DMD č. 17. pro 17. 4. 2018. Téma: Bodláčí

Obrázek uživatele Katie

Krasavice

Drabble: 

Deméter má na jaře plné ruce práce.

Nemůžete se proto divit, že když přijde domů, jako první si sedne do své oblíbené lenošky. Dnes ale není tak pohodlná.
"Co to má být?!"

"Jé, ahoj mami," přiběhne na její zavolání Kóré následovaná svou kamarádkou Hébé.
"Můžete mi říct, co jste poslední dny dělaly?" ptá se Deméter s pohledem na bodláčí všude kolem.
"No, my jsme chtěly květinové věnce do vlasů. Takové, co nosí teta Afrodita, víš? Ale ty ses pořád nevracela, tak Hébé říkala, že je zkusí udělat ona."
Hébé s širokým úsměvem natáhne ruku: "Ale tenhle už má dokonce květ."

Závěrečná poznámka: 

Hébé je bohyně jara a Kóré je známá spíše pod jménem Persefona.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pichlavá krása

Úvodní poznámka: 

Prostě bodlák = Skotsko a mohla jsem se namáhat jak jsem chtěla a stejně mě nic nenapadlo.

Drabble: 

Bodláčí bodláčí, co jsi již zažilo,
když cizí vojsko kraj v pustinu spálilo?
Bodláčí bodláčí, vyprávěj zvolna,
jakápak v gaeltachtech zuřila vojna.

Co budu povídat, sami jste viděli,
pod mostem v Stirlingu mrtvoly seděly.
Wallace sic zvítězil - za jakou cenu,
když příští srpen byl popraven v plénu?

Co budu povídat, Bannockburn prastarý -
v bitvě o svobodu kosti jen praskaly.
Bruce se stal hrdinou, Eduard zbabělcem,
anglický voj úpěl krvavým kobercem.

Co budu povídat, dneska se nestřílí,
prohrát však můžete poslední košili.
Evropa skomírá, Anglie skorem
mrtvě se potácí makovým polem.

Děkuji, bodláčí, za tvoji pohádku,
tvá slova zpřetrhám raději pozpátku.

Závěrečná poznámka: 

Poslední sloka rozhodně NEMÁ sloužit jako pobídka k zuřivé diskuzi o tom, jestli Anglie měla či neměla nevystoupit z EU. Komentáře na toto téma vítány, ale pamatujte, že platí Vodní příměří, tedy kdo se mnou nesouhlasí, poprosím ho, aby to ventiloval radši na FB. Děkuji.

Obrázek uživatele Voldemort

Bludiště z bodláčí

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Bodlák je národní květinou Skotska. A kdo je asi ze Skotska?
Drabble navazuje na Spravedlnost.

Drabble: 

Noc po tom, co nezemřela, se Lin neklidně převalovala a čas od času probouzela. Pokaždé viděla mozaiku z bodláků, obrysy ostrých listů poskládaných do nekonečného labyrintu. Než pochopila, co vidí, opět se propadla do temnoty. Snila o bodláčí, které ji chránilo proti všemu zlu.
Ráno čekala, až za ní přijde otec. Dlouhé hodiny ale bylo ticho a prázdno. Pak se dveře otevřely a dovnitř vstoupila teta Narcissa a ředitelka McGonagallová. Zastavily se sotva v doslechu.
„Bude u vás v bezpečí?“
„Postarám se o to. Máte mé slovo.“
Když konečně přijdou k její posteli, všimne si bodlákové brože na ředitelčiných šatech.

Závěrečná poznámka: 

Lin nemá žádné pochybné vidění, vidí zhruba tento vzorek na Minervině županu.

Obrázek uživatele saasa

Dva světy

Drabble: 

Vyběhli na cestu a samou radostí skákali a výskali. Chlapec se snažil dívku zasáhnout malými kuličkami bodláků a dívka si dávala dobrý pozor, aby se mu to nakonec podařilo. Nemohlo jim být více než deset let. Běželi společně směrem v nedaleké vsi a pokračovali při tom ve hře.

Do kopce, který se hned za vsí zvedal ke kraji lesa, přicházel po cestě místní hajný. Měl naspěch a jeho tvář měla zvláštní, uštvaný výraz. Zdálo se, že se ze všech sil snaží vyhnout pohledu na les, k němuž směřoval.

Toho si ale děti, které kolem něj se smíchem proběhly, nemohly všimnout.

