DMD č. 13. pro 13. 4. 2018. Téma: První třída

Obrázek uživatele Carmen

Jako malí

Drabble: 

"Augustýn hrát na četníky nebude, poněvadž Albínovi špatně napovídal," prohlásil Jáchym.
"Pch," řekl Augustýn, "to mě bavilo hrát tak v první třídě. Beztak mám novou knížku o kovbojích."
"Dovol, abych se zasmál," uchechtl se Albín, "mě naposled v první třídě bavili kovbojové."
"Tak hrajem?!" naštval se Jáchym, "Přestaňte se hádat jako malí."
"My, pane?!" křičel Albín, "abys věděl, i v první třídě jsem kopal líp než ty!"
"Co se zase děje?!" křičel Polívka.
"Proc se musíte pořád prát?! Podívejte, vysvětlím vám pravidla, všichni si teď zahrajete pěknou, klidnou hru z mého dětství, která vás naučí spolupracovat. Jmenuje se na četníky..."

Obrázek uživatele Terda

Bez hlavy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Týrám kapitánku i posádku. Takže raději varuji.

Drabble: 

Mlhavý den vzal felčarova slova za svá. Pana Maxwella vydali moři, zatímco Foley v šeru podpalubí sváděl boj o záchranu Francesiny ruky. Vyjmout dubovou třísku. Vyčistit ránu. Narovnat zpřelámané kosti. Víc udělat nemohl.
Odvedl dobrou práci. Zbývalo jen doufat. Že kost sroste. Rána se zhojí. Že ji nezasáhne gangréna. Přihnul si z placatky. Mlčky připil na štestí. Snad se k nim neotočí zády.

Jediná dělová koule rozbila křehkou rovnováhu panující na palubě Betsy na kusy. Velení převzal Gillingham. Posádka držená na uzdě oddaností zůstala ztracená. Na těle únava. V myslích vládl strach. Nedůvěra. Zlost. Obstojí mladíček na místě zkušeného velitele?

Závěrečná poznámka: 

Téma si vykládám nikoli jako ročník ve škole ale jako hodnotu kvality. Tak doufám, že tam je vidět.

Obrázek uživatele eliade

Kočka nejspíš nebyla doma

Úvodní poznámka: 

Chcete si přečíst reportáž o svém oblíbeném zvířecím sportovci?
Neváhejte mě kontaktovat!

Dnes pouštní křečci pro Milu_jj.
(Přiznám se, že tohle pro mě byl poněkud oříšek - ani jsem netušila, že takové zvíře existuje. Snad jsem však aspoň trochu obstála.)

Drabble: 

Skandály kolem basketbalového mužstva křečků prériových neustávají.
Nejprve svým hlasitým vytím během zahájení olympijského turnaje způsobili zběsilý útěk fanoušků, kteří se obávali, že do haly vtrhli vlkodlaci. Došlo k tomu proto, že křečci údajně nedokázali být při tak slavnostní příležitosti tiše jako nějaké myšky.
Nyní zase vyhodili štíří zápasníky z jejich pokojů v hotelu tak nevybíravě, že většina štírů bude pravděpodobně muset odstoupit z turnaje.
„Kdyby ty chvaty ukázali našemu trenérovi, okamžitě by je přijal,“ okomentoval incident nejhůře pomlácený štír.
„Tohle se u nás učí v první třídě," vzkázal jeden z křečků. "Mohli jsme si na vás smlsnout úplně jinak."

Obrázek uživatele Simbacca

Špicová školka

Úvodní poznámka: 

AU.

Drabble: 

Založit na palubě Jolly Jedie školku pro nadané děti se zdálo jako docela dobrý nápad. Přeci jen se jich docela urodilo a jejich koncentrace dávala tušit, že by něco takového mohlo být značně efektivní. Učitelka je hromadně naučí hláskovat a jejich otcové pak můžou přejít ke zvedání kamenů Silou, aniž by se zdržovali. Teorie dobrá, ne?
Ukázalo se, že praxe za teorií trochu pokulhává. Úvodní hodina ještě ani neskončila a promovaná pedagožka vybíhala ze třídy s rukama nad hlavou.
Na její obranu nutno poznamenat, že v prvním ročníku byli Alpa, Appa, Appu, Barbucca a Kerribecca. A to se fakt nedalo.

Závěrečná poznámka: 

Zmíněná děcka existují nebo existovat budou, AU je to proto, že v tuhle chvíli ještě není jisté, jestli se narodí v jeden rok.

Obrázek uživatele Wendyses

Školka, základka, střední

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ze života. Skutečně.

Drabble: 

"Triviální, to jste se museli učit už na základní škole."

