DMD č. 29. pro 29. 4. 2018. Téma: Tetovaný

Obrázek uživatele saasa

Večeře II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble ze 23. 4..

Drabble: 

Chvíli bylo ticho, v němž se oba zabývali především skrýváním svého svědomí. Časy byly zlé a v Temerii snad ještě horší než všude kolem. I ti, kteří nechtěli víc než se skloněnou hlavou obdělávat svá pole, o tu hlavu až příliš často přicházeli. A co bylo nejhorší, nemohli za to v mnoha případech vojáci, lapkové nebo vůbec lidé. Válka otevřela cestu silám, které už několik generací znali lidé jen z večerních vyprávění u piva.

Zvenčí se ozvalo několik těžkých kroků a dveře vpadly do místnosti, utržené z pantů. Ve světle ohně se na jejich místě rýsovala mohutná, hustě tetovaná postava.

Tisíc zázračných bylín a húb

Úvodní poznámka: 

Prvý diel série: Albus Dumbledore má svoje dôvody
Predchádzajúci diel: Konečne pravda

Drabble: 

"Naozaj si myslel, že tá jazva je tetovanie?"
"Trochu. Myslel som, že rodičia boli hipíci - preto ich teta neznášala."
Ron vyprskol smiechom. Hneď ale zvážnel pri pohľade na rozvrh. "Ó, nie. Zajtra dojhodinovka elixírov - počul som, že učiteľ je riadne nepríjemný."
"Snape? Ten ma sem priviedol. Trochu mrzút, ale nič hrozné," pokrčil Harry plecami. Ľahko sa zľahčovalo v klubovni, kam zo skleníkov doliehala vôňa bylín a zeminy... Po boku priateľa.

*

"Potter, kde by ste hľadali bezoár?"
"V žalúdku kozy, pán profesor," odvetil Harry a očakával ďalšiu otázku. Dursleyovci sa s ním pol leta nebavili. Dosť času naštudovať si učebnicu elixírov.

Závěrečná poznámka: 

Nasledujúci diel: Potterov návrat

Obrázek uživatele angie77

Jasné znamení

Drabble: 

„Co si pán přeje?“ zeptala se s hlubokou úklonou.
„Pán se jmenuje Tyrion a přeje si, aby sis to konečně zapamatovala,“ zaprskal.
„Jistě, pane,“ znovu se uklonila.

Dělala si z něj legraci? Nebyl si vůbec jistý. Připadal si poněkud vláčený událostmi, na což nebyl zvyklý. V bedně přepraven do Pentosu. V kočáru s Illyriem, sice pohodlnější, ale zdlouhavé. Teď už několik týdnů na lodi, kde mu ten, co si říká Griff, odmítá dát dostatek vína.

Ale aspoň je tu na první pohled poznat, že děvka je děvka, pomyslel si dívaje se na tetovaný obličej dívky, která se o něj starala.

Obrázek uživatele Birute

Ten pravý

Úvodní poznámka: 

Varování: SPOILERY pro 2. díl, násilí a mučení.

Drabble: 

„Přistoupíš na můj návrh, nebo tu zemřeš,“ zasyčel temný vílák a popadl kost, kterou měla hrdinka zabodnutou v ruce, a zakroutil s ní. Hrdinka zoufale zařvala.
„Dobře,“ vydechla nakonec. „Strávím s tebou každý měsíc jeden týden.“
Temný vílák se spokojeně zazubil a položil tetovanou ruku na její zraněnou. Při další vlně bolesti, která ovšem byla léčivá, a tudíž pro její dobro, hrdinka omdlela.
Když se probrala, zjistila, že má ruku pokrytou stejným tetováním jako temňák a oko vyobrazené v dlani jako by ji neustále sledovalo.

V další knize je z toho pravá, osudová láska a čtenář hází knihu z okna.

Vodníkovo jezírko

Úvodní poznámka: 

Asi není nijak zvlášť výjimečné, ale ten vztah k němu prostě mám.