Správný švih

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, píšu jen když mě Tess vyprovokuje svým odpočtem :))

Drabble: 

Když jste házeli tu pichlavou kuličku, kritický byl správný švih. Nesměla letět ani příliš zlehka, protože by o kamarádovo tričko jen zavadila a skutálela se pod nohy na luční pěšinku. Nesměla letět ani moc prudce, jinak její dopad okamžitě následovalo hlasité "Hej!" a rozběsněný protiútok lepíky do vlasů. Filip ten správný švih měl. Kolikrát se mu povedlo naházet kamarádovi na záda třeba osm, devět, než si toho všiml.

Na vznášedla Sršní stačilo hodit kuličku jedinou. Není v tom rozdíl, plastická trhavina se přilepí zrovna jako bodláček. Jen to chce správný švih. Desátník Filip vyhlédl zpoza krátery poseté zídky a hodil.

Obrázek uživatele Envy

Jak šel čas

Fandom: 
Drabble: 

Jako malá se proháněla po lese na kopci a po přilehlých loukách. Všude bylo plno stromů na které mohla lézt, plno stezek co mohla objevovat a také plno květin, které mohla obdivovat a kochat se jimi. Tak se také poprvé setkala s bodláčím, jakožto krásnou květinou.

Později když se vrátila do města a byl školní rok, dočetla se v knížkách, jak se ta rostlina jmenuje, a že může bodat a přiháknout se na někoho. I tak se těšila na léto, až ji zase uvidí.

Dnes akorát vytahuje kuličky z chlupů psa, který stoupne kdekam, včetně bodláčí roztoucího mezi chodníky města.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Víno

Drabble: 

Okovaná bota vykopla vrata do stodoly. Zakuklené komando se samopaly v rukou vtrhlo dovnitř jako vítr. Naprosto zbytečně – majitel stodoly ležel na zemi vedle vany podezřelé tekutiny a vzduch byl nasáklý alkoholem.
O kýbl vody později se promáčený stařík ve vybledlé esesácké blůze posadil, mžouraje na okrskáře před ním.
„Čím můžu sloužit strážcům zákona?
„Tentokrát tě mám, Jakube. Vana zákvasu, jak to vysvětlíš?“
„Dělám víno, fízle. To se může.“
„Může, ale ne jen z obilí. Jdeš sedět.“
„Dělám víno podle rodinného receptu,“ Jakub po něm hodil ohmatanou knížečku.“ Z obilí a bodláčí. Klidně si to pošli na rozbor.“
Birski zaúpěl.

Jak to bylo doopravdy

Fandom: 
Drabble: 

Karkulka zuřivě trhá bodláčí na louce.
"Bábrdlinka má dnes narozeniny a já ji chci naštvat. Tak jako ona štve mě. Každý rok dostávám to samé - červenou karkulku! Je mi sedmnáct, sakra!" rozohnila se Karkulka.

O něco později u babičky v chaloupce.
"Babi, proč máš tak veliké oči?"
"To abych viděla to bodláčí, cos mi přinesla! Dobrý, co? Ty obroučky mých brýlí fakt nejsou vidět!"
"Babi a proč máš tak veliké uši?"
" To abych mohla poslouchat oblíbenou dechovku.Módní sluchátka v podobě vlčích uší!"
"A proč máš tak veliké zuby?"
"Čistila jsem "přírodně" mou zubní protézu a ňák blbě to zatvrdlo!"

Závěrečná poznámka: 

Z jiné pohádky vím, že si Karkulka ráda vymýšlí, takže pozor na ni - nevěřit , prověřit, když se bude snažit vám něco nakecat.

Sněží

Fandom: 
Drabble: 

„Naruto-kun.“

Podíval se na ni. Malá, modrovlasá, stydlivá. Nabízela mu ruku. Ani vlastně nevěděl, proč ji přijal. Hinata pro něj byla velkou neznámou.

„Je nádherná noc.“

Rozhlédl se. Znala tajný východ z vesnice, byli pěkný kus za ní. Pitomost! Všichni renegáti z okolí se třesou na to, aby se zmocnili Jinchuurikiho s devítiocasým liščím démonem. A on tu stojí bez bodyguardů za zády a kochá se.

A teď navíc začal padat sníh. Studil ho na tvářích, mrzutě se mračil. Zatímco ona…

„Podívej!“

Ukazovala mu vločku, která dopadla na rukáv. Vypadala jako drobné, ochmýřené bodláčí. Ještě nikdy neviděl Hinatu tak šťastnou.