"Jak to, že to neumíte zintegrovat? Integrály sice učíme až v letním semestru, ale tohle máte umět už ze střední."

"Tady tohle se nám roznásobí, zkrátí, prostě úpravy pro první třídu, nic zajímavého, to si dopočítáte a dostaneme tohle."

"Taky vás určitě v první třídě fascinovalo, že ať to spočítáte jakkoliv, tak to vyjde stejně? Tak to u neabsolutně konvergentních řad nejde."

"Kvadratická rovnice, co je na tom těžkého, to se učí už v mateřské škole. Teda vlastně ne, tuhle mi dcery přinesly jenom nakreslené dýně... Kam to školství spěje."

Obrázek uživatele Tora

Písmenko po písmenku...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Čechy, 19. století

Drabble: 

Jozífek, špičku jazyka vystrčenou, se pekelně soustředí. Na břidlicovou tabulku krouží písmenka podle diktátu pana učitele.
„Písmenko o.“
Jednoduché, usměje se v duchu Jozifek. Soudeček!
„Teď písmenko i.“
Hůlčička s puntíčkem, bleskne Jozífkovi hlavou.
„Ticho,“ napomene učitel břitce třídu a pokračuje. „Písmenko em.“
Jak se píše em? šrotuje kloučkovi hlavou. Ruka s křídou se chvěje. Něco načmárá, ale honem houbičkou smaže. Tři hůlčičky, přece… Ulehčeně si oddychne.
„Teď se soustřeďte. Písmenko ypsilon.“
Jejdamánku! Jozífek strne. Jak to bylo? Už ví! Pytlíček s třepečkem!
„A poslední, písmenko c.“
Měsíček, měsíček, klučina div nenadskakuje radostí. Všechno zvládl! Nebude po škole, nebude rákoska!

Závěrečná poznámka: 

Krásně popsal Jindřich Šimon Baar venkovskou školu ve své knížce Hanýžka a Martínek. Odtud jsem si vypůjčila popisy písmenek, které krouží malý Jozífek.

Až do počátku 20. století se děti učily psát pomocí břidlicových tabulek. Tato šikovná pomůcka měla na jedné své straně tři červené linky, nanesené lakovou barvou, na kterých se učily děti psát. Druhá strana byla bez linek - mohlo se na ní malovat, nebo linky dokreslit. Pokud se písmenko či obrázek nepovedl, smazal se houbičkou, která byla přivázána pevně k tabulce a psalo se odznovu.

Pokud se psalo na papír, psalo se olůvkem (což byl měkký molybdenit MoS), nebo seříznutým brkem. Husí brky byly na venkově lehce dostupné. Podle J. Š. Baara nosily děti každý týden do školy dva brky - jeden si pan učitel ponechal a druhý seříznul a dal tomu, kdo si jej přinesl.

Ocelová perka, která usnadňovala psaní, se začala používat počátkem 19. století - nejprve se nasazovala na brky, pak byly tyto nahrazeny dřevěnými násadkami. Perka byla levná, po rozskřípání se z brku či násadky sundalo, vyhodilo a nahradilo novým.

První moderní typ plnicího pera byl patentován v roce 1884, ale většího rozšíření se dočkala (kvůli klesající ceně) až po první světové válce.

Tužka se začala vyrábět od roku 1790 - první patent na tužky získal rok 1802 vídeňský továrník Josef Hardtmuth. Zajímavostí je, že je používají dodnes kosmonauté - tužky píšou za všech okolností včetně tzv nulové gravitace.

Kuličkové pero vzniklo sice již v polovině 19. století, ale všechny jeho nedostatky, jako zadrhující kulička či samovolné vytékání náplně se podařilo odstranit až v polovině století dvacátého...

Zdroje: J. Š. Baar, Hanýžka a Martínek, Stanislava Jarolímková, Co ještě nevíte o životě našich předků

Obrázek uživatele Šmelda

První padawani

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snad je jasné, že pisatelem jsem já.

Drabble: 

Přišla příležitost povědět prvním padawanům pápá, protože pedagogické praxe právě přestaly.
Před počátkem přednášky prostředí pokazila profesorka, poněvadž pacholatům prozradila plánované prominutí prospěchu pokaženého písemkami pokorného pisatele.
Poslední přednáška počala podle plánu. Postavení, pozdravení, povolení posadit. Potom pisatel přidělil prckům poslední písemku. Pacholata počala psát, praktikant pečlivě patroloval po pracovišti.
Pár padawanů potajmu pokoušelo praktikanta psaním podle přítele.
Pozornost pisatele přinesla podvodníkům problémy.
Po písemce přednášející projevil přání poznat pohled pacholat.
Pak pisatel papíry pacholat přečetl. Plusy převažovaly, přesto pacholata psala: "Praktikantovy písemky přináší problémy. Praktikant při přednášení presuje petflašku. Praktikant příliš pečlivě pozoruje při přepisování písemek přítele."
Pche, parchanti.

