Odsud není úniku. Poslouchá, jak se krájí čas, už nemůže mlčet. Posedlost přesného zapadnutí. Kdo může, přidá se, kdo ne, tančí. Je někde v nás, blízko. A přibližuje se. Křik o přesné frekvenci. Linky se protínají, vždy ve stejném rozestupu, ve stejném bodě. A jaká je slast vyletět. O kousek dál, trochu rychleji. Ještě jedna se vejde. Ta-TA-tadum. Ale ne! Jak?! Skončí úplně přesně, přesně s ostatními! Nic se ale nezastavuje, musí se dál. Tady-dy-tady-dy, PA-dy-da. Změna je tak náhlá. Ticho. A jedeme dál. Teď se nepřemýšlí, není čas. Nikdo není pozadu, každý je slyšet. Je to jenom tlukot srdce.