DMD č. 17. pro 17. 4. 2018. Téma: Bodláčí

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nejjemnější látka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ výlet do starého Egypta

Drabble: 

Vznešené paní se rády ukazovaly ve svých bílých řízách a vystavovaly je na slavnostech, ovšem pouze oděv velké manželky královské Teje skvěl se svou úžasnou průsvitností. Ráda vystavovala své tělo ve lněné říze a tajemství výroby nechávala si pro sebe, neb přišlo s ní až ze vzdálené země Kuš a pouze její otrokyně dokázaly stvořit látku takto jemnou.
Zaklela je velká manželka královská a tajemství mohlo odejít s ní na onen svět. Však jedna z konkubín všimla si, jak děti otrokyň s náručí plnou bodláčí často chodí do domu tkalcovského. I dovtípila se, že květy pichlavými lněná vlákna se česají.

Závěrečná poznámka: 

Česání bodláčím se opravdu do Egypta přineslo někdo v období Střední říše spolu se súdánskými a nubijskými otroky a egyptské dámy si hodně libovaly v jemných lněných průsvitných látkách. A česání bodlákem se udrželo někde i do 19. století.

Obrázek uživatele Kraken

Zbytečná hádka

Fandom: 
Drabble: 

"Prosím tě, opravdu potřebuji tvoji pomoc."
"Až dostanu bodláčí."
"Hele, fakt, já to sám nezvládnu!"
"Pomůžu ti to zvládnout, až dostanu bodláčí"
"Prosím, je to těžký břímě!"
"Až dostanu bodláčí."
"To sám neunesu, potřebuji tvoji pomoc!!"
"Možná... Rozmyslím se, pokud dostanu bodláčí."
"Pomůžu ti nést ten tvůj pytel!"
"To zní zajímavě, hm... Když ti dám ten pytel, budu muset něco nést?"
"Jistě."
"Když mi dáš bodláčí, snadněji unesu tu tvoji věc."
"Pochop. tady žádný bodláčí není!!"
"Určitě někde bude."

Tak se medvídek vydal pouští s břemenem sám.
Oslík se podíval do svého pytle a zjistil, že je v něm bodláčí.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Palčík

Naděje: výdech (Zina)

Úvodní poznámka: 

Souvisí s Naděje: nádech.

Drabble: 

Milá sestřenice,
pokud jde o Tvůj dotaz ohledně mých zkušeností s vysokou školou, upřímně odpovídám: Jsem po dvou letech o desetiletí starší, opotřebovanější, zuboženější. Čekala jsem svatební věnec z bodláčí, ale nakonec je to trnová koruna. Přibylo pár úžasných kamarádů, mnohem více nepřátel, pro většinu jsem „nečistá“. Soukromí nemám žádné, stále v jednom kole. Je to intenzivní a bolavé.
Kdybych se mohla rozhodovat znovu, zachován se stejně.
Zvaž tedy s vědomím všech následků pro Tebe i Tvé blízké.
Tvá Zina
P. S. Jistě víš, o čem píši. Raději neposílám poštou, ale po D., (snad) spolehlivý.
V Praze 1. 4. 1979

Obrázek uživatele Tora

Koukej, fo fem ti pfinef

Drabble: 

„Koukej, fo fem ti pfinef!“ Barbucha se vřítil do předsíně, obalen bodláky, lopuchem a svízelem přítulou. Rozjásaně přešlapoval před domácí.
„Víf, kam af fem pro ni mufel? Tady vfude je úplně myfuprofto!“
Domácí strnule hleděla na zelenou změť.
„Fytej!“ Kocour otevřel tlamu, myš nabrala kurs pod skříň.
„Uáááááá!“
Za naší mohutné asistence byla myš odlovena a odnesena.
Domácí obratem začala čistit Barbuchovi kožich, kocour se jí ale uraženě vyškubl:
„Vypasenou myší jste pohrdli, a blbá zeleň vás zajímá? Tsssk! Očistím se sám!" Mrskl ocasem a zmizel nad schody.

Tu noc se domácí moc nevyspali.
Kudlibabky z peřin vybírali ještě pozítří.

Závěrečná poznámka: 

Ehm, ano. My máme na dvoře i zahradě úplně myšuprosto, proto chodíval Barbucha lovit do jedné sousední zahrady, kde byl tehdy dům neobývaný a zahrada si rostla jak chtěla.
A přinášel toho tehdy v kožichu požehnaně...
Naštěstí zanedlouho poté se dům prodal a lopuchy a bodláky zmizely.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Je pusto

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos moc nevyužívám fandomy. Ale ty rozvleklé básničky mi pomáhají.

