DMD č. 9. pro 9. 4. 2018. Téma: Poslední bílé místo na mapě

Obrázek uživatele wandrika

Vernisáž

Fandom: 
Drabble: 

V dokonale osvetlenej výstavnej sieni sa tiesnili umelci, zberatelia, novinári aj nadšenci. Všetci sa naťahovali k obrovskému zahalenému plátnu.
„Teraz prichádza na rad zlatý klinec výstavy,“ oznámil kurátor. „Mapa sveta od Snæfríður Hallrúnsdóttir!“
Strhol plachtu, odhalil maľbu hýriacu farbami a fotoaparáty začali cvakať. Kurátor sa hrdo obzrel... a oblial ho pot.
Priamo uprostred bielej plochy antarktického ľadovca sa vynímala kresba autíčka. A spoza plátna vykukoval malý chlapec, ktorý v ruke vystrašene žmolil čiernu fixku.
„Mama povedala, že si mám kresliť...“ hlesol.
Dav stuhol v očakávaní najhoršieho.
„Nakreslil si to pekne, Erik,“ ozvala sa autorka pokojne. „Presne takto to malo byť.“

Obrázek uživatele Carmen

Herbář ze zapomněnek

Fandom: 
Drabble: 

Staré pomačkané záblesky vzpomínek, chuť světa nového každým nádechem - po písmenkách splétala copy svého dětství na papír. Letmá kamarádství s etiketou "napořád", nazouvání střevíců světa dospělých, ze kterých ještě vypadávala, usušené třešňové květy prvních a rychle odkvetlých lásek, pomalu čárku po čárce kreslila svoji cestu. Spletité řeky rozhodnutí, prázdná pole osetá "možná", lesy tváří, překonané výšiny potíží, v dnešním větším měřítku docela maličké. V políčku legendy jenom láska.
Popsala všechno do puntíku, dokud může, než se v posledním bílém místě ztratí, nevyzná se ve své mapě, smažou se všechny popisky a svět ji bude staronově mást - jen ať legenda zůstane...

Závěrečná poznámka: 

(To jsem si tak chtěla napsat veselé drabble, ale to těma si nedalo říct...)

Obrázek uživatele ef77

Kořeny

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Natálie si neví rady. Budeč? Jsou prázdniny. Vyšehrad? Pelhřimovská odnož je k ničemu. Na Frantu myslet nechce a nemůže, jeho rodina je magicky slabá. Ona žádnou nemá.

Bezmyšlenkovitě se dotkne tenoučkého prstíku kořene, který vykukuje z půdy. Uvolní se, celou mysl upne k lesu a prosí. Cítí rosu na špičkách jehličí, pomalu se spouští mízou do kořenů, hlouběji a dál, do podhoubí. Do mozku se jí vypalují čáry, splétají se do vzorů, tvoří cesty. Od stromů ke skálám a kolem nich, všudypřítomné. Na jednom jediném místě se kořeny od skal výrazně odtahují. Natálie ulehčeně vydechne.

Tam mají skřítci tajný vchod.

Závěrečná poznámka: 

Věděli jste, že stromy v lese spolu nejspíš komunikují prostřednictvím podhoubí? A houby si udržují v symbióze právě kvůli tomu? Mně to připadá fascinující.

Obrázek uživatele Remi

Poslední díl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

1975

Drabble: 

„Tak, uvidíme se v pondělí,“ zamával Remus na rozloučenou.
„Myslíš, že je jeho máma fakt nemocná?“ ozval se Sirius, sotva se za ním zavřely dveře. Chvíli trvalo, než se James se odhodlal k tiché, podezřívavé odpovědi.
„A ty myslíš, že není?“
*
Sirius seděl na zemi a okolo se válelo několik nepravidelně počmáraných papírů. V měsíčním světle něco škrtal do jednoho z nich. Pak vstal a vyklonil se z otevřeného okna ven. Úplněk dnes zářil nějak víc.
Poslední díl skládačky dopadl na své místo. Jizvy, nepřítomnost, nemocná matka. Všechno najednou začalo dávat smysl.

