„To bylo terno,“ chlubil se v hospodě U Páva Mikuláš, takto sluha v Karolinu. „Ten starý blázen, profesor Jeroným, koupil moji kostru. Za spoustu peněz. Mám na to smlouvu,“ vytáhl z kapsy papír.
„Ukaž,“ ozval se Janek, jiný univerzitní sluha a začal číst. „Já, Mikuláš, vysokoškolský sluha, prodávám svoji kostru profesoru Jeronýmovi za dvě kopy zlaťáků. Ta bude patřit kupujícímu po smrti prodávajícího.“
„Já umřu později než ten anatomický cvok,“ zavýskl Mikuláš. „Ty prachy si užiju, začnu hned. Krčmáři, všem pivo, já to platím.“
Terno to nebylo. Při cestě domů Mikuláše ranila mrtvice. Příštího dne střežila jeho kostra profesorovu pracovnu.