Závěrečná poznámka: 

Paradoxně mě inspiroval článek o tom, jak vypadá japonský sníh.

Obrázek uživatele Owlicious

Denní chléb

Fandom: 
Drabble: 

Byly tak krásné. Majestátní. Měly různé barvy i tvary.
Kdysi se na ně nemohl vynadívat.
Ale tehdy nebylo nic, co by se mu nelíbilo.
Zato teď...
Ve vzteku vytrhl rostlinu i s kořeny a hodil ji na rostoucí hromadu.
Odvděčila se mu poškrábanou kůží a několika kuličkami, uchycenými na oděvu.
Nevnímal to, už se skláněl k další, aby jí připravil stejný osud.
A další, a další.
Nakonec hromadu olízly plameny.
Otřel si z tváře pot a rozhlédl se.
Na malé ploše kolem něj se už krčily jen zelené stvoly.
Tentokrát snad přinesou úrodu...
Aby jeho těhotná žena měla co jíst.

Obrázek uživatele akai

Pětkrát

Fandom: 
Drabble: 

Občas mu připadalo, jako by se celý život prodíral hustým bodláčím.
Když jej odstrčili od nástěnky.
Když se bezcílně stěhoval při hledání té správné cesty.
Když přišel srdceryvný dopis jeho sestry.
Vystřelit bylo oproti tomu všemu až směšně jednoduché, nahromaděná zlost byla vylita v jednom jediném výkřiku.
A pak přišlo ticho; na tu krátkou chvíli přestal cítit šlahouny strhávající jej do hluboké propasti.
Když v novinách spatřil první letmé zprávy o zvěrstvech Kristallnacht, ucítil místo toho tíhu tisíců zničených životů.
Na svých ramenou.
Tehdy si uvědomil, že těmi pěti ranami jenom přesunul ono bodláčí k někomu jinému.
Tehdy se přiznal.

Závěrečná poznámka: 

Herschel Grynszpan byl židovský kluk, který na protest proti násilnému vystěhování své rodiny (nebo spíše v rozhořčením nad tímto zacházením?) zastřelil sedmého listopadu 1938 ve Francii Ernsta von Ratha (ačkoliv mu bylo celkem jedno, koho přesně zastřelí; prostě chtěl nějakého německého velitele). Tento čin se však stal záminkou pro tzv. Křišťálovou noc. Herschel Grynszpan se později sám přihlásil na policii. V létě 1940 byl předán Německu a přibližně od té doby o něm nejsou žádné zcela věrohodné informace; nejpravděpodobnější je, že zemřel někdy ke konci války. Najdou se však i teorie (vzniklé díky jeho údajné fotografii) říkající, že válku přežil, změnil si jméno, oženil se a má dvě děti.
Nějak se mi tahle možnost zamlouvá.

Obrázek uživatele Champbacca

Pachuť a pachtění

Úvodní poznámka: 

(mezitím téměř na ostrově pokladů)

Drabble: 

Zatímco první tajná přísada do láku na tučňáky byla odhalena ještě v půlce večeře, s tou druhou to bylo poněkud horší a Dlouhý John se navzdory značné praxi na pozici kuchaře ne a ne chytit.
„Samá voda,“ chechtal se Pirát Kapitán hlasem Hugh Granta zas a znovu, ať už nebohý invalida zkoušel tymián nebo sůl do koupele.
Edvin ho neposlouchal. Z nějakého důvodu vzpomínal na jedno moc vypečené bodláčí, co hulil v šestém století s Paní Jezera, a i když na to kápl, mlčel a zasněně civěl do moře.
Vlastně si nevšiml ani toho, že se na obzoru objevil ostrov.

Závěrečná poznámka: 

Překlad Baby a bodláků zde.

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Ghormoon

Průzkum

Úvodní poznámka: 

19. v sérii „Údolí Shatheků“ (viz proklik fandom), alternativní pohled na 1.

Drabble: 

Ilya a Alexej pozvolna sestupovali z hor směrem k údolí. Měli v plánu lépe obhlédnout tábor, který nedávno z hor zahlédli.

Když sešli až k úpatí hory, všimli si na cestě dvou postav. Ilya se schoval do blízkého bodláčí a nabil flusačku otrávenou šikpkou. Alexej se schoval do křoví u skal u kousek dál.