Slovo mu ze rtů splynulo tak lehce…
„Vlkodlak.“

Tak to bychom měli

Fandom: 
Drabble: 

"Přesouvají se," ohlásila druhá noční hlídka, když po vystřídání vpadla dovnitř.
"Znovu?" zamračil se Amra a vzápětí mohutně zívl.
Unavení byli všichni, posledních čtrnáct dnů toho moc nenaspali, ale téměř stálá aktivita nepřítele pořádný odpočinek znemožnovala. Že to takhle dál nepůjde, veděli taky všichni, ale nejdřív musí vyřešit tohle.
"Kam?" zeptal se Tyros.
"Západoseverozápad. Zatím dvě a půl míle."
Berek přikročil k mapě a zabodl do ní další černý praporek. Pergamen byl barevných praporků skoro plný. Vlastně zbývalo jen jediné volné místo. Jedno jediné.
Amra na něj poklepal prstem a Mimas mu podal větší praporek olemovaný zlatě.
"Konečně. Hlavní stan."

Obrázek uživatele Terda

Přízraky noci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska to nešlo od ruky. Bolí mě hlava a slova se odmítala poskládat do vět.

Drabble: 

Varovný výstřel zahřměl nocí. Vyzýval k zastavení. Druhý rozčísl ráhnoví. Dřevo zapraštělo. Zraněný škuner zaúpěl boletí. Potom zavládlo ticho. Nekonečné vteřiny vyčkávání. V očích lačnost dravců. Skrývala zoubky nejistoty. Poslední nádech před krokem do neznáma.

„Zahákujte ji!“
Bojový pokřik proťal napětí.
Kadeti vedli útok přes příď. Gillingham měl opanovat záď.
Frances sledovala jejich stíny. Dala mu šanci projevit odvahu. Šanci objevit v neprobádaných zákoutích mysli velitele. Druhou dostat nemusí.

Pak Barkleyho bystré oči cosi spatřily. Snad zčeřelé chocholky vln na temné hladině. Ukazoval do tmy. Přízraky tušení získaly pevný tvar. Změť rozkazů. Ostrý hvizd píšťaly. Útok se změnil v ústup.

Obrázek uživatele gleti

Kino vzpomínek

Fandom: 
Drabble: 

"Je to minulost! Je to minulost!" opakovala si stále dokola Alice Longbottomová, když v myslánce sledovala, kterak Belatrix Lestrangeová mučí patnáctiletého Nevilla.

Několik měsíců nedělali s Frankem nic jiného, než že zaplňovali bílá místa v mapě jejich život; a že se jich za těch třicet let nastřádalo požehnaně; vzpomínkami od přátel a příbuzných.

Už si prohlédla většinu Nevillova dětství a dospívání. Dokonce se setkala se strýcem Algiem, aniž by cítila touhu vystrčit ho z okna. Jen ty nejhorší vzpomínky, z odboru záhad a bitvy o Bradavice, si nechala na konec. Lestrangeová měla štěstí, že nežije. Rozcupovala by ji na prvočinitele.

Závěrečná poznámka: 

http://harrypotterroleplayinggame.blog.cz/1408/myslanka

Algie, strýc Nevilla Longbottoma který ho držel za kotníky z okna, aby Neville konečně projevil své kouzelnické schopnosti.

Obrázek uživatele Julie

Krok za krokem, rok za rokem

Drabble: 

Krok za krokem, rok za rokem, mizela jak jinovatka z oken, kterých se dotkne lidská dlaň.
Neměl ani dlaň, ani nebyl člověkem.
Měl mapu a ta ukazovala místa. A místa mizela nahrazena příběhy.
Rok za rokem, krok za krokem, příběh za příběhem.
Smutek za smutkem, hádka za hádkou.
Vítězství za vítězstvím, protože ať už je to stálo cokoli, Filip ještě pořád žil a černá magie ještě pořád neovládla svět. Jáchym byl pořád mrtvý, ale na tom nezáleželo.
Pro ducha plynul čas rok po roce.
Rytíř dlouhými kroky překračoval staletí. Tam a zase zpátky.
Čekal je poslední příběh a poslední místo.