Drabble: 

To jezírko v lomu patří k mým nejoblíbenějším místům.
Malebně zasazené do prstence vysokých žulových skal, obrostlých břízkami a osikami, úplně nahoře orámovaných tmavými borovicemi. Vepředu široká skalní terasa jen kousek nad vodou, nalevo naopak srázná, skoro hladká stěna. Ve škvírách rostou fialové zvonky.
Většinou je tam živo, ale někdy, když jsem ve vodě sama, mám dojem, že mě v příští chvíli zatahá vodník za nohu.
Jenže.
Na čelní stěně se skví oranžový sprejový nápis. Pár tlustých písmen, rozhodně žádné veledílo.
Potetovaná skála. Počasí na tohle nestačí, odstraňovat to nikdo nebude.
Ale kdoví, třeba má už i vodník nějaké tetování.

Obrázek uživatele Terda

Jenom mezi námi

Fandom: 
Drabble: 

Déšť kreslil na hladině složité obrazce, když člun mířil k přístavu.
Admirál ji přijal neobvykle brzy.
„Doyleová. Zase jste měla z pekla štěstí!“ zvolal, sotva stačila pozdravit.
"Zde je mé hlášení, pane.“
Farrelův zrak sklouzl k ruce na pásce.
„Vidím, že jste nevyvázla bez zranění.“
„Dubová tříska, pane.“
Admirál potřál hlavou. Snad aby zahnal chmurné myšlenky. Kolik takových viděl. Pahýly paží. Smrt. Raději změnil téma.
„Pan Gillingham se osvědčil?“
Ztišil hlas, že ho sotva slyšela.
Vážila každé slovo. Říci pravdu znamenalo stigma. Lhát nechtěla.
„Já znám tyhle mládence. Spoléhají na strýčky na vlivných místech.“
„Je mladý. Ale učí se.“
Konečně.

Závěrečná poznámka: 

Podle jednoho z výkladů tety Wiki slovo tetování pochází ze samojského slova tautau neboli kreslit. Jiný výklad tvrdí, že pochází z malajského slova tatu, které znamená ránu nebo zraněného. Ve staré Číně pak údajně tetování sloužilo k označení zločinců podobně jako cejch. Tetovaní by tedy v celém drableti měli být celkem tři.

Obrázek uživatele Tora

CatArt

Úvodní poznámka: 

Tetování neholduji, proto si dnes vypomůžu historkou mé kamarádky, říkejme jí třebas Lída. Také milovnice koček, má doma tři - z toho dvě zcela černé. Základ historky je skutečně autentický. Zda rozhovor probíhal úplně přesně takto, na to bych nespoléhala. Ale dotazů, těch bylo plno.

Drabble: 

„Snad ses nedala na brandování?“
„Cože?“ Lída nechápe.
„Značkování, branding… tohle myslím,“ ukáže kolegyně na Lídinu tvář.
Lída se trpce pousměje. „Tohle?“ Dotkne se natrženého rtu a tří dlouhých šrábanců, vedoucích od čela přes tvář. „Jak bych ti to jenom vysvětlila… tomu se myslím říká CatArt.“
„Jé… to neznám!“ Kolegyně, horlivá zastánkyně tetování, piercingu, permanentního make-upu a všech prapodivných zvyklostí, kterými si někteří jedinci dle jejich názoru zdobí tělo, nadšeně nadskakuje. „Ale tyhle tři jizvy asi nezůstanou, ne? To máš znak… čeho vlastně?“
Lída se spiklenecky nakloní: „Že jsi to ty… Toho, že na mě ze schodů spadla spící kočka.“

Závěrečná poznámka: 

Určitě vás napadne otázka, jak mohla na Lídu spadnout kočka ze schodů. Lída vlastní domeček, vevnitř v obýváku vedou schody nahoru do patra. Pod schody má Lída pohovku. Pro vaši představu - její obývák vypadá zhruba takto. No a na jednom z těch horních schodů spala jedna černá kočička. Spala tvrdě, a jak se otočila, spadla dolů na pohovku, kde v té chvíli vsedě odpočívala Lída. A na CatArt bylo zaděláno...
A opravdu nelžu, ta historka se stala, viděla jsem "Lídiny" fotky... CatArt rozhodně nedoporučuji.

