DMD č. 8. pro 8. 4. 2018. Téma: Už nejsem dítě!

Obrázek uživatele Nathanel

Skvrny na slunci

Fandom: 
Drabble: 

„Chceš co?“ vyděsil se Joachim.
„Rozhodla jsem se, že založím špitál.“
„Počkej, počkej…,“ přecházel po místnosti sem a tam, „Ty ses rozhodla? Kdy jsi mi chtěla o svých plánech říct?“
„Říkám ti to teď,“ složila ruce na prsou, „nejsem malá holka. Vím, že je to riskantní…“
„Snad do toho mám taky co mluvit?“
„Cítím, že to tak má být. Jsem tvoje žena. Měl bys mě podpořit... Na tomhle přece záleží!“
Opatrně k ní přistoupil a objal ji kolem ramen.
„Tohle není vůbec rozumné, Elis. Bojím se o tebe.“
Zatím netušil, jak bezmocný si bude za pár měsíců při porodu připadat.

Obrázek uživatele Tora

Idylka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Drabble: 

Konečně sluníčko. Dveře dokořán, větrat je nutno nejen kožichy. Domácí čistí boty. Jak je jejím zvykem, odbíhá postavit vodu na čaj, poplkat se sousedkou…
Sobotní idylka.
Která skončí, když do předsíně vletí catgranát.

Barbucha.

Šlápne do otevřené plechovky s černým krémem, uklouzne, zaječí a proběhne domečkem. Než ho stihnou odchytit, umaže dlažbu v předsíni i kuchyni, vyděsí pošesté snídajícího Jáju a popere se s Rozárkou.
Domácí stojí jak sloup, neví, co uklízet dřív.
„Kdybys zavřela plechovku s krémem, než jdeš plkat se sousedkou,“ dovolí si podotknout domácí, který pucuje Rozárku, "nemuseli bychom..."
„Nepoučuj laskavě, ano? Nejsem malá holka!“
Idylka skončila.

Obrázek uživatele Martian

Nevyhnutelné změny

Fandom: 
Drabble: 

Toho dne, kdy s ním Lily vůbec poprvé odmítla jít ven, Severus pocítil silné znepokojení.

„Jsi naštvaná?“ sondoval opatrně.

„Ne. Akorát mi dneska není úplně dobře.“

„Takže jsi nemocná?“

„Vlastně ne. Mamka mi vysvětlila, že to souvisí s tím, jak se pomalu začínám měnit v ženu.“

„Vypadáš pořád stejně,“ namítl.

Slabý ruměnec ve tváři.
Potom: „No, víš, ta změna se děje tam uvnitř.“

„Aha.“ Pomalu začínal chápat. Lily zřejmě mluvila o tom, co jeho matka označovala jako „ženské záležitosti“.
Každopádně tu věc bude muset důkladně prostudovat.

Jen netušil, jak svůj požadavek vysvětlí staré paní Howardové v dětském oddělení místní knihovny.

***
Obrázek uživatele Palčík

Nástup: prověrka (kádrový odbor)

Drabble: 

Uchazeč jeví ve věcech rodinných jistou nevyzrálost (závislost na matce, pomočování), ale třídně je zcela uvědomělý. Pochází z dělnické rodiny, oba jeho rodiče jsou organizováni v KSČ. Politicky se vyžívá v SSM, kde velmi obětavě vykonává funkci skupináře.
V kritickém období 1968 započal se studiemi na SZTŠ ve Vyškově. Přestože ze strany jedinců byly raženy některé tendence (účast na pohřbu Palacha), nepodlehl jim a choval se řádně. Matka je doposud trestně i mravně zachovalá, na veřejnosti má velmi dobrou pověst.
Pod systematickým politicko-operativním vedením se jmenovaný zařadí mezi příkladné příslušníky SNB.
Závěr zvláštní prověrky Jana Šimonovského z 22. 5. 1972

Závěrečná poznámka: 

SZTŠ − Střední zemědělská technická škola

Pro sudičky: kandidát se jeví trochu jako dítě, ale protože je politicky uvědomělý, usoudí kádrovák, že "už není dítě"...

Obrázek uživatele Viviana Stellata

Vysvětlování, část I.

Úvodní poznámka: 

Začíná to bejt vážně... mejdlová opera.

