DMD č. 12. pro 12. 4. 2018. Téma: Kyselé vítězství a sladká prohra

Obrázek uživatele Champbacca

Kuráž a kurděje

Úvodní poznámka: 

(mezitím docela daleko od domorodců)

Drabble: 

Než se divoši dostali na dostřel, což mohlo vzhledem k rychlosti jejich pádlování chvíli trvat, zabavila se posádka civilizovanější lodi… inu, civilizovaně. Bez bázně a hany vytáhli karty a už to jelo.
„Sedma, bereš dvě.“
„Prách a broky, zase?“
Karban možná začal nevinně, ale pak Pirát Kapitán vsadil soudek citrónů (ideální proti kurdějím nebo k tequile) a vzduchem začaly létat nejen karty, ale i kletby. Podváděli samozřejmě úplně všichni, ale nakonec zvítězil ten nejprohnanější hazardér.
Pravda, prohrát prší zrovna se Silverovým papouškem nebylo pro posádku nijak lichotivé, ale Edvin si vlastně ani moc nestěžoval a šel dotáhnout druhou půlku turbomedoviny.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Terda

Účty

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za nápad mnohokrát děkuji Gwen.

Drabble: 

„Kolik máme raněných?“
Rutinní otázkou skrývala starost. V očích únava.
„Šestnáct."
Na okamžik se Foley odmlčel.
"Pan Maxwell se nedožije poledne,“ hlesl.
Chlapcova tvář bledla ve stínech. Úleva z úniku kysla s vědomím, že nebude beze ztrát. Za troufalost zaplatí krví svých mužů. I svou vlastní.
Felčarův pohled sklouzl na pravačku zkroucenu na prsou.
„S vámi sedmnáct. Ukažte mi tu ruku, madam.“
Chtěla se vzepřít. Věděl to.
"Vypijte to."
Lahvička se zaleskla ve světle lucerny. Tón nepřipouštěl diskuzi. Kapitulovala. Vzdala se rukám bývalého řezníka. Paží jí projel nespočet rozžhavených čepelí. Nasládlá pachuť hasila požár. Pak se svět rozplynul v mlze.

Závěrečná poznámka: 

Únik z pasti by se snad dal považovat za takové malé vítězství. A laudanum údajně chutnalo nasládle. Tak mi to snad projde.

Obrázek uživatele tif.eret

Druhý

Fandom: 
Drabble: 

Nestihl jsem to. Snažil jsem se, přesvědčoval, že opravdu spěchám a musím se vrátit, ale nic nepomohlo. On dostal přednost. Prý přišel s žádostí jako první, navíc je nezbytně nutné, aby odletěl, snad i národní zájmy do toho zamotali.
Těžko jsem se s tím smiřoval. Proč pořád je on na prvním místě, proč mě musí pokaždé porazit? Nemyslím si, že by byl lepší než já. Asi má jen více štěstí.
Zpráva přišla na druhý den. Letadlo havarovalo a on, vždycky první, vždycky dítě štěstěny, při té katastrofě zahynul.
Je mrtev. A já, doteď druhý, doteď jím porážený, tady zůstávám. Živý.

Mediální den

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak jsem strávila dnešní den?

Drabble: 

Mediální den je dvakrát do roka a má svoje kouzlo.
Jsem kameramanka. Téma máme skrytá zákoutí školy.
Nejvíce natacime dole ve sklepě. Samy bordel, děláme si z toho srandu a s kamerou lezu po kamenech. Od jednoho mám hluboke škrábance na noze.
Pro kontrast pak natáčíme na střeše. Tak čumím do kamery a chodím po okraji střechy. Redaktorky hlídaji, abych nespadla, ale mě zajímá jen kamera.
Drama nastává odpoledne. Střih a deadline. Chybí scénář, komentáře, problémy s Avidem a nakonec blbý zvuk.
Odevzdáváme jen čtyři hodiny po deadline. Poslední, prohráváme. Ale je nám to jedno, hlavně že jsme to zvládly.

Závěrečná poznámka: 

Tohle drabble napsala pro Vyšší odbornou školu One Geek Girl.