Poznámka č. 2 - pokud neznáte termín branding, tak to je něco jako značkování - rozpáleným železem se na těle vypalují různé obrazce, po zahojení vzniknou keloidní jizvy, které vystupují navždy. Nejhorší fotky "brandingu", co jsem viděla, byly ty, kdy si parta opilých mladíků "brandovala" zadní část těla rozpáleným šťouchadlem na brambory. Fotky teď nejsem s to dohledat, ale vypadalo to šíleně.

Poznámka č. 3 - abych nemýlila čtenáře - termín CatArt je vymyšlený námi kočkařkami, říkáme tak škrábancům, které nám občas působí naši chlupatci - většinou tedy ne úmyslně. Není to žádný terminus technikus a kočky rozhodně nikdo netetuje :) tedy, domnívám se, neslyšela jsem, že by byly kočky tetované.

Obrázek uživatele KattyV

Všeho do času

Fandom: 
Drabble: 

„Severusi?“ Teddy naprosto nečekaně chytne svého tchána za ruku, povytáhne mu rukáv a přejede palcem po zašedlé lebce s hadem. Severus mu paži prudce vyškubne. I třicet let po skončení války se vyhýbá pohledu na své levé předloktí.
Teddy se nedá zaskočit.
„Nechtěl bys to odstranit?“
„Dobře víš, že to nelze,“ zasyčí ředitel bradavické školy, najednou dokonale podobný svému minulému já.
„Už to neplatí. Právě jsme dokončili výzkum, díky kterému se dokážeme s tímhle odporným tetováním vypořádat.“
Severus zaváhá.
„Neměl bych. Je to připomínka na věci, které si neodpustím nikdy.“
„Víš, jaký na to všichni máme názor. Zaplatil jsi dost.“

Závěrečná poznámka: 

No jo, já vím, že ještě nebyla svatba a už je ze Severuse tchán. Ale ten výzkum dal léčitelům prostě hromadu práce, do svatby by to nebyli stihli. Pokud přijde vhodné téma, napravím to v posledním drabblíku. Zatím si můžete přečíst něco z loňska. Svatba z pohledu Megan (http://sosaci.net/node/27682) a Severuse (http://sosaci.net/node/27982).

Obrázek uživatele hidden_lemur

Nezapomenout

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle se stalo. A fakt na to nezapomenu.

Drabble: 

Dokonce i kopie fotek vypadají zaprášeně. Paní se křehkou rukou opírá o pult a druhou rozkládá brýle. Pro jistotu sáhnu dozadu a přistrčím židličku.
Listuje pomalu, oči, zmatnělé zákalem, nezaostřují. Bohužel jí nemůžu nabídnout lupu - na podobný sortiment je Heidino knihupectví moc malé.
"Tahleta," ukáže stařenka. "Hned na kraji, vidíte? To je Iva. Byly jsme jako sestry." Ještě chviličku se dívá, na rtech úsměv, pak publikaci o Osvětimi zavře. "To jsem chtěla vidět. Děkuji vám."
Někdo mou pusou odpoví Nashledanou. Odtrhne oči od hubeného zápěstí. Od čísla, co tam bylo vytetovaný. Jakmile odejde, zvládnu jen dvě věci.
Brečet.
A nezapomenout.

Obrázek uživatele Martian

Poslední rozcestí

Fandom: 
Drabble: 

„Vítej mezi nás, Severusi.“
Snape měl pocit, že Voldemortův hlas přichází odkudsi z dálky, zároveň ho však slyšel i docela blízko, jako by přímo uvnitř své hlavy.

Matně vnímal, jak k němu z kroužku Smrtijedů přistoupil Lucius Malfoy a stejně jako kdysi v Bradavicích ho přátelsky poplácal po zádech.

Severus pomalu uvolňoval zaťaté pěsti.
Bolest temného kouzla, vpíjejícího se černými linkami hluboko pod kůži, slábla.
Netrvalo dlouho a Znamení zla, vypálené na jeho předloktí, nepřipomínalo víc než obyčejné tetování.

Přesto se změnilo mnohé.
Severus pohledem přelétl po svých druzích a spolu s nimi vykročil na cestu, z níž nebylo návratu.

***
Obrázek uživatele Ghormoon

Lovci

Úvodní poznámka: 

32. v sérii „Údolí Shatheků“ (viz proklik fandom), přímo navazuje na 31.