Obrázek uživatele Tenny

Dobyvatel

Drabble: 

"Tak už jsi všechno objevil a dobyl," řekl Laurent.
"Ještě tady je jedno místo nedotknuté! To bych byl mizerný barbar, kdybych na něco zapomněl..."
"Takovou dobu už tu jsme a tobě ještě něco zbývá? Tss."
"Objevování je třeba si vychutnat a řádně načasovat."

Damen prsty prozkoumával bělostnou mapu, její záhyby a zapomenutá zákoutí, jizvy, které zanechal čas i lidé. Pomalu ale jistě směřoval ke svému cíli.

"Nemůžeš si chvátnout," postěžoval si jeho společník.
"Trpělivost přináší ovoce."
"Zato ty mi přinášíš akorát frustraci, Damene. Nemusíš všechno objevit za jeden den. Máme moře času. A myslím, že moje koleno není tak zajímavé."

Závěrečná poznámka: 

Pokud to z drabblete není jasné, je to prozkoumávání toho 18+ typu. :D

Zapovězené končiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu si dneska zahrávám s naplněním tématu. Ale uvedené místo bylo rozhodně poslední, které muselo zůstat bílé.

Drabble: 

Mapy Númenorejců zachycovaly především moře a pobřeží.
Země, odkud pocházeli předkové ostrovanů, zmizely téměř všechny pod vodou. Cestovatelé začali časem poznávat i vnitrozemí Středozemě, ale nikdy je nelákaly cesty daleko na východ.
Protože oči Númenorejců hleděly především k západu.
Tam ale byla cesta uzavřena.
Mapy ještě zběžně zachycovaly nejbližší ostrov, odkud alespoň připlouvaly lodě.
Co leží dál, naznačoval už jen neurčitý nápis: Země neumírajících.
Místa, kam oni nikdy nevstoupí.
Dokonce ani potomci králů ne.
Nápis budil zprvu úctu a nesmělé fantazie.
Později rostoucí touhu a závist.
Nakonec šílenou žádostivost vedoucí ke zkáze.
A tak jejich nádherný ostrov zmizel z map.

Obrázek uživatele Killman

V neprobádaných vodách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kontinent je, až na pár míst ovládaných nepřátelskými kerighy, prozkoumaný.
Někteří myslitelé tvrdí, že svět je koule a Axamith jen střípek na jejím povrchu.
I mystické zdroje - jakkoli nejasné - naznačují mnohem větší svět.
První důstojník Alda Inatillan přistoupila ke kapitánovi Tinvaelenovi pozorujícímu vzdálený horizont: "Co když je před námi jen nekonečný širý oceán?"
"Pak strávíme možná zbytek našich životů jeho křižováním, anebo jej obeplujeme a narazíme na Axamith z opačného směru.
Tomu ale nevěřím. Někde tam v dáli je pevná zem a my ji najdeme. Vždyť i zde má oceán dno, jakkoli je vzdálené."
Za zádí Elaysiaani pomalu zapadalo slunce.

Obrázek uživatele Fred

Velký den

Fandom: 
Drabble: 

Dneska je můj den, pomyslel si Tomáš. Usmál se. Z ničeho nic vystartoval z dřevěné postele, vyběhl z malého domku, přeběhl zahradu a zaťukal u dveří do většího stavení. Ozval se ženský hlas: "Ale, už je tady naše sluníčko." Zvedla se od stolu a šla ke dveřím "Hned jsem tam." Cvakl zámek a objevila se Petra, "Dobré ráno Tomášku!" "Dobré ráno." odpověděl vesele, ale trochu netrpělivě. "Co, že jsi tak natěšený?" vyzvídala. "Už zbývá poslední kousek!" "Opravdu?! Tak to ti hned skočim pro něco k snědku" spěchala Petra do kuchyně. Kde jenom na tu svojí mapu bere fantazii, usmála se.