Jedna z postav se zastavila, zapálila si cigáro a posadila se na kámen. Druhá pokračovala v cestě. Ilya využil příležitosti a vystřelil z flusačky.

Druhá postava přišla poblíž schovaného Alexeje. Když se otočila od něj, Alexej využil příležitosti a vystřelil taky.

Ilya rukama signalizoval „Stáhneme se.“

Obrázek uživatele Queen24

Vzpomínat i zapomínat

Úvodní poznámka: 

Trocha poezie k večeru.
Není to láska, není to zlo... Jenom se nám to nepovedlo. Vzpomínat i zapomínat, a voči při tom zavírat...

https://www.youtube.com/watch?v=hA5HWeg_Il0

Drabble: 

Marně se otáčí
hledí mu do očí
On už ji nevnímá
na jinou se usmívá

Byla to asi
iluze, chyba, sen?
Přání snad
aby měl ji rád

Tisíce bodláčků
teď nosí v srdci
však svoji porážku
neuzná přeci

Je vítězkou
co prohrála
Už tehdy
když naivně
maličké bodláčky trhala

Marně se otáčí
v srdci má bodláčí
To srdce
ztěžklo velice

Kam se asi poděla
louka plná podběla
a dalšího kvítí
Zmizela
Docela

Umřela

Slunce pořád svítí
kam zmizelo kvítí
Zbylo jen bodláčí

Jeden pohled nestačí
tak se pořád otáčí
Hledí mu do očí
a místo slunce

vidí v nich bodláčí

Bodláky ve vlasech

Fandom: 
Drabble: 

"JEŠTĚ JEDNOU, ALBERTE. SOUSTŘEĎ SE."
Ozval se zvláštní zvuk, cosi zašustilo a malá kulička bezmocně spadla na podlahu.
"Jestli bych k tomu mohl něco podoknout, můj pane, tak..."
"NECHCI NIC SLYŠET. MUSÍM TOMU PŘIJÍT NA KLOUB. SÁM. ZNOVU."
Další zašustění. A další. A ještě jedno.
"ZNOVU."
Podlahu již pokrývala silná vrstva bodláčků.
"TAK DOBRÁ. ALBERTE, VYSVĚTLI MI TO. PROČ BY NĚKDO CHTĚL, ABY NA NĚJ OSTATNÍ HÁZELI TYHLE PICHLAVÉ KULIČKY? JE TO NOVÝ LIDSKÝ RITUÁL? NEBO TÍM VZÝVAJÍ NOVÉHO BOHA?"
Rozprostřelo se ticho, rušené jen vzdáleným šuměním nespočtu přesýpacích hodin.

"Ehm, pane, opět jste pozoroval, jak si vesnické děti hrají?"

Obrázek uživatele George

Královna

Fandom: 
Drabble: 

Roste u cesty na kraji pole, za ní stovky nudných žlutých řepek.
Je vysoká, tmavě zelená se sytě fialovým květem.
Má pichlavé listy, pichlavý stonek, dokonce pichlavé květní lůžko.
Po cestě chodí spousta lidí, někteří se zastaví, zaujati výraznou barvou a svérázností, s jakou se rýsuje na žlutém pozadí.
Podívají se, možná se i nakloní blíž.
Nikdo ji však dosud neutrhnul, sem tam to někdo zkusí, pro pichlavé ostny a nepoddajný stonek to však po chvíli vzdá.
Není to moc vázová kytka.

Znám krále, který se v trnech vyzná, třebas někoho pošle, třebas se dostaví sám.
Mám ten bodlák ráda.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Jediná známka života

Fandom: 
Drabble: 

Když Clover otevřela poklop a sluneční světlo ji oslepilo, uvědomila si, že za bílého dne ještě venku nebyla. Předtím, než byla přinucena utéct z Muzea, vídala jen velké obrazovky, které ukazovaly lži v podobě toho, jak kdysi Londýn vypadal. Nikdo, kdo si to pamatoval, už dlouho nežil.
Teď zbyly jen ruiny. Naya ji postrčila, aby se i ona mohla dostat ven. Neměly moc času, být na povrchu bylo riskantní. Nic tu dlouho nepřežilo. Všechno skončilo srovnané se zemí. Budovy, lidé, zvířata, rostliny.
Nebo, téměř všechno? Clover si povšimla bodláčí, rašícího nedaleko od cesty. Možná, že ještě není všem nadějím konec.

