DMD č. 18. pro 18. 4. 2018. Téma: Terno

Konečně se setmělo. Už ho uvidím. Jaký asi je? Mamka, zabraná do své práce, ani nepostřehla, že přišel.

Ukazuje jen záda. Nejradši bych si pořádně posvítila. Pozor, aby mě neuviděl, kdyby se otočil! No… už.

Hm, co na něm Aneta má? Prý je to terno, že ji chce.
Propána! Tenhle? Terno? Není boháč, to poznám hned podle oblečení. Ani vychování nemá. Moc si dovoluje. A Aneta? To nechápu! Nic mu neřekne. No toto?! Asi se jí to líbí.

Mám zakašlat? Ale pak bych si ho nemohla dobře prohlédnout. Konečně vidím obličej! Nešálí mě zrak? Ááááh, je krásný…..

Začínám Anetě rozumět.

Krabička s popelem skončila prozatím zapečetěná v kapse. Je třeba rozhodnout, co dál.
"Měli bychom ho najít. Najít a zamezit mu, aby se dál pokoušel o to, oč se pokouší." Řekl Karl, když zakryl ohniště žulovým kamenem přivaleným z kraje rybníka.
"Potřebujeme třetího. Vím o kouzle, kterým ho můžeme lokalizovat. Ale musíme být tři." Odvětil Česťa a vytáhl z kapsy dýmku.
"Tři? Běžně bychom řekli Milanovi."
"Co Zbyšek?"
"Toho nenajdeme, znáš ho. Václav?"
"Leží v nemocnici se zápalem plic."
Chvíli mlčeli. Česťa nacpal dýmku a zapálil ji. Karl ho tiše pozoroval. Oba věděli, kdo zbývá. Oba se to zdráhali navrhnout.

Oxfordky Armani rázovaly po linoleu.
Skvrny potu se šířily z podpaží košile Hugo Boss.
Ano, Tonda Blaník byl nervozní.
“Žížalo!” vyštěkl. “Jak to, že nikoho nemáme?”
Žížala pokrčil rameny.
“Tak... tahle práce... no, není to zrovna kdovíjaký terno...”
“Na to já kašlu, Žížalo! Dohajzlu! Copak ho můžeme nechat, aby si kecal, co ho napadne? Z rozhlasáků si na tiskovce dělá popelníček, rozhovory dává napůl v ruštině! A padá z pódia! My pro něj toho mluvčího potřebujeme! Co Špaček?”
“Špaček se mi vysmál. Ovšem noblesně,” vzdychne Žížala.
Objeví se kafe a s ním spása v podobě Leňuchy.
“Já bych věděla,” špitne.

Lahodné, šťavnaté a sladké plody malín zaliate slnkom. Stačí sa načiahnuť, je ich tam toľko.
Alebo pozri pod nohy, pozor kam šliapeš! Sú tam lesné jahody.
Znie to neuveriteľne, ale na kopci na lúke rastú truskavky, ich ešte sladšie príbuzné.
Ráči sa niečo ostrejšie? Nech sa páči, medvedí cesnak na jaro prečistí. Zapite bazovým sirupom.
Gaštany sa zosypú na jeseň, pozor na tŕne! Orechy ich našťastie nemajú.
Bedle, hríby, uchovce bazové, hlivy... Počas celého roka sa niečo nájde.
Na túre v Tatrách? Pri ceste rastú čučoriedky! Modrý jazyk ochranárovi prezradí, čo ste mali na desiatu, tak rozprávajte opatrne.

Cena?

Zadarmo!

Zpráva se rozšířila jako tlaková vlna. Bylo to hrůzné, ale bylo to něco – v zoufale stojatém vzduchu něco neuvěřitelného.
Bachař nahlédl průzorem do cely a zamračil se. Ty šmejdi se modlili. Modlili! Odemknuv, prudce otevřel dveře. Bodejť by ne! V podstatě vyhráli v loterii. Jen aby se nepřepočítali! Popadl za rameno nejbližšího a – aby se uvolnil – zařval mu do obličeje: „Spokojený?! Dal bůh, že konečně zhebl, co!“ Kněz, poslušně nehybný, na něj pohlédl překvapeně. Zvedl ruku a prudce ho udeřil. Srandu si z něj, sakra, dělat nebudou!
Vůbec ho nenapadlo, že by se kdokoli mohl modlit za spásu Stalinovy duše.