Za chvíli máme vysílání dnesniho zpravodajství/dnešních natočených reportáží.

Obrázek uživatele Lejdynka

38 milionů kapek jeřabinového vína

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Obávám se, že asi jen pro znalce, já sama jsem to smolila asi hodinu, než jsem všechno dohledala. (Což je možná ostuda, protože bych to měla vědět, žejo.)

A protože se mi do toho díky svým loňským (nebo předloňským?) neskutečným drabblům pořád pletla Jeřabina, tak se mi připletla i do psaní, takže tohle je nějak asi pro tebe. :)

Drabble: 

V němčině je to Weimarer Verfassung. (Trest pro Goetha.)

V ruštině jsou to Chekhoslovatskiye legiony. (Jeřabina.)

V Babylonu je to Kd'E'ste? (Der Erste. W.)(Ptám se.)(Kde jsou ti ostatní?)

V osmanštině je to Atatürk. (I matka.)

V italštině je to Piave, Belluno, Treviso Venezia. (Poezie bílé vlajky.)

V angličtině je to In Flanders Fields. (Zvlčil v Kanadě.)

--------------------------------------------------------------------------------

Umírá 38 milionů lidí.

Císař. Král. Generál. Voják. Obchodník. Úředník. Sedlák. Dělník. Žena. Dítě.

Zvířata nikdo nepočítá.

--------------------------------------------------------------------------------

Drakonické sankce solí vítězství k nepoživatelnosti.

Pro bezejmenného se prohra stává sladkým dezertem osobních ambicí.

--------------------------------------------------------------------------------

Nacismus je hrdost poraženého, puštěná z řetězů.

--------------------------------------------------------------------------------

Vítěz není člověk.

Závěrečná poznámka: 

Jo, a taky se celý večer koukám na válečné dokumenty. Sice druhoválečné, ale what the f*ck is the difference, že jo.

Obrázek uživatele kytka

S koltem proklatě nízko

Drabble: 

Umět zacházet se zbraní, to je na pomezí nezbytnost.
Jeník dostal kolt už před lety. Je dobrý střelec. Na osamělé usedlosti je cvičení střelby jediná možná zábava. Otec používá brokovnici. Střílí dobře, ale jen z nutnosti.

Dnes je Nany doprovází. Je jeden z posledních krásných dní, modrý a zlatý, vzduch je průzračný a slunce hřeje do zad.

Dvacet kroků od nich se zaleskne plechovka. Jeník vyzývavě kývne na otce, stiskne spoušť skoro bez míření. Plechovka poskočí.

Pak třeskne brokovnice. Mine. Chlapec se vítězně na tátu obrátí - a radost zhořkne. Střílí Nany... otec jí pomáhá. Líce k líci, napůl v objetí.

Obrázek uživatele vatoz

Soutěživá maminka

Fandom: 
Drabble: 

Maminka dorazila domů celá slaná, uplakaná.
Přitom ten den začal tak hezky, myslela, že přivoní k vavřínovému věnci a ochutná šampaňské pro vítěze.
K snídani si pro štěstí a bohatství dala čočku, vykloktala si Vincentkou pro jistý hlas a malou štamprličkou anýzovky rozsvítila jiskru v očích.
Jsou to barbaři, prohlásila večer, když si na žal mazala chleba se sádlem a škvarkama.

U malého turka, dvě kostky, smetánka, nám pak prozradila, že tu soutěž ve Znojmě opravdu vyhrát nemohla.

Kdyť voni tam chtějí, aby vokurky byly kyselé.
Uklidnili jsme maminku, že ji máme rádi i bez zlaté medaile. Její okurky taky.

Obrázek uživatele Saphira

Zakázané ovoce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ťuk, ťuk, tady Rosamund Pilcherová.

