DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

Obrázek uživatele Tenny

Na cestě za slávou

Fandom: 
Drabble: 

Konečně byla na dobré cestě stát se bardkou. Bardská univerzita jí přijala jako studentku a ona mohla pověsit trmácení se světem na hřebík a usadit se.
Bude pořádat koncerty, přednášet básně před nadšeným publikem. Už žádné studené jeskyně s krápníky a mrtvolami, už žádné bažiny, žádné schody zapadané sněhem...

Když jí oslovil profesor historie, že potřebuje malou výpomoc, předpokládala, že to bude s výzkumem. Nebo chce možná složit novou píseň?
"Ztratil jsem vzácný buben a potřeboval bych ho přinést zpátky."
"A kde by ten buben mohl být?"
"No, nechal jsem ho v jedné jeskyni, kde mě přepadli nemrtví."
"... Ach jo."

Závěrečná poznámka: 

To je tak, když hrajete Skyrim a říkáte si: "Jé, Bardská univerzita, tam určitě budou super questy!"
Questy: najdi rozličné hudební nástroje v různých jeskyních plných vysušených mrtvol.
I don't know what i expected. -_-

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele netopýr budečský

V bubnu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Alternativně navazuje na: http://sosaci.net/node/30162

Pro ef77 a Aries :)

Drabble: 

Večer se konala oslava Bealtainu.
Bubeník nezaspal, ale zapopíjel. Když zjistil, že se stmívá, vpadl do komory, popadl buben, který se mu zdál o trochu těžší, než obvykle, ale neměl čas nad tím přemýšlet.

bum bum bum
šusty šusty písky písk

"No tohle?" podivil se bubeník.

bum bum
šusty šusty křídloplesky plesk!

Následuje ukázka bohatého pro děti nevhodného netopýřího slovníku na člověkem slyšitelných frekvencích.

"No toto," zakroutil hlavou bubeník a v neblahém tušení otočil buben vzhůru nohama.

Následuje ukázka druhové rozmanitosti budečské noční okřídlené fauny, doprovázená ukázkami rozmanitosti jejich slovníku.

"No proto," usmál se bubeník a otočil buben zpátky.

Závěrečná poznámka: 

ALTERNATIVNÍ KONEC

Zvuková ukázka rozmanitosti netopýřího slovníku: https://youtu.be/qnTOBYYog60?t=4m00s

Obrázek uživatele Lee

Proslulý klub opět řádí!

Úvodní poznámka: 

Békovina. (Skoro mi je tohohle fandomu na DMD líto.)

Drabble: 

Nechvalně známý šovinistický gang Rychlé šípy dostal včera mastnou pokutu za opakované rušení nočního klidu, když budil celou čtvrť bubnováním na tamtamy. Svým exhibicionistickým činem chtěli podle jednoho z členů „upozornit na nepravosti těch plantážníků Dvorečáků a hlavně Bratrstva kočičí pracky“. To se k celé aféře odmítlo vyjádřit, bohulibá činnost zachraňování toulavých koček a jejich umisťování do rodin v rámci organizace Sběrač ovšem vznesené nařčení snadno vyvrací.
Na výši pokuty se údajně podílí i chování vedoucího klubu, který obvinil strážníky z kolaborace s Dvoreckými.
Skutečnému obsahu zprávy bohužel nikdo neporozuměl a členové klubu ji odmítají dešifrovat podle pravidla chytrému napověz...

Závěrečná poznámka: 

A co na to Jan Tleskač?

Obrázek uživatele Martian

Technický problém

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pan Snape senior má poněkud jadrnější slovník. Ale na to už jste si možná zvykli.

Drabble: 

Tobias Snape klel jako pohan.
Předmětem jeho nelibosti však tentokrát nebyla Eileen ani Severus, ale obnažené útroby staré vířivky, postižené netěsnícím bubnem.

„Klíč!“ štěkl na syna, který jeho počínání sledoval z uctivé vzdálenosti.
„A hoď sebou!“

Severus ve spěchu zakopl o bednu s nářadím, takže se všechny šroubky a matičky řachtavě rozlétly po podlaze.