Může dýchat. Opatrně. Neznámý kovový dotek na krku a zápěstích. Pokoj nepoznává. Vrbenského ano.
„Co se stalo?“
„Doufal jsem, že mně to vysvětlíte vy.“
Olena se opatrně posadí. Vrbenský jí podá hrnek. Může v něm být cokoli. Přehraboval se jí v hlavě? Najde jen nedůležité věci. Žádné terno. Nepanikař.
„Něco mě zasáhlo Ošetřoval jste mě… proč?“
„Nikdo se k vám neodvážil přiblížit.“
Čáry na podlaze.
„Co znamená kód 999?“
Olena sebou trhne. Bolest. Kousne se do tváře. Zuby cvaknou a zaskřípou. Má dojem, že jeden praskl. Zalije ji studený pot.
Vrbenský přitiskne Oleně ke rtům hrnek. „Vypijte to, rychle,“ řekne.

Ne, že by Benny neznal ani slovo španělsky. Jen prostě neměl talent na jazyky.

Nějaký magor ve sporťáku mu vletěl přímo do cesty. Šlápl na brzdy, až ho pás málem přepůlil.
"Terno!" zařval za ujíždějícím autem. Nina se rozhihňala. Nechápavě na ni kouknul.
"Mohli jsme umřít!"
"Já vím," škytla Nina: "jenom... víš, co říkáš?"
"Nadávám?" Nikdy nehledal, co přesně to znamená, ale...
"Přesně!" vypískla: "Ty doslova říkáš nadávat!
Cítil, jak mu rudnou uši.
"Taky si mi to mohla říct dřív..." zamumlal.
"Bylo to hrozně roztomilý." Naklonila se k němu: "Ale jestli chceš, znám způsob, jak tě naučit pár opravdových nadávek...

Bernard byl špatně naložen. Chtěl si spravit náladu, ale víno nenašel.
Manny byl pryč.
Situace byla zoufalá.
„Vzal bych si tyhle dvě knížky,“ přistoupil k němu zákazník.
Bernard ho ignoroval, ale v hlavě mu bleskla myšlenka.
„Chci víno.“
„Prosím?“
„Za tyhle dvě knížky chci lahev vína.“
„Ale já nemám víno. Můžu vám dát peníze.“
„Nechci. Bežte pryč. Vypadněte!“
Zákazník se ve dveřích srazil s Mannym.
„Co tu děláš?“
„Chtěl jsem, aby mi lidi platili vínem, víš, že to bude geniální, terno!“
„A kolik vína máš?“
„Ani jedno,“ odpověděl Bernard zachmuřeně. „A ty se teď seber a běž mi jedno koupit!“

Kapitán Tinvaelen nechal mágy úvahám a věnoval se vyhodnocování zpráv o dění na lodi, tu a tam vydal nějaký rozkaz.
Rachot hromů, vln a větru doléhal i do pracovny, ale alespoň tam bylo relativně sucho a necloumal s ním vichr.
To se však může brzy změnit, pokud se něco neudělá.
Mistr Haelkarnas nakonec zašel za kapitánem: "Chceme něco zkusit. S celou bouří nic nesvedeme, ale, jak navrhl mistr Boleon, zkusíme udělat bublinu klidnějšího vzduchu a elementalisté budou tvořit protivlny, aby se trup méně namáhal."
"Tak honem do toho, dokud jsme v jednom kuse a zbývají nám nějaké stěžně."
"Ano, kapitáne!"

Mladík se zvedl do sedu a zaostřil na ty nové lidi a zvláštní pozornost věnoval tomu vedoucímu. Pak pohlédl na svého probuditele, který si mezitím sedl vedle něj.
"Tak co?"
"Hm."
"Mohlo to být horší. Co kdyby to byl Zaklínač? Nebo Ankh-Morpork? Nebo Sázava v roce 1403? Nebo sme taky mohli skončit v borgské krychli, romulanském dravci nebo na nás mohla ječet Xena."
"Takže to, že jsme skončili v Himeliánách a kousek od nás se producíruje Conan je nějaký terno?"
"Vlastně je," řekl Mossi, "návrat bude rozhodně uskutečnitelnější, než z nějakých jiných vesmírů."
"Čili terno," rozvalil se vedle nich Berek.