Drabble: 

Hádat se s ním nemělo nejmenší smysl. Byl panovačný, paličatý, strašně sexy a hlavně měl obvykle pravdu. Nesnášela jsem ten jeho úšklebek, věděla jsem, že si ze mě utahuje, i když jsem zrovna řekla něco, co nečekal. Na moment jsem měla navrch, ale ten jeho úšklebek to kazil.
Navíc jsem měla co dělat, aby se mi v jeho přítomnosti nepodlamovala kolena.
A tak po jedné takové hádce mezi výkonným ředitelem a jeho asistentkou o tom, kdo co víc podělal, jsem to vzdala. Už už jsem chtěla odejít, odevzdaně svěšená ramena, ale zastavil mě.
A tehdy to byla má nejsladší prohra.

Závěrečná poznámka: 

Byli jste varováni.

Obrázek uživatele Erys

Plány jsou od toho, aby nevycházely

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak jsem po třech dnech nakoukla a říkám si, že se mi to téma vlastně hodí…

Drabble: 

Od začátku jsem počítala, že budu spadat do kategorie „problémová“. Porodnici jsem si ale vybírala podle toho a byla až překvapená, jak vstřícně a samozřejmě se v Neratovicích tvářili na má přání.
Plány jsou super. Po krvácení, telefonické konzultaci a doporučení volat erzetu vzaly za své.
Jakkoliv se všichni tvářili vyděšeně, možný signál problému se ukázal být zcela přirozeným jevem, ale to už mě samozřejmě nikam nepustili.
Radost z toho, jak jsem si v systému našla svou cestu, poněkud ztrpkla. V nedobrovolně zvoleném místě mi většina přání neprošla. Trápit se ale budu leda časem, to dítě je úžasné i tak.

Závěrečná poznámka: 

Linda se narodila v úterý odpoledne, a minimálně když zrovna nevřeští, je vážně úžasná :)
O důsledcích pro mé drabblení nic vyvozovat nebudu, mé plány… však víte, nevychází.

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Odpočívej v pokoji

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Obsahuje spoilery (ale ten muzikál je koneckonců už skoro 40 let starý)

Drabble: 

Soudce chladl pár metrů od něj, ale Sweeney ani zdaleka necítil to uspokojení v jaké doufal. Především tu společně s jeho nepřáteli ležela i Lucy. Jeho milovaná žena, jejíž sněhobílý krk teď zdobila rozšklebená rána a jemný závoj krve.
Pekárnou zazněly kroky. Tobias.
Instinktivně zatápal po břitvě.
Mělo by vůbec smysl se ho zbavovat? Má smysl žít?
Na další útěk už neměl sílu a byl odhodlaný, že věznici zevnitř už nikdy neuvidí.
Kovový zvuk otevírající se čepele mu naznačil, že břitvy se zmocnil Tobias. Sweeney si odepnul pár prvních knoflíků košile.
Hrdlem mu projela ostrá bolest, ale konečně cítil klid.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno především představením s Georgem Hearnem a Neilem Patrickem Harrisem

Obrázek uživatele Cathia

Černá a fialová

Úvodní poznámka: 

Liam zemřel a přijal nabídku stát se drakem. Svou zášť ke svému rytíři však nikdy neztratil.

Drabble: 

Ceallach se zadostiučiněním sledoval, jak z Orise Clemense vyprchává život. Je to již pár let, co sám v boji padl a přijal nabídku stát se drakem. Připojil se k černému rodu jako Caellach.

Dnešek považoval za významný den. Sledovat, jak člověk, co zavinil jeho smrt, umírá, považoval za osobní vítězství.

Pocit štěstí ale bývá prchavý…

Orisova duše se zhmotnila v chrámu. „Vybírám si fialový rod a přijímám jméno Ohene,“ slyšel ho pronést.

Cítil se zrazen. Jak mu mohli nabídnout stejnou poctu?

