří na celodenní pochody již nemají sílu. Možná přežijí. Možná ne.
Svírá mi to srdce. Poslouchali velitele, šli bez reptání proti nepříteli. Stříleli. Bojovali. Zabíjeli. Zbylo jim jen právo na žold, a ani ten mnohdy neviděli jak dlouho.
Pak je, nemohoucí, nechali ležet u cesty jak prašivé psy.
Válka se zakusuje do země jak kosa do obilí. Je jako mlýn, který semele všechny. Mrtvé, i ty, kteří přežijí.
Jediné právo, které by mít neměli, je právo být zapomenut. Bohužel, právě toho mají vrchovatě.

K čertu se všemi odpornými válkami! Nenávidím je!

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Depeše

Obrázek uživatele Tora

Do jámy lvové

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: Kartáč

Drabble: 

Lučištník skončil se svou tirádou, krátce na mne pohlédl a vstal.
„Můj úkol je splněný. Byli jste poslední, koho jsem hledal. Vracím se na základnu. S novými wigitory vám bude snáz, jsou mnohem lepší. Tenhle by sejmul karamejce raz dva.“
„Chci jít do tábora,“ řekla jsem tiše.
„Zbláznila ses?“ Vytáhl obočí. „Mezi tu sebranku? Máš rozum, ženská?“
„Musím.“
Zamračil se. „Důvod?“
„Je tam Kristián. Potomek… jednoho z našich. Musím ho odtud dostat.“
Ticho, které se mezi námi rozhostilo, bolelo. Když se na mne znovu podíval, pochopila jsem, že ví.
„Máme tam pár lidí,“ řekl pomalu. „Vyčkej. Přijdou si pro tebe.“

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A