Závěrečná poznámka: 

Protože už nemusím dělat přípravy a dělat do školy se mi nechce, tak se nudím.

Růžové brýle

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

duben s drakem pokračuje

Drabble: 

První hodiny s novými obyvateli jeskyně byly pro draka jako pohádka. Teda, drak pořád žije v pohádce, ale víte, jak to myslím. Loupežníci byli fešáci, žádná zdegenerovaná princátka. Nechtěli sice nosit punčochy, jejich vychování odpovídalo tomu, že léta sdíleli domácnost s dalšími sedmatřiceti muži a konverzace napovídala, že stěží dostudovali první třídu, ale co už. Drak nasadil růžové brýle, co je na palouku prodává víla Amálka, a hlavy špitaly jak školačky.
„Směje se jako blbec, ale tak krááásně.“
„Sice se ještě nemyl, ale v těch jeho očích bych se utopil.“
„Sedí si na vedení, ovšem ten zadek má opravdu prvotřídní.“

Obrázek uživatele Voldemort

Detekovat problém

Drabble: 

„Nedávno byly kouzelnické veřejnosti představeny detekční rámy, které vyhodnotí podíl magické krve a v závislosti na výsledku vás (ne)pustí na určitá místa, do vyhrazených kupé bradavického expresu a podobně.
Dnes došlo právě ve školním vlaku do Bradavic k události, kterou se Ministerstvo kouzel pokusilo ututlat, ale našim reportérům neunikla. Belinda Raddleová, dcera ministra a jednoznačná osm-osmička, byla detekčním kouzlem odmrštěna a je v péči lékouzelníků.
Ministr Rojvol Raddle se k události odmítl blíže vyjádřit. Jeho tiskový mluvčí nám sdělil, že zřejmě došlo k pochybení u výrobce detekčních rámů. Název firmy si nevybavuje, ale jakmile jej najde, slíbil nás –“
[vysílání přerušeno]

Závěrečná poznámka: 

Co přesně zjišťují detekční rámy si můžete připomenout v drabble Krůček po krůčku. Mluvčí ministra je člověk, který se vyzná v Psychohygieně. Osmosmičková kupé jsou ekvivalentem kupé první třídy, doufám, že takto téma stačí. Slova (ne)pustí a osm-osmička bych ráda počítala po jednom.

Obrázek uživatele Bídák

Tři důvody

Úvodní poznámka: 

Dneska to není ono - jsem Blbý Jak Bláto

Drabble: 

Bídákův hostinec by na případném průvodci po Ecorijských hospodách i přes svoji ošuntělost spadal do první třídy. Uznejme však, že by v oné skupině byl pravděpodobně na posledním místě. Jeho to ale netrápilo. Měl spokojené hosty, kteří se rádi vraceli. A pro to měli několik důvodů.

Prvním byla Colleen a její dvě společnice, které byly i po třech letech prvotřídním materiálem.

Druhým byla Bídákova schopnost přepálit snad všechno.

Třetím a posledním byl Hora. Muž, který měl pro každého vlídné slovo a úsměv. Byl starším, nebo alespoň větším, bráchou, kterého většina z nich neměla. Nebo hůř. Měla, ale ztratila ve válce.

Obrázek uživatele Tess

Čas na změnu

Drabble: 

Slunce sotva vyšlo a ještě nehřálo. Rezka už byla v třídírně a balila zásilky. Dopisy, více dopisů (balíčky řeší obchodníci). A speciální zásilky. Platby, ceniny a dopis do vlastních rukou.
Tentokrát bylo speciálních zásilek pomalu víc než obyčejných dopisů.
Po její trase se nikdo nebál peníze poslat. Démona neokradou.
Jih od Gerasdanu to měl jednoduché. Ale co jiná místa?
Poprvé po padesáti letech dostala chuť změnit rutinu. Padesát let dvakrát týdně tam a sem, sem a tam....
Být spojení mezi vzdálenostmi je skvělé, ale chtěla bych vidět víc.
Každá poštovní trasa si zaslouží spolehlivého doručovatele.
Pro poštu té nejvyšší třídy.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tenny

Milionář na cestách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle téma prohlašuju za pěkně blbé, kdo to vymyslel! :D

Drabble: 

"Bruce Wayne, tady v letadle?" podivila se dáma, když zahlédla známou tmavou kštici. "Myslela jsem, že má soukromé."
"Má jich prý několik," odpověděla její sousedka na vedlejší sedačce, "ale asi se musela porouchat. Nebo je někomu půjčil."
"Pro něj není ani první třída dobrá, podívej, jak se kyselí na tu ubohou letušku!"
"A teď si představ, kdybychom ztroskotali někde v divočině... Bruce Wayne, uprostřed pouště nebo džungle!"
Druhá dáma se zachichotala. "Myslíš, že by se pokusil zaplatit tygrovi, aby ho nesežral?"
"A věděl by vůbec, co je tygr?"

