Julius Caesar (Shakespeare)

Obrázek uživatele Šmelda

V kulisách

Úvodní poznámka: 

Rád bych si nahradil téma #18 Mrtvá schránka

Drabble: 

Dopadl na sedadlo v první řadě divadla a snažil se nedívat na jeviště. Jenže architektura je architektura a pohled se mu stáčel ke scéně, kde dvě mužské nohy trčely ze zakrvácené tógy.
"Ale že se dral k moci, zabil jsem ho, ozvalo se zvenku následováno burácením davu.
Markus Antonius se osmělil a přešel k ležícímu Caesarovi, pozvedl látku a pohlédl do prázdných očí.
Brutus měl pravdu, Caesar byl pryč. Jeho génius ho opustil, tělo bylo jen prázdná nádoba, vylitý sud.
Jen věc.
Stejně dobrý nástroj k získání moci jako cokoli jiného.
Přesto oči zase zakryl, než tělo vynesl před divadlo.

Závěrečná poznámka: 

V Pompeiově divadle chladne Caesarovo tělo a před divadlem Brutus přesvědčuje Římany o správnosti právě provedené vraždy.
Uvnitř divadla s mrtvým Caesarem čeká Antonius, aby Brutovi sebral přízeň přelétavého římského lidu

Obrázek uživatele Čespír

De crustulis

Úvodní poznámka: 

Ciceronův dialog O sušenkách
vystupují Gaius Julius Caesar a Marcus Tullius Cicero

Drabble: 

Cicero: Na toto téma jsem napsal tři dialogy. Četl jsi je?
Caesar: Ne, měl jsem zrovna příliš práce s umíráním.
Cicero: Takže jsi nečetl nejlepší dostupný zdroj informací, a přesto jsi došel ke stejnému závěru?
Caesar: Jsem tak trochu génius. Budoucnost se nedá vyčíst z jater, ale dá se ovlivnit žaludkem.
Cicero: To mě zajímá.
Caesar: I poslední centurion odhadne výsledek bitvy podle toho, jestli dáš legionářům červavé suchary nebo normální jídlo.
Cicero: A ani vlastní zkušenost s věštcem nezměnila tvůj pohled na věc?
Caesar: Při mně samotném! Co bych to byl za politika, kdybych dovolil skutečnosti ovlivňovat moje názory!

Závěrečná poznámka: 

Zmíněné Ciceronovy dialogy jsou O povaze bohů, O osudu a O věštění. Wikipedia se nemůže rozhodnout, jestli byly napsány 45 nebo 44 anté, takže s tím umíráním to nebylo tak horké, možná si je přečíst mohl.

Obrázek uživatele Hippopotamie

První řečník

Drabble: 

"Nepřátelé ... tedy přátelé, Římani, občani! Děkuji! Ani nevíte, jakou mám radost, že mohu dnes mezi vámi vystoupit a mluvit jako první. Určitě to bude sukces. Když jsem se dozvěděl, že je po Caesarovi, tak povídám, Trubadixi, to je příležitost pro tebe, napíšeš na něj ódu, bude strašlivě smutná, pojedeš do Říma, všechny rozbrečíš, proslavíš se. A u Teutatise, moji přátelé mne neodrazovali - naopak mne doprovodili do římského tábora a strčili do prvního spřežení! Jo, asi bych taky měl říct pár slov o něm - byl fajn, posílal stále nové a nové Římany, abychom se nenudili ... Tak jo, jdu na to.
ÓÓÓÚÚÚ ..."

Závěrečná poznámka: 

Tak se stalo, že všichni římští občané z Caesarova pohřbu utekli. Marcus Antonius neměl ke komu mluvit; Brutus a Kassius byli oslavováni jako osvoboditelé; jenom básník Cinna byl stejně omylem roztrhán.

-A A +A