Drabble: 

Ivan se škrábal po skalách ven z údolí, když si v dálce všimnul člověka. Rychle slezl a schoval se do křoví.

Muž se k němu pomalu přibližoval. Byl vysoký a hubený. V obličeji měl piercing a tetování. Byl ozbrojený, pravděpodobně na lov zvířat.

Ival se připravil ho přepadnout, když si za ním všimnul dalších dvou postav. Schoval se a čekal.

Skupinka jej minula o desítky metrů. Když byli z dohledu, rychle vyrazil zpátky do tábora.

„Tak co, dovolal ses?“ ptal se Sergej.

„Nestihl jsem to. Je tu parta lovců z toho tábora. Jestli nás tu najdou, tak to bude průser ...“

Obrázek uživatele Wolviecat

Antropologie pro Ohnivé království

Drabble: 

Větrní nomádi jsou synonymem pro nevázanost a lehkomyslnost. Přesto dokázali několik hodin, možná dní, sedět v nepohodlné poloze, zatím co jim někdo do těla zabodával jehlu.
Pro členy vodního kmene nechávají vládce vody, aby jim natlačili inkoust pod kůži. V posledních letech však tato primitivní pověra, která má chránit před démony, pomalu začíná ustupovat modernímu myšlení.
V zemním království je tetování pro vojáky a zločince. Odvaha a ostuda. Jak se blíží konečná porážka, přestávají se od sebe lišit.
Lidé ohnivého království nevěří na démony a čáry na kůži, které je zadrží.
A jsou lepší způsoby, jak někoho na věky označit.

Obrázek uživatele Stevko

Návšteva zo zahraničia

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či tiež vidíš toho človeka, čo sem ide.
- Veruže vidím. Voľajaký černoch to je, alebo čo.
- To veru nebude černoch, Pištík môj.
- Dobrý den. Jak se tady máte?
- Čo hovorí? Uráža nás?
- Nechytaj hneď valašku, Pištík. Toto nárečie je mi povedomé. Počuj, biedna duša, nekandidoval si ty za prezidenta?
- No, jo. Ale to už jsou čtyři léta. A stejně byl zvolen někdo jiný.
- Vieme, aj toho sme tu už mali. Všetku slivovicu nám vychlastal.
- Aha. Tak to tady chytnul tu virózu.

Závěrečná poznámka: 

Šírka 31.11649 Dĺžka -5.16383 (Mohand)

Obrázek uživatele Eillen

Úcta barbarů

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32537

Drabble: 

Split slib, který dal léčiteli, bylo těžké. Věděl, že v Aldormě i Tristenolu by se na něj dívali skrz prsty. I v Tezárii by byl jeho život složitý. Snad jen v Theosu by jej přivítali s otevřenou náručí.

Chvíli nad Theosem uvažoval. Ale pak museli zasáhnout draci. Putoval Karaminskou vrchovinou aniž by znal cíl své cesty, když narazil na kmen barbarů. Bál se, že přijde o život, ale oni jej ignorovali. Měli větší problém než jednoho cizince. Jejich šamanka bojovala o život.

Nezaváhal ani na vteřinu. Zachránil ji.
S prvním tetováním našel nový domov.
Stal se jedním z nich - Barbarem.

Závěrečná poznámka: 

Příslušnost ke kmeni barbarů se dává na odiv tetováním na krku muže. Barbaři mezi sebe nepouští cizince - navíc z Aldormy nebo Tristenolu, kterým stále nemohou odpustit, že jim zabrali jejich zem a při té příležitosti spoustu kmenů pobili. Přesto však jsou to muži cti a záchranou šamanky si u nich může získat úctu kdokoliv. Pokud jej poté náčelník se šamankou uznají za sobě rovné, má možnost se přidat k jejich klanu.

Obrázek uživatele Eillen

Čárku za příběh

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32536

Drabble: 

Netušil, kde se v něm vzala síla opustit oba muže a vrátit se do Města. Přitom to bylo jednoduché. Stačilo jen pomyslet na místo a čas a ve vzduchu se objevila brána, kterou prošel.

Netušil, co znamená být Vypravěčem. Měl snad vyprávět příběhy lidí z města? Pokud to tak má být, začne svým.