Bruce Wayne poprosil letušku o další led. Snad se mu neotevřely stehy.

Obrázek uživatele Julie

Rudá pasažérka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já mám už strašně dlouho v hlavě AU, kde by Nšo-či nezemřela, ale skutečně se vydala na východ učit se způsobům bílých žen.

Drabble: 

„Slečno, obávám se, že si musíte přesednout do nižší třídy.“
„Mám lístek.“
„Bohužel, rasová…“
„Co to povídáte?“ osopila se na průvodčího dáma sedící u okénka. „Slečna je přece očividně Italka.“
„Ach tak, v tom případě…“
„Nšo-či je dcera kmena Apačů.“
„Indiánům není dovoleno cestovat první třídou.“
„Nšo-či si přesedne.“
„Tak to prrr… Přesedneme si obě. A vy nám hezky vyplatíte rozdíl v ceně lístku.“

„Ženy v tomto světě mají dvě možnosti,“ usmála se dáma, když už seděly v tom „správném“ kupé. „Buď se přetvařují nebo ne. Jakkoli chápu ty první, druhé považuji za výrazně lepší společnice pro mnohahodinovou cestu vlakem.“

Obrázek uživatele Aveva

Milovník efektů

Fandom: 
Drabble: 

“... podle posledních testů máte už nejvýš dva měsíce,” prohlásil nervózně se potící lékař.
Pan … se podíval směrem k oknu. Kancelář byla v nejvyšším patře a přehlédl odsud celé město.
“Žádná šance?”
Lékař se staženým hrdlem zavrtěl hlavou. O panu … bylo známo jak se chová k poslům špatných zpráv.
“Čas zahájit operaci Armagedon,” poznamenal si pan … když osaměl v kanceláři plné efektních známek skutečného luxusu.
O dva měsíce později zkonstatoval lékař u pana … smrt.
Ihned poté se spustila startovní sekvence.
Trvalo pouhých deset minut, než planeta vybuchla.
Jak žil, tak zemřel.
Na věčnost jedině s prvotřídními efekty.

Obrázek uživatele Nathanel

Druhé Vánoce

Fandom: 
Drabble: 

„Kocoure, sken.“ Müller přejel absurdní výjev bronzovým holopaprskem. „Nikde ani myš.“
„Vypadá to, že máme Vánoce, vážení,“ zaradoval se Joachim. Opuštěný jídelní vagon Amtracu uprostřed holé pláně, jako by jej sem odložilo rozmazlené obří dítě. Kdo by si to byl pomyslel?
„Třeba tam budou kompoty,“ zasnila se Theresa.
„Nebo kyselé okurky,“ doplnila Elis.
Svižným, pružným a odhodlaným krokem došli až k vagonu. Elis ztěžka funěla za nimi. Joachim vypáčil dveře, které odskočily poslušně od pantů.
„Dejte pozor na pasti,“ sám se ale vrhnul vpřed směrem k baru, „Podívejme. Ron Zacapa, Plantation Anniversary… Prvotřídní materiál.“
„Rrrrrabovací rrrrežim…,“ olízl se mlsně Müller.

Obrázek uživatele Palčík

Vzdělání: diskriminace (Správa StB Praha)

Drabble: 

Operativní prověrkou bylo zjištěno, že mladší syn objekta DOKTOR-19 byl přijat do 1. ročníku gymnázia Wilhelma Piecka, Wilhelma Piecka 2, Praha 2. Popisovaná situace nebyla podchycena vzhledem ke skutečnosti, že dotyčný neabsolvoval přijímací zkoušky. Tyto mu byly odpuštěny, protože vyhrál v obvodním kole Matematické olympiády. Šetřením na místě bylo zjištěno, že potvrzení ředitele o přijetí již bylo jmenovanému odesláno.
Vzhledem k výše uvedenému navrhuji provést následující profylaktické opatření:
− cestou sekretariátu ředitele gymnázia Wilhelma Piecka urychleně odeslat opravný dopis, v němž se s poukazem na nedopatření vezme zpět dotčené rozhodnutí o přijetí ke studiu.
Zpracoval: mjr. Dušín dne 5. 6. 1978

Závěrečná poznámka: 

Popsaný fragment má svůj reálný předobraz.

