DMD č. 14 pro 14.4.2011 Téma: Odkud vítr vane

Obrázek uživatele Sothis Blue

Co je za Kamennými zahradami?

„A dál za Dolním městem?"
„Kamenné zahrady," zavrzal Porub. „Rostou na nich balvany jako ten náš, plovoucí. Na stejném balvanu ostatně stojí Svatý Frax, podívej."
„Dost řečí! Porube, potřebuju tě v lanoví. Snítku, k pákám."
„A co je za Kamennými zahradami? Poletíme tam?"
„Ne. Nic tam není."
„Jak, nic? Je tam poušť? Nebo moře?"
„Vůbec nic. Končí tam svět."
„Svět nemůže jen tak skončit! Odkud fouká ten vítr?"
V Bouřliváku zaskřípělo a zapraskalo. Zavadil o věž mrakozpytců. Mračný vlk se honem vrhl k pákám, aby zabránil škodám.
„Pamatuj si jednou provždy: Nezáleží na tom, odkud vítr fouká. Důležité je kam!"

Rok: 
2011

Odkiaľ vanie vietor

Práve som čakala na zastávke, keď sa spustil silný vietor.

„Zase ten vetrisko,“ povedala žena stojaca vedľa mňa. „Niekto sa obesí.“

Tú poveru som poznala už dávno, no stále mi prišla bizarná; unikali mi akékoľvek súvislosti.

Naklonila sa bližšie.

„Viem o prípadoch, keď sa to vyplnilo,“ pokývala hlavou. „Stane sa to tam, odkiaľ vanie vietor.“

V autobuse na mňa hľadela - možno si myslela, že to budem ja.

Večer som vyšla na kopec za domom, práve zapadalo slnko. Pozorovala som odtiaľ mesto; vietor bol chladný a nepríjemný.

Slnko zmizlo za obzorom a v meste sa rozsvietili prvé svetlá. Vietor opäť zosilnel.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Amy

Odkud vítr vane...

Můj bratr byl odjakživa tak trochu tajnůstkář. Ačkoli jsme spolu vycházeli jakžtakž dobře, příliš se mi nesvěřoval.
Proto jsem nebyla příliš překvapená, když mě jednoho odpoledne při cestě z nákupu zastavila postarší paní, které se v ulici přezdívalo „007“ a s potutelným výrazem se otázala:
“Jestlipak víte, co je nového, drahoušku?“
Tenkrát jsem se poprvé dozvěděla o existenci onoho muže. Krasavce v dlouhém plášti, s nímž můj bratr nedávno byl na večeři v poněkud zapadlejší, avšak intimně zařízené restauraci.
Tak odtud vítr vane, pomyslela jsem si pobaveně. Iantovo vyhýbavé chování v posledních měsících konečně znovu začalo dávat smysl.
Zamiloval se.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Blanca

Něco shnilého v taxíku...

Fandom: Collateral, hodně ve stylu BJB

Ten den začal hezky, když dostal telefonní číslo té advokátky. Pak mu do taxíku vlezl ten chlápek. Vysokej, šedivý vlasy, perfektně padnoucí oblek. Chtěl taxík na celej večer, několik důležitých schůzek. Asi měl hned tušit, že tu něco nehraje. Ale nabídl skvělý prachy a Max nebyl zvyklý odmítat dobré zákazníky. První zastávka v luxusní čtvrti, chvíle čekání. Pak něco proletělo vzduchem…a na taxík dopadla mrtvola. Kromě toho, že byl v šoku, začal tušit, že tu něco smrdí. Když pak Vincent přišel dolů, bylo Maxovi jasné odkud vítr fouká.
„Tys ho zabil!“
„Ne, já ho střelil, zabila ho kulka a pád…“

Fandom: 
Rok: 
2011

Staroveká diplomovka

fandom: história. Pozor, je to hrozná kravina :)

Písať diplomovú prácu v staroveku nebol žiaden špás.
S témou nebol problém. Málokto sa na to podujal, takže sa všetci potešili mojej iniciatíve zistiť, odkiaľ vlastne pochádza vietor.
Výskum bol náročný. Meranie dĺžok ešte ušlo, ale rýchlosť vetra som musela merať tak, že som sa rozbehla správnym smerom a rýchlosťou, až kým okolo mňa nezavládlo bezvetrie. Mala som na to obľúbenú planinku.
Nasledovalo hľadanie vhodnej skalnej steny, stavba lešenia a potom mesiac brúsenia bronzových dlátok.
Komisii trvalo týždeň, kým zliezli z lešenia. Aj tak mám pocit, že niektorí si iba popozerali obrázky.
Ale doma mám teraz meter vysoký kamenný diplom.