„Alespoň na vlastní oči uvidí, co má kletba udělá s jeho rodem,“ vykouzlil úsměv a upřel pohled k Tristenolu.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Řeka zapomnění

Fandom: 
Drabble: 

Jestli to bylo vítězství, nechápal, proč po něm někdo touží... Necítil žádné zadostiučinění.
Měřil kroky ulice a nábřeží města, které pro něj nic neznamenalo. Přesto by za něj položil život.
Říkali o něm, že je neústupný, tvrdý a nemilosrdný. On tím vším byl, ale vystačil by si s jednoslovnou charakteristikou - zásadový.
Byl nesmlouvavým vyšetřovatelem, nepochybující porotou a neúplatným soudcem. Neuznával omluvy, lítost, ani pokání.
Teď před jeho jednočlenným tribunálem stál poslední obžalovaný.
On sám.
A byl shledán vinným.
Neomlouval se. Ničeho nelitoval. Netoužil se napravit.
Přijal smrt jako spojence. Jen oni dva měli stejná pravidla vždy, všude a pro každého.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Sebepoznání

Úvodní poznámka: 

Maličko nucené. Nevěděla jsem jak to téma uchopit. Nakonec jsem se rozhodla pro vyhraný boj a prohranou válku. Využila jsem k tomu svůj milovaný fandom. Snad je to srozumitelné.

Nikdy neznáme konec příběhu. Vítězství vyžadují oběti a prohry přináší sebepoznání. I zlé může vést k dobrému. Ne-li k nejlepšímu.

KFP 2

Drabble: 

Poa zastavila rána z děla. Lord Shen vyhrál. Zase.

„Mýlila ses, věštkyně. Vyplujeme na vítězné tažení. Ten panda Po je zjevně hlupák.“
„Opravdu myslíš, že tím hlupákem je on? Právě jsi zničil sídlo svých předků, Shene.“
„Zanedbatelná oběť, když náhradou získám celou Čínu.“
„Pohár, který chceš naplnit, je bezedný.“

Zanedlouho v příběhu někde ve zbytcích vzdálené čínské vesnice déšť jemně bubnuje na slaměné střechy opuštěných obydlí.
Někdy, když se člověk vzdá, zjistí, že pod temnotou je zase jenom světlo.

„Nebraň se tomu, nech to plynout,“ nabádá věštkyně Poa.
Po nalezl vnitřní klid skrze přijmutí své nešťastné minulosti a Čínu zachránil.

Obrázek uživatele Arenga

Na lavičce v Jardin de Tuileries

Úvodní poznámka: 

tentokrát nesoutěžně

Následuje jen několik dní po drabble “Město nad Seinou” (http://www.sosaci.net/node/30364), pokud jste je nečetli, pro pochopení souvislostí doporučuji nejdříve je.

Paříž, září 1920

Drabble: 

“Vaše noha, to je válečné zranění?” zeptala se, pohled upřený na nedaleké jezírko.
Přitakal.
“Kde jste bojoval?”
“V Itálii.”
“Papá zůstal na Sommě. Bratr u Verdunu.”
“To je mi moc líto.”
Obrátila se k němu. “Opravdu? Nebo to říkáte jen jako frázi?”
“Opravdu.” Jeho sestry by se nemusely ptát. Prostě by věděly. Byl rád, že Marléne se jim nepodobá.
“Jako nepřítel…” pokračovala.
“Československo přece patří k vítězům,” přerušil ji. Část jeho druhů ve zbrani hovořila o sladké porážce, někteří přímo o vítězství. On sám cítil spíš trpkost. “Nechci být váš nepřítel.” Sklonil se k jejím rtům.
Polibek rozhodně chutnal sladce.

Závěrečná poznámka: 

Karel samozřejmě své sestry miluje, jejich neobvyklé schopnosti ovšem někdy snáší jen těžce.

Obrázek uživatele Aziz

Vrah a sebevrah

Drabble: 

Burr chtěl Hamiltona zastřelit. Chtěl ho zastřelit dřív, než on zastřelí jeho, ale taky jen chtěl, aby Hamilton konečně na chvíli zmlknul. Chtěl, aby se mu omluvil, a když se nehodlal omluvit, chtěl Burr chránit svou čest. Chtěl nad ním vyhrát, chtěl ho porazit.
Hamilton schytal kulku mezi žebra a zemřel dalšího dne. Eliza ale vypráví jeho příběh, a tak je i po smrti oslavovaný a milovaný všemi.
Burr zůstal sám, zapomenutý. Co z jeho politické kariéry zůstalo, to ten duel zadupal do země. Žil dalších třicet dva let a celý zbytek života Hamiltona podezřívá, že mu to udělal naschvál.