Posadil se na náměstí vedle malého chlapce.

"Chceš slyšet příběh tajemný jako město samo?" zeptal se. Chlapec mlčky kývl.

"Dobrá. Ale každý příběh něco stojí," pousmál se Jindřich. "Čárku za příběh," pronesl s úsměvem a nastavil ruku. Chlapec vytáhl barevnou křídu a udělal čáru na hřeb dlaně.

Závěrečná poznámka: 

Bojím se posledního tématu. Moc se bojím. Ráda bych totiž napsala jeden střípek, který tu schází (alespoň mně).

A uvědomuji si, že čmárnutí křídou není tetování, ale další čárky mohou být klidně inkoustem...

Obrázek uživatele Regi

Hlavolam

Úvodní poznámka: 

Dneska se Indy konečně zase dočkala. Vstala dříve než Hagrid. Jasně, včera byla sobota, asi se někde kapku zdržel. :-)

Drabble: 

Zaslechla jsem nové slovo. Je divné. Za nic na světě nemůžu přijít na to, co by mohlo znamenat. Možná má ten člověk moc tet... Ale to asi nebude ono. Protože tety já mám taky. I strejdy. Všechny lidi mých kámošů, co spolu chodíme na nedělní procházky. To bych mohla být klidně třeba strejdovaná, ne?
Taky mě napadlo nakouknout do naší koupelny, jestli náhodou někdo právě nevlezl do této vany. Jenže tam vůbec nikdo nebyl a navíc mi došlo, že vanu nemáme. Jenom sprcháč, co mi v něm moji lidi myjou nožičky…
Tak už nevím. Mohli byste mi to někdo vysvětlit?

Takovouhle ránu nemá ani Ronaldo

Drabble: 

„Peťásku, tak tam nejezdi.“
„Mami, když nepřijedu, bude nás málo a prohrajeme kontumačně.“
„Ale Peťásku, už nejsi nejmladší, nemáte někoho jiného?“
„Nemáme, jinak bych fakt nejezdil!“
V poslední větě Petr trochu lhal. Fotbal miloval a nevynechal jedinou příležitost nastoupit k soutěžnímu utkání. Věděl, že v devětatřiceti jich na něj už moc nečeká a byl rád i za hraní v nižší soutěži.

Jeho máma dlouho nechtěla uvěřit, že Petrovi ukončil zápas zásah bleskem, který nepřežil. Znělo to jak špatný vtip.
Před naložením do sanitky mu stáhli triko a odhalili na umírajícím těle kérku.
„Co tě nezabije, to tě posílí,“ sdělovala odhodlaně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Nevyslyšená tetovací touha Zdiradova

Drabble: 

"Nechám si vytetovat srdíčko a do něj jméno Tabita!" praví Zdirad.
"Chraň tě ruka páně, to bych ti zmaloval zadek do fialova!" vyskočí Pankrác jak čert.
"Tatínku, mírni se!" zasahuje Jenovéfa.
"Takže argumentačně," pokračuje po svém uklidnění Pankrác, "jsi, Zdirade, přesvědčen, že to Tabita ocení? Když ne, bude ti to vadit pro známosti s jinými slečnami. Můžeme se pobavit o tričku na zakázku s nejrůznějšími obrázky či nápisy, třeba i Tabitou, ale svou kůži máš jen jednu. Tak si ji neprzni ani sebebohulibějšími motivy. Pamatuj, chlapče, my Zlámaljelitové jsme vždy byli, jsme a budeme seriózní džentlmeni, tetování tedy přenecháme hejhulům!"

Obrázek uživatele Palčík

Kontakt: opona (Zina)

Drabble: 

Milý Matěji,
píši Ti, ač tuším, že dopis nikdy nedojde, ale třeba švarným mladíkům, jako jsi Ty, poštu nezadržují. Moc na Tebe vzpomínám, neviděla jsem Tě u vlaku, ale asi chápu. Mám se všelijak, moc nám pomohl náš dobrý kamarád Ivan Kyncl, Evžen Brikcius nás přivítal na londýnském Victoria station ohňostrojem!
Ale nepřestávám brečet, zajizvená zevnitř i zvenku, ty čtyři intenzivní roky se do mě vpálily jako tetování, každé zazvonění ve mně vyvolává hrůzu, každé ráno chci vidět ty, které jsem opustila.
Promiň, pro slzy nemohu pokračovat dál, pozdravuj tátu, až ho pustí.
Tvá Z.
V Londýně 13. 10. 1982

Závěrečná poznámka: 

Dopis se M. B. nikdy nedostal do rukou, zadržen v rámci preventivní prověrky korespondence bytu "objekta" akce DOKTOR-19, ač ten v kriminálu.