„Děláš to schválně, pitomče?!“

„Nedělám,“ zamumlal Severus, snažící se nahrnout drobné kousky kovu na jednu hromádku.

Jeho otec mezitím připevnil vnější plášť a pračku postavil. Zkusmo otevřel přívod vody. Zapnul a – nic.

„Kurva zasraná práce!“

„A nepomohlo by nejprve strčit šňůru do zásuvky?“ pípl Severus nesměle.

***
Obrázek uživatele Eillen

Nehody se stávají...

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část http://sosaci.net/node/30110

Drabble: 

„Neříkejte, že vám peníze a moc neschází?“ zasmál se mladý kněz.

„To netvrdím. Jen říkám, že riskujete pro nic,“ odpověděl Adamar. „Až vám na to opat přijde, co myslíte, že udělá? Poděkuje vám, že se snažíte přivést klášter na buben?“

„Opat je slepý,“ odfrkl si kněz. „Dva roky vede klášter a ještě na nic nepřišel. A i kdyby, nehody se přeci stávají, ne?“

Adamar si všiml pobavených jiskřiček v očích svého společníka. Poznal narážku. Předchozí opat zemřel nečekaně. Na dvůr se tehdy donesla zpráva, že odešel pokojně ve spánku a stal se hvězdou. Adamar pochopil, že mluví s opatovým vrahem.

Závěrečná poznámka: 

V Aldormě (a Tristenolu) je víra, že po smrti se z duše nebožtíka stává nová hvězda (pokud nedostanou od draků možnost stát se jedním z nich). Když se večer podíváte na oblohu, spatříte novou jasně zářící hvězdu. Samozřejmě, že to není možné, neboť by byla obloha brzy plná hvězd. Pravda je taková, že duše mrtvých splynou s již existujícími hvězdami. Ta, se kterou se spojí, září v daný večer nejasněji. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v době odpovídající našemu středověku, je pochopitelné, že to lidem (navíc věřícím v draky) připadalo jako by na obloze byla nová hvězda.

Obrázek uživatele Bilkis

Nájezd

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Maličkost: http://sosaci.net/node/30132

Drabble: 

Karl cítí, když Česťa vstoupí do vody. Jeho přítomnost zavoní zemí a květinami. Spokojeně si povzdechne, je rád že jsou konečně všichni v bezpe...
Domem otřese rána jako z děla. Karl vyskočí na nohy, poslouchá vodu, oči protočí do hlavy, to aby viděl. A vidí. Hladina rybníka poskakuje, vlní se, rezonuje. Něco na ni útočí, doráží, nebo spíš na Česťu, který se snaží doplavat k domku.
Karl sáhne do záňadří, do váčku na krku. Vytáhne prastaré runové kameny, vtlačí je do míst na stěnách, kam právoplatně patří a kde nikdy nebyly potřeba. Bušení ustane. Dveře se otevřou, Česťa vpadne dovnitř.

Závěrečná poznámka: 

Tak snad.

Obrázek uživatele Aplír

Povinné dodávky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod (nesoutěžní).

Drabble: 

Seděl u stolu, rukama podpíral starosti v hlavě. Před sebou hrnek melty a krajíc suchého chleba.

„Ty komunisti nás chtějí zlikvidovat,“ naříkala v koutku jeho žena, samodruhá.
„Loni jsme sotva vypěstovali pár pytlů brambor a oni po nás chtějí odvod tolika pytlů pšenice. Na Vysočině sotva vzejde. Nemáme osivo. Z čeho budeme žít? A k tomu ještě mák! Josefe, kolik ho musíme odevzdat?“

Zarytě mlčel. Uvnitř sebe bojoval se zlostí.

„Jak to zvládneme?“ zalila otázku slzami. „Zatočí s námi!“
„Pojedu do města,“ rozhodl. „To, co si poručili, nakoupím. Dodávku splníme.“
„Ale to přijdeme na buben,“ strachy schovala obličej do zástěry.

Obrázek uživatele Terda

Překvapení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Raději budu varovat. Týrám lodě i námořníky.