Drabble: 

Bez zaklepání se objeví v Sidolově doupěti a vyškubne mu z ruky lahev něčeho, co smrdí jako odlakovač.
"A dost!"
"-ž prudit Tarzana!"
Mlátička neposlechne."Jestli se uchlastáš, skončíš v pekle, já si tě tam najdu a budu ti navěky pouštět Vondráčkovou a Davida!"
Sidol vytřeští oči a napůl vystřízliví. "Ale proč," zaúpí, "se chceš ženit?!"
"Vdávat, moulo," protočí panenky.
"Jo. Tohle. Jseš ještě-"
"Už nejsem dítě!"
"Ha! Děti, co když bude chtít kurva děti?!"
"Moje volba. Máme smlouvu. Podepsal ji vlastní krví."
Sidol na temnou dívčinu siluetu chvíli mlčky zírá. "No," uzná pak, "už jseš vážně dospělej démon, ségra."

Závěrečná poznámka: 

A klasicky se mi tam vejde čtvrtina toho, co by mělo zaznít, ale co už. :D

Obrázek uživatele Queen24

Když děti přestávají být dětmi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na tohle téma se toho dá napsat spousta, vím, ale já si to nějak nemohla odpustit... :)

Upozornění, radši 18+ (nebo vlastně asi stačí 15+... nebo 13? 12? Toť otázka no...)

Drabble: 

,,Tak si to s holkama užijte!" Volá na dceru z kuchyně.
,,Jojo." Obouvá se.
,,Kam nakonec jdete?" Nenucená, přesto zvídavá otázka.
,,Asi do tý kavárny co posledně..." Bere si bundu.
,,Tak to jo. Do večera jsi doma?" Ujišťuje se.
,,Jojo. Ahoj!" Popadne kabelku a dveře zaklapnou.

-------------------------------------------

Přehrabuje se oblečením poházeným po pokoji. ,,Co hledáš?" ,,Kalhotky. Kam jsi je zahodil?" ,,Nejsou v křesle, pod mým trikem?"

-------------------------------------------

Sedí u snídaně a rozespale kouká z okna. Projde kolem dcery, zarazí se a odhrne jí vlasy.
,,Co to je?!" Zírá na modřinu na krku.
,,Ježiš mami...!" Nemá náladu vysvětlovat, že už dávno není malá...

Závěrečná poznámka: 

Kolik tý holce vlastně je?

Obrázek uživatele Killman

Když jí bylo 12

Fandom: 
Drabble: 

Proklouzla skrze nedovřené dveře.
Pracovna královského čaroděje byla jedním z mála míst, kam měla přístup zakázán.
Nechápala proč.
Není už přeci žádné malé děcko.
Učitel magie jí navíc vždy chválí.
Zkoumala rozsáhlou pracovnu - kupodivu úhledně uklizenou a u všeho detailní popisky.
Ha!!
Sekce knihovny s nápisem "Nebezpečné".
Náhodně vytáhla svazek. Vypadal docela ošuntěle.
Copak se tu asi píše?
Vyvolání démona bez nutnosti dlouhého rituálu. To zní zajímavě!
Pro potřeby zaklínadla stačí trocha čediče a síry. To jsem tady viděla, tak schválně!

Hirsha přečetla složité magické formule zcela bezchybně.
Zjevil se ohnivý démon a zuřil.
Sekce "Kontrola" byla až na konci.

Obrázek uživatele Tora

Všeho do času

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Anglie, Nottingham, podzim roku 1330

Drabble: 

Izabela Francouzská sršela blesky. „Jak jste si mohl dovolit vtrhnout na Nottingham?“ Pětatřicetiletá žena vzteky neviděla. Co si Eduard myslí? Ona je královna Anglie!
Roger Mortimer, princ regent (a královnin milenec), stál bledý, beze slova. Jemu bylo vše jasné. Je zle.
„Promiňte, matko. Zřejmě jste si nevšimla, že já už nejsem dítě. Jsem plnoletý. Před třemi lety jste mě prohlásili králem. Tehdy se vám to tuze hodilo. Vládli jste po svém, hrabali statky, mne ponižovali. S tím je konec. Ujímám se vlády. Regentství skončilo.“ Eduard III. se otočil k pobočníkovi. „Matku odvezte na hrad Rising. Mortimera do Toweru. Bude popraven.“