Obrázek uživatele Ilian

Bodlákový problém

Fandom: 
Drabble: 

Merlin s Artušem stáli nad bodlákem prorostlým záhonem. Dopoledne je Gwen požádala, jestli by ho nemohli vyčistit a Artuš slíbil, že se o všechno postará. Merlin si tím tak jistý nebyl.

"Určitě víš, co děláš?"

"Tak naposledy, Merline! Porazil jsem nejlepší rytíře v království, myslíš, že si neporadím s obyčejným bodlákem?"

"Hlavně na to musíš opatrně, abys nepoškodil ostatní květiny."

"Zavři pro jednou zobák! Zvládám to!"

Když Merlin později sázel nové květiny, říkal si, že to nedopadlo tak zle. Ze záhonu, na který rozezlený a poškrábaný Artuš Pendragon vytáhl meč sice nezbylo skoro nic, ale bodlákový problém byl definitivně vyřešen.

Obrázek uživatele Tess

Na sever

Drabble: 

Pochodovali už několik hodin. Hranice Zóny chvíli vedla naprosto nepřátelským terénem. Naštěstí se brzy stočila do údolí, dostatečně blízko staré stezky přes průsmyk (nebo těmi místy, kudy mapa tvrdila, že stezka vedla), takže se šlo lépe. Každý po jiné straně úbočí, dokud se nesetkali v průsmyku.
Dolů to šlo dobře. Spadali po suťovisku, které se tu během sta let náhodně objevilo, až do údolí, k řece.
Při posledním pádu v ní Liška skončila.
Vran dopadl doprostřed fialového býlí.
„Jauvajs,“ prohlásil.
„Copak, bodlák?“ zeptala se Liška jen trochu škodolibě.
„Ne,“ strčil si Vran prst do pusy. „Včela.“
Očividně TADY zóna nebyla.

Závěrečná poznámka: 

Rek

Fandom: 
Drabble: 

Slunce zalévalo krajinu svou zlatavou září, ale toho si nevšímal. S bojovým rykem se rozběhl s mečem v ruce vstříc nepřátelům.
A už byl u nich, meč zahvízdal a oni padali po desítkách. Stínal jim hlavy bez jakéhokoliv soucitu. Nepřátelé mu opláceli vrchovatě, bodali ho do nohou ale toho si nevšímal, v zápalu boje musí jít všechny slabosti stranou.
Nakonec se přece jenom unavil, opřel se o hůl kterou před chvílí s tatínkem uřezali v nedalekém lese a rozhlédl se po louce. Bodláků, jako by snad vůbec neubylo.
To ho ale netrápilo, zamával rodičům a rozběhl se za dalším dobrodružstvím.

Obrázek uživatele Melody Harkness

Thistle as a thistle

Fandom: 
Drabble: 

"It's finally done?" Dean was impatient as always.
"Almost, pas me the Carduus acanthoides." Dean threw on him the requested plant.
Sam's hand stopped at last moment "Dean for love of Chuck if you don't want to help then leave."
"What did I do this time?"
"This is not Carduus acanthoides this is Carduus crispus. You could have ruined our chance to make the spell of protection for Cas. You know I'm not good at this magic shits, so please go grab some beer and let me work in peace."
Dean was leaving the room murmuring. "Thistle as a thistle."

Závěrečná poznámka: 

Proč je napsání drabble na bodlák težší než na naloženýho tučnáka?

Obrázek uživatele trundajorika

Ráj mezi bodláčím

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

to místo znám

Drabble: 

Nechávám si srpnové paprsky padat na zavřená oční víčka. Je ráno. Sedím na trávě a poslouchám všechno kolem. Tak tohle je to místo, kde jsem prožila krásné časy milostivého dětství.
Dlouho jsem tu nebyla. Měla jsem strach přijet a čelit změnám, které se bez výjimek dotkly i mého osobního ráje. Měla jsem strach ze zjištění, že to, co v mysli tolik miluji, na světě už není ...
Rostou tu blatouchy. A vzadu za potokem, tam je celá stráň s bodláčím. A když vnímám, pozoruji, cítím a poslouchám, myslím, že se nic nezměnilo. Stromy mají kořeny o něco hlouběji. Snad jen to.

Osudné selhání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní.

