DMD č. 27. pro 27. 4. 2018. Téma: Bez připojení

„Jsou tři ráno. Všichni šli spát. Teda, všichni kromě hlídek a možná pár lidí vystresovaných událostmi posledních dnů, vlastně let. Znáš to, takový ti, co se budí z nočních můr, nebo to vydrží táhnout celou noc, dokud jim Maxine něco nedá. Ještěže neví, že jsem tady, jinak by mi přišla něco píchnout.
Už jsme takové situace zažili. Pořád si to opakuju. Kanibalové, hladoví lvi, banditi, Downtown Abbey nebo ta mise, kdy jsme tě poslali pro deskovky.“ (Nervózní smích.)
„Na takhle dlouho jsme signál ještě neztratili… Ale ty si přece umíš poradit.“
(Dlouhá odmlka.)
„Vrať se, Pětko. Prosím. Hrozně mi chybíš.“

Bronzově zbarvený cop splývá přes kostkovanou košili k opasku záplatovaných maskáčů, šněrovací boty zjevně hodně pamatují. Kostnatý obličej a tvrdé vrásky okolo úst. Podivuhodně krásné medové oči.
„Slízáte se jak švábi na pivo,“ zubí se žena. „Radunka tvrdila, že přiběhnete cobydup!“
Pod Bořkem se div nepodlomí kolena nesmírnou úlevou.
„Vylez, Jirko,“ vydechne. Setřepe poslední pavučinky strachu. „Je to liška.“
Tuší, koho potkali. Matyldu Fuchsovou. Máminu tetu s pověstí samotářské podivínky zná z doslechu. Lidi prý nesnáší, vystačí si s liškami a lesním tichem. Raději nepátrat proč.
Dušený králík však chutná báječně, bylinkový čaj sládne na jazyku.
Zázrak jak na zavolanou.

Celé Jižní Město se ocitlo bez elektrického proudu.
Jen pár zasvěcenců vědělo, kdo mohl za několikahodinový výpadek. Pracovník PRE při sepisování protokolu zapsal:

Při kopáčských pracech pro elektrické vedení do trafostanice došlo ke zkratu vysokonapěťového kabelu. Dotyčný romský pracovník na vysvětlenou uvedl:

„Kopám… kopám, cí boha, čierný koreň silný ako ruka! Tněm raz, tněm dva razy. Cí boha! Otvorilo sa peklo. Železný krompáč horel ako svieca. Naraz som oslepol. Dál nič neviem.“

Odpovědný pracovník řekl: Ačkoli bylo vydáno výslovné varování, že se v souběhu trasy nachází vysokonapěťový kabel, nepozorností kopáče došlo ke zkratu. Ke zranění ani ke smrtelnému úrazu nedošlo.

//:V dnešním světě kompjůtrů, ju-trutrutrutrutrutru,
v dnešním světě kompjůtrů, ju-trutrutrutru.://
Pravdůůů má jenom kočičkááá,
pravdu má jenom kočička!"

To je téma! Hned mne napadla tahle příšerná odrhovačka, kterou mé děti vylepšily záměnou bouchačky za kočičku.

Dá se říct, že jsem půčák.
Půl mé osobnosti vítá všeliké připojení se svým blízkým i dalekým okolím.
Jak jinak bych mohla celý duben okukovat sosáky a vymýšlet a psát a pak číst a komentovat. Že áno.
Ale mám i druhou tvář. Po příchodu z práce odhodím mobil a vytahuji jej až s potřebou budíku.
A co teprve prázdniny. Kouzelná svoboda.

"Uživatel je nedostupný" tů-tů-tů-tů-tů...

Život je jako lezení na skále.

Někdy to jde dobře a užíváte si to.
Někdy hůř, cesta trvá dlouho a vy ztrácíte odhodlání.
Někdy, to když prolézáte opravdu těžkým úsekem, i padáte.

Občas je poslední karabina kousek pod vámi, jen tak se zhoupnete a poučeni lezete dál. A pokud úsek nezvládnete napoprvé, zkusíte to zkrátka znovu.
Občas to ale tak lehké není. To když vás dole nikdo nejistí, nejste připojeni k lanu a jen čekáte, kdy přijde osudný pád na dno. Tehdy nastává peklo a každý krok se stává noční můrou. Nikomu bych tenhle pocit nepřála.

Prosím, jistěme se navzájem.

“Slečno, uhněte!” volá mladík skrze pěstěný knír. Udýchán seskakuje z kola a vytahuje svůj iPhone X. Má velmi naspěch; tak tak se mu podařilo setřást partu z dolnoholešovického mokřadu. Ví však, že je jen otázkou času, kdy sem dorazí těžaři bitcoinů z Polis a zaberou poslední kilobajty dat.
“Já tu byla první!” odsekne slečna a bije knírače kabelkou. Ten se nedá - podnikne nožní nájezd repasovaným Favoritem.
“Au, au! Vy hovado!” skučí slečna. Z posledních sil metá kelímek od lattéčka. Knírač je však již zcela ponořen v tweet:

Posledni wifi hotspot ve meste, lol. UPC down. Rioty v ulicich. #DataBlackout #SmartCity

„Dnes to vyšlo brzy!“ hlásí Linkva.
„Hledá se Viktorčina bota!“ volá Taura.
„Jéje-jéje-jéje,“ výská Viktorka.
„Kdo si dá polední k večeři?“ křičí Thea.
„Bába zase blábolí,“ vrčí Filcin.
Apolo nedutá, smaží.
Pět pípnutí.
HLEDA SE VIKTORCINA BOTA, čtou všichni krom pisatelky a ztrácečky.

„Mám!“ vysype hlína prádelní koš.
„Taky levá,“ vzdychne Taura.
„Mám,“ otevře troubu Linkva.
„Sice pravá,“ mumlá maminka, „ale od levé, co už jsem vyhodila...“
„Našel jsem své ponožky!“ jásá Apolo.
„Kdo snědl to polední?“ kroutí hlavou Thea.
„Já,“ procedí Sikar, „jestli náhodou není na dně... ta bota.“
„Spadl net,“ panikaří otec, „nevíte náhodou, zda už vyšlo téma?“