Pravda je, že Thór vypadá v šatech nevěsty podezřele. Nejen proto, že je bohyně ušily dost narychlo a musely hodně pracovat s pruhy, aby trochu skryly jeho všeobecné osvalení. Hlavně ať mu nespadne závoj.
Zato „Freyjina“ družička je útlá jako břízka, má jiskru v oku a očividně si situaci užívá.
„Tak co? Líbím se ti?“ zašveholí jemným hláskem Sigyn do ucha.

Při svatbě Sigyn slyší celé moře vtipů na téma: „Družička je konečně nevěstinkou. Neměla by si taky vzít nějaké šaty?“ Loki na ni občas pohlédne, jestli jí to nedělá starosti.

Ráno poté může Sigyn směle říct, že ani omylem.

„Taková štreka se svištěm u prsu?“ hlaholil Turnbull „To seš pěkně paličatá cérečka, he?“
Elis instinktivně přivinula svého chlapečka blíž, jako by jí ho chtěl někdo ukrást. Turnbull se obrátil k Joachimovi a dolil mu sklenici. Poplácal ho přitom pochvalně po rameni.
„Tumáš, mladej, zasloužíš si vzpruhu, když jsi tu svoji rodinku dovedl až sem. Jen pij.“
„Ale jak to že…?“ nadechovala se Theresa k zásadní otázce, která jim všem vrtala hlavou.
„Jak to že si tu žijeme a nic na nás nemůže? Jo, moje milá, to je ten náš nezlomný duch… A taky maskovací systém. Plecháči jsou ouplný slepejši.“

Jak to, že já tě slyším a Marek ne? napadlo Jaroslava, zatímco šlapal rosol směrem k Markovi.
Není jako my, odpověděl Vraspír, nemá naše nadání. Proto slyší jen, když má fyzické spojení s někým, kdo komunikaci tímto způsobem ovládá.
Jaroslav si odfrkl.
Náhodou, zasmál se Vraspír, skvěle se na to balí holky.
Cože? To jako řekneš ´Hele, já umím číst myšlenky. Nechceš se mnou chodit?´a ona ti padne do náruče? To je tedy vážně terno, komentoval to Jaroslav.
V podstatě. S Danielem jsme byli vážně dobří, než nám to Jindřich zakázal. Tenkrát, uchechtl se Vraspír smutně.
Kdo je Jindřich?

Já.

Vyhodnocení po linii vnitřního protivníka
Jako jednoznačně úspěšnou lze vyhodnotit koordinovanou akci IV. a X. správy SNB, při které byl TS CESTA vysazen do NO KRÁLOVNA. S ohledem na okolnosti navázání styku (při dopravě tzv. stopem) získal důvěru KRÁLOVNY a pronikl do prostředí zakázané literatury. Přes jmenovanou byl seznámen s objektem akce FAKAN z tzv. undergroundového hnutí a hnutí hippies v ČSSR. Za přísného dodržování zásad konspirace je nadále úkolován k srazům závadové mládeže (antisocialistické skupiny Plastic People, DG 307 a Umělá hmota) a do rozpracovávaných akcí SKUPINA, ROZVOD, MAGOR, ZINA.
15. 2. 1979 genmjr. Vladimír Stárek, náčelník X. S

Šaty, které jí kdysi věnoval Teb, když vyhrála Výzvu, se po čase potrhaly, potřísnily krví a už jenom málo atributů hlásalo světu kolem, že je hrdá Nora. Ale stejně velmi nerada měnila svůj oděv za jiný, protože se v žádném necítila tak dobře, i když před laserovým dělem Hromových nebo Šavlozubých šelem nechránil ani trochu.
Starou zbrojnici našla náhodou. Nicméně odřeniny, které jí způsobil pád do šachty, byly zapomenuty ihned, jak spatřila zbroj s elektronickým štítem. Bestie nemají šanci, usmála se, když si nasazovala nátepníky, a šla svou zbroj vystavit zkoušce ohněm. Hromový byl hned za kopcem. Tak na něj.