Obrázek uživatele Vinpike

Ráno, odpoledne i večer

Drabble: 

Občan zjevně exhibicionistický masochista, dlouholetý muž sadistky.
Na každém kousku jeho jenom otrenýrkovaného těla nějaká malinká jizva, od hlavy k patě pokryt roztrhanou pavučinou, sítí nespojitých narudlých čar, hieroglyfická hydra vypadlá z Boschova obrazu.
„Kdo vás sem vpustil?!“ nasadí ostrý tón starosta, ale nevyzní to, na chvostu trochu osičí.
„Moje propustka,“ ukáže návštěvník kuchyňský nůž, dosud skrývaný za zády.
„Co mi chcete?“ rozdrnčí třasořitka i okenní tabulky.
„Přestaňte už!“ prosí úpěnlivě tetovaný, „Za každou vaši lež, abych sám nezapomněl, řízl jsem se do kůže! Taková čárka za pivo. Jenže jsme v polovině volebního období a já už nemám kam psát!“

Závěrečná poznámka: 

Dovolím si zdůraznit, že politiky mám rád a jejich práce si vážím, jen mi vadí ti nestydatě ulhaní.

Obrázek uživatele Faob

Potetován zevnitř

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Z ničeho není nic.
Silvestra strávil v nemocnici, koncem ledna – vyčerpán a horečnatý, zato bez diagnózy – propuštěn domů, jenže antibiotika ani čas nepomáhaly, „Do psího anu,“ neklel kamarád internista, „nějaký úraz v dětství nebyl?“, vrtěl hlavou, nic, zdravý jak řípa i Říp, sportovec, patnáct let odmlky proklatě dlouho.
„Vždyť máš kratší nohu!“
Vlastně jo, rozmlátil se na lyžích.
Ve vydlabané noze přes všechnu supermoderní péči někdejší ortopedické chlouby socialistického bloku zůstalo zánětové ložisko, bakterie jak motýlí kukla přežila roky, aby se vylíhla, až když definitivně pozapomněl.
Z něčeho je něco.
Ani duše neumí udělat tlustou čáru za minulostí.
Natož tělo.

Kterak zvědavost štěstí zničila

Drabble: 

Byl prostě dokonalý.
Urostlý, mužný, vlnité vlasy barvy dozrálého kaštanu, klasicky krásná tvář s pěkně krojenými rty a pomněnkově modrýma očima lemovanými závojem hustých dlouhých řas.
Byl vzdělaný, úspěšný a bohatý.
A skromný, nikdy nechtěl vyprávět o tom, jak ke svému bohatství přišel.
„Dlouhé roky poctivé práce,“ říkával jen.
Byl vždy perfektně oblečen a dbal na dobré vychování. Důvěrnosti až po svatbě, lásko!
Ona však nedokázala odolat pokušení. A tak, když ho jednou přijela nečekaně navštívit, následovala šum vody a potajmu nahlédla do sprchy.
Svět se jí rozbil na tisíc kusů.
Na pravé paži skvěla se lebka se zkříženými hnáty.

Obrázek uživatele Aplír

Zachránce

Fandom: 
Drabble: 

Vesnice se polekala zajíkavého volání. Zděšením některé výkřiky vystoupaly do falzetů. Had! Strach zesiloval křik, který se rozléhal kolem. Had! Zavolejte rychle Tetovaného! Křik se změnil v jekot.

Had se zatím neohroženě plazil k malému dítěti. Jeho klikatý pohyb jako by lidi zhypnotizoval. Stáli bez hnutí. Jekot vygradoval v kvílení.

Tetovaný přiběhl na poslední chvíli. Vzal chlapečka a předal ho roztřesené matce.
Ale had plný zloby, že přišel o kořist, ho stačil uštknout.