Drabble: 

Je pusto
a nikdo tu není
uschlá tráva
si tu lení
apaticky
se závanem větru
se naklání
jak asi bodláčí
smutek zahání?
naježí se
a svými bodlinkami
ten žal odhání?

Je pusto
a nikdo tu není
myslíte že
o mně vědí?
že tu sedím
a moc nevím
neprší
dlouho už
neprošel by tudy
žádný muž
netuší
ani kudy

Je pusto
a nikdo tu není
všechno se
tak rychle mění
iluze stálosti
plácají blbosti
aby se
nasytili
chce to píli
ještě chvíli

Je pusto
a nikdo tu není
nevím
zda někdo
porozumí
jsem tu
už celou
věčnost
přesto
nikomu
nestačí
bodláčí

Obrázek uživatele Rebelka

Zahrádkáři

Drabble: 

Byla to taková nepsaná dohoda. Azirafal přes den s andělskými úmysly zasadil na zahrádce zeleninu a Crowley ji přes noc ďábelsky vyměnil za bodláky. Azirafal dělal, že o tom neví, a Crowley dělal, že neví, že o tom Azirafal ví. Jednoduché, elegantní.
Vedení to oba vykázali jako úspěch.
Navíc oběma pobyt na čerstvém vzduchu prospíval.
Navíc je bodlák mnohem méně náročný na pěstování než mrkev.
Navíc z bodláků můžete vyrábět olej nebo je třeba házet holkám do vlasů.
A navíc… když Azirafal tajně pozoroval Crowleyho při jeho nočním zahradničení, musel uznat, že ty navenek pichlavé... věci mají něco do sebe.

Obrázek uživatele Lee

Euangelion

Fandom: 
Drabble: 

Nabrousivše kosy, pustili se ženci do práce. Klasy nehlučně klesaly na zem spolu s bodláčím, které mezi nimi vzrostlo. Svazovali jej do otýpek a házeli stranou na rostoucí hromadu. Když bylo všechno obilí shromážděno na vozech a odvezeno, nepotřebný plevel zapálili.
Cítila stoupající kouř a žár. To ona hořela. Ale nebyla koukolem, spíš kovem, hrnčířskou hlínou, ptákem. Bolest tančila a ohněm probleskovala zlatá záře.
S trhnutím se probudila. Mžitky před očima dosud oranžově plápolaly. Aslane...
Byla to zpráva pro ni. Dobrá zpráva. Jsou v pořádku. Šeptem opakovala jméno Lva. A poprvé od jejich smrti nebyla její modlitba výčitkou, ale prosbou.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, nějak mi to nepíše. Ale konečně se začínám cítit správně rozjetá a namotivovaná, že bych mohla začít komentovat. :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Šmelda

Zákon schválnosti

Fandom: 
Drabble: 

Tucty člunů v naprosté tichosti připluly ke břehu. Jediné světlo rozléval po zemi měsíc, před nimi se stříbrně leskla oblázková pláž.
Stovky nohou se s neslyšným zašplouchnutím ponořily do ledové mořské vody.
Tucty prstů se dotkly tuctů rtů v jednoznačném gestu.
Stovky dánských nohou vyklouzly ze stovek promočených bot.
Stovky kopí se otočily směrem ke skotskému opevnění.
Vše šlo podle plánu, Skoti nebudou tušit, co se stalo.
Proti nočnímu nebi se už rýsovaly městské zdi, Dánové napětím ...
"Propáníčka!" zařval jeden válečník bolestí, a sklonil se, aby si z plosky vytáhl fialový květ.
Z města Larg se vyřítili ryšavci ozbrojení ocelí.

Obrázek uživatele Witch

Neopatrný čmuchal

Úvodní poznámka: 

Tak po malé pauze pokračujem... :)
Navazuje na "Ta správná chuť" - http://www.sosaci.net/node/30897

Drabble: 

Z hospody je slyšet hlasitý zpěv. Galové se po pár korbelích piva pustili do národních písní.
Přes ulici se mihne stín a splyne s temnotou u zdi.
Na dvoře zafrká Královna.
Stín vystrčí nos a zkoumá nehlídaný vozík, který odpovídá popisu.
Opouští úkryt a plíží se vpřed, když se dveře na dvůr rozevřou dokořán.
„Už jsi měl dost, Obelixi! Jdeme!“ snaží se malý Gal vystrčit svého obtloustlého kamaráda.
Špeh, vyslaný samotným výběrčím daní, bleskurychle odcupitá a dřepne si za kompost... A vletí zadkem přímo do bodláčí.
Dvorem se rozlehne nelidský výkřik.
„Co to bylo?“
„Určitě ne Říman,“ usuzuje plačtivě Obelix.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Výprava

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak trochu BJB.