Drabble: 

Sekery přeťaly provazy. Betsy se vymanila z objetí. Salva na rozloučenou lstivé Cométe. Pryč! Pryč než se dostanou na dostřel.

„Proč jste zavelela k ústupu!?“
Zklamání oděné zlostí.
„Vaše místo je u děl, pane Gillinghame.“
Krev bubnující ve spáncích. V hlase nebezpečný klid.
„Madam...“
„Vy zatracenej idiote! K dělům!“
Nebyl čas na vysvětlení. Přízrak zamžikal světly luceren. V Gillinghamově tváři se mihlo pochopení.

Plachty se vzduly. Pořád měli šanci, že z pasti uniknou. Že získají vítr zpět na svou stranu. Oplatí překvapení. Srdce bušila. Buch buch.
Děla zaburácela. Fošny zapraštěly. Dubové třísky tepaly palubu. Buch buch. Pak se dech zastavil.

Obrázek uživatele Regi

Zamotal se

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hagridův táta našel kdysi na seně ve stodole Frídwulfu.
Hagrid dnes taky někoho našel.

Drabble: 

Hagrid otevřel vrata a strnul. Na hromadě sena někdo seděl. Šosatý červený kabát, úzké bílé nohavice s knoflíčky, na hlavě třírohý klobouk a u nohou… buben.
„Kde ses tu vzal? Hůlku nemáš, tak kouzelník nejseš, co? Jenže mudla taky nebudeš. To bys Bradavice a šecko kolem nemoh vidět. Chlape, že ty seš moták?!“
Muž pokrčil rameny. „Moták? No, asi jo… Nějak jsem se fakt zamotal… Jsem bubeník z Klubu živé historie. Sehráli jsme tady někde nedaleko bitvu z jakobitského povstání. Kde že to jsem? V Bradavicích? Tak já zavolám našim, ať pro mne někdo přijede. Mohl byste mi půjčit mobil?“

Obrázek uživatele Eillen

Mrholení

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/30107

Drabble: 

Při stoupání do vrchu se musel Jan s Jindřichem střídat v nesení vrbové dívky častěji. Kopec sice nebyl prudký, ale to vynahrazoval ve své délce.

Jindřich byl zpocený a tak uvítal, když začalo mrholit. Zaklonil hlavou, zavřel oči, nechal deštík dopadat na svoji tvář, zaposlouchán do zvuku kapek narážejících na listy stromů. Lehké bubnování ho vrátilo do dětství. Do doby, kdy mu dědeček vyprávěl, že to matka příroda hraje zvířatům na listové bubínky, aby je potěšila.

„Jindřichu, podívej!“ vyrušil ho Jan. Jindřich se otočil a překvapeně zamrkal. V místech, kde kapky dopadaly na Salix, se kúra jejího těla začínala hojit.

Závěrečná poznámka: 

Nakonec to snad není tak hrozné. První nápad byl, že Jindřich už začíná bláznit (nebo spíš mu začne hrabat) a cestou si zpívá Tluče bubeníček...

Obrázek uživatele Killman

Můj dar, mé prokletí

Fandom: 
Drabble: 

K sedmým narozeninám chtěl Mael Tongaki od mámy bubínek.
Celé dva měsíce o tom mluvil.

Teď vstoupili do obchodu s hudebninami.
Těšil se.
Pak ON prohlásil: "Tohle musíš mít!"
Zaprosil: "Ale já bych rád bubínek..."
"NE! Žádnej pitomej buben - TOHLE. Za každou cenu!"

"Maminko? Já bych chtěl radši tamtu kytaru."
"To si ze mě děláš srandu, celou dobu meleš o bubnu a teď bys rád kytaru? Navíc je na tebe velká."

"Nešlo by přecijen..."
"NE! Za každou cenu!"

Chlapeček prosil, sliboval, žadonil, brečel.
"No co mám s tebou dělat, hlavně už mlč!"