Obrázek uživatele Lee

γνῶθι σεαυτόν

Fandom: 
Drabble: 

Studium bylo fascinující. Nerozšiřovalo obzory, jak mnozí říkali, překračovalo je. Bylo mu v nepravém slova smyslu ztělesněním romantické touhy, té touhy, která zoufale hledá svůj předmět, ale nikdy jej nenalezne, neboť hledat dosažitelné jí není vlastní. Také jeho cesta se zdála nekonečná, každá zatáčka skrývala další křižovatku. Jenže jak postupoval stále dál, něco se změnilo. Náhle se už vesmír nezdál nekonečný, prostor se zakřivil a ohnul a vše směřovalo zpátky k poslednímu bílému místu - k němu. Tehdy mu došlo, že, neznaje sebe, nepochopil vlastně vůbec nic. A smál se, protože si byl konečně jist, že se konce své cesty nedožije.

Závěrečná poznámka: 

A kdo umíte řecky, tak jsem vám to holt vyspoilila, no.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Cosi

Fandom: 
Drabble: 

Mezi větvemi prostupují paprsky zářícího zlata a vysoké jehličnany barví hřejivými tóny.
Půda pod nohama, hutná a silná jako život sám, pobízí ke kroku.
Vzduch je naplněný příchodem jara a nekonečnou věčností.
Ne tak dlouho, však dlouho přece, stojí tu ty věže, které vykukují zpoza stromů.
Zpěv ptáků mísí se spolu s údery zvonu blízkého kostela.
Já koukám dolů na červené střechy domů.
A cítím cosi.
Uvědomuji si, jak málo vlastně mé rodiště znám, přesto, že tu chodím s klidem a bez mapy.
Každý kout tohoto posvátného města elektrizuje.
Chtěla bych ho celé projít.
Každou píď.
Do posledního bílého místa.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Akumakirei

Bylo nás deset

Fandom: 
Drabble: 

Jsi... (Malý, strašně malý.) Hlasy za ním se smějí. (Nemůže být malý.)
Vidíš. Odolat? Nesmíš.
Nesmím. První, třetí. Pátá.
Chceš? Tak vezmi.
Chci.
Chci...
Ber.
(Kdo by... Odolat? Nelze.)
Jenže šestá se brání. Pak lupne krk i jí.
Chci! Tak hrozně chci.
Máš a Nikdo ti nevezme. (Skoro.)
Rudá se vpije do spár a nepustí.
(Červenou má nejradši.)
V šílenosti následují další. Rozerve sedmou, osmou. Devátá křičí.
Neslyší a trhá, trhá.
Víc.
Jen On Sám.
Máš...
Až zbyde jediná, co se leskne v cárech ostatních.
(Vyrostou spolu.) Už není směšně malým.
Už-

!!!KROKY!!!

„Garfielde, ty jsi sežral všechny krabice lasagní!“

Závěrečná poznámka: 

Hlasy znamenají televizi. Ta poslední krabice byla nejdůležitější pro správně napakované bříško a váhu! Je to strašná blbost :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tyfónek

Prohlídka města

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Pejskovi poker celkem šel. Pak dokonce něco vyhrál. Kočičce šla víc karetní hra zvaná „Black jack“. Nakonec je to omrzelo a rozhodli se, že půjdou do města. (Kasíno u Míci bylo na okraji města.) Kočička vzala s sebou mapu města, která byla úplně bílá. Řekli si, že postupně budou obcházet všechny městské části, a že si je budou barevně označovat, když je projdou. Tak vyrazili. Byli v čínské čtvrti nebo ve vietnamské čtvrti, ale také v historické části. Tak prošli celé město. “Celé? Vždyť je tady ještě jedno bílé místo!“ "To je to nejdůležitější místo." „Proč?“ "Tam je hodně cukráren."