Závěrečná poznámka: 

Eduard III., byl synem Eduarda II. a Izabely Francouzské. Jeho otec, málo ctižádostivý, ale zato stále ve vleku svých oblíbenců (měl snad být bisexuál), nebyl pro Izabelu partnerem, kterého by si vážila. Naopak, opovrhovala jím a zosnovala jeho pád. Díky Eduardově neschopnosti obsadil v roce 1325 anglické državy ve Francii Izabelin bratr, francouzský král Karel IV. Izabela odjela do Francie v roli anglického velvyslance uzavřít mírovou dohodu. Eduard II, bez Izabely, pod vlivem svých milců, mezitím vládl anglickým pánům tak nesnesitelně, že ti požádali Izabelu, ať se vrátí i se synem, Eduardem III., zpět do Anglie. Pomohou jí porazit Eduarda II., mladého Eduarda III. prohlásí králem a jí regentkou...
Tak se také stalo. Izabela s Mortimerem sestavila armádu a 21. září 1326 se vrátila do Anglie. Invaze byla úspěšná, Eduard II. zajat a donucen k abdikaci. 1. února 1327, ve věku 14 let, byl Eduard III. prohlášen anglickým králem a Izabela Francouzská s Mortimerem (mimochodem ženatým otcem dvanácti dětí) začali jako regenti vládnout Anglii. Mortimer Eduarda III. neměl v lásce, vystavoval ho ponížení, choval se k němu arogantně. Není divu, že mladík, jakmile měl plnoletost na dosah, vědom si toho, jak dopadl jeho otec, zorganizoval spolu se svými přáteli přepadení nottihghamského hradu a uvěznil jak Izabelu, tak Mortimera.
K matce se nakonec mladý král zachoval velkoryse - přesto, že ji vinil za to, že poskrvrnila své jméno vztahem se ženatým Mortimerem, nechal ji převézt na hrad Rising v Norfolku, kde jí zajistil dostatek služebnictva a slušný důchod.
Mortimer dopadl hůře - byl uvězněn v Toweru a jeho majetek propadl ve prospěch krále. Byl obviněn z převzetí královské moci, bez řádného soudu odsouzen k trestu smrti a popraven.

Časování

Fandom: 
Drabble: 

Když tu tak sedíme, je mi 40, radím ti, jako bys byla moje dítě a ty posloucháš, protože život je cesta a zdá se, že po ní bloudíš v kruzích, pořád ty stejné odbočky, stejné zastávky.
Když mi radíš ty, je mi 15, na krku mi vyrostla hlava a ta umí kupodivu myslet a mě sakra nebude nikdo říkat, co dělat, zvlášť když se neptám.
Když jsi nemocná, je mi 5 a mám prostě strach. Já potřebuju rodiče. Tak se usměj!
Jasně, už jsme všichni velký. Ale čas není zdaleka tak přímočarý, jak se nám snaží kalendáře a hodiny namluvit.

Obrázek uživatele KattyV

Loučení

Fandom: 
Drabble: 

Teddy si balí kufr. Zítra odjíždí studovat léčitelství. Nehorázně se těší, ale poslední okamžiky doma jsou poněkud náročné.
„Hlavně nezapomeň, že studiu je potřeba věnovat se průběžně,“ nabádá ho Hermiona.
„Teple se oblékej a pořádně jez. Jsi pořád strašně hubený, “ doplňuje Molly, která si Teddyho zařadila mezi hejno svých vnuků.
„Doufám, že nezapomeneš nic z toho, co jsem tě naučil o lektvarech,“ ujišťuje se Severus.
„Kdybys něco potřeboval, pošli sovu, budeme tam s Lenkou jako na hipogryfovi,“ slibuje Neville.
Lenka se nepřítomně usmívá.
„Oni si všichni myslí, že jsi ještě malej, viď?“ špitne Megan. „Ale ty už jsi přece dospělej.“

Obrázek uživatele Peggy Tail

Svoucnost

Úvodní poznámka: 

Film Tima Burtona z roku 2010

Drabble: 

„Neboj se, sestřičko. Už nejsem dítě. A je jen na mně, abych rozhodovala o svém životě,“ řekla Alenka vlídně, stiskla něžně své sestře ruku a pak odešla svérázným krokem plnit své sny.