Drabble: 

„Au!“
„Co je?“ houkla jsem na druhou polovinu výpravy.
Terka naštvaně zavrčela: „Co bys čekala, když se prodíráme jenom trnitým křovím a bodláčím? Nějaká ostružina mi oholila půlku lýtka i s kůží.“
Když jsem neodpovídala, dodala ještě sarkasticky: „Vybrala jsi fakt skvělou trasu. Po normální cestě jsme šly tak pět minut.“
Znovu jsem se koukla do mapy: „Tady to už někde musí být. Neboj, bude to stát za to!“
Rozhrnula jsem křoví, které mi bránilo ve výhledu. Usmála jsem se. Byly jsme na místě.
Posadily jsme se a kochaly se krásným výhledem do údolí.

„Stálo to za to,“ připustila Terka.

Obrázek uživatele Martian

Slova, která nelze vzít zpět

Fandom: 
Drabble: 

Nedočkavé mňoukání koček, houkání sov a šum nesčetných hovorů se na nástupišti devět a tři čtvrtě mísil s výkřiky studentů, vítajících se po prázdninovém odloučení.

A do toho všeho zazněl hlas, pichlavý jako bodláčí, řezavý jako nůž.
„Jsi zrůda, Lily. Nenormální úchylná zrůda!“
„Petty, jak můžeš něco takového říct –“ Zbytek odpovědi zanikl v tichém vzlyknutí.

Severus se rozloučil s matkou a trochu neobratně přistoupil ke své kamarádce.
„Nech ji. Jenom závidí.“ Musel překonat tisíc drobných jízlivostí, které se mu draly na jazyk, když dodal: „Přejde ji to.“

Lily mlčky přikývla.
S vědomím, že některé věci už nikdy nebudou jako dřív.

***
Obrázek uživatele Aries

Útok

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Beznaděj

Drabble: 

Bořek se neklidně vrtí, sedí na něčem pichlavém. Bodláky, to ještě scházelo. Moment… bodláky?
„Radko, proč máma doma suší bodlákové paličky?“ vydechne.
„Dodávají sílu. Chrání proti zlému čarování a vyhánějí temné bytosti.“ Radka se zajíkne. „Páni.“
Bořek rázem ožije. Stáhne si rukáv přes dlaň a už odřezává tuhé stonky.
„Ber jen ty se zralou hlavičkou,“ radí sestra vzrušeným šeptem.
„Co chcete dělat?“ nechápe Jirka.
Bořek bojovně třímá v jedné ruce stříbrný nůž, v druhé trs bodlákových květů. Energicky přebírá velení.
„Ty nemůžeš chodit, tak zůstaneš tady. Až dám znamení, rozsvítíš. Radko, jsi připravená? Na ni!“
Liščata se vyřítí z kruhu.

Závěrečná poznámka: 

Příště Na průzkum

Poslední do sbírky

Drabble: 

12. červen 1988

Dnešním dnem se mé snažení beze zbytku vyplnilo. Celý život strávený nezištnou a obětavou službou vládě Jejího Veličenstva byl dnes, pokud bych mohl být tak neskromný, zaslouženě odměněn. Pohříchu ovšem, jak už to tak bývá, v novinách se člověk dočte jen zlovolné články o přeplácených bývalých státních zaměstnancích, kteří dostávají jedno vyznamenání za druhým. Je smutné, že novináři nedokáží ocenit tu náročnou práci za skromný příjem, který lidé jako já pro Její Veličenstvo celý život vykonávali.

***

Sir Humphrey Appleby (čerstvě s hodností KT) si zálibně prohlédl zdobenou etuji s pozlacenou rytinou bodláku, a uložil ji k ostatním.

Závěrečná poznámka: 

Řád bodláku, celým jménem Nejstarší a nejvznešenější řád bodláku (The Most Ancient and Most Noble Order of the Thistle) je rytířský řád Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, založený roku 1687 skotským králem Jakubem VII.
Řád má pouze jednu třídu - rytíře, kterých může být nejvíce 16 (výjimky jsou teoreticky přípustné), a je udělován výhradně podle královského uvážení, bez konzultace s vládou. Titul se značí KT nebo LT (u žen) za jménem.

