Útočiště Metro

Obrázek uživatele ef77

Devatenáctá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Osmnáctá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Sedmnáctá

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Velmi krátká, omlouvám se :)

Obrázek uživatele ef77

Velitel 351

Úvodní poznámka: 

Obsahuje vulgární slovo.

Drabble: 

Stojí vyrovnaně jako sochy, když jim na hruď připínají další vyznamenání. Jsou speciálové, elita obrany Metra, a právě potlačili novou ideovou diverzi. Dav kleriků freneticky tleská, Vrchní mluví o zásluhách. Hovno, pomyslí si, stříleli jsme do lidí, kteří se neměli čím bránit, zabíjeli jsme sny a touhy, žádné nebezpečné zločince.
Později se na ubikacích bouřlivě slaví, chemkohol teče proudem.
Chvíli se dívá na svoje vojáky, pak si pečlivě odepne řády, svlékne uniformu, předpisově složí skříň a zapíše svůj odchod do knihy dozorčího.
A potom běží, běží tunely, pláče, křičí a taky zvrací.
Velitel 351 se stává Carterem.
Odteď a napořád.

Obrázek uživatele ef77

Šestnáctá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Patnáctá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Podzemní snění

Drabble: 

První generace Metra snila o věcech, které ztratila.
O modrém nebi a slunci nad hlavou, o vůni chleba i čerstvě posečené trávy. O květech a stromech, na kterých zpívají ptáci.
Snila potají, protože věděla, že už se nikdy nevrátí na zamořený povrch.
O svých snech nemluvila, aby nepřišla o rozum.

Současná generace sní o věcech, které nikdy nepoznala, neviděla, necítila, neprožila.
O modrém nebi, kde místo zářivek svítí slunce a měsíc a hvězdy. O světě neomezeném na tunely, nástupiště, podzemí.
Sní potají, protože ví, že snít nahlas se ve světě kleriků nesmí.
O svých snech nemluví, aby nepřišla o život.

Obrázek uživatele ef77

Nůžky

Úvodní poznámka: 

Nepopírám velkou inspiraci knihou Ostré předměty.
A je to... ostré.

Drabble: 

Maminka dnes vstala a oblékla se. Je krásná. Voní novým parfémem, nedočkavostí a netrpělivostí. Dává mi vystřihovánky, abych si hrála. Myslím, že ani neví, že už chodím do školy.

Nůžky jsou ostré. Ryjí do nadloktí. maminka

Když spím, někdy ji slyším, jak říká: „Kdyby tu nebyla...“
zmizet na levé stehno.

Na kolejích je tma. Klopýtám v tunelu.
Nevím, jestli si vůbec všimla, že jsem odešla.
pryč na zápěstí.

Jsem tak unavená. I hromada šrotu může vypadat jako polštář.
útočiště

Tam mě našel Polír a dovedl mě k Prckovi a Lucii.

domov si vepíšu na lýtko vlastně už jen ze setrvačnosti.

Obrázek uživatele ef77

Klerikové

Úvodní poznámka: 

BJB jako prase, ve kterém navíc vykrádám sama sebe :).

Drabble: 

Nad čistou myslí společnosti bdí klerikové. Barva jejich sutan je šedá, barva stěn metra. Připomíná věrnost útočišti, připomíná neutralitu. Oni bdí nad jedinou danou cestou. Podporují správnost, potírají zvrácené ideologie. Ochraňují dobré, odstraňují zlé, jako dobrý hospodář vykořeňují odpadlictví. Pečují a chrání.

Soudí a trestají.
Soudní systém je sofistikovaný.
Ctí presumpci neviny.
Ctí spravedlivý proces.
Ctí korektní zacházení s obviněnými.

Tak je psáno.
Tak je stanoveno.
To je pevné.

Dokonce i hereze nejhrubšího zrna jsou vždy posuzovány individuálně.
Nejhorlivější zastánce principu kolektivní viny pak Vrchní klerik uklidňuje okřídlenou větou: Důležité je mít člověka a trestný čin už se vždycky najde.

Závěrečná poznámka: 

Autorem oné věty je Lavrentij Berija.

Obrázek uživatele ef77

Čtrnáctá (s temným tajemstvím)

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

A protože tajemství je temné, je taky ošklivé.