Obrázek uživatele gleti

Nové koště

Fandom: 
Drabble: 

"Vaším úkolem zde, je zvládnout obtížnou péči o magické byliny. Protože se většinou obejdeme bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás nebude věřit, že i toto je magie. Uvědomte si však, že bez čar a kouzel s některými rostlinami nemůžete manipulovat, jinak vás zabijí, třeba Ďáblovo osidlo. Budeme pěstovat byliny, které dokážou omámit mysl a podrobit si smysly, v pozdějších ročnících se budeme zabývat květinami, jejichž jediný závan vůně vám přivodí smrt!" deklamoval Neville před Hannah.
"Co říkáš, není to moc děsivé?"
"Je to tvá první hodina v první třídě. Musíš je vystrašit, aby si dávali pozor. Nezapomeň na Snapea."

Obrázek uživatele ioannina

Cena

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje prakticky přímo na Pěvecké závody v Chansons.

Drabble: 

Erik přejížděl prsty po plstěné podložce. Netroufl si ani zabloudit od kraje stolu, natož aby se dotkl některé z fléten. Zářily vlastním světlem, vyleštěné do poslední tečky v kresbě dřeva, jedna vedle druhé, od maličkých pikolek po tenorové, dlouhé jako paže urostlého chlapa.
"Vyber si," pokynul mistr Josselin.
"Jsou úžasné," hlesl omámeně Erik.
"Máme nejlepší dílnu v Evropě. Neboj se, vyzkoušej."
Erik už natahoval ruku po javorové altové, bílé až do smetanova. Ale pak si představil, jak na ni hraje před svítáním na Plácku. Spolužáci na něj řvou. Vznikne strkanice. A tato kráska letí obloukem přes hradbu.
Zrudl. "To nemůžu..."

Závěrečná poznámka: 

Čtyři základní velikosti fléten si můžete poslechnout třeba tady.
Něco o trošku komplikovanějšího a mladšího (a na plastové nástroje) pak tady.

Obrázek uživatele Arenga

Krev není voda

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Caradoc" (http://www.sosaci.net/node/30494).

Drabble: 

“Chcete pohřeb první, druhé či třetí třídy?” ptal se znuděně místní hrobník.
“Spálit a popel hodit do řeky,” zavrčel Leokastis.
Avani mu položila ruku na rameno - nejspíš jí později vyčte, jak se starala, ale Caradoc byl její strýc. Krev zapřít nemohla. “Chceme pohřeb se všemi náležitostmi. Zaplatíme.” Oreladsky už mluvili plynně, cizí původ nikdo nepoznal.
“Mám výborný sbor plaček,” zpozorněl při zmínce o penězích hrobník. “Nijak drahý. Taky violistu. Hraje neobyčejně tklivě.”
“Upřednostňujeme tichý pohřeb.”
“Když myslíte,” znovu zlhostejněl muž. “Na co váš příbuzný vlastně zemřel?”
“Stařecké vyčerpání,” zalhala pohotově. Nebyl tak starý, jeho síly však nepochybně odsála tvorba keriaktu.

Algoritmy

Fandom: 
Drabble: 

Černá kudrnatá hlavička se kroutí nad domácím úkolem.

„Máš dobře zavřenou síru? U ďasa, co všechno v tom školním pytli taháš? Vždyť budeš mít křivý záda!“ Čertí babička potěžká cvičebnici Našeptávání pro první ročník.

Čertíček slabikuje:

„Něco bys chtěl, člověče?
Smí se to nebo nesmí?
Pokud se to nesmí, kontroluje se to?
Kontroluje se to zřídka nebo často?
Pokud často, je za to nepříjemný postih?
Pokud je postih hodně nepříjemný, zvládneš to ukecat?
Pokud se z toho nevylžeš, jak moc je postih vymahatelný?
Dá se to na někoho shodit?“

„Strašně zastaralé. Tohle už se dávno nikomu našeptávat nemusí,“ bručí tatínek.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Z žákovské knížky jednoho prvňáčka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(po pana profesora Pokorného k narozeninám)

Drabble: 

Odmlouvá.

Je drzý.

Vykládá hlouposti.

Podepsal si žákovskou knížku sám. Když jsem na to přišel, hájil se: "Já i otec jedno jsme".

Nedávejte mu tak veliké svačiny. Rozdrobil chleba po chodbě, paní uklízečka musela vynášet koš dvanáctkrát.