Odcházel z obchodu s úsměvem. Brečel jenom uvnitř.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent V.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Daniel Vraspírův výklad neposlouchal. Spokojený s poklidným tempem se loudal za svými kolegy a rozhlížel se.
Stěny tunelů zářily slabým zeleným přísvitem vytvářeným místními mechy. Zelenou protkávaly modré žilky a spolu s izolovanými skvrnami červené a žluté vytvářely abstraktní tapiserii. Modré ještěřičky pobíhaly sem a tam. Malí žlutí motýlci se třepotali kolem.
Zhluboka nasál vlhký vzduch; v barevných tunelech, kde žily ještěřičky a tunelové žáby, bylo vždy vlhko.
Neodolal a u jedné žáby se zastavil. Sameček tunelové rosničky energicky nafukoval rezonanční vaky, aby je vzápětí znovu vyprázdnil. Jeho rezonátory vypadaly jako malé bubny a přesně tak i zněly. Vábily samičku.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Vinpike

Já, buben

Drabble: 

Přemíra pití piva přivedla mě k hudbě.
Kapelník skupiny Tlučte a bude vám otevřeno totiž hledal další nástroj a vida můj březí břuch, zaplesal. Zkouška dopadla na výbornou, linul se ze mě libý ruch.
„Na cizí kůži snadno bubnovati,“ vyučoval mě v muzikologii, „hlavně nesmíte přestat chlastat!“
Zaslzel jsem; toť žádost, která se nedá odmítnout! Splněný sen, vyslyšená modlitba. Tělo dostalo smysl.
Jezdil jsem vzadu v dodávce, mezi nejrůznějšími pokličkami, dřezy, konvemi, kbelíky a kyblíky, jedna stará pračka tam byla, dvě lebky a radiátor.
„Zpevnit břišní zpěv!“ velel kapelník před koncertem a já dal pár kousků.
Jen uf, uvázat uzel.

Obrázek uživatele Faob

Po Libuši Vojtěch, víc vidoucí

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Biskup Vojtěch je prvním lamentačem nad divokými sveřepy v opohořelém kardiu kontinentu: co je to, Sundanci Kide, za lidi?! Tluče bubeníček, tluče na buben: svých model drží se jak alkáč sklínky, chlastají nad duhu, celibát kněžím nevoní, světským zas jedna málo (utnout cizoložničí hlavu jim však nezabrání ani církevní azyl!), bez otroků ani ránu. Povoláván znechuceně odcházel. Žehnaje zvedá po jonášovsku vyčítavě zrak vzhůru: To jsou snad ještě zatvrzelejší šíje než Tvůj vyvolený národ! Jak nepochopitelně Tě jímá lítost nad každým zlem! − Zmizel včas, Slavníkovec, ale stáří nedočkal: šahej Prusům na jejich duby a dostaneš pádlem po hlavě, patrone vodáků...

Obrázek uživatele mila_jj

Barabán, mašína, kóška i kartína

Úvodní poznámka: 

V drabbleti se připomíná jeden ze série koncertu Státního ruského lidového souboru Pjatnického, u příležitosti 40. výročí VŘSR, v roce 1957. Soubor tehdy byl na zájezdu v ČSR. Dokument o tomto souboru z roku 1944 je zde.

Drabble: 

"Vot Tamara pasmatri
i igrušky nazavi.
Kukla Lora, miška Byška,
zájčik, dáže knížka,
kúbiky i mjač,
barabán, mašína,
kóška i kartína."

Josip Kleczek si básničku přeříkává už po desáté. Dobré každé slovíčko, které si uloží do hlavy. Baraban. Buben. Bum-ta-ra-ta, ba-ra-ban. Zájčik, kóška, miška, knížka. Ostatní nepůjdou tak snadno, ale on se nevzdá.

Vzpomíná na den, kdy pocítil touhu umět rusky. Na jeviště vystoupil Pjatnického soubor. Začal písní Svatá válka. Mráz z toho basového dunění běhal po zádech. A on tak chtěl rozumět slovům...

Fascinace ruštinou ho neopustila. Po roce složil univerznitní zkoušku a vedl celkem osm kurzů tohoto jazyka.

Závěrečná poznámka: 

Svatou válku nazpívali neuvěřitelně Alexandrovci. Tato nahrávka je ovšem bližší atmosféře té doby.