***

Když se člověk začte do Humpreyho deníku, vyvstává zajímavá otázka. Byl tak paranoidně opatrný, že i ve svých soukromých zápiscích psal tolik o obětavé práci a skromné odměně (i když měl vyšší plat než předseda vlády), nebo tomu v hloubi srdce doopravdy věřil?

Obrázek uživatele Eillen

Výslech

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31121

Drabble: 

„Myslíte si, že vám uvěřím?“ zeptal se opat.

„Všechno je chyba vévody!“ opakoval bratr Hayden.

„Máte mě za blázna?“ zvýšil opat hlas. „V době, kdy zemřel opat Matthew, byl bratr Adamar vévodou. Chcete říct, že jeho plánem celou dobu bylo dostat se do kláštera a přijít o veškerý svůj majetek?“

„Vévoda Brangan,“ začal bratr Hayden, ale opat jej zarazil.

„Dost! Za chvíli budete tvrdit, že může za bodláčí rostoucí na bylinných záhonech. U draků! Schovával jste si rulík! Koho jste chtěl zabít?“

Opat nečekal na odpověď. Nechal bratra odvést. Nikdo si nevšiml pohledu, který si Hayden vyměnil s léčitelovým pomocníkem.

Obrázek uživatele Eillen

Pozvánka na svačinu

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/31091

Drabble: 

Starý pán pozval Jindřicha a vrbovou dívku na návštěvu k sobě domů. Vidina kávy a bábovky byla lákavá a Jindřich bez váhání souhlasil. Salix se omluvila, že by ráda zůstala a pozorovala mladé ráčky.

„Víš, chlapče, nejtěžší je odejít a víckrát se neohlédnout za minulostí,“ prohlásil muž, když odemykal branku na zahradu.

Jindřich si vzpomněl na slova, která vše odstartovala. Až získá šestý klíč, bude muset pokračovat sám.

„Šel bych hned. Jen aby se jí nic nestalo,“ odpověděl tiše Jindřich s pohledem upřeným k vrbové dívce.

„To, co hledáš, najdeš ukryto mezi bělotrny,“ prohlásil starý pán a vstoupil do domu.

Závěrečná poznámka: 

Ano, jsem si vědoma, že získání klíčů je snadnější, ale ono to má důvod a na konci to bude vysvětleno.

A pro jistotu, i když to každý určitě ví. Bělotrn je nádherný ozdobný bodlák. Jeden čas oblíbený u majitelů rodinných domků nejen podél Rakováčku.

Obrázek uživatele Killman

Kostlivá lehká jízda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Elwingilská armáda se rozdělila na tři šiky.
Hlavní část postupovala severozápadně, po směru bývalé královské cesty.
Cestou nenacházeli odporu, ale sužovaly je nájezdy kostlivců na kostlivých koních.
Ty zrůdy byly příliš lehké a rychlé, neúnavně, neb nemrtví nespí, obtěžovali z různých stran.
Jednou takhle přijeli a nepojali podezření, když projížděli pruhem vysekaným v uschlém bodláčí.
Zasypali postupující pěchotu sprškou šípů, když tu z lesa vyjeli ukrytí rytíři a s magickou rychlostí počli je drtiti.
Kostlivci snažili se prchnouti, ale ústup byl jim zahrazen zapálením vzrostlé sušiny, kde rozsypán byl magický prach.
Zbylo jim uhořet, býti ubiti pěšáky, či rozdrceni rytířstvem.

Obrázek uživatele Vinpike

Dům holubí pln trusu

Drabble: 

Vrátil se do rodné vsi, bohatýrsky bohat, spořivý syn.
„Chceš-li se zapojit,“ poučil starší bratr, „musíš se dát buď k bodláčí, nebo k trní.“
„Jaký je rozdíl?“
„Bodláčí nesnáší trní a trní nesnáší bodláčí.“
„A když budu mezi nimi?“
„Tak tě budou nesnášet všichni.“

Zkusil nejdřív s trním. Maje hroší kůži, snášel jejich bodání a píchání, ale vylamovaly si na něm zuby; nepřirostl jim k srdci i vyhnali ho.
Bodláčí nadšeně přijalo, přitulilo se, drápky zachytilo, jenom tak šimrali, pořád s ním.
„Chci trochu soukromí,“ řekl.
„Kdo má tajemství, ponižuje celek,“ poučili.