Drabble: 

Mohl žít pohodlně a v dostatku, ale zvolil si jinou cestu: přes trní a bodláčí.
Odešel do hlubokých lesů a žil tam v ústraní a v odříkání. Spával v jeskyni, živil se kořínky.
Získal pověst svatého muže nejen na zemi. Andělé mu přinášeli nebeský chléb.
Až jednou selhal.
Anděl mu sdělil, že napravený hříšník, který se poctivě snažil odčinit napáchané zlo, byl právě přijat do nebe.
Tu poustevník vybuchl. Měl by on, zbožný muž, přijít do stejného nebe jako bídák?!
A andělé se od něj odvrátili.
Považoval se za svatého.
Ale v jeho srdci namísto růže lásky vykvetlo jen bodláčí.

Závěrečná poznámka: 

Asi tenhle příběh znáte v komické podobě, ale teď jsem měla na mysli klasičtější verzi pohádky.

Obrázek uživatele Arenga

Když dochází čaj

Úvodní poznámka: 

Bez bodu

Dnešní drabble je zase taková momentka, tentokrát válečná - a konečně se dostávám k tomu, proč ten čaj. Jak již bylo mnohokrát naznačeno, ženy z Krásovy rodiny - či spíš z rodiny paní Paulíny, protože se to týká i její matky (třeba tady - “Vliv babičky Treschlové” /http://www.sosaci.net/node/29816/) - mají určité zvláštní schopnosti. Jelikož nic není zadarmo, pokud tyto schopnosti používají, bere jim to adekvátní množství energie. Právě černý čaj, hodně oslazený, ale bez mléka či citronu, jim pomáhá tzv. “dobít baterky”.

Praha, 1917

Drabble: 

Hana, bledá a zjevně unavená, nakrčí nos. “To se nedá pít!”
Paulína Krásová vzhlédne od šití. “Buď ráda, že máme vůbec nějaký čaj. Je válka, drahoušku.”
Při posledním slově se dospívající slečna podívá na strop.
Její matce to neunikne. “Nebuď drzá,” napomene ji, byť vlídně.
“Nejsem drzá! Ale tohle, vždyť to chutná jako výluh z bodláčí a kopřiv. A cukru jen taková špetička!” Její hlas zní skoro plačtivě.
Paulína vstane, pohladí ji, přivine k sobě. “Je válka, Haničko,” připomene znovu. “Já vím, že bys dneska ten čaj potřebovala. A hodně cukru. Ale zkrátka nemáme nic lepšího než tuhle podřadnou kvalitu.”

Závěrečná poznámka: 

Co Hana dělala, že potřebuje čaj? Přiznám se, že zatím nevím. Ale tentorkát rozhodně nebylo šmírování sester - v tom bude něco vážnějšího...

Obrázek uživatele Ancient Coffee

V mrtvé krajině

Úvodní poznámka: 

Přichází nečekaný flashback do doby bezprostředně po tom, co zemřela hraběnčina dcera. Hraběnka pobývá u sestry na jakémsi panském sídle mezi lesy a lukami.

Drabble: 

Líné slunce se převalovalo mezi temnými a temnějšími mračny. Bylo chladno. Stála na kamenné terase a hleděla do krajiny plné schnoucí zeleně. Všechno umíralo. Všechno mělo umírat společně s Alžbětou. Otřásla se pod poryvem větru a přitáhla si pléd těsněji k tělu. Jako by na tom záleželo, když uvnitř mrzla.
Zpoza skupinky stromů vyšla výprava vnoučat její sestry vedená guvernantkou. Každé škvrně neslo kytici hnědých květů. Jak příznačné.
„Madam,“ pozdravila ji vychovatelka sotva znatelným kývnutím hlavy. Byla tmavovlasá a měla hluboce temné oči.
„Proč sbíráte ten plevel?“
„Učím děti poznávat bodláčí.“
Chladně se pousmála. „Jak se jmenujete?“
„Eleonora Wurmová. Nora.“

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení času. Nora odjela s rodiči zpět do Vídně (tzn. tamto drabble byl taky flashback, ale to jsem ještě nevěděla, pardon), ale dlouho tam nevydržela. Aby byla aspoň trochu soběstačná, upíchla se jako vychovatelka.