Obrázek uživatele Xantin

Maminka se směje, rodina pookřeje

Fandom: 
Drabble: 

„Stále je to lepší než šoupě,“ sporně porovnává Filcin.
„Prozpěvujte žalmy, bijte v buben!“ drží basu Thea, „Jednaosmdesátka!“
„Máme pušky a bodáky...“ mlýnově troškaří Apolo.
„Umět se podívat do očí průšvihu,“ kašle na těšínské ovoce Linkva, „je ctnost!“
„Já bych dodal,“ páře Sikar na dvě party, „už tak blbý duben, k tomu ještě buben!“

„Nejen krteček je v háji,“ vejde a odbočí Taura, „Viktorka nacpala leporelo do bubnu pračky a ta se ucpala!“
„Hlavně že to nebyl Hrubín,“ nezapře svůj vztah k zahradnímu škůdci otec.

„Řešíte téma, že jo? Tak copak máme? Jako fakt? O tom bych mohla něco vyprávět!“

Obrázek uživatele Aplír

Japonské bubny

Fandom: 
Drabble: 

Je to dávno. Rozpačitě jsem přijala pozvání na koncert Japonské bubny.
„Mám jít? Nedovedla jsem si představit poslouchat je celý večer.

Pohyby bubeníků připomínaly atletické vystoupení s tanečními prvky a četnými výpady. Bubnováním nebylo nepříjemné. Ve vlnách prostupovalo sál. Návštěvníci ho vnímali sluchem, ale také celým povrchem těla. Dolehlo až k srdci. Doslova rozvířilo krev.

Neobyčejně rytmické bubnování různé intenzity se chvílemi dramaticky ztišilo.

Bubny překvapily rozsahem tónů. Zvuky se spolu elegantně mísily. Mezi nimi prostupovaly různé rytmy. Bubeníci rozdělení do skupin, byli dokonale synchronizovaní. Nebubnovali všichni najednou. Silou úderů a rytmem předali nezapomenutelný zážitek. Vzpomínka dosud vybubnovává vnitřní vibrace.

Obrázek uživatele angie77

Užitečná tradice

Fandom: 
Drabble: 

„Vlajkonoši a bubeníci?“ zatvářila se nevěřícně. „K čemu to?“
„No… bubeníci udávají rytmus, aby pěchota držela krok,“ vysvětloval Jon a samotnému to znělo směšně.
„Jižanští bojovníci neumí chodit? Nic složitýho, prostě dáváš nohu před nohu. Asi takhle…“¨

Pozoroval ji, jak zuřivě dupe a děsivě falešně si u toho brouká. Bavil se…

„Je to tradice. Upevnění disciplíny,“ řekl jakoby proti své vůli, věděl, že tím zničí pohodový okamžik.
„Tsss. Nepotřebuju nějakýho kašpara, aby mi říkal, kdy se mám pohnout. Svobodný lid jde, kdy chce a kam chce.“
„Jenže právě proto jste prohráli všechny bitvy, které jste na jih ode Zdi svedli…“

Dárek od tatínka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

: )))

Drabble: 

BUM! RATATATATA!
Zavřel oči.
BUM! BUM!
Nedalo se uniknout. Ty zvuky otřásaly celým sídlem.
TATATA! BUM! TŘÍSK!
Pochopil, že to byl špatný nápad. Jenže těm prosebným očím jeho syna se nedalo odolat!
TŘÍSK! TŘÍSK! TŘÍSK!

Ten buben vypadal tak neškodně!
V hlavě ho třeštilo. Ani magické špunty do uší nepomáhaly.
Zmučeně si lehl na pohovku.
Zvuky se přibližovaly.

TŘÍSK! TŘÍSK!

Astoria se pobaveně usmívala. Sledovala svého zmučeného manžela.
„Mami, vymyslel jsem novou písničku!“ hlásil se malý blonďáček hrdě.
„Jsi šikovný! Pojď ji zahrát tatínkovi.“
Všimla si otcova vyděšeného pohledu.

Vytratila se.

RATATATATA! TŘÍSK!

Možná to Draca naučí nekupovat každou blbost!