Fandom: 
Rok: 
2011

Pád do tmy

Bouřlivá noc, plná hustého deště. To poslední, co by si detektiv Duck přál. Klepal se zimou, ztuhlý až na kost seděl na kusu kamene uprostřed hluboké jeskyně. Rána blesku a jediný východ byl zavalen stromem. Stejně neměl šanci vyšplhat nahoru. Déšť protéká skrze kmen, však slabý vánek pohladil jeho tvář. Musí tu být skulina, ale v té tmě ji nemůže najít. Po slepu ohmatává stěny, vodu má až po kolena. Zablesklo se a on ji zahlédl, plave k ní a strká do ní ruku, nahmatá páku a stlačí ji! Voda se mění ve vír a dekektiv Duck mizí v hlubinách…

Rok: 
2011

Odkud bude vát?

Poznámka: Co udělat jiného než další experiment... BJB

„Nejdůležitější je předpovědět, jaké tady bude počasí!“ zakřičela Sam do vysílačky, aby ji bylo přes dutí větru slyšet a mačkala tlačítka na něčem, co držela v ruce. „Přístroj musí být natočen tak, aby na něj po celou dobu experimentu foukalo!“
Jack nebyl ani trochu nadšený, že zrovna jeho tým musel jít na tuhle úžasnou planetu zprovoznit přístroj, který... vlastně ani nevěděl, k čemu sloužil. Nenáviděl pouštní planety! Písek, písek a zase jen písek, kam až s dalekohledem dohlédl. Dokázal myslet jen na to, že chce co nejrychlej pryč.
Po několika minutách se Sam konečně ozvala.
„Vítr bude vát od severu!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Keneu

Na Větrník

Věnováno našim, hlavně když si to nepřečtou...
Poznámka: Větrník je místní restaurace. BJB.

Celý den byl jako vítr. Ráno se opatrně vyplížil z postele. Ještě než se probudila, zmizel do lesa. Nafotil srnku a stádo muflonů (ježci stále ještě spali) a cestou zpátky koupil čerstvé pečivo k snídani. Pak vymyslel výlet na zahradu. Posekal trávu, upekli na ohni kuře, naládovali se a na chvilku si zdřimli na čerstvém vzduchu. Po návratu ještě vyměnil těsnění kapajícího kohoutku. Potom se posadil, vydechnul a tvářil se zamyšleně.
„Děje se něco, lásko?“ ptala se.
„Ježku, když jsem celý den tak pracoval a byl hodný, mohl bych si skočit na Větrník pro pivo?“
Tak odtud ten vítr vane!

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Innes

Stříbohovo trápení

fandom:Božstva všeho druhu

Bylo vážně hnusně. Vítr skučel, shazoval ze stromů veverky i druidy a sílil…
„Už ho to zase chytá,“ povzdechla si Meluzína. Nalila si medovinu, sedla si a čekala.
Stříboh vtrhl do dveří o hodinu později a Meluzína vybuchla vzteky.
„Celý den se honíš venku s listím a dříví štípám já,“ skučela.
Nadechl k odpovědi, ale jeho žena ho nenechala.
„A neříkej, že ty nic, že to byl Severák. Tím mě neobalamutíš. Já totiž vím, odkud vítr vane,“ Zavřeštěla a vyletěla komínem ven.
Stříboh si povzdechl, popadl medovinu a vydal se za ostatními větrnými bohy zanadávat si na tu svoji slepici.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Profesor

Jižní vítr je krutý

Rozbřesklo se další krásné ráno. Z plechové budovy se vypotácel muž ve zkrvaveném bílém oblečení. Vzápětí ho následovala skupina stejně oblečených lidí.
„Ách,“ protáhl se Hawkeye, když ho ovanul jižní vítr. „Čtyři dny na sále. A první, co cítím, když vylezu, jsou připálená vejce.“
„Rozbiju kuchaři hubu,“ zívl Trapper John. „Až se otočí vítr, pošlu mu vlaštovku. Na to, abych mu jí rozbil sám, jsem moc unavený.“
„Spááát!“ zasténal černovlasý chirurg. Pokusil se zívnout, ale vánek právě přivanul pach hnijícího masa, proto raději rychle zavřel ústa. Kecl sebou na invalidní vozík.
„Směr Bažinááá!“ zavelel a vozík tlačený Traperem se rozjel.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Danae