Na záchodcích tajně mění s žáky deváté třídy vodu za víno.

Odmítá mazat tabuli houbou, žádá ocet.

Na školním výletě (dle očitého svědectví postiženého) plival po slepci.

Na plaveckém kurzu se odmítl ponořit, raději rybník přeběhl.

Chlubí se, že školu do tří dnů zboří a postaví.

Proklel pana učitele.

Až do odvolání (dokud nenajdeme náhradu) výuka zrušena.

*Pochvala za vzorné vzkříšení pana učitele!*

Závěrečná poznámka: 

To s tím učitelem jsem si nevymyslila, je to z Pseudo-Tomášova evangelia dětství :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Luxus nad luxus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ identita

Drabble: 

Představoval špičku největšího evropského luxusu. Všechno muselo být prvotřídní, od vybavení po personál. Africké dřevo, české sklo, francouzská vína, italská hudba a mnohem víc, z čeho se cestující mohli celých šedesát devět hodin těšit a radovat. Každý si mohl zaplatit své soukromé kupé dle vlastního vkusu, žádná dvě nebyla stejná. Bohatí z celého Starého kontinentu se mohli přetrhnout, aby vyrazili alespoň do Vídně nebo do Budapešti. Salónní i jídelní vozy převyšovaly i nejluxusnější pařížské restaurace. V každém městě se podávaly místní speciality.
Zkrátka a dobře nejdokonalejší způsob cestování z Paříže do Istanbulu, který si umíte představit. Skvělý a úžasný Orient-Express.

Závěrečná poznámka: 

A taky místo nejluxusnějších a nejvýnosnějších krádeží, ale to už se mi tam nevešlo.

Jo a "Orient-Express" počítám jako jedno slovo.

Obrázek uživatele Lee

Sprostého původu

Drabble: 

Byla to velká věc. Zpět ve staré Anglii by to bylo nevídané: skok o dvě, možná tři společenské třídy až do té nejvyšší. Neobešlo by se to bez množství ceremonií, slavnostních večeří a oficialit. Celá země by o tom mluvila. Ale tohle nebyla Anglie.
Oni se tu, zaskočeni radostí, vůbec nezměnili. Koruny na jejich hlavách v nich vyvolávaly stejnou úctu a bázeň jako ta, kterou nosila královna Viktorie. Neuměli vládnout. Právě proto je Aslan vybral. Čerstvě stvořená země a její obyvatelé si žádali spíš porozumění než organizaci, spíš oddanost než inteligenci.
Mladá Narnie potřebovala víc krále drožkáře, než drožkáře krále.

Závěrečná poznámka: 

(A určitě nepotřebovala troškaře krále. :))

Obrázek uživatele Owes

Mít nepřítele

Drabble: 

„Důkazy jsou nezvratné, můj Pane!“ šeptal vzrušeně Pettigrew, zatímco lordu Voldemortovi div neolizoval nohy. „Jeho loajalita jednoznačně patří Brumbálovi!“
Voldemort se napřímil ve svém majestátním, ručně vyřezávaném křesle a potřetí přejel očima pergamen, který mu Pettigrew přinesl.
„Kdo tu zprávu dešifroval?“ štěkl do napjatého ticha.
Pettigrew se zarazil. Na kratičký okamžik se uvnitř něj ozvalo něco jako hrdost, co teď ovšem schytalo nečekaný políček.
„Já, Pane.“
Voldemort si ho měřil chladným, vypočítavým pohledem. Pak zaujal v křesle mnohem uvolněnější pozici a koutkem bezretých úst se zlomyslně ušklíbl.
Zajímalo by ho, jestli je Severus taková třída, aby se z tohohle vylhal.

Obrázek uživatele Kleio

První učitel

Úvodní poznámka: 

Na skok do Aloyina dětství, k prvním hodinám, k prvním lekcím, k prvnímu poznání...

Drabble: 

Ačkoliv byla Vyhnanec, byla vychovávána ve strachu z technologií.
„Jakákoliv zařízení jsou špatná, Aloy, nikdy nepřinesla nic dobrého,“ vštěpoval jí Rost opakovaně. Ale jakmile našla fokus, odmítla se ho vzdát. Otevíral pro ni celý nový svět. Varoval před nebezpečím, vyprávěl jí příběhy Starých časů a učil ji.
Rostovi se svíralo srdce, když viděl svou malou holčičku, jak nepřítomně hledí do prázdna a gestikuluje neznámo proč. Nevěděl, že se právě učí číst glyfové písmo. Netušil, že bude rozumět angličtině dávných dob. Chtěl ji naučit o světě všechno, co znal, a velmi nerad se o tuto pozici dělil s malý svítícím trojúhelníkem.