Závěrečná poznámka: 

Když už jsme u spekulací ohledně duelu: existují takoví, kteří tvrdí, že Hamilton zemřít chtěl - aby Burrovi zkazil zbytek života, aby znovu viděl svého syna...

Obrázek uživatele Sammael

Elysandova družina XII: Konkurence

Fandom: 
Drabble: 

„To snad ne!“ ukázala Jaheira na konkurenční družinu, která právě dokončovala jejich sidequest – donést farmářovi sele – a ještě na ně dělala pošklebky. „Jak nás mohli předběhnout?“
„Asi jsme se moc zdrželi tím vysvobozováním kouzelnice z pevnosti gnollů,“ tipoval Elysand. Druhá družina zatím poněkud rozpačitě převzala odměnu v podobě soudku kysaného zelí. „Ale mám pocit, že by tenhle quest stejně nebyla žádná výhra.“
„No jo, ale co teď s tímhle?“ upozornil Ajantis na jejich ulovené sele, které držel v náručí.
Branwen se na ně zamyšleně podívala. „No co,“ usmála se, „umím upéct výborné sele na medu. Bude nám stačit pro všechny.“

Obrázek uživatele Stevko

Lepšia kapustnica

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si sa už z dediny nevrátil.
- Veruže vrátil. Ale neuveríš, čo sa tam dialo. Malý Dodo vyzval Marienu na súboj. Vo varení. Že vraj lepšiu kapustnicu ako ona uvarí.
- Ako Mariena? A čo ona na to?
- Že môže skúsiť. Tak celý deň obaja varili.
- Ale hybaj. Hádam len nevyhral. Však za Marienou pol okresu na kapustnicu chodí.
- Veruže nevyhral, starý môj. Nejaké novoty tam vymýšľal a do kapustnice nejaké figy a slivky ako krepý strkal. Celá sladká ti mu vyšla.

Obrázek uživatele Owes

Mít to, co jsi chtěl

Drabble: 

Jeho pracovna se utápěla v šeru padajícího soumraku. Stolní lampa vrhala světlo na rozsáhlý dokument, kterému se věnoval s mimořádnou pečlivostí.
Do soustředěného ticha se zařízl výkřik.
Zavřel oči.
Zavrhl myšlenku použít umlčovací kouzlo.
Znovu namočil pero do inkoustu.
Zaječení bodlo jako jedovatý šíp.
Snape zaklel tak sprostě, že ta slova pohoršila i jeho samotného.
Lily vešla dovnitř s kojencem v náručí.
„Lásko, já musím pracovat,“ namítl unaveně.
„Dnes je čtvrtek,“ připomněla a položila mu dítě na klín. „Koupeš.“

***

Potter dopil šesté pivo a Black objednal další.
„Nikdy bych nemyslel, že to řeknu, ale... je mi toho parchanta fakt líto.“

Obrázek uživatele eliade

Měl ho plné zuby

Úvodní poznámka: 

Chcete si přečíst reportáž o svém oblíbeném zvířecím sportovci?
Neváhejte mě kontaktovat!

Dnes potkan pro Faoba

Drabble: 

Olympijský sprint hlodavců nečekaně vyhrál mladý potkaní běžec. Jasného favorita této trati, osmáka degu, nechal daleko za sebou.
„Dalo mi práci, abych závod vůbec dokončil. Na startu se mi rozpadly boty,“ uvedl poražený.
Spekuluje se, že obuv soupeře poškodil samotný vítěz. Svědek nahlásil, že ho přistihl, jak v šatně okusuje cizí podrážky.
„Podezření, že potkan něco chystá, ve mně hlodalo již dlouho,“ přiznal zklamaný osmák. „Takhle může jednat jen někdo, kdo je zcela bez zásad – aspoň že kvůli tomu jeho vítězství jistě mělo kyselou pachuť. Potkane, potkane, však se ještě potkáme. Pomsta bude velmi sladká, nepozná tě vlastní matka,“ dodal.

