Když kdysi svolal první shromáždění, víc zábavní, debatní klub než cokoli jiného, měl na mysli místo odpočinku, shromaždiště ideálů a vizí budoucnosti.
Teď je jeho učení překrucováno, znásilňováno, zneužíváno, transformováno v ideologii. Slyší stovky ochraptělých hrdel kleriků vykřikovat svoje jméno, vidí ty směšné uniformy (proč má každá zrůdost potřebu unifikace?) a mlčí, protože kdyby začal křičet, už by nepřestal.
A oni to vědí, jen nejen opečováván a při vzácných příležitostech ukazován společnosti, ale také hlídán.
Tohle si z něj ale nevezmou. Stařecká ruka se rozmáchne a vymlátí bronzová písmena svého jména na Desce cti Metra.
Zbydou jen obnažené kosti betonu.