Alenka po svém otci zdědila velikou představivost, odvahu a schopnost plnit své vize. Tak jako jí její matka předala krásu a jemnost.
Ztratila se v říši divů stejně, jako tam nalezla sama sebe.
Zjistila, co chce, skrze to, co nechce. Nalezla odvahu skrze strach. Jistotu skrze zmatení. Přátele skrze samotu. A víru skrze bezmoc.
Připomněla si, jak je důležité být sama sebou a zároveň vždy myslet na ostatní.

Obrázek uživatele Lee

Společný jazyk

Úvodní poznámka: 

Nebodík. Volně navazuje na Kým jsi.

Drabble: 

„Hej, Pevensiová, nepřeháníš to trochu s tím hraním si na dospělou?“ pokřikovala na ni skupina holek, se kterými se nebavila, protože si mezi nimi připadala jako stařena.
Udržujíc předstíraný nezájem (měla na jazyku hodně jedovatých poznámek), obrátila stránku, když si uvědomila, že vedle ní někdo stojí.
„Ehm.“
Vzhlédla a střetla se s nervózníma očima. Zas tenhle poděs.
„Poctila by mě... vaše výsost svou přítomností na divadelní hře?“ ke konci skoro šeptal, asi aby ho neslyšela drbající parta. Musela se hodně soustředit, aby nevyprskla smíchy, ale vlastně to k smíchu nebylo. Vzal ji vážně.
„Ano,“ řekla prostě, „audience je u konce.“

Závěrečná poznámka: 

Když to prostě nejde nenapsat na tohle téma Narnii...

Obrázek uživatele Terda

Pro všechny případy

Fandom: 
Drabble: 

Kapitán Cométe se nechtěl své lodi vzdát. Sotva Betsy ukázala své barvy, dal se na útěk. Zdánlivě ztracený pokus. Vítr stál proti němu.

Frances dávno nebyla nedorostlým štěnětem. Sama se nejednou pokusila silnějšího nepřítele setřást manévrováním. Nebo lstí. Přesto musela smeknout před uměním svého protivníka. Získal čas, který mu nedávala.

Vyhlídka nočního boje ji netěšila. Nezbývalo však než výzvu přijmout. Poslední slova povzbuzení. Poslední plány. Škuner obsadí Gillingham. S ním dva kadeti.
Neušlo jí zklamání ve tváři třetího. Jen kázeň mu nedovolila ohradit se. Vždyť byl nejstarší.
„Potřebuji vás zde, pane Barkley.“
Nebylo třeba říkat víc.

Cométe dostihli po půlnoci.

Obrázek uživatele Eillen

Schůzka v knihovně

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část http://sosaci.net/node/29801

Drabble: 

Bylo těsně po půlnoci a chodby zely prázdnotou. Adamar vyrazil na tajnou schůzku. Když konečně došel ke dveřím vedoucím do knihovny, čekali na něj oba bratři z večerní mše.

"Jste očekáván," zašeptal jeden a ustoupil, aby mohl Adamar vejít.

"Ale, ale," pousmál se Adamar. "Kdo by čekal, že tu narazím na chlapečka hraběte Walfara."

"Nemluvte se mnou jako s dítětem!" vyprskl muž naštvaně. "Mimochodem, teď jsme si oba rovni," dodal.

"Chlapče, ty si navázal kontakt se mnou," začal Adamar pevným hlasem. "Ty zřejmě potřebuješ mě. Ne já tebe. Takže ne, nejsme si rovni," dodal. "Tak povídej, co po mně chceš?"

Obrázek uživatele Regi

Doupě, ráno prvního září

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hagrid dnes ráno protestoval, že na tohle téma už jedno jedno drabble má, a že je neděle, tak ať ho nechám spát. Takže jsem se musela obrátit na někoho jiného ze stejného fandomu.