Závěrečná poznámka: 

Představte si to trochu jako googlebrýle, ale vymakanější. Fokusy byly vytvořeny jako základ subprogramu APOLLO, který měl lidi znovu učit vědomostem starého světa, ovšem zničením Apolla se povětšinou ztratily i fokusy. Pár lidí je má, ale většinou je nevyužívají k učení jako Aloy.

Obrázek uživatele Lejdynka

První třídou k poslednímu domovu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm.

Drabble: 

Milá Deborah,

píši ti, že se budeme stěhovat. S maminkou jsme uzavřeli smlouvu o zakoupení domova a pořídili celoživotní ubytování v exklusivních lázních.

Na cestu vyrážíme zítra, pojedeme prý první třídou! Převelice se těšíme. Maminka již vybírá nejlepší šaty.

Jsem rád, že si konečně odpočinu. Válečná zranění, což. Není to tu lehké.

Ještě nevíme, jaké místo dostaneme. Prý nám ho přidělí, až přijedeme.

Navštiv nás někdy, kdybys měla cestu z Ameriky do Evropy, dceruško. Na konci dopisu je zpáteční adresa, kdybys chtěla odepsat.

Pozdravy Josefovi a maličké Rivce. Mír a požehnání.

Moses a Elke Ravensbrückovi
Nádražní ulice
411 55 Terezín

Závěrečná poznámka: 

Kontext, přesná citace z diplomové práce na toto téma: https://is.muni.cz/th/104331/pedf_m/Diplomecka.txt

Jo, a ještě mi prosím nějaký znalec určitě řekne, jak Židé končí dopisy, myslím že "Bůh s vámi" to nebude, ale nic jsem nenašla.

__________________________________________________________________________________

V červnu 1942 dorazili do Terezína staří židovští obyvatelé z Německa a Rakouska. Eduard Krása na tuto událost vzpomíná:

„A pak přišli, a o tom se nikdo moc nezmiňuje, němečtí židé. Většina to byli staří lidé, kteří pro Němce válčili v 1. světové válce. Ti byli v Německu považováni za prominentní. Neměli tam rádi židy, ale když válčili za Němce, tak je respektovali. Ale pak se s nimi zahráli velmi ošklivou hru“.

Nacisté přesvědčili staré důvěřivé lidi, aby s vládou uzavřeli tzv. smlouvy o zakoupení domova. Ty je stály prakticky všechen majetek. Mělo jim tak být zajištěno celoživotní ubytování v luxusních lázních, kde je měl čekat největší komfort a péče. Podvedení staří lidé přijížděli zcela nepřipraveni do kruté terezínské reality.

„A ty ženské přišly, byly celé v hedvábí a se slaměnými klobouky. Jako se jde do lázní. A mužští měli nejlepší obleky; taky vystavovali medaile, co získali v první světové válce. A když přišli do Terezína, nebylo, kam je ubytovat. I ty domy městských obyvatel, co byly vybavené palandami, byly už lidmi úplně nacpané. Tak jediné co zbylo, byly půdy kasáren, v lepším případě dostali slaměné slamníky. To ale nebyly skutečné slamníky. Byly to jen pytle nacpané slámou, jeden vedle druhého.
A nebyly tam židle ani lavice. A ti staří si tam museli lehnout dolů na zem, a ještě horší, vstát.
Na půdách nebyly ani záchody Když jste starší, musí se častěji na záchod v noci. A bylo mezi nimihodně invalidů, kterým scházela jedna noha, ruka. To nebylo jako dneska, že mohou mít protézy.
S jednou rukou nebo nohou jít dolů a pak zpátky. Přitom museli přelézat přes ty lidi, co tam leželi. Když to nemohli udržet, tak to vám nemusím popisovat ty hygienické podmínky. Ti staří umírali velmi rychle. A hodně těch mužů spáchalo sebevraždu, protože se cítili podvedeni.“

Já jsem tomu nemohl rozumět, jak mohli věřit tomu, co jim řekli. Byli tři, čtyři roky v Německu. A museli vidět, co se děje - třeba jejich rodiny to postihlo. Ti mladí a ve středním věku, ti všichni už byli odeslaní do pracovních, koncentračních táborů. Ale myslím, že ta jejich vojenská mentalita jim nedovolila podezírat slovo důstojníka. I když to byl SS důstojník.[17]

Podmínky života těchto obyvatel patřily k tomu nejotřesnějšímu, co v ghettu existovalo. Tito lidé neměli v ghettu žádné příbuzné a známé, kteří by jim mohli pomoci, ať fyzicky nebo psychicky. V provizorních ubytovacích prostorách, na půdách a ve sklepích, neměli ani základní hygienické vybavení a jako nepracující dostávali i menší příděly jídla. Byli tak traumatizováni a ohromeni realitou, že většinou nedokázali dlouho čelit hladu, nemocem a dalším útrapám táborového života.
Umírali velice rychle, přímo po desítkách. Ti, co přežili, patřili k těm nejubožejším vězňům v ghettu.