Závěrečná poznámka: 

(Dnes jsem tam vpašovala i otřepaný chemický žertík. Kdo ho najde?)

Obrázek uživatele mamut

Rozluštění hodné Sherlocka Holmese

Fandom: 
Drabble: 

Tahle byla jediná, které se u nás nelíbilo.

Když nám odešli naší vrníci, zbylo doma prázdno.
Známí nám donesli černou kočičku.
Jenže pořád naříkala a nebyla spokojená. Doufali jsme, že se to časem usadí.
A najednou byla pryč. Že by otevřené okno?
Volali jsme, hledali. Prostě zmizela.
...

Až dnes mne zastavila kolegyně ve škole.
"Vy jste bydleli tam u nás? S kočkou." povídá.
"Já pořád slyšela mňaukání ze stupaček a zavolala hasiče. A když přijeli, na našem záchodě seděla kočka. Zavezli jí do útulku."

Záhada po dvaceti letech rozluštěna.
Ne vždy útěk končí svobodou.
A já si oddychla - přežila, potvůrka.

Závěrečná poznámka: 

Snad to mohu shrnout do závěrečného resumé:
Ta malá černá micinka u nás nechtěla být a tak, přes peripetie se stupačkami, skončila v útulku - kyselé vítězství.
A já si dnes oddychla, že ačkoliv jsme pro ni nebyli ten správný domov, nakonec se jí snad poštěstilo najít tu správnou adresu - po těch letech zaslouženě sladká prohra pro mně.

Obrázek uživatele Dobi

Slaná prohra s ananasem

Drabble: 

"Co se tak culíš?" Jeroným hodil Janovi pohled přes rameno, ten instinktivně uhnul mobilem.
"Píše mi Štěpán, vsadil jsem se s ním, že se na teologický přednášce nebudu hádat s přednášejícím."
"Jo tak to jo," ušlíbl se Jeroným. Říkám to nerad, ale Páleč vyhraje."

"Kretén," ulevil si Jan. "Jak jsem mohl být zticha, když zase vytáhnul neomylnost papeže? V Bibli o papeži neni zmínka!"
"Takže Páleč měl pravdu," odtušil Jeroným.
Jan se zapýřil. "Musím ho dneska vzít na pizzu."
"Co ta párty večer?"
Jan pokrčil rameny. "Snad příště. Ale měl jsi pravdu, ne?
Jeroným se zatvářil kysele, dál Jana ignoroval.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Dvojité soirée

Drabble: 

„Udělal jsem to kvůli vám,“ opakuje pravdu, která nekonejší. Snad brzy, až srdce vydechnou a mysli přestanou hořet. „Hrozně jsem se bál, co by se stalo, kdybych...“
Všichni věděli, že zvolil to nejlepší řešení, že zvítězil nad oficiály. Oficiálně a teoreticky.

„Pan c. a k. doktor už na čaj chodit nemusí,“ řekne mimochodem. „Kdybych si ho vzala, pěstovala bych polyandrii.“
Nikdy se nechtěla vdávat, ale po překročení hranice ke statutu staré panny, po otcových výhrůžkách, že ji vydědí, pokud se nevdá, přistoupila ke kompromisu. Když prohrát, tak podle vlastních pravidel.

„Kdo to je ?(!)“ zazní jednou s otázkou, podruhé s vykřičníkem.

Závěrečná poznámka: 

Noře je 30 let.

Osobní jednání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A tentokrát dokonce navazuju na minulé drabble.

Drabble: 

"Princi Michaeli," začal rozhovor vévoda Kuvelt. "Jak jistě víte, tak má dcera Lotrein byla ideální kandidátkou na královnu. Je chytrá, milá, umí se chovat ve společnosti. Bylo od vás vskutku neomalené, že jste s výběrem nepočkal na připravovaný ples.

"Lotrein je vskutku skvělá žena, vévodo," přitakal mu Michael,"ale cítím k ní pouze přátelský cit."

