DMD č. 22 pro 22.4.2011 Téma: Bože můj Bože můj proč jsi mě opustil?

Fandom: dozvíte se na konci

Bázlivými krůčky se blížil k němu. Ke zdroji veškeré bolesti, ale zároveň i radosti, která v tomto krutém vesmíru ještě zbyla.
Poklekl na kolena a zvedl v čirém zoufalství ruce. Sepjal dlaně a nikterak nedbal toho, že se mu do pěstěné kůže zaryly dlouhé nehty.
“Prosím, odpusť nám naše chyby, jakož i my… my…“
Náhle ztratil niť. Opatrně se napřímil a pohlédl před sebe.
Stále zůstával mlčenlivý. Chladný a lhostejný.
Mrtvý.
“Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil?“ vykřikl tklivě.

Kocour se z hluboké deprese probral teprve za dva týdny, až se Krytonovi automat na jídlo konečně podařilo opravit.

Fandom: Červený trpaslík

Poznámka: BJB blbůstka. Je to jen legrace psaná s láskou, tak mě prosím nekamenujte. :)

Poprvé se s nimi setkala asi před dvěma lety. Fanatičtí přívrženci, chvalozpěvy, oltáříky…
Že by nějaké nové náboženství?
Spíš sekta.
Děsili ji natolik, že se od nich chtěla držet co nejdál, ale počet uctívačů neustále rostl. Najednou na ně narážela úplně všude.
Rozhodla se, že se bude bránit do posledního dechu. Odolávala, co jí síly stačily, ale zbraně protivníků byly mocné a její vůle příliš slabá.
Nakonec, po dlouhém boji, podlehla.
Byla ztracená.
Spolu s ostatními teď uctívá své bohy a po zhlédnutí třetí série Velkého kultu se připojila k hromadnému lkaní:
Ianto můj, Ianto můj, proč jsi mě opustil?!

Fandom: Originální (a Torchwood)

Fandom: Wetemaa
Poznámka: je to pravděpodobně klišé, protože celý fandom je takový, fantasy příběh motající se mezi kronikou, legendou, hrdinským eposem... A asi se mi to nelíbí. BJB

Orland Hialranidul zvracel. Pláž kolem něj byla pokryta havraním peřím, troskami lodi a zkrvavenými pozůstatky členů posádky. Kolébal se ze strany na stranu a pokoušel se modlit.
„Bože můj, co se to stalo? Proč? Co to ty ptáky popadlo? Zbláznil se celý svět? Nebo tato země? Nebo já? Jak jsi to mohl dopustit? A proč jsem to zrovna já přežil? Jaká je tvá vůle?“
Bůh mlčel. Do země Éllad nesahal ani jeho sluch, ani jeho moc. Opustil Orlanda, a tak jsme se o něj postarali my.
Když Orland vzhlédl, spatřil, jak k němu přichází čtyřruký muž. Orlyg, vládce zdejších bohů.

Fandom: originální multifandom

Krize literáta.
Spousta lidí píše úplný sračky.
Třeba takovej Murakami.
Norský dřevo tě moc nezahřeje.
Muž, který nedostojí představě o mužnosti.
Mezi chlapem a chlastem je jistá vazba.
Nemaje chlastu je muž degradován na německou krysu.
Po třetím pivu nepoužívej přechodníky.
Nepřecházej Argentinskou na červenou.
Nedá se to.
Nepřecházejíce? Nepřecházeje?
Židi nejedí vepřový.
Vědí, co dělají.
Dneska je Pesach, den přechodu.
Neboť jití jest Hospodinovo.
Proto by se všichni měli učit aramejsky.
Všechno se počítá.
Je pátek.
A dost.
Když je člověku třiatřicet, je těžký přejít cokoli.
Jdeš a padáš.
Pak tě na přechodu přejede auto, který řídí nějaký prase.