Evička

Úvodní poznámka: 

Ze života lyžařského instruktora

Drabble: 

Někdy na počátku loňského jara, dojezd modré sjezdovky.
Celá moje skupinka úspěšně sjela "letadýlkem" celý kopec a nyní se za lomozu přezkáčů usazuje ke stolkům na svačinku.
Neunikne mi, že jedna z prvňaček má ve tváři výrazně rudější odstín, než všichni ostatní.
"Evičko, není ti horko?" ptám se ustaraně.
"Trochu," zazubí se holčička. S neblahou předtuchou a asistencí paní učitelky jí rozepínáme kombinézu.

Ukázalo se, že Evička je vlastně ze všech svých spolužáků úplně nejvzornější. Jen nás toho rána nenapadlo, že výčet: "Vezměte si kombinézy, bundy, oteplováky..." nepochopí taxativně, nýbrž kumulativně.

Alespoň jsem zjistila, kolik vrstev takový prvňáček snese. Pět.

Obrázek uživatele Wolviecat

Občan druhé kategorie

Úvodní poznámka: 

Argh... už jsem řekla, že nesnáším psaní o Avatarovi v češtině, protože neumím uspokojivě přeložit slovo bender?

Drabble: 

Oficiálně si byli rovni.
Oficiálně.

Jen náhodou se stala předsedkyní třídy Kaja se zlatýma očima plnýma plamenů.
Jen náhodou dostal to velké stipendium Adlartok, který měl sice horší známky, ale skvěle ovládal vodu.
Jen náhodou se Yat-sen promenádoval kolem v policejní uniformě, s odznakem Vládců kovu, a on šel zase stát do fronty na příspěvky.
Všechny ty malé ústrky a nevýhody a starosti byly jenom náhoda.

Jen náhodou sebral na ulici ten leták.
Jen náhodou šel večer na setkání.
Jen náhodou slyšel to, co už měl dávno v srdci.

Oficiálně si byli rovni.
Už brzo to tak bude i doopravdy.

Obrázek uživatele Bilkis

Jak jsem tě potkával

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno v 80. letech, ještě před celým příběhem.

Drabble: 

První školní den. Máma pláče kdesi za mnou, soudružka učitelka před tabulí něco vykládá, ale já neslyším ani jednu. Protože vedle mě sedí holčička s rezavými copy a sprškou pih na nose a naše ruce se potkávají v obrovském kornoutu se sladkostmi, který přivezl táta. Její dotek pálí, jiskří, laškovně lechtá. Magie. Konečně!
První školní den. Jiná škola, jiní lidé, jiný svět. I Veronika je jiná. Stále má rezavé vlasy a spršku pih na nose, ale naše ruce už se nedotýkají, neusmívá se na mě, nedívá se mi do očí.
První školní den. Vysoká. Dělá, že jsme se nikdy neznali.

Závěrečná poznámka: 

Náhled do záporákovy duše.
Na Veroničinu obhajobu - měla k tomu důvod.

Obrázek uživatele Witch

Obchodní debata

Úvodní poznámka: 

Zas taková chuťovka... XD
Navazuje na "Sladké na nervy" - http://www.sosaci.net/node/30485

Drabble: 

Zatímco Královna poklidně táhne vozík, Obelix zhluboka vzdychá.
„Co se děje, Obelixi? Čekal bych, že budeš mít z Římanů radost!“ otáčí se po něm Asterix.
„Byla to jen jedna jednotka...“ zafrčí jeho kamarád.
Malý Gal si povzdechne a vzápětí volá na procházejícího muže s nůší jablek na zádech: „Hej, ovocnáři! Kudy na tržiště?!“
„Pokračujte tímto směrem,“ ukáže chlapík a mrkne na jejich náklad. „Ale dejte pozor, na vjezdu jsou kontroly a akceptuje se pouze prvotřídní zboží!“
„Urážíš snad moje menhiry?!“ osobí se na něj Obelix.
„To jistě ne,“ uklidňuje situaci Asterix. „Tvoje výtvory mají první třídu dávno za sebou, Obelixi.“

Stránky

-A A +A