Nejstrašnější zima

fandom: Persuasion/Anna Elliotová

Sophie už zase stála na molu, už zase nastavovala tvář větru. Co na tom, že začínalo pršet a ledový vichr hnal vlny proti omletým kamenům. Co na tom, že v tomhle nečase byla v Dealu na pobřeží jediná. Nedokázala zůstat zavřená mezi čtyřmi stěnami, každý dům na ni padal, když v něm nebyl on. Nikdy nezažila tak hroznou a zoufalou zimu. V noci ji budily zlé sny, a když každé ráno sáhla do prázdna vedle sebe, málem se rozplakala. Jenom moře, po kterém se plavil, a vítr, který dýchal, jí přinášely úlevu a naději. Už nikdy ho nenechá vyplout samotného.

Rok: 
2011

Nepříznivý vítr

Kapitán Smith stál na palubním můstku. Nepřátelská loď se stále více přibližovala, již byla téměř na dostřel. Vítr nemilosrdně vál ze západu, jediného směru, kterým se dalo mezi skalisky uprchnout. Neměli naději.
„Kapitáne, co budeme dělat?“ ptal se jeden z námořníků.
Smith se zamyslel. Přemýšlel, co by na jeho místě udělal jeho otec. Nyní měl možnost se mu vyrovnat.
„Tak využijeme směr odkud vítr vane.“
Chopil se kormidla a nastavil plný kurs na pravobok. Pomocí větru se loď neuvěřitelnou rychlostí otočila k nepřátelské lodi pravobokem, odkud vypálily desítky děl. Brzy z nepřátelské lodi zbyl jen kouř a trosky na hladině.

Fandom: 
Rok: 
2011

Výuka

Mladí padawani netrpělivě čekali před učebnou svého mistra. Netušili, co mají od nového předmětu nazvaného Křížem krážem galaxií čekat. Dveře se odemknuly na minutu přesně a učni se začali hrnout do místnosti. Sedli si kolem kulatého stolu, který byl určen k promítání hologramů. Mistr Kit Fisto se postavil do čela místnosti a zapnul hologram. Nad stolem se objevila mapa celé galaxie. Nautolan začal studentům podrobně popisovat různé planety, jejich umístění v galaxii, klimatické podmínky a rasy, které na dané planetě žijí. O každé planetě se dozvěděli spoustu zajímavostí. Nejvíce je zaujala planeta Hoth, o které věděli pouze odkud vane vítr.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lady Vader

Pelech Temné Síly

„Napřed Darth Maul, teď hrabě Dooku,“ odpočítával Mistr Windu.
„Sithové vždy dva jsou. Ne víc, ne míň. Učedníci zemřeli. Kdo Mistrem byl, my nevíme.“
Yoda zelené oči k budově Republikového senátu stočil.
Obočí svraštil, špičaté uši nastražil.
Poslední dobou se tím směrem často díval.
Proč ale Senát mysl jeho vábil?
„Mistra musíme vypátrat, než najde nového učedníka,“ pokračoval Windu.
„On v Senátu jest, tím jsem si jist.“
„V Senátu?“ zapochyboval Windu.
Yoda zelenou hubinku zkřivil: „Senát pelechem Temné Síly jest.
Z baráku toho proud zatuchlé moci vane. Doupě Sithů my provětrat musíme.“
Windu pokrčil rameny.
Uvěřit Yodovi se dosud zdráhal.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele ioannina

Kdo zasil vítr?

„Pomlouvají moji dceru, že je čarodějnice, otče. Že prý může za... nemoci všeho dobytka ve vsi. Manžel... manžel se jí kvůli tomu přestal věnovat. A myslí si, že je podstrčená...“ Paní Lindsayová vytáhla kapesník a nekontrolovatelně se rozvzlykala.
„A je?“ zajímal se zpovědník.
Mlčky zavrtěla hlavou.
„Proč nás chtějí zničit? Proč...?“
„Jste bohatí, mé dítě. Mají zálusk na váš majetek. Jistě, tvůj muž Lisinku učil, jako by byla chlapec, ale...“
„Maminko,“ přerušila je vyděšeným hláskem Lisa. Stála uprostřed divokého víru spadaného listí – a na ní samotné se nehýbal ani vlásek. „Maminko, odkud fouká ten vítr? Já se bojím... Zastav ho...!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ebženka

Západní

Každým dnem se ukazoval větší a větší proužek slunce a vydržel déle. Po nějaké době bylo ale lepší vlézt si pod led a chytat ryby - nahoře hrozně foukal severák a i když muminkovi narostla hustší a teplejší srst, neměl to rád.
Bylo to zvláštní - když bylo jasno a slunečno, byla ještě mnohem větší zima, než když byla obloha zahalená do oblak. Muminek přemýšlel, čím to může být, ale nic ho nenapadlo.