Fandom: Profesor von Drak
Varování: Maličké, je jenom vyčerpaný
Poznámka 1: Pokračování drabble Kubík Nepaměť
Poznámka 2: V textu jsem použila žalm 22, věty 2, 8, 18, 20 – upraveny pro potřeby drabble
Poznámka3: Týrání Daniela von Draka se pro mne letos stalo zvykem. Jenomže dnešní téma vybízí buď k velkým gestům a náboženským úvahám, což mi přijde stejné klišé jako psát o lidech po krk v problémech, nebo o těch, kteří ztratili své bůžky, a já nemám klišé ráda. Pokusila jsem se tedy spojit Danielův svět s velikonoční liturgií.
---
„Vstaň!“ křikl muž. Daniel nereagoval. Blonďák ho surově zdvihl a vystrčil ze dveří.
„Jdi si za tím svým pámbíčkem!“

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, šklebí rty, pokyvují hlavou…

Na Velký pátek klečel Daniel u Božího hrobu. Byl unavený a všechno ho bolelo.

Mohu všechny své kosti spočítat…

Našel ho kamarád, který přišel na adoraci ke hrobu. Daniel ležel v bezvědomí vedle klekátka.

„Hospodine, má sílo, ku pomoci pospěš,“ modlil se kněz, když zdravotníci mladíka
odváželi. „Neopouštěj ho, můj Pane. Krev úzkosti tvého syna je dnes i mou. Ochraňuj toho
chlapce.“

Fandom: krutá realita
Poznámka: Počítat slova bylo zajímavé... Doufám, že mě pořadatelky nezahubí ;).

Kajulinka HafíkŇufík Pospíšilová went from being "single" to "engaged".

Kajulinka HafíkŇufík Pospíšilová: Miluju svého Broučíííínqa nejwíts :-* mucinqy mucq :-*
Před 2 hodinami. 4 lidem se to líbí. Přidat komentář.
          Kajulinčin Princ: Lovíískuju tě, lásenko moe :-*
          Nikolína Pikolína Kopečková: Mocinky vám to přeju!

Kajulinka HafíkŇufík Pospíšilová went from being "engaged" to "it’s complicated".
Kajulinka HafíkŇufík Pospíšilová: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? :'( Proč já nikdy nemůžu být šťastná v lásceeee? :'( Proč? Už bych se chtěla zamilovat ale asi nejsem dost dobrááá :'(
Před 20 minutami. To se mi líbí. Přidat komentář.

Opravdu chcete odebrat uživatele Kajulinka HafíkŇufík Pospíšilová ze svých přátel?

Fandom: Kataři, historie

Přešel přes práh a začal v duchu odříkávat motlitbu.
Jsou tu už dva měsíce, hlídají je, docházejí jim zásoby.
Mají strach.
Perfecti se neustále modlí za jejich duše, jejich následovníci se ptají, proč je Bůh opustil.
Pod skalami Montséguru se shromažďuje dříví na hranici.
Jejich poslední naděje pohasla.
Začal ztrácet víru, přesto se modlil.
Nechali je oslavit poslední velikonoční svátky, ale byly to smutné dny.
Klesl na studenou podlahu na kolena a sklonil hlavu.
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Na poslední chvíli složil slib dokonalosti. Patří k nejčistším, ale ne na dlouho.
Po tváři mu skanula slza.

Fandom: Sandokan
Poznámka: Nějak nemám na Velikonoce náladu:-) Není to nic moc, ale nemohla jsem tu scénu dostat z hlavy.

Plukovník Henry Jupiter ho tu vysadil s cynickým úšklebkem a s přáním brzké smrti. Poněkud negentlemanské jednání na i Angličana.
Bylo to bohem opuštěné místo. Skála uprostřed moře. Dobře, že tak, pomyslel si Yanez rouhačsky, sám se sem sotva vejdu. Změřil ostrůvek dlouhými kroky. Udělal jich sotva osm. Nerostlo tu nic. Jen v samém středu se ve skalní průrvě ukrývalo trochu vody. Na pár dní. Možná dva, možná tři. Pak přijde smrt žízní. Dlouhá a trýznivá.
Zadíval se na obzor a zavrtěl hlavou. Ne, smrt není dost rychlá, aby předehnala Sandokana. Usmál se. Malajský tygr ho nenechá zahynout. Neopustí ho.

