Bajky

Obrázek uživatele Aplír

Moudrá rada

Fandom: 
Drabble: 

Všechna zvířátka přiběhla na palouk.
„Tak se mi doneslo,“ začal lev, „že došlo k rebelii.“
„Kde? U nás?“ divila se zvířátka.
„V DMD. Už vyhlásili anketu, co by se mělo zakázat.“
„To snad je v pravidlech, ne?“ zabručel medvěd.
„Chtějí vědět, jaká témata zakázat!“
„Ale to se nás přece netýká,“ podivil se ježek.
„Ale týká, jsme v nebezpečí!“
„Proč myslíte, králi?“ špitla veverka.
„Zákazy mohou vést k cenzuře, k naprosté anarchii.“
„Za chvíli můžou zakázat bajky,“ sýčkoval sýček.
„Musíme se bránit. Co navrhuješ, sovo?“
„Pošleme petici. Žádné zákazy. S výjimkou punkové nutrie. Ta přece neexistuje. Ten jediný zákaz nás neohrozí."

Obrázek uživatele George

Pošetilý oslík

Fandom: 
Drabble: 

Byl jednou jeden oslík. Měl hebkou srst, byl vytrvalý a věrný. Jeho nejlepším přítelem byl kocour Fous. Oslíkovi se moc líbilo, jak Fous obratně loví myši. Viděl, že jej za to hospodář chválí a rozhodl se, že lovit myši je prospěšná schopnost a že chce být také takový. I začal se učit plížit a lovit myši, jenže na plížení byl moc nemotorný a kopýtky stejně žádnou myš neudržel. Byl z toho moc smutný, měl pocit, že nic neumí a je úplný neschopa.
Ubohý oslík, nevěděl, že kdo se měří podle druhých, ztrácí sám sebe a stává se pouhým zrcadlovým odrazem.

Závěrečná poznámka: 

V pohádkách a příbězích je nám to úplně jasné- dobré a zlé, správné a falešné, ale v praxi se pak všelijak potácíme a nejednou jsme sami takovými oslíky, kteří se snaží být vším možným, jen ne sami sebou.

Hoďte na něj...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takové jazykově lehké (tematicky těžší) drabblátko s využitím jednoho mého starého nápadu.

Drabble: 

„Omlouvám se, nedostala jsem ho,“ sklíčeně líčila Zlomenina, „na té sjezdovce mi na poslední chvíli uhnul a já jsem smrčkem trefila paní za ním.“
„Mě poslali k jeho mámě, abych ho přiměla zpytovat svědomí... A on místo toho vybral všechny její peníze,“ přisadila si Skleróza.
„Je to takovej hajzl, ze všeho vyvlíkne a ještě to použije ve svůj prospěch. Nevím, jak to dělá, ale přísahám, že já mu nepomáhám!“ dušovala se Fortuna.
„Ale kdo zjedná spravedlnost, když jsem se mu nedostal na kobylku ani já?“ zoufale vykřikl úředník z berňáku.
„Klid, přátelé, já se postarám. Mně určitě neuteče,“ odtušila Smrt.

Obrázek uživatele Danae

Každoroční soutěž v koulení sudů

Fandom: 
Drabble: 

Každoroční soutěž v koulení sudů pořádala zvířátka začátkem května na Suchém vršku, pozvolném travnatém svahu zakončeném dlouhou rovinkou. Šampióni lesa i statku si protahovali svaly a obratle a zajíc přijímal poslední sázky. Favorizován byl loňský vítěz ježek, který svou bezchybnou technikou koulení všechny nadchl. Proslýchalo se ale, že jezevec Fanda si záměrně ponechal něco zimního podkožního tuku, aby si zachoval optimální tvar, a bez šance nebyla ani pružná kočka Minda.
Bylo tedy velkým překvapením, když se zdaleka nejdál dokoulel beran Béďa. Mazaně využil mezery v pravidlech, které nezakazovaly asistenci při startu, a nechal se řádně drcnout od svého bratra Bódi.