Jednoho rána ucítil v kožíšku zvláštní svědění. Všechno ho přímo zvalo, aby běžel na led vítat slunce.
Vyšlo jako obvykle. A foukal vítr.

Byl vlahý, voněl hlínou a kořínky.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aveva

Pozorování

interní poznámka: Měla bych občas přemýšlet o tom, jaké výzvy sama v sobě přijímám... alespoň s ohledem na ty, kdo to pak musí číst...

Džungle. Kořist zavětří. Dobře ví, jak je důležité vědět, odkud vítr vane. Zatím je klid. Stádo se spokojeně pase.
Kořist mapuje okolí. Kudy utíkat. Kde bojovat. Kde se skrýt.
Očekávání. Zahlédne dravce. Stádo je klidné. Kořist znejistí. Dravec se podívá jejím směrem. Lov začal.

Přišel pozdě. Samozřejmě.
Vyčníval z davu. Rafinované krytí.
Pil jen vodu. S ledem a deštníčkem. Růžovým.
Společenská zábava proudila kolem. Začal mě znepokojovat jeho nedostatek zájmu o mě.
Nakonec jsme se setkali očima. Usmál se a pokynul sklenicí mým směrem. V té chvíli jsem si uvědomil, že metafora odvíjející se mi v hlavě je nepříjemně přesná.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Birute

Pátrání

Fandom: Harry Potter (a pak, že ne!)

Lenka šla chodbou, ozvěna jejích kroků se rozléhala kolem a vyplašila stádo koní na jednom z obrazů. Lenčiny nohy se dostaly přesně do toho správného tempa, kdy si mohla při pátrání začít přeříkávat starou známou básničku:

Řekni, odkud vítr vane,
proč je každé moře slané,
kam chodí měsíčníci spát,
proč neumí mudla čarovat,
kolik je na světě draků,
kudy vedou cesty mraků,
kdypak zazněl první smích,
kam se poděl loňský sníh?
Než přijdu na kloub záhadám,
řekni: Kdepak klobouk mám?

Klobouk s havraspárským orlem mělo ledabyle nasazené brnění v chodbě vlevo za rohem.
Lenka se usmála. Tohle zaříkávadlo zabralo pokaždé.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Tess

My bychom vzhůru k nebesům...

Věnováno padesátému výročí prvního člověka ve vesmíru.

Hlasité bušení kladiva ustalo. Tříčlenná posádka si mohla oddychnout.
„Dobře... je to spravené, takže teď už jen dobít baterie. Je noc, takže zapojím větrnou turbínu...“
„Aljošo...“ promluvil Vasja.
„Ne, neboj, to zvládnu sám.“
„Ale Aljošo...“
„Za chvíli jsem zpátky.“
Trosečníkům z Gagarina chyběl k opětovnému startu poslední krok.
Vajsa si povzdechl, vytáhl klůcek a začal leštit ušmudlané sluneční panely. Nevděčná práce.
„Proč se s tím proboha moříš?“ zeptal se ho Oleg.
„On se vrátí. A bude chtít sluneční panely.“
„Jak to víš?“
Vasja pokrčil rameny a pokračoval v leštění.
„Jsme na Měsíci. Na Měsíci není atmosféra; na Měsíci vítr nefouká.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele may fowl

Na slovíčko s oceánem

Fandom: Vlastní

Když byla Marie docela malá, vzala ji paní Nita na nejjižnější výběžek ostrova. Toho dne bylo moře indigové a nezvykle mírné. Mistryně zavedla svou chráněnku na bílý útes a posadila ji na kámen.
„Oceán zná odpověď na každou otázku. Říká se, že právě na tomto kameni kdysi seděla Sofia Mušelínka, když jí mořský vítr našeptával Proroctví. Jestli se chceš na něco zeptat, na tomto místě vždy dostaneš odpověď.“
Marie mlčela a očima se vpíjela do tmavých hlubin.
„Chceš se něco dozvědět?“ pobízela ji paní.
„Nevím,“ pokrčilo rameny děvčátko a povzdechlo si. Pak nakrčilo nos. „Snad jen… odkud vítr vane. Smrdí.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Jeřabina