Slunce se vyhouplo vysoko nad obzor a jeho paprsky se plnou silou opíraly o žlutý písek.
Plazil se naprosto vyprahlou pouští. Bez vody, bez jídla, oblečení se na něm téměř rozpadlo a zůstal jako poslední. Všichni zemřeli po pár dnech v ležení. Něco je napadlo, roztrhalo jejich těla. Vypadalo to tam jak na jatkách, všude samá krev a lidská rozkládající se těla.
Nechtěl se vzdát, nechtěl podlehnout nepředstavitelné žízni a takový hlad ještě nikdy nezažil. Doufal, že nějakým zázrakem zaprší nebo, že narazí na malinkou, maličkatou oázu.
Jediné na co myslel, bylo: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

„Na příští týden pro vás mám zvláštní zadání,“ oslovil svoje svěřence pan Schuster. „Blíží se nám významné křesťanské svátky…“
„Vždyť Vánoce nedávno…“ namítla Brittany, ale Santana ji umlčela.
„Velikonoce. Nacvičíme pašijovou hru. Ježíše bude hrát Puck.“
„Co je to „pašíková hra“? To budeme mít prasata místo zajíců?“ pokusila se znovu Brittany.
***
Druhý den si udělali první čtenou zkoušku.
„Eloi,Eloi, lema sabachtani!“ pronesl Puck dramaticky.
„Cože, jaký lachtani? Blouzníš, chlape, nebo tam měli zoologickou?“ vypadl z role Finn.
„ ‚Eloi, Eloi, lema sabachtani?‘ znamená ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil‘,“ vysvětlil pan Schu.
„Tak proč to nemůže říct rovnou?“

Fandom: Glee (!!!)

Fandom: originální

Mám horečku. Tisíc schodů a velikánský džbán oleje. Nemám v sobě dost síly. Nedokážu vyjít nahoru.
Včera jsem uložil Kaye do mělkého hrobu kousek od paty Majáku. Hlava mi třeštila. Ráno jsem při mytí objevil vřed. Vynosil jsem zásoby oleje ke svítilně. Zbývá poslední džbán. Chtěl jsem zůstat u lampy, doplňovat olej, udržovat plamen a až bude nejhůř, skočit. Viděl jsem, jak dlouho to trvalo Kayovi.
Je mi strašně špatně. Nemám sílu zvednout džbán. Ale já musím nahoru. Zvedá se vítr, přichází bouře. Cítím to v kostech.

Topícím se námořníkům se prý zjevuje Ježíš. Tak proč jsi mě opustil, Pane?

Fandom: Monthy Pythonův Život Briana

Poznámka: V Janově evangeliu 19. kapitola, verše 26-27, stojí pod křížem učedník Jan a Marie. Ježíš říká Janovi: „Hle, tvá matka.“ a Marii: „Ženo, hle, tvůj syn.“ To znamená, že Jan se měl o Ježíšovu matku postarat po jeho smrti. O několik kopců dále se odehrával podobný příběh...

I řekl Brian Prvnímu učedníkovi: „První učedníku, hle, tvá matka.“ A své matce řekl: „Ženo, hle, tvůj syn.“ Možná to neměl dělat.
„Cože, tenhle debil se má o mě starat? To se radši nechám pověsit hned vedle tebe!“
„Já tu starou čarodějnici taky nemusím! Ať se o sebe stará sama, štokrle jedno!“
„Kdo je u tebe štokrle, ty budižkničemu? Já byla náhodou moc rajcovní holka, když jsem byla mladá!“
„Mami, nech toho. První učedník je hodnej kluk.“
„Ale říkal jsem, že tu bábu nemusím!“
A Brian se podíval k nebi a vzdychl: „Bože můj, Bože můj, proč jsi tohle dopustil?“

Fandom: Bjørkhallen
Poznámka: dějově předchází drabblíku Pár slov nad sklenkou vína.