"Copak k manželství potřebujete lásku? Královské a šlechtické manželství vždycky domlouvají rodiče."

"Jak vidíte, tak v mém případě toto neplatí. Ale máte pravdu, že Lotrein by jistě zdobila královský dvůr. Domluvím, aby od příštího měsíce dělala dvorní dámu mé manželce Lucii."

"...jak si přejete princi."

Závěrečná poznámka: 

Jo, tohle asi vévoda nečekal.

Obrázek uživatele angie77

Když vítězství nestačí

Fandom: 
Drabble: 

Vyhrál turnaj. O něčem takovém snil od doby, kdy poprvé pozvednul meč. Trénoval tvrdě. Měl cíl, za kterým šel.
Svého soka v posledním klání naprosto znemožnil. Diváci bouřili, halasně ho oslavovali. Odměnu převzal z rukou velitele Královské gardy, který ho za výkon pochválil.
Usmíval se a kynul davům. Úsměv byl nicméně poněkud nucený.

Věřil… tajně doufal, že by svou odvahou mohl získat pozornost ženy, která ho už dlouho strašila ve snech. Potkával ji často, nikdy se ji však neodvážil oslovit. Zdála se mu nedostižná.

Jeho vyvolená právě teď ovazovala jednu z oděrek, ke kterým v souboji přišel jeho protivník.
Šťastlivec…

Obrázek uživatele Kraken

Poslední rozhovor

Fandom: 
Drabble: 

"To je špatný, to je hodně špatný," řekl první.
"Máš naprostou pravdu," odpověděl druhý.
"Lidé mají radši kyselé dobroty než sladké."
První řekl: "Sice tu je ještě sladký politik, který je na naší straně, ale ten bude brzy sesazen.
"Bojím se o to, co bude potom. Kyselí politici sice slibují, že budeme žít v míru, ale já osobně jim moc nevěřím."
"Škoda, že nemáme sladio, to bychom potom věděli, co se děje."
"Naprosto s tebou sou..."
Dveře se rozlétly dokořán, dovnitř vběhli dva neznámí, jeden z nich držel kyskoli.
Byla to NKS.
Zazněly dva výstřely a sušenky padly k zemi.

Závěrečná poznámka: 

NKS - Nemilosrdná kyselá služba
sladio - sladké rádio
kyskole - pistole vyrobená kyselými zbrojaři

Obrázek uživatele Tess

Prohra je relativní

Drabble: 

Vyrazili dál na jih, aby zjistili, kde teď začíná Zóna. Večer déšť zeslábl. Hranice nikde. Zalezli do smrčí, do (relativního) sucha a uvelebili se k odpočinku.
„To je pak jasný, že to vzdala,“ mudroval Vran, který kvůli troskám vesnice přemýšlel o Rezce. „Každej na to nemá. Mohla být voják, jako my. Pořádnej chlap... ženská. Ona vyměkla a dala se na pošťáka. Pořád někde lítá a vděčnost žádná. Prestiž žádná. To jsme na tom líp.“
Kapy kap, padly mu kapky na ucho.
Tu noc spala Rezka v teplé posteli. Další den se na farmě ládovala jahodami se smetanou.
Vran žvýkal šťovík.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Carmen

Pozor na to, co si přeješ...

Drabble: 

"Měl bych být šťastný. Že?" pronesl schlíple Pán zlá ležící na lenošce, ruce sepjaté na hrudi, oči zádumčivě zkoumající strop. Červíček si narovnal očividně falešné brýle a dál tumpachově civěl do zápisníku, kam zatím jen načrtl kus sýra.
"Jenže. Nevím. Nic nemá smysl. Totiž dřív, když jsem občas... dočasně prohrál, pořád jsem měl před sebou cíl. Zničit Harryho Pottera. Bavilo mě to. Ale teď? Nic. Nic nemá smysl. Ráno jsem dokonce mučil dva mudly, a nestálo to za nic," vzlykl.
Červiček přikývl a přikreslil sýru fousky.
"Skoro mi přijde, jako by v den, kdy jsem ho zabil, kousek mě umřel!"