Odtud vítr vane

Poznámka: dneska jsem ty slova počítala asi pětkrát a pořád ubírala a přidávala, tak snad to je sto

Anežka utáhla obvaz. Tenhle měsíc už počtvrté. „Na dřevorubce tedy jsi vážně nešikovný. Zkus víc dávat pozor.“
Mladý Nepovím kývl. Měl zrzavé vlasy, rozložitá ramena a setrvalý výraz nakopnutého štěněte.
„No, tak se měj a díky za ty květiny.“ prohlásila.
Když sklízela obvazy, přemýšlela. Hodný kluk, zásobuje ji dřevem, matka mu zemřela už dávno. A to jméno – Jarolím Nepovím, takové... správné. Tumtydumdumdydum... Ale chodí sem opravdu často, už se o tom zmínila i Stařenka...
Anežčiny myšlenky téměř se slyšitelným klapnutím zapadly, kam měly. Bez zastavení začala obvazy po stole opět rozkládat. Předpokládala, že v lese zítra zase někomu sjede sekyra.

Fandom: 
Rok: 
2011

Odkud ten vítr vane?

Xénie byla naštvaná. Sice už si zvykla, že její muž jakoby přitahoval maléry, ale už toho bylo na ni skrátka příliš. Když se zase jednou vrátil domů až k ránu, vyčerpaný a tričko zacákané krví, nejdřív se ujistila, že není zraněný, ani se nezeptala, s jakou nestvůrou měl tentokrát co do činění, a spustila: „Proč, u Želmíra, musíš všecho řešit právě ty? To ti ještě všechny ty maléry nestačily?“

Evžen zcela výjimečně raději nic neříkal a čekal, až se uklidní.

A obyvatelé Lysolaj, zvláště pak ti obyčejní, se divili, odkud se v naprosto klidném ránu vzal nad trafikou ten vichr.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Iswida

Pohádka o zlém větru

Bylo jednou jedno království, kde lidé žili šťastně a spokojeně. Ne že by je nic netrápilo, ale pomáhali si, a tak každou nesnáz rychle překonali. Až na jedinou.
Každý podzim začal od hor foukat vítr, který přivál špatnou náladu. Lidé na sebe začali být zlí, a teprve když napadl sníh, uvědomili si, jak hloupě se chovali. To pak vždycky přemýšleli, odkud ten vítr fouká.
Několik lidí se vypravilo po tom pátrat, ale žádný se nikdy nevrátil. Říkalo se, že v horách sídlí tak mocné zlo, že kdo jej spatří, dobro ho navždy opustí.
A tak bylo království každý podzim nešťastné.

Fandom: 
Rok: 
2011

Odkud vane

fandom: život :)

Znala jsem ho odmalička.
Vyrůstali jsme kousek od sebe, vídali se každý den, smáli se na sebe, mávali si přes řeku a pouštěli po vodě lístky.
Jak dny míjely, stali jsme se nerozlučnou dvojicí u řeky. Já a on.
Bylo čím dál jasnější, že až přijde správný čas, sblížíme se ještě víc.
Vyrostli jsme, dospěli a celí rozechvělí čekali na ten krásný okamžik, kdy zavane náš vítr.
Jenže pak konečně zavanul a veškeré mé těšení a naděje vzaly za své. Foukal totiž jen ode mne k němu.
A když jste jednou větrosnubná dvoudomá rostlina, musí vát vítr vždycky od něj…

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Neferet

Drby

Co se to sakra dneska děje? Přijde mi, že se lidé chovají nějak divně. Chodí kolem mě jakoby po špičkách, nikdo z nich se na mě snad ani nepodívá.
Míjejí mě na chodbě, při hodině si vedle mě nikdo nesedne, obědvám sama.
Profesoři se na mě podivně dívají a při hodinách mě vyvolávají častěji a častěji. Dávají příliš těžké otázky, na které často neznám odpověď.
Nevím co se to se všemi děje, ještě včera bylo vše normální.
Pohled mi padne na spolužačku, která mě z nějakého důvodu nenávidí a v tu chvíli, z výrazu její tváře pochopím, odkud vítr vane.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Cinta cintá…