„Musíme mu pomoct, nebo zemře,“ vybízel jsem ostatní z letargie.
„Neboj se,“ uklidňoval mne stařešina. „Má magické tetování, na toho hadí uštknutí nemá moc.“

Kupodivu tetovaný přežil.

Závěrečná poznámka: 

Tetování nemělo nic společného s magií. Mělo prozaičtější vysvětlení.
Tetování, se provádělo postupně během života, vždy na malých ploškách těla. Barva se smísila s malým množstvím jedu a společně se vpravovala do kůže. Tetování pak fungovalo v podstatě jako očkování.

Tvrdí chlapci

Fandom: 
Drabble: 

Amrova skupina chlapců si nijak nezadala s Gweninou skupinou. Jediné, v čem vynikali, bylo tetování. Zvláště v případě Tíra. Chlap skoro stejně mohutný jako Amra, pokrytý obrazci tak, že by to vydalo na tři knihy. A všechny ty obrazy znamenaly bojovou zkušenost nebo přežití nebezpečné situace.
Jednou večer se o nich Tyros vyjádřil. Tír si sundal košili.
"Až tohle skončí, doplním si tu malou malůvku na zádech."
Malá malůvka by stačila na plochu mezi okny v menším kostele. Jen ten námět by musel být jiný. Tír byl tvrdý chlap. Ale ani tvrdost a hromada tetování vás neuchrání před iluzorní pastí.

Oko

Drabble: 

"Tetování je obvykle poměrně nevinnou záležitostí. Tetovat se lidé dávají z různých důvodů - aby investovali do umění, přestože příliš nerozumí modní malbě a na sochu nemají ve svém skromném příbytku místo, aby zaujali, ukrátili si čas ve výkonu trestu nebo třeba proto, aby dali najevo příslušnost k vojenské jednotce nebo pouličnímu gangu.
Tetování také málokdy představuje něco děsivého, ačkoliv plešatý pán s tváří potetovanou tak, aby vypadala jako lebka umrlce dokáže člověka znervóznit, zvláště když tohoto pána potkáte v temné uličce jak svírá v ruce ocelovou tyč.
Je tak poměrně překvapivé, že malé tetování ve tvaru oka ukrývá takovou hrozbu."

Obrázek uživatele mamut

Kerka

Fandom: 
Drabble: 

Tož tak vas by zajimalo, co ja na ty kerky, ni.
No ja vam povim.
Tu v tym našim kraju se dycky našli taki chachaři pomalovani.
Chlapiskla jak dubi, oni jak vyšli z te ďury, oči podmalovane černym, to ste si až na dupe sedli.
Ty pracky, co s nima hajcmany lamali z rubani, měli takyma obrazkama pomalovane, že ani v Plajbóju to do dneska od hamby neukazali.
Tož tam same ty kosočtverečky a zvyřata chovne. (No kozy, no, kdo by nepochopil).
Ale dnes? No to děs.
Kdejaky chvistek, aj děvuchy, počmarany až za ušima.
Pry vyjadřeni identyty, či co.

Závěrečná poznámka: 

Volný překlad pro obyvatele vzdálenějších lokalit naší krásné české zemičky:
Takže Vás by zajímalo, jaký mám názor na tetování.
Inu, povím Vám to.
V našem kraji (myšleno Ostravsko) vždy byli potetovaní muži.
Rostlí chlapi, po slončení směny na šachtě, s usazený uhelným prachem okolo očí (šel by smýt, ale byla to taková výložka cechu), jeden se nestačil divit.
Ruce silné, že při likvidaci důlního díla po vytěžení uhlí nepotřebovali ani nářadí, měli potetované různými obrázky geometrických tvarů a části lidských těl (ženských těl).
Ale v dnešní době. Co na to říct.
Tetování má kde kdo. Někdy až moc.
Prý vyjádření postoje vůči společnosti.
volný překlad: mamut

Obrázek uživatele Arenga

Rodinné dědictví

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Ne je jenom pouhé slovo..." (http://www.sosaci.net/node/32606).