Obrázek uživatele Owes

Mít jizvy

Drabble: 

Stáli na bílém útesu a zamyšleně shlíželi na tříštící se mořské vlny. Do nosu jim stoupala vůně soli. Jejich hábity vlály ve větru.
"Návrh přijímám," rozťal ticho Brumbálův hluboký hlas. "Ale Obranu proti černé magii ti nesvěřím. Nastoupíš na místo učitele lektvarů."
Snape se nehezky ušklíbl. Jizva na jeho levé tváři udělala totéž.
"Jistě, pane řediteli."
"Je podivuhodné, jak obratně jsi z toho vyvázl."
"Těch obratů bylo poměrně dost." Severus ukázal na svůj obličej. "Tahle jediná nejde schovat."
Brumbál se zamračil.
"Zacelovat pomáhá odvar z bodláčí."
"To učiteli lektvarů říkat nemusíte."
"Horší je to při zacelování duše. Tu taky neschováš."

Obrázek uživatele Saphira

Marná snaha

Fandom: 
Drabble: 

Geralt s Marigoldem jeli bok po boku, Marigold s nějakou právě složenou baladou na rtech, když je přepadli lapkové. Zaklínač si s nimi hravě poradil, ani se u toho nezadýchal.
Marigolda ale musel tahat z bodláčí, kam se básník dostal, když ho jeden z lapků srazil z věrného Pegasa.
Když uklidnili poplašené koně, Marigold si v sedle naštvaně vytahoval bodláky z vlasů. Brblal a bylo to otravnější než jeho balada prve. Zaklínač zpomalil, a když ho Marigold předjel, utrousil: „Zbylo ti ještě pár bodláků vzadu.“
Přítel se na něj nasupeně otočil.
„Pěkně ti děkuju,“ odpověděl kysele.
Geralt se náramně bavil.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Jen prostá dedukce

Úvodní poznámka: 

V poslední době se nějak začínám řídit zásadou: "Když si nevíš rady, lupni tam detektiva."

Drabble: 

"Vrahem byl necelých šest stop vysoký příslušník vyšší třídy ve tvídových kalhotách," řekl Sherlock Holmes, zatímco si po důkladném ohledání místa činu nacpával dýmku.
"Jak tohle můžete vědět?" vypravil ze sebe jeho společní užasle.
"Prostá dedukce, milý Watsone," odpověděl detektiv. "Přibližnou výšku lze lehce spočítat ze vzdálenosti mezi jednotlivými stopami nalezenými na zahradě a na vyšší společenský status pachatele ukazuje popel na koberci v pokoji zavražděného. Značka tabáku, ze kterého popel pochází, by byla pro níže postaveného člověka příliš drahá. Pokud jde o materiál kalhot, usuzuji tak z počtu bodlákových semen, která vrah při útěku houštím na kalhoty nachytal."
"Neuvěřitelné."

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Rozjímání nad bodláčím

Úvodní poznámka: 

BJB (a taky jsem se zase chtěla vrátit ke Slendermanovi)

Drabble: 

Alex Kralie se prodral dalším houštím, které mu stálo v cestě a ke svému znechucení shledal, že má mikinu samý bodlák.
Sakra, vždyť on by teď měl už dávno pracovat pro nějaké nezávislé studio, točit filmy a jezdit po festivalech a ne se celé dny plahočit přírodou se zbraní jako nějaký maniak.
Trpce se zadíval na další ostnatou kuličku ve své ruce.
To bodláčí poměrně přesně vystihovalo Tu věc, která mu zničila život.
Nalepí se to na vás v lese ani nevíte jak a zdá se, že toho už nikdy nezbavíte.
V metaforách byl vždycky dobrý. Alespoň to mu zůstalo.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Bodláčí, kam se podíváš

Drabble: 

"Tatínku, to bodláčí nám sem nenos!" diriguje muže Timea.
"Neboj, nebudu," odvětí Tadeáš a vyzuv kanady, odnese tyto na zápraží k očištění od nachytaných chlupatých kuliček.
"Vidím, že to tam máme zarostlé bodláky," konstatuje Timea.
"To víš, všechny neřády likviduju, ale jde to pomalu."
"A tady máš taky bodláčí," přejede Timea Tadeáši po tváři, "to se nemůžeš oholit?"
"Mohl bych, ale nač, když jdu jen na zahradu? Aspoň je uvěřitelné, že jdu opravdu tam a ne někam jinam."
"Protože reprezentuješ všude a také musíš být vzorem pro Tobiáše. Když ho chci vést k úpravě zevnějšku, nemůže mít tatínka jako vagabunda!"

Stránky

-A A +A