Obrázek uživatele Palčík

Pokrytí: obrana (IV. a VI. správa SNB; Matěj)

Drabble: 

Dne 27. 10. 1978 navštívil ve večerních hodinách v bydlišti objekta akce DOKTOR-19 Petr UHL (akce SKUPINA). Hovořili spolu o zdravotním stavu manželky SKUPINY Hany ŠABATOVÉ (akce SOJKA) − nachlazení. Většinu doby mlčeli. SKUPINA odešla od DOKTORA asi po hodině.
Poznatek byl získán prověřeným pramenem ZTÚ DIAGRAM, potvrzen je IV. S-SNB.

***

Dnes mi přišel balíček od tety Máni ze Švýcarska − stírací tabulka. Táta za mnou přišel, že balíček je pro něj!
„Jak to víš?“
„Objednal jsem si to.“
Ukázal mi, že přes stírací tabulku se dá leccos sdělit, aniž to slyší nepovolané uši.

Deníkový záznam M. B. z 23. 10. 1978

Závěrečná poznámka: 

IV. správa SNB − správa sledování Sboru národní bezpečnosti
VI. správa SNB − správa výkonné zpravodajské techniky Sboru národní bezpečnosti
ZTÚ DIAGRAM − zvláštní technický úkon dlouhodobého prostorového odposlechu

Pro Sudičky: bydliště bylo dvojitě pokryto („zmapováno“), a to odposlechem i sledovačkou, ale hovor mezi disidenty nezachytilo díky tzv. disi-tabulce. Ta byla jejich posledním bílým místem.

Obrázek uživatele Voldemort

Z edičního plánu Ministerstva kouzel

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod!
Autorský tandem Umbridgeová & Lockhart opět zasahuje.

Drabble: 

Poslední nezakreslitelné místo, pečlivě skryté v podzemí. Pozůstatky kouzelnické komunity živoří již několik generací v divočině, kam je zahnali krvežízniví mudlové. Společnými silami udržují svoji kulturu a umění magie, aby jednoho dne povstali ke své bývalé slávě a velikosti.
Krásná čarodějnice Dolores sleduje stádo muchlorohých chropotalů, zajde dál než obvykle a potká Thomase. Na první pohled se do sebe zamilují. Ale kdo je vlastně Thomas a jak se do odlehlého hvozdu dostal? Je opravdu čaroděj ze zapomenuté kouzelnické základny?
Dolores čeká nesnadné rozhodování, jehož výsledek může zvrátit osud veškeré magie. Čtěte a pochopíte, jaké hrozbě již dnes kouzelnický svět čelí.

Obrázek uživatele Nathanel

Hic sunt leones

Fandom: 
Drabble: 

„Obrazec 84. Zvětšit kvadrant A. Centrovat. Posun…“
Trvalo to celé hodiny. Joachim procházel kartografické záznamy. Zdálo by se, že holografický kocour jen líně dříme. Jeho pravé oko však bylo doširoka otevřené. Skrze digitální sítnici promítal komplexní mapu Unie na protější stěnu. V pravidelných intervalech kmital ocasem, v tempu, v jakém se posouvaly jednotlivé snímky.
„Obrazec 85. Hodnoty. Posun na obrazec 86…“
Joachim usilovně hledal. Hledal místo s podlimitní mírou ozáření, se zdrojem pitné vody, vzdálené od základen nepřítele, skryté před skeny hlídkovacích dronů.
„Obrazec 87…“
„Záznam chybí. Nezmapováno.“
„Konečně!“ vykřikl nadšením, až Müller otevřel i druhé oko.
„Tady žijí lvi!“

Obrázek uživatele Bilkis

Maličkost

Úvodní poznámka: 

Navazuje na V objetí: http://sosaci.net/node/29867

Drabble: 

Veronika se uplakala ke spánku. Podložili jí hlavu polštářem a rychle se poradili.
Karl zůstal doma, hlídat, Česťa vyrazil zpátky k Veronice domů. Hledat.
Prohlédl dům, procítil magii, četl emoce a ozvěny ze stěn. Byl to smutný obraz. Útok byl rozhodně magický, ale něco s tou magií nebylo v pořádku. Jako by ji něco přerušilo. Přetržení kouzla zřejmě způsobilo, že Veronika omdlela. Milan ale ne.
Zhluboka se nadechl, přivolal si k sobě každičkou píď magie, kterou mu rozbité ochrany mohly dát, a začal čarovat. Před jeho očima se všechno vracelo do původního stavu. Nic nechybělo. Kromě jednoho kousku puzzle. Proč?