Drabble: 

Meltémi osaměla. Natolik, nakolik může člověk osamět s kocourem schopným myšlenkové komunikace… Podrbala Arténia na hlavičce. Bylo to pečlivě vyšlechtěné plemeno, v uchu vytetovaný aktalanový znak potvrzující čistokrevný původ. Součást jejího rodinného dědictví. Matka kočky milovala a její lásku zdědila i Meltémi.
Další součást jejího rodinného dědictví byl rukopis ve vazbě šeříkové barvy. Rukopis opatřený neobvyklým slepotiskem. Keriaktem, jehož druhou část hledal její otec Eyssal - přes manželčinu nevoli - celý svůj život. Jeho poslání i srdce hořící pro Rifas zdědila i Meltémi.
Dnes do svých služeb získala Redarského. Bude za ni dělat špinavou práci.
Ona zůstane v pozadí, neviditelná před nepřáteli.

Závěrečná poznámka: 

Hodně jsme v příběhu poskočili, takže pokud máte nějaké nejasnosti, klidně se zeptejte!

Obrázek uživatele Nathanel

Znamení hrdinů

Fandom: 
Drabble: 

Poručík Floyd se omýval v sudu s vodou, do půl těla nahý. Všudypřítomný oranžový prach pomalu odtékal v malých stružkách jako pláč cihlového boha.
„Ty jizvy…,“ ozvala se váhavě Theresa, „máte z Bitvy Skopců?“
Poručík se překvapeně otočil po hlase. Samčím zrakem si dívku přeměřil.
„Ano. Některé z nich… Prozradilo mě asi to tetování…“ Theresa najednou nevěděla, kam s očima.
„Prý si všichni, kdo přežili, nechali vytetovat beraní hlavu na rameno…,“ snažila se dívat stranou.
„To je pravda. Jsme hlavy skopový…,“ zazubil se na ni, „Theresa, že?“
Dívka přikývla. Maličcí motýlci zatřepetali křídly v jejím podbřišku.
„Přinesla jsem vám cigarety.“

Obrázek uživatele Bilkis

Vzdychuprázdno

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Býti katem?: http://sosaci.net/node/32502

Drabble: 

Viktor už už cítí magická pouta, která ho připravují o magii. Ovíjí se mu od kotníků ke kolenům, stehnům, pevně sevřou rozkrok, pokračují na břicho, záda, šplhají ke krku, hlavě. Je jimi protkaný, potetovaný, vkreslují se mu do téla i duše.
Ví, že Veronika souhlasit nebude. Ví to, a přesto se odvažuje doufat, že v ní bude dostatek soucitu a síla k odpuštění. Dluží mu to. Miluje ji přece.
Veronika se nadechne, její pohled je plný bolesti, utrpení, zornice zčernalé něčím temnějším než tuš. Bolestí, bezmocí, bojem. Magie kolem nich se chvěje očekáváním.
Děmon vyčkává. Ten jediný má času dost...

Závěrečná poznámka: 

Snad je tam téma... :) Jsem po bratrancově svatbě a mám toho plný kecky.

Obrázek uživatele Kleio

Vanasha

Úvodní poznámka: 

Chvíli před, ale zase ne moc velkou chvíli.

Drabble: 

Aloy byla bezradná. Proniknout na základnu Zatmění byl úkol, se kterým neměla zkušenosti, přitom nepřipouštěl chyby. Pomoci jí měl špión Vanasha, jehož měla kontaktovat jménem Avada, ale netušila, kde by ho měla hledat, ani jak vypadá. Věděla jen, že její tajný spojenec má paže s metalickým tetováním a setká se s ním v Slunečním prstenci.
Cestu jí náhodou zkřížila dívka v nesnázích. Když jí Aloy pomáhala, neznámá ji málem připravila o život. Jen omylem jí během zápasu roztrhla rukáv a spatřila kovové tetování se vzorem slunce. Proč jí nikdo neřekl, že Vanasha, nejlepší špion královského paláce, bude křehká dvorní dáma?

Závěrečná poznámka: 

Postavy z Horizonu mají tetování a piercingy z kovu, někdy se ani nedá poznat, jestli mají v kůži části kovových zvířat, nebo je to jenom kresba. Ale je to esteticky hodně zajímavé.

Stránky

-A A +A