Utekl, ale dodnes na sobě nějaký ten bodlák.

Obrázek uživatele Faob

Poustevník bez samoty

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Ani světci-svědci neušetřeni vynalézavosti uctívačů děl lidských rukou, jejichž nejzazší hrůzou časná bolest a kteří ve střetu s odlišným kultem dokazují ten svůj právě a jen mocí konání, jímž člověk od pádu disponuje nad nestvořeného Boha: trýznivým týráním.
A tak ze čtrnácti svatých pomocníků v nemocích a nouzích nejvyšších jen poustevník a pijan laního mléka Jiljí, rozdav všechno, co měl, a uchýliv se do samoty neprostupných hvozdů, prodíraje se trním a bodláčím, dožil smrti nenásilné: ani on však neušetřen pekla těch druhých, vyhledán zbloudilým šípem lovícího panovníka a povolán za opata na místě nehody vystavěného kláštera. Mniši však tišší.

Závěrečná poznámka: 

Obhajoba: svědci-světci považuji za dvě slova, počitadlo mi ale ukazuje 99 slov.

Obrázek uživatele Xantin

Tatínka bolí záda a rodina se o něj bojí

Fandom: 
Drabble: 

„Umírám.“
„Co je?“ drcne Apolo do bratra.
„Asi ho bolí záda,“ nezvedne hlavu Sikar, „v jeho věku normální!“
„Jestli to budou dál natahovat,“ rozvíjí otec, „hoďte mi papírek s tématem do hrobu!“
„Vyšlo!“ uklidňuje Linkva, „Dožil ses bodláčí.“
„Cože?“ vstává z mrtvých Lazar, „Ňáká Ježkova píseň, ne?“
„Pleteš se,“ čte si Taura, zašívá ponožky a krmí Viktorku, „Je to Suchý a Šlitr a nikoli bodláčí, ale klokočí...“
„Biblicky celkem podchyceno,“ hlásí Thea, „zejména v kombinaci s trním!“
„Každopádně Samaritána hodili do křoví, ne?“ poskakuje vzkříšený.
„S tátou je to vážný,“ přitulí se k otci Apolo, „už aby byl konec dubna!“

Obrázek uživatele Aplír

Torzo

Fandom: 
Drabble: 

Torzo malebné vesničky s malou oázou původní přírody a s kamenným kostelem připomínajícím spíš románskou tvrz. Působí jaksi nepatřičně, obklopené hradbou paneláků. Pár stavení se ustrašeně krčí před masami betonových stěn. Tam, kde dříve bývala úzká políčka, je teď změť téměř neproniknutelných náletů. Roste tu jen roští, křoví a bodláčí, které vystrkuje drápy, jakoby chtělo zahnat všechny vetřelce.
Z nepochopitelných důvodů tento úzký pruh zůstal nepovšimnutý a odolal nové zástavbě.

Kdykoliv tu projíždím autobusem, ta víska pokaždé hypnotizuje můj pohled. Pamatuje staré časy. Zuby nehty bojuje o přežití. Ačkoliv se jen mihne za okénkem, stačí vždy mou náladu proštupovat nostalgií.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XIII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Mlha je bílá. Bělejší než padlý sníh. Prodlužuje lidem stíny, ale nestává se jimi. Nevíří s každým úderem jejich srdce.
Je hmotná. Ne moc, ale každá její kapička potřebuje nějak vzniknout. Každé krystalizační jádro skrývá maličkou částečku cizorodé hmoty. Třeba sazi z komína. Bílá pohltí její čerň. Rozpustí ji. Amorfní atomová struktura naváže molekuly vody.

Lidské tělo není ze sazí. Jeho atomy tvoří molekuly, molekuly tvoří buňky, buňky tkáně, tkáně orgány. Z orgánů vzniká organismus. Nikdy nevznikne bílá. Třebaže vypreparované nervy bílé být mohou.

Bodláčí je fialové. Vznáší se uprostřed bíla a je naprosto neodvolatelně pevné.

Na rozdíl od Daniela.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

DMD č. 17. pro 17. 4. 2018. Téma: Bodláčí

Jsem ráda, že tučňák vás více potěšil než odradil. Jen tak dál!:)

Téma pro 17. 4. 2018: Bodláčí
Toto téma bude uzavřeno 17. 4. 2018 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
17. 4. 2018 v 23:59

Stránky

-A A +A