Drabble: 

„Rone, sbalil sis opravdu úplně všechno?“
„Jo, nejsem už malej“
„Hůlku jsi nezapomněl?“
„Ne, nezapomněl.“
„Učebnice máš všechny?“
„Jasně.“
„Brky a pergameny taky?“
„Brky a pergameny mám taky.“
„Tady máš čistý kapesník. A svačinu.“
„To jsi nemusela. Něco bych si koupil.“
„A ne, abyste s Harrym zase hned první den provedli nějakou pitomost.“
„Hmm.“
„Opravdu nechceš, aby šel taťka s tebou?“
„Mamko!!!“
„A neměl bys už jít? Ať nepřijdeš pozdě.“
„Jo, však už jdu.“
Vlepil Molly pusu na tvář a nabral z krbové římsy hrst letaxu. S Harrym má sraz v hale ministerstva. Bystrozorský kurz jim začíná přesně v osm.

Milovaný bratr

Úvodní poznámka: 

Při přečtení tématu se mi tihle tři vybavili jako první.
Tak... tady jsou.

Jedná se o postavy z jednoho již mnohaletého RP...

Tak trochu obsahuje incest.

Drabble: 

Vládla pozdní noc. Oslava se zdařila. Princezna dovršila patnácti let.
Ačkoli nyní vypadala, že přebrala. Hlasitě se smála. Vratkými kroky došla ke stolu, kde zabrala židli vedle svého bratra.
„Norberte,“ zapředla.
„Dio?“
„Nepřemýšlel jsi o tom, že bys Inu vyměnil za mladší?“
Kníže se viditelně zarazil. „Myslím, že by sis měla jít lehnout.“
Postřehl, jak jeho žena zaťala ruku v pěst.
„Bráško,“ Dia svůdně zamrkala, naklonila hlavu na stranu a odhalila šíji. „Už nejsem dítě,“ zašvitořila.
„Doprovodím tě,“ Norbert raději vstal. Pomohl sestře na nohy.
„Půjdu s vámi,“ zvedla se i Norbertova žena.
Manželé si vyměnili pohled.
„Miluji tebe, sestřičko.“

Závěrečná poznámka: 

Norbert a Ina jsou kníže a kněžna, bratr a sestra, dvojčata a zároveň manželé...
Lidia je jejich mladší sestřička.

Obrázek uživatele ioannina

Základ přátelství

Fandom: 
Drabble: 

Ayre už ztratil iluze.
Ví, že si ve společné síni ochotně poslechnou jeho hru na loutnu i zpěv, ale že nepochopí, co ho nutí skládat nové písně. Oni mají raději ty staré, protože si můžou broukat refrén. Většinou falešně.
Dávno nečeká, že žáci zvládnou zadanou skladbu do týdne.
Vzdal snahu vysvětlit kolegům, že písnička pomáhá neztratit při práci rytmus. Zná odpověď: „To nejde. Musím se soustředit...“
Když poprvé uslyší Severina, jak si v laboratoři pobrukuje, čistým barytonem, melismata gregoriánského chorálu a zcela mimoděk, neudrží se a znovu jako malý vyhrkne:
„Nauč mě to!“
„Naučíš mě na oplátku svoje balady?“
„Platí!“

Závěrečná poznámka: 

Vhodná ukázka například tady. Melismata jsou, stručně vzato, všechny ty kousky, kde je hromada not na jednu slabiku.

Obrázek uživatele Arenga

Drobné svízele sdíleného pokoje

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabble Stále Žluté lázně (http://www.sosaci.net/node/28894) u něj pak odkazy na předchozí - Žluté lázně (1-3).
Kromě Leopoldiny se dnes setkáme i s nejmladší ze sester Krásových, Hanou Élisabeth, v rodině někdy nazývanou Anabet, je jí necelých šestnáct.

Praha, začátkem prosince 1920

Drabble: 

Leopoldina se před spaním česala, mladší sestra Hana seděla na posteli, pažemi si objímala kolena, zpytavě ji pozorovala. “Takže už sis s ním dávala hubičky?”
“Vůbec nevím, o čem mluvíš,” zalhala nepřesvědčivě, rudá až za ušima.
Hana se usmála naprosto nedětsky. “S tím tvým legionářem přece.”
Zase jí četla myšlenky! Kolikrát jí říkaly, že bez dovolení by to sestrám dělat neměla!? “Nic ti do toho není!” zasykla. “Věnuj se raději těsnopisu!”
“Možná i něco víc než hubičky?” vyptávala se zvědavě. “Hladil tě?”
“Anabet!” okřikla ji.
“No a co?” pokrčila rameny. “Myslíš, že o tom nic nevím? Nejsem už malá, Poldýno.”