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je dostatečně zakomponováno. :)

Obrázek uživatele Šmelda

Poslední ze tří

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to trapné.
Bylo to ponižující.
Bylo to nevhodné pro člověka z jeho rodiny.
"Možná to nebylo špatné," ozvala se tichá myšlenka v jeho hlavě. Potlačil ji.
Dvacet let trvající občanská válka, která několikrát roztrhla republiku, byla u konce. Ano, Antonius byl mrtev, zemřel v náručí té své orientální běhny.
"Zajímavá žena," zašeptala myšlenka.
Musí se to oslavit. Po vzoru otce po sobě pojmenuje měsíc, který bude začínat výročím bitvy. Jméno Marcus bude pro Antoniovy příbuzné zapovězeno. A krev bude prolita.
Ale je to jen malá cena za Egypt. Mare Mediterraneum je konečně Mare nostrum.
"Mare tuum," připomene něžně myšlenka.

Závěrečná poznámka: 

Když do Říma dorazily zprávy o vítězství Augustových vojsk nad Antoniem, ve městě se povinně slavilo. Jeden bystrý obchodník daroval Augustovi havrana, který uměl latinsky pozdravit Augusta jako triumfátora. Pobavený Augustus havrana koupil.
Konkurent prvního obchodníka z toho neměl radost, a nabonzoval Augustovi, že onen obchodník má ještě druhého havrana, který se naučil zdravit Antonia.

Obrázek uživatele Dia

Východ slunce nad slovy

Úvodní poznámka: 

Mi to poslední dobou moc nejde

Drabble: 

Milý bratříčku

Píšu ti ze střechy vysokého domu.
Nikdo neví, že jsem tady.
Vychází slunce.

Svět je krásný.

Jediné místo, které jsem nezmapovala,
je Vesmír.

To nechávám na Tobě,
Kosmonaute.

Pamatuješ si mě ještě?
Jsem ta, která tě chtěla zachránit od smutku.

Nezachránila jsem ani sebe.

Prosím, nehledej mě.
Chci zůstat v tvých vzpomínkách květinová.

S láskou,

Lilly.

...

Kosmonaut seděl na okraji střechy.
Pirát vedle něj kouřil cigaretu.

„Kam dál?” zeptal se.

Kosmonaut pokrčil rameny.
„Nechce, abych jí hledal.”

„Ale ty chceš,” řekl Pirát.

„Chtěl bych tu ještě zůstat.
Vychází slunce.

Pak se vrátíme na Lilly neprobádané místo.”

Na oblohu.

Závěrečná poznámka: 

ale slíbila jsem, že se vrátím k Lilly.

Hic sunt leones

Drabble: 

Zanedlouho, zabraní všichni do svých myšlenek,
dorazili k jakési staré garáži s oprýskanými, nachovými vraty.
Modrým nebyla povědomá, zatímco Červení ji znali jako své boty
- byla to jejich tajná základna.

Patrik zamyšleně vytáhl z kapsy jakousi mapu a se zaujetím si ji prohlížel.
,,Toto je naše tajná mapa, " pronesl ležérně.
,,Je tu zakreslen celý Světlíkov, Druhé Pole i všechny přilehlé čtvrti."

,,A k čemu potřebuješ mě?" Na to překvapeně Marek.
,,Jo, k čemu potřebuješ jeho?" Přizvukovali nazlobeně jeho kamarádi
Radek a Tomáš.

