Fandom: Profesor von Drak
Varování: Maličké, je jenom vyčerpaný
Poznámka 1: Pokračování drabble Kubík Nepaměť
Poznámka 2: V textu jsem použila žalm 22, věty 2, 8, 18, 20 – upraveny pro potřeby drabble
Poznámka3: Týrání Daniela von Draka se pro mne letos stalo zvykem. Jenomže dnešní téma vybízí buď k velkým gestům a náboženským úvahám, což mi přijde stejné klišé jako psát o lidech po krk v problémech, nebo o těch, kteří ztratili své bůžky, a já nemám klišé ráda. Pokusila jsem se tedy spojit Danielův svět s velikonoční liturgií.
---
„Vstaň!“ křikl muž. Daniel nereagoval. Blonďák ho surově zdvihl a vystrčil ze dveří.
„Jdi si za tím svým pámbíčkem!“
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, šklebí rty, pokyvují hlavou…
Na Velký pátek klečel Daniel u Božího hrobu. Byl unavený a všechno ho bolelo.
Mohu všechny své kosti spočítat…
Našel ho kamarád, který přišel na adoraci ke hrobu. Daniel ležel v bezvědomí vedle klekátka.
„Hospodine, má sílo, ku pomoci pospěš,“ modlil se kněz, když zdravotníci mladíka
odváželi. „Neopouštěj ho, můj Pane. Krev úzkosti tvého syna je dnes i mou. Ochraňuj toho
chlapce.“