Obrázek uživatele Birute

Těžký úřad

Fandom: 
Drabble: 

Král Lev hleděl na Králíkovu hlavu, která se vykutálela z pytle, jenž před ní otevřel Beran.
Všichni v trůnním sále měli v očích stejně nevěřícný výraz jako nebohý Králík.
Král vstal a promluvil, jako by s každým slovem překonával nutkání skopového dvořana rozcupovat.
„Drahý,“ zavrněla varovně královna.
„Měli jste přivést Lišáka i s jeho pokladem. Poslal jsem vás tam ve dvojici, abyste se navzájem ohlídali, ne jako tihle mameluci.“ Mávl tlapou k Medvědovi, Vlkovi a Kocourovi, kteří se nacházeli v různých stádiích obvázanosti.
Jelikož se Lev očividně nemohl spolehnout na žádného ze svých poddaných, vykopl Berana dolů z hradu osobně.

Závěrečná poznámka: 

V závěru nizozemské verze Románu o lišákovi král zvířat Lev pošle Berana a Králíka, aby dohlédli na to, že mu Lišák pošle poklad. Lišák odláká Králíka stranou, zabije ho a jeho ukousnutou hlavu předá v pytli Beranovi, aby ho donesl coby poklad Lvu.

Obrázek uživatele Ampér

Učitelská

Fandom: 
Drabble: 

Jeden poník toužil po tom stát se učitelem. Koupil si ukazovátko a na pastvě si procvičoval výklad.

„Děti, zde vidíte růži šípkovou čili Rosa canina. Je to keř, který má větve porostlé trny. Odtud pramení přísloví není růže bez trní. Květ má pět bílých okvětních lístků. Plod růže se nazývá šípek. Vedle roste bodlák obecný, latinsky Carduus ascanthoides. Květ je červenofialový, po odkvětu najdete místo květu bílý jemný chmýr. Pokud se na jednom místě vyskytuje více bodláků, hovoříme o bodláčí.“

Koncem června šel ke zkouškám a v srpnu mu přišlo vyrozumění, že na pedagogický institut přijat nebyl. Pravděpodobně úřední šiml.

Obrázek uživatele Ampér

Co zavinila žižle

Fandom: 
Drabble: 

Tučňák Scott se stal číšníkem v Hiltonu. Při obsluze byl vždy veselý, pohotový, usměvavý, zkrátka dobře naložený. Proto byl jmenován šéfem speciální rybí restaurace. Ta pod jeho vedením jen vzkvétala.

Jednou zašel do restaurace kapitán na penzi. Možná to byl mrož. Objednal si grónskou žižli, kterou posléze prohlásil za halibuta. Nedorozumění řešil Scott. Vysvětloval zákazníkovi, že spolehlivým dodavatelem vzácných žižlí je jistý tuleň od mysu Farvel.

„Tuleni jsou staří lháři,“ rozčilil se kapitán. „My dva teď pojedeme za ním přesvědčit se.“

Tuleně nezastihli, ulovil jej nezodpovědný Eskymák. Tučňák s mrožem teď každý den loví u mysu Farvel žižle. Zatím neúspěšně.

Velký oči

fandom : Ze života zvířat

Opět máme krásný slunný den, cvrčci cvrkají, motýli se létají, jak aeroplány. Avšak zaměříme se na támhle tu studnu, kde starou žábu navštívila žába z moře.
„Odkud přicházíš?“ zeptala se jí žába ze studny.
„Z velkého oceánu“ zněla odpověď.
„Jak velký je ten tvůj oceán?“
„Je obrovský.“
„Myslíš tím alespoň čtvrtinu mé studny?“
„Větší.“
„Větší? Snad ne polovinu?“
„Ne ještě vetší.“
„Je snad… tak velký jako má studna?“
„To se nedá srovnat.“
„To není možné, musím to sama vidět.“
Vypravily se tam společně. Když žába ze studny objevila moře, byl to pro ni takový otřes, že jí prostě praskla hlava.

Fandom: 
Rok: 
2011

Ani Bůh tě nezachrání, žabko naivní

fandom : Ze života zvířat

Je slunný den a žába z katolické žabkorodiny sedí u řeky a čte žbibli. Z nory se vynoří štír a cupitá si to k žabce.
„Ahoj žabko, prosím, potřebuji se dostat na druhý břeh, ale neumím plavat tak dobře jako ty.“
„Štíre, mě nenachytáš, já tě převezu a ty mě štípneš!“
„Žabko, kdybych tě štípl, tak utoneme oba dva a co pa Žbůh nekáže pomáhat všem tvorům?
„To je pravda, štíre, nasedni na můj hřbet.“
Brodí se, v půlce štípne štír žábu, oba se topí. Žába v posledním nádechu zasténá: „Proč?“ a štír odvětí: „Protože je to pro mě přirozené.“

Fandom: 
Rok: 
2011
-A A +A