,,Neprozkoumali jsme zdaleka všechna místa, " na to Patrik.
A to zdaleka nejen na mapě!" Naklonil se k Markovi.

Obrázek uživatele Leon

Vzhůru k těm nebeským schodům

Drabble: 

Adolf Opálka pohlédl na to, co mu zbývalo z nohy, a překvapeně si uvědomil, že necítí žádnou bolest.
Pravá ruka byla v půlce loketní kosti zlomená a jeden z úlomků trčel ven dírou v rozervané košili. Přesto stále urputně svíral nabitý colt. Někde na okraji mysli se té skutečnosti podivil.
Pak vrátil pozornost schodišti, které bránil.
Dusot holínek příslušníků wehrmachtu sílil.
Poté, co balkon nad oltářem vyklidili granátem, pospíchali ho konečně obsadit.
Teď už se k němu nezadržitelně blížili.
A proto Opálka vyrazil také.
Jen k úplně jinému schodišti.
Nebe ještě nikdy nebylo tak blízko.
Poslední místo, které ještě neprozkoumal.

Závěrečná poznámka: 

Nadporučík Adolf Opálka spolu s dalšími parašutisty dne 18. června 1942 bránil úkryt v kostele svatých Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí poté, co toto místo vyzradil gestapu Karel Čurda, muž z jeho výsadkové skupiny.

Obrázek uživatele Bídák

Hodně blbý nápad

Drabble: 

Sem na sever zavítal dobrovolně málokdo. Pevnost Northgard byla posledním ostrůvkem civilizace. Pokud jste měli tak prazvláštní smysl pro humor, že byste obyvatele pevnosti označili za civilizované.

Naposledy se tu objevila skupina čtyř vojáků a jednoho muže. Samozřejmě, že skončili u Bídáka, kde způsobili pozdvižení. Zvláště, když onen muž začal vyprávět o zakreslování map a zkoumání neznámých ploch.

Všem bylo jasné o čem mluvil. Pevnost strážila vstup do skalní průrvy, kterou se dalo projet na území, kam by nikdo dobrovolně nevstoupil.

Bídákovi se je pokoušel přemluvit.
Vojáci se nechali. Bohužel kartograf vyrazil na vlastní pěst.
Nikdo o něm víckrát neslyšel.

Závěrečná poznámka: 

Ecorie se nachází na severu kontinentu. Nad ní je však území, o kterém nikdo nic netuší. Protože se z něj nikdo nevrátil živý. Je to území barbarů, se kterými v Ecorii svedli válku (tu, při které většina zdejší posádky utrpěla ztráty nejen na těle, ale hlavně i na duši).

Nápad vycestovat do oné země se prostě rovná sebevraždě.

Obrázek uživatele Lejdynka

Mapa mojí duše

Fandom: 
Drabble: 

Mapa mojí duše je téměř ducha-plná,
čtyři kontinenty, nespočetně moří,
v opuštěné poušti jen samá nízká duna,
vichr temných obav zdi všech oáz boří.

Prvním kontinent je město zvané Láska.
Vyčerpané zdroje: voda, jídlo, síly.
Hic sunt leon něžně nad mršinou mlaská.
Neodejít časně - nebýt nikdy v cíli.

Druhým kontinentem ční pohoří Smutek,
třetí podobá se - má sopku zvanou Zloba.
Někdy zoufalý je, někdy zlý můj skutek,
někdy zatlučená je v obou očích skoba.

Čtvrtý kontinent je lhostejnost a mrazí,
ale jedno místo v hloubce svítí bíle!
Tam je možná štěstí - v ledu srdce vrazi.
Polárníku, dolů! Nastává tvá chvíle!

Obrázek uživatele Bestie

Pád do neznáma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se za svou skoro týdenní absenci, ale pokořila mě manflu a můj mozek byl příliš vyčerpaný a liný vymýšlet drabbly. Nemusíte se ale bát, že o něco přijdete. Všechny témata si postupně dopíšu. Začneme s dněšním, ať v tom není moc velký bordel.