Závěrečná poznámka: 

V domácnosti Draca a Astorie je jistě veselo.

Když ji miluješ...

Drabble: 

Housle plakaly, prosily a kvílely, ale nadarmo. Malý klučina je urputně a soustředěně týral a v jejich nářku by nikdo nepoznal písničku Skákal pes přes oves.
Otec se ustrnul nad houslemi, chlapci je sebral a zakázal, aby se jich ještě někdy dotknul.
Časem hoch přinesl domů trubku.
„Nu což, hudba zušlechťuje duši,“ zastal se vnuka nahluchlý dědeček.
Chlapec pilně cvičil a nožkou si podupával do rytmu.
„Dej to sem, ty kluku pitomá, místo sluchu máš hudební hluch a ty tlapy - darmo mluvit!“ nevydržel záhy nářek trubky ani dědeček.
Nakonec si hudbymilovný chlapec donesl domů nástroj, u kterého nedostatek muzikálnosti nevadil.

Obrázek uživatele neviathiel

Práce je nám nyní již jen koníčkem

Úvodní poznámka: 

Střípek ze života komentíků, tj. tří laboratorních potkanů na odpočinku.

Drabble: 

Stává se to. Někdy večer. Někdy už ráno.
Člověk tvrdí, že nám dává jídla pro šest samic. Ale my jsme tři pořádní chlapáci! Sice ne nejmladší, ale stále jurové. Někdy máme elánu víc než mladí! A když se dáme do jídla, jsme srdnatí a vytrváme!
Někdy jsme tak srdnatí, že přijdeme na buben, držíme hladovku a vymýšlíme, jak člověka co nejrychleji přimět, aby nám dosypala.
Nakonec se osvědčila tato strategie:
Jeden z nás leží ve visacím domečku.
Druhý se opře předními packami o misku.
Třetí se umístí kamkoliv.
A všichni soustředěně koukáme.
Reakční doma člověka je přesně 1,6248954 minuty.

Závěrečná poznámka: 

Téma je schováno v druhém odstavci.

Obrázek uživatele Tora

Taiko

Úvodní poznámka: 

Dnes opustíme rámec historie - i když jen zčásti.
Určitě jste už slyšeli japonské bubny taiko.
Pokud ne, pusťte si k drabble malou ukázku.

Drabble: 

Bůh moří Susanoo rozzlobil svou sestru Amaterasu, bohyni Slunce. Ta zašla do jeskyně a zasunula za sebou kamenné dveře. Svět se rázem ocitl v hluboké noci. Zlí duchové řádili neslýchaným způsobem. Ostatní bohové se snažili Amaterasu vylákat ven, ale bez úspěchu.
Až bohyně Ame-no-uzume popadla velký sud se saké, nápoj vylila a na obrácený sud začala vší silou dupat. Strhující rytmus chodidel byl natolik silný, že způsobil sesuv kamení a odkryl vchod do jeskyně.
Amaterasu, vylákána hlukem, vykoukla, bůh Tadžikarao ji chytil za vznešenou ruku a vytáhl ven.
Tak se vrátilo Slunce do Japonska.
Tanec Ame-no-uzume připomíná dodnes buben taiko.

Závěrečná poznámka: 

Bubny byly součástí japonské kultury od nepaměti. Doprovázely divadla Kabuki, v době feudálního Japonska je používali armádní hudebníci.
Na obří bubny taiko se hraje paličkami vestoje, ale existuje i styl eisa, kdy se na bubny taiko bubnuje během tance.
V současnosti se trend bubnů taiko vrací na výsluní, vzniká mnoho uskupení, které vystupují na festivalech hudby jak v Japonsku, tak i po světě. Taiko se v dnešní době vyvinulo i do koncertní moderní podoby, takže lze spatřit velmi sofistikovaná představení profesionálních skupin (Kodo, Ondekoza, Yamato).

Obrázek uživatele Erendis

Ani nejlepšímu příteli...