Severusi, prosím. Vždyť je to naprostá pitomost. Nemůžeš přeci požadovat po studentech, aby nosili k jídlu bryndáčky.
„To nejsou žádné bryndáčky!“ Obořil se na Minervu Severus. „Jsou to Ministerstvem korektně schválené ubrousky k jídlu.“ Začal se hájit.
„Ale studentům to vadí!“ Snažila se ho přesvědčit.
„Studenti mají poslouchat! Ne si vymýšlet!“
„Ale i Brumbál…“
„Tak Brumbál!“ Přerušil ji. Již věděl, odkud vítr vane. „Brumbál, který si nejvíce bryndá na fousy. Tomu to vadí! Ne Studentům.“
„Jistě, ti se proti tobě nezmohou ani na slovo.“ Rezignovala Minerva.
„Viděla jsi někdy jíst Brumbála polévku? Vždyť ji z hábitu čistí ještě další den!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Wee-wees

Odkud vane vichr...

Všichni herci do posledního měli tento instinkt dokonale vycvičený. Sešli se právě ve chvíli, kdy se zkouška začala nezvratně hroutit. Dobře věděli, že teď začne ta zajímavá část.
Principál to věděl taky, jen o několik minut déle odmítal opustit své iluze.
Ale když se Standa poosmé přeřekl ve větě o pěti slovech, vzdal to i slovutný mistr.
„Pane principál...“ zaprosila Anežka.
„Tak jo,“ povzdechl si, „tak Vane vichr z hor, no...“
A zatímco se ansámbl nadšeně pustil do tahání kulis a srdceryvných zvolání, popřemýšlel tiše nad tím, jestli to se svojí teorií oživlého dřeva přece jen o pár kroků nepřehnal.

***

Fandom: Jára da Cimrman

Pozn.: Já vím, že na to, jak je to vtipnej fandom, to vůbec není vtipný, ale znáte to, bod je bod. :o)

Rok: 
2011

Přátelé plachetnic

Mistrál, severozápadní, král jadranských větrů. Přináší vůni hořících cedrů a šeptá o cizích krajích, divech a dálavách.

Bura, severovýchodní, bouřlivák. Poťouchlý a škodolibý, zvedá nečekané vlny a jeho divoký smích zní lanovím mezi duněním hromů.

Jugo, jihovýchodní, smutný klaun. Voní po ozónu, obrušuje hrdla červeným saharským pískem a jeho tiché vzlyky způsobují citlivějším povahám ukrutné bolesti hlavy.

Tramontana, severní, chladná kněžka. Rozmarná a náladová, pohladí ledovým dechem a za chvíli tříská ráhnovím do ztuhlých rukou a neopatrných hlav.

Levant, východní, utěšitel. Nafukuje břicha mraků, nosívá darem jemný déšť a jeho šeptání uklidňuje rozhárané duše a hojí zlomená srdce.

Staří přátelé.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele sigam

Doučování

„Občas mi připadá, že jsi natvrdlejší než měsíc starý chleba.“

„Já?“ podivil se Sirius a zatvářil se nevinně jako Adam, který právě zahodil ohryzek.

„Myslíš si, že nevím odkud vítr vane?“

„Je těžké to zjistit, když jsme uvnitř.“

Remus zavrtěl hlavou. „Ty chceš vysvětlit lektvary a ani si nevezmeš učebnici?“

„Já spoléhám na tvoje vědomosti. Jsi úžasně chytrý, víš?“ mrkl na něj Sirius a přiblížil se k němu, aby jej mohl obejmout.

Remus se napůl samolibě usmál. A pak se zatvářil škodolibě. „Tak jo, půjčím ti svoji učebnici a jdeme se učit.“

„Tak fajn. Ale nejprve si procvičíme anatomii, jo?“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele eliade

Křídla

Vždycky si přál létat. Od té doby, co ve svých šesti letech viděl v televizi dokument o orlech skalních, ho létání fascinovalo. Chtěl být stejně svobodný a neohrožený jako orel.
Dlouho pak každý večer prosil Boha, aby mu nechal narůst křídla, taková křídla, jako mají orli. Modlíval se ještě potom, co maminka zhasla lampičku, vytrvale a přesvědčeně.
Věřil, ale nic se nestalo.
Na jednom školním výletě objevili nádhernou vyhlídku. Všichni se kochali krásnou krajinou kolem, ale on byl schopen vnímat jenom jedno. Vítr. Vítr který mu šeptal: „Leť, jen leť!“
Byl to příznivý vítr.
Skočil dolů.
Létat bylo tak snadné!

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A