Závěrečná poznámka: 

V minulých drabble jsem se dotkla vzdělání sester Krásových. Nejmladší Hana studuje na Českoslovanské akademii obchodní v Resslově ulici, kde dívky studovaly od školního roku 1906/07 - proto ten těsnopis.

Mimochodem, jen pro doplnění souvislostí - pokud je tu náhodou někdo, kdo četl v Mlokovi moji povídku Cizinec, tak Hana je maminka Elišky a tedy prababička Loly, Šorše a Heleny. Leopoldina je maminka Františky.

Obrázek uživatele Faob

Rychlé dospívání v kotli

Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.

Drabble: 

Svatý Vít, co Vít, Vítek, holobrádek sotva dvanáctiletý, rané a ranní ptáče, byť ve víře skoro mazák, sav ji s mlékem své kojné, císaři syna uzdravil, ale nevděk světem vládne, neklaníte-li se modlám: neúspěšně vařen v kotli a navoněný předhozen lvům, ale až stětí přineslo kýženou žeň ostatků. Na paži vystavěna rotunda a české sebeurčení, lebka světošlápkovější: z Říma k Paříži, z Francie do Němec, ale všechny cesty nakonec vedou do pražského chrámu.
Zapomenutý panovník si rve vlasy, ach běda, malým dítětem jsem byl přemožen, Vítek, vzývaný se svítáním houbaři i rybáři, se usmívá pod neochmýřeným podnosím: nejsem žádné dítě!

Obrázek uživatele Xantin

Děti se učí básničky a maminka se zlobí

Fandom: 
Drabble: 

„Ale já jsem dítě!“ řekne skoro plačtivě Apolo.
„Tak to máš blbý!“ vytahuje se holobradý Sikar.
„A my nevejdeme do Božího království, pokud jimi nebudeme...“ deklamuje Thea.
„Ne jimi, ale jako ony!“ opravuje Linkva.
„Všichni jste nevyzrálí,“ poučuje je Filcin, „takhle se hloupě hádat!“
Neradno vstupovati do sporu s dětmi, zvláště jsou-li soudržní.
Linkva prstem zadiriguje čtyřhlas:
„Puberto, ach puberto, kdy propustíš tátu?
Ať hledáme, jak hledáme, pořád doma klacka máme!“

„Jak malé děti!“ přeruší je rozčilená Taura s uplakanou holčičkou v náručí, „Tím svým řvaním jste mi vzbudili Viktorku!“
„Já nic, já muzikant!“ nedrží basu otec.
Pět pohlavků padne.

Obrázek uživatele Tess

Stay Low, Stay Safe

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Na pokračování, opět mimo pořadí témat, následujte šipky.

Drabble: 

Risa shot up gasping for air.
That dark wave was not a dream. She could half-feel it. It was real. Without thinking she pulled couple of things out of her pockets and started forming a protective star.
She was never taught this, but since early childhood she knew how to protect against shadows lurking in half-seen darkness.
Her hand stopped before she began with the activation.
Do not use any magic. Under any circumstances.
This was magic. Low key, but magic.
She dropped her hand and scattered the objects into a non-pattern.
Then laid down and let the darkness flow.

Obrázek uživatele Erendis

Pryč s dětinskostmi

Fandom: 
Drabble: 

Omalovánky? Dávno už mi není šest.
Jednou se přidá slovo „antistresové“ a stanou se největším hitem.

Uklízení je opruz, který dělám jen z donucení!
Opruzem zůstane. A přesto je budeš dělat, i bez nátlaku.

Proč se pořád vyptáváte, kam jdu?
Jednou jim to budeš říkat sám. Přijde ti to jako základní slušnost.

Dojít nakoupit? Chjo, musíte po mě věčně něco chtít?
Stavím se cestou v obchodě, nepotřebujete něco?

Dovolená s rodiči? Peklo puberťáka.
Pokud se odstěhuješ, budeš jednou trávit dovolenou u rodičů. Dobrovolně a rád.

Jste tak nemožný! Nesnáším vás!
Mám vás rád.
(Na tohle pozor. Aby nebylo příliš pozdě.)

