Hádej, hádej, hadači,
proč ti bytí nestačí,
proč tě nikdo nesplaší,
nevíš, tak pojď, radši.
...
Myslíš, že na dně tý lahve bude moje chuť do života?
Ne, tam je spíš moje osobnostní jistota.
Jako moje vtipnější, víc okouzlující já, kapiš?
Ne? Tak si to radši napiš.
Spolu s mym mobilem.
Víš, já se vlastně ráda bavim s kdejakym debilem.
Ale tys byl docela milej.
Klidně mi z tý lahve přilej.
Čekám teda, až si mě najdeš.
S jenom mym křestnim jménem, dno fejsbuku projdeš.
...
Hádej, hádej, hadači,
jak je svět hned jinačí,
na dno plavat nestačí,
přece tě tam dotlačí.