Spejbl a Hurvínek

Obrázek uživatele Ampér

První školní den

Drabble: 

„Hurvajs, vstávat, dneska jdeš prvně do školy,“ tahal Spejbl svého potomka z postele. „Doufám, že sis včera všechno na dnešek připravil.“

„Ale taťuldo, mně se nikam nechce,“ ozvalo se zpod peřiny. „Na co mi ta škola bude?“

„Naučíš se tam psát, číst, počítat, taky se budete učit o zvířátkách a kdovíco ještě.“

Hurvínkova hlava vykoukla zpod peřiny. „A tati, když se tohle všechno naučím, tak už nebudeš říkat, že jsem blbej?“

Spejbl se zamyslel. „Když se budeš dobře učit, tak ne, to ti slibuju.“

„Jú, tak to beru,“ ozvala se nadšená odpověď. „A může se mnou v lavici sedět Žeryk?“

Jak Hurvínek s taťuldou čekali na Ježíška

Drabble: 

Paní Kateřina tu bude každou chvíli a tady je takový svinčík. Jako když tu proběhlo tornádo Hu. Tady leží kolečkové brusle, tamhle dřevěný stojan na kolo... Kde ho vzal?
Tu špajzku jsem uklízel dobré dva dny a stejně to tu vypadá jak v tanku. Co s tím? Že bych to rychle uklidil? Tohle všechno? Hurvajz, kde jsi? Nojo, zase se s Žerykem někde toulá. Rozbitá zavařenina? Do koše. Krabice s nářadím na zahrádku na polici dozadu, předloňské fotografie dám sem dolů...
To nemůžu stihnout. Že bych to... Všechno nahrnout do špajzu a rychle zavřít dveře. Ták a návštěva může přijít.

Obrázek uživatele Kilián

Vzdělaný otec

Drabble: 

"Taťuldo, čí je tahle stopa?"
"Neříká se stopa, Hurvínku, ale šlézpívej, nebo tak nějak. A myslím si, že to bude stopa nějakého kraba nebo krabice."
"A co taková krabice žere?"
"Inu, všechno možné. Někdy boty, jindy zase oblečení a nebo třeba i hračky!"
"A kde, taťuldo, takoví krabi žijou?"
"No, tak různě, ale nejčastěji u moře."
"A jakou mají barvu?"
"Do červena. Tam, kde žijí, je hodně sluníčka, víš, a oni nemají žádný opalovací krém, a tak se spálí."
"A proč nevlezou teda do vody?"
"Oni totiž neumí vůbec plavat."
"A, taťuldo, co dělají ty stopy u nás před domem?"

Obrázek uživatele Skřítě

Zákulisní rozhovor

„Ty, tatíííí, a jsem vůbec tvůj?“

„Já myslím, že ta podoba se nezapře, Hurvínku, viďte paní Kateřino.“ „No jistě pane Spejble.“ „Ale možná už bychom to těm mladým měli říct.“ „Myslíte?“ „Vím.“ „Dneska je jiná doba, tihle mladí toho ví pomalu víc, než my, viď, Máničko.“

„Jistě, bábinko.“

„Máničko neříkej mi bábinko, copak já jsem nějaká tvoje bábinka?“

„No, donedávna jsem to měla ve scénáři, ale teď…“

„No, Kateřino, tak to vidíte, teď abychom sháněli výbavičku pro Hurvajze juniora.“ „Panenko skákavá!“ „ Spejble?!“ „ Kateřino?!“ "Těhotná?!" "Incest?!" „Co teď budeme dělat?“

„Klídek taťuldo, myslíš, že nevíme, že jsme sourozenci? Aprílový žertík, cháchá!“

Obrázek uživatele Lunkvil

Překvapení

varování: bodíky jsou bodíky...
----------------------------------------------------------------------------
„Dělej, Máni, musíme přijít dřív než taťulda.“
„Pan Spejbl není doma?“
„Odešel už ráno a neřekl mi kam. Zajímalo by mě, co asi zamýšlí,“ řekl ještě, když strkal klíč do zámku. Dveře však nebyly zamčené, takže vpadl do bytu jako velká voda.
„Hurvínku, to jsi ty? Pojď dál, chlapče. Mám pro tebe překvapení!“
Stál tam chlapec, kterého Hurvínek v životě neviděl. Měl zářivě vyleštěné dřeváky a košili vybílenou, až oči přecházely. Byl mu podezřele podobný.
„Tohle je tvoje dvojče, Slávínek. Bude s námi teď bydlet.“
Slávínek ale koukal jinam: „Ty jsi jistě Mánička, že? Nešla by sis se mnou hrát?“

Rok: 
2010
-A A +A