Obrázek uživatele ef77

Zlaté dny

Drabble: 

Když se po dnech a týdnech oprav a úprav obří vrták znovu zakousne do zdí, aby vydobyl nový prostor.
Když parta kluků objeví v haldě nepotřebného šrotu starou krabici s cínovými vojáčky.
Když na pokusné plantáži po létech nezdarů natáhne pšenice svoje zelené prstíky vstříc umělému světlu.
Když se dá starý ubrus přešít na báječné šaty, úplně jako pro princeznu.
Když vývojáři testují s dělníky poslední pokus o výrobu alkoholu v odstaveném vagónu na Smíchovském nádraží a smích a zpěv je slyšet až na Andělu.

Tehdy metro zazvoní dávnou vzpomínkou na zlaté letní dny, plné slunce a smíchu.
Aspoň nakratičko.

Obrázek uživatele ef77

Třináctá

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Ačkoli to neví, kmotrou této kapitoly je Aveva - díky!

Obrázek uživatele ef77

Dvanáctá

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Po návratu ze Svaté země, z které jsem si přivezla nesvatou virózu, jsem na sebe za dva díly pyšná :).

Obrázek uživatele ef77

Jedenáctá

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod, protože jsem si vybírala volný týden, ale na druhou stranu bych ráda měla názvy kapitol v souladu s čísly týdnů, protože mi to dělá dobře, když to ladí :).

Obrázek uživatele ef77

Devátá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Osmá (s lehkou slovní hříčkou)

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Sedmá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Šestá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Pátá

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Obsahuje vulgární slovo.

Obrázek uživatele ef77

Čtvrtá (s nepatrnou modří)

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Třetí

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Double-drabble pro mé věrné čtenáře :)

Obrázek uživatele ef77

Druhá

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

První

Povídka: 
Obrázek uživatele ef77

Zličín IV.

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Co chcete?" zasípe hlavní lékař.

"Mlč," odpoví Polír, "a poslouchej. Žádné další živé konzervy z pacientů. Všichni budou mít stejné podmínky. Žádné elektrošoky, lobotomie, eutanázie. Jak obhájíš nová pravidla před Radou, je tvůj problém."

"Myslíš, žes vyváznul lacino?" naváže Prcek, "že až vypadneme, všechno se vrátí do starých kolejí? Zase začnou platit tvoje pravidla? Tak to se pleteš. Představujeme ti nového asistenta, tvůj stín, osinu v tvém zadku. Kompletně převezme převýchovný program. My s Polírem občas zaskočíme. Tvůj pomocník patří do rodiny a budeme chtít vědět, jak se mu daří."

"Věřím, že si budeme rozumět," zářivě se usměje Luciin otec.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji za krásný duben.
Děkuji organizátorkám, jste skvělé a zasloužíte si obdiv a velebení.
Děkuji komentátorům, jste neuvěřitelnou vzpruhou.
Děkuji spoludrabblistům, jste úžasní, inspirativní a neuvěřitelně nadaní. Omlouvám se, že jsem víc nekomentovala, zasloužili byste si to!
Doufám, že se uvidíme na pikniku a samozřejmě i příští rok zde. Opatrujte se!

Obrázek uživatele ef77

Zličín III.

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/32585.
A asi je na místě varování, je to hnusné.

Drabble: 

Hlavní lékař má uklidňující hlas. Umí ho dobře používat. Jeho žádosti u Rady vždycky uspějí. I radní chtějí vitamíny. Nebo potřebují novou ledvinu. Hlavní lékař je vlivný muž.

Hlavní lékař je moudrý muž. Přesně ví, co který z jeho pacientů potřebuje. Péči těm, kdo poslouží (kdo by chtěl vadné díly?). Zbylí pro výzkum a potěšení.

Hlavní lékař je spojený muž. Má vliv, drobné radosti, svůj svět.

A rád si píská.

Písnička umře, jakmile otevře dveře. Za stolem bývalý člen Rady (elektrošoky jeho manželce!), u kartotéky cizí mladík. Než stačí vykřiknout, ústa mu zakryje obrovská ruka.

Druhá, tetovaná, stiskne jeho krk.

Obrázek uživatele ef77

Zličín II.

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na: http://www.sosaci.net/node/32494.