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno výrokem C. S. Lewise (který pro změnu odkazuje na známý výrok z Bible): „Když mi bylo deset, četl jsem pohádky potají a styděl bych se, kdyby mě někdo načapal. Teď je mi padesát a čtu je otevřeně. Když jsem se stal mužem, odvrhl jsem dětinské věci, včetně strachu z dětinskosti a touhy vypadat dospěle.“

Obrázek uživatele Vinpike

Hledám tvou matku, synu, starče

Drabble: 

Narodil jsem se těhotný.
„Není to zrovna obvyklé,“ řekli máme doktoři, když ze mě vyndali vrásčitého stařečka, „ale stává se to. Musíte vašemu obsynovi najít maminku, my ho do ní zašijeme, a pokud to bude jeho pravá biologická matka, tak se život vnoučete vrátí do normálních kolejí.“
„To nedává smysl!“ zoufala si.
„Čas je občas prevít,“ krčili rameny.
Rostl jsem a potomek mládl. Dost jsme se hádali, rozčiloval se, ať mu laskavě neříkám „mé dítě“, když je o tolik let starší.
Poznával jsem jeho povahu, z vrásek se vylupovaly rysy.
Usilovně hledám svou nevěstu, jeho mámu. Budeme si všichni podobní.

Obrázek uživatele Mordomor

Vaření s Jackem a Jimmem

Fandom: 
Drabble: 

„Teď se přenesme do dětství, ke kulinářským zázrakům našich babiček. Nejprve orestujeme cibulku!“
„Správně, Jacku, jen ať diváci vidí, jak se nám to škvíří!“
„Zatímco nám cibulka bude hnědnout, připravíme si suroviny.“
„Přesně tak, Jacku! Je důležité vybírat to nejlepší z nejlepších a nikomu neublíží si přivstat, protože teprve kvalita dodává jídlu tu správnou chuť.“
„Přesně, Jimmy, moje babička vystála nejednu frontu…
„Jacku, cibulka nám už zhnědla a my jsme si nic nepřipravili."
„Kruci. Nechme penzistky našeho dětství spát. Dospělí muži si poradí i v přímém přenosu, abrakadabra!“
„To je rajský protlak!“
„Přesně, teď jen promíchat, nasypat cukr a hotovo.“

Rozhodnutí

Fandom: 
Drabble: 

Už skoro půl hodiny se v něm tříštily pocity strachu a studu. Ale přece ještě seděl a nepromluvil. Nebyl si jistý, snad se i bál. Ostatní se pořád dohadovali o tom, co a jak se mohlo stát, ale on to přece věděl.

Teď se slova ujala máti. Nejdřív se mu ulevilo. Napadlo ho, že se tím vše vysvětlí, že to dopadne dobře, jako vždycky předtím. Ale máti tentokrát nic nevysvětlovala, jen křičela, obviňovala jiné, a nakonec uraženě odkráčela.

Bylo mu náhle stydno. Při pohledu na udivené a zklamané tváře ostatních pochopil, co musí udělat. Přiznat se a omluvit.

Jako dospělý.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele netopýr budečský

Čas nevinnosti

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Narodil jsem se před spoustou let. První dny jsem neustále visel na mamince a držel se cecíku. Když jsem povyrostl a ztěžkl, lítala na lov sama.
Když maminky odletěly, byla nám zima. Neuměli jsme se zahřát sami, takže jsme se tiskli k sobě v jednom chumlu, dokud nedorazily maminky a teplo a mléko.
Pak už nám zima nebyla, ale na mléko jsme se těšili dál.
Pak přišel velký den. Roztáhli jsme křídla, poprvé se pustili trámu a odletěli na první lov.
Maminky nám vysvětlily pravidla netopýřího společenského života a nadšeně vyrazily vstříc zpěvu pánů, protože když děti vyletí, začíná život.

Závěrečná poznámka: 

My netopýři se jako lidé rodíme po jednom, jen výjimečně jako dvojčata. Vyrůstáme v mateřské letní kolonii. Zimujeme pak obvykle jinde.