Pro dnešní den skončil. Všichni odešli: Lisina matka i těch pár vytrvalých klepen. Už ani nechtěl přemýšlet, která z nich to udání tehdy asi poslala.
Děvčátko zůstalo. Hořelo horečkou jako suchý vích.
Přinesl si olej na poslední pomazání.
Zaváhal.
Maminko, prosím, už ne, já už budu hodná...!
Co když místo úlevy přinese jen další bolest?
Náhle se cítil strašlivě prázdný.
„Deus, Deus meus, quare me dereliquisti...?“
Kdosi tiše prošel chrámem. Stoupl si vedle kněze. Sepjal ruce. Chvilku mlčel, pak pronesl poslední slova téhož žalmu: „Haec fecit Dominus.“
Otec Brian na něj pohlédl.
Mnich...?
„Ano,“ přikývl ten neznámý. „A také lékař.“

-------------------------

Poznámka pod čarou: Jelikož očekávám náraz na latinu, dovolím si několik vysvětlivek.
Verše citované v textu jsou první a poslední verš ze Žalmu 22. (česky... a pro fajnšmekry latinsky).
Historická poznámka k tomuto žalmu: schválně jsem ho dala do odkazu celý. On totiž není depresivní. Existuje názor - a mně se velmi líbí - že Ježíš na kříži nezoufal, ale zpíval právě tento žalm, celý, a že evangelista zapsal jen incipit, jak byla dobová praxe.
(Takže vlastně ani dnešní zadání vůbec nebylo depresivní. ;o)) )
Název drabblíku je druhá polovina 17. verše z jiného žalmu, 51. (česky... a pro fajnšmekry latinsky).
Cituju latinsky, protože využívám všech významových rovin těch slov. Vím, že se překladem ztratí. Snad jsem udělala dost, aby porozuměli i ti, kteří latinu neovládají.
(Chci zpátky tridentskou mši!!!)
A tady je bonus, 51. žalm (Miserere) ve zhudebnění Gregoria Allegriho. Ano, to je to, co se nesmělo zapsat a předávalo se jen ústně, dokud si to jednou neposlechl malý Mozart a pak to doma nezapsal podle paměti.

Fandom: originální

Poznámka: proč jen se sem musím dostat vždycky, když je tak děsné téma?!?

Svatby jsou opravdu fajn věc.
Fůra lidí, co mají jiný starosti, takže my malí frajeři máme trochu volnosti.
Teda, v tom kostele jsem se dost nudil, ale nedal jsem to najevo.
Měl jsem strach, že mě potrestají jako toho nahého pána, co tam visel na kříži.
Ale zase říkali něco o Bohu, co je hodný a každému pomáhá. Uvidíme.
Teď by mi mohl pomoct nepozorovaně proklouznout k pečeným kuřatům.
Prý se bude jíst až za hodinu, jenže to já nevydržím, takže se takhle natáááááhnu...
„Jedeš od toho jídla, Davídku!“
Ach jo. Zasténám:
„Bože můj, ploč ši mě opuštil zlovna teď?

První noc Vně se probudil dlouho před svítáním. Zíral na blednoucí hvězdy a přemítal, co ho vyrušilo. Nejdřív ho napadlo, že to byla Eva. Ležela stočená do klubíčka a občas neklidně zasténala ze sna. Ale pak mu to došlo. Bylo to Ticho. Nikoli Mlčení, to znal. On mlčel často a rád, ale vždycky mlčel s ním a vedle něho. Stačilo se ho dotknout, otázat se a promluvil.
Tohle bylo Ticho. Už ho necítil, nemohl se ho dotknout a nevěděl, zda slyší jeho otázky. Obzor pomalu světlal a Adam poznával prázdnotu. Teď už nemohl vědět, zda tam je. Mohl jenom věřit.