Drabble: 

Doma muselo být po jeho. Je hospodář, pán domu? Je. Buch do stolu, ať každý dělá, co mu poručí.
Mezi přáteli a příbuznými byl oblíbený. Veselá kopa, vždycky ochotný pomoci. Kdykoli a s čímkoli.
„Ty, kamaráde,“ přišel jednou bratranec z pátého kolene, „něco bych potřeboval. Pořizuju traktor, chci si na něj půjčit. Ale oni, že mi prý musí někdo ručit. Nemohl bys?“
Samozřejmě, že mohl a podepsal. A několika dalším. Přátelům se neodmítá.
Brzy dlužníci neměli na splátky. Ručiteli, ukaž se!
Ukázal. Slovo dodrží.
Jen pak nějakou dobu žili s rodinou o chlebu a vodě. Splácení cizích dluhů není zadarmo.

Závěrečná poznámka: 

…bych ručitelský úpis nepodepsala.

Téma je, doufám, jasné – jisté rčení synonymní k výrazu „zbankrotovat“.

Obrázek uživatele ef77

Dovnitř

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Natálie s Věrou se obejmou, vše bylo vyřčeno, vše nevyslovené pochopeno. Pak se Naty jemně vyvine: "Vrať se domů".
"Ani náhodou," vyhrkne Věra, "jdu s tebou. Chci zpátky svýho chlapa. Chci ti pomoct. Až budu po vsi chodit s bubnem, nechci poslouchat, že čekám dítě s cvokem. A pokud budu muset, chci vědět, že jsem udělala všechno, abych tomu zabránila. Chci, aby moje dítě mělo tátu. A už ani slovo!"
Skřítčí dveře jsou zavřené kouzlem. Sotva začne Naty rozmotávat první vlákna, ucítí Věřinu ruku a příval síly. Není magická, je ženská, dospělá, mateřská.
Lupnutím zlomí kouzlo a dveře se otevřou.

Obrázek uživatele Aries

Zdrhat!

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Kroky

Drabble: 

Dají se na útěk. Prchají vzhůru do stráně, jediná možnost. Přeskakují kořeny, proplétají se mlázím, zachytávají se drsných kmenů, aby získali oporu. Lapají po dechu, srdce buší až v krku, tepny ve spáncích div neprasknou, ale hrůza dává nohám křídla, strach napomáhá obratnosti, děsem rozšířené oči včas varují před překážkami. Rychle, rychle! Přidejte, leťte!
Ještě kousek a budou nahoře, tam se ztratí v houštině.
Vzadu hrozivé funění, hněvivé brblání. Těžké tlápy dusají po jehličí, pravidelně, neúprosně, temný zvuk kroků překrývá dokonce i šumění stromů, rozechvívá zemi.
Jirka se na okamžik ohlédne. Vykřikne zděšením.
Babizna je stěží krok pozadu. Rozmachuje se.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Na dosah

Nový majitel

Fandom: 
Drabble: 

Když se dozvěděl, že bývalý majitel se rozhodl skončit s živností, okamžitě po příležitosti skočil. Byl ovšem ve městě relativně nový, takže i když tušil, že ho nečeká snadná práce, skutečnost předčila jeho nejhorší představy.

Vymlácená okna (pozeptá se u alchymistů, jestli nepřijdou na něco trvanlivějšího*), vyvrácené dveře (stále se zabodnutým nožem), veškeré zařízení naprosto zdemolované, prkna z podlahy vytrhaná (zatím tam nastele slámu, pak se uvidí).

Na protější straně ulice si všiml utrženého vývěsního štítu. Chvilku přemýšlel, a pak se rozhodl pro drobnou změnu.

Po dvou týdnech prací otevřel zbrusu nový podnik. Buben zůstal, ale od teď byl Zašitý.

Závěrečná poznámka: 

* Alchymisté mu nejdřív nabízeli celou řadu odolných skel nejrůznějšího složení, ale když zjistili, kde chce zasklívat, doporučili mu raději rybí měchýře.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele mamut

Poslední zrnko

Fandom: 
Drabble: 

Bože ženo.
Ty bláznivá...
Tak úžasně roztržitá, popletená, zapomnětlivá, šíleně zmatkářská.
Zas hledá klíče či včerejší den.