Drabble: 

"Neměl bys ji tam nechávat," Polír se opře o haldu šrotu a přihne si z láhve.
"Já nevím," vzdychne Luciin otec.
"Na co čekáš? Až jí vymejou hlavu úplně?"
"A co mám dělat? Jít na Zličín a říct: Ano, moje žena koketovala s teroristickou organizací, ale je v pohodě, a tak si ji vezmu s sebou, děkuju pěkně? Vždyť ani domov nemám. A Lucie netuší, kde máma je!"
"No právě! Holka mámu potřebuje. Teď ji moc potřebuje."
"Ale oni nedovolí..
"Ani ses nezeptal a víš, že nedovolí? Srabe. Koukni se na sebe a řekni mi, co ti ještě můžou vzít?"

Obrázek uživatele ef77

Zličín

Drabble: 

Opravy tunelu v Nuseláku mají nejvyšší prioritu, jinak by jižní trasa zůstala odříznutá. Když hlavní údržbář zavelí, zabrat musí všichni chlapi.

Luciin otec pracuje u lisu s Polírem. Oba mlčí. Jeden neví, co by řekl, druhý sotva popadá dech.
Z vlnitého plechu se odloupne potrhaný leták.

SVOBODNÁ BRIGÁDA TĚ POTŘEBUJE!

"Přišel jsem kvůli nim o ženu," řekne náhle Polír, "dali bombu do poslední tramvaje."

"Já o místo v radě," odpoví, "moje žena se s nimi zapletla, asi z nudy. Teď je na Zličíně. Převýchova. Posledně mě ani nepoznala."

Na rameno mu dopadne těžká ruka.

"Pauza. Vzadu je pivo. Vem si."

Obrázek uživatele ef77

Anděl

Drabble: 

Pitná voda se tento týden fasuje na Andělu. Prcek tlačí vozík, Lucie pohupuje kanystrem.

"...hrozně jsem chůvu trápila. Chtěla jsem za mámou, pořád jsem utíkala a schovávala se. Strašila mě váma. Jako spodinou. Pak jsem jednou zdrhla až na Malostranskou a tam byl takovej kluk z druhý strany, ani nevím, jak vypadal..."

Hubenej, špinavej.

"...měla jsem lízátko a on ho chtěl. Vší silou jsem ho hryzla, chudáka. Možná jsme se mohli skamarádit, ale já se příšerně lekla..."

Chtěl se jen kouknout. Nikdy nic takového neviděl.

Prcek zvedne plný barel. Oblouček jizvy na ukazováku bíle zasvítí.

Ocejchovala sis mě už tenkrát.

Obrázek uživatele ef77

Smíchovské nádraží

Drabble: 

V soupravě na Dejvické pořádá Rada party pro významné. Lucie si pamatuje něžný svit svíček, porcelán tenký jako dech, sametová polstrování. Maminčin parfém, když ji objala a předala chůvě.

Prázdné vagóny na Smíchově jsou špinavé a trochu smrdí. Tady se kouří první cigarety, pije pančovaný alkohol a chlapsky bájí o holkách. Poslední vagón stojí na kolejích jen předkem, zadek podložil Prcek šrotem. Vytlučená okna zakryl, na překližku nalepil obrázky kytek. Stoletá matrace v rohu je čistě povlečená.

Souprava na Dejvické je pro reprezentaci, pro dojem, pro oko.
Vagón na Smíchovském nádraží je pro ně dva.

Lucie nikdy neviděla nic krásnějšího.

Závěrečná poznámka: 

Pojmenovala jsem fandom, juhú!

Obrázek uživatele ef77

Depo Hostivař

Úvodní poznámka: 

Svým způsobem navazuje na: http://www.sosaci.net/node/27405.

Drabble: 

"Vstávej, Prcku," vyděšená Lucie jenom sípe, "byla jsem na Můstku. Muzikanti mi řekli, že Slepý Tom včera odešel do Depa a ještě se nevrátil. Já mám strach, že šel.. Dál. Ven."
Běží temným tunelem jako štvaní. Na konci cesty na kolejích malá schoulená postavička.
Prcek vezme Toma do náručí jako dítě. "Tohle nám nedělej," zašeptá, "kdo by zpíval všechny písně?"
"Ona," kývne Tom směrem k Lucii, která se marně snaží zadržet pláč, "ty svoje jsem jí už dal. Možná přidá další. O starém slepém bláznovi, který chtěl ještě jednou cítit slunce a vítr ve vlasech. A zaplatil vším, co měl."

Závěrečná poznámka: 

Už bych jim fakt měla vymyslet fandom...

Stránky

-A A +A