Drabble: 

Ve více než 120 kilometrech nad zemí a při rychlosti 28160 kilometrů za hodinu je pět astronautů a dvě astronautky připraveno na návrat domů. Cesta, která je čeká, nemá obdoby, ale všichni ji moc dobře znají. Panuje uvolněná, soustředěná atmosféra.
Ztráta teplotních čidel jedna až čtyři.
Anižby to někdo z nich tušil, jejich cesta se mění. Cíl, který je už tak blízko, se čím dál víc vzdaluje.
Ztráta tlaku obou pneumatik levého podvozku.
Na Zemi už tuší, ale nemohou nic dělat. Posádka padá vstříc jedinému nezmapovanému místu. Místu, odkud neexistuje cesta zpět. Jaké to tam asi je...
Úplná ztráta komunikace.

Závěrečná poznámka: 

Na toto téma jsem původně měl vymyšlené něco úplně jiného a z mého fandomu, nicméně celý den poslouchám písničku, která odkazuje na tuto tragédii z 1. února 2003 a prostě jsem si nemohl pomoct.

Zeměpisci mají napilno

Drabble: 

V minulosti měli zeměpisci hodně práce. Postupně se objevovaly všechny světadíly a i menší ostrovy a souostroví. Tohle všechno museli zaznamenat do map.

Ve 20. století se vypustili satelity do vesmíru. Od té doby bylo možné vyfotit rovnou celou planetu. Prakticky všechno už bylo objeveno.

Tak se spojili s vědci. Vymysleli si prakontinet Pangeu, který kdysi spojoval všechny světadíly. Bohužel netuší, jak moc jsou mimo.

V polovině 21. století nastal zvrat, když se světy spojily. Najednou nastala zemětřesení, změny počasí, bouře éteru, upřostřed Atlantiku přibyl obrovský kontinent a pár menším uprostřed Tichého oceánu.

Zeměpisci už mají zase co na práci.

Obrázek uživatele Birute

Výšlap

Úvodní poznámka: 

Značně přehnaná verze událostí; prakticky fikce, včetně literárního odkazu.

Drabble: 

„Už bude tábořiště,“ prohlásila vůdkyně.
„Ale mapa tady končí. Už je tady jenom nějaký ledovcový splaz. S divným jménem,“ protestoval člen výpravy.
„Massiíssemekkinæraðbráðnamilliárstíðajökull,“ doplnila ho pohotově vůdkyně. „Tady už to prostě musí být.“
Členové výpravy zalitovali, že poblíž není aktivní sopka, do které by ji hodili. Tohle jim tvrdila už pět kilometrů.
Vůdkyně vykročila kvapně sněhem vzhůru jako zatracenej Legolas.
Na vrcholu kopce se na ně široce usmála.
Dole se táhla nekonečná sněhová hnusota a uprostřed ní se nacházel odtátý kruh černého obsidiánu.
Tábořiště.
Aspoň budou v pohodě pro případ, že by se vůdkyně změnila v Jinou, až ji zaškrtí.

Závěrečná poznámka: 

Massiíssemekkinæraðbráðnamilliárstíðajökull = "Masa ledu, která netaje v průběhu ročních dob - ledovec". V islandštině je to samozřejmě přehledná rozkouskovaná věta.

Obrázek uživatele Tess

The Crossroad

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Risa fell asleep in the truck, snuggled to Fox.
That was new.
Their destination did have a signal. It even supported videocalls.
“Should we abort?” Fox asked. “Ospery was hit quite hard.”
“How are you, Osprey?” Swan asked.
“Fine. Shaken, but fine.”
“Really?” Swan gave her quizical look.
Risa turned away from screen so the telepath could not read her mind...
That wasn’t very smart.
“There is one last place left,” Swan turned to Fox. “The decision is yours. Don’t go in if it feels similar like the last one. Extraction team will be ready.”
But better not use them.

Stránky

-A A +A