Mě z tebe narostou fousky a budu jimi mrskat na všechny strany.

Ach ženo.
Ty úžasná...
Pro všechny tak laskavá, milující, pomáhající, bolístku ošetřující.
Běhá, přenáší, spravuje a útěchu přináší.
Na sebe myslí málo, na druhé moc.

Já vidět chci tvé srdce, zní pro mne jako varhany.

Ty ženo.
Unavená, ztichlá, navždy spící.
Náruč zůstane prázdná, srdce ztiší svůj kvap.
Spolu smát se již nikdy hloupostem nebudem.
Nespravedlnost dostala svého dílu kus.
Poslední zrnko přesýpacích hodin tiše spadlo,

jak palička němá na buben.

Závěrečná poznámka: 

Dnes byl moc krásný den a přesto zůstal smutný.
Věnováno naší milé kolegyni, která nás dnes nečekaně opustila.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Pomocná škola

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Udělám si drobnou NESOUTĚŽNÍ odbočku ke svým pedagogickým začátkům, protože mi jedna vzpomínka vypálila mysl. Možná se k historii vrátím, ale tomuhle se nedalo odolat. Obsahuje sprosté výrazivo, takže tímto se stává text 12+

Drabble: 

Každé první zaměstnání bývá hodně na hovno, ale absolvent je rád, že existuje místo, kde mu dávají peníze.
Nastoupila jsem na soukromou střední školu. Měla specifický kolorit, naprosto vadnou ředitelku (na schodišti nápis EVA JE PÍČA) a ty naprosto nejzoufalejší studenty, které si začínající učitel může přát. Dokázali svou hloupostí překvapit i v okamžicích, kdy mě ani nenapadlo, že by mohl problém nastat.
Téma pranostiky se zdálo neškodné.
"Březen - za kamna vlezem!" Čekám pokračování. "No jak je to dál? Duben...?"
Dvacetiletý prvák v zadní lavici v odpověď zařval: "Duben - kupte mi buben."
Přesto jsem tam vydržela ještě celý další měsíc.

Závěrečná poznámka: 

Toto drabble budiž věnováno Solastovi, mému kolegovi. Díky za ty vzpomínky...

Obrázek uživatele netopýr budečský

Objev

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA aneb dobrodružství netopýřích výrostků

Předchozí: http://sosaci.net/node/30002

Drabble: 

"Věž?" echnul vrápo. "Tam přece žádná věž není!"
"Slýchal jsi pořádně?" rýpla si večerka.
Zahleděli jsme se na mapu.
"To je schodiště. Chodí po něm lidi. Vchod do něj by měl být někde... támhle?"
Kout a starý buben s přetrženým provázkem a povolenou kůží.
"To je divný vchod," zamyslel se drobek. "Tímhle projde možná tady rezoun, ale ne člověk."
Zvědavě jsme přilétli blíž. Buben nevrčel ani nekousal. Vypadal bezpečně.
My netopýři netrpíme klaustrofobií. Ostatně zimujeme v jeskyních. A taky velmi rádi prolézáme úzkými prostorami.
"To by chtělo prozkoumat," děla parkuše.
"Tak na co čekáme?" pronesl jsem otázku velmi řečnickou. "Jdeme!"

Závěrečná poznámka: 

vrápo - vrápenec malý
večerka - netopýr večerní
drobek - netopýr nejmenší
rezoun - netopýr rezavý, tedy JÁ
parkuše - netopýr parkový

Naše krásné podoby si chutě vygooglete!

Netopýr se nerozhlíží, ale rozeslýchá - proto se večerka nemůže zeptat, zda se díval pořádně.

Další: http://sosaci.net/node/30349
Alternativní konec příběhu: http://sosaci.net/node/30240

DMD č. 10. pro 10. 4. 2018. Téma: Buben

Když vám to tak skvěle notuje, my se přidáme s bubnem, ať to úpění má pořádnou sílu.

Téma pro 10. 4. 2018: Buben
Toto téma bude uzavřeno 10. 4. 2018 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
10. 4. 2018 v 23:59

Stránky

-A A +A