Obrázek uživatele Aries

Instrukce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Externistu

Drabble: 

Dmýšek zruší policejní bariéru.
Evžen omrkne jeho čáry. Bez poznámky si je uloží do paměti.
Sféra odhalí ponurou scénu opuštěnosti a zmaru. Zbytky nedávného táboření se mísí se starými odpadky, prach zahnědlý kapkami krve se usadil do výstražné spirály.
„Nesu za vás odpovědnost,“ poučuje Dmýšek vážně. „Budete se proto řídit mými pokyny, nikdy nevstoupíte bez mé přítomnosti. Pokud dám rozkaz, abyste se stáhl do bezpečí, bezpodmínečně poslechnete.“
Evžen ho příliš nevnímá. Hladí omítku, nasává atmosféru. Cítí smutek a strach. Čerstvé emoce.
„Rozuměl jste?“ naléhá Dmýšek.
„Přestaňte mě komandovat jak malého kluka,“ odtuší Evžen roztržitě.
Musí prozkoumat podlahu v místě útoku.

Závěrečná poznámka: 

Příště Cesta zpátky

Obrázek uživatele mila_jj

Maminko, neboj, zvládnu to

Úvodní poznámka: 

Děje se přibližně v roce 1934 ve Štěpánově nad Svratkou, Josipovi táhne na jedenáctý rok.

Drabble: 

"Maminko, ptala ses mne, co bych si přál za vysvědčení. Příští rok chci začít studovat tišnovské gymnázium. Jako Toník Mrkos ze Střemchoví."
"Josipku, já vím, že se dobře učíš a že by sis to zasloužil, ale jak to uděláme? Toníkovi tatínek platí studium a i ten drahý dalekohled, co se ti tak líbí, mu mohl koupit. Ale co my? Vždyť nemáme ani na cukr do čaje o vánocích, ani korunu na autobus k vlaku do Tišnova."
"Maminko, už nejsem malý. Můžu pracovat. Pomáhat sedlákovi za jídlo a pást dobytek. To dá nějakou korunu a ještě se u toho mohu učit."

Obrázek uživatele Čarodějnice

Nejsem malý Kája

Úvodní poznámka: 

Dneska budu psát o maminkách, vlastně mamince.
Abraxasi, máš taky maminku? A taky ti pořád radí, že nemáš pít uhřátý? A nemluvit sprostě? Nejsi sám. Některý to synáčkům dávají i písemně.

Drabble: 

Drahý Karlíčku,
jestlipak nosíš teplé prádlo, co jsem ti minule poslala? Sousedka říkala, že tam u vás bývá v noci zima, tak si prosím vždycky vezmi pokrývku navíc, ano? Víš, že trpíš na dutiny. A nehraj si se střelnými zbraněmi. Jsou moc nebezpečné. A dávej si pozor na ošklivé lidi, které můžeš potkat, mohli by ti ublížit. Ale raději se s nimi neper, víš, že rána pěstí nevyřeší všechno.
Posílám sto hubiček.
Tvoje milující maminka

Složil jsem dopis a povzdechl si. Maminčiny rady není vždycky jednoduché dodržovat. Zvlášť v saloonu. Práásk. Slavnému Old Shaterhandovi nikdo na nové mokasíny zvracet nebude.

Závěrečná poznámka: 

Básnička dneska nebude. Jsem moooc utahaná. Až do večera jsem lítala na koštěti. Trénuju na filipojakubskou noc.

Obrázek uživatele Aplír

Rozbitý džbán

Úvodní poznámka: 

Opět "obrazové drabble" tentokrát
Jean-Baptiste Greuze: Rozbitý džbán
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean-Baptiste_Greuze#/media/File:Jean-Bapt...

Drabble: 

Dívka stojí bez pohybu, strnule před kašnou s chrličem, černým jako její svědomí. Má na sobě bílé šaty, u výstřihu jaksi pomačkané a neupravené. Hedvábná šálka se svezla ke straně a hlouběji odhalila dekolt.

Děvče má na lokti navlečený rozbitý džbán. Rukama rozpačitě drží nařasenou, malinko podkasanou sukni, jako by chtěla zakrýt bolest a zahanbení. Téměř dětský obličej působí zaraženě. Tváří se trochu provinile. Zdá se, že její mírně sevřené rty potlačují lítost. V očích má údiv, jakoby nevěřila tomu, co se stalo. Ale zároveň v nich má téměř neznatelný odlesk vzdoru.

Jakoby by říkala: No, co, už nejsem dítě!

Stránky

-A A +A