Obrázek uživatele Bilkis

A on bude

Úvodní poznámka: 

Tak trochu navazuje na Návrat do hlubin: http://sosaci.net/node/30359 Ale ve skutečnosti navazuje celkově na celý dosud napsaný příběh.

Drabble: 

Cítil se vyčerpaný. Tak strašně vyčerpaný. A kvůli čemu? Pyrrhovo vítězství! Hořkokyselé na jazyku. Jeho výtvor fungoval. Zasáhl, kde měl. Někoho zabil. Ne někoho. Nejbližšího člověka, kterého měla. Ale přimotal se k tomu někdo další, někdo, kdo jeho výtvor odrazil a ukradl mu odměnu. Chrání ji magií, silnější, než jakou kdy viděl.
Ale každá magie se dá porazit. Nebo obejít. Zničí je, zabije, rozsápe a na jejich ostatcích postaví chrám, kde bude Veroniku uctívat. Nebude mít kam jít, o to se postaral. A až jí nezbude nikdo jiný, přijde k němu. Připlazí se. Poražená. A bude prosit, aby ji miloval.

Závěrečná poznámka: 

Tak já vám nevím, je tam téma?

Obrázek uživatele Kumiko

Využit v náš prospěch

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když starosta Prahy 7 dostal první SMSku o výsledku střetu ve Stromovce, zajásal. Konečně jsme to těm nafintěnějm šesťákům nandali! Byl z vítězství nadšen. Jen chvíli... Šestka se okamžitě postavila do role oběti. A počty zraněných její interpretaci podporovaly.

Na facebooku navíc několikero podroušených sedmičkářů triumfálně zveřejnilo videa a fotky pomlácených šestkařů s vítězoslavnými komentáři. Podle některých zdrojů měla jezdecká policie ze sedmičky zcela neadekvátně rozhánět bubenečské. Když přišly zprávy o prvních mrtvých, všichni začali dávat ruce pryč.

Starosta Prahy 6 dočetl článek V nemocnici zesnuly další dvě oběti Sedmičkářské agrese! Jak dlouho bude svět mlčet?! a neznatelně se pousmál.

Závěrečná poznámka: 

A kdože je tedy nakonec vítězem?

Moudřejší ustoupí

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. Aneb tak dlouho se na téma nadává, až se dostaví dva nápady po sobě.

Drabble: 

Benedikt z Nursie se naposledy teskně rozhlédl po údolí.
Domníval se, že tady v Subiacu nalezl cíl své pozemské pouti. Založil společenství zbožných lidí, kteří se jako on chtěli modlit a pracovat, ustanovil pro ně řád.
Někdo ho však nenávidí. Stejně jako už jednou se ho pokusili otrávit…
Díky varování věrného havrana Benedikt nezemřel, poznal však, že ani tady není žádaný.
A tak s hrstkou nejvěrnějších opustil Subiaco.
Proradný mnich na terase tomu přihlížel.
Jakmile zmizeli z dohledu, padouch začal radostí křepčit.
Terasa se zřítila, v jejích troskách nalezl smrt.
Svatý Benedikt založil proslulý klášter Montecassino, kde dožil v pokoji.

Závěrečná poznámka: 

Svatý Benedikt z Nursie, zakladatel benediktinského řádu, žil podle legend nejdřív jako poustevník v horské divočině u Subiaca, potom byl zvolen mnichy z kláštera Vicovar za opata, ale z tohohle kláštera odešel poté, co se ho pokusil někdo otrávit vínem. Vedl pak skupinu mnišských komunit ve skalách v Subiaku, kde vykonal různé zázraky, ale i tady se časem vyskytl vraždící intrikán. Tentokrát byl otrávený chléb, ale Benedikta prý zachránil havran, který byl jeho poslem z nebes. Benedikt poté Subiaco opustil a založil významný klášter Montecassino (r. 529), středisko kultury, kde později nějaký čas přebýval také náš svatý Vojtěch.
Jak praví jedna (možná neoficiální) verze legendy, vrah byl za svůj zlý úmysl po zásluze potrestán.

Stránky

-A A +A